Taquería Sonora

Nechávám pány se vyhrát. Na to přidat se k nim, hrají repertoár, který je mi příliš málo známý. A tak se rozhodnu jim to víc nekazit, a jen spokojeně sedím, a pozoruji je, jak si to hraní užívají.
"Hořcice? Nebylo to po ní cítit?"
Zasměju se jen Rayovu popisu zvoleného "nádobí". Přeci jen, víno s přídavkem hořčičného aroma asi není zrovna ideální. Když se ke mně Ray přikloní víc než jsem čekala, jen se slabě odtáhnu, a uhnu i očima. První příležitost se rozplyne stejně jako nastala, ale jsem za ten únik ráda. Ne tady, ne teď před půlkou skupiny, Později, slibuji mu ale stiskem ruky, kterou nepouštím. Snad to pochopí…

Odmítám Daveův Colombard s provinilým úsměvem, stejně jako jsem před chvílí mlčky odmítla Ryana. Dobrý nápad, jen špatné načasování. Nejsem zvyklá, pít bálé, po červeném, má to být naopak. Jen poukážu na svou otevřenou lahev červeného, a doufám, že to Dave pochopí a neurazí se. Když se k nám přidá blondýnka, jen jí mávnu na pozdravenou, ale záhy se s Rayem zvedáme k odjezdu, takže si se slečnou moc nepokecáme.

Vyrážíme znovu na cestu, Ray mlčí a já ho nechávám mlčet. Nevím, jestli v tom co se nestalo na vinici, něco hledat, ale přeci jen si to nic co se na vinici nestalo, během jízdy přehraji v hlavě víckrát, než bych chtěla přiznat nahlas. V tomhle je velká nevýhoda jízdy jako spolujezdec. Až moc času na přemýšlení. Nechtělo se mi, jakkoliv se předvádět před ostatními, ale na další část cesty jsme spolu sami, to mi dává víc prostoru, necítit se svázaně. Neztrácím se proto během jízdy v hlubinách své hlavy ani nekonečných kdyby coby, na to mně nikdy neužilo. Ray jede rychle, proto jsme v Sonoře mnohem dříve než jsem předpokládala. Rozhodně na to nehodlám remcat, vlastně je to z jeho strany naprosto ideální time management, můžeme u jídla v klidu posedět, nemusíme se nikam hnát.

"To jsme dva vlci, myslíš že to už je smečka?" zavtipkuji, zatímco se taky protahuji a odkládám helmu.
"V klidu si obstarej si Bonnie, Rayito," věnuji já Rayovi další přezdívku, na oplátku té jeho zdrobnělině Coco, "a já nám mezitím seženu stůl. Ráda bych seděla venku, nevadí?" Mávnu jen rukou k hezky nazdobené zahrádce restaurace, kterou máme na dohled.

Španělsky mluvící personál mně nijak nevykolejí, vlastně ho od TexMex restaurace tak nějak čekám. Je pro mně fajn moci si procvičit cizí jazyky, které jsem si celá léta tak vtloukala dohlavy i něčím jiným, než prací, proto velmi ochotně odpovídám v jejich mateřštině. Rozhodně si raději objednávám Carne Asada Enchiladas, než se nedostatečně placených lidí s pracovním úrazem vyptávám, ¿Dónde le duele? Kde Vás to bolí? Na výšce bylo za cizí jazyky spoustu kreditů, a přišlo mi to mnohem užitečnější, než chodit na aerobik, nebo plavání, takže jsem hodně z těch bodů co šly uhrát na volitelné, hnala přes španělštinu, francouzštinu a pochopitelně, k medicíně připojenou latinu. Po té, co máme objednáno, a donesli nám pití, máme konečně čas i tak nějak volné pole k tomu si popovídat, a taky dokončit co začalo na vinici, jen v mnohem větším klidu....

Olé, Sonora!

BVW Sonoma, pak Taquería Sonora, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, kolem poledne, druhá odpolední
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Z Letty prýští zvláštní energie, nedokážu jí přesně specifikovat, natož popsat, přesto ji cítím. Postupně se víc a víc uvolňuje. Už jen to mne vede k tomu, abych ji dopřál dostatečný čas, abych na ní v žádném ohledu netlačil.

