The Wild One

Lee, Mickey, Kath



Mick jede jak namydlený blesk jak mu huba jede. Musím se usmívat. Oproti tomu Kath si odfrkne, abych ji do toho netahal a už od pohledu z Mika není nadšená. Jen po ní hodím pohledem. Bere se nějak moc vážně, hlavně se neumazat. Sucharka. Prostě mladej nevydivočenej kluk. Kdo z nás byl jinej. Kyselá okurka. odkaz Pche. Ale nijak to nekomentuju.

Mickimu, ale huba jede dál. Hrne to do nás všechno dohromady, pátý přes devátý. Chvíli zvažuju, jestli není třeba na amfetaminu, nějaký speed, nebo peří či crack. Vypadá, ale že je po téhle straně v pohodě a prostě je jen nadšený a ukecaný, ale kdo ví, odborník zrovna nejsem. A vlastně mi to je vcelku jedno.
Vypadá, že je dost střelenej, ale co aspoň bude prča. Podle všeho je to ten typ co se dá vyhecovat k tomu, že ukradne fízlovy čepici, nasere mu do ní a pak ji plnou nasadí zpět tomu stejnýmu fízlovy na hlavu. Úplně si vzpomenu na své mládí. Když nás s Johnem a Stevem naháněly po bažinách a polňačkách jak fízlové z Georgie tak z Floridy. Je to prostě Divoch odkaz.
Nechám Micka mluvit a vidím, že je to na dýl tak si u toho zapálím. Nabídnu mu taky. Vlastně mu do toho vůbec nevstupuju, on povykládá vše co potřebuje a já nemám co bych dodal tak mlčím. Nakonec se dostaneme k odjezdu, ale to už mám v klidu dokouřeno.

Ozve se i blondýnka Lee a to s tím, že na Sonomu kašle. To mi vyrazí dech. Ty bláho to je fakt ostrá ženská. Prostě potká cizí a tak se rozhodne, že dost bylo domova a výlet je přednější. Jen uznale pokývám na Lee hlavu. A prohodím k ní.
"Jsi fakt drsná, máš můj respekt."

Mezi tím už se domluvila s Kath, že budou ve stanu. Trochu mě to mrzí, bylo by fajn se u ohně ohřát s pěknou holkou, ale chápu, že na chlapy, je asi teď tak trochu nabroušená, takže jsem s tím smířený, že budeme, mít ženské spacákové sesterstvo.
Tím se vyřeší to, že se nikam nemusíme vracet. Spokojeně mrknu na Kath i Lee a kývnu na Mickiho. Jestli něco fakt nedělám rád, tak vracení se na výletě. Počkám až se ostatní připraví sám se taky nachystám a nakopnu motorku. Nortonek zabrblá a já ho několikrát protočím, brnknutím plynu. Konečně zase vyrážíme na cestu. Naštěstí cesta na San Jose není nijak navigačně náročná, takže mužeme vyrazit jak budeme chtít.
Ze začátku jedu v pohodě a klidu abychom se nějak dohromady synchronizovali. Jedu na zrcátko abych viděl toho zamnou. Později si zž začnu mnohem víc vychutnávat jízdu. V zatáčkách to klopím a rychlost úplně nedodržuju, tedy mimo město. Navíc Už tady začínají pěnký hory. Menší, ale krásné a vcelku zelené kopce Las Trampas a tak si užívám i jízdu krajinou.

Oceňuji Kath, že vybrala tuto trasu. Ale i tak je tu dost městeček, kde člověk musí jet ukázněně, když ne k vůli fízlům, tak hlavně kvůli lidem. Projedeme San Ramon a Dublinem a pak stále na jih. Užívám si cestu, než se zase dostaneme do města, ale to už je konečně San Jose. Vymotáme se z velkých silnic a konečně už jedeme po 130 do hor. Podle cedule vjíždíme do Joseph D. Grant County Park, co si pamatuju, tak za chvíli už budou parádní zatáčky, kde si můžeme s mlaďochem zazávodit. Než však se rozhodnu zastavit, abych se protáhl narazíme na jezero Grant lake. Už jsem ztuhlý a ukážu na ostatní, že zastavíme u jezera. Sjedu k němu a vypnu motor. Mašinu hodim na stojan a začnu se protahovat.

