Prozření

Zahrada, tam vzadu někde mezi stromy a keři

Sice kvůli svojí aktuální nouzi ve víře nevím komu mám být za tuto schopnost vděčný, ale jsem. S každým výdechem se více a více nalaďuji na zahradu. Vnímám její zeleň od mohutných korun stromů, až po malé kořínky ukryté v hluboké temnotě zeminy, jenž jim propůjčuje život. Nechápu, jak někdo může říci, že temnota je pustá, když já ji nyní vnímám plnou života.
Vždy jsem si myslel, že budu jedním z těch lidí, kteří žijí v temnotě a jediné světlo, které si doopravdy užívají je to umělé v barech a nyní. Nevím, kdo, nebo co. Zda něco ve mě, nebo zda nějaká entita rozhodla, že já budu vlastním světlem. Mám být sluncem, které by mělo ostatní hřát. Světlem v temnotě, jejíž obětí už pro mě nyní tak příjemné, jako kdysi.

Zbytečné myšlenky mě postupně opouštějí. Moje nerozhodnost. Moje nejistoty. Moje obavy a pocity, které mi vždy bránili v cestě poznání. Nořím se hlouběji a hlouběji do sebe, pokoušet se dosáhnout svého Poznání v naději, že tam někde nějaké je, dýchajíc skrze své schopnosti. (9)

.....

Z transu mého uvědomění mě vyvede něčí přítomnost. Nechce se mi za ním jít. Pochopení toho co jsem, čím mám být. Je to pro mě příliš nádherné a uvědomění, že jsem to všechno málem zahodil, jen kvůli pár špatným dním mě samotného děsí. Přesto po chvíli sebezapření otevírám oči, aby jsem pohlédl, kdo se rozhodl, že jsem podle něj dneska příliš divný, aby mě vyhledal.

Zaostřím překvapeně na Abyho.
"Aah. To jsi ty. No, ted už je to stejně jedno." Usměji se na něj a jen pokývnu hlavou, když se usazuje vedle mě.

"To je od tebe milé." Na nabídnutou flašku jen zavrtím rukou, že ne. Vzhledem k tomu, co vše jsem si právě uvědomil se pro mě... otevřelo něco úplně zcela nového. Něco u jehož plného zpracování bych byl rád střízlivý.

Joo, je to tedy. Říkal jsem si, kdy padne tahle otázka.
"Ale. Jak to říci. Trochu jsem ztratil sám sebe a nějak neměl náladu být tu pro ostatní šaškem, kterému podle nich jde jen o to, aby si dělal zářezy za každý šuk, jako Raz. Normálně mě nijak moc netankuje, když si ze mě lidi dělají prdel. Jsem zvyklí s lidmi neudržovat moc vztahy. Přeci jen je život křehká věc a než se jeden naděje, tak všichni zmizí, což tenhle rok jenom dokázal a ztráty blízkých osob jsou dost bolestivé. Zároveň mi to pomohlo si něco uvědomit, co však rozbilo můj celkový pohled na svět. Do toho ještě hromada dalších sraček, po kterých jsem si řekl, že zkusím dneska trochu zvážnit a když je ten nový rok, tak se obléci do nového kabátu. To však přivedlo jen další sračky, po kterých jsem si řekl, že udělám jednu obrovskou chybu, která by mi asi velmi pokurvila život, ale přitom mi toho i mnoho vyřešila. Naštěstí jsem si řekl, že by to možná chtělo trochu klidnější hlavu a tak jsem skončil meditující zde a dosáhl zde něčeho, k čemu mě nenavedlo ani několik let uctívání Satana a sice jakési odpovědi. Kdyby jsem věděl, že si bude stačit sednout pod strom a meditovat, už bych to udělal po svých narozeninách, jak umřelo hromada lidí a to by byl tak nějak shrnutě můj sračkový guláš. Pokud jde o to, jak mi vlastně teďka je. Tak nyní vlastně fajn."
Usměji se na Abyho a plácnu rukama do země vedle sebe. Pokud Aby sedí přímo vedle mě, tak jej plácnu do stehna.

Sex,slepice a jiné podivnosti

Rozhodnu se využít toho že konečně mám možnost pro skutečné jídlo, vybaví se mi sběrné akce a lov a i když se Darleen po svém příchodu snažila už před tím bylo jasné že je potřeba najít nekontaminované jídlo. Vezmu si tác a zpočátku nevím co si vybrat, nabírám tedy různé věci na tác a snažím se uchovat symetrický vzor což mně poněkud zaměstnává a tak k mně dolehne jen něco z dalšího úkolu.
No já nevím, existují i svatby z rozumu takovým ženám se říká zlatokopky ...
Ohlédnu se tím směrem když jsem mezitím zmíněná já a nevím jestli ... no jako sex s ženou? Na tohle téma jsem už během studií narazila když to jedna dívka zmínila, ale názor že to je jen o něco méně nechutné než incest jsem si radši nechala pro sebe.
„Víš jak to jenom říct ... mně ženy nepřitahují.“
Vrátím na místo během toho že ten kluk který se mnou tančil vypráví příhodu která by se hodila do nějakého sitkomu. Můj sen o kterém jsem mluvila potom co se mně ptal ten kluk s copánky už nevypadá tak šíleně, ovšem tahle představy vyvolá opět vzpomínku na tu sklenici což způsobí že se tác zakymácí. Přešlápnu a zapřu se prsty tak aby z něj nic nespadlo a nakonec se mi podaří se opět posadit vedle Eddie. Odložím tác a pustím se do opravy vzoru který jsem vytvořila, pokud by mně někdo oslovil tak mu odpovím, ale sama rozhovor začínat nebudu. Proto mi unikne to co se děje dokud flaška nemíří opět na mně, pak si však všimnu že flaška míří na tu dívku vedle mně a přede mnou se nachází dívka v úžasné zlaté róbě.
Taky sis mohla vzít něco reprezentativního Gabi ...

Kamarád

Mnou předvedený krocan nakonec byl odhalen a já odměnil výherkyni polibkem, jak bylo zadáno. Snažil jsem se být jemný, položil jsem dlaň na její tvář a polibek jsem nijak zvlášť neprohluboval, nicméně podle jejích dotyků a pohledů, jí moje blízkost nebyla nepříjemná, spíš naopak. Jemně jsem jí pohladil po tváři a usmál se, než jsem se zase odtáhnul.
Můj úkol se moc nevydařil, jelikož Mikka odmítla se jakkoliv snažit.
No nevadí, její volba..
Sama poté proměnila otázku ve výslech, když udeřila na Elainu s její minulostí. Lea se pomazlila s koněm, Everett dává panáka bez rukou, Gabriela mluvila o sobě, Mikka vyprávěla trapný zážitek, nebo spíš hanila svého bratra, Daniel jmenoval sedm osob, které se podle něj dožijí stáří, Mia měla vyjmenovat svoje silné stránky, Isaac změnil oděv, nebo alespoň jeho spodní část, Violet tančila s Miou, Matisse zadržoval dech pod vodou, Loki pusinkoval potenciální možné sexuální partnery, Chloé prozradila čeho lituje, Igor nabízel svůj punč, Luna rozdělovala lidi v místnosti do kategorií podle toho, koho by zabila, koho si vzala a s kým měla intimnosti, i když si nejsem jistej, jestli úplně pochopila zadáni, Isaac poté vyprávěl trapný zážitek se slepicí a Mara s Lunou provozovali body shot.

I když jsem pozoroval dění kolem flašky a obdivoval kreativitu otázek a úkolů, neuniklo mi, že vedle mě zaznělo moje jméno ve spojení s Emilem.
Že o tom vůbec někdo mluví je překvapující… neřekl bych, že by to někoho mohlo zajímat, ale drby jsou hold drby..
Naklonil jsem se ke klukům a polohlasně jsem promluvil.
„´Nechal se přefiknout´ není tak úplně přesný, kecal bych, kdybych tvrdil, že měl iniciativu pouze Emil.. Ani bych neřekl, že jsem tak úplně chudák, jsme v pohodě.“ Pousměji se.
Jsme v pohodě? Já vlastně ani nevím.. Ale Emil není zlý, spíš jsem byl prostě jen.. úlet. Každý to má jinak a někdo hold po tomhle už nevyhledává společnost toho druhého. Netrápilo mě to, vcelku mi to bylo fuk. Pro mě Emil byl prostě kamarád, to bylo vše.

Zamyšleně se otočím směrem, kde dotyčný seděl, ale už tam nebyl. Nejspíš odešel po tom, co se Matisse přidal do kroužku.
Asi ho reakce na změnu, kterou zrovna prochází, příliš nepotěšili..
Dopiju sklenku a pomalu se sesbírám ze země. „Dám si na chvíli pauzu, pokračujte beze mě.“ Prosadím do kroužku a odnesu sklenici na bar, zde si taky vyžádám láhev portského, poté zamířím ven ze společenky.

Moje první kroky vedou na Emilovo pokoj, kde zaťukám a zavolám na něj, ale nikdo se neozývá. Zamyslím se, kam by tak asi mohl jít a jako další mě napadají zahrady či hrobky, kam spoustu lidí míří pro chvíli klidu. Zkusím tedy zahrady..
Potichu a klidně projdu kolem Blagdena s Yuriko, abych je nerušil, zatím co pročesávám pohledem stromy a trávu všude kolem. Nakonec se mi zadaří zahlédnout postavu ve spodním prádle, nejspíš meditující.
Na svojí přítomnost upozorním prvně odkašláním, abych ho nepolekal. „Ahoj.. neruším?“
Pokud mu to nebude vadit, přisednu si kousek vedle něj. „Na večírku mi přišlo, že bys možná ocenil přítele..“ pokračuji.
Zvednu k němu láhev a pousměji se. „Dáš si?“ zeptám se. Pokud ano, podám mu flašku, pokud ne, nechám jí zatím zavřenou.
„Dneska nemáš náladu oslavovat? Děje se něco? Nechceš.. o tom mluvit?“ Zeptám se možná trochu neohrabaně, snad mě nepošle někam..
no a když jo, tak se hold vrátím.

Večírek

Společenská místnost

Rukou mávnu na nově příchozího Xaviera, více než cokoliv jiného však ale vnímám rozpíjející se svět okolo. Ještě jsem stihla přinést kouzelný drink pro Eddie, teď už ale s těžkým tělem ležím na zemi a sleduji všechnu tu...krásu. Jak jinak to pojmenovat? Nikdy předtím jsem si nevšimla těch barev, těch různorodých detailů, těch křivek věcí. Ať se podívám kamkoliv, otevře se přede mnou nový svět plný poznávání a podivné něhy. Něhy? Tu totiž cítím, k čemukoliv a ke komukoliv. Klidný, dobrý pocit plný lásky...

Kolem probíhá párty a klidně by mohla probíhat sekundy nebo i roky, časem si nyní jistá nejsem. Jen si všímám, jak se blyští nová zlatá sukně, jak hraje romantický, klidný song, ve kterém se málem utopím, jak mi Loki vtiskává pusu, která chutná mnohem více pusovitěji než kdy jindy. Dotek! Bříšky prstů se dotýkám podlahy, vnímám její strukturu i chlad, vnímám jednotlivé nerovnosti a jsou to...nejvíce intenzivní nerovnosti, které jsem kdy zažila.
Z dálky ke mě doléhají hlasy, Igor se snaží přesvědčit Daniela, aby se přidal do našich kruhů a nejradši bych ho podpořila, v tuhle chvíli se mi ale mluvit příliš nechce, chci se rozplývat a ne se vracet zpátky na zem slovy a řečí. Opět však slyším své jméno, tentokrát Luna mě přiřazuje do jedné z kategorií...a Isaac říká něco o slepici a najednou je u mě a líbá mě! Taky dobrý!

Tím polibkem mi dochází, že tu mám nějakou práci, nějaké pokračování hry. Zcela nerozumně zvolím úkol, neboť mi nedochází, že se tak budu muset pohnout. I přes tu tíhu, kterou je mé fyzické tělo stahováno k zemi, se však nakonec zvládám alespoň posadit. Rozhlédnu se pomalu kolem, snažím se vymyslet, s kým bych si tak mohla dát body shot. "Loki?" Ptám se, neboť se mi vybaví pusa, kterou mi dal, kluk mě však odmítá a já se musím obrátit jinam. Eh, jak se ti lidé vlastně jmenují?
Hmm, Luna má dobrý vlasy. Takže vlastně proč ne.
"Luno, ty mi košem nedáš, ne?"
Hodná holka. Pak už jen stačí dojít pro dva panáky tequily i se vším vybavením, lehnout si na zem, vyhrnout si sukni až nad pupík, což znamená odhalit skoro všechno a jej, Luno do toho! Jo, ještě tam vlastně nalít tu tequilu!
To stejné pak konám i já, skloním hlavu nad alkoholem v dívčině pupíku a bez váhání jej vypiju. Přeci se nenechám zahanbit! "Díky za asistenci!" Pomůžu pak Luně zpátky na nohy. Teď už jen upravit šaty do původní podoby a roztočit flašku k pokračování.

Chloe! Jedna holka za druhou, to ale rozhodně nevadí, polibkům se nebráním ani od slečen! Teď navíc ocením každý dotek rtů. Nebo spíš každý dotek.
Pusa je to ode mě jemná, ale rozhodně si jí užívám, ruku mám u ní lehce položenou na Chloein bok, což mi dává další potřebný smyslový vjem. Hmm. "Ta látka je úplně super." Okomentuji jí šaty, jejíž materiál jsem během polibku zkoumala, teď už ale jen vymyslet nějaký úkol. Něco pěkného, heh.

