Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Roadstory

Příspěvků: 136
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč mariphine je offlinemariphine
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Anthony Geber je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Anthony Geber
 Postava Carter A. Trent je offline, naposledy online byla 11. května 2024 16:51Carter A. Trent
 Postava Katherine Newman, Ph. D. je offline, naposledy online byla 12. května 2024 14:51Katherine Newman, Ph. D.
 Postava Nicoletta *Nikka* Carlton M.D. je offline, naposledy online byla 11. května 2024 22:20Nicoletta *Nikka* Carlton M.D.
 Postava Ryan *Ray* Hunter je offline, naposledy online byla 11. května 2024 11:11Ryan *Ray* Hunter
 Postava Galilee Beller je offline, naposledy online byla 10. května 2024 10:09Galilee Beller
 Postava Jerremy M. Robins je offline, naposledy online byla 03. března 2024 20:47Jerremy M. Robins
 Postava Dave Marche je offline, naposledy online byla 11. května 2024 11:11Dave Marche
 Postava Mickey je offline, naposledy online byla 12. května 2024 16:55Mickey
 Postava NPC: Abigail "Abi" je offline, naposledy online byla 10. května 2024 10:09NPC: Abigail "Abi"
 
Galilee Beller - 18. března 2024 19:49
screenshot20240223v 154338.35
Mickey Mouse
Mickey, vzdáleně Nath a Kath

"BDSM? Rasový?" směji se. No vlastně...

"Rasový ani náhodou a co se týče BDSM, ani nevím, zda se tam tohle počítá a nebo ne," uvažuji nad jeho dotazem a nad tím, k čemu jsem to vlastně sklouzla.

"Počítají se pouta do BDSM a nebo jsou to ještě normální hrátky?" nedá mi to a nakonec se zeptám. Třeba o tom něco ví, ale nevím, moc bych ho na to netypovala.

---

"Mám instagram, LeeBeBiker. Velké L a obě B," dám mu své instagramové jméno.

Mám ho i na malé samolepce na rámu motorky, ale tam si ho zatím stěží mohl přečíst. Co se týče obsahu mého účtu, jedná se většinou o fotky motorky. Na některých jsem i já a to ve všem možném. Od šatů až po plavky. Nahá a ani ve spodním prádle nejsem na žádné. Rovněž jsem se snažila tam vždy být sama.

"Máš na mysli legalizaci trávy?" zeptám se trochu zmateně.
 
Nathaniel Jackson - 15. března 2024 16:40
moto2649.jpg

Želvy, myši a jiná zvířena


odkaz

Okefenokee Joe




Ani moc Kath nemusím popohánět a rozvykládá se o želvách sama. Prostě někdo je do tématu zapálený ať už je téma jakékoliv. Ale jo překvapí mě už to, že sladkovodní želvy jsou vzácné. Vzhledem k tomu, že pocházím z bažin mi to přišlo úplně normální. Tak se na to hned zeptám.

"To je jako fakt vzácný, že žijí v sladké vodě jo?" Zeptám se trochu nevěřícně. "Pocházím z jižní Georgie z oblasti Okefenokee, tam je sladkovodní želva asi normální. Jediné co na nich bylo pro nás zajímavý, že když jsme ji hodili holkám za triko tak křičely Hnusná, hnusná želva!" Holt zjevně holky z Kalifornie se nad nimi rozplývají. Jinej kraj no.
Pak přijde otázka na kousání do pinďoura. Pokud se objeví takové téma není chlap, který by na to nezareagoval. Jen se pousměju a váhavě odpovím.

"No původně jsem měl tyhle obavy, ale jak se dívám dost pochybuju, že by ho vůbec našli a pokud náhodou jo, nedostali by ho z ulity."
Překlopím otázku do vtipu na sebe sama a účinky studené vody na mužskou chloubu. Pak se rozvykládá o želví polévce, oceňuji její povědomí o Sanfranciských konzervárnách, ale téma už jde mimo mě a tak jen tiše pokuřuju. Nakonec se dostaneme k jejímu povolání. Opět se trochu rozvykládá, nakonec to ukončí, že hledá lék proti rakovině.

To jistě! Převedu si to do řeči lidí mé kasty. Fláká se po světě, za prachy na grant a pak o tom mele nějakým samosobě důležitým pipkám co rádoby zachraňují svět. Když se u nás těžil titan a DuPont Company otravovala jedy bažiny i lidi a ti umíraly na raka tihle univerzitní sráči tam chodili a mlely hubou, jeden prof. nás ujišťoval jak je vše v pořádku, druhý tam pobíhal s cedulí "Zachraňte bažiny" ne lidi, ale bažiny. Čurák jeden. Na lidi z bažin; na nás nemyslel nikdo. Trvalo to padesát let. Možná by bylo lepší než hledat "v přírodě najít něco, co by se mohlo použít při boji proti rakovině", aby se díky jiným univerzitním zmrdům co pracují s jedy při těžbě rakovina zbytečně netvořila.

Podvědomě zatnu zuby a zamračím se na ni. Nechuť ale potlačím. Uvědomuji si stále, že ať jsme z jakýchkoliv společenských vrstev, teď jsme všichni v jedné stopě a to je víc. Je to víc kurva! Přesvědčuju sebe.
I tak mi chvíli trvá než zachránkyni světa zpracuju a tak se z mého místa jen zvedá hustý dýmkový kouř. Pak teprve zareaguji na její otázku co dělám já.

"Ne, ne, motorkáři nomádi jsou jiná liga, stejně jako lidi z MC to je skutečně život na cestě. Já asi potřebuju ukotvení a kam se vracet."
Na chvíli se odmlčím nechci být k ní ironický, nic mi neudělala a tak jen potáhnu z dýmečky uklidňující černý tabák.
"Vlastně dělám trochu to co ty. Flákám se po bažinách v Okefenokee, hledám co by se dalo sežrat a nebo zhulit. Pěstuju kukuřici, třtinu, tabák a trávu. Chovám lovecké psy a lovím aligátory, hady, ptáky atd... a pak o tom vykecávám u moonshine whisky v baru u Šíleného žabáka Teda. Takže i tu pedagogickou činnost si zkusím."
Usměji se na ni. "No a občas na půl roku zmizím a courám po státech, nebo celkově Americe. Bohužel bez grantů."
Mrknu na ni.
Pak už se normálně obléknu, pokuřuju dýmku a hážu žabky což mi moc nejde.


 
Annie Dienner - 14. března 2024 14:48
annie6790.jpg

Blíže k Bohu


Lick Observatory



Rumspringa. Neobyčejné slůvko. Brána do světa. A konečně…konečn nastal take můj čas. Dva roky čekání a nejistoty, jelikož se mě můj Pán rozhodl zkoušet již tehdy, kdy jsem se měla na svou pouť vydat poprvé. Vytrvala jsem a nemoc ustoupila a já...jsem volná. Loučení bylo s rodinou bylo bolestné, přeci jen představa světa tam venku je dosti děsivou zálžitostí. Budiž mi útěchou matčin medailonek s šesticípou květinou a otcova bible. S tím a podporou naší komunity se cítím mnohem jistěji. A samozřejmě take vím, že nade mnou bude bdít On.

Půjdeš-li cestou moudrosti, Tvé kroky neuvíznou, neklopýtneš.



Pousmála jsem se sama pro sebe. Sledovala jsem krajinu z okénka. Jízda v moderních dopravních prostředcích byla jiná. Houpání a chrčení motoru. Jakoby si moje tělo na ten rytmus nechtělo zvyknout. Už několikrát se mi stalo, že jsem se z toho pozvracela. Ale to nic. Malá daň za objevování světa. A dnes...dnes se přiblížím k Bohu. Lick Observatory. Doporučil mi ji strýček Al, který sice už v naší komunitě nežije, ale je to takový pomocník mladistvím, kteří se vydají na svou cestu do neznáma. Nemluví se o tom, ale ví se to. A jsem tomu ráda, jinak bych hodně tápala. Už jen používání plastové kartičky je něco tak vzrušujícího. Kdybych se měla rouhat, nazvala bych to čárodějnictvím, ale zakazuji si na to jen pomyslet!

Ocitnu se na parkovišti. Je horko. Nasaju do sebe ten vzduch jako božskou manu a šťastně se usměju. Otevřu oči a křečovitě sevřu popruhy svého batohu. Cítím se úžasně. Svobodně a divoce! Vlasy jsem si nechala zcela rozpuštěné! To je naprosto bláznivá myšlenka, ale proč ne? To jsou přesně ty věci, které bych nyní měla zkoušet, že ano? A ta sukně! Viděli jste někdy tak krásnou zelenou? Jako jarní tráva. Svěží a sytá. Hmmm! Blažený úsměv se mi z tváře dostává vážně těžko.

“Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy…” zašeptám si sama pro sebe a rozhodným krokem se vydám k centru pro návětěvníky.

 
Katherine Newman, Ph. D. - 14. března 2024 13:34
dvkakath1_i39645773.jpg
Kdo si dá želví polévku?
Nate, Mickey, Lee

Dokončím svoje oplachování a stříknu si vodu i lehce do vlasů, abych se dokonale zchladila. Ve chvíli kdy už se otáčím, že půjdu z vody tak se ozve Natův hlas. Pomaličku otočím hlavu, abych identifikovala, že opravdu mluvil na mě.
„Ten mramorový endemit pochybuju, že uvidíš. Obávám se, že byly pryč už ve chvíli, kdy přijela první motorka.“ Mírně se pousměju, ale pak jen rychle mávnu rukou. „Ale to není naše chyba. Ty želvy jsou hrozní pitomci. Možná kdybys měl dalekohled, tak bychom ji viděli tamhle na druhém břehu na sluníčku.“
Zadívám se zpátky na vodu v blízkosti břehu ve snaze objevit nějaké naplavené kmeny nebo další místa, která jsou velmi oblíbená pro vyhřívání. Kdyby tam aspoň nějaká mrtvolka plavala... Jo, zní to strašně, ale co je mrtvé to neuteče, že?
„Tak co je na ní zajímavého… Je sladkovodní, což je fascinující samo o sobě. A tohohle druhu už moc jedinců není. Dříve se vyskytovala až do Kanady, ale tam už je vyhubená.“
Pobaveně se zasměju. „Bojíš se, že tě kousne do pinďoura?“ Zavrtím hlavou nesouhlasně. „Sice jsou všežravý, ale zase takový sebevrazi nejsou, aby tě zkusili kousnout.“
S tázavým pohledem se otočím na Mickeyho. Počkejte, tak buď je to skrytý chovatel želviček, nebo v té hlavě dokonce i něco má. Ale co je ještě víc překvapující, že mě vlastně ty lidi poslouchali, takže to nebude zase taková těžká ignorace, jak jsem si myslela.
„Jo, tamhle ten drsňák má pravdu. Mláďata hodně často žerou i mrtvolky, prostě si to maso rádi dají za každou cenu. Ale standardně se živí hmyzem, raky, dalšími vodními potvorami… V dospělosti pak to prokládají kytičkama.“
Pokývu podruhé souhlasně hlavou. „Původně byly želvy v téhle oblasti delikatesa. Dělala se z nich vyhlášená želví polévka. Dokonce v San Francisku byla konzervárna na želví maso, které se pak ve velkém exportovalo. Teď už nám tu zůstala maximálně krabí polévka, ale tu za chvíli ekoteroristi taky zakážou.“
Konečně vylezu z vody. „Ale ohrožená není kvůli indiánům a želvím polívkám. To by přežila. Problém jsou silnice, vysychání rybníků a jejich rušení, tvorba přehrad a podobné projevy lidské činnosti.“ Zakončím celý proslov o místním biotopu.

Sednu si zpátky spokojeně na plážičku, abych mohla v poklidu oschnout. Věnuji Natovi sladký úsměv, když se snaží uhádnout moje povolání.
„Vlastně máš tak trochu pravdu od všeho. Příležitostně učím na univerzitě, jsem částečně botanik i zoolog, cestovatel, který pak přednáší o zahraničních biotopech, fauně a floře. Ale moje hlavní práce je vědecká činnost. Snažím se v přírodě najít něco, co by se mohlo použít při boji proti rakovině. Ale to je hodně zjednodušená verze.“
Nabídnu jeden sendvič Natovi, který je vyvalený kousek ode mě. „A co vůbec děláš ty? Jsi profesionální motorkář?“
 
Mickey - 13. března 2024 19:06
bike1009.jpg

Smějící se Mickey Mouse

Obrázek


Nat, Kath, Lee



Gone Girl nemá hluboko do kapsy, což je informace, která vždycky potěší. Jako já bych se asi těma hajzlama oškubat nenechal, ale v pohodě, já jsem totiž taky kulervoucí jezdec, zatímco ona je Meghan Markle po vyprání v Perwollu. Hele v pohodě, já to respektuju, jako co si budeme, já jsem taky bohatej jak mrdka, ale to je tajemství jak prostě level CIA a to já tady prostě nebudu říkat víš jak prostě hele každej chlap má svoje tajemství prostě. Třeba Nat má malý péro prostě a to je v pohodě prostě protože to je tajemství, ale teď to víte no. Vidíte prostě ale to je to, že každej chlap má ty svoje tajnosti, který ho dělají tzv. kurvadopíčisuperzajímavým a to já fakt jakože hodně jsem jakože rozumíte. Ale jako v pohodě, cajk, budou chálky vole, zve mě, dobrá zpráva, stejček možná bude, jako nezlobil bych se. V pohodě.

"Tak dík vole" řeknu s úsměvem a ťuknu si s ní kolou. Někdo by mohl namítat, že se nesluší holce vole říkat vole. Mrdat kurvy etiketní. Vůl je vůl a tak to je. Zákony džungle platí pro všechny stejně a tohle ja Amerika. Tady holky bojují za to, aby vole mohly bejt v chillu more a já tomu rozumím a ten fight mi je v něčem prostě sympatický. Jako já to říkám upřímně, jsem feminista, vlastně na škole jsem jako chodil i na gender studies, ale jako vytahovat to tady vole před želvou a vole Taylor Swift nebudu. Možná po bluntíčku.

"No more, je to tak. Takže ti to nepovím" řeknu a ušklíbnu se. "Ale můžeš hádat čaje. Co myslíš, šloh jsem to, nebo ne?" řeknu a zasměju se nahlas. "No more jasně, že nešloh. Si myslíš určitě že jsem nějakej feťák a zločinec more" řeknu a mávnu rukou. "Tajemství je, že jsem to vyrobil. To čumíš co. Tos nečekala. A vsadím se, že to mi nevěříš" řeknu a ušklíbnu se znovu.
"Nějaký BDSM jo?" dodám následně na to, co říká. "Jako v pohodě, svůj k svýmu, ale to je hrozně drahý ty pomůcky na to, ne? A tvl tahat do toho fízly v době BLM, to nechceš. Doufám, že jste to neudělaly nějaký rasový" řeknu dál. Zdá se, že mě ta konverzace docela baví.
Zaslechnu ale i želvy od Nata a Kath.

"To záleží na věku strejdo, mladý žerou maso, a dospělý žerou kytky. To je jak v Americe dneska, akorát, že obráceně" houknu na něj, a udělám boomerský joke, se kterým si myslím, že cápek třeba umře smíchy. Redneci milují, když si člověk dělá prdel z liberálních lidí a vegeteriánů. Kath naopak může překvapit, že o těch želvách něco vůbec vím.
"Víš co to je Nate? To je Amerika prostě, tyhle želvy myslím. Díky nim vole tady vůbec žijeme. Jídlo more. Jídlo. Žrali je už indiáni. Pak osadníci. V pohodě. Ale proto jich je tak málo. Normálně ohroženej druh more, něco jako benzínový auta more" řeknu a hodím další boomerský joke. Jo a jak to vím? Reálně jsem si to vygooglil na mobilu. 21. století.
"Hej máš Tik Tok? Insta?" zeptám se tý Lee nezaujatě. "Jo a to mě zajímá. Co si myslíš o sweet Maryjane jakoby? V pohodě, nebo?" dodám následně. Politik.

 
Nathaniel Jackson - 13. března 2024 16:39
moto2649.jpg



Koupačka




Na moje lákání do vody nakonec nikdo nezareagoval, jen Kath která si ošplouchla nohy. Mě to však nijak nevadí, miluju tohle cachtání a je mi jedno, že v tom jsem sám. A tak si pořádně zaplavu, potápím se pod hladinu jako malý kluk, mám radost z studené čisté vody i krásného modrého nebe. A vlastně i ze společnosti. I když tito lidé nejsou úplně můj šálek čaje, vlastně to co nás spojuje, tj. cesta v jedné stopě mi docela stačí a jsou mi i přes své zvláštnůstky sympatičtí.
Po tom co Kath všichni vyfakovali s želvama, je mi jí trochu líto, ne že bych ji litoval, ale přijde mi to trochu nefér k ní, vždyť nás chtěla jen poučit. Tak vykouknu z vody a houknu na kraj kde stojí.

"Tak, kde je ten tvůj mramorový endemit? Je to masožravé? Co je na ní tak zajímavé?" Zeptám se, když vidím jak se kouká po okolí. Vlastně mě to docela zajímá, ne že bych byl nadšenec do želv, spíš mě zajímá jak ulovit aligátora tak, aby mě nechytili a uvařit z něj dobré gumbo. No a kůži načerno prodat. Pravda, z želv se taky asi dá uvařit polévka, ale to já neumím a Kath by mě asi stejně nenechala, když vidím jak je zapálená. A tak pokračuju:
"Hele co vlastně děláš? Jsi učitelka, nebo nějaká zooložka?"
Zeptám se na její povolání, když už se tak trochu odkopala. Je to spíš zdvořilostní seznamování, pokud nebude chtít nic říct, tlačit na ni nebudu, je to nepsané pravidlo nevyzvídat mezi ostatními motorkáři víc než samy chtějí sdělit. Ono by se člověk pak mohl dozvědět věci, které vědět nechtěl a ni neměl.

Ještě párkrát se potopím a pak si dám pár rychlých temp, kus si zaplavu a pak honem vylezu na břeh. Na slušňáka si kolem pasu obtočím triko ať nepohoršuju stydlivky a v klidu oschnu. Až se trochu obléknu vyvalím se na koženou bundu a pokuřuju dýmečku. Mžourám do slunce a užívám si krásného dne.



 
Dave Marche - 13. března 2024 15:01
davemarche_i859.jpg

Cowgirl


směr Sonora, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, kolem poledne
horko, slunečno


Abi mne doslova zve, k tomu, abych poznával její kopečky i údolí. Povzbuzuje mne každým gestem, každým pohledem. Celým svým bytím a drajvem hlásá do světa, že když si upřímný, nemusíš před ní cizelovat svá slova ani činy. Přitom všem v tom není pražádná vulgarita, či lascivnost, přestože je mi jasné, že sprostota ji nečiní žádný problém, pokud je na místě. Úplně mne bere dech. Je to tak přirozený a rychlý, že se mi z toho až točí hlava. Považuji se za rozumně uvažujícího jedince, ale tváří v tvář její čistotě a průzračnosti mi přijde jakýkoliv kalkul nemístný a vyloženě zavádějící od skutečného pramene života, který z ní tryská každým slovem, gestem i pohledem.

Civím jí na prsa, protože se mi prostě líbí, a ona je nesobecky nabízí mému jistě lačnému pohledu. Abi bere svět i život jaký je, nezatěžuje se nějakým předstíráním. Doslova mne fascinuje, jinak to pojmenovat nelze. Rád bych jí to sdělil, ale vlastně ani nevím jak. Jediné co vím je, že s ní musím být upřímný. "To jsem vážně rád!" Vydechnu uvolněně, s počínajícím srdečným úsměvem. "Nejde jen o tvý tělo, byť je krásné, pevné a pružné. Jde o tebe samotnou, o tvou podstatu. Cítím se tváří v tvář tvé průzračnosti a čistotě děsivě sešněrovaný konvencemi. A to jsem se domníval, že jsem rebel." Brzdi Dejve, brzdi! Zníš příliš intelektuálně. Říká mi hlásek v mé hlavě. Ona je přímá, ty příliš květnatý, to moc neladí. Pak se jí kouknu do očí, a tam jiskří jasná zpráva: 'Jeď! To dáš! Můžeš!' To mne odbrzdí. "Na kopečky i údolí! Na tebe! Na nás!" Přidám se vesele k jejímu přípitku. Ona je normální, svět kolem nás zešílel. I já tím jsem nasáklý, tou omezeností. Abi je pramen čisté vody. Jediné co musím udělat je, očistit se jí, nechat se omýt její jiskřivou pravdivostí. Nezanášet ji, ani náš vztah představami a zbytečnými ohledy, jež ve své podstatě jen kalí pravdu. Tu čistou vodu jejíž je živým pramenem.

"Myslím, že jsi úžasná! A není to planý kec, je to tak." Mé nadšené pravdivé oči osvědčují, že nelžu. Ani to neříkám protože ji chci dostat do postele, ačkoliv bych se špásování s ní nebránil. "A na to si připijem!" Má pixla piva vyletí vzhůru, a jí vstříc. S Abi bez stesku opouštím Dobrou vyhlídku. Cítím totiž, že ona je krásnější i hodnotnější než okolní vinohrady. Je to povznášející pocit.

Přitáhne bágl, posadí si na hlavu odrbaný rodeo klobouk, jež ji dokonale korunuje, a k němuž jistě má srdečný vztah. "Krásný, dělá tě celou." Okomentuji kovbojskou nezbytnost. Tmavý klobouk je v ostrém kontrastu s jejím teď světlým dojmem. Ještě to podtrhuje její nespoutanost a divokost. Je moc dobře, že jej v úvodu neměla. Ta deklamace síly a odhodlání by mne možná zastrašila. Teď však vím, že Abi přináší něco naprosto výjimečného. Něco, o co stojí bojovat. K tomu ta její živoucí podpora a povzbuzení všem kolem, aby jeli, šli do věcí, o nichž si ještě včera mysleli, že jsou nad jejich možnosti. Bože můj, s touhle holkou to bude pořádná jízda! Doslova.

Samozřejmě mi udělá radost,. když nepřímo pochválí mý auto, který je mou součástí, stejně jako je klobouk částí jí samé. "Díky. Tak lidi jsou různí, tedy i káry. Ať každý má co rád. Jestli jezdíš rodeo, tak ti bude Chewy sedět, taky rád divočí. A tvá prdelka s ním trpět nebude, zvláště pokud jezdíš na všem, co má chlupy." Zakřením se, když si pomůžu citací Peppera z filmu Cesta kovbojů. "A pokud rodeo, jezdíš taky barrely? Vždy jsem obdivoval co na těch koních ty krásný a skvělý ženský dokážou. Můžem se někde cestou stavět na Western show. Udělalo by mi radost tam právě s tebou být, Abi." Pronesu upřímně. Jak taky jinak v její blízkosti, že?

Stavíme se v místním pivovaru, kde nakoupím pivo nealko i alko pro sebe, Raye i Abi, a vyskládám to s její pomocí dozadu vedle vín, Abigail báglu a svých krámů. Nechám ji taky vybírat pixly piva, sobě koupím i místní maskáč bejsbolku, která ladí k mým maskáčovým kraťasům.

Když opouštíme Sonomu, v rádiu Gretchen Wilson vyhazuje klobouky. Jíme na pumpě vedle níž dělají i pořádný hovězí burgery. Tady i natankuju. Kouknu do průvodce, a při jídle se optám Cowgirl: "Koukám cestou je železniční muzeum pod širým nebem. Co myslíš, stavíme se tam? Ne nadlouho, ve dvě mám spicha v Sonoře. Sám jsem zvědavý zda má Abi vztah i k železným ořům, či nikoliv.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10237216949463 sekund

na začátek stránky