Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Příspěvků: 209
Hraje se Denně  Vypravěč Naervon je offlineNaervon
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Mia Ortner je offline, naposledy online byla 13. května 2024 21:20Mia Ortner
 Postava Chloé Auguste je offline, naposledy online byla 13. května 2024 21:20Chloé Auguste
 Postava Lakshmi Edelstein je offline, naposledy online byla 13. května 2024 21:20Lakshmi Edelstein
 Postava Callum Lynche je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:13Callum Lynche
 Postava Laima Andriukaitité je offline, naposledy online byla 18. května 2024 23:36Laima Andriukaitité
 Postava James Huntington je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18James Huntington
 Postava Blagden Graves je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Blagden Graves
 Postava Erden Tuya je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Erden Tuya
 Postava Razvan Anhelescu je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Razvan Anhelescu
 Postava Konoe Yuriko je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:13Konoe Yuriko
 Postava Nikolai je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Nikolai
 Postava Daniel Semmelweiss je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18Daniel Semmelweiss
 Postava Sheena Caidh je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Sheena Caidh
 Postava Valeria Baraníková je offline, naposledy online byla 16. května 2024 21:43Valeria Baraníková
 Postava Lea Noor je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Lea Noor
 Postava Loki Valdersson je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Loki Valdersson
 Postava Aurora Elise Collins je offline, naposledy online byla 17. května 2024 18:39Aurora Elise Collins
 Postava Emil Ivanov je offline, naposledy online byla 18. května 2024 23:25Emil Ivanov
 Postava Mara Elezi je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18Mara Elezi
 Postava Lotti Olsen je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Lotti Olsen
 Postava Elaina Monroe je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:13Elaina Monroe
 Postava Naira Saarinen je offline, naposledy online byla 17. května 2024 21:52Naira Saarinen
 Postava Agnieszka Wróblewska je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Agnieszka Wróblewska
 Postava Everett Wright je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Everett Wright
 Postava Alexandra Hunter je offline, naposledy online byla 10. května 2024 8:50Alexandra Hunter
 Postava Oscar Emerson je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Oscar Emerson
 Postava Eddie Harlow je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Eddie Harlow
 Postava Isaac Stillwater je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18Isaac Stillwater
 Postava Abayomi Nefertem je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Abayomi Nefertem
 Postava Matisse Auguste je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Matisse Auguste
 Postava Violet je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Violet
 Postava Luna Wincott je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Luna Wincott
 Postava Ludwig Engel je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Ludwig Engel
 Postava Johonaei Van Houten je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Johonaei Van Houten
 Postava Igor Toreli je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Igor Toreli
 Postava William O`Connor je offline, naposledy online byla 10. května 2024 8:50William O`Connor
 Postava Santiago Salazar je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Santiago Salazar
 Postava Mikka Järvi je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Mikka Järvi
 Postava Gabrielle Solis je offline, naposledy online byla 19. května 2024 4:50Gabrielle Solis
 Postava Sian Lin je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Sian Lin
 Postava Xavier Evans je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Xavier Evans
 Postava Darleen Benoit je offline, naposledy online byla 18. května 2024 20:39Darleen Benoit
 
Laima Andriukaitité - 16. dubna 2024 20:01
c29759a76505b132b8c515109d5d8bfe564.jpg

Další společnost

pevnost Holtgast, knihovna


Mezi svými slovy, kdy jsem nechávala chvilky odmlk, jsem sledovala Williama, jak přechází mezi policemi a zaplňuje prázdná místa v nich ukrytá. Trochu se uculím, když mi řekne, že se nemám za co omlouvat. A má vlastně pravdu. Osobně jsem byla dost ráda, že jsem mohla mluvit o něčem, co mě vlastně baví a co mám ráda.

"Jo, dneska bych asi po Stmívání moc nesáhla, maximálně tak z nostalgie... Ale asi by mi to vlastně... dodalo takovou tu chvilku, kdy mi všechno přijde zase normální. I když vím, že není a nikdy už nebude. Z jiných důvodů bych se k té sérii asi nevracela, na to mám mnohem milovanější knížky." Jako třeba tu, co držím v náručí. Můj úsměv se zvětší, když se Will zastaví k zamyšlení. Tak, teď je řada na něm... Můj pohled ho následuje a zvědavě vyhlíží jeho první volbu. Když mi pohled dopadne na zvolenou knihu, lehce nakloním hlavu do strany.

"Zajímavá volba. Slyšela jsem o ní, učili jsme se o ní, ale nikdy jsem ji sama nečetla," poznamenám ke Jménu růže. Pak chvíli jen tiše poslouchám, jak postupně jmenuje další. Docela mě těšilo, že nejsem jediná, kdo rád čte klasiky, což můj úsměv přetvořilo z pobaveného v upřímně hřejivý. Přikyvuji, a také přidám své do mlýna. "Jo, od Virginie Woolf jsem četla Paní Dallowayovou, taky zajímavé dílo. Orlando ani Middlemarch tedy ne, ale obě zní dost zajímavě." Třeba budu mít čas se k nim jednou dostat, kdo ví? A pak zmíní Iru Levina a jeho knížky. "Ha, a já zrovna Stepfordské paničky četla, vidíš!" zasměju se. "Ale od něj teda jenom je," dodám hned poté. "Docela děsivá knížka, upřímně." Humor mě chvíli přešel, jak jsem na chvíli sklopila pohled k zemi. I když nepatřím k těm nejprůbojnějším a nejsilnějším, nechtěla bych se takovou 'paničkou' stát, nikdy.

Naštěstí přišla záchrana, která mě opět vytrhla z mé vlastní hlavy. Naira. Teď vlastně i moje spolubydlící.

"Ahoj," přidám se k Willově pozdravu a věnuji Naiře přátelský úsměv, který se ještě o něco málo zvětší, když si všimnu, co má na sobě. "V těch šatech ti to moc sluší," špitnu směrem k ní s doufáním, že ji to potěší a snad i trochu povzbudí. Nicméně zdá se, že Will spouští pátrání, a hned se ptá i mě, zda se nepřidám. No samozřejmě, že ano! "Jo, jasně," přikývnu. "Chceš nějakou specifickou knížku, nebo jenom obecně?" zeptám se po chvilce Nairy. "Určitě tady něco ale najdeme..."
 
Aurora Elise Collins - 14. dubna 2024 00:18
77(1)36459901187.jpg

Nad sklenkou skotské



Holtgast, společenka - u baru



Nestačím se ještě pořádně chopit svého drinku, za kterou barmanovi tiše poděkuji, a už mě vtáhnout do konverzace.
Také přizvednu sklenku maličko víš.
„Na zdraví…” oplatím s pousmáním. Přání zdraví se jí přece jen hodí o něco víc.
I když je to jen symbolicky. Napiju se a stříbrné oči těknou k Sheeně když i ona zvedne whisky ke rtům.
„Mimochodem… má to pro tebe nějakou chuť?” Ukazováčkem ruky ve které skleničku držím zacinkám o její okraj. „A můžeš se vůbec opít?” dodám ještě zamyšleně. Jaké má chutě v jídle je jasné.
Darleena tichá poznámka, která pro ty z nás s trochu lepším sluchem nebyla zase tak tichá jak si myslela. Trochu celou situaci klidní Eddie když upřesňuje jak to s našimi mrtvolkami vlastně je. Nikdo by je tu přece nenechal se volně pohybovat kdyby byly hrozbou. Zároveň jsem si docela jistá že by to byl celkem rychle vyřešený problém. Ta schopnost myslet je mnohem překvapivější u některých jiných členů.

Eddie s Chloé se krátce na to vrací z obchůzky kolem pokojů. Skromně poděkuji její pochvale.
„…Tobě taky” odvětím krátce. Není to sice co bych si sama oblékla, ale k se celkem hodí. I s Chloé se hned odvážně přidávají k rozjeté hře.

Snažím se příliš nevnímat myšlenky a hovory probíhající kolem, když však tu a tam zaznívá moje jméno, přece si ta či ona konverzace přitáhne mojí pozornost. Zčásti ze zvědavosti do čeho jsem se to dostala. A zároveň kvůli tomu nepříjemnému pocitu že se stanu cílem něčí nechtěné pozornosti.
Do žádného hovoru se ale nepřipojuji, jen tak nezúčastněně poslouchám a vlezlé myšlenky zaháním dalším loknutím alkoholu.

A do další konverzace mě hned vzápětí táhne zase Alex. Slabě přikývnu, ale než odpovím, krátce se zamyšleně zadívám do zlatavě hnědé hladiny nápoje. Ještě jsem si nestačila dopít sni první. Ale co jsem čekala. Tady přece nemůžu doufat že se budu moci v klidu napít. Není to tak že by jsme se opakovali dokola a dokola kdykoliv se tu ukáže někdo nový. Nemůžu teda říct že by se mi do toho moc chtělo, i tak po krátké odmlce:
„No, já vyrůstala tak nějak střídavě na Aljašce a v Japonsku. Rodiče vždycky měli dost práce a tak to vlastně od mala to bylo buď dědovo dojo, tělocvična a tréninky a lyže…a tak” Lehce nad tím pokrčím rameny. Nenapadá mě moc co víc bych jim k tomu mohla, nebo spíš měla říct.

Sian zdá se chtěla vyzvídat, ale z Ludwiga nevypadly vlastně vůbec žádné pořádné perličky. Začne námi u baru a já jsem trochu rozpolcená co si mám o tom jeho označení myslet. Jestli ho brát jako lichotku nebo naopak urážku. Drsnější, inu když to tak vidí, to nakonec možná není tak špatné. Ale ‘dáma’ zní tak…staře. Krátce se postupně zmínil tak nějak ke každému, ale největší zvláštností je tam snad Mikka, která je… jen ženskou verzí Mikkela.
Což si nejsem jistá jak k tomu vlastně došlo, protože jsem se svým…ehm “drobným popíchnutím” po Naiřině řádění postarala aby nepřežil. Nebo v tom byla ještě další realita? Kdo má vědět jak to s těmi realitami vlastně je.
Zvídavá rusovlasá Sian se toho Ludwigova označení nakonec nějak chytla.
Pobaveně se nad tím uchechntu a v úsměvu zablísknou ostré tesáky. „Ať takový vydrží” prohodím k dalšímu přípitku.

Znovu se slyším z herního kroužku, pro změnu mezi jmenovanými kteří se podle Daniela dožijí stáří. Zajímavá myšlenka. A ještě zajímavější seznam. Bývaly dny kdy jsem pochybovala že se tady vůbec někdo dožije dalšího dne, natož pak stáří. No a když si vzpomenu jak rychle se v tomhle světě dokážou věci posrat, jsou další dny pořád nejisté. Za mě by se na seznam dostal kdokoliv kdo se dokáže postarat sám o sebe. Kdo se dokáže nespoléhat na ostatní.
Další ne tak úplně nemá tvář na to má jiný názor.
…kdo má šanci dožít se v tomhle podnebí stáří, je divnej.
Zvláštní že něco takového přichází právě od něj.
V divnosti si tu drží určitě jednu z prvních příček. Jak vypadá zrovna on v normální podobě mě sice tolik nezajímá, ale dochází mi že jsem ho ještě neviděla. Dlouhou se tou představou nezaobírám. Je to jen taková přelétavá myšlenka. Čokl potřebuje páníčka, tak se moc nedivím že to vidí jak to vidí. Je to jen jako další krysa.

Nakonec poznámka Eddie o podobách zní docela pěkně. Dávno už bych jí asi nenazvala jen jako “bojovou”, vlastně spíš už takovou běžnou. Vždyť i teď mi zůstává spousta jejích elementů. I když jsou křídla i zahnuté rohy pryč, stejně jako velká část šupinového “brnění”, pořád mi toho dost zůstává, ať už dračí ocas nebo ostré drápy. Nic z mojí proměny nebylo zpočátku plánované, ale nedokázala bych bez toho žít. A potom nakonec úplná proměna v draka tomu dává korunku. Pozitivní pocity netrvají dlouho, čím dál nad tím přemýšlím, tím se vrací ten úzkostný pocit neúplnosti a zranitelnosti.
Zapíjím je však skotskou.
 
Elaina Monroe - 12. dubna 2024 20:22
ellie4905.jpg

Just.. my head
společenská místnost, gamer club



Řekla jsem to tak, jak jsem cítila, že to.. prostě je.
Doufala jsem, že to bude dostačující odpověď a.. viditelně byla? Super.. protože netuším co jinak bych ještě mohla k tomu dále říci. Jak jenom to obhájit případně nějak dále, protože jiné důvody jsem skutečně neměla. Dále potom snad i s lehce upřímným pousmátím sledovala jsem, kterak se moje spolubydla dala do plnění jejího úkolu. Jako jooo.. dalo by se tam něco málo vylepšit, ale základní myšlenku splnila, takže nebylo námitek.
Jenže tímto se maličko.. moje vlastní myšlenky vrátili k tomu, co my plynulo myslí předtím než jsem byla takto ´vyrušena´ právě z nich.
Vážně jsem se zabývala něčím takovým..?
Jop.. a proč? Protože pravdou bylo, že.. jestli jsem za sebou měla dva.. tři vztahy? Které netrvali, ale nikterak příliš dlouho.. a nebo jsem to prostě a jen, příliš moc řešila? Moc do toho hloubala aniž bych měla nějaké potvrzující důkazy..?
Nějak jsem při tomhle rozpoložení.. tak nějak více či méně, spíše více, pozapomněla na hru okolo, která tu probíhala..

"Hm..?" zamrkala jsem trochu překvapeně, když jsem zaslechla svoje jméno, nebo přesněji oslovení.
Pohled pak samovolně sklouznul mi k talíři, který kypěl vším možným, co tu zdejší stolu, mísy či podnosy byly schopné nabídnout.. a i tak mám pocit, že lidi si stejně ještě dokázali vytvořit z toho všeho nějaké svoje zvrácené, hrozné kombinace.
"..zkazil zábavu..?" zamumlala jsem tiše pro sebe, hledíc trochu na něj.
"Uhm.. ne, to asi ne.. nikdo by neměl být nucen do něčeho, co se mu nelíbí nebo prostě není komfortní.. či prostě není v momentální rozpoložení pro tyhle věci.." řekla jsem potom dále, pokoušejíc se odpovědět na jeho malý dotaz tak, abych nezněla jako naprostý pako. Tedy, nebo jsem se o to alespoň pokoušela abych nezněla jako pako.. naprostý pako.
Co se týkalo nabízeného na talíři.. trochu jsem na to koukala než jsem něco málo pobrala.. převážně tedy z ovoce, závislost na sladkém se hold ve mě prostě nezapře, ale stejně tak nakonec jsem bafla i pár chipsů samotných, abych vyvážila přece jenom ono sladké a slané.
 
Callum Lynche - 10. dubna 2024 17:26
tumblr_o8sl1m3mmu1ubk33ao2_500828.jpg

Přirozené talenty
krbová společnost



"Už takto to zní velice dobře." kývnul jsem na její slova.
"Kdybys třeba potřebovala nějak přitom pomoci, nebo jen asistovat.. mile rád s čímkoliv pomůžu." nabídnul jsem svoje služby. A tak nějak se to týkalo nejenom tohoto úkonu, nebo tedy jejího vaření, ale myslel jsem to spíše tak nějak celkově. A s chutí samotnou bych si nedělal moc hlavu, protože jsem dal zavděkem čímkoliv, pokud si na tom člověk dal nějak záležet či si s tím dal onu práci.

Co se týkalo věcí či myšlenek ohledně toho co bylo mnou řečeno, jenom jsem lehce nad tím zavrtěl hlavou.
"Nemusí tě mrzet nic. Je to již minulost, se kterou jsem se dávno vyrovnal a nechal jí za sebou. Bral jsem.. projevení svých schopností vždycky jako jistou.. druhou šanci v životě. Prožít v něm něco nového, nepoznaného za to, že do té doby nemohl jsem toho příliš." odvětil jsem k jejím slovům volně, uvolněně, bez nějaké stopy špatných emocí. Vlastně jsem se u toho i nepatrně pousmál.
"Já televizi nikdy příliš neholdoval. Viděl jsem jí maličko.. jako jistou ztrátu času, které jsem mohl věnovat studiu či četbě." dodal jsem k tomu ještě dále. Vlastně, celkově jsem na onu elektroniku nebyl. Než jsem se dostal k Triskelionu a dal všechny ony studie k užitku.

Téma nahlížení skrze oči dalšího mě samo sebou zajímalo.
Naše schopnosti jsou prostě nevyzpytatelné a jeden se s nimi učí snad pořád. A každý jsme toho byl živým důkazem.
"Přijde mi, že se tvoje tělo snaží nahradit ztracený smysl svým vlastní způsobem.." pronesu svoje myšlenky nahlas. A jak, vyslovil jsem jí takto nahlas, tahle myšlenka se mi rozhodně začínala líbit více. Přirozená evoluce..?
"Mě osobně by nevadilo, ti propůjčit tuhle možnost vidět znovu svět, i kdyby jen na pár okamžiků.. žel bojím se toho, že asi.. nebyl by to úplně šťastný nápad.." povzdechl jsem si trochu. Nicméně mínil jsem v paměti uchovat to co říkala, že by tomhle měl být schopný udělat každý kdo dokáže nahlížet do myšlení druhých. Mezi, které jsem se nyní řadil díky Prastarému vlastně i já sám.
"Zdá se, že každý.. disponujeme svým unikátním talentem... pro mě osobně to znamená užívat stínů a temnoty tak, jak jsem to doposud neviděl i nikoho dalšího s tímto darem." přispěl jsem svým málem do mlýnku.

 
Chloé Auguste - 09. dubna 2024 22:27
sc2whmq6983.jpg

V kroužku


Holtgast, společenka, v kroužku


Nakonec musím uznat, že polibek s černovláskem měl svoje kouzlo, i když mi byla bližší neurvalost zrzka. Když se to nepřehnalo.
Obočí jen lehce nadzdvihnu, když se černovlasý zhostí svého úkolu jak básník, co vypadl ze Shakespeara. Pokleká před Danielem a já jsem upřímně zvědavá, zda ta nečitelná tvář přijme něco takového, co Eddie vedle mě už zvolna rozpouští. Moc tomu nevěřím, ale nakonec, neznám ho.

Napůl ucha stále poslouchám rozhovor mezi Eddie a Gabrielle. Zvláštnímu vtipu o vzniku jména Eddie příliš nerozumím. Je to tedy vtip? Nebo je to spíš smutná historka? Zvláštní, využívat dítě k pomstě. Tak asi i jiní rodiče dovedli být pěkně padlí na hlavu.
Pak se ale pozornost obrací na mě a já se narovnám, jako kdyby mě modrovláska nachytala na švestkách.
Samozřejmě, je to logické. Bude to ona, kdo se bude ptát a zjišťovat podrobnosti.
Ovanutí nedůvěry je pro mě vrozené. V hlavě mi zatepe zlost a chuť poslat ji někam. Co jí je po tom? K čemu jí bude informace, jak jsem Derry ztratila?
Můj odtažitý výraz vystřídá zamračení.
Derry je moje slabina. Ona to ví. Ale nedostane ze mě nic. Nic zvláštního. Ne, nenachytám se.

Přestanu se mračit, upiju drink, kterého už je po dně, a znovu se obrátím na Eddie.
“Nepřešla za mnou na druhou stranu,” začnu velmi věcně. “Přišla jsem jako jiní přes trhlinu, Derry,” krátce si odkašlu, protože všechno ovládnout nedokážu, a víc se soustředím na modré vlasy, “nepřišla za mnou. Nevím, proč…”
Můj pohled opět sklouzne ke sklence.
Zastřelil ji ten debil? Nebo se stalo něco jiného? Nepřežila přesun?
Trhlina krátce poté byla zničena a já už nejspíš nikdy pravdu nezjistím.
Na hovno…
Krátce mi zaskřípají zuby a dopiju poslední lok.

“Chcete něco u baru?” otočím se na Eddie a Gabrielle a ať už s jejich požadavky nebo bez nich dojdu k baru, kde poprosím barmana o zopakování mého drinku, případně o další objednávky pro holky.
S pitím se pak vracím na své místo.



 
Igor Toreli - 08. dubna 2024 16:17
17d71e55b3688505fc0f91b61ef1597f7059.jpg

Yay drogám!

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek


Políbení s Harpyjí je náhodou příjemnější, než by se z popisu věci mohlo zdát! A můj elixír do očka vloží živou jiskru, která jí vážně sluší.
Prý sněží...
"Sněží radost! Stačí nastavit jazyk," uculím se na ta slova.

Fujavice pak chutě trápí Panenku otázkami na tělo, Pouštní princ předvádí hudryhudrytentononc a líbá divoženku z Alp, která i přes 'mou břečku' v žilách hádá nejbryskněji.

"Neboj... ručím za bezpečí... i kvalitu," odpovím odvážné Aviformě, která můj elixír přináší i dalším odvážlivým duším.

Obousečná bojovnice přivádí Dorotku v pohříchu obtaženém saténu nádherné temně lesní barvy, Dvanácterák odchází hloubat o nesmrtelnosti brouka kamsi pryč, Janus dává košem Princi, pak si vychutnává škodolibě Sametku, která se ale nenechá naštvat ani vyštvat, a úkol posílá dál, Ohnici... myslím.
Občas trochu odjedu soustředěním pryč, kochaje se ohňostrojem šnečího tempa pod stropem, s dvěma obřími růžovými koulemi ve středu dění.
Občas se místo na hru soustředím na povídání trojice vedle nás.
Barvičky se točí... mmm. Zajdu si dát novou várku punče, a na talíř si vykládám spoustu jednohubkových dobrot, chipsy, šunčičky, kousky sýra i ovoce... honí mě mlsná a ten chlast je třeba taky trochu ředit, no ni?
"Chceš taky něco, Ell?" zeptám se vedle sedící Sametky a nabídnu jí svůj přeplněný talíř. Zdá se mi to, nebo po mém odmítnutém úkolu posmutněla?
"Taky si jako Santiago myslíš, že jsem zbytečně kazil zábavu?" usměju se.

Úkol dostává Samotář, a častuje polibky pár vyvolených - mě mezi nimi! Damn... no tak jo. Polibek sice nechci, ale když už tu je, tak si ho náležitě užiju, a nestydím se za to.
A když Dorotka zapláče, že Totovi (Totě?) nestihla říct, jak ji má ráda, flaška míří za mnou.

Další polibek! Rozehřátý zrzkem a povzbuzený tmavovlásčiným majetnickým gestem dlaní na lících, do prožitku se položím a opětuji s podobnou hluboce něžnou snahou.
Úšklebek oplatím zářivým úsměvem.
"Rozkaz!" zasalutuji, naberu do nové sklenice uměřené množství punče - však nemusí cintat přes okraj, kvalita je kvalita i bez nutné kvantity!
A zamířím... přímo ke Staromladému.
"Danieli, drahý můj," pronesu teatrálně a klesnu na jedno koleno, "prokaž mi to milosrdenství a přijmi prosím můj elixír, sic stihne mne krutá ztráta fantu!" zvednu k němu sklenici do půlky zaplněnou tekutinou.
"Neboj, není to návykové, ani ti nevezme sebeovládání. Je to jen... koncentrovaná uvolněná barevná pohoda," dodám tišeji, klidně.

Ať už se mi podaří Staromladého přesvědčit, či musím odhodit kravatu, vytáčení flaškou ukazuje na Toulavou Duhovku, 'starou známou zákaznici'.
Polibkem ji nešetřím, nadšený je a dlouhý, i když nikterak hluboký.
"Úkol říkáš? Nu dobrá... Určitě znáš hru 'Fuck, marry, kill'? Rozděl všechny momentálně se nacházející osůbky v téhle místnosti do čtyř kategorií - kamarád, milenec, adept na kuchnutí... a 'meh'," uložím úkol s malinko potměšilým blýskáním v tmavém pohledu.
Jsem na ni zvědav!
 
Eddie Harlow - 08. dubna 2024 16:09
dfgdfg5958.jpg

Příjemné opojení

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek


Isaacovi ráda vyhovím, a brzy může sportovat krátkou holograficky zlatou sukničku. "Sluší ti to," fouknutím z dlaně mu pošlu polibek, pohled se mi třpytí.
Ten punč je vynikající... usrknu znova, s uvolněným úsměvem.
"Je to Igorovo dílko, co by se z toho mohlo uvolnit, se nejspíš budeš muset zeptat jeho," pousměju se.

Gabi zajímá moje skutečné jméno, a já na chvíli zaváhám. Ále, co by.
"K tomu se váže taková historka... a trocha italské domácnosti. Moji rodiče se spolu nemohli snést, ani být bez sebe. S chutí se hádali, a s chutí se... udobřovali, ehm," zasměju se.
"Když jsem se měla narodit, zrovna se hrál nějaký důležitý fotbalový zápas mezi Anglií a Skotskem, a můj otec byl nejen fotbalový fanatik, ale i zatvrzelý vlastenec. No a když na mámu přišly porodní bolesti, otec dítěte trčel v hospodě na růžku a zaníceně povzbuzoval s kamarády. Na třetí 'vydrž ještě chvilku' se máma nasrala, zavolala sestře, která ji odvezla do nemocnice, a když jsem vykoukla na svět, za absence otce, jemu naschvál mě místo původně společně vybraného jména pojmenovala England Brittany Harlow.
Jemu z toho mohla prdnout cévka,"
zavrtím hlavou.
A mně vlastně taky, dlouho jsem svoje drblé jméno nesnášela. Naštěstí jsem se nikdy nenechala šikanovat, i když to občas znamenalo kobereček pro mě i pro tetu.
"Eddie je prostě jednoduché, pohodlné, a když se zrovna necítím jako dáma, hodící se oběma směry," pokrčím rameny s úsměvem.

"Bílá pleť? Ani nevím. Od tween éry jsem tíhla ke goth stylu, nejsem si jistá, že mě inspirovalo něco konkrétního... jaký horror?" odpovím, to už se ale ke mně v rámci svého úkolu blíží zrzek. A... nelíbá špatně... povzdechnu si, když pokračuje rozdávat radost dál. Vlastně... by nějaká blízká společnost na dnešek... nebyla špatná.

Loki se pak po docela drsném polibku ptá Chloé na uplynulé lítosti, a já při jejích slovech zvážním.
"Mrzí mě, že jsi přišla o mazlíčka... jak se to stalo?"
 
Sian Lin - 08. dubna 2024 16:06
206b07e4564f7679807f349dba9b56643298.jpg

Vyčerpávající souhrn

Holtgast, společenská místnost, u baru


Kývnu na představení sousedky, mávnu dalšími dvěma 'drsnějším dámám' taky osazujícím barpult.
Následuje přehlídka dalších jmen, většina zrovna nakupených v kruhu polštářů kolem roztáčené flašky, a já dělám, co můžu, abych si je zvládla přiřadit k obličejům správně.

"Erdena znám," kývnu. "Moje mladší sestra, Kay Lin, byla s hlavním štábem poměrně dlouhou dobu, ještě když měli původní základnu v Mongolsku. Dlouho mě lákala, ať se k Triskelionu také přidám," dodám, pak semknu rty.
"Některá rozhodnutí se jeví správnými v okamžiku, a zároveň mizernými s pohledem nazpět. Kdybych byla s , třeba by tu ještě dnes byla..."
Zbytečné plakat nad rozlitým mlékem.
"Díky za shrnutí... takže většina zdejších je přátelská, dobré vědět," zachytím nejčastěji používané slůvko s pousmáním trochu nakřivo. "Těší mě, Ludwigu. Rozhodně pomohlo."

"Příjemný večer, 'drsnější dámy,'" pousměju se pak k Auroře, Alex a zahrnu do toho i Sheenu.
"Na zdraví," zvednu sklenku ginu k přípitku.
 
Darleen Benoit - 08. dubna 2024 16:04
fbfgfs7317.jpg

Nemrtví a neživí

Holtgast, společenská místnost, u baru


"Jsi v tomhle zručný... dělals barmana dlouho?" zeptám se, protože Ludwig stále působí dost chlapeckým dojmem, až na cosi... smutného až tvrdého v pohledu, v napjatých linkách kolem rtů, snad. Na moment si uvědomím, že zírám, a sklopím pohled opět k desce baru.

"Jérémie je docela malé město, kupka starých kostelů, obytných bungalovů a historických nízkých zděných domků, na okolních kopcích vilky zbohatlíků, s dlouhou pláží podél města. Žilo se tam... dobře, ani ne bohatě, ani ne chudě, tak, jak to bývá," pousměju se nepatrně.
"Rodiče mě adoptovali ještě jako kojence, a organizace na Haiti nejsou zpravidla z těch nejdůslednějších, co se oficiálních záznamů týče," pousměju se.

"Německo znám, i když jsem tam osobně nikdy nebyla. Kde tam jsi žil?" nakloním hlavu.

Na můj následný... nejspíš šok, reaguje blondýn uklidňujícím vysvětlením.
"Jiná realita...?" pozastavím se krátce. Nedůvěřivým pohledem si barevnovlasé děvče měřím. Je pravda, že nemrtví, proti kterým jsme s Gabriellou a dalšími z osady bojovali, nikdy neprojevili ani stín uvážlivého vědomí, osobnosti či zbylé inteligence... jen hnijící hmota, readukovaná na personifikovaný hlad.
"Nemrtví byli tak trochu hlavní nepřítel celé naší existence po posledních několik měsíců. Asi... mi bude trvat chvíli se s některými věcmi vyrovnat, omlouvám se," tiše kývnu nakonec na vysvětlení.

Mezitím se k nám usazuje další dívka, a Ludwig do rozsáhlého představování na požádání zahrnuje i mě.
"Zdravím," s trochu nejistým pousmáním mávnu jejím směrem.
 
Erden Tuya - 08. dubna 2024 16:01
b0e2081d212a8d7330ebb71073124d07315649986366.jpg

Na tenkém ledě

Holtgast, společenská místnost, u krbu


Všimnu si Valeriina výrazu, když se vedle skládám.
"Ne, neboj... s nikým v ostatních sanktech se nic nestalo, a není žádný průšvih," zavrtím hlavou.
"Tedy... alespoň co zatím vím," dodám s nepatrným úsměvem nakřivo, se stopou nepohodlí v hlase. Jak z minulosti víme, že je jeden moment klid a mír neznamená, že se to vzápětí nemůže otočit vzhůru nohama.

Už to, že Valeria očekává, že moje přítomnost neznačí nic dobrého, se ale trochu zabodne pod kůži. Dřív jsem neměl problém navazovat vztahy, ačkoliv jsem si držel trochu odstupu. Moje... pozice ve velení... mě odřízla od tolika věcí... že je teď pokoušet se konverzovat tak trochu jako seznamovat se naprosto nanovo.
A to je pocit... o kterém si nejsem jistý, že je příjemný.
Sklouznu pohledem k Lakshmi, když promluví.
Vzpomíná na Matyldu a její hříbě. Vzpomínám si na moment, kdy jsem nový přírůstek ukazoval Valerii... a stejně tak neodbytně se na mysl dere heboučká hříběcí srst slepená krví, nemrtvými rozervaná těla v troskách stájí.
Pohledem zamířím k náhradám na ruce, na moment rozmýšlím a sbírám slova, zatímco Lakshmi připomíná další vzpomínku.

"Jak se dneska cítíš, tedy... jak se ti daří?" brilliantní otázka, vskutku. Pravý génius konverzace.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.077545881271362 sekund

na začátek stránky