"Zazpívej nám svou oblíbenou písničku, kdo jako první uhodne jak se jmenuje, dá si s tebou panáka." Jakoby asi nic moc, ale slyšet teď zpěv by se mi moc líbilo!

Uzavíráme sázky?

Xavík mi popisuje, jak dopadl po honu na zdivočelého, příjezd v kómatu a sešívání dohromady. „Heh, na to zvykni, to je tady normální… těsně předtím, než jste se k nám přidali, jak jsme cestovali z reality do reality, tak to jsem zase skoro celé prospal já.. První realita, kam mě to hodilo s pár dalšími, byla zahlcená nějakým toxickým sajrajtem, bylo to i ve vzduchu.. já odpadl, než jsme se dostali někam na normální vzduch… probral jsem se až o několik realit dál..“

Co se týče flašky, moje shrnutí bylo asi dostačující. „Skoro jako obvykle, akorát obvykle je to už teď o něco divočejší..“ mrknu na vlčka s úsměvem.

„Že jo? Takový krásný úkol a on se na něj úplně vykašlal..“ odpovím, když stejně jako já nechápe, proč Igor odmítnul vyznat komukoliv lásku.

Že v dnešní době přežijou jen divný lidi, na tom asi něco bude.
„Kaziči zábavy většinou.. a to já nejsem.“ dodám ještě k jeho povzbuzení, že mě nevybral Daník do jeho top seznamu přeživších.

Debata s Johonaeim vždy stojí za to. „A já myslel, že ty máš sirové rybičky tak rád, že sis po nich pojmenoval ptáčka..“ Obhájím s úsměvem vlastní chybu ve jméně jeho mazlíčka.
„Úplně tě v nich vidím, byla by z tebe královna večírku!“ Odpovím na jeho úvahu o tom, co by mu Susi vybrala. Na zjištění, že by byl super úkol, aby si nějaká holka s klukem vyměnili oblečení, už jen přikývnu souhlasně hlavou.

Diskuze o sexu s robotem se tak trochu zvrhla. „Nevím, jestli má potřebné díry, tyvole.. ale ani tu elektřinu neovládám..“
Těžko říct, jestli pro ní existuje něco jako tělesné potěšení.. a jestli jo, tak jakým způsobem? Elektřinou? Stejně jako my?.. huh, běhá mi z té představy mráz po zádech..

Debaty o tom, koho Emil přefikl se asi radši zdržím.. stačí vidět, jak linčujou Egypťana..
Co se týče flašky, všiml jsem si akorát, jakou krásnou pusu dostala Mia a taky nového přírůstku do Izzyho šatníku, zbytek už mi tak nějak utekl.

A to by nebyl Johonaei, aby ho nenapadla nějaká totální píč….. jako třeba uzavírat balící sázky.
„To ti padlo něco na hlavu, když si byl na hajzlu, ne?“ Vykulím oči, když rádoby vtipálek Vinnetou vytáhne na mě sázku o noc s robotkou, nebo s holkou, kterou právě vytáhli nahou ze sklepa od totálního úchyla…
nemusím ani sondovat v hlavě abych viděl, jak se teď asi cítí, když se k ní přiblíží nějakej chlap.
Z Mii nadšení jen srší podobně jako ze mě, když ty dva indiánské idioty napadají takové blbosti.
„Tohle zavání poměřováním pindíků, pánové..“ dodám k poznámce o střední.

„Prosím tě, však se na ně podívej, ti dva mají na dnešní večer už sebe..“ dloubnu si škodolibě, když Isaac vybírá cíle pro Miuši a Johonaeiho.
„Ale to nezní špatně.. jestli dostanete do trojky Danečka, klidně zkusím zbalit Violetku…“ Odsouhlasím plán Izzyho. Jo jasně že jsem to řekl jen proto, že je mi jasné, že to neudělají, nemají koule ani na to zkusit to spolu..

Izzy mezitím dostává pořádnou pusu od duhovky a vypráví nám o sexu se slepicí.. teda o sázce.. stejně bych jeho opilému já nevěřil…
„Na ty s peřím, ale i bez peří!“ přidám ještě k jeho přípitku s úšklebkem.
Na Mary body shot se ale těším, to bude sranda…hehe

Flaška mě má ráda

Nasoukat se do flitrované, zlaté sukně vyžaduje vzdání se veškeré důstojnosti, která mi ještě zbývá, vycouvat z toho však nemůžu, nejsem srab nebo ničitel zábavy. Navíc mě viděli už v horším, stačí si vzpomenout na poslední akci. Plus většina si to kvůli drogám nebo chlastu stejně pamatovat nebude.
"Tohle ti jednou oplatím." Mrknu na Eddie, tvůrkyni té zrůdnosti a na ex dopiji zbytek svého piva. V první řadě na té ztrátě paměti budu muset zapracovat hlavně já.

Další děj sleduju od baru, kde Ludwiga poprosím o další pivko, očkem koukám po Violet, která se zblízka seznamuje s Miuš, když však Matisse odchází plnit svůj úkol, tedy dvě minuty se topit, opustit společenskou místnost se neobtěžuji, jsou věci který mi za to zas tolik nestojí. Když to zvládne, bude to nuda, když to nezvládne, tak bych to stejně nebyl já, kdo by dával první pomoc a tu situaci řešil, tak proč vstávat a snažit se, že jo. Pivko je důležitější.
Netrvá to nijak dlouho a hrající jsou zpátky, Loki si vybírá šestici, se kterou by se vychrápal, kde samozřejmě nejsem, ale ještě od baru hvízdnu na Miu, aby jí to náhodou neuniklo, pak už je ale na řadě Chloe, což mě zaujme víc.
Co pěkného to asi bude?
Oh. Pejsek. Dojemné. Víc dojemné než bych čekal. "To už je pomalu i na slzičky." šeptnu ke své skupince, ke které se zase připojuji.
Další na řadě je Igor, který má někoho zdrogovat a vybírá si dosti náročný cíl, který se zachová přesně tak, jak bych tušil. Daniel a drogy? Vždyť jsem ho za celou dobu neviděl dát si ani pivo!

Mnohobarevná Luna se rozjede a zabere si pro sebe spoustu slov a prostoru, tentokrát z toho ale vycházím se ctí. Nejdřív mě zařadí do té nejlepší skupinky a následně vášnivým polibkem svá slova skoro potvrzuje. Ani se nijak nestydím, když mi "omylem" ruce při tom polibku zajedou na její zadek. Hmm. Tohle bylo tak dobré, až lituji, že jsem zvolil otázku.

"Já nikdy nedělám nic trapného, nechlastám tak, aby se to stalo!" Bráním se nejdřív, pak mi ale dojde v čem tu před lidmi stojím a že nemá cenu zapírat. "Ale že jsi to ty, tak si na něco vzpomenu." Mrknu na Lunu a šrotuji své vzpomínky, snažím se přijít na něco vtipného a zároveň ne úplně debilního. "Ale tak proč ne...to že si občas lidi z párty přivedou nějaký nečekaný úlovek a ráno se diví, je docela klasika a nuda. Většinou je to ale nějaká holka nebo kluk neznámého jména. Mě se ale stalo, a prosím, neviďte v tom nic sexuálního, že jsem se takhle jednou probudil doma, ve svém pokoji u rodiny a najednou slyším nějaký divný zvuky, podívám se do leva, nic, zvuky pokračují. Podívám se doprava a kurva, přímo vedle mé hlavy sedí slepice, skutečná nefalšovaná slepice. I vajíčko zvládla udělat!" Vyprávím. "Jak jsem se pozdějc dozvěděl, byla to nějaká debilní sázka s kámošema. Musel jsem jí pak vrátit a omluvit se, byl jsem ale rád, že jsem tam neobjevil třeba krávu nebo tak." Jo to bývávaly časy, na tohle jsem fakt málem zapomněl.

"Na všechny slepice v postelích." Připiji si s úšklebkem a hned se dávám do točení, hrdlo padá na Maru, která sice vypadá, že se sotva zvedne na nohy, i tak si ale vybírá úkol.
Pusu ode mě dostává hravou, nijak zvláště jí ale neprožívám nebo neprodlužuji, už přemýšlím jak moc tuhle slečnu potrápím. Ale tak...kdyby nechtěla, dá fant... "Vyber si jednoho ze zdejších a dejte si navzájem body shot tequily. Nebo dej fant."

Nie príkazy, otázky

Holtgast, spoločenka, gauče pri krbe

Erden, pravdepodobne zachytávajúci moje myšlienky, mi uľahčí ďalší nádych. Iste, v tejto dobe sa mohlo niečo zmeniť zo sekundy na sekundu, ale každá chvíľa, kedy sme nedostali zlé správy, bola dobrá. Trochu mi poklesnú chvíľkovým napätím stiahnuté plecia. On by bol jedným z prvých, ku komu by sa také informácie doniesli, takže to že nič nepočul ma upokojilo. Nemuselo to znamenať, že Jamie prestal chradnúť, ale to som sa snažila v jednom kuse si nepredstavovať. Nie, keď som bola tak ďaleko a nemohla absolútne nič robiť. Bolo to frustrujúce a netušila som, ako to zmeniť.

Než by som od neho stihla však vyčítať, čo ho primälo vyhľadať moju spoločnosť, prehovorí Lakshmi.
V prvý moment mi zrak z automaticky preskočí na ňu, sediacu vedľa Erdena, no jej pár slov mi stačí na to, aby mi tvár zatvrdla a obrátila som pohľad pred seba, na hrací krúžok. Loki akurát odpovedá na jednu z otázok formou bozkov. Na moment ma bodne kdesi vnútri zároveň s tým, ako ma zahrejú hánky - keby bola Marisol na žive, bola som si takmer istá že by sa pri nej zastavil. Možno aj Nax, namiesto tých neznámych tvárí, ktoré tu boli. Obe zvykli hrávať tieto hry, užívať si ich. Namiesto toho, aby som teraz pozerala, ako sa bavia, som počúvala príčinu úmrtia jednej z nich, ako sa pýta mňa či si pamätám. Ja som nebola tá, čo kradla identity, tváre, a očividne aj spomienky mŕtvym ľuďom, ktorí mali už v pokoji odpočívať od tohto sveta.
Keď nahrabala takéto informácie, musela zistiť aj to, že za Aimee by som aj dýchala od momentu, ako prišla na svet. Chcela ma vyviesť z rovnováhy, keď sa pýtala na niečo tak citlivé? Videla snáď v stajniach ich sochu a myslela si, že to je to miesto, kde zaútočí?
Debilná otázka, na ktorú poznala odpoveď. Čakala snáď, že jej ju potvrdím?
Že jej doplním detaily súkromných rozhovorov, ktoré som viedla s reálnou, mojou Lakshmi?
Aký je zámer týchto otázok? Ak chce niečo vedieť, nech sa spýta na rovinu.

Erden našťastie prekladá jej otázku inou. Otočím hlavu, aby som sa znova dívala priamo naňho, nechávajú tvár Lakshmi rozmazať sa kdesi za tou jeho. Žmurknem.
Ako sa mi dnes darí? Ako sa cítim?,
Neklamal by mi o tom, že nemá správy o ničom zlom, tak prečo som mala pocit že ma chce na niečo také pripraviť? Takú otázku by som čakala od Nika, Orena či Dana.
Hovoril ale, že sa nič nikomu nedialo, o čom by vedel, a ja som mu verila. Vždy som mu verila, a tak mu odpovedám tak isto, ako by som odpovedala im, pochovajúc myšlienky o tom, čo by malo byť za tým. Namiesto toho, aby som sa však dotkla znova jeho, tretí krát za krátku dobu, priložím ruku na hruď sama sebe, dva krát poklepkám a jemne sa usmejem. Okrem vecí, čo ma trápili každý deň bez prestania som bola okej. Vnútri ticho, zabalené v chladivom pokoji. Žiadna veľká zmena, okrem starostí o ostatných, ktoré som nemusela verbalizovať - stavila by som sa, že Erden o tom vie omnoho viac, ako ja, keď bol tak dlho vo vedení.
I keď... keď už sa pýtal, bola jedna vec, ktorá ma mi hlodala myšlienky. Nahryzávala kľud, ktorý by mal vo mne logicky zavládnuť po jeho odchode.
Kútiky úst klesnú. Pootvorím pery, no zaseknem sa. Nevedela som, či je rozumné pýtať sa nahlas. Prsty sa na moment zaboria do mikiny, načo zdvihnem ruku a priložím si ju k spánku, očami hypnotizujúc Erdenove.
"Počuješ ma? Vnímaš ma?"
Až keď by som zbadala nejaké znamenie, pokračujem.
"Môžem sa spýtať na niečo ohľadom bezpečnosti? Auguste. Ak nie, pochopím. Má to byť oslava, nie práca."

Flaška, flaška, flaška…

Lehce plácnu Evího po rameni, když remcá na mojí okupaci jeho nohou. „Nepruď..“ dodám a vypláznu na něj jazyk.
„Mnoo… asi tam Igi přidal něco.. ze sbírky svých triků..“ Odpovím na debatu o punči.

Někde v kruhu kdosi řekl něco o tom, že sněží? Hmh.. asi to nevidím přes tu růžovou mlhu, co tu teď najednou všude je..
Kde se vzala?...
Ale stejně jsou všichni nějaký krásný.. nebyli by i zombíci hezčí, kdyby byli růžový?

„Nejradši koušu čokoládu… nemáme čokoládu?“ Odpovím na Eveho popíchnutí zrzky, když nedostane pusu podle svých představ. Že je to totálně mimo téma mě ani trochu zrovna netrápí..

„Hmhh..“ neochotně se svalím z Everettova klína, když má jít plnit úkol. Panáka do sebe hází zdatně i bez rukou,
No ještě aby ne.. v Gratu ode mě dostal pořádné školení, co to je být alkoqueen… hlavně teda do té doby, než se mi povedlo propašovat travku.. stejně si myslím, že to Reg musela vědět, když jsem jí zhulila půlku laborky, hehe.. asi mi to tolerovala jen proto, že jsem pak jak beránek..

Ten punč má teda grády, vždyť já vidím i Xavíka, kterej odešel na jinou základnu...
Zatím co mi to v hlavě šrotuje, Xavier mává na ostatní a zdá se, že ho vidí taky, takže halda to asi nebude..
“Čau Xaví, bylo ti po nás smutno?“ Zvednu ruku a zamávám, možná trošku hlasitěji pozdravím..

Kousek růžového obláčku přiletí až ke mně, natáhnu ruku a jemně s ní tančím ve vzduchu, přičemž obláček rozháním.. úplně tak zapomenu na flašku, tedy dokud se mrak z ničeho nic nerozplyne a hrdlo ukazuje na mě. Neochotně se vyhrabu do sedu, než dostanu polibek, který mě rozhodně probere. Igi mě ani trochu nešetří, což mi nikdy nevadilo… díky punči se ale zdá polibek mnohem delší a hlubší… Při zadávání úkolu si poté přijdu jako zrovna probuzená šípková Růženka.

„Huh.. úplně všechny?“ Vykulím očka, když po mě chce určit u každého v místnosti, zda bych si ho chtěla vzít, nebo ošustit, nebo killnout….
Jestli sem to dobře pochopila? mám pocit, že jsem slyšela jen půlku...
„No tak joooo.. ehmmm.“ Začnu se rozhlížet po místnosti. „Barman mi míchá ňamky, toho bych si rozhodně vzala, Alex si vezmu, už jen protože je to prostě kočička! Princezna v sukni není pro srandu, tu radši zabít… Zombice je zajímavý spojenec, vezmu si!..“
Přesunu pohled k nám do kroužku a po zbytku skupiny. „Mega vlčátko si určitě vezmu, blond mrchu zabiju, protože nemá ráda pejskyyy, Vi si jednoznačně vezmu, je nejlepší, Igiho bych si vzala, ale jak před chvílí naznačil, o nic takového nestojí, nicméně polibek byl cool, takže sex.. Elí si rozhodně vezmu, je to zlatíčko, Eve by mě sice asi nejraději zabil, ale já si ho vezmu, abych mu mohla celý život lézt na nervy.“ Zakřením se. „Abe, Santi a zrzka jsou k nakousnutí, takže asi sex, s Marou je sranda, tu si vezmu, Izzy..“ Prohlédla jsem si jeho nohy v sukénce.. „Dobrý vkus! Sex… Niky je moc milej a má roztomilé kočičky, takže si ho vezmu, Raz předvedl, že je pěkný hřebeček, takže sex, Lotti je cute, tu bych si vzala, Miu a Joha bych asi odkrouhla za to, jak cute jsou spolu, Gabi ještě neznám, ale zatím nemám nutkání ji zabít, takže sex, Danda vypadá tak rozumně, což by se mnou asi nešlo do kupy, takže zabít, Chloé má takový vražedný pohled, tu radši zabít, Eddie má super styl ,vezmu si, Xavíka si vezmu, protože je prostě bezva.. Mati sex, Agni je milá, tu si vezmu, Call je na mě moc moc slušný, toho zabít, Valeria se na mě vždy tváří, jakože neexistuji, takže zabít, Erdík rozhodně sex, a Laki asi taky sex..“

Obrátím svůj pohled k Igimu. „Spokojen?“
Pokud mi to potvrdí, zatočím flaškou, tentokrát ukazuje na Isaaca. Polibek je delší a intenzivní, jsem trochu rozjetá… chce otázku.
„Hmmm, Izzy.. tak nám pověz, jakej nejtrapnější zážitek se ti stal pod parou?..“ Vypadá jako showman, určitě nepije poprvé.

