Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Triskelion
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Popojedem Eddie vypráví jak asi získala ta křídla a rohy a já zaujatě poslouchám, znamená to že by ze sebe byla schopná udělat třeba něco na způsob kamenného chrliče? Tedy zde to kamenný chrlič chrlič nebude, ale z mých úvah mně vyvede další otázka ohledně toho co chci dělat s tím zmrzlým punčem. „Nemám špejli aby to mohl být nanuk, ale já to nechtěla pít. Nejdřív jsem to chtěla prozkoumat, ale pokud bych to zahřála tak cokoliv je uvnitř se uvolní.“ A protože punč na Eddie asi působí tak se rozhodnu zeptat jaké je její skutečné jméno, je to Neferneferuaton? I když to je už zabrané. „A jaké je tvé skutečné jméno?“ Znala jsme třeba kluka který se jmenoval Greg až později jsme zjistila že je zkratka jména Gregory což je hezké jméno pokud jste řádový mnich. Eddie pak říká že to jak vypadá vytvořila ona sama, je to opravdu zajímavé, ale měla bych ještě jednu otázku. „A co tě inspirovalo zrovna pro tuhle podobu? U mně bílá pleť vyvolává vzpomínky na horror který jsem viděla v dětství bez vědomí rodičů.“ Když další den rodiče pozvali na oslavu mých narozenin klauna a nejdřív se divili proč jsem začala křičet Pennywise a následně se běžela schovat. Eddie pak popisuje v co se umí měnit ostatní zatím co hra pokračuje. To k nám jde ten kluk se kterým jsem tančila a o něco Eddie žádá, nevím o co protože jsem neposlouchala zadání, ale asi to má něco společného se sukní. Potom on sám zadává taneční úkol, ale tančit bude ta androidka s nějakou dívkou. A i úkol který pak androidka zadává stojí za to, divím se že na to ten kluk přistoupil a neřekl něco jako: Nejsem delfín ty ženská verze Krytona. Nakonec se hra opět dostává do mé blízkosti, ale tentokrát flaška neukazuje na mně, prohlížím si toho kluka že téměř přeslechnu otázku směřovanou dívce vedle mně. | ||
| |||
 | V kroužku Holtgast, společenka, v kroužku Že se Razvan chová jako kokot, to mě nepřekvapilo. Zdálo se, že některé osoby mají určité rysy podobné napříč dimenzemi. Ovšem chování Eddie už mě zaskočilo. Asi… Asi v tom dobrém. Ona mě… Brání? | ||
| |||
 | Za barem „Jasně.“ Odpovím zrovna příchozí Auroře, která si objednává skotskou. Nakonec nalévám dvě, jelikož se přidává i Alex. Nalité sklenky jim poté podávám s úsměvem. Darleen se očividně výsledek mého nealko míchání líbí, což mě těší. Ptá se, co to je. „Jmenuje se Queen Of Strawberries, jsou tam jahody, anasový džus, kokosové mléko, smetana a led.“ Odpovím jí s úsměvem. „Jsem rád, že ti chutná..“ na mojí otázku mi odpovídá, že pochází z Haiti. „Myslím, že Jérémii neznám, jak se tam žilo?“ Zarazí mě, že neví, kde se narodila, proto se udiveně zeptám „Jakto?“, když to zrovna zmiňuje. Poté se ptá na můj původ. „Jsem původem z Německa, znáš?“ Odpovím. Darleen se trochu poleká, když přichází Sheena ve své… nové podobě. Nenapadlo mě, že bych se k ní měl chovat nějak jinak, než k ostatním, i když prošla takovou změnou, nemohla za to a je zázrak, že ještě žije. Nicméně na cizí lidi to asi může působit trochu.. divně. „No, je to trochu složitější, ale nemusíš se jí bát.. ona a jeden kluk byli napadeni zombie v jiné realitě, s nemrtvými to tam funguje trochu jinak.. tak tak to přežili a bylo pro ně složité to ovládnout, ale nakonec jsou tady.. i když s následky, ale není nebezpečná..“ Pokusím se jí uklidnit vysvětlením. Matisse se pochopitelně diví tomu, že by se někdo smál Jonovi za nepití alkoholu. „No, to víš.. každý jsme opatrný na něco jiného..“ odpovím nezaujatě. Na upozornění ohledně telepatů a tajemství jen mávnu rukou. „Nemyslím si, že by nám někdo lezl do hlavy jen proto, aby zjistil, co Jonovi chutná a co ne..“ Pousměji se. Matisse ještě chvíli rozmlouvá s Emilem, poté mě žádá o dolití pití a oba odchází, jeden ke hře, druhý pryč. K baru přichází také Everett, který je vyslán úkolem pro panáka. Žádá něco méně procentního, volím tedy Malibu, likér z kokosového mléka a rumu. Je to sladký alkohol, který mi přijde poživatelný i pro lidi, co alkohol nepijí moc často a má pouze 21%. Když se mu podaří hodit do sebe obsah sklenky i bez rukou, uznale pokývu hlavou. Chloé i Eddie se zdají být spokojené drinkem, který jsem jim vybral. „To jsem rád..“ Odpovím s úsměvem na chválu, poté dívky odchází ke hře. K baru přichází Sian, jestli si dobře pamatuji jméno, která teď byla přítomna na jiné základně, pokud vím, nicméně nikdy jsme si nijak extra nepovídali, takže o ní nic moc nevím. Žádá o gin, který jí nalévám a podávám, poté přichází s trošku složitější prosbou. „Eh.. moc drbů ti asi nepovím, ale co se týče jmen, můžu být nápomocen.“ Začnu tedy od baru. „Tady ta milá kráska je Darleen, je tu teprve den.“ Pousměji se na obě. „Ta dívka s trochu netradičním vzhledem je Sheena, vedle ní jsou Alexandra a Aurora, trochu drsnější dámy, hlavně tedy pokud jde o zápasení. Chlapík, co právě odešel byl Emil, o tom moc nevím, proslýchá se akorát, že je trochu přelétavý. Do kroužku hrajících se přidal Matisse, trochu stydlivý ale velice milý kluk. Vedle něj Mikka, její minulé já tu podle drbů trochu napáchalo paseku, původně to byl dokonce kluk, nějakým záhadným způsobem se však z jiné reality objevil jako ženská verze sebe sama.. o tom asi něco už víš. Everett, Luna a Violet přišli z jiné reality relativně nedávno, Loki je trochu morous, ale hustej bojovník, hlavně v podobě vlka. Lea má teď trochu bordel ve vzpomínkách, ale jinak je společenská a přátelská, Nik je zlatíčko, rád pomáhá ostatním. Dan je docela tichý, ale potrpí si na pravidla, Abayomi je hodně společenský, Johonaei je můj brácha, nepokrevní, ale prostě brácha. Mia je přidrzlá puberťačka, ale umí být občas i milá. Spolu s Isaacem a Santiagem ti dva tvoří takovou partu vtipálků poslední dobou.. Xavier je mluvící vlkodlak, přišel nedávno se svojí lidskou sestrou, ta je teď na jiné základně. Holčina vedle je myslím.. Gábi? Co jsem zaslechl… Přišla na stejně s Darleen. Vedle je Eddie, ta je občas kluk, ale je v pohodě.. Chloé je taky z jiného světa.. moc se nedruží, takže toho moc nevím. Elaina působí mile, je společenská, Igor je trochu zvláštní, ale přátelský, Lotti je takové střeštitrdlo. Mara je společenská, usměvavá a pro každou srandu. Razvan je paličatý a sebevědomý, a co se proslýchá, tak i dost promiskuitní…“ Dokončím popis lidí v kroužku a přesunu pohled ke krbu. „Agnieszka nevidí, ale má schopnosti, které jí nějak pomáhají a je velice milá, Callum je trochu záhadný, ale zdá se být hodný, Valeria je zapšklá jako stará bába, moc si s ní nepokecáš, pokud nepatříš na list jejích favoritů, Erden je bývalý velitel, z nějakého důvodu to nedávno předal Yevgeniyi, hlavní ošetřovatelce, která tu teď není, ale jinak si s ním můžeš promluvit o čemkoliv a stále je jeden z hlavních tady.. No a Lakshmi, ta je také docela přátelská a společenská.“ Celý proslov doprovodím případným ukazováním směrem, kde se zrovna nachází člověk, o kterém mluvím. Poté, co dokončím výčet lidí v místnosti, zamyslím se nad těmi, kdo tu chybí. „Přítomná není Laima a Naira, obě v celku tiché dívky, William, poměrně pěkný mladý muž, o něm toho moc nevím. Blagden, vysoký černoch, kterého nechceš naštvat, ale jinak docela přátelský a Yuriko, která velela jiné základně, s tou jsem se ještě příliš nepotkal. No Heather má miminko, takže party asi teď není úplně pro ní, Oscar je takový docela nenápadný kluk, umí ale dost dobře kreslit a Tenshi je trochu zbrklý a ještě nám asi úplně nevěří, přidal se nedávno..“ Dokončím přednášku a poté se narovnám. „No a nakonec je tu jeden super barman, který se jmenuje Ludwig, těší mě..“ Zakřením se na ní a lehce se ukloním. „Tak co, pomohlo ti to?“ zeptám se s úsměvem. | ||
| |||
 | Se sklenkou pevnost Holtgast, společenská místnost, od baru ke krbu Mlčky opětuji Erdenovi úsměv a zase upiju. Jistě, věřím tomu, že každý děláme, co svedeme. Ale stejně mě trápí nakonec pomyšlení, že se dalo udělat víc. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Whispers in the Dark Její slova... možná nedokázala vidět to, jakým způsobem mě zasáhla.. kterak se mě dotkla.. kterak se dotkla mojí duše.. Ale znamenala pro mne více, než by si dokázala představit. Než by si kdokoliv zvládl představit.. jenom maličko, byl jsem bezradným v tom, jak měl bych se teď vlastně zachovat.. jak vyjádřit svoje díky za tyhle slova..? Možná.. kdybychom byly někde více.. osamotě, věc či dvě byly na mé mysli, ale takto mezi ostatními si na to asi tak úplně netroufnu. "Myslím, že je jen málo věcí, které byl chundelaté potvůrky a správná dávka čokolády nevyřešili.." pousmál jsem se, když zazněla její slova. A její smích byl přitom jenom takovou pomyslnou třešničkou na ono pomyslném dortu. Cítil jsem nepatrný hřejivý pocit z toho, že vlastně jsem jí přiměl se takto zasmát. "Hm, ne.. nemyslím, že bych s něčím takovým někdy přišel do styku.. jsem, nebo tedy byl jsem, spíše pro croissant. Ale rozhodně nejsem proti, k nějaké případné budoucí ochutnávce." řekl jsem k jejímu dotazu ohledně nějakého jídla. Tedy, dovtipuji se toho, že jde o nějaký tip jídla, protože jsme se ani ne okamžíček předtím bavily o sladkém. Co už tak příliš sladké ale nebylo, byla její další slova, která byla maličko.. hořkosladká, neb připomněla naší né zrovna příjemnou životní situaci. "Ne, bohužel jsem tam nikdy nebyl.. jakoby malý, byl jsem vlastně skoro pořád nemocným a většinu času jsem trávil prakticky jen doma.." odvětil jsem jí k dotazu ohledně Disneylandu. Vím, že to byl spousty dětí prostý sen, dostat se na tohle místo kde ožívali jejich představy a pohádky, které milovali, ale já moc z těchto dětí nebyl. "..nemyslí si ale, že by to nyní bylo místo úsměvů a dětské radosti.." Nakonec ale přec, našel jsem jistou možnost toho, jak jí.. poděkovat, za předešlá slova. Stínová květina potěšila dívku, snad ještě možná více než skutečná, živá květina samotná. A já, nemohl než se sám krapet pousmát nad tím, kterak jsme vlastně sdíleli podobnou, néli stejnou myšlenku ohledně téhle věci. Nicméně dále musel jsem se krapet podivit tomu, co pronesla následně. Nejprve tedy její malé reakci a poté i následným slovům a to jak včetně hodnocení jak výzdoby, tak i toho, kterak můj popis ostatních osob nebyl jsem příliš mimo mísu. "Oh.. to je... opravdu? Myslel jsem, že nic takového není možné... můžeš tohle, sdílet s každým nebo jen určitými lidmi? Jak dlouho dokážeš takto znovuvnímat svět kolem?" vzbudí to ve mě nepatrný zájem, neb jak se vidno tak každým dnem se tu jedinec dokáže naučit, přiučit novým věcem. Stejně jako znalostem. Stejně tak, vkradla se mi do mysli myšlenka toho, že bych.. byl ochotným něco takového podstoupit. Tedy, svolil bych k tomu též, že by mohla užít i mého srazu aby si připomněla svět kolem.. jenže, nebylo by to.. krapet bezpečné? Vzhledem k tomu, s kým dalším sdílím tohle své tělo.. komukoliv kdo chtěl by nahlédnout do mé mysli zřejmě nastanou krušné momenty.. Sedíš tu se slepou a sám jsi slepcem pro okolí.. ozve se našeptávající hlas tišeji, než mu bylo obvyklé. ví, že je slyšen, ví, že je dokáže být vnímán ostatními jak jeho přítomností, tak i mohou zachytit něco z jeho šepotů.. však tenhle zněl, jakoby.. byl určen jenom mé maličkosti. Sleduje nás.. uctívač falešné modly.. zdá se, že nejsou tu všichni ´přáteli´, jak se tu tak srdnatě zvete.. Jeho tichý smích na konci napovídal mi o tom, že tohle bude zřejmě další z jeho manipulací.. to jak zkoušel zasazovat semena pochybností do mé mysli, či našeptávat mi zlovolnosti.. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||