Flaška mě má ráda

Nasoukat se do flitrované, zlaté sukně vyžaduje vzdání se veškeré důstojnosti, která mi ještě zbývá, vycouvat z toho však nemůžu, nejsem srab nebo ničitel zábavy. Navíc mě viděli už v horším, stačí si vzpomenout na poslední akci. Plus většina si to kvůli drogám nebo chlastu stejně pamatovat nebude.
"Tohle ti jednou oplatím." Mrknu na Eddie, tvůrkyni té zrůdnosti a na ex dopiji zbytek svého piva. V první řadě na té ztrátě paměti budu muset zapracovat hlavně já.

Další děj sleduju od baru, kde Ludwiga poprosím o další pivko, očkem koukám po Violet, která se zblízka seznamuje s Miuš, když však Matisse odchází plnit svůj úkol, tedy dvě minuty se topit, opustit společenskou místnost se neobtěžuji, jsou věci který mi za to zas tolik nestojí. Když to zvládne, bude to nuda, když to nezvládne, tak bych to stejně nebyl já, kdo by dával první pomoc a tu situaci řešil, tak proč vstávat a snažit se, že jo. Pivko je důležitější.
Netrvá to nijak dlouho a hrající jsou zpátky, Loki si vybírá šestici, se kterou by se vychrápal, kde samozřejmě nejsem, ale ještě od baru hvízdnu na Miu, aby jí to náhodou neuniklo, pak už je ale na řadě Chloe, což mě zaujme víc.
Co pěkného to asi bude?
Oh. Pejsek. Dojemné. Víc dojemné než bych čekal. "To už je pomalu i na slzičky." šeptnu ke své skupince, ke které se zase připojuji.
Další na řadě je Igor, který má někoho zdrogovat a vybírá si dosti náročný cíl, který se zachová přesně tak, jak bych tušil. Daniel a drogy? Vždyť jsem ho za celou dobu neviděl dát si ani pivo!

Mnohobarevná Luna se rozjede a zabere si pro sebe spoustu slov a prostoru, tentokrát z toho ale vycházím se ctí. Nejdřív mě zařadí do té nejlepší skupinky a následně vášnivým polibkem svá slova skoro potvrzuje. Ani se nijak nestydím, když mi "omylem" ruce při tom polibku zajedou na její zadek. Hmm. Tohle bylo tak dobré, až lituji, že jsem zvolil otázku.

"Já nikdy nedělám nic trapného, nechlastám tak, aby se to stalo!" Bráním se nejdřív, pak mi ale dojde v čem tu před lidmi stojím a že nemá cenu zapírat. "Ale že jsi to ty, tak si na něco vzpomenu." Mrknu na Lunu a šrotuji své vzpomínky, snažím se přijít na něco vtipného a zároveň ne úplně debilního. "Ale tak proč ne...to že si občas lidi z párty přivedou nějaký nečekaný úlovek a ráno se diví, je docela klasika a nuda. Většinou je to ale nějaká holka nebo kluk neznámého jména. Mě se ale stalo, a prosím, neviďte v tom nic sexuálního, že jsem se takhle jednou probudil doma, ve svém pokoji u rodiny a najednou slyším nějaký divný zvuky, podívám se do leva, nic, zvuky pokračují. Podívám se doprava a kurva, přímo vedle mé hlavy sedí slepice, skutečná nefalšovaná slepice. I vajíčko zvládla udělat!" Vyprávím. "Jak jsem se pozdějc dozvěděl, byla to nějaká debilní sázka s kámošema. Musel jsem jí pak vrátit a omluvit se, byl jsem ale rád, že jsem tam neobjevil třeba krávu nebo tak." Jo to bývávaly časy, na tohle jsem fakt málem zapomněl.

"Na všechny slepice v postelích." Připiji si s úšklebkem a hned se dávám do točení, hrdlo padá na Maru, která sice vypadá, že se sotva zvedne na nohy, i tak si ale vybírá úkol.
Pusu ode mě dostává hravou, nijak zvláště jí ale neprožívám nebo neprodlužuji, už přemýšlím jak moc tuhle slečnu potrápím. Ale tak...kdyby nechtěla, dá fant... "Vyber si jednoho ze zdejších a dejte si navzájem body shot tequily. Nebo dej fant."

Nie príkazy, otázky

Holtgast, spoločenka, gauče pri krbe

Erden, pravdepodobne zachytávajúci moje myšlienky, mi uľahčí ďalší nádych. Iste, v tejto dobe sa mohlo niečo zmeniť zo sekundy na sekundu, ale každá chvíľa, kedy sme nedostali zlé správy, bola dobrá. Trochu mi poklesnú chvíľkovým napätím stiahnuté plecia. On by bol jedným z prvých, ku komu by sa také informácie doniesli, takže to že nič nepočul ma upokojilo. Nemuselo to znamenať, že Jamie prestal chradnúť, ale to som sa snažila v jednom kuse si nepredstavovať. Nie, keď som bola tak ďaleko a nemohla absolútne nič robiť. Bolo to frustrujúce a netušila som, ako to zmeniť.

Než by som od neho stihla však vyčítať, čo ho primälo vyhľadať moju spoločnosť, prehovorí Lakshmi.
V prvý moment mi zrak z automaticky preskočí na ňu, sediacu vedľa Erdena, no jej pár slov mi stačí na to, aby mi tvár zatvrdla a obrátila som pohľad pred seba, na hrací krúžok. Loki akurát odpovedá na jednu z otázok formou bozkov. Na moment ma bodne kdesi vnútri zároveň s tým, ako ma zahrejú hánky - keby bola Marisol na žive, bola som si takmer istá že by sa pri nej zastavil. Možno aj Nax, namiesto tých neznámych tvárí, ktoré tu boli. Obe zvykli hrávať tieto hry, užívať si ich. Namiesto toho, aby som teraz pozerala, ako sa bavia, som počúvala príčinu úmrtia jednej z nich, ako sa pýta mňa či si pamätám. Ja som nebola tá, čo kradla identity, tváre, a očividne aj spomienky mŕtvym ľuďom, ktorí mali už v pokoji odpočívať od tohto sveta.
Keď nahrabala takéto informácie, musela zistiť aj to, že za Aimee by som aj dýchala od momentu, ako prišla na svet. Chcela ma vyviesť z rovnováhy, keď sa pýtala na niečo tak citlivé? Videla snáď v stajniach ich sochu a myslela si, že to je to miesto, kde zaútočí?
Debilná otázka, na ktorú poznala odpoveď. Čakala snáď, že jej ju potvrdím?
Že jej doplním detaily súkromných rozhovorov, ktoré som viedla s reálnou, mojou Lakshmi?
Aký je zámer týchto otázok? Ak chce niečo vedieť, nech sa spýta na rovinu.

Erden našťastie prekladá jej otázku inou. Otočím hlavu, aby som sa znova dívala priamo naňho, nechávajú tvár Lakshmi rozmazať sa kdesi za tou jeho. Žmurknem.
Ako sa mi dnes darí? Ako sa cítim?,
Neklamal by mi o tom, že nemá správy o ničom zlom, tak prečo som mala pocit že ma chce na niečo také pripraviť? Takú otázku by som čakala od Nika, Orena či Dana.
Hovoril ale, že sa nič nikomu nedialo, o čom by vedel, a ja som mu verila. Vždy som mu verila, a tak mu odpovedám tak isto, ako by som odpovedala im, pochovajúc myšlienky o tom, čo by malo byť za tým. Namiesto toho, aby som sa však dotkla znova jeho, tretí krát za krátku dobu, priložím ruku na hruď sama sebe, dva krát poklepkám a jemne sa usmejem. Okrem vecí, čo ma trápili každý deň bez prestania som bola okej. Vnútri ticho, zabalené v chladivom pokoji. Žiadna veľká zmena, okrem starostí o ostatných, ktoré som nemusela verbalizovať - stavila by som sa, že Erden o tom vie omnoho viac, ako ja, keď bol tak dlho vo vedení.
I keď... keď už sa pýtal, bola jedna vec, ktorá ma mi hlodala myšlienky. Nahryzávala kľud, ktorý by mal vo mne logicky zavládnuť po jeho odchode.
Kútiky úst klesnú. Pootvorím pery, no zaseknem sa. Nevedela som, či je rozumné pýtať sa nahlas. Prsty sa na moment zaboria do mikiny, načo zdvihnem ruku a priložím si ju k spánku, očami hypnotizujúc Erdenove.
"Počuješ ma? Vnímaš ma?"
Až keď by som zbadala nejaké znamenie, pokračujem.
"Môžem sa spýtať na niečo ohľadom bezpečnosti? Auguste. Ak nie, pochopím. Má to byť oslava, nie práca."

Flaška, flaška, flaška…

Lehce plácnu Evího po rameni, když remcá na mojí okupaci jeho nohou. „Nepruď..“ dodám a vypláznu na něj jazyk.
„Mnoo… asi tam Igi přidal něco.. ze sbírky svých triků..“ Odpovím na debatu o punči.

Někde v kruhu kdosi řekl něco o tom, že sněží? Hmh.. asi to nevidím přes tu růžovou mlhu, co tu teď najednou všude je..
Kde se vzala?...
Ale stejně jsou všichni nějaký krásný.. nebyli by i zombíci hezčí, kdyby byli růžový?

„Nejradši koušu čokoládu… nemáme čokoládu?“ Odpovím na Eveho popíchnutí zrzky, když nedostane pusu podle svých představ. Že je to totálně mimo téma mě ani trochu zrovna netrápí..

„Hmhh..“ neochotně se svalím z Everettova klína, když má jít plnit úkol. Panáka do sebe hází zdatně i bez rukou,
No ještě aby ne.. v Gratu ode mě dostal pořádné školení, co to je být alkoqueen… hlavně teda do té doby, než se mi povedlo propašovat travku.. stejně si myslím, že to Reg musela vědět, když jsem jí zhulila půlku laborky, hehe.. asi mi to tolerovala jen proto, že jsem pak jak beránek..

Ten punč má teda grády, vždyť já vidím i Xavíka, kterej odešel na jinou základnu...
Zatím co mi to v hlavě šrotuje, Xavier mává na ostatní a zdá se, že ho vidí taky, takže halda to asi nebude..
“Čau Xaví, bylo ti po nás smutno?“ Zvednu ruku a zamávám, možná trošku hlasitěji pozdravím..

Kousek růžového obláčku přiletí až ke mně, natáhnu ruku a jemně s ní tančím ve vzduchu, přičemž obláček rozháním.. úplně tak zapomenu na flašku, tedy dokud se mrak z ničeho nic nerozplyne a hrdlo ukazuje na mě. Neochotně se vyhrabu do sedu, než dostanu polibek, který mě rozhodně probere. Igi mě ani trochu nešetří, což mi nikdy nevadilo… díky punči se ale zdá polibek mnohem delší a hlubší… Při zadávání úkolu si poté přijdu jako zrovna probuzená šípková Růženka.

„Huh.. úplně všechny?“ Vykulím očka, když po mě chce určit u každého v místnosti, zda bych si ho chtěla vzít, nebo ošustit, nebo killnout….
Jestli sem to dobře pochopila? mám pocit, že jsem slyšela jen půlku...
„No tak joooo.. ehmmm.“ Začnu se rozhlížet po místnosti. „Barman mi míchá ňamky, toho bych si rozhodně vzala, Alex si vezmu, už jen protože je to prostě kočička! Princezna v sukni není pro srandu, tu radši zabít… Zombice je zajímavý spojenec, vezmu si!..“
Přesunu pohled k nám do kroužku a po zbytku skupiny. „Mega vlčátko si určitě vezmu, blond mrchu zabiju, protože nemá ráda pejskyyy, Vi si jednoznačně vezmu, je nejlepší, Igiho bych si vzala, ale jak před chvílí naznačil, o nic takového nestojí, nicméně polibek byl cool, takže sex.. Elí si rozhodně vezmu, je to zlatíčko, Eve by mě sice asi nejraději zabil, ale já si ho vezmu, abych mu mohla celý život lézt na nervy.“ Zakřením se. „Abe, Santi a zrzka jsou k nakousnutí, takže asi sex, s Marou je sranda, tu si vezmu, Izzy..“ Prohlédla jsem si jeho nohy v sukénce.. „Dobrý vkus! Sex… Niky je moc milej a má roztomilé kočičky, takže si ho vezmu, Raz předvedl, že je pěkný hřebeček, takže sex, Lotti je cute, tu bych si vzala, Miu a Joha bych asi odkrouhla za to, jak cute jsou spolu, Gabi ještě neznám, ale zatím nemám nutkání ji zabít, takže sex, Danda vypadá tak rozumně, což by se mnou asi nešlo do kupy, takže zabít, Chloé má takový vražedný pohled, tu radši zabít, Eddie má super styl ,vezmu si, Xavíka si vezmu, protože je prostě bezva.. Mati sex, Agni je milá, tu si vezmu, Call je na mě moc moc slušný, toho zabít, Valeria se na mě vždy tváří, jakože neexistuji, takže zabít, Erdík rozhodně sex, a Laki asi taky sex..“

Obrátím svůj pohled k Igimu. „Spokojen?“
Pokud mi to potvrdí, zatočím flaškou, tentokrát ukazuje na Isaaca. Polibek je delší a intenzivní, jsem trochu rozjetá… chce otázku.
„Hmmm, Izzy.. tak nám pověz, jakej nejtrapnější zážitek se ti stal pod parou?..“ Vypadá jako showman, určitě nepije poprvé.

O mazlíčcích

Podívám se na kluka o kterém Eddie mluví a nevím jestli by mi to řekl, asi to bude něco ve stylu že to je neškodné pokud si toho nevezmu moc. No mohla bych se ho na to zeptat a přitom mu ukázat co jsem udělala s jeho výtvorem. Eddie pak vypráví svůj příběh o tom jak získala své jméno i když já si nemyslím že to bylo vhodné. Jasně já to chápu, ale co chudák naše dcera, nebylo by vhodné počkat do puberty než... no já bych asi uvažovala o rozvodu, nebo mu s ním aspoň vyhrožovala, ale příběh je to vážně dobrý.
Když se necítím jako dáma? Jak to myslí ...
„Když se necítím jako dáme? To je nějaká metafora?“
Ale to se mně Eddie ptá jaký horror to byl a mně se vybaví má oslava narozenin a to že i později když jsem uviděla klauna ztuhla jsem hrůzou.
„Jednalo se o horor To, následující den jsem měla narozeniny a rodiče pozvali klauna. Když jsem ho viděla vykřikla jsem Pennywise a běžela se schovat.“
Odpověď té dívky vedle mně přivede na vzpomínání na mé první morče, vzpomínky však přeruší úkol té dívky. Počkat ona to postřehla? A neříkal náhodou (Igor se asi jmenuje) že to je jeho punč?
Tak to je vážně brilantní dedukce, přišla jsi na to co tady ví všichni nebo aspoň ti co poslouchali když říkal že to je jeho punč.
„Dala bych si whiskey.“odpovím když už se ta dívka nabízí něco přinese i nám dvěma, potom co dívka odejde rozhodnu se že povím také nějakou historku. Nevím jestli bude veselá protože rodiče z toho radost neměl, ale když už se tu mluví o mazlíčcích.
„Já mám také historku o mazlíčkovi, na střední jsem dostala své první morce a pojmenovala ho Porky.“
Byl to první Porky z dlouhé řady, ale to zatím říkat nechci.
„Ale Porky zemřel přirozenou smrtí což jsem tehdy nevěděla a chtěla mu nahodit srdce elektrošoky, z obou stran jsem tak připojila autobaterii ovšem Porky vzplanul.“

Další společnost

pevnost Holtgast, knihovna

Mezi svými slovy, kdy jsem nechávala chvilky odmlk, jsem sledovala Williama, jak přechází mezi policemi a zaplňuje prázdná místa v nich ukrytá. Trochu se uculím, když mi řekne, že se nemám za co omlouvat. A má vlastně pravdu. Osobně jsem byla dost ráda, že jsem mohla mluvit o něčem, co mě vlastně baví a co mám ráda.

"Jo, dneska bych asi po Stmívání moc nesáhla, maximálně tak z nostalgie... Ale asi by mi to vlastně... dodalo takovou tu chvilku, kdy mi všechno přijde zase normální. I když vím, že není a nikdy už nebude. Z jiných důvodů bych se k té sérii asi nevracela, na to mám mnohem milovanější knížky." Jako třeba tu, co držím v náručí. Můj úsměv se zvětší, když se Will zastaví k zamyšlení. Tak, teď je řada na něm... Můj pohled ho následuje a zvědavě vyhlíží jeho první volbu. Když mi pohled dopadne na zvolenou knihu, lehce nakloním hlavu do strany.

"Zajímavá volba. Slyšela jsem o ní, učili jsme se o ní, ale nikdy jsem ji sama nečetla," poznamenám ke Jménu růže. Pak chvíli jen tiše poslouchám, jak postupně jmenuje další. Docela mě těšilo, že nejsem jediná, kdo rád čte klasiky, což můj úsměv přetvořilo z pobaveného v upřímně hřejivý. Přikyvuji, a také přidám své do mlýna. "Jo, od Virginie Woolf jsem četla Paní Dallowayovou, taky zajímavé dílo. Orlando ani Middlemarch tedy ne, ale obě zní dost zajímavě." Třeba budu mít čas se k nim jednou dostat, kdo ví? A pak zmíní Iru Levina a jeho knížky. "Ha, a já zrovna Stepfordské paničky četla, vidíš!" zasměju se. "Ale od něj teda jenom je," dodám hned poté. "Docela děsivá knížka, upřímně." Humor mě chvíli přešel, jak jsem na chvíli sklopila pohled k zemi. I když nepatřím k těm nejprůbojnějším a nejsilnějším, nechtěla bych se takovou 'paničkou' stát, nikdy.

Naštěstí přišla záchrana, která mě opět vytrhla z mé vlastní hlavy. Naira. Teď vlastně i moje spolubydlící.

"Ahoj," přidám se k Willově pozdravu a věnuji Naiře přátelský úsměv, který se ještě o něco málo zvětší, když si všimnu, co má na sobě. "V těch šatech ti to moc sluší," špitnu směrem k ní s doufáním, že ji to potěší a snad i trochu povzbudí. Nicméně zdá se, že Will spouští pátrání, a hned se ptá i mě, zda se nepřidám. No samozřejmě, že ano! "Jo, jasně," přikývnu. "Chceš nějakou specifickou knížku, nebo jenom obecně?" zeptám se po chvilce Nairy. "Určitě tady něco ale najdeme..."

Just.. my head
společenská místnost, gamer club

Řekla jsem to tak, jak jsem cítila, že to.. prostě je.
Doufala jsem, že to bude dostačující odpověď a.. viditelně byla? Super.. protože netuším co jinak bych ještě mohla k tomu dále říci. Jak jenom to obhájit případně nějak dále, protože jiné důvody jsem skutečně neměla. Dále potom snad i s lehce upřímným pousmátím sledovala jsem, kterak se moje spolubydla dala do plnění jejího úkolu. Jako jooo.. dalo by se tam něco málo vylepšit, ale základní myšlenku splnila, takže nebylo námitek.
Jenže tímto se maličko.. moje vlastní myšlenky vrátili k tomu, co my plynulo myslí předtím než jsem byla takto ´vyrušena´ právě z nich.
Vážně jsem se zabývala něčím takovým..?
Jop.. a proč? Protože pravdou bylo, že.. jestli jsem za sebou měla dva.. tři vztahy? Které netrvali, ale nikterak příliš dlouho.. a nebo jsem to prostě a jen, příliš moc řešila? Moc do toho hloubala aniž bych měla nějaké potvrzující důkazy..?
Nějak jsem při tomhle rozpoložení.. tak nějak více či méně, spíše více, pozapomněla na hru okolo, která tu probíhala..

"Hm..?" zamrkala jsem trochu překvapeně, když jsem zaslechla svoje jméno, nebo přesněji oslovení.
Pohled pak samovolně sklouznul mi k talíři, který kypěl vším možným, co tu zdejší stolu, mísy či podnosy byly schopné nabídnout.. a i tak mám pocit, že lidi si stejně ještě dokázali vytvořit z toho všeho nějaké svoje zvrácené, hrozné kombinace.
"..zkazil zábavu..?" zamumlala jsem tiše pro sebe, hledíc trochu na něj.
"Uhm.. ne, to asi ne.. nikdo by neměl být nucen do něčeho, co se mu nelíbí nebo prostě není komfortní.. či prostě není v momentální rozpoložení pro tyhle věci.." řekla jsem potom dále, pokoušejíc se odpovědět na jeho malý dotaz tak, abych nezněla jako naprostý pako. Tedy, nebo jsem se o to alespoň pokoušela abych nezněla jako pako.. naprostý pako.
Co se týkalo nabízeného na talíři.. trochu jsem na to koukala než jsem něco málo pobrala.. převážně tedy z ovoce, závislost na sladkém se hold ve mě prostě nezapře, ale stejně tak nakonec jsem bafla i pár chipsů samotných, abych vyvážila přece jenom ono sladké a slané.

Přirozené talenty
krbová společnost

"Už takto to zní velice dobře." kývnul jsem jí na její slova.
"Kdybys třeba potřebovala nějak přitom pomoci, nebo jen asistovat.. mile rád s čímkoliv pomůžu." nabídnul jsem svoje služby. A tak nějak se to týkalo nejenom tohoto úkonu, nebo tedy jejího vaření, ale myslel jsem to spíše tak nějak celkově. A s chutí samotnou bych si nedělal moc hlavu, protože jsem dal zavděkem čímkoliv, pokud si na tom člověk dal nějak záležet či si s tím dal onu práci.

Co se týkalo věcí či myšlenek ohledně toho co bylo mnou řečeno, jenom jsem lehce nad tím zavrtěl hlavou.
"Nemusí tě mrzet nic. Je to již minulost, se kterou jsem se dávno vyrovnal a nechal jí za sebou. Bral jsem.. projevení svých schopností vždycky jako jistou.. druhou šanci v životě. Prožít v něm něco nového, nepoznaného za to, že do té doby nemohl jsem toho příliš." odvětil jsem k jejím slovům volně, uvolněně, bez nějaké stopy špatných emocí. Vlastně jsem se u toho i nepatrně pousmál.
"Já televizi nikdy příliš neholdoval. Viděl jsem jí maličko.. jako jistou ztrátu času, které jsem mohl věnovat studiu či četbě." dodal jsem k tomu ještě dále. Vlastně, celkově jsem na onu elektroniku nebyl. Než jsem se dostal k Triskelionu a dal všechny ony studie k užitku.

Téma nahlížení skrze oči dalšího mě samo sebou zajímalo.
Naše schopnosti jsou prostě nevyzpytatelné a jeden se s nimi učí snad pořád. A každý jsme toho byl živým důkazem.
"Přijde mi, že se tvoje tělo snaží nahradit ztracený smysl svým vlastní způsobem.." pronesu svoje myšlenky nahlas. A jak, vyslovil jsem jí takto nahlas, tahle myšlenka se mi rozhodně začínala líbit více. Přirozená evoluce..?
"Mě osobně by nevadilo, ti propůjčit tuhle možnost vidět znovu svět, i kdyby jen na pár okamžiků.. žel bojím se toho, že asi.. nebyl by to úplně šťastný nápad.." povzdechl jsem si trochu. Nicméně mínil jsem v paměti uchovat to co říkala, že by tomhle měl být schopný udělat každý kdo dokáže nahlížet do myšlení druhých. Mezi, které jsem se nyní řadil díky Prastarému vlastně i já sám.
"Zdá se, že každý.. disponujeme svým unikátním talentem... pro mě osobně to znamená užívat stínů a temnoty tak, jak jsem to doposud neviděl i nikoho dalšího s tímto darem." přispěl jsem svým málem do mlýnku.

Yay drogám!

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

Políbení s Harpyjí je náhodou příjemnější, než by se z popisu věci mohlo zdát! A můj elixír jí do očka vloží živou jiskru, která jí vážně sluší.
Prý sněží...
"Sněží radost! Stačí nastavit jazyk," uculím se na ta slova.

Fujavice pak chutě trápí Panenku otázkami na tělo, Pouštní princ předvádí hudryhudrytentononc a líbá divoženku z Alp, která i přes 'mou břečku' v žilách hádá nejbryskněji.

"Neboj... ručím za bezpečí... i kvalitu," odpovím odvážné Aviformě, která můj elixír přináší i dalším odvážlivým duším.

Obousečná bojovnice přivádí Dorotku v pohříchu obtaženém saténu nádherné temně lesní barvy, Dvanácterák odchází hloubat o nesmrtelnosti brouka kamsi pryč, Janus dává košem Princi, pak si vychutnává škodolibě Sametku, která se ale nenechá naštvat ani vyštvat, a úkol posílá dál, Ohnici... myslím.
Občas trochu odjedu soustředěním pryč, kochaje se ohňostrojem šnečího tempa pod stropem, s dvěma obřími růžovými koulemi ve středu dění.
Občas se místo na hru soustředím na povídání trojice vedle nás.
Barvičky se točí... mmm. Zajdu si dát novou várku punče, a na talíř si vykládám spoustu jednohubkových dobrot, chipsy, šunčičky, kousky sýra i ovoce... honí mě mlsná a ten chlast je třeba taky trochu ředit, no ni?
"Chceš taky něco, Ell?" zeptám se vedle sedící Sametky a nabídnu jí svůj přeplněný talíř. Zdá se mi to, nebo po mém odmítnutém úkolu posmutněla?
"Taky si jako Santiago myslíš, že jsem zbytečně kazil zábavu?" usměju se.

Úkol dostává Samotář, a častuje polibky pár vyvolených - mě mezi nimi! Damn... no tak jo. Polibek sice nechci, ale když už tu je, tak si ho náležitě užiju, a nestydím se za to.
A když Dorotka zapláče, že Totovi (Totě?) nestihla říct, jak ji má ráda, flaška míří za mnou.

Další polibek! Rozehřátý zrzkem a povzbuzený tmavovlásčiným majetnickým gestem dlaní na lících, do prožitku se položím a opětuji s podobnou hluboce něžnou snahou.
Úšklebek oplatím zářivým úsměvem.
"Rozkaz!" zasalutuji, naberu do nové sklenice uměřené množství punče - však nemusí cintat přes okraj, kvalita je kvalita i bez nutné kvantity!
A zamířím... přímo ke Staromladému.
"Danieli, drahý můj," pronesu teatrálně a klesnu na jedno koleno, "prokaž mi to milosrdenství a přijmi prosím můj elixír, sic stihne mne krutá ztráta fantu!" zvednu k němu sklenici do půlky zaplněnou tekutinou.
"Neboj, není to návykové, ani ti nevezme sebeovládání. Je to jen... koncentrovaná uvolněná barevná pohoda," dodám tišeji, klidně.

Ať už se mi podaří Staromladého přesvědčit, či musím odhodit kravatu, vytáčení flaškou ukazuje na Toulavou Duhovku, 'starou známou zákaznici'.
Polibkem ji nešetřím, nadšený je a dlouhý, i když nikterak hluboký.
"Úkol říkáš? Nu dobrá... Určitě znáš hru 'Fuck, marry, kill'? Rozděl všechny momentálně se nacházející osůbky v téhle místnosti do čtyř kategorií - kamarád, milenec, adept na kuchnutí... a 'meh'," uložím úkol s malinko potměšilým blýskáním v tmavém pohledu.
Jsem na ni zvědav!