Příspěvků: 209

Hraje se Denně Vypravěč Naervon je offlineNaervon

Družina

Postava Mia Ortner je offline, naposledy online byla 13. května 2024 21:20Mia Ortner

Postava Chloé Auguste je offline, naposledy online byla 13. května 2024 21:20Chloé Auguste

Postava Lakshmi Edelstein je offline, naposledy online byla 13. května 2024 21:20Lakshmi Edelstein

Postava Callum Lynche je offline, naposledy online byla 19. května 2024 9:50Callum Lynche

Postava Laima Andriukaitité je offline, naposledy online byla 18. května 2024 23:36Laima Andriukaitité

Postava James Huntington je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18James Huntington

Postava Blagden Graves je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Blagden Graves

Postava Erden Tuya je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Erden Tuya

Postava Razvan Anhelescu je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Razvan Anhelescu

Postava Konoe Yuriko je offline, naposledy online byla 19. května 2024 9:50Konoe Yuriko

Postava Nikolai je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Nikolai

Postava Daniel Semmelweiss je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18Daniel Semmelweiss

Postava Sheena Caidh je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Sheena Caidh

Postava Valeria Baraníková je offline, naposledy online byla 16. května 2024 21:43Valeria Baraníková

Postava Lea Noor je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Lea Noor

Postava Loki Valdersson je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Loki Valdersson

Postava Aurora Elise Collins je offline, naposledy online byla 17. května 2024 18:39Aurora Elise Collins

Postava Emil Ivanov je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:08Emil Ivanov

Postava Mara Elezi je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18Mara Elezi

Postava Lotti Olsen je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Lotti Olsen

Postava Elaina Monroe je offline, naposledy online byla 19. května 2024 9:50Elaina Monroe

Postava Naira Saarinen je offline, naposledy online byla 17. května 2024 21:52Naira Saarinen

Postava Agnieszka Wróblewska je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Agnieszka Wróblewska

Postava Everett Wright je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Everett Wright

Postava Alexandra Hunter je offline, naposledy online byla 10. května 2024 8:50Alexandra Hunter

Postava Oscar Emerson je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Oscar Emerson

Postava Eddie Harlow je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Eddie Harlow

Postava Isaac Stillwater je offline, naposledy online byla 18. května 2024 21:18Isaac Stillwater

Postava Abayomi Nefertem je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Abayomi Nefertem

Postava Matisse Auguste je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Matisse Auguste

Postava Violet je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Violet

Postava Luna Wincott je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Luna Wincott

Postava Ludwig Engel je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Ludwig Engel

Postava Johonaei Van Houten je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Johonaei Van Houten

Postava Igor Toreli je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Igor Toreli

Postava William O`Connor je offline, naposledy online byla 10. května 2024 8:50William O`Connor

Postava Santiago Salazar je offline, naposledy online byla 17. května 2024 10:37Santiago Salazar

Postava Mikka Järvi je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Mikka Järvi

Postava Gabrielle Solis je onlineGabrielle Solis

Postava Sian Lin je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Sian Lin

Postava Xavier Evans je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Xavier Evans

Postava Darleen Benoit je offline, naposledy online byla 19. května 2024 8:24Darleen Benoit

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

Emil Ivanov - 02. dubna 2024 23:31

Společenská místnost

Lehce zaskočen se podívám na Mattise, který zjevně zachytil moje myšlenky. Občas zapomínám, že to umí.
"Když jsem na ta slova myslel, tak jsem myslel zábavu, na kterou už chci stejně zapomenout. Není na ní čas a ni místo, když šel svět takhle z kopce." Pokusím se to alespoň trochu uhrát stranou, aby jsem to nemusel složitě vysvětlovat a nikoho při tom nijak neurazil. Lepší na to nemyslet.

"Já doufal, že jsem měl na to času dost, ale i tak. V práci mi prošlo rukama mnoho těl a mnoho dívek, kterým jsem dával její tvář. Díky své práci jsem pochopil cenu života, jak je pomíjivý a bolest, kterou přináší. Je to i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl doposud s lidmi moc nesbližovat." Představa, že někdo mě blízký mi projde pod rukama, uvidím jej mrtvého. Na jednu stranu by pro mě byla čest starat se o takové tělo, na stranu duhou by to pro mě bylo i velmi bolestivé. Mattis hádám ví co cítím, vzhledem k tomu co se stalo.
Avšak, jak jsem se rozhodl. Hodlám svůj zvyk nevázat se změnit, i když to bude problém, jelikož tady jsem pro všechny jen stejná děvka jako je Raz.

"Tak snad se z toho vyspíš, i když kdo ví po dnešním večeru, jak to s námi bude." Chudák chlupáč, ale pravda. Co čekat od nahánění Zdivočelých. Možná bych se mohl příště přidat. Moje schopnosti by mohli být celkem dost k užitku. Jen se je tedy naučit lépe ovládat. V ovládání světla jsem se už celkem o dost zlepšil. Nyní ještě zbytek.
Když jej pozoruji odcházet se usadit, tak jen doufám, že se kvůli dnešnímu večeru moc nepřemáhá.

"Hmm. No, na hru se dneska vážně úplně moc necítím. Co se týče toho dělat něco jiného. Nějaké nápady? Já jsem dneska měl maximálně v plánu nějak vydržet do půlnoci. Dát přípitek a jít spát. Co ty?" Tedy čistě teoreticky bych mohl použít tamto, ale byla by toho škoda, když to zde tak pěkně vyzdobili.
"I když jak tu tak postávám, tak si říkám, že to dneska asi zabalím ještě před přípitkem. Asi půjdu na zahradu, nebo si ještě chvíli číst." Pokrčím rameny. Vzhledem k tomu co zde jde zaslechnout se tu vlastně už tak fajn necítím. Přitom jsem dříve byl vůči takovým věcem hluchý.
Především, ale... Vážně jsem navrhnul čtení? To i návštěva hrobky bude zábavnější a vlastně proč ne. Dříve jsem tam chodil celkem často a když se nyní zamyslím, tak jsem tam přestal chodit. Nebylo mi tak tak příjemně, jako bývalo. Scházelo mi tak světlo a to i když jsem měl náladu topit se v temnotě.
Hmm. Možná by i temnota mohla být mým řešením. Nevím, jak je vlastně mocný, ale tohle by přeci zvládnout mohl? Stačilo by věřit, ne?
Zamyšleně se chvíli dívám směrem ke Callumovi.

Isaac Stillwater - 02. dubna 2024 20:53

Další úkol

Společenská místnost

S tichým hvízdnutím ocením polibek, který Mikka uštědřila Danielovi, přijde mi však nefér, že takovou pozornost získal ten, který o ní stojí ze všech nejméně. Ta hra je nespravedlivá! A určitě cinknutá, jak jinak si to vysvětlit?
Však jak těžké by bylo tu flašku telepaticky ovlivnit, aby se zastavila tam, kde má? Hmm?

"Třeba se jim to tam zalíbilo, ženská mysl v tomhle umí být nepochopitelná," odpovídám Johnymu, protože kdo jiný by více rozuměl ženám než zrovna já. Jak jinak si vysvětlit, že po tom všem tu nesedí ve třech svetrech, roláku a se zahalenými kotníky?
Oceňuji, že nejsem jediný, kdo přichází s balícími sázky, i když Johny to rozšířil i na ostatní a kdo jsem já, abych na to řekl ne? "I neúspěch u těch dvou si užiju stokrát víc než Emčův poklad. A počkat, Aby se nechal přefiknout Emoušem? Jak to, že mi to uteklo?" Sakra, copak jsem na něco takového mohl zapomenout? Jak? Možná mě to tehdy tolik nezajímalo... Ale to je dávno, teď mě to zajímá a chci podrobnosti!
"No a ty se slečnou zfetovanou budete mít koho? Navrhuji..." začnu se rozhlížet po místnosti, přemýšlím nad vhodným cílem, při další jeho poznámce mě ale napadá něco jiného, lepšího! Stačí se podívat jakým způsobem Daniel líbnul Miu na čelo.

S úšklebkem mrknu na Johonaeie s Miou, která si z něj dělá polštářek. "Vaše sázka bude spíš soutěž. Ten z vás, kdo dostane do postele zrovna jeho, vyhrává. A když to bude trojka, vstoupíte do síně slávy."
Mia sice něco kecká o střední škole, naštěstí jí ale víc času zabere vymyšlení předností. "Někdo by tě měl informovat, že otravnost není zrovna dobrá vlastnost." Mrknu na ní. "Ale dá se ti to odpustit, aspoň umíš líbat." Protože pusa i dotek vlastně potěšila.

Úkol už ale tolik ne. Klidně bych si sukni půjčil, zdejší děvčata však povětšinou zvolila sukni a Rory se ani zkoušet ptát nebudu. Nezbývá nic jiného než poprosit ty ochotnější.
"Eddie, mohu tě poprosit o pomocnou ruku?" Bez zaváhání si sundám své kalhoty, není to poprvé, co mě vidí jen ve trenkách. Počkat, nejsou tyhle zrovna děravý? Joo, na zadku, na pravé půlce nahoře je vlastně trocha nedostatku materiálu. Ups. Nevadí. "No co, jsou moje oblíbený, ještě z domova!" Okomentuji to, pak už ale kalhoty podávám Eddie a nechávám jí tvořit dle její libosti.

Je zbytečný ztrácet čas, proto rovnou roztáčím flašku a ta se stáčí směrem k Violet. Sakra, já zapomněl na tu telekinezi Tak příště.
U kohokoliv jiného by mě zajímalo, zda mu nevadí, že ho jdu líbat jen v trenkách, Violet se ale neptám, předpokládám, že robotovi je tohle dost jedno a pokud ne, aspoň to zjistíme. Její duševní stav mi ale nebrání si polibek užít a dát do něj i dostatek jazyka, nedostatek lidskosti mi nikdy tolik nevadil.
"Otázka, úkol?" Naštěstí úkol. Výborně.

"Vyber si pomalou, romantickou písničku a zatanči si ploužáka s Miou. A pořádnýho, romantickýho!" Uvidíme, po kom se Mia bude válet po tomhle.

Ve chvíli, kdy je hotova Eddie, se nasoukám do sukně a snažím se tvářit, jaká je tohle normálka a pohodička.

Valeria Baraníková - 01. dubna 2024 21:04

Príkazy?

Holtgast, spoločenka, pri krbe

Viac ako na rozhovor spoluprísediacich, ktorí rozumejú môjmu nezáujmu, sa sústredím na vyslovené pri hre - niečo sú neužitočné informácie, ale človek nikdy nevie. Hlavne, keď tam sedela Mikka a po nejakej chvíli od začiatku hry sa cez dvere vplíži aj Chloé. Jedna sa preukázala byť aktívne nebezpečná pre Mojich, a druhá... či už to je muž v ženskom tele, prevtelenie do zlého pohlavia alebo alternatívna osobnosť - nebola by prvá ani druhá svoja verzia, ktorá by sa pokúšala niekoho zavraždiť. Ich dve sa snažím mať v centre zorného poľa čo najviac. Pravidelne tiež premieňam trocha pálivej energie ohňa od chrbta na kúsok mojej vlastnej, aby som nemusela gule pod stropom napájať sama od seba a nemíňala si tak telesné zdroje.

Zatiaľ prebiehalo všetko pomerne pokojne. Nebola tu žiadna mela, maximálne sa hýbali väčšinou naraz jedna, dve osoby, takže som mala neustály prehľad. Keď sa Erden pohne, najskôr tomu neprikladám nejakú váhu, iba registrujem že sa presúvam a čakám, kde, aby som mohla zhodnotiť kto bude okolo neho. Keď však ide priamou čiarou za mnou s Lakshmi v závese, venujem mu viac pozornosti, natočím k nemu hlavu a iba pár krát bleskovo pozriem späť do miestnosti na ostatných.
Čo chcel riešiť so mnou a zároveň s Lakshmi, že prišiel až sem?
Niečo s kuchyňou?
Pokiaľ som vedela, neurobila som v mojich službách nič, čo by bolo treba riešiť, a inde som s ňou neprichádzala do kontaktu. Na tréningoch, samozrejme, ale tam neprebehol tiež žiaden incident.
Keď sa Erden zastaví pri mne, privítam ho prstami priloženými na chrbte jeho ruky a pohotovým výrazom v tvári, pripravená spraviť, čo bude odo mňa požadovať. On sa však začne skladať na gauč podobným štýlom, ako ja. Na pár sekúnd sa dá dokonca v obočí stiahnutom nad koreňom nosa a intenzívnom pozorovaní jeho dlhých nôh, pokúšajúcich sa urobiť pohodlie čelom k chrbtu pohovky, poznať zmätenie. Potom však preskočím očami na Lakshmi a mimika tváre sa opäť uvoľní do úplného neutrálu. Dokonca aj na Erdenove slová sa mi podarí reagovať iba pohľadom späť na neho, pri ktorom zabudnem žmurkať.
Spoločnosť?
Erden nebol človek, čo by odo mňa chcel len tak spoločnosť. Stalo sa niečo a chce ma na to pripraviť? Niečo zlé? Jamie a Oren?
Na jeden úder srdca sa chlad prehĺbi.
Ale to by mi nehovoril iba mne v plnej spoločenke ľudí, čo ich poznali. A s Lakhsmi po boku.

Uvedomím si, že ak to bola reálna otázka a bez odpovede mi nepovie, čo sa deje, budem musieť....no, odpovedať, a tak pokrútim hlavou na znak, že nevadí, opäť zopakujúc nepatrný dotyk ruky. Vedela som, že on a Loki neprijímali moju zvyčajnú potrebu kontaktu, a minimum muselo stačiť. Ak treba, dokonca sa posuniem, aby mal viac priestoru pre jeho výrazne väčší vzrast ako bol ten môj. Pri tom znova skontrolujem celú spoločenku, zachytiac Mikkin bozk Danovi, pri ktorom zaostrým a nespúšťam z nich pohľad, pokým nie je opäť v bezpečnej vzdialenosti. Daniel odpovedá na otázku, a aj keď nesúhlasím, je to jeho názor.
Až po obhliadke zapikujem znova modré oči do Erdena, čakajúc či niečo upresní alebo si chcel iba sadnúť, v ktorom prípade by som ocenila jeho strategický výber meista, kde mu môžem pozornosťou pokryť jeho stranu s umelým, ľadovým okom. Lakshmi venujem asi toľko pozornosti, čo blízko oddychujúcej dvojici.

Konoe Yuriko - 01. dubna 2024 10:50

Cuddlycat
zahrady

Svačina.. nebyla špatná.
Rozhodně bych v tom viděla i to, že bych jich zvládla sníst i více, ale dneska jsem už večeři měla, tedy tohle byla už jenom taková.. chuťovka?
Jo, dalo by se to tak asi nazvat. Nicméně ani bestie vedle mě nezněla nespokojeně. Chápala jsem to jenom z hlediska zvuků, stejně jako i následné olíznutí na konci. Avšak stejně asi nejvíce potěšilo ono gesto, kdy snad jakoby vyšel vstříci vůči mému gestu pohlazení jeho hřívy. Nemohla jsem jinak než se uculit o něco více, dokonce i něco více než předtím když jsme před okamžikem tak trochu škádlili mezi sebou.
Velké kočky se taky rádi mazlí..?

"Je to James... ten si vždycky najde svojí zábavu a jak jí sdílet spolu s ostatními." odvětila jsem mu.
Jde o to, zaměstnat jak ruce, tak ale i mysl. U někoho to jde snadněji, u někoho to chce trochu jiný přístup, ale nemůžu říci, že by pobyt tam byl nějak špatný.. ano, začátek byl trochu náročnější, ale jak pak jeden vidí, jak to co zasel postupně začíná kvést a růst vlastním životem.. je to úžasný pocit. Skoro jako vidět růst svoje dítě..
Trochu si povzdechnu a s tím se znovu krapet opřu, o jeho rameno kdy i zvednu ruku, která začne prsty jemně proplouvat skrze jeho hřívu, jakoby nebyl více než jenom přerostlý plyšák. Lehkými, jemnými pohyby jej takto hladit.. tuhle přerostlou kočku.
Tohle je.. docela příjemné.. vážně..

Mia Ortner - 31. března 2024 23:38

Svět je krásný!

pevnost Holtgast, společenka, hra v kruhu

Violet si mohla říkat, co chtěla. Změnit to šlo. Takže je ovlivnitelná. Je jen stroj, který si může někdo nastavit podle své libosti. Lunin komentář jsem absolutně ignorovala, byl nepodstatný. Violetina dětská hra mě zprvu nenadchla, ale nakonec…
Po panáku punče prostě...
Je svět krásný!
“Krocan!” vyhrkla jsem se zdvihnutou rukou. Jo? Já to uhodla! Musela jsem si zatleskat, až se mi sněhové vločky rozpouštěly mezi dlaněmi. Aby svůj úkol splnil a přišel mě políbit. Polibek samotný jsem neprohlubovala, ale užívala jsem si jeho tělesnou blízkost. Vypnout mozek, prohrábnout jeho vlasy, zblízka prohlédnout uhrančivě modré oči, pohladit ho po zádech.
Na mých bledých tvářích se objevila lehká červeň a já cítila teplo po celém těle, když se Aby odtáhl.
Tohle nebylo špatné… Vůbec.
Cítit něčí blízkost. Nic víc.

Fakt, že Mikka odmítne zábavu, mě nepřekvapí. Jen jsem si odfrkla a dál si užívala té nebývalé rozplizlosti ve vlastním nitru. Protože co by to bylo? Jsem jak příjemně natažená na pláži… Ale já u moře nikdy nebyla…! Tedy když byl svět ještě světem pro všechny.
Elainina odpověď byla… Nepřekvapivá, ale v pořádku. Však jasné, co by měla dělat. Ale nakonec…
Však po punči…
Svět je krásný!
Skoro bych řekla… Ne, to ne, ale možná…Někteří tady za to stojí… Možná. Znovu jsem se zachichotala.
Co to Mikka říkala? No, to nebylo důležitý…
Nakonec se jí zbavím. Je jako hmyz. Jako komár…

Zábava v našem kroužku se asi zvrhla. Nemyslím tím kroužek herní, ale náš drbací spolek. Kluci zase řeší jen sex a holky. Ale lepší než když řeší sex a kluky, brrr…! Ne, to prostě vytěsním! Fuj!
Isaac nevěří Santimu sexuální partnery.
“Třeba byl děvka,” prohodím ledabyle polohlasem a napůl netuším, o kom mluvím. Zas čumím do stropu.
Isaacovi nedá spát Emil. Vypínám sluch, tohle poslouchat fakt nechci.
Santi někomu vypráví, co se vše stalo. Ale je namáhavé se otočit a zjistit příjemce informací. Jen párkrát svým radarem zachytím své jméno. Drbna jedna… Zase se uchichtnu.
Jon mi navrhuje nahaté chvilky s Gabi. “Jo a ty by si přišel očumovat? Hele, seď si nahatej ty s Lůďou,” vypláznu na něj jazyk. Pak už se ale řeč stáčí na fanty holek, kdo koho má svést, nebo co. Ztracím se. Ale co na tom.
Svět je krásný!
Mikka a Chloé jsou možná sexy kočeny, ale jedna je kráva až na měsíc a druhá je nána.

Jak bych asi vypadala v šatech?
Tu myšlenku v sobě nějak posílím. Co na tom, že jsou tady telepati… Fakt si říkám, zda bych mohla být hezká holka. Ne jen ta v mikině.

Fakt Jon kluky hecuje?
“Hele, tady nejsme na střední,” zabručím jen. Tedy já na ni nebyla, ale takhle by vypadala, ne?
Jaká by asi byla střední škola?

A zase je tu flaška. Na mě. Co? Kdo…? Daniel. Dobrý.
Otcovský polibek.
Otcovský…
Fuj… Ah…. Bleh…
Žaludek se mi protočí, vločky se zatočí.
Budu zvracet?
Zkoprním.
Nic.

Nejsilnější stránky?
“Uf… No…,” začnu dost neohrabaně a znovu se zahledím na strop z výhodné pozice na Jonově rameni.
Ten má jiné problémy. Takže klukům hodí úkol a sám chce Dana?

“Vytrvalost, schopnost přizpůsobit se,” vyletí ze mě nadprůměrně inteligentně.
“A samozřejmě otravnost,” sladce se usměju.

Odpoutám se od Jona a po čtyřech se přesunu k točení lahve. Isaac. Aspoň to mám blíž na své místo.
Přesunu se k Izymu, políbím ho jen s lehkým náznakem hravosti v jazyku a opět si užiju něčí vlasy a něčí blízkost, když se otřu ramenem o jeho.
Dokodrcám se zpět na své místo a čekám, co si Izzy vybere.
Úkol? Budiž…

“Vezmi si sukni, vyměň ji, nech si přeměnit oblečení, vypůjčíš si od někoho, to je jedno. Žádné silonky, ale na Skota chodit nemusíš,” znovu se zachichotám. Však o sukni něco kluci říkali, nebo ne?
Jsem zvědavá na Izyho lýtka, ale nezabráním tomu, aby se má hlava znovu svezla na Jona. Jenže netrefím rameno, ale zapluju do jeho klínu.
Protentokrát nemyslím na to, co má mezi nohama.
“Odsud jsi docela hezký,” usměju se na něj zespodu a jako předtím, pokud mě nevyhodí, nezbaví se mě. Mužná brada, ale nevidím jeho oči a ten... Úšklebek!

Svět je krásný!

Chichichi…

Johonaei Van Houten - 31. března 2024 17:53

Rozjezd

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

"Já? Blbec? Pouze upřímný. A kdybys byla upřímná taky, o svých niterních touhách mluvíš nahlas a otevřeně," drbnu si do Mii docela nesmlouvavě, to má za tu sebelítost.
"Vidíš? Tvoje spolubydla podobné mindráky nemá," uculím se, když Gabrielle na sebe prozradí, že bosé nohy a nahota při spaní jsou jí nejpohodlnější. Jasně, ještě přiznává, že umí proměnu v křídlatého hada, ale nalijme čistého vína - mezi námi sotva (a občas ani to ne) zletilými a alkoholem, komu by ten poslední fakt přišel zajímavější, než ty předchozí?
"Můžete každý večer v nahotě a svobodě špeků rozjímat o pohnutkách duše!" tentokrát už se nedokážu ovládnout a pokerface jde do kelu, rozesměju se tak, že se málem poliju.

"Jaké sushi? Susi, vole," ohradím se proti Santově přirovnávání mého opeřence k syrové rybě. "Radši ne, ještě bych skončil v Lottčině šatech... uuuh, hej, to by byl úkol, nějaké dvojici zadat swap oblečení," zasměju se. U některých by to bylo maso.
"Myslíš, že ne? Že takhle anatomicky korektně vypadající kousek nemá potřebné díry?" zamyslím se pak, když chce Santík vycouvat z kůrování robotky.

"Ty holčiny, které někdo x týdnů prznil ve sklepě, si schválně dneska nevzaly prádlo?" rýpnu si pobaveně do Izze. "Ale jinak souhlasím... Mikka vypadá, že snad i čeká na další věc, co odmítnout. A Chloé toho na sobě taky moc nemá," uculím se. A co na sobě má... to stojí za to. Temně zelený satén obtahuje křivky na těch pravých místech...
"Vážení, nedáme nějaké balící sázky?" blýskne mi hlavou a skoro zároveň nahlas poťouchlá idea.
Isaac je na podobném levelu úvah, akorát jeho vlak vykolejil už při zmínce o Emilovi.
"Jasně, nechat se oprcat jako chudák Abe, aby ho pak Emil sotvaže pozdravil?" ušklíbnu se kysele.
"Jako ne že bych té důstojnosti a sebeúcty měl moc, ale některé hloubky jsou i pro mě příliš..."
Zavrtím hlavou. "Nah. Ale jestli přetáhneš Mikku nebo Chloé, máš u mě basu pravého plzeňského. A jestli Santa přetáhne Gábinu nebo robotku, seženu mu třeba Coronu," hecnu svoje spolurypce do akce.

Mia pak hádá správně krocana, kterého předvedl právě Abe na pokyn robotky, a za odměnu dostává řádného hubana. Nebudu kecat, trochu jí závidím, a maličko zaříkávám flašku, ať se zastaví přede mnou.

Miina hlava se pak sveze na moje rameno, s přihlouplým úsměvem kouká, kde padá kdejaká sněhová vločka...?
"Twle, jak silné to doopravdy je?" pozvednu obočí. Po Igorovi a Mii roztéká se ve vysmáté, vypohoděné želé i Luna a Mara, a Eddie s Lottkou k tomu nemají po požití té věci daleko.
Mezitím se k Mii blíží i Daniel, tak nějak otcovsky naši harpyji líbne na čelo, a tím, že ta se vyvaluje na mně, to je tak nějak trochu-skoro intimní zážitek trojice.

"Můžete mi říct, proč tak mladý a pěkný kluk zavání jako knihovník v důchodu?" šeptnu k drbkroužku, když se Danek vrátí na své místo.

Eddie Harlow - 31. března 2024 17:43

Punč rozvazuje jazyk

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

Daniel jmenuje sedmero lidí s největší šancí na přežití, a já se při tom výběru trochu podivím. Všichni jmenovaní jsou sice silní, ale některé volby se mi zdají trochu neuvážené, od Valerie, která působí, jako že se smrti nemůže dočkat, po prchlivého a impulzivního Lokiho. Na druhou stranu, třeba proti Callovi či Danovi samotnému nemůžu říct nic, jsou silní a ochotní dělat těžká rozhodnutí... a lidé jako Erden či Aurora působí jako ten typ, který má na niti života ocelový grip a sílu vůle může rozdávat.
Je to vůbec zajímavá otázka... koho bych jmenovala já? Jmenovala bych i sebe? A chtěla bych se vůbec v tomhle prostředí dožít stáří, a riskovat, že budu závislá na milosrdenství ostatních?

Gabrielle vypráví o projevu její formy.
"Oh, to byla obří klika! Moje schopnost manipulace s organickou hmotou se vlastně projevila podobně, paběrkovala jsem v jednom supermarketu a natáhla na sebe hrstku zombie. Měla jsem zraněný kotník a nedokázala jsem vytrvale dlouho běžet, tak jsem se vydrápala na strom a doufala v nejlepší, počítala s nejhorším... protože ti tam dole už se viděli s plnou hubou a odmítali se hnout. No a druhou noc na stromě se mi zdálo, že mi rostou křídla... probudila jsem se s bolestí, a opravdu pučícími křídly. Celý další den trvalo, než jsem si byla jistá, že jsou dostatečně velká a unesou mě, a bála jsem se, že buď zemřu žízní na stromě, nebo předvedu šipku k zemi přímo do houfu nemrtvých, ale dokázala jsem jak slípka popolétnout na nejbližší střechu, pak na další... a dál," pousměju se.
"Tyhle 'na poslední chvíli' zásahy jsou u Nadaných docela běžné, všimla jsem si... jako by si tělo řeklo, ok, teď nebo už nikdy."

Když mi Mara přinese punč, usměju se na ni. "Díky!" upiju jen decentně, nejdřív musím zjistit, co to se mnou udělá...
A účinek přichází brzy.
"Oooh, woow..." povzdychnu si. Mám chuť se někam natáhnout, lehnout si na záda do měkké hromady polštářů či dek, a koukat na třpyt a záři pod stropem.
"A co s tím budeš dělat, se zmraženým?" vyzvídám u sousedky trochu nechápavě. "Halucinogenní nanuk?"

Gabi reaguje na jméno - "Tak snad nevadí, že ti taky budu říkat Gabi. Však ono i moje jméno je jen přezdívka... protože představovat se svým opravdovým jménem, musela bych si připadat jako dement," zasměju se. Hřejivé teplo jakoby fyzicky hladilo po zádech, příjemné šimrání kdesi v hloubi těla skoro jako při ASMR... všechno kolem je najednou plné barev.
"Díky, jsi moc milá," usměju se Gabču zasněně, když nám s Chloé chválí šaty.

"Dokážu měnit organickou hmotu, a na svém těle do jisté míry i neživou, vlasy, nehty, křídla, rohy, bílá pleť, černá bělma i rty... všechno je to záležitostí přání, vlastně," zamrkám pomalu, a přejedu prsty po vroubkované struktuře jednoho z rohů.
"Tohle je moje vybraná oblíbená podoba... plus křídla, ale ta jsem 'odložila', ať nepřekážejí při hře," pousměju se.
"Máš vidět, jaké věci s tvarováním tkání a hmoty dokáží ostatní... třeba Blagden, ale i Richard a Aurora mají úžasné 'bojové' podoby. Ríša vypadá modrofialkový tiefling z Dračího doupěte, Aurora zase jako dračí královna."

Agnieszka Wróblewska - 31. března 2024 17:35

Víno, růže, oheň a stín

Holtgast, společenská místnost, u krbu

"Občas to skutečně není příjemné," přisvědčím, s drobným úsměvem ale jedním dechem dodávám: "Daleko nepříjemnější by ale bylo vědomí, že někdo, kdo se pro nás obětoval, si za to musí trpět někde sám, stranou všech ostatních."
Na Callumovo vysvětlení jen trochu sklíčeně přisvědčím kývnutím.
Chápu ho. Ale mrzí mě to, za něj a kvůli němu.

Zachytím střípeček Callovy myšlenky... "Myslíš, že by horda plyšáků či zákusků pomohla? Ne že bych si aspoň já nedala říct... jsem Polka, sladké pečivo mám snad i v krvi," zasměju se zlehka.
"Měl jsi někdy paczki?"
Představa apokalypticky opuštěného hračkářství mi ale ještě chvilku vrtá hlavou.
"Byl jsi někdy v Disneylandu v Paříži? Jak myslíš, že to tam vypadá teď?" nadhodím zlehka. Opuštěné atrakce, oprýskané barvy, prázdné stánky a restaurace, možná i zombie ploužící se mezi tím vším pomalu, v neustávajícím honu na lidské tkáně, které se ale staly poměrně dost nedostatkovým zbožím... Zachvěju se, uff.
Upiju vína a soustředím se na teplo ohně, konejšící odhalenou kůži.

Živá by byla asi příhodnější... lehce zmateně otočím směrem Calluma tvář, když se něco dotkne hřbetu mé dlaně. Prsty lehce zkoumám, struktura je mi prvně cizí, hladká... pak narazím prsty na trn, jeden, druhý, většina s lístky zakončenými drobnými zoubky, a načechraná koruna okvětí... Pousměju se. Růže, neživá - tvořená stíny?
"Tahle je lepší... s tím, jak vzácný je teď každý květ, byla by škoda jim brát život kvůli gestům," pousměju se s tváří upřenou směrem Callumovy. "Děkuji."

Danielova pozornost je také milá, nabídku pohlédnout skrze jeho oči přijímám, ačkoliv je rozhled pouze krátký, je nadevše kouzelný.
"Děkuji!"
"Oooh," vydechnu nahlas. "Ta výzdoba opravdu je úžasná, trochu jako ohňostroje, akorát bez vyhasínání... a tvé popisy oblečení byly poměrně přesné," pousměju se ke Callumovi.
"Daniel mi na chvíli umožnil pohled skrze jeho zrak," dodám na vysvětlení. Že vycouval, když se k němu s výrazem orlosupa pro polibek blížila Mikka, se nedivím... všechno skutečně vidět nemusím.

"V posledních dnech jsem se i pokoušela i očarovat brýle, abych skrze ně mohla vidět, ale... to cosi, co mi bere zrak, brzy zvládne vyřídit i můj enšant, energie do něj vložená se hrozně rychle vyčerpá, reálně je to řešení tak na minutu, dvě..." povzdechnu si, a upiju ze sklenky.
"'Vidět' mohu i spektrálním zrakem, ale tam jde jen o tepelné rozdíly kolem," dodám vysvětlení, proč tak často na trénincích sahám po podobě plné nebo částečné. Tolik bych si přála být daleko užitečnější...

Xavier Evans - 31. března 2024 17:31

V herním kruhu jako doma

Holtgast, společenská místnost, herní kroužek

"Jde to, jde to, bolím jak holí přetažený čokl, ale to už je riziko nahánění Zdivočelých," hodím ramena se sebevědomou a veselou odpovědí Emilovi, i když teda když si sedám, jde na mně vidět, jak pomalu a bolavě.

"Dobře, ale špatně," odpovím Santovi. "Mě a Sian musel Blagden žehlit dohromady, s rozjebaným tělem... nebylo to fajn. Já si ani nepamatuju, jak jsem se sem dostal, tak to bylo blbý."
Mexičan mi vyhoví, shrnuje události herního kroužku.
"Takže skoro jako obvykle?" uculím se, i když prd vím, jak tady může vypadat flaška. Ale pamatuju si, jak dopadala flaška večírcích na škole a univerzitě, ona to tak trochu není moc svatouškovská hra celkově...
"Igor si dovolil odmítnout vyznání? Taková drzost... já vás mám rád všechny," zazubím se dlouhou ostře zubatou mordou zvesela.

"Buď rád, že ve výběru nejsi... kdo má šanci dožít se v tomhle podnebí stáří, je divnej. To nechceš."

Matisse Auguste - 31. března 2024 17:28

Hravá nálada

Holtgast, společenská místnost, u baru

Poslouchám Emila, zvažuji jeho slova i tón. I střípky šelestů. I když ne vždycky s vědomím, že jde o myšlenky.
"Opravdovou zábavu? Proč myslíš, že to tu není žádáno?" vzhlédnu k Emilovi trochu tázavě a nemalou měrou zmateně od vlastní sklenky.

"Mmhmm... myslím, že jsem ke stejnému poznání dospěl až za Výboje," stáhnu obočí trochu pochmurně. "Život je křehký a vše se může změnit v pár momentech... akorát jsem o tom značnou dobu prostě neměl čas přemýšlet, pár týdnů a měsíců to bylo hlavně o úniku a přežití."
Na tom, že to tady není nejhorší, se shodneme.

"Nechceš si dát něco chutnějšího a zkusit hru?" pousměju se na něj. "Nebo vymyslet něco jiného, než stát u baru, popíjet nealko a nevesele reflektovat?"

nejnovějšínovějšístaršínejstarší

21 20 19 18 17 16 15 14 1312 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Triskelion

Družina

Společenská místnost

Svět je krásný!

Rozjezd

Punč rozvazuje jazyk

Víno, růže, oheň a stín

V herním kruhu jako doma

Hravá nálada