Krajnice a meze.

(Ne, Krajní meze.)

Víno, kam se podíváš II.

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po desáté dopoledne 
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Víno, kam se podíváš II.

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po desáté dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Jak jsem se tak rozseděl, s kytarou, vínem a klobáskami, byla mi ta hodina málo. Ray měl v plánu pořádný oběd v jakýsi mexický restauraci v Sonoře, v Taquería Sonora. "Mno, líbí se mi tu, možná víc než jsem čekal. Jeďte napřed, a u Taqueríi se setkáme kolem druhé odpoledne. Já se tu zdržím, a cestou si dám někde burger." Pronesu mezi písněmi. "To pivo v místním pivovaru obstarám sám, ty to Rayi zatáhneš až příště." Mrknu na drsňáka s harmonikou. Při tom mne napadne, zda umí to slavné sólo z Tenkrát na západě, ale nezeptám se.

Někdy kolem jedenácté hodiny se Ray s Nikky zvednou, a vyrazí k mašině. Jen jim mávnu, otevřu si nealkpivo, vytáhnu malý doutníček, zapálím, potáhnu. Vychutnávám si tohle místo až do dna. Znovu se chopím kytary, a spustím něco jen a jen pro sebe.

V průběhu písně si přisedne odbarvené ptáče se zajímavou snad jedlí na tílku, a ještě zajímavějším nápisem pod ní. A kdo ví, možná se i přidá, Kurt Cobain tenhle prastarý song dost zpopularizoval. Ať tak, či tak, po doznění písničky jí oslovím. "Jsem Dave, nabídni si, pokud máš chuť." Ukážu na vcelku bohatě zásobenou piknik tabuli, včetně chladboxu, ve kterém je i pár normálních piv. "Je libo nějakou skladbu? Pokud znám, rád zahraju." Nabidnu jí služby svých prstů a kytary. Vypadá dost osobitě, něco mi říká, že pokud se vůbec chce bavit, tak začít musí sama. Jsem v dobrém, vstřícném rozpoložení, ale nehodlám jí otravovat. Má právo vychutnat si tenhle úchvatný kout země zcela po svém, stejně jako já, či kdokoliv jiný.

Abigail "Abi"

Drama na krajnici

Vítr v obličeji, ruka stlačující plyn tak moc, až se mi pod rukavicemi dělaly mozoly. Prudká zatáčka, předjíždění. Uhni, píčo. Jo, na tomhle biku to byla skutečná svoboda. Mrdat na fízly. Mrdat na předpisy. Mrdat na všechno. Tohle je kurva Amerika. A ja jsem noční můra týhle dálnice. A projíždím jí ve snaze najít tady někoho, kdo má kurva koule a kdo není kurva nudnej. Rodinka v Sedanu. MRDAT JE! Tohle je Amerika. Tohle je svoboda. Jedu jako šílenec, předvádějíc se na silnici. Tohle je moje království. Moje, kurva, území. Jen ať si zkusí zavolat fízly, než přijedou, budu pryč. Ne kecám, nejsem debil. Před fízlama jezdím předpisově jako svatoušek. Mávám jim. Beztak mi můžou hovno, ale proč si dělat problémy. Strach ze smrti? Kurva, já smrt vítám. Jediný, co mi chybí, je závodění. A proto jsem tady, ve snaze najít někoho, kdo tu má do prdele nějaký koule. A někoho takovýho i najdu. Zmrdečka na Nortonu, který pálí zrovna tak jako já. Konečně někdo zajímavý. Někdo, kdo na to mrdá úplně stejně jako já, užívajíc si tý absolutní svobody. Jo, vždycky jsem se měl přidat do nějakého gangu pomyslím si. Mám ale kurva smůlu. Narazím na něj totiž příliš pozdě. Nějaká frajerka si totiž rozhodla u krajnice udělat pauzičku ještě předtím, než jsem dokázal toho týpka vyzvat na pořádnej kulervoucí závod a donutil ho žrát prach.