"Jsem pokrocenej jak borovice. Chvíli bych vydechl, co vy na to? A hodil bych koupačku? hmmm?" Prohodím k ostatním.
Protáhnu si ztuhlý krk a končetiny a jestli nikdo nebude proti, a vlastně i kdyby byl, půjdu se vykoupat.

Rázná a vyprsená

Buena Vista Winery, Sonoma, směr Sonora, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, před polednem
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Ta holka je hotovej generál. Být na stopu, kdybych chtěl od někoho svézt v jeho vlastní káře, tak to kolem sebe tak nekomanduju. Ona ale v pár větách osvědčí, že to tu má de facto pod palcem. První co mi bleskne hlavou je, že by zřejmě seděla Rayovi, ten by s ní neměl žádný problém. Já jsem na ni příliš mírný a vstřícný. Ne, že bych neuměl přitvrdit. Možná bude pro mne osvobozující, být v její texaské přítomnosti. Komu by občas neudělalo dobře hodit za hlavu konvence. A to, čemu se běžně říká slušný vychování.

Aby mne ten dlouhorohý texaský skot nepřeválcoval, zařadím jinou rychlost, spíše nižší než vyšší. Když se na mne vyprsí, zcela bezostyšně se zblízka podívám, jak se její bradavky rýsují přes tílko. "Jako, že si to osahám?" Nikterak se netrápím vzniklým dvojsmyslem. "Myslíš, že večer ho zužitkujeme víc než tady, mezi vinohrady? V tom případě není třeba obav, mám ještě dvě flašky." Částečně má recht, teď můžu tak maximálně usrknout, večer se můžu klidně picnout, když na to přijde. Ta nabídka však byla myšlena jen a jen pro ní, a ona může pít klidně i teď. Vždyť neřídí. "Máš s tím vínem, a se mnou na večer nějaký plány? Najíždím na přímý "texaský" styl hovoru.

"Přesně! Každý kout má co nabídnout!" Pronesu vesele, a znova sjedu pohledem její kopečky tvarující více než příjemně prosté tílko. "Tak, na společnou cestu!" Přidám se k přípitku, taky dopiju nealkpivo, a otevřu si další. Ona zřejmě též.

Písničku o milovaným baru od Tobyho zpíváme spolu. Slušel by jí sice spíš zahulený lokál, než vzdušné slunné vinohrady, ale co už. Nevybrala žádný song na konec, tak zvolím já. Bez Johnnyho Cashe ani ránu. Tohohle muzikanta uznávám opravdu hodně.

Pak dopijeme, poberu svý saky, paky, a míříme k Chewymu. Dozadu složím svý i Abi věci, pokud nějaký má. Nevím o ní nic, tak svý cenný věci si držím na očích, zvláště klíčky od auta. Rozhodně nehodlám dopustit, aby mi s Woodym ujela. V určitých věcech jsem praktický a konzervativní.

Motor zapřede, a Chewy vyrazí, zapnu nějaký country rádio (lze si vybrat píseň do postu). "Cestou si dám někde burger, máš nějaký jiný chutě?" Optám se, abych věděl, kde zastavit. Je před polednem, na nějaký velký oběd není čas, kolem druhý mám spicha s Rayem a Nikky u mexický restaurace Taquería v Sonoře.

Odjezd pryč z krajnice
Nath, Mickey, Kath

"Odstartuju vám cokoliv," prohodím k dvěma velkým závodníkům jen tak mimochodem.

Vyslechnu Kath a její slova dávají smysl. Rozhodně větší, než někoho jiného, koho také ignoruji.

"V tom případě se asi na Sonomu můžeme vykašlat. Budu jen radši, když to místo chvíli neuvidím," souhlasím s ní, že je to na jednu stranu zbytečné.

Až bude třeba koupím si na cestě batoh a přivážu ho gumycukem na nádrž. Na lahev s vodou to stačit bude a oblečení, to se dá vyřešit v každém městě.