O mazlíčcích

Podívám se na kluka o kterém Eddie mluví a nevím jestli by mi to řekl, asi to bude něco ve stylu že to je neškodné pokud si toho nevezmu moc. No mohla bych se ho na to zeptat a přitom mu ukázat co jsem udělala s jeho výtvorem. Eddie pak vypráví svůj příběh o tom jak získala své jméno i když já si nemyslím že to bylo vhodné. Jasně já to chápu, ale co chudák naše dcera, nebylo by vhodné počkat do puberty než... no já bych asi uvažovala o rozvodu, nebo mu s ním aspoň vyhrožovala, ale příběh je to vážně dobrý.
Když se necítím jako dáma? Jak to myslí ...
„Když se necítím jako dáme? To je nějaká metafora?“
Ale to se mně Eddie ptá jaký horror to byl a mně se vybaví má oslava narozenin a to že i později když jsem uviděla klauna ztuhla jsem hrůzou.
„Jednalo se o horor To, následující den jsem měla narozeniny a rodiče pozvali klauna. Když jsem ho viděla vykřikla jsem Pennywise a běžela se schovat.“
Odpověď té dívky vedle mně přivede na vzpomínání na mé první morče, vzpomínky však přeruší úkol té dívky. Počkat ona to postřehla? A neříkal náhodou (Igor se asi jmenuje) že to je jeho punč?
Tak to je vážně brilantní dedukce, přišla jsi na to co tady ví všichni nebo aspoň ti co poslouchali když říkal že to je jeho punč.
„Dala bych si whiskey.“odpovím když už se ta dívka nabízí něco přinese i nám dvěma, potom co dívka odejde rozhodnu se že povím také nějakou historku. Nevím jestli bude veselá protože rodiče z toho radost neměl, ale když už se tu mluví o mazlíčcích.
„Já mám také historku o mazlíčkovi, na střední jsem dostala své první morce a pojmenovala ho Porky.“
Byl to první Porky z dlouhé řady, ale to zatím říkat nechci.
„Ale Porky zemřel přirozenou smrtí což jsem tehdy nevěděla a chtěla mu nahodit srdce elektrošoky, z obou stran jsem tak připojila autobaterii ovšem Porky vzplanul.“

Další společnost

pevnost Holtgast, knihovna

Mezi svými slovy, kdy jsem nechávala chvilky odmlk, jsem sledovala Williama, jak přechází mezi policemi a zaplňuje prázdná místa v nich ukrytá. Trochu se uculím, když mi řekne, že se nemám za co omlouvat. A má vlastně pravdu. Osobně jsem byla dost ráda, že jsem mohla mluvit o něčem, co mě vlastně baví a co mám ráda.

"Jo, dneska bych asi po Stmívání moc nesáhla, maximálně tak z nostalgie... Ale asi by mi to vlastně... dodalo takovou tu chvilku, kdy mi všechno přijde zase normální. I když vím, že není a nikdy už nebude. Z jiných důvodů bych se k té sérii asi nevracela, na to mám mnohem milovanější knížky." Jako třeba tu, co držím v náručí. Můj úsměv se zvětší, když se Will zastaví k zamyšlení. Tak, teď je řada na něm... Můj pohled ho následuje a zvědavě vyhlíží jeho první volbu. Když mi pohled dopadne na zvolenou knihu, lehce nakloním hlavu do strany.

"Zajímavá volba. Slyšela jsem o ní, učili jsme se o ní, ale nikdy jsem ji sama nečetla," poznamenám ke Jménu růže. Pak chvíli jen tiše poslouchám, jak postupně jmenuje další. Docela mě těšilo, že nejsem jediná, kdo rád čte klasiky, což můj úsměv přetvořilo z pobaveného v upřímně hřejivý. Přikyvuji, a také přidám své do mlýna. "Jo, od Virginie Woolf jsem četla Paní Dallowayovou, taky zajímavé dílo. Orlando ani Middlemarch tedy ne, ale obě zní dost zajímavě." Třeba budu mít čas se k nim jednou dostat, kdo ví? A pak zmíní Iru Levina a jeho knížky. "Ha, a já zrovna Stepfordské paničky četla, vidíš!" zasměju se. "Ale od něj teda jenom je," dodám hned poté. "Docela děsivá knížka, upřímně." Humor mě chvíli přešel, jak jsem na chvíli sklopila pohled k zemi. I když nepatřím k těm nejprůbojnějším a nejsilnějším, nechtěla bych se takovou 'paničkou' stát, nikdy.

Naštěstí přišla záchrana, která mě opět vytrhla z mé vlastní hlavy. Naira. Teď vlastně i moje spolubydlící.

"Ahoj," přidám se k Willově pozdravu a věnuji Naiře přátelský úsměv, který se ještě o něco málo zvětší, když si všimnu, co má na sobě. "V těch šatech ti to moc sluší," špitnu směrem k ní s doufáním, že ji to potěší a snad i trochu povzbudí. Nicméně zdá se, že Will spouští pátrání, a hned se ptá i mě, zda se nepřidám. No samozřejmě, že ano! "Jo, jasně," přikývnu. "Chceš nějakou specifickou knížku, nebo jenom obecně?" zeptám se po chvilce Nairy. "Určitě tady něco ale najdeme..."