Punč a starý kámoš

Společenka se pomalu naplnila a hra rozjela, Igor sebou dokonce přinesl punč a… voní to nějak líp, než obyčejnej punč.
„Uuu. Já si dám..“ oznámím nadšeně a hrnu se pro kelímek, střídavě jej pak usrkávám společně s drinkem.
Příchod Violet mě fakt dostane.. nejen že přišla na společenskou akci, ale fakt jí to sluší! Nadšeně na ní mávám.
Vypísknu překvapením, když na mě zezadu vybafne Everett. „Evíííí, ty si tady?“ řeknu udiveně, zatím co jsem vtažená do náručí.
„Nojo, nojo moc vtipný… o takovou srandu bych tě přece nikdy nepřipravila!“ odpovím mu na narážku že můj obleček vypadá jako z vánočních řetězů.
„Sluší ti to brouku, jak bylo ve Španělsku? Štval si je tak moc, že tě radši poslali zpátky?“ Zazubím se na něj.
„Máš pití? Fajn, sedej a jdeme hrát..“ zaplácám dlaní na místo vedle sebe.

Hra se rozjíždí, ten ee.. Razvan, jo.. tak ten byl ženatej, hustý.. Nik mixuje drinky, ty dvě nové tančí s Indiánkem, Santi říká svoje scóre v posteli, což je celkem pěkný, Igi zbaběle odmítá úkol.
„Ale notaaaak.. to má být přece jenom srandaaa.“ Odpovím mu na jeho psychologický výklad, že tu nikoho vlastně nemá tak moc rád.
Jak může necítit lásku, však já jí všude i vidíím..
Co mě ale zarazí, je otázka tmavovlasé puberťačky na přeprogramování Violet.. proč by se na to ptala?
„Haha, zní to jednoduše, co? Ale popravdě znám jen jednu osobu, který kdy dokázala proniknout do hlavy Vi, aby jí opravila.. a ta byla extrémně chytrá… Navíc naše roboholka má vlastní hlavu a jen tak se nedááá..“ řeknu s širokým úsměvem.
Nevím proč, ale nějak mám všechny kolem moc moc ráda… že by začal účinkovat alkohol? Už? Však jsem skoro nic nevypila…

Egypťan předvádí nějakého ptáka a blondýna poté odmítá úkol, už zase..
ooo, ty lidi jsou někdy tak nudnýýý..
Elí dostává docela divnou otázku.. Co s těmi lidmi je??
„To jsou ale prudiči..“ Nakloním se s nepochopeným výrazem k Everettovi.
Cítím, jak mi lehce růžovějí tváře..
Že bych byla fakt ožralá? Kolik chlastu v tom drinku bylo.. nebo že by ten punč?
Elaina dává docela pěkný úkol zrzečce..
Taky bych se pomazlila… bezmyšlenkovitě se schoulím na bok do klubíčka a hlavu položím Evemu do klína.
Ten punč byl fakt nějakej divnej…

V kruhu hry
společenka

Sklenka vína ocitla se v mé ručce poměrně rychle.
Decentně jsem ochutnala ještě u baru a po tomhle decentním ochutnání jsem kývla barmanovi, nebyla to špatná volba. Spojena s výběrem jsem se vydala ke kroužku sedících pospolu lidiček, kde mi bylo jasné co se tu odehrávalo. Nepotřebovala jsem aby někdo zopakovával pravidla, protože.. tohle byla docela jistá, tradiční hra při něčem takovémhle, při takovéhle slezině přesněji. Elegantně, s grácií ženy i šelmy jsem se vměstnala po bok Igiho i spolu se svým drinkem.
"Jak bych si mohla nechat ujít něco takového?" odvětila jsem sousedovi s lehkým úsměvem.

Hra se tedy nesla svým stylem a já, maličko nečekala to, že se flaška tak rychle obrátila mým směrem. Ne, to nebylo mým směrem, nýbrž lehce vedle mě a já tak.. dostala víceméně sedadlo v první řadě toho, co nadcházelo dále.. já vím, že je to jen hra, že.. tohle by nemělo nic znamenat... ale nemohla jsem zapřít jisté... píchnutí uvnitř sebe, když jsem je spolu viděla.. a tak jsem raději odvrátila svůj pohled ku svému vínu, než jsem i nakonec sklenku přivedla ku svým ústům a předstírala napití se.
Jenže, co přišlo pak, mě.. bodlo asi ještě více. Tmavovláskova slova ohledně lásky a s tím spojené... jo, jasně.. mohla jsem něco takového čekat. Proč by taky o něčem takovém mluvil takhle přece všema..? Či jen já... dělala jsem si marné naděje..?
I když jsem si to nechtěla moc přiznat, tohle se mě maličko dotklo, vnitřně a moje celková nálada tímhle lehce více opadla, ale snažila jsem se to na sobě nedat tak znát.

Nějak tak, maličko přestala jsem se na tuhle věc soustředit a moje myšlenky tak nějak nechtíc odcházeli sami od sebe k tomu co řekl.. možná to jenom neví.. možná, by asi.. byla naděje v tom se třeba.. svěřit..? Nah.. možná mám podobu medvěda, ale v tomhle jsem si připadala jako maličká myška..
Ztratím se v tom možná poněkud více, protože realita a s tím i probíhající hra, ke mě dolehne ve chvíli kdy se přiblíží dívka a.. jo, je to jen hra, ale byla jsem krapet překvapená, takže jsem možná ani.. nespolupracovala tak, jak bych měla..? Jo, byla jsem spíše jako solné slóp, než aby přišla nějaká odezva... a byla jsem tak trochu ráda, že.. nebylo v tom nic jako předtím dělali kluci..
"Asi.. asi spíše otázku.." vykoktala jsem nakonec, kdy jsem si nedovedla teď představit, že bych se pokoušela o nějaký úkol. A též, nebylo toho moc co bych případně mohla obětovat do fantu pro odmítnutí.. takže otázka byla.. rozumnější varianta.
A položená otázka mě... tak moc nepřekvapuje. Ani neraňuje.. vlastně jsem i tak trochu očekávala, že dříve či později někdy musí padnout.
"Ano.. zběhla jsem.. ale nejsem ani první... ani poslední tady.." řeknu napůl hledíc do své sklenky s červeným.
"...kromě zřejmého, že není ani kam.. leda do pustiny být sama osobě... je odpověď poměrně jasná, proč bych to dělala? Máme jídlo, teplo.. a nikdo tu nevyhrožuje denně smrtí, když někdo něco neudělá. Plus, jako bonu.. jsou tu osoby, které.. mám i docela ráda, takže.. není důvod utíkat někam dál." uzavřu nakonec tuhle myšlenku celkově. Snad.. uspokojila jí tahle odpověď.

Řada tedy byla na mě, pokračovat v tomhle. A tak, roztočila jsem flašku, která nakonec ukázala naaaa... spolubydlu. Hezké, aspoň, že tak.
Moje pusa není... taková jakou jsem dostala ani co zkoušeli jiní. Bylo to takové, jemné, lehké políbení rty na její líčko. Při následném dotazu jestli úkol, či otázka padne poměrně jasné, že úkol.. no.. tak co honem vymyslet?
"Vyber.. si někoho tady z kroužku a pohlaď jej, hlaď jej jakoby to byl tvůj milovaný psí kamarád... nezapomeň i na žvatlání." vyjde ze mě nakonec s nepatrným úsměvem ve tváři. To bylo.. docela nevinné, ale též mohlo by to být poměrně úsměvné.

Krbová idilka
Společenka, u krbu

"Pro všechny smysli, stejně jako mysl." rozhodl jsem menší ideu kdy jsem jí mínil směřovat k pozitivnější notě.
Nechtěl jsem aby měla nějaké špatné myšlenky z toho, že přišla o jeden z důležitých smyslů. Beztak jich muselo být spousty a já nechtěl jsem přilévat ještě svým dílem do případného ohně.
Maličko jsem nečekal její malé gesto toho, kterak mi začala podávat deku. Vzal jsem si jí tedy od ní, i když jsem jí nyní nepotřeboval, ale věci měli tendence se měnit během několika málo okamžiků. Rozhodně nebude od věci něco takového držet nablízku.
"Merci. Určitě.. se bude ještě hodit."

Co se mého popisu osazenstva zdejšího týkalo, snažil jsem se abych je všechny vystihl jak nejlépe jsem dovedl aniž bych zbytečně plýtval slovy. A víceméně jsem byl i s tímhle svým dílem spokojen. Myslím, že se mi to povedlo tak dobře, jak jen mohlo, aby to nebylo jen obyčejné popisování toho, co kdo co na sobě nyní měl. A slyšitelně byla potěšená tím, kdo se tu vše vyskytoval, kdo sem dorazil. Bylo pravdou, že tu stále několik osob chybělo, ale nikdo nemůže nikoho nutit.
"Ano, vypadají, že tu zapadnou bez větších problémů. Možná to bude chtít více čas, pár dní, ale mám takové tušení, že nebudou s nimi nějaké problémy. Každý jsme si prošli svým.. každý nakonec najdeme si svojí vlastní cestu." odvětil jsem volně na Čarodějčinu otázku ohledně nových tváří. Někomu tyhle věci jdou rychleji, někomu pomaleji ale nakonec stejně najde si tu každý svoje místo.
Co mě překvapí ale asi nejvíce, jsou její další slova. Slova, která směřovala čisté k mé osobě. Kdo či kdy vlastně.. se někdo na něco takové optal?
"Je to.. je to těžké, nebudu lhát.. ale snažím se držet, kvůli sobě a kvůli i vám všem.." odvětil jsem jí tišeji.
"..druhý hlas v mé hlavě.. je.. jako zosobnění našeptávání tvé temné stránky... zjistil, objevil jsem z tohohle spojení i několik nový schopností, ale spolu s tím i nové starosti.." pokračoval jsem dále s tichým povzdechem.
"..asi můj největší strach, obava je, že.. ztratím onu pomyslnou kontrolu a něco špatného se stane.."
Není tu žádná příručka ani manuál toho, jak by jeden měl se chovat s bytostí jiného světa ve svém těle. Mistr Lovecraft sice ve svých dělech nakousl část tohohle světa, ale skutečně jenom nakousl. A já? Plácám se v tom jako ryba v moři.. kdo ví, co se stane až se entita rozhodně, že má téhle šaškárny dost a vystrčí svoje chapadla naplno..

Zdá se, že depresivní myšlení tu postihlo více osob.. vidno, když se přidá do tohohle našeho duokroužku i Valerie.
Nešlo si nevšimnout toho, že tahle většinově pozitivní energií nabytá dívka.. byla věcmi semletá snad více než kdokoliv z nás. Ona pozitivnost totiž z její osoby jakoby zcela vymizela. Nikdo jsme.. vlastně už nebyly takovými, jako předtím.. někdo více, někdo méně.
"Někdy jeden touží po tom schovat se před světem a jeho světlem v temném koutě a zůstat tam..." né vždy to ale pomůže. Někdy to bohužel jen věci dokáže zhoršit..
"...a někdy, jen jeden nechci být prostě osamocen v tomhle stinném koutě." dodal jsem k tomu dále, kdy jsem tak nějak vyjádřil to, jak na mě tahle dívka vlastně působila. Jenom jsem jaksi netušil, jak by se jí dalo pomoci.. tohle asi plyšová hračka v životní velikosti příliš nevyřeší..

Když v baru houstne dým

Jsem zvědavá jak se k tomu postaví ten kluk který právě dostal úkol vyznat někomu upřímně lásku, pokud by po mně někdo chtěl upřímné vyznání lásky na povel tak bych to také nedala ani před tím vším co se stalo.
Měla bych si o tom s někým promluvit, mají tu psychologa nebo jak mu zde říkají?
No a pak tu je další úkol týkající se punče, nepředpokládám že by v něm bylo projímadlo jako se to stalo na jedné party mně protože říznout punč alkoholem je klišé. S tou dívkou to však nic moc neudělá, buď je tam skutečně jenom alkohol nebo je asi odolná, ovšem pak mně zarazí další zjištění.
Ona je android? Počkat ... jak ... kde ... odkud ... kdo ... dobrá, budu mít na ní asi hodně otázek.
Jsem překvapena že zrovna ona se rozhodla zúčastnit této hry a tak jsem zvědavá jak se současného úkolu zhostí. A opět jsem překvapená že ví co dělat, pokud bych měla soudit ze současného krátkého pozorování tak mám jistou teorii když se mi vybaví vtip který jsem nepochopila protože mi přišel poněkud urážlivý.
Je o fyzikovi který si v baru představuje že nějaká teorie stvoří dokonalou ženu která by o něj mohla mít zájem protože se bojí odmítnutí od žen které tam pravidelně chodí. Tohle by možná mohlo být řešení pro tyto osamělé muže ...
Kluk který je později na řadě je zřejmě Arab a začne předvádět zvíře které by mohl být krocan, ovšem vím jak to dopadlo minule když se mně někdo snažil políbit a tak odpovím jen pokud by to neuhádl nikdo jiný. Arab se následně zastaví před jednou blonďatou dívkou která si vybírá úkol aby mu pak více méně řekla kam si tu košili může strčit. Hra se začíná zvrhávat sice nevím o čem se teď mluví (asi o novém uspořádání po Výboji) a tak se rozhodnu zatím vstát a jít prozkoumat ten punč. Nejdřív k němu čichnu a pak se rozhodnu si nalít abych se pokusila prozkoumat co v něm je, bude to po dlouhé době poprvé co použiji své schopnosti i když pokud to zahřeju tak se obsah uvolní.
Dobrá co se zkusit pobavit tím že to zmrazím? Už to je studené tak bude stačit když ještě snížím teplotu.
Položím sklenici na stůl a nad ní natáhnu ruku, soustředím se na to jak snižuju teplotu toho punče a i když mám pocit že to zabírá nakonec se mi ho podaří jenom víc ochladit (4). Dobrá ještě jeden pokus a pak si půjdu zase sednout, soustředím znovu a tentokrát se mi to už podaří a punč ve sklenici zmrzne (6).
„Excelente.“pronesu spokojeně a i se svým výtvorem si jdu sednout.

Zázračné zahrady
zahrady

V zahradách byl... klid, který jsem hledala, který jsem chtěla.
Našla jsem i místo, které by bylo pro mě příjemné ale i když jsem se snažila, nějak jsem nedokázala najít vnitřní rovnováhu potřebnou k oné meditaci. Myšlenky mi pořád někam jinam utíkaly a nedařilo se mi je uklidnit, či si hlavu celkově vyčistit. Což mě začínalo trochu více iritovat.
Dala jsem tomu nakonec ještě chvíli než jsem se nakonec zvedla s tím, že půjdu najít si... jiné... zabavení pro dnešní večer. Jenže při onom odchodu zacítila jsem, že tu nejsem tak úplně sama. Cítila jsem vědomí někoho jiného zde též. Což nebylo nic proti ničemu, ostatně mohl sem jít kdokoliv jenom chtěl... ovšem, měla jsem se tomu věnovat? Měla jsem se tím zabývat? Nakonec.. proč jako ne? Proč bych nemohla? Stejně nemám co jiného ´na práci´. A taky, kdy naposled jsem s ním strávila nějaký čas..?

Moje kroky nakonec zamířili tím směrem, odkud jsem jej cítila až nakonec jsem viděla i onu bestii ležící ve vegetaci. Nezaváhala jsem ani na okamžik a šla přímo k němu, k bestii. A vlastně nezaváhala ani dále, když jsem se dostala až k němu, beze slova se sehnula a stejně tak bez většího dovolení či svolení si k němu sedla, až vlastně i opřela, o jeho tělo. Zneužívající jej takto jako takový přerostlí, hřejivý, huňatý polštář. Měla bych si stydět? Možná, ale zatím mi to bylo docela jedno. Opřela jsem se takto o něj a zároveň si nešlo nevšimnout toho, že už tu někdo přede mnou byl.. či se ještě stihnul obsloužit sám? Asi jsem něco takového měla udělat taky, pobrat dlabanec a odejít sem.
"Klidně mě vykopni, jestli nemáš náladu.." řeknu mu.
"...ale nebude to tak se mnou hrozný, jako to, když jsem se ti snažila tenhle tvůj kožich vydrhnout od onoho osudového setkání s kupkou hnoje.." dodala jsem dále s nepatrným úsměvem.

Za barem

„Moc děkuji.“ Odpovím s úsměvem Matissovi, když kývne, že bráchovi hodí drink.
Johonaei vypadá šťastně, že dostal něco, co může bez nechuti pít. Na vztyčený palec kývnu hlavou, stále si udržuji úsměv.
Kdyby na nalití džusu alespoň bylo co chválit…
Matisse mou prosbu splní a se sklenkou vína se poté tváří vcelku zmateně, že vlastně neví, co se to právě stalo.
„Dobře, prozradím ti to, ale je to tajemství..“ Nakloním se k němu tajemně přes bar a začnu šeptat. „Joh nerad alkohol, ale nechce, aby to někdo věděl..“
Poté se narovnám zpátky a pohlédnu Matimu do tváře.
Vysvětlovat, že by vypadal méně drsně před kamarády mu nebudu… může to znít hloupě, ale já ho docela chápu.. Ne každej to dokáže pochopit, stejně tak jako to, že jsem šťastný, že můžu být dnes za barem sám.

Darleen vypadá utrápeně, což je mi líto. Venku je to drsné a holky, jako je ona by prostě neměli vraždit zombie, přežívat, nebo být něčím experimentem, měla by sedět v baru někde tam, kde tomu říká ´doma´ a sebevědomě balit kluky, tancovat, nebo dělat cokoliv, co jí baví.
Ale svět je v prdeli a ona musela venku přežít…
Zjevně má k nepití alkoholu své vlastní důvody a moje vyptávání jí moc nepomohlo. Lehce se jí dotknu jedním prstem na hřbetu její ruky na malý okamžik, poté se jí podívám do tváře. „Hele, dobrý.. tak bez alkoholu, nic se neděje..“ Usměji se na ní.

Nakonec přeci jenom projeví zájem o nějaké míchané nealko, ale vzápětí mi objasňuje, že některé věci nemůže.
„Jasně, takže bez citrusů a máty, to není problém..“

Darleen poté odbíhá tančit a já zaujatě projíždím suroviny a přemýšlím, jaký drink by jí mohl chutnat. Nakonec se rozhodnu pro Queen of Strawberries, kombinace rozmačkaných jahod, ledové drti, ananasového džusu, kokosového mléka a smetany. Když se vrací, už před ní přistává hotový drink s brčkem, doplněný o jednu jahodu navrch jako ozdobu.
Čekám na reakci, zda jí bude chutnat, případně zkusím něco jiného.
„Odkud vůbec původně jsi Darleen? Myslím předtím, než šel svět kompletně do kopru…“ Zeptám se s úsměvem, zatím co umývám již zamazané nádobí.

K baru přichází Eddie a vede i Chloé v zelených šatech. Chce umíchat něco spešl. Volím tedy Hurricane Coctail, směsici bílého a tmavého rumu, citrónové šťávy, pomerančového džusu, šťávy z červeného ovoce, grenadiny a cukrového sirupu. Oběma nahoru přihodím kousek pomeranče, třešničku a brčko, poté jim hotové drinky posouvám po baru.
„Tak prosím dámy.“ Řeknu s úsměvem.

Na řadě

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

Rozvíjí se to předpokládaně. Dámské osazenstvo se líbá většinou umírněně, pánové se mohou zhltnout, jak se na sebe nadrženě vrhají, jak jinak.
Úkoly i otázky jsou poměrně civilizované, zatanči si, připrav drink, poznej zvíře... ehm.

Krocan sám pak míří ke mně. Nelíbá špatně, ale před nějakým delším miliskováním se odtáhnu a bezděky si otřu rty zápěstím.
"Úkol," pousměju se pak.
A Abayomi přijde vskutku s něčím ne... nevšedním.
Na moment zírám na košili, kterou mi podává. Nechci se patlat s něčím, co na sobě nosil někdo jiný... "To je od tebe milé, že si nemusím ničit šaty," poznamenám sladce s uštěpačným úsměvem, a radši sundám jednu z lodiček a odložím ji stranou jako fant.

Roztočím lahev, a hrdlo ukazuje na hnědovlásku. Ok... mohlo být hůře. Mohlo to ukázat na zrzka, který mě při každém otření pohledů vraždí výrazem, třeba.
Přiblížím se, a zlehka, sice nikterak vtíravě ale zkušeně ji políbím na rty. Je mi to daleko komfortnější, než olíbávat hochy, přeci jen... naposledy, kdy si pamatuju nějaké intimnosti, jsem měl k dispozici trochu jiný set předností než teď.

Elaina pak volí otázku... pozvednu koutek v nepříliš laskavém úsměvu. Trochu si připadám jako Mia před chvílí před Violet.

"Zběhla jsi Bratrstvo, zběhla jsi Řád Světla... co tě drží od prásknutí do bot potřetí, když to bude výhodné?"

Makeovers

Holtgast, sklady - společenka

Tiše vydechnu, když se zpoza beden vynoří Chloé. Já sice věděla, že jí budou slušet, jinak bych je nevytahovala a neměnila jim barvu, ale výsledek značně předčil očekávání.
"Vypadáš úžasně, ta barva ti vážně skvěle sedí," kývnu s úsměvem, Chloé věděla, co dělá, když si o ni řekla. A hladký obtahující satén dokonává zbytek.

"Jop. Nečekám, že bys uměla chodit na šteklích," konstatuji, spíš než že bych se ptala, a z krabice dámských elegantnějších bot čísla 37 vytáhnu dvojici kandidátů.
První jsou balerínky z černého saténu, kromě drobných černých korálků na šnůrce přes nárt nejsou zdobené.
Druhé jsou lodičky s kotěcími podpatky, ani ne tři centimetry, z černé matné kůže, s drobnou stříbrnou kovovou mašličkou na výkroji nad prsty.

A zatím co si Chloé zkouší, ve kterých se jí bude existovat lépe, zahrabu v další krabici, a vytáhnu stříbrný krátký hadí řetízek s vybroušeným turmalínem ve tvaru kapky, v barvě podobné šatům.
Když ho Chloé připnu za krkem, přívěšek sedí pohodlně v prohlubni klíčních kostí.

"Připravená na společenku?" usměju se na ni od knihy, kde zapisuju věci, které jsme vybraly.
Cestou do společenské místnosti se ovšem stavím u několika pokojů - u Heather, Oscara, Tenshiho, Aurory a Nairy, zaklepat a ujistit se, jestli je všechno v pořádku a na večírek dorazí, či nejdou záměrně. Yuriko a Blagdena na pokojích nenajdu, stejně tak Yevgeniyu, o které ale tuším, že nejspíš bude jako většinou na ošetřovně.
Pokud chce Chloé vyrazit dopředu do společenky a nečekat, pak je to taky v pohodě, jinak dorazíme spolu.

"Chceš se přidat ke hře?" usměju se na ni. "Ludwi, namíchej nám něco spešl, prosím," kývnu na něj.

Od baru k flašce

Čím? Polibky od nezletilých?
Na Erdenova slova jsem se zadíval na moment ke kroužku. Je pravda, že byla přítomná mladá Lotti a taky Mia, ale zbytek byli plnoletí lidé, tedy pokud berete evropský standart, v Americe by si někteří na alkohol ještě pár let počkali. Nejspíš to měl jen jako výmluvu, proč nejít hrát a já se jí rozhodl respektovat.
„No, vždycky tu je možnost dát nevinný polibek na tvář.. sám to spíš beru jako možnost poznat ostatní a zapojit se více do kolektivu, než jako cestu k něžnostem..“ Konstatoval jsem svůj vlastní pohled na věc, možná více kvůli tomu, abych si obhájil svojí vlastní účast, než abych ho přesvědčil, sám vlastně nevím.
K baru přicházejí další a flaška se začíná roztáčet. „Fajn, tak zatím..“ Mávnu ještě Erdenovi, než si k němu přisedne Lakshmi. Jsem rád, že je nakonec s někým.

Po cestě pohledem ještě přejedu Emila, který se rozhodnul pro změnu. Když chvíli sleduji jeho výraz a reakce na okolí, řekl bych, že nejen vzhledu.
„Pěkný, sluší ti to..“ řeknu jeho směrem s pousmátím. Vím, že moje slova pro něj nic neznamenají, vlastně už nějakou dobu mě spíš ignoruje, ale zdálo se, že potřebuje trochu povzbudit.

Hra se začala rozbíhat, Raz prozradil, že byl ženatý, Isaac zase vyzval k tanci dvě nové dívky, Santiago prozradil svoje postelové číslo..
Nemám důvod se mu smát a ani být znechucený, sám na tom jsem podobně..
Igor odmítá vyznání lásky, jakoby to mělo být závazné, poté vybízí Miu k pití punče, který asi nebude úplně nevinný a Mia nevybíravě poukazuje na to, že Violet je stroj.

Vi dá vcelku jasnou odpověď, je vidět, že mluví pravdu co nejpřesněji dokáže vyjádřit. Hrdlo flašky poté končí na mě. Violet si dá očividně dost záležet na polibku, prakticky se jí opravdu nedá nic vytknout.
„Úkol prosím..“ Podotknu s úsměvem.
Úkol mě upřímně dost překvapí, na zadání vykulím oči.
„Dobře.. zkusím to..“ odpovím zamyšleně..
Jaké zvíře bych tak mohl..?
Postavím se a mírně se pokrčím, poté pomalu po špičkách nakračuji, dělám vysoké a dlouhé kroky, přičemž mám ohnuté paže a lokty vytočené ven. Snažím se i věrohodně napodobit zvuk. odkaz
Dále dodržuji instrukce úkolu, pokud někdo uhodne, dostane jemné líbnutí na rty, pokud na mě všichni budou jen koukat jako na magora, odevzdávám košili na hromádku fantů.

Poté znovu zatočím flaškou a její hrdlo tentokrát ukazuje na Mikku. Začnu jemnějším líbnutím, pokud jí to není nepříjemné, prohloubím polibek do vášnivějšího, nicméně ne tak hladového, jako prvně kluci. Vybírá si úkol.
Pokud jsem prohrál svůj úkol, sahám znovu pro košili do fantů, pokud ne, sundám jí teď a podávám jí Mikce.
„Dobře, pusť si vhodnou hudbu a alespoň třikrát se tu projdi, jako modelka, která předvádí novou kolekci, přičemž měj pokaždé jinak upravený svršek, košilí si můžeš pomoci, aby sis nic nemusela svlékat, nebo ničit šaty.“
Myslím, že je to vcelku kreativní a Mikka je jedna z holek, které by předvádění mohlo jít.

Na baru

pevnost Holtgast

Zatímco jen tak zevluju na baru kousek od Sheeny, Razvan rozjíždí hru flašky. Už posledně jsem nad tím chvíli uvažovala, ale nakonec jsem to skrečovala a teď to udělám stejně. Otázky a úkoly a líbačky, to úplně nebylo moje kafe, kdyby si spíš někdo chtěl dát konečně souboj v páce, "ne" bych neřekla. Ale do herního kroužku si posedal dost lidí, na to, aby hra odsejpala.

A i když už jsem s párkrát labužnicky přihnula z plechovky piva, přistane přede mnou jakýsi pití od Nikolaie.
"Díky, kámo," zazubím se na něj a čichnu si k drinku a hned se jej napiju.
Hra možná není pro mě, ale hej, tohle si nechám líbit. Akorát teda jen, abych neměla z toho piva kozu. Igorův punč zatím vynechám plácat to pátý přes devátý, tak ráno bleju jak amina.

"No, hele. Budem to mít podobně," mrknu na Sheena a zase se napiju. "Pivo mě chutná, to jako ne že ne, ale jako pilo se u nás nejen na Silvestra. Táta vždycky prohlásil, že bublinky jsou pro snoby, a otevřel si jednu flašku o druhou. Pak mu to doktor zakázal. Ale zase dobrá whiskey, tu si taky dám, jen jsem teda zatím měla spíš tu americkou. Ty jsi bydlela s dědou, když jsi o něm mluvila?"

Lakshmi si chce přiťuknout, no proč ne.
"Tak ať se ta oslava pořádně rozjede a my do novýho roku vstoupíme s pořádným bangem."
Už tady hraje i hudba, takže správnej večírek.