No, nejsem úplnej hajzl. Bikeři drží spolu, takže chápu. Brzy se navíc ukáže, že jich je asi víc, protože tam přijede i nějaká kočičanda. Vlastně se zdá, že ta, co je na zemi není úplně taky k zahození, takže starýho tuleně nemůžu nechat, aby nám tu čeřil vody. A tak za hlasitého řvaní motoru, doplněného kuleřvoucími AC/DC, zabrzdím vysloveně tak, abych předvedl svoje skills a tu bestii pod sebou zkrotím. Poté vypnu rádio.
"Jste v pohodě?" řeknu, sundavající si brýle a nechávajíc si je na hlavě. "Jestli jo, tak bych tebe strejdo na Nortonu rád vyzval na závod" řeknu, a ukážu na Nata. "Jel jsi jako pořádnej kulervoucí zmrd, a to se mi líbí. Cíl závodu vyber klidně ty" zavolám na něj a dvakrát zmáčknu plyn a nechám motor provokativně zavrčet. Pak si ale uvědomím, že ta bloncka možná v pohodě nebude, takže trochu nejistě dodám. "Pokud teda slečna je v cajku" řeknu a zazubím se.

Popis:

Zobrazit SPOILER

Víno, kam se podíváš

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po desáté dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Prodavač vinařství Steve se překonává, oba se pohroužíme do hovoru o vínech místních i světových. Zkrátka, potkali se dva fajnšmekři, jeden profesionál, druhý amatér. Nikka i Ray nakupují při tom svá vína, poznámka o degustačních dvoudeckách mne výrazně ulehčí vybírání, protože jinak bych odsud asi neodešel. "Díky moc Nikko. S širokým úsměvem děkuji půvabné rusovlásce. Beru si telefonní čísla Raye, Kath a Nikky, a sám se podělím o svoje. Na vyhlídku za barákem jen kývnu, stejně jako na odvoz dvou Rayových lahví. Pak už zas zabřednu do hovoru o chutích, vůních, slunci, půdě, kyselkách a buketech se Stevem. Nakonec kupuju pět lahví, asi tucet lahviček, a pro vzpomínku slaměný klobouk s logem vinařství, celkem necelých 600 dolarů.
Red Wine Aristocrat 2020 120$
2019 Chateau Buena Vista St. Helena Cabernet Sauvignon 110$
2022 Count's Selection French Colombard 32$ - 2 láhve
2021 Arpad's Selection Zinfandel 48$

Celé to opravdu pořádně balíme se Stevem do dřevěné bedny od vína, spolu s láhvemi Raye. Pořádně proto, že s Chewym dost často blbneme. Jízda v terénu není ničím výjimečným, už jen pro ten pocit, vcelku často sjíždím na polní cesty, abych se po čase zase vyhoupl na okresku, jako dravá řvoucí šelma, co vtrhla do civilizace. Většinou mi při tom rádio v autě hraje na plný knedlík.

Víno postupně odnesu do Woodyho, a pevně jej ukotvím gumycuky. Vezmu košík s jídlem, kytaru a přenosný chladbox s nealko pivy a dvoudeckou bílého sladkého French Colombard. Pak se vydám na kýženou vyhlídku s nově nabitým vinařským kloboukem na hlavě. Ostatní z party jdou už pryč, což je jejich škoda, protože je tu opravdu úchvatně. Ray právě zpívá píseň tuším od Stinga, k tomu se doprovází na foukačku. Mé srdce poskočí radostí z hudby, a už cestou se k němu přidám. Přisednu, vytáhnu kytaru, a dohrávame to spolu obklopeni nekonečnými vinicemi. No prostě paráda!

Jo, krásný! Odvětím po chvilce na doznění písně krajem. "Pivo, bagety, domácí chléb, nějaký klobásky, chorízo, sýry. Berte si." V chladboxu se chladí i dvoudecka Colombardu. "Tohle bílé sladké víno původem z Gaskoňska doporučuji, koupil jsem ho dvě flašky. Chystám se znovu si přečíst Tři mušketýry. Tak co jiného k tomu pít, než d'Artagňanův Colombard." Prohlásím s nadšeným smíchem.

Raye a Nikku to k sobě táhne, možná to ještě ani sami úplně neví, ale zvenku už je to vidět. Občasné letmé doteky, pohledy, a tak podobně. Podbarvím jim to jedním svým oblíbeným šansonem. Jelikož mám francouzské předky, tak je mi celkově francouzská kultura velmi blízká, víno, bagety a sýry nevyjímaje. "Na zdraví a cestu! Blaze tomu, kdo nepostává na cestě! A... na detaily!" Připojím se rozšafně k přípitkům.

"Souhlasím, co se týče aktivit, možná si dám sólo na crossce, ještě nevím. Každopádně rýžování zlata, tím nepohrdnu. Miluju knížky Jacka Londona, pár jich i vezu sebou." Zakřením se. Líznu si Napa Valley Red Wine a protřepu v ústech, úžasná chuť. Škoda, že je tak drahé, taky mám jen dvoudecku. Dám si pár kořeněných sýrů, chorizo a několik koleček klobásky, maďarské, stejně jako byl zdejší Zakladatel kalifornských vinic gróf Agoston Haraszthy. Zajídám to bagetou nakrájenou na plátky. Pohoda, maximální.

K tomu dál hraju rozličné písně, občas za doprovodu Rayovi harmoniky. Nebude se mi odsud chtít, to už vím teď. Myslím, že ostatní to uvidí stejně. Naštěstí máme zhruba hodinu času.

Dobré vyhlídky

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Ryan Hunter, Dave Marche, Nikka Carlton,
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno,

Když se ke mně Ray nakloní nedám na sobě znát prvotní překvapení, ale ani neucuknu. Jeho šepot o vyhlídce mně příjemně potěší. Jako bych k lepšímu, plnějšímu vstřebávání toho všeho co se kolem mně děje potřebovala jeho hřejivý dech šimrající na krku. Je léto, den je krásný, a jako by mi konečně začínalo docházet, že jsem volná. Nemusím se neustále hlídat, počítat kolik hodin nebo minut zbývá do další nekonečné směny. Nemusím s sebou trhnout při zazvonění pohotovostního pageru a po jeho třetím zazvonění odhodit cokoliv co dělám a naklusat zpátky do nemocnice.

Ray mi zcela samozřejmě pomůže s uložením lahví do brašen bočních tašek na Bonnie, a naše prsty o sebe tu a tam zavadí. Ač bych možná měla, neucuknu, vlastně nevidím důvod proč bych měla. Na vyhlídku jdeme sami, s tím, že Dave nás dojde později. Úzká cestička se klikatí mezi viničními kopečky, a slibuje hezkou procházku, nejspíš zakončenou hezkou vyhlídkou, na kterou se Ray vyptal jedné z místních paní. Ta nás odkáže na nedaleký kopeček, směrem za budovami vinařství a tak se vydáme tím směrem. Ray mi zcela samovolně nabídne ruku, a má dlaň vklouzne do té jeho aniž bych o tom přemýšlela.

"Je tu krásně, máš pravdu," Rayova radost je takřka nakažlivá, a zrovna tahle nakažlivost je něco, co mi nikdy nebude vadit. Na podpoření svých slov tu a tam stisknu jeho ruku, nebo mu druhou rukou ukazuji něco co mně zaujalo v dohledu, zatímco směřujeme k vyhlídce. Pozemky vinařství jsou opravdu velké a název neklamal, není tu nouze o krásné vyhlídky a my jimi pomalu procházíme ruku v ruce, jako bychom je chtěli všechny vstřebat. Vinice protkávají svými nízkými řádky kopce kolem nás, v nejrůznějších vzorcích, které se opakují zdánlivě do nekonečna až někam za obzor, a tu a tam dojem jejich dokonalé symetrie rozbíjejí vyšší listnaté stromy, které zdejší vinnou révu v některých místech přikrývají do laskavého stínu. Tato stinná místa jsou poseta lavičkami, piknikovými stoly, očištěnými padlými kmeny obroušenými k sezení, stejně jako starými
vyřazenými sudy, osazenými dřevěnými deskami do podoby venkovních stolů, nabízející laskavý stín, i místo k posazení.