Při ukládání lahví vína se naše prsty třou a proplétají, jak lososy jež tančí svůj vlastní milostný tanec. A ona nejenže se tomu nebrání, ona svými štíhlými prsty hraje první z našich partů. Když ji cestou k vyhlídce nabidnu svou dlaň, vklouzne do ní bezostyšně. Mám pocit, že nějaká jiná, na nás nezávislá, síla proplétá naše těla i osudy. Dokážu být až krutě přímočarý, avšak vůči té síle jsem pokorný a krotký jako beránek. Věřím ve věci mezi nebem a zemí, a tohle je jedna z nich, o tom jsem přesvědčen. Možná je to i kouzlem tohoto prostého místa mezi vinohrady. Kdo ví?

Vnímám, že Letty přináší nějakou novou kvalitu do mého prostopášného života. Ona je prostě jiná! Jiná než ty, jež většinou zahrnuji svou pozorností i semenem. Zrzka naplňuje výhledy svým osobitým způsobem. Chtěl bych slyšet, jak vidí okolní krajinu právě ona. Žel vše skrývá její rudá hříva, tu a tam vlající ve větru. Občas, když ji neposedné prameny rusých vlasů zacloní výhled, sám svými hrubými prsty zkrotím její kadeře, vraceje je zpět za uši. Kupodivu není v tom žádný sexuální podtext, jen čirá radost z tance našich bytí v úžasné krajině.

I když sedíme, naše těla se dotýkají tak samozřejmě, jako ve větru kmeny a větvoví dvou stromů rostoucích odjakživa blízko sebe. Tak přirozené to je. Tak neinvazivní. "Jsou pěkný, my popíjeli ze skleniček od hořčice." Se smíchem okomentuji kalíšky na víno, které zakoupila.

Vybral jsem 1857 Napa Valley Red Wine, a s tím nejlepším místním vínem valejícím se po patře, se propletáme a třeme spolu i s okolní krajinou. Přichází Dave, a propojuje se s mou písní, jak by do ní vždy patřil. Nemám touhu nějak příliš hovořit. Přijde mi to až zbytečný, zde na tomto místě, s Letty, a s letitým vínem.

Sotva odložím harmoniku zpět do kapsy, štíhlá ruka zrzky si opět najde v mé dlani svůj úkryt. Jen se mile mírně usměju. Má neholená tvář urazí většinu cesty k jejím ústům, oči mé zasazené do jejích. Zbývá jen kousek k polibku. Je jen na Letty zda ten prostor překlene. Situace to nabízí, ale to neznamená, že se to i stane. Je to podobná hra pohybů našich těl a prstů. Vycházím tomu vstříc, avšak nebudu zklamán, pokud svou moc nad mými rty nevyužije.

Letty si vybírá výhled na Sierra Nevadu z koňského hřbetu, a i to mne naplňuje radostí. A má radost je nakažlivá. Chce zastavit čas. Jen přikývnu. Vidím to stejně.

Dave přináší nejenom hudbu, ale i drobné pohoštění. Ochutnám pár věcí, včetně Colombardu usrknutím. "Díky, Dave." Sladké víno podbarví písní sladké Francie. Nakonec zůstane déle, a my s Letty tedy pojedeme do Sonory sami. Jak odcházíme, k Dejvovi si přisedá jakási odbarvená blondýnka, takže se tu jistě nudit nebude. Jen ji kývnu na pozdrav, pokud vydrží s Dejvem představíme se dále.

Cesta do Sonory je poklidná, jedu více než svižně, zvláště když opustíme vinice. V mírných zalesněných kopečcích míjíme Tullochské jezero, a zprava Rudé kopce. Nakonec Sonora, a v ní mexická restaurace Taquería. Parkuju. Je lehce před jednou odpolední, na jídlo máme přes hodinku. To by mělo bohatě stačit. "Teda mám hlad jako vlk. Jak jsi na tom ty, Coco? Prohlásím vesele při protažení zad po takřka tříhodinové jízdě k Letty, přičemž použiju mexicky znějící variantu jejího jména. Záhy nás pohltí kultura, hudba i naturel jižních sousedů. Mám rád pálivý jídlo, a dnes si dám fajitas s extra dávkou papriček jallapeños, notně prolité nealko pivem.

Půlky a želvy

Píčo more želvy jako to jsem fakt nečekal vole, učitelka jak vyšitá na to já mám nos. Dobrý vole, cajk, želvy jsou hustý zvířata, jako asi možná kousnou Nata do péra, ale spíš si myslím vole, že budou asi dělat celkem hovno a to já respektuju, protože já dělám celkem hovno taky. Ale jako nečekal bych, že prostě to na nás vytáhne. A tím nemyslím jen ty želvy, ale myslím i bimbase starýho Acabáka, kterej tam šel normálně na ostro. To je asi ten rozdíl mezi mladou a starou generací. No, tenhle win mu asi nechám. Jak říkám starej tuleň, a tuleni žijou někde vole v Antarktidě ne. Jako já jsem prostě kulervoucí jezdec, ale jsem jako kočka, tichošlápek rozumíte, a kočky vodu prostě nesnesou. Ale v pohodě, cajk. Čaje samozřejmě cíčko nechtějí, ale Lee by si dala Colu. "Cajk" řeknu a mlasku, a šáhnu do svého boxíku, a dám jí plechovku Coly. "Všechno cestou jo? To říkáš jak kdybychom jeli kolem Walmartu za každou zatáčkou. Když už něco bude kolem, tak to bude nastřelený ty ceny jak mrdka kvůli bikerům, to se ti moc nevyplatí. Ale jak myslíš" řeknu věcně. "Kdybys chtěla nějaký chálky, tak jako já jsem vybavenej, ale zase nejsem spížírna. Z důvodů, co nebudou sděleny, to je prostě tajemství level Pentagon, mám jakože fakt hodně tyčinek" začnu vysvětlovat. "Ale pak na večeři bych se jako stavil někde po závodě na nějakej pořádnej chálec" řeknu a oči mi sklouznou na cachtajícího se tuleně, u kterého Kath žere a řeší závod. "Mně je to jedno" řeknu. "Tuhle trať jste vybraly vy, hlavně ať to je zajímavý" řeknu ve sportovním duchu. V tu chvíli nás ale začne lákat do vody, že prý je to jako kafíčko. Jako respektuju ho jako dalšího acaba, jasně, má dobrý bike, takže bych s ním prostě klidně i vyloupil nějakou sámošku, ale kokos nahý ve vodě to je docela teplý, jako nic proti gayům, ale je to takový celkem bizarní, když týpka znám pár hodin, z nichž jsem s ním mluvil vlastně jen pár minut. Ale jasně, bro code existuje, jsme kámoši, on je teda horší závodník než já, takže uvidíme, ale v pohodě. Cajk.
"Na to mrdám" zavolám mu s úšklebkem. "Si dám pak sprchu v kempu nebo na motelu nebo něco" mávnu rukou. "Takže jsi po někom flákla flašku jo? Jsem něco zaslechl" zeptám se zvědavě Lee. "Co týpek provedl?"

Koupačka a odpočinek

Volání divočiny

Nat, Kath, Lee

Nakonec do Sonomy nejedeme, což musím říci, díky BOHU, Gone Girl je prostě drsná a mrdá na to. A to se mi líbí. Respekt. Jasně, jsou to holky z Kalifornie, tak budou mít stan společnej. Prostě lesby, v pohodě. To už tak bejvá, já sám jsem vždycky volil demokraty, tady na východním pobřeží jsou beztak všichni trochu přihřátý. Ale u holek se na to dá aspoň koukat, cajk. Cesta je docela fajn, zdá se, že to borci mají naplánovaný. Nejedem jako úplný píči, byť ve městě se tu moc berou okolky na vidláky. Ale budiž, projedeme to nějak normálně, já nejsem nějakej zmrd vole, abych jakože úmyslně pomrdával předpisy. Jakože takhle, dělám to, ale to jenom proto, že je to Amerika. Vole v poušti ani v lese to nikdo dodržovat nebude. ACAB. Držím se za Natem, ženský jsou nakonec za náma páč jsou trochu pomalejší. Furt mi leží v hlavě to, že borka je prostě sladěná do vosy, nemá věci, a jede s náma normálně na blind, 1%. Gone Girl prostě. Ta bude vole mít nějaký trable doma si řeknu, což by vysvětlovalo její kyselost. Možná je ta druhá fakt její máma lol napadne mě, páč rozhodně měla takový přísný výraz, jak učitelka na mojí vysoký, když mě přistihla říct sprosté slovo. Bů hů. Jedem nějakou dobu, užívám si scénerii, a jo, je to fakt svoboda prostě. Amerika prostě. O tom to je do píči. A já jsem rád, že tyhle lidi to chápou. Chápou, že tohle je pravej život. Ne bejt někde v kanclu vole. Na to mrdám. To radši vykradu trafiku, a naseru pokladní do šuplíku. Ale pohoda, je to v klidu, chillujem. Nemám moc důvod sledovat navigaci, vede to ten starej střelec, a mám takový tušení, že to už bude mít i proježděný. Takže prostě jedu za ním. Ale tuhle oblast nějakým způsobem znám, nesedím na biku poprvé. Otázka je vole, co na trati. No, uvidíme pomyslím si. Ale o své výhře nepochybuji. Týpek dostane těžkou bídu. A pak to zapijem nějakým chlastem.

Ale přiznám se more, jo, je to tu fakt pěkný. Vole příroda, to mám rád. Škoda, že se na to mrdá vole. Globální oteplování s lesbama mi neva, ale vole parky by se měly chránit si myslím. Další věc je, že mě celkem bolí vole ruce a prdel. Jako jsem zvyklej, nejsem žádná malá mrdka, ale píčo vole, od rána sedím na biku. Ale jasně, ride or die, to je prostě myšlení, kterýmu rozumí jen vyvolení. I tak jsem rád, když po určitý době zastavíme, dáme nějaký oddych. Je to tu celkem pěkný, na koupačku ideální, ale zavařovačky se asi budou cukat, že vole jsme cizí šábři a nebudou nám ukazovat vole svoje přednosti. Jak v kostele vole, jak v kostele. No, je mi to celkem fuk, protože je tu hezky. Motorku vypnu, dám na stojan, a rozhodně jdu do trička a šortek. Je mi totiž celkem vedro. Tím ukážu svou celkem dost hubenou konstituci, s drobným tetováním planety Mars na ruce. "Jo cajk" řeknu Natovi, a začnu se hrabat v zavazadlovým prostoru svojí motorky, kam hodím hadry, napiju se z petky, a vytáhnu tyčinku Snickers. Z důvodů, které zde nebudou sděleny, mám plný box takových tyčinek, včetně jiných značek. Naštěstí má chlazení. Asi se dá říct, že když máš hlad, není to Miky.

Poté si všimnu, že tu je takové posezení, tak tam pro tuhle chvíli zakotvím. Cápek se s tím ale fakt nesere, a jde rovnou do vody. Tomu říkám mrdat na konvence. Týpek je anarchista, ale vole zrovna jeho v plavkách vidět nechci. "To bude studený vole" houknu na něj, zatímco si u posedu otevřu plechovku Coca-Coly, kterou rovněž vyndám z kufru. Zdá se, že jsem docela vybavenej. Potom vyndám balící papírek, tabálk, a začnu si balit cígo. "Chcete někdo cígo?" zeptám se tak nějak odbytě okurek, který mě celkem ignorují, ale jako nějak extra svůj tabáček sdílet nechci. Mám tu i nějakou trávu, ale pravidlo je, že nikdy před závodem. Brčko přijde až po zdárném vítězství. A tudíž se prozatím rozvalím na lavičce. Vítr mi příjemně vlaje do vlasů, zatímco si zapálím, a vyfouknu. Sundám si motorkářský brýle, a místo toho si dám velkou červenou kšiltovku, která sice vypadá docela podobně jako ta Trumpova, ale ve skutečnosti je tam napsáno "SHELL" a koupil jsem jí prostě na benzínce. Potom, co si ubalím cígo, a zapálím si ho, se obrátím na tu Lee. "A ty fakt jako nic nemáš jo?" řeknu docela vážně. "To je fakt celkem síla, do toho bych nešel ani já vole" řeknu a uchechtnu se. "A to jsem vole, utečenec" ušklíbnu se.

Jen trochu přímá

Buena Vista Winery, Sonoma, směr Sonora, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, před polednem 
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek