| |||
Mickey Mouse Mickey, vzdáleně Nath a Kath "BDSM? Rasový?" směji se. No vlastně... "Rasový ani náhodou a co se týče BDSM, ani nevím, zda se tam tohle počítá a nebo ne," uvažuji nad jeho dotazem a nad tím, k čemu jsem to vlastně sklouzla. "Počítají se pouta do BDSM a nebo jsou to ještě normální hrátky?" nedá mi to a nakonec se zeptám. Třeba o tom něco ví, ale nevím, moc bych ho na to netypovala. --- "Mám instagram, LeeBeBiker. Velké L a obě B," dám mu své instagramové jméno. Mám ho i na malé samolepce na rámu motorky, ale tam si ho zatím stěží mohl přečíst. Co se týče obsahu mého účtu, jedná se většinou o fotky motorky. Na některých jsem i já a to ve všem možném. Od šatů až po plavky. Nahá a ani ve spodním prádle nejsem na žádné. Rovněž jsem se snažila tam vždy být sama. "Máš na mysli legalizaci trávy?" zeptám se trochu zmateně. |
| |||
Želvy, myši a jiná zvířena Okefenokee Joe Ani moc Kath nemusím popohánět a rozvykládá se o želvách sama. Prostě někdo je do tématu zapálený ať už je téma jakékoliv. Ale jo překvapí mě už to, že sladkovodní želvy jsou vzácné. Vzhledem k tomu, že pocházím z bažin mi to přišlo úplně normální. Tak se na to hned zeptám. "To je jako fakt vzácný, že žijí v sladké vodě jo?" Zeptám se trochu nevěřícně. "Pocházím z jižní Georgie z oblasti Okefenokee, tam je sladkovodní želva asi normální. Jediné co na nich bylo pro nás zajímavý, že když jsme ji hodili holkám za triko tak křičely Hnusná, hnusná želva!" Holt zjevně holky z Kalifornie se nad nimi rozplývají. Jinej kraj no. Pak přijde otázka na kousání do pinďoura. Pokud se objeví takové téma není chlap, který by na to nezareagoval. Jen se pousměju a váhavě odpovím. "No původně jsem měl tyhle obavy, ale jak se dívám dost pochybuju, že by ho vůbec našli a pokud náhodou jo, nedostali by ho z ulity." Překlopím otázku do vtipu na sebe sama a účinky studené vody na mužskou chloubu. Pak se rozvykládá o želví polévce, oceňuji její povědomí o Sanfranciských konzervárnách, ale téma už jde mimo mě a tak jen tiše pokuřuju. Nakonec se dostaneme k jejímu povolání. Opět se trochu rozvykládá, nakonec to ukončí, že hledá lék proti rakovině. To jistě! Převedu si to do řeči lidí mé kasty. Fláká se po světě, za prachy na grant a pak o tom mele nějakým samosobě důležitým pipkám co rádoby zachraňují svět. Když se u nás těžil titan a DuPont Company otravovala jedy bažiny i lidi a ti umíraly na raka tihle univerzitní sráči tam chodili a mlely hubou, jeden prof. nás ujišťoval jak je vše v pořádku, druhý tam pobíhal s cedulí "Zachraňte bažiny" ne lidi, ale bažiny. Čurák jeden. Na lidi z bažin; na nás nemyslel nikdo. Trvalo to padesát let. Možná by bylo lepší než hledat "v přírodě najít něco, co by se mohlo použít při boji proti rakovině", aby se díky jiným univerzitním zmrdům co pracují s jedy při těžbě rakovina zbytečně netvořila. Podvědomě zatnu zuby a zamračím se na ni. Nechuť ale potlačím. Uvědomuji si stále, že ať jsme z jakýchkoliv společenských vrstev, teď jsme všichni v jedné stopě a to je víc. Je to víc kurva! Přesvědčuju sebe. I tak mi chvíli trvá než zachránkyni světa zpracuju a tak se z mého místa jen zvedá hustý dýmkový kouř. Pak teprve zareaguji na její otázku co dělám já. "Ne, ne, motorkáři nomádi jsou jiná liga, stejně jako lidi z MC to je skutečně život na cestě. Já asi potřebuju ukotvení a kam se vracet." Na chvíli se odmlčím nechci být k ní ironický, nic mi neudělala a tak jen potáhnu z dýmečky uklidňující černý tabák. "Vlastně dělám trochu to co ty. Flákám se po bažinách v Okefenokee, hledám co by se dalo sežrat a nebo zhulit. Pěstuju kukuřici, třtinu, tabák a trávu. Chovám lovecké psy a lovím aligátory, hady, ptáky atd... a pak o tom vykecávám u moonshine whisky v baru u Šíleného žabáka Teda. Takže i tu pedagogickou činnost si zkusím." Usměji se na ni. "No a občas na půl roku zmizím a courám po státech, nebo celkově Americe. Bohužel bez grantů." Mrknu na ni. Pak už se normálně obléknu, pokuřuju dýmku a hážu žabky což mi moc nejde. |
| |||
Blíže k BohuLick Observatory Rumspringa. Neobyčejné slůvko. Brána do světa. A konečně…konečn nastal take můj čas. Dva roky čekání a nejistoty, jelikož se mě můj Pán rozhodl zkoušet již tehdy, kdy jsem se měla na svou pouť vydat poprvé. Vytrvala jsem a nemoc ustoupila a já...jsem volná. Loučení bylo s rodinou bylo bolestné, přeci jen představa světa tam venku je dosti děsivou zálžitostí. Budiž mi útěchou matčin medailonek s šesticípou květinou a otcova bible. S tím a podporou naší komunity se cítím mnohem jistěji. A samozřejmě take vím, že nade mnou bude bdít On. Půjdeš-li cestou moudrosti, Tvé kroky neuvíznou, neklopýtneš. Pousmála jsem se sama pro sebe. Sledovala jsem krajinu z okénka. Jízda v moderních dopravních prostředcích byla jiná. Houpání a chrčení motoru. Jakoby si moje tělo na ten rytmus nechtělo zvyknout. Už několikrát se mi stalo, že jsem se z toho pozvracela. Ale to nic. Malá daň za objevování světa. A dnes...dnes se přiblížím k Bohu. Lick Observatory. Doporučil mi ji strýček Al, který sice už v naší komunitě nežije, ale je to takový pomocník mladistvím, kteří se vydají na svou cestu do neznáma. Nemluví se o tom, ale ví se to. A jsem tomu ráda, jinak bych hodně tápala. Už jen používání plastové kartičky je něco tak vzrušujícího. Kdybych se měla rouhat, nazvala bych to čárodějnictvím, ale zakazuji si na to jen pomyslet! Ocitnu se na parkovišti. Je horko. Nasaju do sebe ten vzduch jako božskou manu a šťastně se usměju. Otevřu oči a křečovitě sevřu popruhy svého batohu. Cítím se úžasně. Svobodně a divoce! Vlasy jsem si nechala zcela rozpuštěné! To je naprosto bláznivá myšlenka, ale proč ne? To jsou přesně ty věci, které bych nyní měla zkoušet, že ano? A ta sukně! Viděli jste někdy tak krásnou zelenou? Jako jarní tráva. Svěží a sytá. Hmmm! Blažený úsměv se mi z tváře dostává vážně těžko. “Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy…” zašeptám si sama pro sebe a rozhodným krokem se vydám k centru pro návětěvníky. |
| |||
Kdo si dá želví polévku? Nate, Mickey, Lee Dokončím svoje oplachování a stříknu si vodu i lehce do vlasů, abych se dokonale zchladila. Ve chvíli kdy už se otáčím, že půjdu z vody tak se ozve Natův hlas. Pomaličku otočím hlavu, abych identifikovala, že opravdu mluvil na mě. „Ten mramorový endemit pochybuju, že uvidíš. Obávám se, že byly pryč už ve chvíli, kdy přijela první motorka.“ Mírně se pousměju, ale pak jen rychle mávnu rukou. „Ale to není naše chyba. Ty želvy jsou hrozní pitomci. Možná kdybys měl dalekohled, tak bychom ji viděli tamhle na druhém břehu na sluníčku.“ Zadívám se zpátky na vodu v blízkosti břehu ve snaze objevit nějaké naplavené kmeny nebo další místa, která jsou velmi oblíbená pro vyhřívání. Kdyby tam aspoň nějaká mrtvolka plavala... Jo, zní to strašně, ale co je mrtvé to neuteče, že? „Tak co je na ní zajímavého… Je sladkovodní, což je fascinující samo o sobě. A tohohle druhu už moc jedinců není. Dříve se vyskytovala až do Kanady, ale tam už je vyhubená.“ Pobaveně se zasměju. „Bojíš se, že tě kousne do pinďoura?“ Zavrtím hlavou nesouhlasně. „Sice jsou všežravý, ale zase takový sebevrazi nejsou, aby tě zkusili kousnout.“ S tázavým pohledem se otočím na Mickeyho. Počkejte, tak buď je to skrytý chovatel želviček, nebo v té hlavě dokonce i něco má. Ale co je ještě víc překvapující, že mě vlastně ty lidi poslouchali, takže to nebude zase taková těžká ignorace, jak jsem si myslela. „Jo, tamhle ten drsňák má pravdu. Mláďata hodně často žerou i mrtvolky, prostě si to maso rádi dají za každou cenu. Ale standardně se živí hmyzem, raky, dalšími vodními potvorami… V dospělosti pak to prokládají kytičkama.“ Pokývu podruhé souhlasně hlavou. „Původně byly želvy v téhle oblasti delikatesa. Dělala se z nich vyhlášená želví polévka. Dokonce v San Francisku byla konzervárna na želví maso, které se pak ve velkém exportovalo. Teď už nám tu zůstala maximálně krabí polévka, ale tu za chvíli ekoteroristi taky zakážou.“ Konečně vylezu z vody. „Ale ohrožená není kvůli indiánům a želvím polívkám. To by přežila. Problém jsou silnice, vysychání rybníků a jejich rušení, tvorba přehrad a podobné projevy lidské činnosti.“ Zakončím celý proslov o místním biotopu. Sednu si zpátky spokojeně na plážičku, abych mohla v poklidu oschnout. Věnuji Natovi sladký úsměv, když se snaží uhádnout moje povolání. „Vlastně máš tak trochu pravdu od všeho. Příležitostně učím na univerzitě, jsem částečně botanik i zoolog, cestovatel, který pak přednáší o zahraničních biotopech, fauně a floře. Ale moje hlavní práce je vědecká činnost. Snažím se v přírodě najít něco, co by se mohlo použít při boji proti rakovině. Ale to je hodně zjednodušená verze.“ Nabídnu jeden sendvič Natovi, který je vyvalený kousek ode mě. „A co vůbec děláš ty? Jsi profesionální motorkář?“ |
| |||
Smějící se Mickey Mouse Nat, Kath, Lee Gone Girl nemá hluboko do kapsy, což je informace, která vždycky potěší. Jako já bych se asi těma hajzlama oškubat nenechal, ale v pohodě, já jsem totiž taky kulervoucí jezdec, zatímco ona je Meghan Markle po vyprání v Perwollu. Hele v pohodě, já to respektuju, jako co si budeme, já jsem taky bohatej jak mrdka, ale to je tajemství jak prostě level CIA a to já tady prostě nebudu říkat víš jak prostě hele každej chlap má svoje tajemství prostě. Třeba Nat má malý péro prostě a to je v pohodě prostě protože to je tajemství, ale teď to víte no. Vidíte prostě ale to je to, že každej chlap má ty svoje tajnosti, který ho dělají tzv. kurvadopíčisuperzajímavým a to já fakt jakože hodně jsem jakože rozumíte. Ale jako v pohodě, cajk, budou chálky vole, zve mě, dobrá zpráva, stejček možná bude, jako nezlobil bych se. V pohodě. |
| |||
|
| |||
Cowgirl
Abi mne doslova zve, k tomu, abych poznával její kopečky i údolí. Povzbuzuje mne každým gestem, každým pohledem. Celým svým bytím a drajvem hlásá do světa, že když si upřímný, nemusíš před ní cizelovat svá slova ani činy. Přitom všem v tom není pražádná vulgarita, či lascivnost, přestože je mi jasné, že sprostota ji nečiní žádný problém, pokud je na místě. Úplně mne bere dech. Je to tak přirozený a rychlý, že se mi z toho až točí hlava. Považuji se za rozumně uvažujícího jedince, ale tváří v tvář její čistotě a průzračnosti mi přijde jakýkoliv kalkul nemístný a vyloženě zavádějící od skutečného pramene života, který z ní tryská každým slovem, gestem i pohledem. |
doba vygenerování stránky: 0.10237216949463 sekund