Andor.cz - Dračí doupě online

Zábava se rozjíždí

Než jsem doběhl nahoru všiml jsem si i počátků valícího se dýmu. Dýmovnice které byly dovnitř vhozeny dokonale plnily svůj účetl. Nejen že osazenstvo nic nevidělo ale zároveň štiplavý zápach který bušil do nosu jako do boxovacího pytle značně oslaboval čich.

Krátce po mě do VIP místnosti vběhla i Sasaki spolu s polonaháčem u kterého jsem pochopil že je bratr Kimiko. Podivná rodinka. Tatík hlava klanu, dceruška rebelka a tady ten polonaháč evidentně model pro Japonský Playboy.
Všiml jsem si pohledu Sasaki na to co se v místnosti dělo. Evidentně se jí hlavou honily stejné myšlenky jako mě, akorát to narozdíl ode mě nedala slovně znát.

Tam dole to mezitím připomíná Vietnam. Ohlušující střelba která se ozývá zní jako kulomety na Amerických vrtulnících které kropí Vietnamskou džungli ve snaze zabít co nejvíce komoušských rákosníků. Až na to že v téhle situaci jsme ti rákosníci byli my.

Pak se ozval mohutný výbuch který zatřásl budovou. Tohle znělo už jako něco většího.

"Kurwa máte tu nějaké zbraně? Jít s pěstmi proti pušce není zrovna rozumný nápad."[/b] zeptám se a pohledem přejíždím přes dvě Japonky.

Evan to asi trochu přehnal s kokešem, protože vypadá že je mu celá situace úplně u prdele. Nedivil bych se kdyby se najetej rozběhl proti puškám.

Patová situace

Zvraty byly.. z vteřiny na vteřinu.
Nejprve se jeden dozví o tom, že pro něj poměrně důležitá osoba se.. hledá nebo prostě nebyla dlouho viděna.. a následně poté, v rámci prakticky okamžiku, se tahle párty zvrtne v něco naprosto jiného.. daleko, daleko horšího. Něco, co krapet připomínalo scénu z nějakého hororu..
Ať už polonaháč chtěl nebo, byla to prostě moje spontální reakce, kterou jsem moc ovlivnit nemohla. Bylo to podvědomé a vzhledem k tomu, čeho jsme byly svědky, bych řekla i poměrně na místě, vzhledem k tomu kým on sám byl. Když jsem se pak na něj podívala, vypadal, že se poměrně docela dobře baví.. jako vážně? Riskuju tu život a princátko z toho má bžundu?
Nicméně alespoň dokáže viditelně používat alespoň mozek, zdá se.
"Hai.."

Nahoru jsem.. viditelně dorazili tak nějak pospolu.. já s princátkem Polonahým yumyum a ten, na kterého jsem měla dávat bacha. Super.. takže hned první hodina mého jobu a celkem slušně jsem to podělala už teď, když jsem jej spustila z očí.. je oba.
A zatímco dole byly.. taková malá jatka.. jakoby podnikl nájezd sám van Hellsing.. tady se provozovala slušná občerstvovací svačina. Nemohla jsem si odpustit pohled, výraz ve tváři, který říkal něco jako ´..the f..k..?´. Jen blonďák to vystihl asi podobně, jenom více barvitě a hlasitěji..
Rodinné setkání je krátké, nic moc neříkající ale jsem ráda, že oba víceméně chápou závažnost téhle situace.
"Měli bychom jí za ním a měli bychom jít rychle.." dodám k tomuhle. Nikdo netušíme záměr téhle akce, tohohle vniknutí, ale hrát si tu na hrdinu asi nebude ten nejlepší nápad, zejména potom co se nám třese podlaha pod nohama a nepřítel tudíž má poměrně silné zbraně..
To už lidi vážně naprosto zešíleli..? Či to byl.. onen zmíněný Mesiáš..?

NÁVŠTĚVA

Když dovnitř vletělo několik dýmovnic a začal se šířit kouř, všiml si toho i DJ a ztišil muziku. Pařící lidi i upíři kolem se začali tlačit pryč od dveří a divily se tomu co se to děje. Hayami se instinktivně postavila před Yakuza prince a když se pak otočila pořád tam stál. Na jeho tváři nebyl vidět strach, ale spíš příjemné překvapení. Ne z útoku, ale z toho jak se Hayami postavila před něj. Polonahý se na ní díval a lehce se usmál tak, že vycenil zuby.
"Pojďme je varovat spolu." Očividně si s útokem hlavu nedělal, ale společně s Hayami se vydal nahoru po schodech.

Na druhé straně si Erik a jeho nový kamarádi taky útoku všimli. Oba gorily se podívali směrem k východu a hned na Erika zapomněli. Jeden z nich si protáhl krk a ozvalo se hlasité rupnutí a pak se rychle rozběhli tam. Neměli to ale lehké, protože se museli prodrat přes tlačící se dav. Erik se rozeběhl po schodech nahoru.

Před VIP se ocitli všichni tři ve stejnou dobu, ale Erik vběhl dovnitř jako první. Pohled na krmící se Kimiko a Evana, mrtvá holka ležící na stole a druhá vedle pohovky. Oba dva zvedli hlavu od kořisti a podívali se s krvavou pusou na nově příchozí. Otevřené dveře pustili dovnitř zvuky toho, co se děla dole.

Do zadýmené místnosti se přes dveře začalo tlačit několik postav. Oblečení v těžké výstroji, celé v černém. Očividně na sobě měli neprůstřelné pláty přes tělo, ruce i nohy. Tváře zahalené v kukle a celoplošné helmě. Před očima brýle s nočním a termo viděním. V ruce těžké zbraně, které měli páskem zavěšené přes rameno, protože by je bez něj asi neuzvedli.

První uvnitř spustili palbu do davu a posouvali se dál, aby mohlo dovnitř proudit víc těžkooděnců. První upíři, původně jenom pařící hosté, se rozeběhli do útoku. Několik z nich hned zasáhli projektily vypálené z těžkých zbraní. Síla jakou je zasáhli je odhodila dobrých pět metrů zpátky a roztrhla jim maso. Jednomu střela úplně odstřelila rameno a on odletěl rotujíc jedním směrem a odtržena ruka druhým.
Panika v klubu dosáhla maximální úrovně, všichni se tlačili a utíkali. Někteří běželi po schodech přímo k vám, zatím co se ze spodku ozývala děsivá ohlušující střelba.

"Co se to tam děje?" Zeptala se Kimiko a utřela si pusu.
"Nevím, musíme nahoru. Kde je otec?" Zeptal se její bratr.
"Odešel na setkání s Bloodline." Odvětila Kimiko a vstala.

Ochranka, která střežila schodiště na tomhle patře neopustila stanoviště. Jejich práce byla nepustit nahoru nikoho. Panikaříci lidi se o to pokusili, ale upíří ochranka je lehce odrážela. Jenže mezi panikařícími byli i upíry a s těmi se už ochranka začala natahovat o něco hůř, ale zatím to zvládali.

Někde na přízemí něco silně vybouchlo a otřáslo zdmi, nebylo to v hlavní místnosti, ale šlo to někde od zadního východu.  

Začíná to tu žít

Když hromotluk viděl jak jsem jedinou ranou dostal jeho kámoše do bezvědomí, jeho kuráž se jaksi vytratila. To se dalo čekat...ale čekal jsem že se aspoň o něco pokusí.

"Nějak si zamrzl. Potřebuješ pomoc s rozhodováním ty opičáku ?!" houknu na něj. Mou zábavu mi ovšem ruší dva žluťáskové kteří se za mnou řítí ze schodů. Na šikmoočka jsou celkem vysocí. Tihle určitě nebudou čistí. I když pravda že já poznám úplné hovno...za mě vypadají všichni stejně.

"Tady ten vocas si začal. Museli jste vidět že mi první ránu...a bylo jich několik. Já se pouze bránil. Že je to kretén co nic nevydrží za to nemůžu. Tihle blbečkové co si o sobě myslí kdo ví co jenom proto že mají za prdelí gorilího kámoše si nic lepšího než pořádnou lekci nezaslouží. " ohradím se na bodyguardy.

Ruce mám sklopené, ale nohy mám stále v postoji. Jsou sice dva a jsou to upíři, ale jestli se do mě chtějí pustit tak já se rozhodně bez boje nevzdám. Ať zhynu jestli ustoupím.

Jenže pak se vše začalo rozjíždět. "Tak moment? Slyšíte to ?" zeptám se asiatů. Jestli jsem to slyšel já tak oni museli taky. Krátce na to začaly všude bouchat dýmovnice.

"A kurva!" vykřiknu a dodám "Pánové myslím že naši rvačku budeme muset odložit na později. Teď máme na starosti jinou práci. Musím varovat ty nahoře! A vy by jste asi měli jít pracovat."

(Pokud zvládnu dorazit do VIP místnosti)

Vyběhnu po schodech a razím si to přímo do VIP sekce. Rozrazím dveře a zařvu "Máme společnost! Máte tady nějaké zbraně ?!"

Poté si ale všimnu toho že se začali krmit bez nás. Všimnu si dívky kterou jsem nechal na Evanovi jak bezvládně leží na zemi. Druhá dívka je už mrtvá a oni se na ní pasou.

" To jste vy čistí upíři! Dokážete chuť krve tak akorát zkurvit strachem! Víte hovno o tom jak krev chutná nejlépe! Teď na to ale není čas, musíme se vyzbrojit. " křiknu naštvaně a sjedu pohledem Evana " Tohle si ještě vyříkáme!" dodám chladně.

"Cholerna praca! Pierdolony czysty wampiry ! Pieprz mnie !" nadávám tiše ve svém jazyku.

Jsem nasranej. Ta dívka voněla opravdu skvěle a cítil jsem chuť její krve na jazyku. Sere mě že jsem ji nestihl ochutnat a taky to že i kdybych to stihl, tak mi ji mezitím ti čistí sráči naprosto zničili. Co mě to vlastně napadlo se na ně spoléhat ? Mělo mi to hned dojít. Eriku jsi debil.

Nečekané zvraty

Měla jsem hlídat dva špičáky, nic extra, vlastně můj denní chleba.
Jenže to se tak nějak změnilo v okamžik, když při mém polemizování o tom, jestli můj úkol v tomhle nespočíval i něčem dalším byl přerušen lehce více někdy jiným, někým dalším. Někým, komu sebevědomí rozhodně nechybělo.. stejně jako ostatní věci, které dokázali zaujmout kdejaké oko.
Ovšem co mě více překvapilo, než jeho tělo, bylo to s čím přišel. Ať už jsem chtěla či nikoliv, Angel Dust byla.. velice důležitá osoba v mém ´životě´ než bych si byla schopna přiznat celkově.
Nicméně to vypadalo, že... jsem jsem jej tímhle pobavila..?
"Sestra..? Kimiko-Dono je vaše sestra...?"ujistím se prve.. což by ale.. vlastně dávalo i trochu smysl. S tím jeho sebevědomím... jop, že mě to netrklo dříve, že by tenhle mohl být nějak spřízněný, či spadat do téhle smetánky.
K odpovědi na jeho vybídnutí, či něčemu více než jen prostému nakročení.. se bohužel ale nedostanu, protože moje smysli zachytí něco, co bych tak úplně nechtěla slyšet. Můj pohled se tak okamžitě upřel tím směrem, odkud se střely ozvali.. a pokud jsem je slyšela já, můj polonahý mňammen to musel slyšet taktéž.
Když pak ozval se zvuk, kterak rozletěli se dveře, prakticky automaticky jsem se postavila před něj, případně jej tak chráníc vlastním tělem, tak jak udávala mi nejenom ´práce´ samotná, ale i prostě já samotná, i když jí třeba nemusel potřebovat či si musel myslet o mě, jiné věci.. kdy pak už jen hleděla jsem na hrůznou scénu, která tu vznikla.
Možná jsem i na vteřinu zapomněla dýchat či tak podobně, když jsem viděla jak ochranka nejenom proletěla jako nějaké hračka vzduchem ale ještě k tomu, byl chlápek odtažen zpátky ven, jakoby to byl jenom kus nějakého dobytka..
A kurva..
"Kde je tu zadní východ..?! Jdi tam..! Musím varovat i ty nahoře.." otočím se na přístojící polonaháče, tedy pokud tam stále byl.

ZÁBAVA

Erik se přemístil bokem ke schodům a za ním šli oba kluci dostatečně podgurážení alkoholem. Za malou chvilku leží jeden z nich na zemi a lidi co stáli ještě kolem, dostatečně blízko na to, aby to viděli se tím moc nezabývali. To, že někdo dostane na držku takhle večer v baru je standard. Co však není standard, je člen klanu She v Yakuza podniku, který mlátí platící hosty hned před zraky ochranky schodů. A tak zatím co druhý chlap se dal do probouzení svého padlého kámoše, Erik uslyšel za sebou těžké kroky. Když se otočil, táli za ním dva gorily. Na asiaty úctyhodná výška a šířka ramen. Oba byli proměněnci.
"Co si myslíš, že tady děláš ty kriple." řekl jeden z nich a řezali Erika pohledem. Jejich napnuté svaly a hrude říkali o tom, že se taky chtějí zabavit.


Mezitím už vedl Evan po protějších schodech holku do VIP salónku. Očividně jí na jejím klukovi moc nezáleželo. Pravděpodobně se asi tak moc neznali a jenom se tu nějak bavili. Takže pozvání do VIP přijala s úsměvem a hned.
Kimiko seděla pořád na sedačce tak jak jste ji tam zanechali a když uviděla holku, kterou Evan přinesl tak našpulila rty a spokojeně přikývla.

Když se pak Evan vrátil s druhou holkou, Kimiko se dobře s první holkou bavila. O nečem si povídali a seděli vedle sebe na sedačce. Pak sledovali divadlo, které Evan předvedl, až to zakončil chladnokrevnou vraždou ze zadu.
První holka, která se Kimiko představila jako Susan spustila opravdu hlasitý křik. Začala tak ječet, že Kimiko vedle ní zkřivila tvář jak to bylo nepříjemné. Ruka Kimiko bleskově vyrazila a vrazila holce pořádnou ránu. Ta se přehodila přes opěradlo sedačky a zůstala ležet na zemi.
Kimiko se podívala na Evana trochu otráveně, ale pak jí na rtech vyskočil malý úsměv.
"Osobně preferuji živou potravu, ale voní dobře." Po zátylku mrtvé holky začínal ztékat pramínek krve a tak se Kimiko sehla, olízla to a slastně zavřela oči. Otevřela pusu s dlouhými zuby a hned se zakousla do krku holky. Pevně zmáčkla její tělo a začala divoce sát.


Mezitím se dole bavil pohledný polonahý muž s Hayami.
Na její otázku se zatvářil překvapeně a pak řekl. "Ah, moje ségra vám nic neřekla? To se jí podobá." Usmál se až mu krapet vykoukli tesáky. "Jdeme nahoru?" Podíval se směrem kde je VIP salónek.

Hned jak to řekl bylo z venku z ulice slyšet výstřely. Dva. Lidi to neslyšeli protože hudba bušila hlasitě, ale upíři to slyšeli jasně. Dokonce i Erik to slyšel, ale nahoře ve VIP salónku neměli o ničem ani páru.

Pak se vstupní dveře rozletěli a dovnitř doslova vletěl zádami napřed strážce, který stál před vchodem. Letěl několik metrů a dopadl na záda. Od něj se táhlo do ulice nějaké lano, které mizelo za dveřmi na ulici. Hayami si mohla všimnout, že je to vlastně harpuna. A ta najednou trhla a vytáhla strážce ven do ulice po zádech po zemi. Pak dovnitř vletělo několik dýmovnic, které bouchli a vytvořili hustý kouř, který se šířil do celého podniku.

Nevěřícně pozoruji dění na parketě. Nejen že Erik neudělal zas tak velkou scénu, ten zakřiknutej nácek dokonce uspěl a odvedl ty dva dozadu. Jsem zvědavej jestli to ti dva přežijou. No nic, musím taky přiložit ruku k dílu. Rychle upiju whiskey, narovnám kravatu, upravím sako a jde se na věc. Dojdu k holce nasáklé Erikovým smradem.

„Dobrý večer slečno. Jsem zaměstnanec zdejšího klubu a s radostí vám oznamuji, že jste byla vybrána jako jedna ze dvou výherců našeho slosování.“ Vyseknu menší pukrle a mile se na ženu usměji. Snažím se vypadat jako anglický majordom. „Jakožto výherci vám náleží právo na pobyt ve VIP zóně, drinky nejvyšší kvality na účet podniku, návštěva střešního bazénu a vířivky.“ Žena se usmívá, ale váhá. Je potřeba v přesvědčování trochu přitvrdit. „Pakliže nechcete výhru využít stačí říct a vylosujeme jiného výherce.“

Lidé se vždy zbytečně bojí že o něco přijdou, až kvůli tomu občas zapomenou na selský rozum. Netrvalo to ani pět vteřin a už jsem jí ukazoval cestu do VIP salónku. Ukážu jí dlaní ruky na prázdné křeslo, pokynu a dodám: „Udělejte si prosím pohodlí, chcete li obslužte se u baru. Váš osobní sluha za chvíli přijde z tam těch schodů a bude se vám na plno věnovat. Já musím dojít vyzvednout druhého výherce.“

Před opuštěním VIP salónku mrknu na Kimiko. Když vcházím zpět do zbytečně hlučné místnosti všímám si, že Sasaki rozpracovala někoho koho bych popsal jako bývalý člen BTS. Už jsem se bál, že drží půst.

Na mě teď ale čeká hlavní chod. Potichu se přiblížím k introvertní dívce přilepené na zdi klubu. Její sklopené oči mi prozrazují, že by se chtěla připojit do chumlu těl, ale stydí se, bojí se že se znemožní. Zajímalo by mě jak dlouho už sbírá odvahu. Nedá se nic dělat budu jí muset trochu pomoct.

Potichu se k ní přiblížím, chytnu ji levou rukou a pravou ji přitisknu rukojeť nože na páteř. Nahnu se k ní a šeptám ji do ucha. „Ani se nehni, to co cítíš na zádech je revolver. Jestli uděláš jen píp přestřelím ti míchu.“ Přičichnu si k jejímu krku. Ve vzduchu vlají překrásná aromata. Strach, Teror, Panika, Beznaděj. Cítím jak se třese, začíná se zalykat a po tváři jí stékají slzy. „Pán domu není rád, když někdo prodává drogy pod jeho střechou.“ Koktavým hlasem z ní vypadne: „Ale já jsem nic nepro…“ „Řekl jsem ani píp, pak to budeš moct vysvětlit šéfovi. Teď půjdeš se mnou. Žádné prudké pohyby, chovej se nenápadně, nebo jsi na místě mrtvá!“ Vypadá to, že je zlomená. Odevzdaně se nechává doprovodit do VIP salónku. Nohy se jí třesou, vrávorá na podpatcích jak čerstvě narozené kůzle. Doprovodím ji před Kimiko, lišácky se na ni usměji a začnu hrát divadýlko.

„Příjem … ano … ne … a sakra“ Držím si ruku na uchu jako bych tam měl sluchátko. Pustím dívku a schovám nůž do pouzdra. „Promiňte slečno, moc se vám omlouvám, došlo k velkému nedorozumění. Spletli jsme si vás s jednou dealerkou, ale kolegové mi přes sluchátko řekli, že tu pravou už našli. Ještě jednou se vám omlouvám. Na baru vás odškodní. Prosím vraťte se zpátky do haly.“ Dívce se skoro podlomila kolena, vlna úlevy se jí přehnala po těle. Už neplakala strachem, ale štěstím. Chvíli mě pozorovala. Zkoumala můj obličej a hledala jakýkoliv náznak nebezpečí. Pomalu zacouvala o tři kroky, až se nakonec s úsměvem otočila a vydala se pryč ze salónku.

Než si stihne povzdechnou, přiskočím k ní, zarazím ji nůž do temene a chytnu ji do náruče. Ještě se trochu škube, zorničky má zúžené že nejsou skoro vidět. Dojdu ke Kimiko a položím na stůl nyní už bezvládné tělo. „Takhle ji v krvi zůstane všechen ten adrenalin a endorfiny. Bon apetit Kimiko-san.“ Řeknu a s chutí se zakousnu do krku mrtvé dívky.

Nečekané společnost?

Maličko.. jsem se smiřovala s tím, že hold budu coby ochranka těhlech dvouch...
Co nadělám.. není to nic co bych nedělala na běžné bázi, jenom to bude poněkud.. vidno širšího a většího rozměru, než jenom pár hodin či večer. Soudě dle i toho od koho to přišlo, nemuselo by to být ani finále nijak špatně zaplacené, či odměněné.. takže asi jako jo no. Nezbývalo než to celé tak nějak zkousnout a jít s proudem toho co chtěli..
Krapet jsem se zabrala do myšlenek, ve kterých jsem hledala alespoň krapet pozitiv z tohohle celého, že jsem nepobrala zprvu svoje smysli.. až za okamžik, kdy začali být více.. intenzivnější. Až poté, co jsem se na ně konečně zaměřila, zaměřili mě pak sami oním směrem.. na zírajícího muže?
Sakra, jak dlouho zíral..? A jak dlouho jsem byla já zahloubaná v sobě..?
A když se pak rozešel směrem ke mě, došlo mi, že on je Čistej.. a viditelně měl něco v úmyslu. Z toho jak nereagoval na okolí a byl si jistým sám sebou. Né, že by.. nebylo na co se dívat.. byl to rozhodně příjemný pohled pro moje oči.. ale když pracuji, jdou tyhle věci stranou.
Tenhle Čistej ale přišel s něčím, co mě krapet překvapilo..
"Angel Dust...? Něco se s ní stalo..?" zeptala jsem se krapet nechápavě. Angel Dust byla.. přestože byla vážnou zákaznicí, chodila si do baru jak chtěla, většinově nepravidelně. Někdy zůstala více dní, někdy se ukázala až třeba po týdnu. Vždycky to bylo takové.. nechci říkat, že bych si o ní dělala zrovna starosti áále.. nebýt jejího přičinění, dneska bych tu nestála..

SASAKI HAYAMI

Stála jsi bokem a sledovala svoje dva nové parťáky jak vymýšlejí plán. Snažila jsi se zapadnout do davu a nebýt viděna, ale po několika minutách jsi šestým smyslem ucítila někoho pohled na sobě. Periferně jsi zaregistrovala něco co nepasovalo do takové masy lidí, co se točí, tančí a nechávají se unést hudbou a oblbováky. Podívala jsi se tím směrem a tam jsi uviděla muže, který z tebe nespouští oči. Jen tak stál a pak k tobě vykročil.
Bez pochyb se dívá přímo na tebe a ty si můžeš všimnout  několik věcí. Je to čistokrevný upír. Je to asiat. A nemá tričko.
Jak kráčí davem lidí, děvčata se na něj dívají, dokonce na jeho hruď přistála nějaká ruka dychtivé opilé holky, která si musela sáhnout, ale on nereagoval.



Pomalu si to dokráčel až k tobě, pomalu se k tobě nahnul, aby mohl přemluvit hudbu a tys ho slyšela. Nemusel moc zvednout hlas, protože máte citlivější sluch, takže jsi to slyšela dobře.
"Ty si ta co má pomoct najít Angel Dust? Znal jsem jí. Moc dobře."
Angel jsi neviděla už víc jak týden, ani jsi o ní v baru neslyšela.

Hra na kočku a myš

"Dobře, tak dohodnuto. Sleduj a uč se, teď ti ukážu něco čemu u nás v Polsku říkáme "Niest ryzyka, Niest zabawa." zasměji se na Evana a rozcházím se do parketu.

odkaz ♬ ♬ ♬ ♬ ♬ ♬♬

Ti dva borci s tou druhou holkou jdou zrovna k baru na drink. Teď je ideální šance. Rozejdu se proti osamocené dívce. Její vůně mariánky jakoby mě k ní vábila.
Vlasy mi volně vlajou v prostoru. Jdu sebejistě a a charismaticky.
Díky tomu jak jsem zhulený jakoby se svět okolo mě zastavil. Jediné co jsem vnímal byla jenom hudba a tančící se ona. Naše pohledy se setkaly. Pohled lovce a jeho kořisti.

odkaz (Obrázek, jako obrázek to bohužel nešlo nahrát )

V jejích očích jsem viděl že je na stejné vlně jako já a vnímá to samé.
Jedno se téhle upírské výhodě musí nechat... Jejich pohled je okouzlující...a pohlcující.

Přijdu k ní a začneme spolu tancovat. Vlníme se přesně do rytmu hudby. Jako jedna bytost.
Chytám ji zezadu za boky a vlním se s ní. Ona se různě tře po mém těle. Zakloní hlavu a znovu se naše oči setkají. Už teď cítím jak se mi poddává...jakoby snad byla v moci nějakého kouzla které mi z očí vychází. Cítím jak jí proudí krev v žilách. Cítím její chuť.

Většina čistých upírů říká že je krev nejlepší když se oběť bojí. Já jsem tohoto názoru. Krev není nikdy sladší než když se vám oběť naprosto oddá a cítí tu vášeň. Oni to ale neví...oni se jako upíři narodili. Oni neznají ten pocit jaké z druhé strany...oni nebyli přeměněni.

Lehce ji stisknu. Teď už ji mám v moci. Znovu se vlníme do rytmu hudby a tancujeme. Svět okolo nás zanikl. Tohle je pouze náš moment. Cítím z ní jakoby po mém kousnutí vyloženě toužila. Je kompletně v mé moci.

Teď ale přišlo na druhou část plánu. Odstranit ty dva, kteří jdou jako na zavolanou. Je to jedna z typických dvojek. Namyšlený blbeček co dělá machra protože má za kámoše gorilu.
Ten druhý byl typický vazoun. Pomalý, silný a hádám že ani ne moc chytrý. Na oba dva typy jsem zvyklý.

Ten blbeček do mě vrazí a začne něco nadávat. Moc ho neslyším, ale myslím že to bylo něco ve stylu "Vypadni od ní."

Začnu se na něj smát a poté pronesu k dívce "Tenhle šašek je tady s tebou?"

"Já ti ukážu kdo je tady šašek." a začne se stavět do jakého si postoje.

"Ale snad by ses nechtěl prát. To bych ti moc nedoporučoval." vazoun se mezitím už taky připravuje. Je jasný že půjdou oba naráz.

"Tak teda pojď za mnou, tady se rvát nebudem." a vedu testosteronem nabytou dvojici pryč z parketu do soukromí schodů.

Tam se do mě blbeček hnedka pustí. Nechám si dát první dvě rány. Jen tak schválně. Potřebuji dostat pár ran aby mě to nakoplo. Blbec se ani neumí pořádně trefit.

"A teď já jo?!" a napálím mu tvrdou pravou zadní přímo na bradu. Tohle ho určitě vyplo.

Vazoun se na mě podívá a já mu říkám "Tak co? Jdeš další?"

Evane, teď je to na tobě s tou holkou. Uvidíme co v tobě je. Hlavně to neposer.