Přisednu si k Rayovi, a záhy se ocitám v jeho osobním prostoru, ale jako by něco mezi námi dvěma už od Golden Gatu fungovalo jako němá domluva, která by se dala shrnout takto: Volný osobní prostor je včerejší a dneska už se nenosí. A tak si do něj vcházíme navzájem jeden druhému, nejen během jízdy na Bonnie, ale i v širokém prostoru volné krajiny. Na Rayovi ale nevidím sebemenší známku toho, že by mu to snad vadilo, ba naopak. Každé jeho gesto, každý jeho pohyb jako by mne zval dál. A stejně jako u Golden Gateu, mi to pozvání podvědomně přijde příliš olákavé na to, ho neposlechnout. Sedíme blízko sebe, naše záda, nebo bok se o sebe tu a tam opřou, a upíjíme víno z nerozbitných, nerezových pohárků, které mají stejný tvar jako sklenice na víno, a které mi ve vinařství prodali spolu s číšnickým nožem.
"Jak se doba posunula, a jak se dbá na pohodlí zákazníka, což? Pamatuji si, že na vysoké jsme se spolužáky z chirurgie popíjeli z plastových kelímků a lahve jsme měli zabalené v takových těch hnědých papírových sáčcích…"
Jeden kovový kalíšek předám Rayovi, druhý k němu natáhnu aby mi také trochu nalil.
"Vyber na co máš chuť, a to ochutnáme" pobídnu ho pak a kývnu bradou k dvoudeckám.
Prkénko s nožem a sýry jsem nečekala ale je to detail který vítám.
"Dábel je zdá se v detailech, tak na detaily!"
navrhnu po Rayovi další přípitek, a přiťukneme si. Pak jen Rayovi přisunu odlévací kbelík na degustace, kam sommeliéři při vinných festivalech odplivávají a vylévají ochutnané vzorky.
"To máš pravdu, je tu hezky,"

Když Ray začne hrát a zpívat, jen ho mlčky pozoruji, později poslouchám se zavřenýma očima a vychutnávám si chvíli klidu. Netrvá to dlouho a k hraní se přidá i nově příchozí Dave, na toho jen mávnu, a nechám oba dva muže aby dokončili píseň, jejíž text neznám, ale líbí se mi. Chvilku jen sedíme v tichu, ale je to nejpohodlnější ticho, které jsem za dlouhou dobu zažila. Netíží, nikde netlačí, jen tak plyne kolem nás, jako by plynula voda v řece. Ray odloží harmoniku, a moje dlaň opět vklouzne do té jeho.
"No teda, takový soukromý koncert,... Děkuji vám oběma." Rayovi věnuji úsměv a stisk dlaně, na Davea s úsměvem kývnu. Hudbu si vychutnávám, ale necítím se jako někdo, kdo by oplýval hudebním nadáním. Navíc, tuhle píseň slyším prvně.
"Projet se koňmo? To bychom mohli, to je fajn návrh," Souhlasím s Rayovým prvním návrhem, k tomu druhému už jsem trošku skeptičtější.
"Nemyslíš, že motorek budeme mít v dalších dnech až dost?" Ptám se ho se smíchem v hlase, možná si bude myslet že si ho dobírám. "Za mně vede projížďka koňmo a rýžování zlata, ale spokojím se klidně s procházkou v přírodě, po městě… co Vás bude bavit víc."
Odmlčím se a moje rty vymění slova za další doušek červeného. Ze rtů mi unikne spokojené "hmm..," když se ramenem znovu opřu o vedle sedícího Raye a stejně jako on, koukám do krajiny okolo nás. Jediný rozdíl mezi námi v tu chvíli je vybraný nápoj, u něj nealko pivo, zatím co na mně nejspíš zbude úkol dopít ochutnávkovou decku, kterou jsme si s Rayem otevřeli.
"Já bych si momentálně přála, zastavit čas…" přiznám se nakonec, s pohledem ztraceným v krajině. I přes týden strávený ve Friscu, mám pocit, že teprve teď jsem se skutečně poprvé za dlouhou dobu zastavila. Slunce mně hřeje na kůži, válím dobré víno na jazyku, chci ještě chvíli zůstat v příjemné přítomnosti a vychutnat si ji do dna.

Dobrá vyhlídka

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Obecně se dá říct, že si život rád vychutnávám. Nemusím mít to nejlepší, ale rozhodně na sobě nešetřím. Nejsem úplně na víno, ale tady si nějaký kvalitní hodlám koupit, a prachy řešit nebudu. Popíjím nealkpivko, a rozhlížím se po okolí, výhled tu moc není, brání mu stromy. Zeptám se jedné místní paní, a ta mne odkáže na vyhlídku za budovou, sama tam prý dělá rodinné pikniky.

Nath je nedočkavý, a Kath po nákupu už taky něco zkoumá v navigaci. Asi jí to baví. Vyměním se s nima telefonní čísla, bude to tak nejlepší, přeci jen Cesta přináší často změny. Kath mi dovolí její číslo dát i Davovi, což pak i učiním. Mám za to, že i on se cestou občas trhne, aby se jinde zas připojil. To mi vyhovuje, zvláště ve vztahu k Letty (Nicoletta), přeci jen někde by zbytečně křenil.

Zaujala mne ta jeho hláška, to motto Ride klanu bez motorek, jak to jen bylo: *Blaze tomu, kdo nepostává na cestě.*, pěkný heslo. Knihu co mi půjčil odložím na stolek, a vytáhnu ze zadní kapsy kapsáčů ohmatanýho průvodce po Kalifornii a pohoří Sierra Nevada. Chvilku listuju, pak jej zas uložím do kapsy, abych Kerouaca dal do pravý boční kapsy.

Nath s Kathy zvedají kotvy, domluvíme si dnešní cíl, my pojedeme přímější cestou přes Tuolomne Country, oni oklikou přes San José. Pak jim mávnu s přáním dobré cesty. Upřímně nechápu, kam tak spěchají, mne se tady líbí. No, to je konečně jejich věc.

Zajdu do vinařství, a obklopí mne vinná kultura. Prodavač se právě věnuje dost obšírně Davymu, asi je vinný gurmán. Přitom Steve odbaví Letty. Zaujmou mne ty dvoudecky. Prohlídnu regály. Letty pak šeptnu, že půjdeme ještě na vyhlídku za barák vinařství, pěkně do ouška, její parfém mi dělá dobře, vlastně celá její vůně. Degustaci dělat nebudeme. Koupím si
2021 Private Reserve Zinfandel
2021 Revenge Red Blend
2021 Private Reserve Chardonnay
a pár těch dvoudecek. K tomu béžový triko s logem BVW. Úhrnem něco přes 300 babek. To Dave ještě stále nakupuje. Řeknu mu, kde je vyhlidka, a že tam budeme, ať případně vezme nějaký chlazený nealkpivo. Dám mu svý a Kath číslo, a vezmu si jeho. Podotknu, že se stavíme před odjezdem v místním pivovaru, tam že nakoupím zásoby piva já, i pro něj. Taky ho poprosím, aby mi k sobě do auta vzal dvě flašky, a pár dvoudecek. Sám si vyberu 0.2l 1857 Napa Valley Red Wine, a vyrazím s Letty k Bonnie, pomůžu jí samozřejmě s láhvemi. Dvě sedmičky nechám na pultu pro Dejva. Uložíme vína do brašen motorky.

Vyhlídka je něco přes sto yardů za barákem, dál už jsou jen vinice. Cestou Nikky nabídnu svou ruku. "Krása, že Letty!" Nadšeně se otočím na rusovlásku, nejraději bych ji právě tady políbil, ale už štelování její prdelky na mašině ukázalo, že si ráda drží odstup. Sedneme si, a společně koukáme do kraje vinic. Vzal jsem pár tvrdých sýrů a prkýnko, vytáhnu vyhazovák, a začnu krájet, otevřu si dvoudecku best červeného vína zdejší oblasti. Usrknu, abych si ho protřepal vydatně v puse. Jeho precizní chuť mne naprosto ovládne. Vytáhnu foukací harmoniku, a okolím se záhy nese francouzsky znějící melodie, nějak se mi sem hodí. V mezičase zpívám svým nakřáplým hlasem text písně.

Záhy dorazí i Dave, táhne malý přenosný chladbox, a kupodivu i kytaru, v chůzi se přidává k mému zpěvu, čímž ho kvalitativně vylepší. Jak dosedne, zazní i jeho kytara, přebere hlavní melodii, mne zůstanou sóla a křoví. Sotva píseň skončí, ještě chvíli zůstaneme mlčky, hledící do vinic kolem. "Krásný místo..." odtuším, "Tak na zdraví, a na Cestu! Pojedeme přes Tuolomne do Yosemite, oběd dáme někde v Sonoře." Nadhodím povšechný plán. "V Tuolomne nabízí půjčení koní, crossek, rýžování zlata v pánvi, jak za časů zlatý kalifornský horečky, a lezení po skalách Sierra Nevady." Vytáhnu opět průvodce. "Máme tři hodiny volný, tak myslím v klidu zvládneme dvě aktivity, já preferuji vyjížďku na koních a rýžování zlata, myslel jsem i na ty cross mašiny, ale s koňmi se určitě dostaneme na víc pěkných míst, houbš do hor. Crossky můžou určitě jen po nějakých určených cestách. Jak to vidíte vy?" Zeptám se Dejva a Nikky, přičemž si otevřu další nealkpivo, zapálím retko, a koukám do kraje...

Směr Yosemite

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Ryan Hunter, Dave Marche, Nikka Carlton, ostatní okrajově
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno,