Příspěvků: 194

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Družina

Postava Mia Ortner je offline, naposledy online byla 07. května 2024 20:59Mia Ortner

Postava Chloé Auguste je offline, naposledy online byla 07. května 2024 20:59Chloé Auguste

Postava Lakshmi Edelstein je offline, naposledy online byla 07. května 2024 20:59Lakshmi Edelstein

Postava Callum Lynche je onlineCallum Lynche

Postava Laima Andriukaitité je offline, naposledy online byla 08. května 2024 10:35Laima Andriukaitité

Postava James Huntington je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52James Huntington

Postava Blagden Graves je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Blagden Graves

Postava Erden Tuya je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Erden Tuya

Postava Razvan Anhelescu je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Razvan Anhelescu

Postava Konoe Yuriko je onlineKonoe Yuriko

Postava Nikolai je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Nikolai

Postava Daniel Semmelweiss je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52Daniel Semmelweiss

Postava Sheena Caidh je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Sheena Caidh

Postava Valeria Baraníková je offline, naposledy online byla 08. května 2024 9:17Valeria Baraníková

Postava Lea Noor je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Lea Noor

Postava Loki Valdersson je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Loki Valdersson

Postava Aurora Elise Collins je offline, naposledy online byla 03. května 2024 13:08Aurora Elise Collins

Postava Emil Ivanov je offline, naposledy online byla 08. května 2024 17:12Emil Ivanov

Postava Mara Elezi je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52Mara Elezi

Postava Lotti Olsen je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Lotti Olsen

Postava Elaina Monroe je onlineElaina Monroe

Postava Naira Saarinen je offline, naposledy online byla 06. května 2024 13:19Naira Saarinen

Postava Agnieszka Wróblewska je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Agnieszka Wróblewska

Postava Everett Wright je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Everett Wright

Postava Alexandra Hunter je offline, naposledy online byla 08. května 2024 13:02Alexandra Hunter

Postava Oscar Emerson je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Oscar Emerson

Postava Eddie Harlow je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Eddie Harlow

Postava Isaac Stillwater je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52Isaac Stillwater

Postava Abayomi Nefertem je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Abayomi Nefertem

Postava Matisse Auguste je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Matisse Auguste

Postava Violet je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Violet

Postava Luna Wincott je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Luna Wincott

Postava Ludwig Engel je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Ludwig Engel

Postava Johonaei Van Houten je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Johonaei Van Houten

Postava Igor Toreli je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Igor Toreli

Postava William O`Connor je offline, naposledy online byla 08. května 2024 13:02William O`Connor

Postava Santiago Salazar je offline, naposledy online byla 07. května 2024 21:17Santiago Salazar

Postava Mikka Järvi je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Mikka Järvi

Postava Gabrielle Solis je onlineGabrielle Solis

Postava Sian Lin je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Sian Lin

Postava Xavier Evans je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Xavier Evans

Postava Darleen Benoit je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Darleen Benoit

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Emil Ivanov - 03. dubna 2024 18:30

Mám či nemám?

Holtgast, společenská místnost, poté zahrada

Usměji se.
"V pohodě. Však se nic nestalo." Pokusím se jej uklidnit, aby si to tolik nebral. Jo je to nepříjemné, ale nestalo se nic vážného. Napadá mě pár situací, kdy by to mohlo být opravdu velmi nevhodné, ale takhle je to ještě v pohodě.

"Ty si jej hlavně koukej užít." Povzbudím jej, jelikož mám pocit, že jsem mu přinesl trochu pochmurné nálady v tento slavnostní večer, který by měl být naopak plný radosti a podobně. Když už jsme se jej přeci jen dožili.

Jelikož mě napadl můj fantastický nápad s, který by mi mohl přinést opravdu obrovskou změnu do života. Vlastně větší, než si dovedu představit, tak by to chtělo si to lépe promyslet a sice někde, kde se přeci jen budu cítit trochu lépe. Zatuchlá temná místa jako kobka jsou mi sice přívětivá, ale na tohle budu potřebovat trochu více pozitivní názor.
Z toho důvodu se tedy seberu, přestanu pozorovat Calluma a odeberu se pryč ze společenské místnosti, směrem do zahrady.

...

Zahrada

V zahradě zaslechnu, že tam někdo někdo je. Nechci je rušit a proto se odeberu opačným směrem, než jsem zvuky zaslechnul, aby jsem šel pouze do trenek. Usedl ke stromu a pokusil se napojit na naší krásnou zahradu. Z toho co jsem pochopil, tak co jsem získal dovednost ovládat rostliny, tak jsem nyní s nimi spojený. Podobně jako jsem spojený se světlem. Jen možná o něco více, nebo spíše jiným způsobem.
Pokouším se tedy meditovat a uvolnit se. Vyčistit si mysl a pokusit se navrátit do stavu pohody. Dýchat spolu se svými schopnostmi. Zcela je uvolnit a nechat vše plynout. Životadárné světlo, všeobjímající zeleň, život navracející reanimace, svět ohýbající telekineze, vše oblbující feromony a hlas, kterým se snažím působit sám na sebe, aby jsem se donutil uvolnit, což takhle nefunguje, ale mohu si to zkusit vsugerovat. Ideální by sice bylo se ještě proměnit, ale v lidské podobě se přeci jen lépe medituje.

Callum Lynche - 03. dubna 2024 17:32

Whispers in the Dark
krbová sešlost

Její slova... možná nedokázala vidět to, jakým způsobem mě zasáhla.. kterak se mě dotkla.. kterak se dotkla mojí duše..
Ale znamenala pro mne více, než by si dokázala představit. Než by si kdokoliv zvládl představit.. jenom maličko, byl jsem bezradným v tom, jak měl bych se teď vlastně zachovat.. jak vyjádřit svoje díky za tyhle slova..? Možná.. kdybychom byly někde více.. osamotě, věc či dvě byly na mé mysli, ale takto mezi ostatními si na to asi tak úplně netroufnu.

"Myslím, že je jen málo věcí, které byl chundelaté potvůrky a správná dávka čokolády nevyřešili.." pousmál jsem se, když zazněla její slova. A její smích byl přitom jenom takovou pomyslnou třešničkou na ono pomyslném dortu. Cítil jsem nepatrný hřejivý pocit z toho, že vlastně jsem jí přiměl se takto zasmát.
"Hm, ne.. nemyslím, že bych s něčím takovým někdy přišel do styku.. jsem, nebo tedy byl jsem, spíše pro croissant. Ale rozhodně nejsem proti, k nějaké případné budoucí ochutnávce." řekl jsem k jejímu dotazu ohledně nějakého jídla. Tedy, dovtipuji se toho, že jde o nějaký tip jídla, protože jsme se ani ne okamžíček předtím bavily o sladkém.
Co už tak příliš sladké ale nebylo, byla její další slova, která byla maličko.. hořkosladká, neb připomněla naší né zrovna příjemnou životní situaci.
"Ne, bohužel jsem tam nikdy nebyl.. jakoby malý, byl jsem vlastně skoro pořád nemocným a většinu času jsem trávil prakticky jen doma.." odvětil jsem jí k dotazu ohledně Disneylandu. Vím, že to byl spousty dětí prostý sen, dostat se na tohle místo kde ožívali jejich představy a pohádky, které milovali, ale já moc z těchto dětí nebyl.
"..nemyslí si ale, že by to nyní bylo místo úsměvů a dětské radosti.."

Nakonec ale přec, našel jsem jistou možnost toho, jak jí.. poděkovat, za předešlá slova.
Stínová květina potěšila dívku, snad ještě možná více než skutečná, živá květina samotná. A já, nemohl než se sám krapet pousmát nad tím, kterak jsme vlastně sdíleli podobnou, néli stejnou myšlenku ohledně téhle věci.
Nicméně dále musel jsem se krapet podivit tomu, co pronesla následně. Nejprve tedy její malé reakci a poté i následným slovům a to jak včetně hodnocení jak výzdoby, tak i toho, kterak můj popis ostatních osob nebyl jsem příliš mimo mísu.
"Oh.. to je... opravdu? Myslel jsem, že nic takového není možné... můžeš tohle, sdílet s každým nebo jen určitými lidmi? Jak dlouho dokážeš takto znovuvnímat svět kolem?" vzbudí to ve mě nepatrný zájem, neb jak se vidno tak každým dnem se tu jedinec dokáže naučit, přiučit novým věcem. Stejně jako znalostem. Stejně tak, vkradla se mi do mysli myšlenka toho, že bych.. byl ochotným něco takového podstoupit. Tedy, svolil bych k tomu též, že by mohla užít i mého srazu aby si připomněla svět kolem.. jenže, nebylo by to.. krapet bezpečné? Vzhledem k tomu, s kým dalším sdílím tohle své tělo.. komukoliv kdo chtěl by nahlédnout do mé mysli zřejmě nastanou krušné momenty..
Sedíš tu se slepou a sám jsi slepcem pro okolí.. ozve se našeptávající hlas tišeji, než mu bylo obvyklé. ví, že je slyšen, ví, že je dokáže být vnímán ostatními jak jeho přítomností, tak i mohou zachytit něco z jeho šepotů.. však tenhle zněl, jakoby.. byl určen jenom mé maličkosti.
Sleduje nás.. uctívač falešné modly.. zdá se, že nejsou tu všichni ´přáteli´, jak se tu tak srdnatě zvete..
Jeho tichý smích na konci napovídal mi o tom, že tohle bude zřejmě další z jeho manipulací.. to jak zkoušel zasazovat semena pochybností do mé mysli, či našeptávat mi zlovolnosti..

Loki Valdersson - 03. dubna 2024 13:25

Yay drogám?

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

Že Milda ignoruje moji poznámku, mě nepřekvapí. Ono, nejsem jediný, kdo si na ten jeho nový imič přisadil a hochovi viditelně vadne hřebínek. Někdo mu nejspíš neřekl, že sebelítost není sexy.
Se sklenkou medoviny se usadím v kruhu hrajících, vzápětí s úšklíbnutím nakřivo. Zmrd(ka) číslo dva se rozhodla ke hře připojit taky... nádhera. Aspoň že zmrd číslo tři mezi grupou vyměňující si hubany a úkoly oxidovat nemíní.
Výzvu sjetého básníka ohledně punče kvituji s přimhouřeným pohledem. Divím se, že to skopčák ještě nezatrhl...

Do hry se přidávají další. Androidka, o které stále příliš netuším, co si myslet, můj spolubydlící démon v těle teena, malčik, Elaina, líná mexická kůže, jedna z nových dívčin, blbeček, oba indiáni, Miuše, Leuše... vlastně je v kruhu daleko víc lidí než kolik není.
Kdo se drží stranou, jsou celkově spíš samotáři... a částečně i ti, kteří si od začátku prožili až mnoho. Yuriko nebo Blaga bych upřímně teď mezi námi čekal.
No vážně... zvláště když už se přiráčila do společnosti i slečna všechno-je-pod-mou-úroveň, a s Edd i zplozenec zmrda číslo jedna?

Některé úkoly či otázky jsou nudné, některé zamítnuté, něco ústí v zajímavé info či podívanou. Některé polibky jako ze školky, některé jako z porna.
Mezi tím vším přichází Valuš s tradičním ujišťovacím otlapkáváním svých vyvolených, a já její ruku klouzající po rameni tentokrát zachytím, jemně stisknu ve svých prstech a zlehka se otřu lícní kostí o klouby jejích prstů, než pokračuje dokončit svůj klasický kroužek a usadit se na pozorované u krbu.

Mezitím se rozmáhá pití cinknutého punče... a vlastně, proč ne? Pokud bude nějaká líbačka se ZČ2, budu to potřebovat... Ušklíbnutím hodím směrem Dana, který mě má za survivora, nebo co, a vstanu, kromě dolití medoviny nabrat si taky kelímek Igorova elixíru.
Mezitím Isaac všechny flashuje zabudovanou ventilací spodků a usedá zpátky s proměněnou sukní... flitrovou, holograficky zlatou, a ponechávající pramálo představivosti.
Lehce se to zvrhává, hmh.

Mates přichází ze svého úkolu mokrý jako žába, a vytáčí si mě. Na moment potlačím tendenci protočit oči v sloup, a zhluboka upiju punče, než dostanu skoro dětské políbení od vybledlé kopie ZČ1.
Nad úkolem protočím oči doopravdy.
Ale tak... proč ne.
S péčí a snahou ode mě pěknou pusu dostanou Mara, Eddie, Mia, Everett, Igor a Elaina.

Roztočená flaška se zastaví před Baklažánspawnem.
Fokk...!
S nepříliš milým ušklíbnutím se k Chloé vydám, uštědřený polibek je všechno, jen ne něžný či jemný. A vybraná otázka?

"Je něco, co jsi někomu řekla - nebo naopak neřekla - a zpětně toho lituješ?"

Matisse Auguste - 03. dubna 2024 13:18

Hoďte ho do vody, jen ať plave

Holtgast, společenská místnost, bar - herní kroužek

"Sakra, promiň... neuvědomil jsem si, že to byla myšlenka, mrzí mě to," skousnu ret, když si uvědomím, jak formuloval Emil odpověď.
"Ah..." dodám pak trochu pobledle. Málem bych zapomněl, Emilovo bývalé zaměstnání... nejspíš viděl víc mrtvých, než my všichni dohromady, zombie včetně. I když, možná Kazran nebo Erden by mohli konkurovat v počtech.

"Chápu... je lehčí se bavit bez vazeb, než čelit ztrátám," hlesnu a kývnu, upiju vína. Tentokrát se snažím dávat pozor na hlas, a nereagovat bezmyšlenkovitě na něco, co může být jen myšlenka.

Emil prohazuje pár přátelských slov s Xavierem, a já jen mlčky přemítám.

Když se pak slovy vrátí ke mně, jsou jeho vyhlídky na zbytek večera poměrně chmurné. Vydržet do půlnoci a přípitku, nebo se procházet zahradami, nebo si číst...
Uvědomím si, že většina těch možností nezahrnuje moc společnosti, a zacítím se provinile.
A sobecky. Že chci já trochu pozapomenout na žal, který tenhle rok přinesl, na ztrátu malé Chloé, neznamená, že Emil nechce trochu klidného, nikým nerušeného reflektování.

"Chápu... Nebudu tě zdržovat, ať už se rozhodneš strávit zbytek večera jakkoliv, dobře se bav," jemně, povzbudivě se na něj usměju.
Poprosím Ludwiga o dolití vína, a sám zamířím k hernímu kroužku, usadím se na volný polštáře mezi Mikku a Everetta.

*****

Sotva dosednu, už na mě ukazuje hrdlo flašky... Lehce zčervenám, když mě jemně políbí zrovna Violet. Vybraný úkol už tak příjemný není... mno.
Rozhodně nebudu dávat hned zkraje fanty.
Takže se zvednu a zamířím k bazénu, na kraji ze sebe svléknu vše kromě spodků, a šup tam...
Hluboký nádech, ponor.
Ačkoliv slyším skrze vodu tlumeně hlas Violet, odpočítávám bezděky sám... a málem to upřímně nedám, tak dlouho zadržovat dech jsem snad nikdy ani nezkoušel. Když se vytáhnu nad hladinu, přerývaně dýchám, točí se mi hlava, tep silně vnímám až v ušních bubíncích... Uff.
Ke krbu si zajdu pro vyhřátou deku, do které se následně zabalím a shodím pod ní i mokré spodky. S hromádkou suchého i mokrého oblečení a stále zabalený v dece, vrátím se na místo, a zatočím s flaškou tentokrát sám - hrdlo ukazuje na Lokiho.

Ufff... s lícemi tentokrát přímo rudými, mokrý a pod dekou nahý, líbnu bratrově životní ex-lásce pusu na tvář tak rychle, jak jen dokážu, a prchnu na svoje místo.
Loki si vybírá úkol...

"Ehrm. Vyber si... šest osob v téhle místnosti, se kterými by ti nevadilo strávit noc... a dej jim pusu."

Violet - 03. dubna 2024 13:13

Jen tak dále

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

Po analýze Miina výrazu jsem si na 97,5% jistá, že bych mohla říct cokoliv, a nezáleželo by na tom. Není to nová reakce. Ve starém světě jsem se setkávala s mnoha podobnými. Necítím... to neznamená, že nedokážu myslet. Že nedokážu hodnotit.

Abayomi se mého úkolu zhostí povedeně. Jeho nápodoba avida rodu meleagris byla úspěšná, rozeznaná prvně právě Miou.

Hra plyne dál, tah za tahem, a ačkoliv vnímám pozorně, v duchu se soustřeďuji i na okolní dění. Příchod Xaviera, Santiagův svérázný výklad událostí, příchod Sian Lin, přesun Erdena a Lakshmi ke krbu, útržky konverzací.

Brzy jsem opět na řadě - polibek opětuji Isaacovi zkušeně a kalibrovaně s přesně takovým elánem, jaký do něj vkládá i on sám.
Tentokrát však volím úkol, ani tentokrát mě však nemine Mia.
Pomalá, romantická písnička... vlastně nemusím příliš vybírat. Je jedna, která má pro mě význam, a já se zvednu, vyhledám ji na notebooku a pustím - odkaz.
"Smím prosit?" pousměju se na Miu s nataženou rukou. Vedu ji klidně, nebojím se ani otoček, ačkoliv pečlivě dbám na její výrazy a gesta - nechci jí znepříjemnit trip nevolností. Esteticky příjemná k pohledu jsem i při tanci, vím, kterak koordinovat svoje pohyby, jak nakládat s vlasy či dlouhou sukní, aby to bylo oceněno - ačkoliv to je minulost dávno minulá, a v Gratomnisu jsem příležitost do těchto programů nikdy sáhnout neměla a nenacházela.

Na konci skladby vrátím list k dalšímu náhodnému přehrávání a usadím se zpátky, roztočím lahev - a její hrdlo ukazuje na čerstvě příchozího Matisse, který si s jemným polibkem vybírá úkol.

Zalistuji opět v databázi párty úkolů: "Běž do bazénu a vydrž pod vodou dvě minuty. Budu ti počítat."
Jak řeknu, tak i udělám, za pomoci interního chronometru odpočítávám každých uplynulých patnáct vteřin.

