Příspěvků: 195

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Družina

Postava Mia Ortner je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:50Mia Ortner

Postava Chloé Auguste je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:50Chloé Auguste

Postava Lakshmi Edelstein je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:50Lakshmi Edelstein

Postava Callum Lynche je offline, naposledy online byla 08. května 2024 21:19Callum Lynche

Postava Laima Andriukaitité je offline, naposledy online byla 08. května 2024 21:26Laima Andriukaitité

Postava James Huntington je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52James Huntington

Postava Blagden Graves je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Blagden Graves

Postava Erden Tuya je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Erden Tuya

Postava Razvan Anhelescu je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Razvan Anhelescu

Postava Konoe Yuriko je offline, naposledy online byla 08. května 2024 21:19Konoe Yuriko

Postava Nikolai je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Nikolai

Postava Daniel Semmelweiss je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52Daniel Semmelweiss

Postava Sheena Caidh je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Sheena Caidh

Postava Valeria Baraníková je offline, naposledy online byla 08. května 2024 21:17Valeria Baraníková

Postava Lea Noor je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:08Lea Noor

Postava Loki Valdersson je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Loki Valdersson

Postava Aurora Elise Collins je offline, naposledy online byla 03. května 2024 13:08Aurora Elise Collins

Postava Emil Ivanov je offline, naposledy online byla 08. května 2024 23:25Emil Ivanov

Postava Mara Elezi je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52Mara Elezi

Postava Lotti Olsen je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Lotti Olsen

Postava Elaina Monroe je offline, naposledy online byla 08. května 2024 21:19Elaina Monroe

Postava Naira Saarinen je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:16Naira Saarinen

Postava Agnieszka Wróblewska je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Agnieszka Wróblewska

Postava Everett Wright je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Everett Wright

Postava Alexandra Hunter je offline, naposledy online byla 08. května 2024 13:02Alexandra Hunter

Postava Oscar Emerson je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:08Oscar Emerson

Postava Eddie Harlow je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Eddie Harlow

Postava Isaac Stillwater je offline, naposledy online byla 08. května 2024 16:52Isaac Stillwater

Postava Abayomi Nefertem je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:08Abayomi Nefertem

Postava Matisse Auguste je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Matisse Auguste

Postava Violet je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Violet

Postava Luna Wincott je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:08Luna Wincott

Postava Ludwig Engel je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:08Ludwig Engel

Postava Johonaei Van Houten je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Johonaei Van Houten

Postava Igor Toreli je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Igor Toreli

Postava William O`Connor je offline, naposledy online byla 08. května 2024 13:02William O`Connor

Postava Santiago Salazar je offline, naposledy online byla 08. května 2024 22:08Santiago Salazar

Postava Mikka Järvi je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Mikka Järvi

Postava Gabrielle Solis je offline, naposledy online byla 08. května 2024 23:29Gabrielle Solis

Postava Sian Lin je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Sian Lin

Postava Xavier Evans je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Xavier Evans

Postava Darleen Benoit je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:21Darleen Benoit

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Mia Ortner - 31. března 2024 23:38

Svět je krásný!

pevnost Holtgast, společenka, hra v kruhu

Violet si mohla říkat, co chtěla. Změnit to šlo. Takže je ovlivnitelná. Je jen stroj, který si může někdo nastavit podle své libosti. Lunin komentář jsem absolutně ignorovala, byl nepodstatný. Violetina dětská hra mě zprvu nenadchla, ale nakonec…
Po panáku punče prostě...
Je svět krásný!
“Krocan!” vyhrkla jsem se zdvihnutou rukou. Jo? Já to uhodla! Musela jsem si zatleskat, až se mi sněhové vločky rozpouštěly mezi dlaněmi. Aby svůj úkol splnil a přišel mě políbit. Polibek samotný jsem neprohlubovala, ale užívala jsem si jeho tělesnou blízkost. Vypnout mozek, prohrábnout jeho vlasy, zblízka prohlédnout uhrančivě modré oči, pohladit ho po zádech.
Na mých bledých tvářích se objevila lehká červeň a já cítila teplo po celém těle, když se Aby odtáhl.
Tohle nebylo špatné… Vůbec.
Cítit něčí blízkost. Nic víc.

Fakt, že Mikka odmítne zábavu, mě nepřekvapí. Jen jsem si odfrkla a dál si užívala té nebývalé rozplizlosti ve vlastním nitru. Protože co by to bylo? Jsem jak příjemně natažená na pláži… Ale já u moře nikdy nebyla…! Tedy když byl svět ještě světem pro všechny.
Elainina odpověď byla… Nepřekvapivá, ale v pořádku. Však jasné, co by měla dělat. Ale nakonec…
Však po punči…
Svět je krásný!
Skoro bych řekla… Ne, to ne, ale možná…Někteří tady za to stojí… Možná. Znovu jsem se zachichotala.
Co to Mikka říkala? No, to nebylo důležitý…
Nakonec se jí zbavím. Je jako hmyz. Jako komár…

Zábava v našem kroužku se asi zvrhla. Nemyslím tím kroužek herní, ale náš drbací spolek. Kluci zase řeší jen sex a holky. Ale lepší než když řeší sex a kluky, brrr…! Ne, to prostě vytěsním! Fuj!
Isaac nevěří Santimu sexuální partnery.
“Třeba byl děvka,” prohodím ledabyle polohlasem a napůl netuším, o kom mluvím. Zas čumím do stropu.
Isaacovi nedá spát Emil. Vypínám sluch, tohle poslouchat fakt nechci.
Santi někomu vypráví, co se vše stalo. Ale je namáhavé se otočit a zjistit příjemce informací. Jen párkrát svým radarem zachytím své jméno. Drbna jedna… Zase se uchichtnu.
Jon mi navrhuje nahaté chvilky s Gabi. “Jo a ty by si přišel očumovat? Hele, seď si nahatej ty s Lůďou,” vypláznu na něj jazyk. Pak už se ale řeč stáčí na fanty holek, kdo koho má svést, nebo co. Ztracím se. Ale co na tom.
Svět je krásný!
Mikka a Chloé jsou možná sexy kočeny, ale jedna je kráva až na měsíc a druhá je nána.

Jak bych asi vypadala v šatech?
Tu myšlenku v sobě nějak posílím. Co na tom, že jsou tady telepati… Fakt si říkám, zda bych mohla být hezká holka. Ne jen ta v mikině.

Fakt Jon kluky hecuje?
“Hele, tady nejsme na střední,” zabručím jen. Tedy já na ni nebyla, ale takhle by vypadala, ne?
Jaká by asi byla střední škola?

A zase je tu flaška. Na mě. Co? Kdo…? Daniel. Dobrý.
Otcovský polibek.
Otcovský…
Fuj… Ah…. Bleh…
Žaludek se mi protočí, vločky se zatočí.
Budu zvracet?
Zkoprním.
Nic.

Nejsilnější stránky?
“Uf… No…,” začnu dost neohrabaně a znovu se zahledím na strop z výhodné pozice na Jonově rameni.
Ten má jiné problémy. Takže klukům hodí úkol a sám chce Dana?

“Vytrvalost, schopnost přizpůsobit se,” vyletí ze mě nadprůměrně inteligentně.
“A samozřejmě otravnost,” sladce se usměju.

Odpoutám se od Jona a po čtyřech se přesunu k točení lahve. Isaac. Aspoň to mám blíž na své místo.
Přesunu se k Izymu, políbím ho jen s lehkým náznakem hravosti v jazyku a opět si užiju něčí vlasy a něčí blízkost, když se otřu ramenem o jeho.
Dokodrcám se zpět na své místo a čekám, co si Izzy vybere.
Úkol? Budiž…

“Vezmi si sukni, vyměň ji, nech si přeměnit oblečení, vypůjčíš si od někoho, to je jedno. Žádné silonky, ale na Skota chodit nemusíš,” znovu se zachichotám. Však o sukni něco kluci říkali, nebo ne?
Jsem zvědavá na Izyho lýtka, ale nezabráním tomu, aby se má hlava znovu svezla na Jona. Jenže netrefím rameno, ale zapluju do jeho klínu.
Protentokrát nemyslím na to, co má mezi nohama.
“Odsud jsi docela hezký,” usměju se na něj zespodu a jako předtím, pokud mě nevyhodí, nezbaví se mě. Mužná brada, ale nevidím jeho oči a ten... Úšklebek!

Svět je krásný!

Chichichi…

Johonaei Van Houten - 31. března 2024 17:53

Rozjezd

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

"Já? Blbec? Pouze upřímný. A kdybys byla upřímná taky, o svých niterních touhách mluvíš nahlas a otevřeně," drbnu si do Mii docela nesmlouvavě, to má za tu sebelítost.
"Vidíš? Tvoje spolubydla podobné mindráky nemá," uculím se, když Gabrielle na sebe prozradí, že bosé nohy a nahota při spaní jsou jí nejpohodlnější. Jasně, ještě přiznává, že umí proměnu v křídlatého hada, ale nalijme čistého vína - mezi námi sotva (a občas ani to ne) zletilými a alkoholem, komu by ten poslední fakt přišel zajímavější, než ty předchozí?
"Můžete každý večer v nahotě a svobodě špeků rozjímat o pohnutkách duše!" tentokrát už se nedokážu ovládnout a pokerface jde do kelu, rozesměju se tak, že se málem poliju.

"Jaké sushi? Susi, vole," ohradím se proti Santově přirovnávání mého opeřence k syrové rybě. "Radši ne, ještě bych skončil v Lottčině šatech... uuuh, hej, to by byl úkol, nějaké dvojici zadat swap oblečení," zasměju se. U některých by to bylo maso.
"Myslíš, že ne? Že takhle anatomicky korektně vypadající kousek nemá potřebné díry?" zamyslím se pak, když chce Santík vycouvat z kůrování robotky.

"Ty holčiny, které někdo x týdnů prznil ve sklepě, si schválně dneska nevzaly prádlo?" rýpnu si pobaveně do Izze. "Ale jinak souhlasím... Mikka vypadá, že snad i čeká na další věc, co odmítnout. A Chloé toho na sobě taky moc nemá," uculím se. A co na sobě má... to stojí za to. Temně zelený satén obtahuje křivky na těch pravých místech...
"Vážení, nedáme nějaké balící sázky?" blýskne mi hlavou a skoro zároveň nahlas poťouchlá idea.
Isaac je na podobném levelu úvah, akorát jeho vlak vykolejil už při zmínce o Emilovi.
"Jasně, nechat se oprcat jako chudák Abe, aby ho pak Emil sotvaže pozdravil?" ušklíbnu se kysele.
"Jako ne že bych té důstojnosti a sebeúcty měl moc, ale některé hloubky jsou i pro mě příliš..."
Zavrtím hlavou. "Nah. Ale jestli přetáhneš Mikku nebo Chloé, máš u mě basu pravého plzeňského. A jestli Santa přetáhne Gábinu nebo robotku, seženu mu třeba Coronu," hecnu svoje spolurypce do akce.

Mia pak hádá správně krocana, kterého předvedl právě Abe na pokyn robotky, a za odměnu dostává řádného hubana. Nebudu kecat, trochu jí závidím, a maličko zaříkávám flašku, ať se zastaví přede mnou.

Miina hlava se pak sveze na moje rameno, s přihlouplým úsměvem kouká, kde padá kdejaká sněhová vločka...?
"Twle, jak silné to doopravdy je?" pozvednu obočí. Po Igorovi a Mii roztéká se ve vysmáté, vypohoděné želé i Luna a Mara, a Eddie s Lottkou k tomu nemají po požití té věci daleko.
Mezitím se k Mii blíží i Daniel, tak nějak otcovsky naši harpyji líbne na čelo, a tím, že ta se vyvaluje na mně, to je tak nějak trochu-skoro intimní zážitek trojice.

"Můžete mi říct, proč tak mladý a pěkný kluk zavání jako knihovník v důchodu?" šeptnu k drbkroužku, když se Danek vrátí na své místo.

Eddie Harlow - 31. března 2024 17:43

Punč rozvazuje jazyk

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

Daniel jmenuje sedmero lidí s největší šancí na přežití, a já se při tom výběru trochu podivím. Všichni jmenovaní jsou sice silní, ale některé volby se mi zdají trochu neuvážené, od Valerie, která působí, jako že se smrti nemůže dočkat, po prchlivého a impulzivního Lokiho. Na druhou stranu, třeba proti Callovi či Danovi samotnému nemůžu říct nic, jsou silní a ochotní dělat těžká rozhodnutí... a lidé jako Erden či Aurora působí jako ten typ, který má na niti života ocelový grip a sílu vůle může rozdávat.
Je to vůbec zajímavá otázka... koho bych jmenovala já? Jmenovala bych i sebe? A chtěla bych se vůbec v tomhle prostředí dožít stáří, a riskovat, že budu závislá na milosrdenství ostatních?

Gabrielle vypráví o projevu její formy.
"Oh, to byla obří klika! Moje schopnost manipulace s organickou hmotou se vlastně projevila podobně, paběrkovala jsem v jednom supermarketu a natáhla na sebe hrstku zombie. Měla jsem zraněný kotník a nedokázala jsem vytrvale dlouho běžet, tak jsem se vydrápala na strom a doufala v nejlepší, počítala s nejhorším... protože ti tam dole už se viděli s plnou hubou a odmítali se hnout. No a druhou noc na stromě se mi zdálo, že mi rostou křídla... probudila jsem se s bolestí, a opravdu pučícími křídly. Celý další den trvalo, než jsem si byla jistá, že jsou dostatečně velká a unesou mě, a bála jsem se, že buď zemřu žízní na stromě, nebo předvedu šipku k zemi přímo do houfu nemrtvých, ale dokázala jsem jak slípka popolétnout na nejbližší střechu, pak na další... a dál," pousměju se.
"Tyhle 'na poslední chvíli' zásahy jsou u Nadaných docela běžné, všimla jsem si... jako by si tělo řeklo, ok, teď nebo už nikdy."

Když mi Mara přinese punč, usměju se na ni. "Díky!" upiju jen decentně, nejdřív musím zjistit, co to se mnou udělá...
A účinek přichází brzy.
"Oooh, woow..." povzdychnu si. Mám chuť se někam natáhnout, lehnout si na záda do měkké hromady polštářů či dek, a koukat na třpyt a záři pod stropem.
"A co s tím budeš dělat, se zmraženým?" vyzvídám u sousedky trochu nechápavě. "Halucinogenní nanuk?"

Gabi reaguje na jméno - "Tak snad nevadí, že ti taky budu říkat Gabi. Však ono i moje jméno je jen přezdívka... protože představovat se svým opravdovým jménem, musela bych si připadat jako dement," zasměju se. Hřejivé teplo jakoby fyzicky hladilo po zádech, příjemné šimrání kdesi v hloubi těla skoro jako při ASMR... všechno kolem je najednou plné barev.
"Díky, jsi moc milá," usměju se Gabču zasněně, když nám s Chloé chválí šaty.

"Dokážu měnit organickou hmotu, a na svém těle do jisté míry i neživou, vlasy, nehty, křídla, rohy, bílá pleť, černá bělma i rty... všechno je to záležitostí přání, vlastně," zamrkám pomalu, a přejedu prsty po vroubkované struktuře jednoho z rohů.
"Tohle je moje vybraná oblíbená podoba... plus křídla, ale ta jsem 'odložila', ať nepřekážejí při hře," pousměju se.
"Máš vidět, jaké věci s tvarováním tkání a hmoty dokáží ostatní... třeba Blagden, ale i Richard a Aurora mají úžasné 'bojové' podoby. Ríša vypadá modrofialkový tiefling z Dračího doupěte, Aurora zase jako dračí královna."

Agnieszka Wróblewska - 31. března 2024 17:35

Víno, růže, oheň a stín

Holtgast, společenská místnost, u krbu

"Občas to skutečně není příjemné," přisvědčím, s drobným úsměvem ale jedním dechem dodávám: "Daleko nepříjemnější by ale bylo vědomí, že někdo, kdo se pro nás obětoval, si za to musí trpět někde sám, stranou všech ostatních."
Na Callumovo vysvětlení jen trochu sklíčeně přisvědčím kývnutím.
Chápu ho. Ale mrzí mě to, za něj a kvůli němu.

Zachytím střípeček Callovy myšlenky... "Myslíš, že by horda plyšáků či zákusků pomohla? Ne že bych si aspoň já nedala říct... jsem Polka, sladké pečivo mám snad i v krvi," zasměju se zlehka.
"Měl jsi někdy paczki?"
Představa apokalypticky opuštěného hračkářství mi ale ještě chvilku vrtá hlavou.
"Byl jsi někdy v Disneylandu v Paříži? Jak myslíš, že to tam vypadá teď?" nadhodím zlehka. Opuštěné atrakce, oprýskané barvy, prázdné stánky a restaurace, možná i zombie ploužící se mezi tím vším pomalu, v neustávajícím honu na lidské tkáně, které se ale staly poměrně dost nedostatkovým zbožím... Zachvěju se, uff.
Upiju vína a soustředím se na teplo ohně, konejšící odhalenou kůži.

Živá by byla asi příhodnější... lehce zmateně otočím směrem Calluma tvář, když se něco dotkne hřbetu mé dlaně. Prsty lehce zkoumám, struktura je mi prvně cizí, hladká... pak narazím prsty na trn, jeden, druhý, většina s lístky zakončenými drobnými zoubky, a načechraná koruna okvětí... Pousměju se. Růže, neživá - tvořená stíny?
"Tahle je lepší... s tím, jak vzácný je teď každý květ, byla by škoda jim brát život kvůli gestům," pousměju se s tváří upřenou směrem Callumovy. "Děkuji."

Danielova pozornost je také milá, nabídku pohlédnout skrze jeho oči přijímám, ačkoliv je rozhled pouze krátký, je nadevše kouzelný.
"Děkuji!"
"Oooh," vydechnu nahlas. "Ta výzdoba opravdu je úžasná, trochu jako ohňostroje, akorát bez vyhasínání... a tvé popisy oblečení byly poměrně přesné," pousměju se ke Callumovi.
"Daniel mi na chvíli umožnil pohled skrze jeho zrak," dodám na vysvětlení. Že vycouval, když se k němu s výrazem orlosupa pro polibek blížila Mikka, se nedivím... všechno skutečně vidět nemusím.

"V posledních dnech jsem se i pokoušela i očarovat brýle, abych skrze ně mohla vidět, ale... to cosi, co mi bere zrak, brzy zvládne vyřídit i můj enšant, energie do něj vložená se hrozně rychle vyčerpá, reálně je to řešení tak na minutu, dvě..." povzdechnu si, a upiju ze sklenky.
"'Vidět' mohu i spektrálním zrakem, ale tam jde jen o tepelné rozdíly kolem," dodám vysvětlení, proč tak často na trénincích sahám po podobě plné nebo částečné. Tolik bych si přála být daleko užitečnější...

Xavier Evans - 31. března 2024 17:31

V herním kruhu jako doma

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

"Jde to, jde to, bolím jak holí přetažený čokl, ale to už je riziko nahánění Zdivočelých," hodím ramena se sebevědomou a veselou odpovědí Emilovi, i když teda když si sedám, jde na mně vidět, jak pomalu a bolavě.

"Dobře, ale špatně," odpovím Santovi. "Mě a Sian musel Blagden žehlit dohromady, s rozjebaným tělem... nebylo to fajn. Já si ani nepamatuju, jak jsem se sem dostal, tak to bylo blbý."
Mexičan mi vyhoví, shrnuje události herního kroužku.
"Takže skoro jako obvykle?" uculím se, i když prd vím, jak tady může vypadat flaška. Ale pamatuju si, jak dopadala flaška večírcích na škole a univerzitě, ona to tak trochu není moc svatouškovská hra celkově...
"Igor si dovolil odmítnout vyznání? Taková drzost... já vás mám rád všechny," zazubím se dlouhou ostře zubatou mordou zvesela.

"Buď rád, že ve výběru nejsi... kdo má šanci dožít se v tomhle podnebí stáří, je divnej. To nechceš."

Matisse Auguste - 31. března 2024 17:28

Hravá nálada

Holtgast, společenská místnost, u baru

Poslouchám Emila, zvažuji jeho slova i tón. I střípky šelestů. I když ne vždycky s vědomím, že jde o myšlenky.
"Opravdovou zábavu? Proč myslíš, že to tu není žádáno?" vzhlédnu k Emilovi trochu tázavě a nemalou měrou zmateně od vlastní sklenky.

"Mmhmm... myslím, že jsem ke stejnému poznání dospěl až za Výboje," stáhnu obočí trochu pochmurně. "Život je křehký a vše se může změnit v pár momentech... akorát jsem o tom značnou dobu prostě neměl čas přemýšlet, pár týdnů a měsíců to bylo hlavně o úniku a přežití."
Na tom, že to tady není nejhorší, se shodneme.

"Nechceš si dát něco chutnějšího a zkusit hru?" pousměju se na něj. "Nebo vymyslet něco jiného, než stát u baru, popíjet nealko a nevesele reflektovat?"

Blagden Graves - 31. března 2024 17:26

Ležérně

Holtgast, zahrady

"Ooomf," heknu, když si dloubne a pohrozí přeskupením mých útrob. "No pozor. Mám smirkový jazyk a nebojím se ho použít," varuji, pohled mi blýská pobaveně a škádlivě.

Nabídku jídla Yuri nakonec doopravdy neodmítne, jemně si zuby převezmu nabízené sousto, aniž bych jí příliš omatlal ruku slinami.
"Mhm, hm hm," zakývu hlavou, když ucítím maso, zeleninu - ne že bych v téhle podobě inklinoval k zelenému. Je to zvláštní, ale kdyby mi před lví nos strčili kus syrového, je to ňamka, kdežto v lidské by mě představa na žužlání krvavého fláku nejspíš natáhla.
Tohle ale chutnalo dobře dohromady - ona zelenina má ty tendence, když se nacucá živočišným tukem - a já si zeširoka, spokojeně olízl tlamu.
Stejně tak spokojeně jsem si odfoukl a přitiskl se hlazeným místem proti její dlani.
No co... nemůžu si pomoct. Jsem přerostlá kočka. S kopyty, rohy a křídly, ale pořád kočka.

Osamělá...
"Hmh, chápu... notnou chvíli jste tam byli jen ve čtyřech, vlastně. Jak tam bivakoval Daniel a Callum, to si dokážu představit... ale jak tam zvládl probohy vydržet James a nezbláznit se?" odfrknu pobaveně.

Santiago Salazar - 31. března 2024 16:11

Společenstvo mocných drbů

„No jasně… invazi židů tu nikdo nechce..“ Tvářím se naoko vážně, když Emil odsekne na mojí poznámku k jeho novému účesu. Svojí nerudnou náladou mě ale jen utvrzuje v tom, že to byla nehoda a zbytek udělal jen proto, aby jí zakryl…
Nebo že by to bylo cílené a teď lituje svých rozhodnutí?... Hm, to se asi nedozvím, protože jeho jediný zájem, jak to dnes vypadá, je dostat se do kalhot Matýskovi…..

Joník se zastává mojí košile, teda… spíš by jí hodil jako podestýlku pro svého ptáčka… a ne v tom dvojsmyslném významu.
„Sushi má dobrý vkus, měl by si příští výběr oblečení nechat na ní.“ Ukážu jeho směrem vztyčený palec.
Dále navrhuje, abychom roboholku dali dohromady s Yuriko.
„Byl by to krásný páreček..“ Dodám.
„Hm, myslím, že na tohle nemám potřebné schopnosti..“ pokrčím rameny když navrhuje, že mám nějaký způsob na ´šimrání androida pod kůrou´ vymyslet já.

„Nojo, holky asi potřebují drobet volnosti.. ne být pořád zavřené v ohrádce..“ odpovídám na poznatek o nováčcích bez podprsenky a uchechtnu se.

Joník poté zpochybňuje mojí odpověď na otázku.
„Nene, flaška je posvátná, nedovolil bych si lhát!“ řeknu s naoko vážným výrazem a vztyčím dva prsty jako skautík, který zrovna odříkává svojí přísahu.
Igy se ptá, kolik z uvedeného čísla padlo za Triskelion. „Mnohem míň, než bys čekal..“ odpovím mu. Můj úkol ale odmítá.
„Já přece nechci, aby si tu někoho žádal o ruku, nebo s ním strávil mládí, jen sis měl hezky zahrát na romantika…“ Plácnu se rukou do čela, když nám poté vysvětluje, že pro něj nejsme dost cool na to, aby se do nás zaláskoval…

Flaška jede dál, mezitím si vedle mě přisedává Vlkokluk.
„No čau, já myslel, že si nás opustil… Jak bylo tam, kde si byl, ať to bylo kdekoliv?“
Ušklíbnu se na něj. Ptá se, co se odehrálo.
„No.. co vím já, tak Isaac protočil sukně nově příchozích šťabajzen, které, jak jsme zjistili, nemají podprsenku.“ Na dvě poslední slova se k němu nakloním a pošeptám jako rádoby tajemství.
„Poté jsem měl otázku na svoje scóre, Igor odmítnul komukoliv z nás vyznávat lásku, přiotrávil Miuši svým punčem, puberťačka poté podusila robotku ohledně hekování jejího nastavení, Egypťan předváděl…krocana? nebo to alespoň potvrzoval polibek Mie, která to uhodla. Protivná bloncka z High School Musical odmítala být modelkou a podusila Méďuli v její minulosti u jiné party, ohnivá se tulila s hřebečkem, adept na vymítání dával panáka na ex bez rukou a ptal se nové bezpodprsenkové miss na tři zajímavé věci o ní, ta se poté ptala opět blond mrchy na trapnej zážitek… no místo svého trapasu rozebrala minulost svého bráchy, Daneček měl vyjmenovat sedm lidí, kteří se podle něj dožijí stáří, samozřejmě že ve výběru nejsem… No a Mia měla říct svoje silné stránky, což je podle mě protivnost, drzost a paličatost? Jo, to sedí…“

Celej výklad doprovodím případným drobným ukazováním prstem na lidi, které zrovna myslím. Nemluvím nijak zvlášť nahlas, ale už nešeptám.

Alexandra Hunter - 29. března 2024 18:39

Stále na baru – ono je tady dobře

pevnost Holtgast – společenka, bar

Vysrknu poslední kapky nápoje, odsunu skleničku a vrátím se zase ke svému pivo. Ale furt ještě poslouchám vyprávění Sheeny a jejím dědovi a jeho vztahu k flašce.
Když se však krátce zmíní o rodičích, úsměv mi z ksichtu zmizí. Je mi jí líto, že o rodiče přišla takhle brzo. Já o ně přišla docela nedávno a furt jsem se s tím nesrovnala, fakt si nedokážu představit, že bych neměla takový dětství, jaký jsem měla. Dědu a babi jsem nikdy nezažila, takže netuším, jaký by to bylo žít u nich.

"Já a moje rodina? No, narodila jsem se a celej život před tou sračkou jsem žila v Bostonu s našima a starší ségrou. Na rozdíl od tebe nic jinýho než bejt ve velkým městě asi ani neznám. Fitko, tréningový ring, sem tam nějaký ten průser s kamarády, někdy větší, někdy menší. Ale říkám si, že na místě, kde jsi vyrůstala ty, by se o naší rodině povídalo, že jsme pošuci a já pořádný grázl. Naši si spíš zakládali na tom, abychom uměly choreografii na speciální program 4. července, než abychom věděly, co se ten den někdy v minulosti stalo. Ale měla jsem je moc ráda, byli jsme si dost blízký. Třeba první chlast a jointa jsem dostala od mámy. To jen jako příklad, ne že by mě se ségrou zásobovala něco tak něco."

Zamávám na pozdrav zpátky Xavierovi a stejně jako Sheena si všimnu Aurory kousek stranou. Fakt, moc se teď nevidíme, jak jsem se stěhovala do jinýho pokoje.
"Ahoj!" pozdravím ji se širokým úsměvem, jak to já umím.
"Teda já vám tu trhám partu s tím pivem. Počkejte, holky. Asi budu zejtra blejt jak amina, ale což. Máme Silvestra, ať si s váma můžu pořádně připít. Můžu tady poprosit o skotskou?" I já se s prosbou o drink obrátím na Ludwiga.
"Zrovna se bavíme o tom, kde jsme vyrůstaly. Přihodíš taky něco do placu?" nadhodím k Auroře.

William O`Connor - 27. března 2024 19:56

Knihomolové

pevnost Holtgast, knihovna

Stále jsem naslouchal Laimě, zatímco svazky knih nacházely svá příslušná místa v regálu a mnou přinesený komínek se pomalu a jistě zmenšoval. Mohl jsem – a taky jsem měl - dobrý pocit z toho, že co jsem si předsevzal, teď splňuji. Ono udělat si fyzicky pořádek vážně funguje i na psychiku. I když tuším, že s prázdnou úplně neodejdu, a tedy na mém nočním stolku jedna, dvě...mno, možná i tři knihy přistanou, abych měl co číst, než usnu. To, že se mi to párkrát podařilo při čtení a kniha mě přitom praštila do nosu, se ovšem nikomu chlubit nebudu.
Poslední kniha zaujme své místo a já se otočím, abych Laimě věnoval plnou pozornost, zatímco vypráví o svých oblíbených knihách. Některé mě nepřekvapují, jiné možná ano, ale je milé slyšet, že někdo si rád prolistuje klasiku a jen na ni otráveně nehledí na seznamu povinné četby na střední škole.

"V pořádku, vůbec se neomlouvej. Je příjemné vidět, jak nadšeně vyprávíš o něčem, co máš tolik ráda. A co můžu říct – i když se přiznám, že některá díla jsem nečetl – tak je to hodně solidní a kvalitní výčet. A co na tom, že jsi měla ráda Twilight, každý máme nějakou tu guilty pleasure, ke které se rádi vracíme, i když kvalitativně stojí za starou belu," usměji, ale to už se mě ona pro změnu ptá na má oblíbená díla.

Na okamžik se odmlčím, přejdu k regálům s beletrií a pro změnu hledám já tu pravou knihu. A že je to tedy pořádný svazek.
"No, možná tě ani nepřekvapí, ale první, co mě okamžitě napadlo je Jméno růže od Umberta Eca. A to nejen proto, že jsem na univerzitě chodil na sémiotiku. Taky mě od něj dost bavilo Foucaultovo kyvadlo – pak jsem naše prosil o cestu do pařížského Pantheonu, abych se mohl na něj podívat." Teď se zatvářím malinko provinile.

"Pak to byl James Joyce – Odysseus je možná trochu náročnější, ale Dubliňané mě bavili o něco víc. Taková sociální sonda do života Irů, byť většinou dosti depresivní, což James rozhodně uměl. Z té klasiky bych asi řekl Charles Dickens. Dodnes mě třeba fascinuj příběh chudáka opuštěné slečny Havisham z Nadějných vyhlídek. Z ženských autorek….hmmm, počkat, hodně mě svého času bavil Orlando od Virginie Wolf a Middlemarch od George Eliot. No a i já mám pár knih, které možná vyvolávají zdvižená obočí – na střední jsem pro změnu hltal Levina Iru. Rosemary má děťátko a Stepfordské paničky možná tak moc ne, ale Kluci z Brazílie nebo Ten báječný den u mě vyhrávaly. No, sláva, vidím, že jsi našla tu správnou Jane."

Stále v ruce držím tu ohromnou Ecovu bichli a myslím, že dneska odejde se mnou. Chvíli ještě přemítám, který autor mě vzal za srdce, když mě proud myšlenek přeruší Naiřin hlas.

"Ahoj," vracím ji pozdrav a přidávám také povzbuzující – alespoň doufám, že takový je – úsměv, protože chudák Naira vypadá a zní plaše.
"Přiznám se, že jak neumím finsky, tak si nevybavuji, jestli jsem na nějakou narazil, ale vsadím se, že tady nějaké budou. Přeci jen jsme taková bohatá mezinárodní banda a pro každého se tady něco najde. Můžu ti pomoci po nějaké mrknout, pokud bys chtěla. Přidáš se taky, Laimo?"

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

20 19 18 17 16 15 14 13 12 1110 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Družina

Svět je krásný!

Rozjezd

Punč rozvazuje jazyk

Víno, růže, oheň a stín

V herním kruhu jako doma

Hravá nálada

Ležérně

Stále na baru – ono je tady dobře

Knihomolové