"Takže směr San José?" ověřuji a vstanu.

Na hlavu usadím helmu a zapnu ji pod bradou.

Další přírůstek, teda dva

Blondýnka mi ani nestihne odpovědět a už u nás zastavuje další motorka. Krátce se otočím, abych se podívala co ten dotyčný chce. Nějaký mlaďák co si myslí, že pokud bude používat sprostá slova a nasadí si černou bundu, tak se z něho stane drsňák. Ale budiž, aspoň si nevšímá mě ale Nata.
To by mě ale do toho Nate neměl zatáhnout. To, že ho oslovil strejdou a jemu to očividně nevadí, okey. Jeho problém. Ale to, že mě představí jako tetu a přistoupí na tuhle trapno hru, tak to už mi začíná lézt na nervy.
„Hele, mě z toho vynechte…“ Zavrčím jenom skrz zuby a raději upnu svoji pozornost na Lee, abych nedělala zbytečný skandál. Což tedy moc nejde, když ten prcek zvaný Mickey nezavře hubu.

Každou větu začíná slovem vole, v jeho případě už to ani není oslovení, ale spíše taková částice na začátku věty. Počkejte, začnu mu to počítat. První vole, druhé vole,… osmkrát? Možná devětkrát v celkově snad jen sedmi osmi větách? A naprosto nechci vědět, kolikrát vole použil ještě ve svých myšlenkách, tenhle kluk je buď vysmažený úplně do němoty, nebo je to rádoby týpek, co si rádoby hraje na drsňáka a myslí si, že bude pro ostatní zajímavý. Ne, omlouvám se. Tihle ti týpci nechtějí být pro ostatní zajímavý, to určitě ne, těmhle těm je přeci názor společnosti naprosto ukradený!
Vlastně má jediné štěstí, že mě plně ignoruje, takže ho můžu ignorovat taky. To, že se chce k nám přidat je sice bolestivé sdělení, ale snad ho to po půl hodině přestane bavit a zmizí někam do prdele. Ve většině případů umím vyjít s každým, s každým si dám ráda pivo. Ale na cestách nesnáším lidi, na které není spoleh. A věřte mi, že… Mickey… je zářný případ toho, který se při prvním průseru posere a ještě podělá i všechny ostatní kolem. Což opravdu chcete, zvlášť v destinacích, do kterých jsem zvyklá jezdit já, oproti kterým je roadtrip po Státech vlastně taková prázdninová vyjížďka za sluníčka.

Zhluboka se nadechnu a zkusím Nata s Mickeym úplně odfiltrovat. „Kath… Moc mě těší.“ Krátce se usměju.
„Vlastně mě tak napadá, že to opravdu tak horké nebude. Mám s sebou stan, do kterého se dva lidi vejdou. Sice trochu na tulení, ale nic co by se nedalo přežít.“ Nabídnu blondýnce schůdnější řešení aspoň do začátku.
„A co se týče jídla… Tak to bych fakt neřešila. Děláte, jako bychom byli v divočině. Vždyť i uprostřed nevadský pouště mají obchody, nedej bože restaurace… A to nemluvím o tom kolik supermarketů je jenom kolem silnice.“

Znovu si nasadím helmu. „Tak fajn… Takže zpátky do Sonomy.“ Počkám, než se všichni sbalí a vypadnou. Teprve po tom se zařadím za nimi. Měla jsem jet sama! Takový klid by to byl.

Country

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po jedenácté dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

"Možná na to cestou přijdeš," odpovím mu tajemně a trochu se vyprsím, aby si mohl borovici lépe prohlédnout. Pravda, zdůrazním tak i to, že s podprsenkou jsem se při oblékání netrápila.

"Víno nech na večer. Vzhledem k tomu že řídíš si radši dám cestou ještě jedno pivo," odmítnu nabídku vína. Tedy, rozhodně jsem zvědavá, zda to bude takový zázrak, aby to odpovídalo ceně.

"Cesta je mi volná. Každý kout má co nabídnout a co se týče cesty domů, to se teprve uvidí," zasměji se a s téměř prázdnou plechovkou mu přiťuknu k té jeho také již téměř vypité.

"Na společnou cestu," dodám a dopiji ji do dna.

"Toby Keith byl u nás poměrně omílaný. Od něho pár věcí umím," odpovím mu, ale to už rovnou jednu z jeho skladeb začíná na kytaru.

Ten výběr se dal čekat. Ale tahle písnička se nemá zpívat ve vinici nebi u ohně, ale v baru. A nejlépe mi vždycky zněla, když se do zpěvu pustili všichni.

Můj hlas sám o sobě sice zní medově, ale tenhle song je prostě spíš na hlubší podání. Vlastně mohl by znít dobře, kdyby se ke mne přidal. Naznačím mu to gestem a volnou pauzou, kterou by měl doplnit.

Závody, aneb konečně švanda

Nat, Lee, Kath

"Nějakej Mickey vole" řeknu, vcelku překvapenej, že borec mi rovnou přišel podat ruku, jak kdybychom spolu vole pásli ovce. Ale v pohodě, respektuju to. Vypadá, že s ním může bejt prdel. "Vole teta, sestřenice, to už je docela divný, ale whatever" řeknu tak meziřečí, protože mi to přišlo docela zvláštní. Jemu jsem říkal že je strejda, páč vypadal docela za zenitem. Ale borky byly docela dobrý, jakože dal bych. A nejsem vole z Alabamy, abych jel do sestřenice a tety. Je to takový divný mou ultra cool hlášku rozvíjet zrovna tímhle comebackem. I když týpek možná bude vole nějakej Jih, vypadá tak.

Ale co už, mrdat to, dal bych spíš hlavně ty závody. Týpek jede takový ty mudrcký kecy o nevybouřenosti, no nekomentuju to, hlavně, že souhlasí. Vypadá to, že ti střelci to mají namířený až někam docela do píči. Jako jasný, zhruba tuším. Vole mrknou se na stromečky a výhledy. Jako cíl dobrej jako každej jinej, celkem pěkný, baby to ocení. Ale to mně je celkem jedno. Jsem bezcílný přízrak, pirát silnic. Já domov nemám. Jsem ale celkem rád, že nevybral nudnou rovinku, ale zatáčky. To enduro se tam předvede.

No zdá se, že s těmahle bude chvíli prdel. I když teda, ty holky vypadají docela kysele, ale tak ta Lee se zdá, že nebude mít vole až tak pravítko v prdeli, a aspoň nám to doufejme odstartuje. Ideálně vole v bikinách. Ale nevím teda o čem bylo tohle sezení u silnice, vypadá zdravá vole jak Pepek Námořník po špenátu, takže to dle mě bude taková ta holka z Kalifornie, co ti vole ukáže svět, ale pak ti rozmlátí o hlavu flašku a řekne "Já jsem doslova Gone Girl". To je naprosto jasný, vole, vlastní zkušenost. Celkem hot.

"Můj styl to není, mám to nově. Ale je s tím celkem prdel" řeknu upřímně. "Má to vole i palubku jak auto, čum" řeknu mu, a ukazuju na palubní počítač co mám mezi řídítky, odkud normálně pouštím rádio, a můžu přepínat mezi jednotlivými módy jízdy. "Budoucnost strejdo, budoucnost." ucedím významně, a pak řeknu "Já jezdil i na starým HDčku, vždycky jsem miloval tu značku. Vole, fakt takovým, co ti kurva urve uši, ale stejně to ty ženský dostane. Seš jak král v kočáře vole. Ale závodil jsem vole na japonskejch sviních, to bylo jak řídit vole stíhačku ala Kamikadze, občas jsem se bál, že to normálně začne lítat vole na tom tracku. Ale dobrý stroje, to každej kdo ví, ví" řeknu a mávnu rukou, načež se zazubím. Potom je ale vidět, že už bych jel dál, a nějak se mi tu nechce čekat. "Jasný, cajk, tak teda tenhle úsek. Lee nám to odstartuje, oka, beru" Jenže pak se ukáže, že ta odbarvená bloncka si musí ještě vzít věci. V Sodomě vole. ŽENSKÝ vole. Kdyby tu byl aspoň závod do Sodomy, kdo tam bude první, ale vole místo toho budeme čekat, než si vezme nějaký tašky. Říkám, vole, Gone Girl, vole. Nakonec vole já a Nat budeme stěhovat skříně. A budeme za dementy voba to ty ženský fakt uměj tohle, vlastní zkušenost, já vám to říkám normálně jak to je. Z dvou tašek bude gauč. Ale dobrý, bude race girl, tak se to asi vyplatí. Možná privát bude já nevím, nevím. Třeba se těším. Třeba nás zabije prostě, svede do nějakého kultu, Hory mají oči, ale to je prostě Amerika o tom to tu fakt celý je. Co bude dělat ta Kath nevím. Vole, vypadá, že mě vole dá pohlavek že jsem přišel domů pozdě a nesnědl svačinu do školy, co mi zabalila do batůžku. Asi nemá rádá arogantní zmrdíky. Což je dle mě nepochopitelné životní stanovisko.

