Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Příspěvků: 193
Hraje se Denně  Vypravěč Naervon je offlineNaervon
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Mia Ortner je offline, naposledy online byla 07. května 2024 20:59Mia Ortner
 Postava Chloé Auguste je offline, naposledy online byla 07. května 2024 20:59Chloé Auguste
 Postava Lakshmi Edelstein je offline, naposledy online byla 07. května 2024 20:59Lakshmi Edelstein
 Postava Callum Lynche je onlineCallum Lynche
 Postava Laima Andriukaitité je offline, naposledy online byla 08. května 2024 10:35Laima Andriukaitité
 Postava James Huntington je offline, naposledy online byla 08. května 2024 11:22James Huntington
 Postava Blagden Graves je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Blagden Graves
 Postava Erden Tuya je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Erden Tuya
 Postava Razvan Anhelescu je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Razvan Anhelescu
 Postava Konoe Yuriko je onlineKonoe Yuriko
 Postava Nikolai je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Nikolai
 Postava Daniel Semmelweiss je offline, naposledy online byla 08. května 2024 11:22Daniel Semmelweiss
 Postava Sheena Caidh je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Sheena Caidh
 Postava Valeria Baraníková je offline, naposledy online byla 08. května 2024 9:17Valeria Baraníková
 Postava Lea Noor je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Lea Noor
 Postava Loki Valdersson je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Loki Valdersson
 Postava Aurora Elise Collins je offline, naposledy online byla 03. května 2024 13:08Aurora Elise Collins
 Postava Emil Ivanov je offline, naposledy online byla 08. května 2024 13:07Emil Ivanov
 Postava Mara Elezi je offline, naposledy online byla 08. května 2024 11:22Mara Elezi
 Postava Lotti Olsen je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Lotti Olsen
 Postava Elaina Monroe je onlineElaina Monroe
 Postava Naira Saarinen je offline, naposledy online byla 06. května 2024 13:19Naira Saarinen
 Postava Agnieszka Wróblewska je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Agnieszka Wróblewska
 Postava Everett Wright je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Everett Wright
 Postava Alexandra Hunter je offline, naposledy online byla 08. května 2024 13:02Alexandra Hunter
 Postava Oscar Emerson je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Oscar Emerson
 Postava Eddie Harlow je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Eddie Harlow
 Postava Isaac Stillwater je offline, naposledy online byla 08. května 2024 11:22Isaac Stillwater
 Postava Abayomi Nefertem je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Abayomi Nefertem
 Postava Matisse Auguste je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Matisse Auguste
 Postava Violet je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Violet
 Postava Luna Wincott je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Luna Wincott
 Postava Ludwig Engel je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Ludwig Engel
 Postava Johonaei Van Houten je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Johonaei Van Houten
 Postava Igor Toreli je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Igor Toreli
 Postava William O`Connor je offline, naposledy online byla 08. května 2024 13:02William O`Connor
 Postava Santiago Salazar je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Santiago Salazar
 Postava Mikka Järvi je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Mikka Järvi
 Postava Gabrielle Solis je offline, naposledy online byla 08. května 2024 14:29Gabrielle Solis
 Postava Sian Lin je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Sian Lin
 Postava Xavier Evans je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Xavier Evans
 Postava Darleen Benoit je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Darleen Benoit
 
Emil Ivanov - 13. března 2024 19:08
fotka4057.jpg

Oslava?



Holtgast, společenská místnost



Usměji se pobaven Mattisovou domněnkou.
"Je vidět, že jsi mě ještě neviděl pít vodku, ale tentokrát je to opravdu voda."
Vodku do sebe dokážu kopnout celkem snadno. Játra jsou už navyknutá. Přeci jen piju už od mala, takže měli čas si zvyknout. Začalo se sice na krvi Krista, ale už ve třinácti by se u mě v pokoji dala najít schovaná flaška něčeho tvrdšího. Nevím, co mě k tomu vlastně vedlo. Tedy vím, ale imaginární přátelé by neměli mít přeci jen až tak špatný vliv, nebo ano? Co by na mě asi říkal nyní?
Tak si říkám, že Callum má vlastně mého bývalého imaginárního přítelíčka, jelikož se tehdy jednalo o bytost co žila v mém stínu. Sice nebyl tak skutečný, jako Callumův druhý spolubydlící, ale pro mě skutečný tehdy byl.

