Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Divoká jízda
Družina
| |||
 | Domluva James, Sean, Dean „Dobrá. Ale další rundu platím.“ nehádám se s Joshuou, ale zároveň nechci být ten, kdo se nechá jen zvát. „Proč ne. Pak raději Jimmy.“ souhlasím s tykáním a opět k mému možnému zaměstnavateli napřáhnu ruku k potřesení. Pak už si s ním připiju a poslouchám jeho odpovědi na mé otázky. „To nebude úplně malý stádo...“ okomentuju jen vyřčené číslo. Takové stádo už dokáže dát zabrat pokud nebudou zvyklé na to, že jsou hnány. Ale tak nějak tuším, že už je budou mít celkem vycepované. Když se dostaneme k sumě, jen lehce přizvednu obočí. Není to sice suma nijak závratná, ale přesto o něco vyšší než běžný průměr. Joshua vypadá jako fakt férový šéf. | ||
| |||
 | DomluvaJames, Sean, Dean Bob vedle mě zarytě mlčí jako vždycky. Až budeme na cestě, nebude o moc hovornější, ale spokojenější určitě. To trmácení se mu vrylo pod kůži, stejně jako mně. Sil mám v těle ještě dost, jeden však pozná, kdy je před ním jeho poslední kousek. Když vidím Jamese objednávat si u krásné Betty, dodám: "To je na mně." Jeho odpovědím věnuji plnou pozornost. "Tykejme si," jen odmávnu, když zmíní, že má asi míň zkušeností. Ne každý to přizná na první dobrou a jeho střízlivý projev si mě získává. Nechvástá se, nesnaží se ihned získat práci za každou cenu. Sám se ptá na to, co ho zajímá a začíná od toho nejpodstatnějšího. "Přes dvatisíce kusů dlouhorožců, se stádem vod Cahillů to bude dva-šest hravě. Na stezce letos navíc bude pěkně horko. Podle toho, co jsme se dozvěděli se má táhnout víc stád než loni. A smíchaný stádo už do kupy nedáš a ne každej krávy cejchuje - co?" Zdihnu obočí a přimhouřím oči na Seana s Deanem. Ti mě však ujistí, že dostali školu vod svýho táty se vším všudy. Spokojeně kývnu a vrátím se k Jamesovi. "Platím hotově v cílový rovince při prodeji - a ten už mám domluvenej. Třicet-pět měsíčně. Jídlo zařizuje tady Bob na mou útratu." Pozoruju, co James na to. Pro Cahillovi by to měla být malá domů, nabídka, která jim přišla přímo do rány. | ||
| |||
 | Parta se dává dohromadyNakonec tu vzpomínku z mojí paměti vyloví až Joshua. Je to tak, nevídíme se poprvé, je to dávná minulost, už nemá tak ostré obrysy, ale díly skládačky nakonec zapadnou na své místo. Ruku pevně stisknu. Otočím se na Deana a uchechtnu se. "Svět je malej a osud šprýmař, ... Takže Joe, " použiju zkratku jména, kterou jsem slyšel od táty snad stokrát. "Ještě jste nepověsil ostruhy na hřebík." Usměju se. "Tak s Váma pojedu stezku tuze rád. Táta to určitě shora vidí." Úsměv se pomalu rozpustí v trochu jiných vzpomínkách, rychle je zaženu. Šťastné shledání je ve chvilce přerušeno dalším příchozím, poslechneme si ho. Počkám na vhodnou chvíli a taky se představím, společně s bráchou. Jimmy o nás teď už ví, že svejch poženeme 500 kusů. Ale především, že budeme pomáhat se stádem Joea. Naše kusy jsou poctivě cejchovaný, takže je na konci nebude problém sehnat zpátky. Jak Jimmy mluví, skládám si o něm v duchu obrázek. Chlapi, co maj hbitý prsty se vždycky hoděj. Podle toho, co Jimmy říká, ví taky, co to znamená vzít za práci. Líbí se mi a zdá se, že Joeovi taky. Jak večer pokročí, dáme si s bráchou u Joeova stolu ještě po skleničce, vzpomínání na starý časy si ale necháme k táboráku. Bzučení saloonu mě už unavuje. Potřebuju se vyspat. Počkám, až nám Joe sdělí nezbytnosti k naší cestě a pak se odeberu na pokoj. Žádnej zámek,.. ale čistej je. Nechal jsem si tam poslat od hostinského holení a ještě jednu sklenku na dobrý spaní. Nemám v plánu moc ponocovat. Jak jsem ale sledoval Deana, za něj ručit nemůžu. Elisabeth se kolem našeho stolu za večer točila víc než bylo nutné. Nedivil bych se, kdyby se nechala zlákat na procházku při měsíčku... | ||
| |||
| Noví známí? Sean, Dean, Joshua Podle probíhající rozmluvy mi dojde, že starší muž oba mladé kovboje už zná a představování tudíž bude spíš na mě. Když mi pak odpoví a zajímá se o mé jméno, chvíli přemýšlím jestli použít to pravé, ale ostatně - proč ne. Tady to asi fakt nevadí... „James Parker. Nebo taky Jimmy.“ představím se a napřáhnu k němu ruku. „Těší mě.“ dodám, když si stiskneme ruce. Má příjemný pevný stisk což je za mě fajn. Vypadá jako rovný chlap a tímhle to jen - aspoň v mých očích - potvrzuje. Když mi nabídne místo, přisednu a mávnu na servírku kvůli objednávce. | ||
| |||
| Milá setkání?Sean, Dean, Parker Srdečně se uchechtnu a ještě než věnuju pozornost cizinci, co přišel ke stolu, podívám se na Boba. Zdvihne obočí a čeká co bude dál. Pomalu vstanu a s kamenným výrazem dojdu až k Seanovi. Chvíli se mu dívám do očí a hledám v nich z jakého těsta je. Má v nich strach, neklid, těkavost? "Konec konců, to jsou všechno oprávněné otázky. Tvoje i moje." Chvilku vyčkávám. Pomalu pak napřáhnu a podám ruku. Na tváři se mi vylepí neskrývaná radost. "S Vaším tátou jsem tu stezku projel tolikrát, že by vám prsty jedný ruky nestačili. Byl to dobrej chlap. A tebe-" Ukážu na Deana a taky mu napřáhnu ruku na podání. "jsem si pochoval ještě když jsi pil mlíko od mámy." "A vy jste?" Zastavím se u cizince a počkám, jestli mi nabídne ruku první on. Pokud se představí, oplatím mu to "Joshua - nebo Joe, přisedněte." Řešení s chlapci nechám na později a zaměřím svou pozornost nejdřív na cizince. "Chlapi hledám, ale se zkušenostma. Tahle stezka je nebezpečnej podnik. Vy jste honák? Vyznáte se?" Zeptám se s pochybnostmi. Jedna věc je nesoudit knihu podle obalu a druhá je vědět, že tenhle člověk má v očích něco z dravce. Takové je dobré mít co nejblíž a nebo hodně daleko. | ||
| |||
| Joshuův stůlPo tom, co si přisedne i Dean a představí nás, se Joshua ujme slova. V očích mu hrají pobavené plamínky, ale slova, která se linou k mým uším nejsou zrovna dvakrát uctivá. Tak dlouhorožce říkáte. No to nevím, chlapci, umíte to v sedle - hnali jste někdy krávy? A teď nemyslím z ohrady na pastvu A jak jsme sem ty zvířata asi dostali… Pomyslím si a jeden koutek úst se mi zvlní nesouhlasem. Chápu, že vzít do party chlapy, který neznáte je, jak střílet do křoví a doufat, že trefíte zajíce. Ale do frasa, když s někým jednám slušně očekávám uctivý chování i z druhý strany. Odstrčím prázdnou sklenku s tím, že se v další vteřině zvednu a odejdu, ale mihne se mi pamětí vzpomínka, která mě donutí to neudělat. Chci se na ni soustředit, ale zmizí ve zlomku vteřiny, stejně rychle, jako se objevila. Zvednu se a židle zaskřípe o dřevěnou podlahu. "Hnát 500 kusů od Rio Bravo až sem ve dvou lidech není zrovna lehkej podnik." Pronesu smrtelně vážným hlasem a nespouštím z předáka oči. "Stejně tak bychom se mohli ptát my, jestli ještě udržíte pušku v ruce, … " Stojím klidně, tuhle výměnu názorů beru zatím jako vzájemné oťukávání. V zápětí se mi za zády ozve další hlas. "Zdravím... Prý budete hnát slušný stádo a hodili by se vám chlapi..." Úkosem se podívám za rameno. Vysoký chlap v překvapivě dobrých šatech - chce hnát krávy, vypadá spíš na nájemního střelce, možná to bude ta služba, kterou nabízí? Pustím to zatím z hlavy a zaměřím svou pozornost zpátky k Joshuovi. | ||
| |||
| Noví známí? Bill, Sean, Dean, Joshua Servírka mě narozdíl od většiny osazenstva baru nechává chladným. Jednak není úplně můj typ a navíc - pořád mám v hlavě svou ženu, takže jí jen úsměvem poděkuju za dalšího panáka a dál se věnuju rozhovoru s Billem. "Jen mě zajímalo jestli jim jde jen o prachy nebo za sebou nechávaj mrtvoly..." odpovím na Billovu otázku a dopiju svého panáka. Podle jeho výrazu jsem ale asi na něco konečně narazil. "Dobře, díky za pokec. Pěknej večer..." rozloučím se s Billem ledabylým zasalutováním o krempu klobouku a nechám ho si v klidu dopít posledního panáka. | ||
| |||
 | Joshuův stůlSean a Dean Elisabeth se usmála. Bylo vidět, že ji Deanova pozornost potěšila a zároveň, že takové pozornosti už zažila hodně. "Elis, je hezké, na Betty jsem už ale zvyklá." Přikývne a odkráčí s panákem pálenky k malému stolu v rohu, přesto že u něj sedí hned dva. Sukně se hezky zavlní a cestou zpátky k baru se na tebe znovu usměje.
Joshua si nejdřív prohlédne Deana od hlavy k patě, pak skončí pohledem na Seanovi a pak se srdečně usměje. "No to se podívejme." Řekne na oko vážně, ale přitom pobaveně mrkne na nerudného černocha. "Tak dlouhorožce říkáte. No to nevím, chlapci, umíte to v sedle - hnali jste někdy krávy? A teď nemyslím z ohrady na pastvu." Byl jako učitel ve škole, co kárá neposlušné žáčky a bylo vidět, že si to náramně užívá. | ||
| |||
| Na stopěJarní večer, San Antonio James Parker Černovlasá kráska se lehce usmála, poslední whiskey posadila přímo před Billa a zase odtancovala. Všiml sis pohledu jednoho z chlapů od baru, vypadalo to, že ti věnuje víc pozornosti, ale nakone se jen díval za její sukní. "Jak to myslíte?" Zarazil se trochu nechápavě a lehce zmateně, než do sebe kopnul poslední panáka. V očích jsi rozeznal strach a zbytek odpovědi, kterou si ti už ani říct nechystal. Ten pocit v zátylku dával vědět, že jsi na stopě. Staré vzpomínk na chvilku ožily. Na tvou poslední otázku jen zahuhlal: "Jó, tady hledá honáky kde kdo, bude sezóna." Váš rozhovor už považoval za ukončený. Přeci jen, ... měl by být večer doma a né vytloukat v hospodě, jak mu Rozi často vyčítala. Vrávoravě se potácel pryč. Hostinského ses ptát nepotřeboval. Neušlo ti, co řekl dvojici mužů, kteří právě odešli od baru a přisedli si k Joshuově stolu. | ||