"No tak je to rozhodnutý. Napřed Sodoma, a pak ten track" řeknu, a pustím hlasitě rádio na plný pecky. Začne se ozývat AC/DC - Thunderstruck. Jo, ten song mám rád. Má koule. Člověk se s ním cítí vole, že by prošel zdí. To mám rád. Tenhle pocit. Nasadím si brýle a nažhavím motor a nechám motorku zavrčet. Jo, to se mi líbí. Tahle anticipace. To očekávání vole. Očekávání toho, co udělá Mickey. Každej kdo má oči vidí. Kdo je král silnice. Já vole. "Tak šup šup, Sršni! Nasedat na biky! Jedeme vole za tebou, ať jsme na tracku co nejdřív" zavolám provokativně na tu Lee. "Tak doufám, že to nebude pomalu!" řeknu, a pokud vyrazíme tak se zařadím za Vosu.

Abi s hlasem medovým

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po jedenácté dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Zpívá po loku piva i druhou píseň od Castellows. Koukám při hraní do vinic, když do daleka plyne její hlas medový. Je to bezesporu holka z farmy, country girl. Zdvořile a prostě vychovaná. Přesto je v ní nijak nevyřčený rozpor. Hodila by se skvěle do knih Jacka Kerouaca, z níž tu stěžejní "Na cestě" jsem před hodinou půjčil Rayovi.

Nic o ní nevím. Jsem takový Pozorovatel. Rád pozoruju ptáky i lidi. Jsem přesvědčen, že každý člověk přináší do světa něco jedinečného, něco co tu před ním nebylo, a ani po něm nebude. Abi to splňuje dokonale, je svá. Ale jaká?

Když dozní píseň, a dívka se chopí piva s rozhodností a odhodláním nádeníka při žních. Nedá mi to, abych se nezeptal: "To tílko má nějaký hlubší význam, či ti prostě jen první padlo ráno do ruky? Mimochodem hezky stylizovaná jedle, či borovice, a zajímavé motto. Moc ti sluší." Zajímá mne příběh tílka, příběh Abi.

Je věcná i poetická zároveň, a k tomu ten nikým nevyřčený rozpor. Už jen proto mne baví ji objevovat."Máš ráda víno? Mám tu tenhle gaskoňský Colombard, sladký, bílý víno jak od d'Artagnana. Chceš ochutnat?" Zakřením se, a ukážu na vychlazenou degustační dvoudecku.

"No, pokud jedeš z Texasu, tak to se mnou se budeš vracet. Což ti nejspíš nevadí, když stopuješ kam tě vítr zavane, a nohy donesou. Přidal jsem se k jedný partě, a jedeme tak nějak na volno přes Yosemitský NP, jezero Tahoe, na nějaký festival. Burnning Man se to myslím jmenuje. Někde kolem Black Rock." Taky popíjím pivo, a kochám se pohledem do kraje. Když dorazím pivko, je čas tak ještě na jednu dvě písničky. "Vypadá to, že máš ráda country, máš v oblibě nějakou známější country hvězdu? Shania Twain, Gretchen Wilson, Johnny Cash, Willie Nelson, Kris Kristofferson, Sugarland, Loretta Lynn, Toby Keith? Mám v oblibě jeden song od posledně jmenovaného, a tak ho zahraju. Miluju country, stejně jako klasický rock, či třeba jazz a blues. Mám rád muziku jako takovou, a je to na mne vidět.

Ve vinici
Primárně Dave - nedaleko Nikka a Ray

Po prvních pár tónech ve mne trochu zatrne, neboť moje slova tak úplně nepasují na kytaru. Ale dobrý, stačí pár tónů, několik slov a sladíme se. Usmívám se a zpívám jednu a po loku piva i druhou skladbu.

Mám holky naposlouchané celkem dobře, takže mi nedělá zpěv jediný problém. Co se týče jiných skladeb, zas tak velký repertoár nemám. Samozřejmě, klasické country umí každá holka z vesnice.

"Díky," zdvořile odvětím a lokem znovu upiji z plechovky.

"Tvé nabídky využiju. Jsem z Texasu, jedu stopem kam to půjde a kam mě nohy zanesou," o tom, že celá má cesta směřuje na festival pomlčím.

Další písničku nechávám beze slov. Ještě mám nějaké pivo a to se samo taky nevypije.

Abi Hurricane

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po jedenácté dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Medový hlas, přátelský úsměv, to je více než dobrý začátek. Pak to holka ale celkem zkomlikuje. Možná je jen turbulentní jak ten hurikán. Možná to udělá schválně, a dost možná si neuvědomí jiné rozlehlejší souvislosti. 'Umíš Hurricane? Bob Dylan?' No, první co mne napadne je píseň Hurricane od Dylana, a tu samozřejmě umím. Projedu pár tónů, a ona zpívá písničku stejného názvu od dívčí country kapely The Castellows. Tu kupodivu znám taky (přeladím tedy na ní). Sice jen pár písní, u Dylana mám repertoár o dost rozsáhlejší.

Musím se usmát tý blamáži. Možná ten song od Castellows nějak navazuje na Dylanovu píseň, text však má naprosto jiný. Ale co na tom záleží, zpívá moc hezky, mýmu Chewymu by na pár kilometrů slušela. Asi je místní, už podle výběru písničky. Sotva dozpívá, spustím další od Castellows, co znám. Nechám ji zpívat.

Když dozní i ta, taky svlažím hrdlo pivem. "Hezký hlas, medový. My muzikanti na barvu hlasu dost dáme." Zakřením se. "Mám tu káru, a za půl hodinky zvedám kotvy, nechceš někam popovézt?" Jedu do Sonory pod pohořím Sierra Nevada, ale menší zajížďku taky zvládnu." Nechám jí odpovědět, a pak spustím svou oblíbenou od Dylana.

Na krajnici
Kath, Nath, Mickey

Zvednu oči i k nově příchozí slečně.

Netrvá to moc dlouho a řekněme, že mě zlomí. Tedy moc jsem se nebránila. Bude lepší to tu hodit na pár týdnů za hlavu a vypadnout. Doma na mě nikdo nečeká, zvířata nemám a poslední kytka už taky chcípla.

"Už mi bylo líp. Dík za starost," prohodím k dalšímu příchozímu. Zdá se, že je tu celá banda motorkářů. Pravda ve vinařství jich bylo ještě víc.

Pomalu mi dochází, že pokud tu budu dál sedět, budu se ztrapňovat víc a víc. A za to mi ten hajzl nestojí. Ne. Jsem silná holka. S povzdechem se postavím na nohy.

"Lee," představím se.

"A co se týče výbavy, tak to nebude tak horké. Doma mám malý nosič a dvě brašny. Asi to není na úplně na mezistátní výlet, ale s prázdnou jet nemusím," odpovím na pochybnosti "strejdy Nata".

"Jo. Pojedu s váma. A aspoň se trochu rozptýlím. Jen se teda zastavím doma, v Sodomě" potvrzuji svou účast nahlas.