"Na tom něco bude a že ten rok nám dal pěkně zabrat. Dost se toho změnilo."
Ne žádné vzpomínání na minulost. Už hledět pouze dopředu. Není to tak dávno co jsem měl alkoholický proslov o tom, že by minulost měla na nějakou dobu upadnout do zapomnění. Pak jsem se sice ráno probudil s řádnou kocovinou v keři, ale něco takového mi v téhle chvíli nijak neschází.
"Konec světa, jeho záchrana. Snad nezakřiknu, když doufám, že nyní bude nějakou dobu klid."
Napiju se vody.

Pozoruji Mattise, jak se ujímá role číšníka. Uvažoval jsem, že bych svou pomoc také nabídl, ale zdá se, že si náš barman poradí.

Zaskočen zamrkám na Mattise, když položí otázku.
Celkem nečekané, ale budiž.
"No, většinou jsem Nový rok trávil tak, že jsem napsal příbuzným a pak byl do šesti ráno v klubu. Zlitý, v té době měl i v těle nějakou tu drogu, i když jsem většinou proti nim a užíval s každým, kdo mi padnul do oka. Když jsem to nepřehnal, tak jsem pak zašel na hřbitov k hrobu své sestry a vylil jí na hrob láhev vína, aby také něco měla z Nového roku."
Tak přeci jen se dneska vzpomínání nevyhnu. Jisté kouzlo to mělo. Samozřejmě říkám Mattisovi odlehčenou verzi. Nemusí vědět, že místo párty to byly obrovské akce, kde se proplétaly mezi sebou desítky těl, spletených v úžasných kreacích za doprovodu zvuků chtíče a rozkoše. Co se musí přiznat, tak se tyhle akce velmi často zvrhávali. Ne, že by mi to vadilo, ale bylo lepší pít leda vodu z kohoutku a pokud alkohol, tak vždy načít novou flašku. Jinak se mohl člověk probudit svázaný a nedobrovolně se účastnit BDSM porna.
Až nyní si vlastně uvědomuji jaké nebezpečí mi tam doopravdy hrozilo a že to nedobrovolné točení porna bylo vlastně ještě štěstí, o proti věcem, které se tam mohli odehrát.
"Co se týče oslavy. Ani nevím. Dnešní den bych nejraději strávil na moři na vodním skútru. Pak se sejít s přáteli. Dát nějakou jednoduchou deskovku. Lehce popít a pak si vyprávět věci co se nám přihodili během roku. Taková prostá idylka. Co ty?"
Zeptám se Mattise a obrátím na něj svůj pohled.
 
Chloé Auguste - 13. března 2024 12:12
sc2whmq6983.jpg

Adaptace je nutná


Holtgast, sklad



Přestože jsem nebyla ve skladech poprvé, stále mě udivovalo množství triskelionských zásob. Výklad Eddie jsem poslouchala pozorně, každá informace se mohla hodit.
“Děláš užitečnou věc,” dokázala jsem její zápal ocenit, i když to na výrazu mé tváře nebylo patrné.
Výběr krabice jsem nechala na Eddie a tiše vyčkávala, s čím přijde.

A pak tu byly. Musela jsem uznat, že mi vyrazila dech. Lehký náznak ohromení se mi promítl i do tváře.
“Jsou…,” těžko jsem hledala slova a přišla blíž, abych si látku pohladila. “Jako lesní jezero.” Tiché, klidné, jen s lehkými vlnkami. Obdiv z mého hlasu byl zřejmý.

“Předpokládám, že se nosí bez podprsenky,” krátce jsem se podívala na Eddie.
“Vyzkouším je,” na nic jsem nečekala, šaty si vzala a zašla za jednu stěnu z krabic. Svléknout si mikinu, legíny a sportovní podprsenku netrvalo dlouho. Během pár vteřin už jsem se předvedla autorce.

Šaty mě obepínaly na správných místech a zdůraznily křivky mého těla. Přistihla jsem se, jak je mi příjemné cítit se vyzývavě.
Můj pohled padl dolů. “Ještě to bude chtít boty. Mám 37. Máš tu nějaké?” Při své první návštěvě skladů jsem rozhodně nad podobnými kousky neuvažovala.
 
Violet - 13. března 2024 11:39
gfgfg5996.jpg

Na řadě

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek


Mávnu na Everetta, když dorazí, ale věnuje se Luně. Je to dobře. Třeba nebude tak smutná.
Já jsem uvyklá tomu, že se okolní tváří, že jsem pouze další kus nábytku.

Mlčky sedím, i v dlouhých šatech usazená elegantně, esteticky příjemná k pohledu, jak mi velí program. Analyzuji, co je řečeno a vykonáno, každý moment je střípek do skládačky profilu té či oné osoby.
A že jich zbývá k poznání značné množství...
Úkol za úkolem, otázka za otázkou, polibek za polibkem. Stále mi to připadá nesmyslné, ale to jsou mnohé lidské věci - pozice a výrazy ostatních v kruhu napovídají, že většina si aktivitu užívá.

Mia se vydává ke mně, výraz její tváře naznačuje, že jí následný čin příjemný není. Líbnutí na rty. Věnuji přívětivý úsměv, když se odtahuje.
Volím otázku, jistá si tím, že budu schopná zodpovědět cokoliv, na co se zeptá.
Takže... Stačí tě přeprogramovat a nebudeš k nám loajální?
Na moment mlčky nakloním hlavu na stranu. Analýza hlasu a výrazu obličeje naznačovala, že ta otázka měla patrně mít v úmyslu urazit či ublížit.
Nejsem si jistá, proč. Definice hry nemá být malevolentní.

"Je hluboce v mém programování chránit a stát při těch, ke kterým patřím a kteří patří ke mně. Ačkoliv ve zdejším světě zůstalo minimum k tomu schopných jedinců, ano, toto nastavení lze změnit," odpovím jemným hlasem.
Demontují mě, pro případ hrozby? Pohledem sklouznu na Lunu s Everettem. Alespoň někdo jí zůstane, pokud to tak bude muset být.

Řada je na mně... ačkoliv zvažuji možnost omluvit se ze hry a odejít, nakonec pokračuji. Hrdlo lahve ukazuje na Abayomiho. Polibek jemu je technicky perfektní a velmi jemný, prsty něžně svírám jeho tváře.
Výsledek... je pro něj snad uspokojivý.
Vybírá si úkol.

"Vyber si zvíře, a napodob ho. Zvuky, pohyby. Nesmíš říct jeho název. Kdo uhodne, dostane od tebe polibek. Pokud neuhodne nikdo, musíš dát fant," vyberu ze své databáze společenských her a úkolů náhodně.
Pak usadím se na místě.
 
Mia Ortner - 13. března 2024 08:34
miahappynax4099.jpg

Uvolněná


pevnost Holtgast, společenka, hra v kruhu


Razvan se rozkecal o svém sňatku. Z lásky, on… Ušklíbla jsem se nad jeho historkou. Snad ten posměch vycítil, protože hned na to si náležitě užil líbání Isaaca vedle mě. Jeho pohled jsem zachytila a zabořila oči do hrdla lahve, kterou jsem nakonec naklonila k ústům, abych upila.
Dnes je tu nějak teplo…

“Ty seš blbec,” okomentovala jsem stručně Jonovu poznámku o svých možných niterných touhách.
Teorie okolo Emila daleko nedojdou. Isaac v tom nic hlubšího nevidí a Santi dokonce naráží na nehodu. No, stejně si myslím, že to bude hlubokomyslné. Aspoň v Emilových představách. Ovšem Jonův návrh, abych trénovala na jiných lidech, je velmi lákavý a já se přistihnu, jak obhlížím potencionální oběti.
Izzy zatím protočil dvě novicky v našich řadách a já dál popíjela.
Krátce jsem zachytila příchod Val a její specifický pozdrav. Kývla jsem jí na oplátku a chvíli ji sledovala. Vypadá čím dál hůř.
Santimu jsem věnovala jen úšklebek na jeho odpověď se Zlatovláskou.
“Tak to leccos vysvětluje. Ty se vůbec rád lituješ,” dramaticky jsem na Jona a jeho krizi našpulila pusu, než jsem znovu upila, zatímco on obdržel drink od Matiho, který se odněkud vyloupl.

A najednou je hrdlo flašky směrem ke mně. Trochu ve mně zatrnulo. Tak jako vždy. Ale je to Igor. Ten je neškodný v tomto ohledu…
I tak jsem nezabránila tomu, abych se prkenně narovnala a čekala na políbení asi jako na injekci u doktora. Oči jsem jen lehce přivřela. A nakonec to nebylo tak zlé. Bylo to snad něžné? Milé?
“Myslím, že tohle přežiješ bez úhony,” okomentovala jsem s úšklebkem Igorův výkon a vybrala si úkol. Ten byl ale dost záludný a já si skousla ret. Můj pohled padl na kecky. Jednu obětovat by nebylo tak zlé.
Pak jsem se ohlédla na mísu punče.
Ale třeba už nebude příležitost se sjet. Tušila jsem, že Igorův recept bude trochu… Speciální.

“Tak jo, ochutnám tu tvou břečku,” zašklebila jsem se na toho pošahaného básníka, dopila své pivo a přešla ke stolům s občerstvením. Nejdřív jsem zobnula kousek sladkého pečiva, a pak už si nalila punč do pohárku. Pití na ex mi nešlo tak moc rychle, navíc s lehkou nervozitou jsem si i trošku polila tmavý rolák, což naštěstí nebylo moc vidět. Odložila jsem sklenku a s pohledem na jídlo a zády k ostatním čekala, co se bude dít.

Po těle se mi rozlévalo příjemné teplo a mravenčení. Nikdy jsem neměla drogy. Ani trávu. Takže co… Bude se něco dít? Dál jsem sledovala tácy s jídlem, rolky se pozvolna začaly vlnit. Jedna na mě mrkla.
Ne, to nebylo mrknutí, nejsem přece idiot. Jen mihotání od těch světýlek Eddie. Otočila jsem se s úsměvem, jaký tu nejspíš nikdo ještě nikdy neviděl. Tedy ne na mě. Je to úplně v pohodě!
“Sněží,” docela nahlas jsem oznámila všem a nikomu, než jsem lehkým krokem došla k lahvi a zatočila s ní. Ukázala na Violet. Líbat robota? Zrovna když mám chuť někomu dát opravdovou pusu. Na chvíli jsem se zamračila, nakonec jsem přešla k robotce a lípla jí pusu na rty. Bylo to…. Divné. Jako dávat pusu panence.

Vrátila jsem se na své místo.
“Úkol nebo otázka?” Violet vybrala otázku. Hm, na co se ale zeptat… Jestli jí rajcuje Yuriko? … Ale sníh mám fakt ráda. … Ty jo… Už mám dopito… Lahvi od piva jsem věnovala smutný pohled, než mi došlo, že se na mě stále čeká.
Jo, ta otázka!
Bylo těžké se soustředit. Znovu jsem se podívala na robotku.
“Takže… Stačí tě přeprogramovat a nebudeš k nám loajální?” můj úsměv na rtech byl poněkud… Vyzývavý. Chtěla jsem si dokázat, že mám pravdu, že ona je nebezpečná. No jo, nikdy jsem nebyla pro techniku.

Ať už odpověděla jakkoliv, moje hlava se svezla na Jonovo rameno. Mohl se mě zbavit jedině odstrčením, jeho kecy mi budou ukradené.
Chtěla bych se rozplynout. Byla by ze mě mlha a všechny bych šimrala pod nosem. Moje představy se téměř zhmotňovaly, i když jsem je rozeznala od skutečnosti. Byly ale tak roztomilé, že jsem se neubránila uchichtnutí.


 
William O`Connor - 12. března 2024 20:08
328220884_739304694058852_673742253849061867_n8428.jpg

Hledá se klasika

pevnost Holtgast, knihovna



Knihovna se při silvestrovském večeru koupala ve světel lampiček, tichá, takže mé kroky a můj hlas mi přišel mnohem hlasitější, asi tak, jak by vás okřikla knihovnice. Ale chudáka Laimu to zjevně překvapilo.
"Promiň, nechtěl jsem tě nějak vylekat," omluvně jsem se na ni pousmál a namísto vracení do regálu jsem odložil své svazky na nejbližší studijní stolek, podvědomě je rovnajíc do úhledného komínku, aby nepopadaly na zem.

"Tak nějak si právě teď společenku taky představuju. A nepotřebuju mít ani křišťálovou kouli nebo schopnosti. Tak trochu jim rozumím, že potřebují nějakou tu společenskou zábavu, ale občas chce být člověk chvíli mimo a sám. Snad nevadí, že tady chvíli budu s tebou."
Sleduji, jak její ruce vrací do regálu vázanou knihu se zlatou ořízkou, ze které stihnu přečíst jméno Scott. To nevypadá na knihu, po které, jak právě teď prozradila, zrovna teď touží. Ale věřím, že jí hledání nebude příliš dlouho trvat. Callum a jeho knihovnické dámy v tom rozhodně neměly ledabylý systém.
"Rád bych pomohl, ale asi budu trochu k ničemu. Jane Austen není úplně můj šálek čaje. Na střední jsem se snažil přečíst Annu Elliotovou, ale nebyl jsem schopný překonat první dvě stránky. A na Pýchu a předsudek jsem byl se sestrou v divadle a pamatuju si z toho akorát, že tam měli živého králíka. Ale můžu být alespoň morální podpora."

Když zmíní fakt, že já jsem naopak přišel knihy vrátit, má pozornost se k nim znovu vrátí a teď už je začnu vkládat do volných míst podle klasifikace, abych tady jen nestál a zbytečně nežvanil.
"Vlastně ano. Vím, že ač sice mám respekt z knihovních pravidel, a tady úplně nehrozí to, že by se na mě ošklivě přes brýle koukala paní Conroy a účtovala mi zpozdné. Ani si nemyslím, že někdo z ostatních touží teď hned po Kurzu pozitivní filozofie. Jen mám prostě naučené, že na Silvestra je fajn mít...asi stručně řečeno čistý stůl, než si člověk otevře dveře do nového roku. Byl to jeden ze zvyků, které nám vštípila mamča," znovu jsem se pousmál, abych trochu ulehčil atmosféru a další z knih v mých rukou našla své místo.

"Máš ještě nějakou oblíbenou knihu a nebo autora? Třeba jsem z toho taky něco četl. Občas dávám přednost i lehčí literatuře než je tahle," zamával jsem Systémem Logiky, kniha první, která mě málem vypadla z rukou, kdybych ji v poslední chvíli nezachytil, "a nemyslím tím hmotnostně."
 
Daniel Semmelweiss - 12. března 2024 17:28
danny1217.jpg

Klidný večer

Společenská místnost



Když nabízím oběma novým dívkám naši hru, v tváři mám ruměnec a stud neodchází ani poté, sám sobě si chvíli vyčítám nedostatek taktu a empatie. Dá se tušit, co přesně ty děvčata zažila ve svém zajetí a sám moc dobře vím, jak je těžké se pak zapojovat do hry plné...polibků a otázek a úkolů na tělo, navíc ještě s naprosto cizími lidmi. Už se chci dívkám omluvit, Gabriella ale nakonec se hrou souhlasí a přestože Darleen odmítá, nevypadá u toho nijak extrémně zděšeně. "V pořádku, to je pochopitelné a určitě i tak bude šance si zde popovídat." Pokud budou mít zájem, samozřejmě.

Průběh hry mě přináší zpět do nedávné minulosti. Do dnů, které byly tak stejné a zároveň jiné, do dnů kdy nás tu bylo více a někdy i méně. Jednotlivé tváře hrajících se měnily, stejně jako drobná pravidla hry, základ ale zůstával stejný. Skupina mladých dospělých, co se snaží si ze dne a večera urvat alespoň trochu normálnosti a veselí. Mnohdy jsem způsob tohoto veselí nechápal, nerozuměl jsem, proč je potřeba tolika pus, intimních otázek či úkolů, myslím ale, že už tomu rozumím trochu více. Není v tom nic...nevhodného, zlého, zvráceného. Je to prostě jen snaha o nějaké emoce, úsměv a třeba i doteky a blízkost, něco co nám v tomhle světě vlastně chybí. I mě?
Možná.
Sleduji různé druhy políbení, od něžných až po velmi vášnivé a přemýšlím. Sleduji ostatní v kruhu i mimo kruh, sleduji jak si povídají, žertují, jak se tvoří skupinky bližších přátel, jak se někteří snaží dostat do hovoru ty méně společenské, jak se všichni snaží vnímat ty ostatní, aby nikdo nebyl úplně sám. Sleduji je v tichosti, nesnažím se vnímat jednotlivá slova a rozhovory, nesnažím se přiřknout jejich chování aktuální význam.
Sleduji nás jako společenství, jako atmosféru, jako snahu o to, abychom se pro jednou chovali k sobě hezky a plnili si naše lidské potřeby.

Vidím, jak se zvedá Isaac, který k tanci vyzývá Gabriellu s Darleen, předpokládám, že na popud nějakého úkolu a na moment mi je líto, že u sebe nemám Val, která by mi vyklepala rytmus hudby, kterou si mohu jen domyslet. Ale nevadí... Alespoň je totiž vidím, což se nedá říci u Agnieszky, nemohu si tedy stěžovat. Zvuk není potřeba, ne když si všímám, že i když z toho holčiny byly možná překvapené a zděšené, tak ke konci obě vypadaly...možná zklamaně, že to skončilo?
Na chvíli zvažuji, že obraz tančících děvčat promítnu do Agnieszčiny mysli, všímám si ale, že jmenovaná sedí nedaleko zachumlaná v dece a v přítomnosti Calluma, který jí dělá společnost. Nepřísluší mi tedy rušit jí teď něčím, oč by nemusela mít zájem.

Místo toho opět obrátím pozornost hře, snažím se zachytit, kdo je na řadě a co se děje, brzy spíše ale vnímám novou mysl ve svém okolí a jemný dotek, na který jsem si poslední dobou již dosti zvykl. Zavítala mezi nás i Valerie a za to jsem rád. Pokud někdo potřebuje nebýt zavřený jen ve své mysli a ve svém pokoji, je to ona. Rád bych jí její starost nějakým způsobem vrátil, nejsem si ale jist jak, proto většinou jen mlčím a nebráním se její potřebě blízkosti či ujištění, zda jsem v pořádku. Je to málo? Mám dělat víc?

Blondýnka zase odchází, aby se připojila k jiným, pohledem tedy sklouznu k Igorovi, který je asi na řadě, soudě dle polibku, který získal od Santiaga. Znění úkolu mi uteklo, Igorova odpověď však nikoliv.

Nemiluju, nemiloval jsem a ani milovat nebudu. Chápu ho. Na některé věci je už lepší... nemyslet. Říci si, že to vlastně není ani třeba. Že to nepřinese nic dobrého, nic prospěšného. Jen ztrátu a bolest.
A přesto...
Ale ne, to teď nemá cenu rozvádět. Igorova slova možná zní depresivně, odpovídají ale tomuto světu a očekávání, které bychom měli mít.
K dalšímu vyzývá Miu a upřímně možná nechci vědět, co se v jeho punči přesně nachází. Mohl bych zapátrat, ale ať se baví. Aspoň teď.
 
Igor Toreli - 12. března 2024 15:20
17d71e55b3688505fc0f91b61ef1597f7059.jpg

A jedeme z kopečka

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek


"Už jsem se začínal bát, že ses zapomněla na pokoji," usměju se na Sametku, když se tak elegantně vrypoší mezi nás.

A hra se rozjíždí! Aviforma líbá Tavaryše, ten kuchtí a mixuje drinky. Další zastávka je u nové tváře.
Tu neznám...
"Kdo to je? A ta u baru?" prohodím zvídavě. "Včera někdo přibyl?" Byl jsem... v trochu osvíceném stavu, nu...
Ale určitě bude stát za to je obě poznat, minimálně tu, která se odvážila do jámy lvové hrát s námi flašku... a svěřit se o snu dostat se z divočiny do civilizace v rouše narozeninovém.

Punč se krásně pomalu rozvíjí... Dobře jsem ho udělal! Škoda, že na něj ostatní pečou... pche, míchané drinky.
Ty nedopřávají svět plný třpytivých barev!
Hatatitlá na sebe (opět) práskne, k čemu že má tetování na prstě, Indiánek protáčí obě nové, Don Fazolar má z postele nejspíš hromádku třísek... a flaška míří na mě.

Tiše do polibku zapředu... to jmenované číslo asi vysvětluje skil s jazykem, kterým Don vládne, protože tohle vážně nebylo ani trochu špatné!
"Kolik z toho čísla padlo za Triskelion?" pobaveně se optám, když se tmavovlásek odtáhne, a zhluboka se napiju punče. Hmmmmff.
Sám však volím úkol... kde mě ovšem Fazolka hluboce zklame.

"Lásku? Vyznávat? A tak, aby to vypadalo upřímně? A jak to mám asi udělat? Nemiluji, nemiloval jsem a při naší pravděpodobnosti na přežití do budoucnosti nejspíš asi ani nestihnu milovat," zasměju se pobaveně, a trochu roztržitým pohledem přeletím kroužek.
"Ne že bych vás neměl rád, bando, ale s bolestným jménem na rtech nikoho tady bych neumíral, takže fantuju a nedík, bude mi zima," uculím se a odhodím černé sako obleku stranou.

Pak se natáhnu pro flašku a točím... a hrdlo ukazuje na Fujavici.
"Miuško, krasavice z Alp, zkus mě při tom neuřknout," dlubnu si zvesela a věnuju lehký, jemný, ale nepopiratelně romanticky laděný polibek.

Harpyje volí odvážně úkol, tedy pouštím se do vymýšlení - "Inu, za úkol si dej sklenku mého punče... a na ex!"
 
Eddie Harlow - 12. března 2024 15:16
dfgdfg5958.jpg

Say 'yes' to the dress

Holtgast, střelnice - sklady


"Vzhůru do skladů," kývnu, ráda, že Chloé neposlala mou snahu do kytek.

Sklady, obří místnost, kde se na některých místech police či na sobě poskládané krabice tyčí až do stropu, je hotová pokladnice nálezů.
"Na průzkumech je prvotní zajistit nekontaminované suroviny, léky, jídlo, spotřební drogerii, co se dá využít - ale to neznamená nechat na místě nálezu perfektně ok věci, jako je oblečení, látky a tak.
I z věcí, které nejsou přímo potřebné, se dá něco potřebného vytvořit,"
prohodím zlehka, jako bych měla nutnost odůvodňovat monstrózní množství zajištěného oblečení.
A... vlastně i trochu mám. Na průzkumech jsem to většinou já, kdo nenechává neprioritní předměty ležet ladem.
Však co... nadbytečné věci se dají vyhodit, zdemolovat, ale vracet se pro něco, co leželo vystavené volně živlům, zombíkům a zubu času už je horší.

Přejdu do jedné ze zadních částí, kde jsou uložené ulovené společenské oděvy. Letmo přeměřím Chloé pohledem, a sáhnu po jedné z krabic nadepsané velikostí XS.
Chvilku čaruji s barvou, šaty samotné skryty před Chloiným pohledem stále v krabici, a zvednu je k posouzení teprve, když zvládnu dosáhnout požadované barvy.
"Co myslíš?"
Obrázek

 
Johonaei Van Houten - 12. března 2024 15:14
6dd689421ff1b80f89ca9095e3988d8c5562.jpg

Rýpalové z Rýpalburgu

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek


"Ta by musela prasknout vzteky," přisvědčím Mii. "Ale drahoušků hrdých na svoje háro je tady víc... spousta prostoru pro trénink," uchechtnu se. Třeba náš ex-šéf, na kterého má Mia neskrývanou pifku... jak ten by vypadal s hlavou jako koleno?

"Náhodou!" zastanu se Santiagovy saténové košile, "Susi by se moc líbil! A Lottka s Marou ještě víc!"

Na Miino vyprsknutí v němčině jen pokrčím rameny. "Neříkej, že tys nikdy nechtěla rozpustit vlasy a uvolnit faldy a rozběhnout se vstříc kruté divočině, vypustit vnitřního pračlověka na svět!" pronesu s naprosto vážnou tváří, ale kruci, dá mi hodně velkou duševní námahu tu pokerface udržet.

"Že by? Pokud ji rajcuje elektřina, měli bychom ji dát dohromady s Yuriko," uculím se na Santiho poznámku. "Nebo bys mohl vykutit, jak se pod kůrou dá pošimrat android, když máš takové chutě," dloubnu si pobaveně, vraceje se k předchozí poznámce.

Mia se vrací k Emilově sestřihu a dlube při tom i do mě. Haha. "Má milá, vzhledem k tomu, že netuším, kdy budu (nebo nebudu) mít střední věk, už dávno jsem se rozhodl mít krizi trvalou a pokračující," ušklíbnu se.
Isaac přihraje vysvětlení mnohem jednodušší. "S balením kohokoliv tady přeju chlapci hodně štěstí," zasměju se krátce. Santi to vidí ještě jinak, nehoda... není náhoda.

Razvan se v líbání nekrotí, a vysílá pak Izze provést obě nové v tanci. To byl... dobrý nápad! Jak úkol, tak výběr tance a hudby. Pěkně se na to koukalo, ani jeden z těch tří není pohybově retardovaný a černoška má na to i dobré šaty.
"Ok, jsem si na 99,98% jistý, že ani jedna z těch nových nemá podprsenku," vyřknu verdikt, když se k nám náš Swayze zase posadí.

Následuje líbačka mezi Santiagem a Isaacem, Salazar se chlubí, kolik zářezů by měl na posteli. Zvednu obočí. Takové číslo bych ani na něj netipoval. "Jen jestli nás netaháš za tkaničku, Casanovo," rýpnu si.

Vzápětí je líbačka mezi dalšími dvěma tmavovlásky... a Igor dostává úkol, který mu nezávidím, zatímco já dostávám pití, pro které milerád odkládám pivo stranou.
"Aaaah, brácha prostě mixovat umí," nahlas pronesu a zvednu k blond čupřině za barem palec.
 
Darleen Benoit - 12. března 2024 15:07
fbfgfs7317.jpg

Flaška frčí

Holtgast, společenská místnost, u baru


"Já..." hanba za vlastní pitomost by mě fackovala, pokusím se však sebevědomě usmát, vyjde z toho ale spíše bolestný škleb.
"Ne, já, em... omlouvám se, jen jsem změnila názor."

Co je komu po tom, že mě a tu druhou drželo nějaké pošahané hovado v cele jako chovné čuby a u mě se ten zkurvený záměr povedl? Hrdlo mi sevře knedlík jako pěst a na moment se mi zalesknou oči, než je sklopím a ty pitomé tendence slzet rozmrkám.
A teď, při pohledu na pěkného a laskavě mluvícího kluka, mám pocit, že už nikdy nic nebude v pořádku.
"Já jsem Darleen," překonám nakonec sevřený krk stísněně. "Těší mě... kdyby se ti chtělo, ráda nějaké míchané nealko ochutnám," dodám, pohled opět zarytý do bar desky.
Vždycky jsem byla prostořeká, sebevědomá, co se mých předností a schopností týkalo... kousek po kousku, po Výboji ta představa bojovnice v mé mysli opadávala jako neudržovaná zeď.
"Ale nejsem ta nejjednodušší zákaznice... nemůžu citrusy ani mátu," uvědomím si, že dát dopředu vědět svoje alergie možná nebude od věci.

Najednou zaslechnu svoje jméno.
Co?
Ne!
Konsternovaně zírám, jak s naprosto neomylnou písní v patách tmavovlásek úkolem prvně protáčí Gabrielle, pak si to namíří ke mně. To... musím?
Představa něčích rukou na mém pase, na mých bocích, není příjemná ani trochu... ale nechci vířit vlny hned zkraje.
Naštěstí... to není tak hrozné. Tančila jsem vždycky ráda, hlavně sambu, jive a jiné latiny, a když pevně zavřu oči a nechám tělo dělat, co si pamatuje, jako bych prostě jen živě vzpomínala na taneční, nic víc.
Dokonce se pokusím vyhovět i se zvedačkou, a upřímně mě šokuje, že to Isaac ustojí, musím mít určitě takových dobrých deset kilo víc, než on sám váží...

"Díky," hlesnu jeho směrem, když hudba skončí, a vyloženě prchnu zpátky k baru. Na jednu stranu jsem ráda pryč ze středu pozornosti, na druhou... by ten zdánlivý záblesk normality mohl trvat i déle.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.089026927947998 sekund

na začátek stránky