Emil Ivanov - 02. dubna 2024 23:31

Společenská místnost

Lehce zaskočen se podívám na Mattise, který zjevně zachytil moje myšlenky. Občas zapomínám, že to umí.
"Když jsem na ta slova myslel, tak jsem myslel zábavu, na kterou už chci stejně zapomenout. Není na ní čas a ni místo, když šel svět takhle z kopce." Pokusím se to alespoň trochu uhrát stranou, aby jsem to nemusel složitě vysvětlovat a nikoho při tom nijak neurazil. Lepší na to nemyslet.

"Já doufal, že jsem měl na to času dost, ale i tak. V práci mi prošlo rukama mnoho těl a mnoho dívek, kterým jsem dával její tvář. Díky své práci jsem pochopil cenu života, jak je pomíjivý a bolest, kterou přináší. Je to i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl doposud s lidmi moc nesbližovat." Představa, že někdo mě blízký mi projde pod rukama, uvidím jej mrtvého. Na jednu stranu by pro mě byla čest starat se o takové tělo, na stranu duhou by to pro mě bylo i velmi bolestivé. Mattis hádám ví co cítím, vzhledem k tomu co se stalo.
Avšak, jak jsem se rozhodl. Hodlám svůj zvyk nevázat se změnit, i když to bude problém, jelikož tady jsem pro všechny jen stejná děvka jako je Raz.

"Tak snad se z toho vyspíš, i když kdo ví po dnešním večeru, jak to s námi bude." Chudák chlupáč, ale pravda. Co čekat od nahánění Zdivočelých. Možná bych se mohl příště přidat. Moje schopnosti by mohli být celkem dost k užitku. Jen se je tedy naučit lépe ovládat. V ovládání světla jsem se už celkem o dost zlepšil. Nyní ještě zbytek.
Když jej pozoruji odcházet se usadit, tak jen doufám, že se kvůli dnešnímu večeru moc nepřemáhá.

"Hmm. No, na hru se dneska vážně úplně moc necítím. Co se týče toho dělat něco jiného. Nějaké nápady? Já jsem dneska měl maximálně v plánu nějak vydržet do půlnoci. Dát přípitek a jít spát. Co ty?" Tedy čistě teoreticky bych mohl použít tamto, ale byla by toho škoda, když to zde tak pěkně vyzdobili.
"I když jak tu tak postávám, tak si říkám, že to dneska asi zabalím ještě před přípitkem. Asi půjdu na zahradu, nebo si ještě chvíli číst." Pokrčím rameny. Vzhledem k tomu co zde jde zaslechnout se tu vlastně už tak fajn necítím. Přitom jsem dříve byl vůči takovým věcem hluchý.
Především, ale... Vážně jsem navrhnul čtení? To i návštěva hrobky bude zábavnější a vlastně proč ne. Dříve jsem tam chodil celkem často a když se nyní zamyslím, tak jsem tam přestal chodit. Nebylo mi tak tak příjemně, jako bývalo. Scházelo mi tak světlo a to i když jsem měl náladu topit se v temnotě.
Hmm. Možná by i temnota mohla být mým řešením. Nevím, jak je vlastně mocný, ale tohle by přeci zvládnout mohl? Stačilo by věřit, ne?
Zamyšleně se chvíli dívám směrem ke Callumovi.

Isaac Stillwater - 02. dubna 2024 20:53

Další úkol

Společenská místnost

S tichým hvízdnutím ocením polibek, který Mikka uštědřila Danielovi, přijde mi však nefér, že takovou pozornost získal ten, který o ní stojí ze všech nejméně. Ta hra je nespravedlivá! A určitě cinknutá, jak jinak si to vysvětlit?
Však jak těžké by bylo tu flašku telepaticky ovlivnit, aby se zastavila tam, kde má? Hmm?

"Třeba se jim to tam zalíbilo, ženská mysl v tomhle umí být nepochopitelná," odpovídám Johnymu, protože kdo jiný by více rozuměl ženám než zrovna já. Jak jinak si vysvětlit, že po tom všem tu nesedí ve třech svetrech, roláku a se zahalenými kotníky?
Oceňuji, že nejsem jediný, kdo přichází s balícími sázky, i když Johny to rozšířil i na ostatní a kdo jsem já, abych na to řekl ne? "I neúspěch u těch dvou si užiju stokrát víc než Emčův poklad. A počkat, Aby se nechal přefiknout Emoušem? Jak to, že mi to uteklo?" Sakra, copak jsem na něco takového mohl zapomenout? Jak? Možná mě to tehdy tolik nezajímalo... Ale to je dávno, teď mě to zajímá a chci podrobnosti!
"No a ty se slečnou zfetovanou budete mít koho? Navrhuji..." začnu se rozhlížet po místnosti, přemýšlím nad vhodným cílem, při další jeho poznámce mě ale napadá něco jiného, lepšího! Stačí se podívat jakým způsobem Daniel líbnul Miu na čelo.

S úšklebkem mrknu na Johonaeie s Miou, která si z něj dělá polštářek. "Vaše sázka bude spíš soutěž. Ten z vás, kdo dostane do postele zrovna jeho, vyhrává. A když to bude trojka, vstoupíte do síně slávy."
Mia sice něco kecká o střední škole, naštěstí jí ale víc času zabere vymyšlení předností. "Někdo by tě měl informovat, že otravnost není zrovna dobrá vlastnost." Mrknu na ní. "Ale dá se ti to odpustit, aspoň umíš líbat." Protože pusa i dotek vlastně potěšila.

Úkol už ale tolik ne. Klidně bych si sukni půjčil, zdejší děvčata však povětšinou zvolila sukni a Rory se ani zkoušet ptát nebudu. Nezbývá nic jiného než poprosit ty ochotnější.
"Eddie, mohu tě poprosit o pomocnou ruku?" Bez zaváhání si sundám své kalhoty, není to poprvé, co mě vidí jen ve trenkách. Počkat, nejsou tyhle zrovna děravý? Joo, na zadku, na pravé půlce nahoře je vlastně trocha nedostatku materiálu. Ups. Nevadí. "No co, jsou moje oblíbený, ještě z domova!" Okomentuji to, pak už ale kalhoty podávám Eddie a nechávám jí tvořit dle její libosti.

Je zbytečný ztrácet čas, proto rovnou roztáčím flašku a ta se stáčí směrem k Violet. Sakra, já zapomněl na tu telekinezi Tak příště.
U kohokoliv jiného by mě zajímalo, zda mu nevadí, že ho jdu líbat jen v trenkách, Violet se ale neptám, předpokládám, že robotovi je tohle dost jedno a pokud ne, aspoň to zjistíme. Její duševní stav mi ale nebrání si polibek užít a dát do něj i dostatek jazyka, nedostatek lidskosti mi nikdy tolik nevadil.
"Otázka, úkol?" Naštěstí úkol. Výborně.

"Vyber si pomalou, romantickou písničku a zatanči si ploužáka s Miou. A pořádnýho, romantickýho!" Uvidíme, po kom se Mia bude válet po tomhle.

Ve chvíli, kdy je hotova Eddie, se nasoukám do sukně a snažím se tvářit, jaká je tohle normálka a pohodička.

Valeria Baraníková - 01. dubna 2024 21:04

Príkazy?

Holtgast, spoločenka, pri krbe

Viac ako na rozhovor spoluprísediacich, ktorí rozumejú môjmu nezáujmu, sa sústredím na vyslovené pri hre - niečo sú neužitočné informácie, ale človek nikdy nevie. Hlavne, keď tam sedela Mikka a po nejakej chvíli od začiatku hry sa cez dvere vplíži aj Chloé. Jedna sa preukázala byť aktívne nebezpečná pre Mojich, a druhá... či už to je muž v ženskom tele, prevtelenie do zlého pohlavia alebo alternatívna osobnosť - nebola by prvá ani druhá svoja verzia, ktorá by sa pokúšala niekoho zavraždiť. Ich dve sa snažím mať v centre zorného poľa čo najviac. Pravidelne tiež premieňam trocha pálivej energie ohňa od chrbta na kúsok mojej vlastnej, aby som nemusela gule pod stropom napájať sama od seba a nemíňala si tak telesné zdroje.

Zatiaľ prebiehalo všetko pomerne pokojne. Nebola tu žiadna mela, maximálne sa hýbali väčšinou naraz jedna, dve osoby, takže som mala neustály prehľad. Keď sa Erden pohne, najskôr tomu neprikladám nejakú váhu, iba registrujem že sa presúvam a čakám, kde, aby som mohla zhodnotiť kto bude okolo neho. Keď však ide priamou čiarou za mnou s Lakshmi v závese, venujem mu viac pozornosti, natočím k nemu hlavu a iba pár krát bleskovo pozriem späť do miestnosti na ostatných.
Čo chcel riešiť so mnou a zároveň s Lakshmi, že prišiel až sem?
Niečo s kuchyňou?
Pokiaľ som vedela, neurobila som v mojich službách nič, čo by bolo treba riešiť, a inde som s ňou neprichádzala do kontaktu. Na tréningoch, samozrejme, ale tam neprebehol tiež žiaden incident.
Keď sa Erden zastaví pri mne, privítam ho prstami priloženými na chrbte jeho ruky a pohotovým výrazom v tvári, pripravená spraviť, čo bude odo mňa požadovať. On sa však začne skladať na gauč podobným štýlom, ako ja. Na pár sekúnd sa dá dokonca v obočí stiahnutom nad koreňom nosa a intenzívnom pozorovaní jeho dlhých nôh, pokúšajúcich sa urobiť pohodlie čelom k chrbtu pohovky, poznať zmätenie. Potom však preskočím očami na Lakshmi a mimika tváre sa opäť uvoľní do úplného neutrálu. Dokonca aj na Erdenove slová sa mi podarí reagovať iba pohľadom späť na neho, pri ktorom zabudnem žmurkať.
Spoločnosť?
Erden nebol človek, čo by odo mňa chcel len tak spoločnosť. Stalo sa niečo a chce ma na to pripraviť? Niečo zlé? Jamie a Oren?
Na jeden úder srdca sa chlad prehĺbi.
Ale to by mi nehovoril iba mne v plnej spoločenke ľudí, čo ich poznali. A s Lakhsmi po boku.

Uvedomím si, že ak to bola reálna otázka a bez odpovede mi nepovie, čo sa deje, budem musieť....no, odpovedať, a tak pokrútim hlavou na znak, že nevadí, opäť zopakujúc nepatrný dotyk ruky. Vedela som, že on a Loki neprijímali moju zvyčajnú potrebu kontaktu, a minimum muselo stačiť. Ak treba, dokonca sa posuniem, aby mal viac priestoru pre jeho výrazne väčší vzrast ako bol ten môj. Pri tom znova skontrolujem celú spoločenku, zachytiac Mikkin bozk Danovi, pri ktorom zaostrým a nespúšťam z nich pohľad, pokým nie je opäť v bezpečnej vzdialenosti. Daniel odpovedá na otázku, a aj keď nesúhlasím, je to jeho názor.
Až po obhliadke zapikujem znova modré oči do Erdena, čakajúc či niečo upresní alebo si chcel iba sadnúť, v ktorom prípade by som ocenila jeho strategický výber meista, kde mu môžem pozornosťou pokryť jeho stranu s umelým, ľadovým okom. Lakshmi venujem asi toľko pozornosti, čo blízko oddychujúcej dvojici.

Konoe Yuriko - 01. dubna 2024 10:50

Cuddlycat
zahrady

Svačina.. nebyla špatná.
Rozhodně bych v tom viděla i to, že bych jich zvládla sníst i více, ale dneska jsem už večeři měla, tedy tohle byla už jenom taková.. chuťovka?
Jo, dalo by se to tak asi nazvat. Nicméně ani bestie vedle mě nezněla nespokojeně. Chápala jsem to jenom z hlediska zvuků, stejně jako i následné olíznutí na konci. Avšak stejně asi nejvíce potěšilo ono gesto, kdy snad jakoby vyšel vstříci vůči mému gestu pohlazení jeho hřívy. Nemohla jsem jinak než se uculit o něco více, dokonce i něco více než předtím když jsme před okamžikem tak trochu škádlili mezi sebou.
Velké kočky se taky rádi mazlí..?

"Je to James... ten si vždycky najde svojí zábavu a jak jí sdílet spolu s ostatními." odvětila jsem mu.
Jde o to, zaměstnat jak ruce, tak ale i mysl. U někoho to jde snadněji, u někoho to chce trochu jiný přístup, ale nemůžu říci, že by pobyt tam byl nějak špatný.. ano, začátek byl trochu náročnější, ale jak pak jeden vidí, jak to co zasel postupně začíná kvést a růst vlastním životem.. je to úžasný pocit. Skoro jako vidět růst svoje dítě..
Trochu si povzdechnu a s tím se znovu krapet opřu, o jeho rameno kdy i zvednu ruku, která začne prsty jemně proplouvat skrze jeho hřívu, jakoby nebyl více než jenom přerostlý plyšák. Lehkými, jemnými pohyby jej takto hladit.. tuhle přerostlou kočku.
Tohle je.. docela příjemné.. vážně..

Mia Ortner - 31. března 2024 23:38

Svět je krásný!

pevnost Holtgast, společenka, hra v kruhu

Violet si mohla říkat, co chtěla. Změnit to šlo. Takže je ovlivnitelná. Je jen stroj, který si může někdo nastavit podle své libosti. Lunin komentář jsem absolutně ignorovala, byl nepodstatný. Violetina dětská hra mě zprvu nenadchla, ale nakonec…
Po panáku punče prostě...
Je svět krásný!
“Krocan!” vyhrkla jsem se zdvihnutou rukou. Jo? Já to uhodla! Musela jsem si zatleskat, až se mi sněhové vločky rozpouštěly mezi dlaněmi. Aby svůj úkol splnil a přišel mě políbit. Polibek samotný jsem neprohlubovala, ale užívala jsem si jeho tělesnou blízkost. Vypnout mozek, prohrábnout jeho vlasy, zblízka prohlédnout uhrančivě modré oči, pohladit ho po zádech.
Na mých bledých tvářích se objevila lehká červeň a já cítila teplo po celém těle, když se Aby odtáhl.
Tohle nebylo špatné… Vůbec.
Cítit něčí blízkost. Nic víc.

Fakt, že Mikka odmítne zábavu, mě nepřekvapí. Jen jsem si odfrkla a dál si užívala té nebývalé rozplizlosti ve vlastním nitru. Protože co by to bylo? Jsem jak příjemně natažená na pláži… Ale já u moře nikdy nebyla…! Tedy když byl svět ještě světem pro všechny.
Elainina odpověď byla… Nepřekvapivá, ale v pořádku. Však jasné, co by měla dělat. Ale nakonec…
Však po punči…
Svět je krásný!
Skoro bych řekla… Ne, to ne, ale možná…Někteří tady za to stojí… Možná. Znovu jsem se zachichotala.
Co to Mikka říkala? No, to nebylo důležitý…
Nakonec se jí zbavím. Je jako hmyz. Jako komár…

Zábava v našem kroužku se asi zvrhla. Nemyslím tím kroužek herní, ale náš drbací spolek. Kluci zase řeší jen sex a holky. Ale lepší než když řeší sex a kluky, brrr…! Ne, to prostě vytěsním! Fuj!
Isaac nevěří Santimu sexuální partnery.
“Třeba byl děvka,” prohodím ledabyle polohlasem a napůl netuším, o kom mluvím. Zas čumím do stropu.
Isaacovi nedá spát Emil. Vypínám sluch, tohle poslouchat fakt nechci.
Santi někomu vypráví, co se vše stalo. Ale je namáhavé se otočit a zjistit příjemce informací. Jen párkrát svým radarem zachytím své jméno. Drbna jedna… Zase se uchichtnu.
Jon mi navrhuje nahaté chvilky s Gabi. “Jo a ty by si přišel očumovat? Hele, seď si nahatej ty s Lůďou,” vypláznu na něj jazyk. Pak už se ale řeč stáčí na fanty holek, kdo koho má svést, nebo co. Ztracím se. Ale co na tom.
Svět je krásný!
Mikka a Chloé jsou možná sexy kočeny, ale jedna je kráva až na měsíc a druhá je nána.

Jak bych asi vypadala v šatech?
Tu myšlenku v sobě nějak posílím. Co na tom, že jsou tady telepati… Fakt si říkám, zda bych mohla být hezká holka. Ne jen ta v mikině.

Fakt Jon kluky hecuje?
“Hele, tady nejsme na střední,” zabručím jen. Tedy já na ni nebyla, ale takhle by vypadala, ne?
Jaká by asi byla střední škola?

A zase je tu flaška. Na mě. Co? Kdo…? Daniel. Dobrý.
Otcovský polibek.
Otcovský…
Fuj… Ah…. Bleh…
Žaludek se mi protočí, vločky se zatočí.
Budu zvracet?
Zkoprním.
Nic.

Nejsilnější stránky?
“Uf… No…,” začnu dost neohrabaně a znovu se zahledím na strop z výhodné pozice na Jonově rameni.
Ten má jiné problémy. Takže klukům hodí úkol a sám chce Dana?

“Vytrvalost, schopnost přizpůsobit se,” vyletí ze mě nadprůměrně inteligentně.
“A samozřejmě otravnost,” sladce se usměju.

Odpoutám se od Jona a po čtyřech se přesunu k točení lahve. Isaac. Aspoň to mám blíž na své místo.
Přesunu se k Izymu, políbím ho jen s lehkým náznakem hravosti v jazyku a opět si užiju něčí vlasy a něčí blízkost, když se otřu ramenem o jeho.
Dokodrcám se zpět na své místo a čekám, co si Izzy vybere.
Úkol? Budiž…

“Vezmi si sukni, vyměň ji, nech si přeměnit oblečení, vypůjčíš si od někoho, to je jedno. Žádné silonky, ale na Skota chodit nemusíš,” znovu se zachichotám. Však o sukni něco kluci říkali, nebo ne?
Jsem zvědavá na Izyho lýtka, ale nezabráním tomu, aby se má hlava znovu svezla na Jona. Jenže netrefím rameno, ale zapluju do jeho klínu.
Protentokrát nemyslím na to, co má mezi nohama.
“Odsud jsi docela hezký,” usměju se na něj zespodu a jako předtím, pokud mě nevyhodí, nezbaví se mě. Mužná brada, ale nevidím jeho oči a ten... Úšklebek!

Svět je krásný!

Chichichi…

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

20 19 18 17 16 15 14 13 1211 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství