Andor.cz - Dračí doupě online

Zkouška lovem

Věřil jsem že tady Yakuza bude mít schovaných pár exemplářů na krmení. Bohužl mne Kimiko vyvedla z omylu. Nevadí, krmit se umím. Ahá už to začínám chápat, to je test. Chceš vědět kdo z nás udělá největší pozdvižení když se budeme chtít najíst. A nebo je to snad skupinová zkouška ? Testuje jestli jsme schopni spolupracovat a nebo se nezorganizovaně pustíme do lovu ? Kokeš najel a v hlavě jsem měl tolik nápadů, myšlenek a otázek.

Kimiko podotkla „kvalitní“, to slovo se mi točí v myšlenkách jak kulička od rulety, jen usednout na správnou definici.

Přejedu očima po Sasaki. Před chvílí se poprvé za delší dobu prosadila. Nevypadá že se jí chce lovit. Těžko říct co si myslí. Odmítla všechny oblbováky, asi chce zůstat ve střehu. Drží si odstup. Marně se snažím odhadnout jestli je to Japonská zdvořilost, nebo jestli má nějaké postranní úmysly. Budu si na ni muset dávat pozor. Ti co se neprojevují bývají buďto ti nejvíce neškodní a nebo právě naopak.

Pomalu se proplétám mezi zpocenými těly k baru. Rozčiluje mě myšlenka na to jak moje sako bude páchnout, až klub opustím. Nakloním se k barmanovi a snažím se přeřvat hlasitou hudbu. „Barmane, poprosil bych skotskou whiskey Double Wood a nebo Irskou single barrel podle toho co máte a cenu neřešte.“




Erik do mě šťouchne a poví mi svůj plán. Prohlédnu si potencionální jídlo a nejsem nadšený. V hlavě se mi stále jako kulička v ruletě točí myšlenka na Kimičina slova … něco kvalitního. „Proč ne, uvidíme co v tobě je.“ Řeknu a podívám se Erikovi do očí. „O tamtu holku zájem nemám, ale pomůžu ti za menší proti službičku. Odlákej ty dva na schody po kterých jsme předtím šli ať se na nich můžeš diskrétně vyřádit. A mezitím ti tu tvoji oblíbenkyni nachystám do VIP salónku aby sis ji po cestě zpátky mohl vyzvednout. Ty mi pak pomoz s tamtou.“ Řeknu a ukážu prstem na mladé děvče co se drží od zábavy bokem. Vypadá plachá a stydlivá. Pravděpodobně není pod vlivem a nemá žádné breberky. Někteří upíři jsou rádi, když je jejich kořist vystrašená dodává to jídlu notnou dávku dramatu. To bude moje volba.

Babysitting?

Nabídnuté drogy, ať už práškové či ´přírodní´ jsem zdvořile odmítla.
Tyhle věci prostě pro mě nebyly, jak ´za živa´, tak i potom v tomhle životě, stejně jako případné kouření nebo přílišné nalévání se alkoholem. Jop, nazývejte mě třeba staromódní ale mě to bylo jedno. Moje tělo, můj život.. nebo tedy, ´neživot´..
Ti dva nakonec přijdou s tím, že by nebylo špatné něco zakousnout.. a Kimiko tohle celé bez větších problémů podporuje. Nah, nic neobvyklého. Spíše bych se divila tomu, kdyby k něčemu takovému nedošlo.. ovšem jedna věc mě iritovala krapet víc.
"Sasaki Hayame.." řeknu a krapet i prstem poukážu na sebe, abych dodala pointu toho, že tohle.. je moje jméno. Nestojím o to, aby mě to volali ´Hej ty.. či ty malá.. ty pocem..´. To je jedna z mála věcí, které prostě nesnesu. A to zejména když mám pracovat..

Samo sebou, i když jsme pořád byly v tomhle klubu, držela jsem se toho, že bych těm dvoum měla dělat dozor.. babysitting?
Nah, aspoň na ně dohlížet z decentní vzdálenosti, jakožto takový ten standart co poskytuji každému klientovi se zubama, aby nepřišli problémy. Což jsem mínila dodržet i tady. Tedy z dostatečné vzdálenosti jsem je tedy sledovala, krapet se pokoušela zapadnout do davu, zatímco se ti dva viditelně chystali na akci.. vytypovali si kořist, to bylo vidět. Snad znají alespoň základy lovu ve společnosti.. to poslední co by se sem mělo dostat je rvačka.. rvačka ožralých se zfetovanejma.. nah, do čeho jsem to vlastně byla namočena...

Zakázaná párty

Mladá Japonka mou nabídku trávy odmítne.
"Ehhh...Jasně, nic se neděje." řeknu a znovu si potáhnu. Řekla mi jedno slovo, a já absolutně nevím co to znamená. Ale hádám že to bylo nějaké slovo odmítnutí.

Evan si mezitím dává pořádně do frňáku.
"No podívejme na něj na klučinu. Sotva z něj na chvilku spustíš oči , už si dává do kokosu. Tak třeba nebudeš takový cimprlín za kterého tě mám." pronesu k němu a začnu se smát.

Tráva už na mě začíná pomalu působit. Úsměv se mi rozléza od ucha k uchu. Jo! Tahle je fakt dobrá ! I přes zavřené dveře slyším jak mě k sobě hudba láká. Dokonce mám pocit jako bych viděl její vibrace. Naposledy z hluboka potáhnu a držím to v sobě. Mezitím hasím zbytek brka a schovávám ho na pozdější časy. O tenhle materiál bych nerad jen tak přišel.

Evan se zmíní o lidské svačince a Kimiko mu přitakává. Není to špatný nápad. Přeci jenom nebude trvat dlouho a přijde na mě žravka...a tahle lidská svačinka by pořádně bodla.

Konečně vydechnu. Tohle mě pošle do jiné dimenze. Cítím jak se mi zostřují smysly. Vše je najednou intenzivnější. Oči mi teď musí svítit jako měsíček. Cítím jak jsem zhulený...ale dobře zhulený, žádný badtrip.

"To není vůbec špatný nápad. Pravda že bych taky něco ZAKOUSL." prohlásím a zasměji se svému dvojsmyslu.

"Tak tedy....dobrý lov!" s těmito slovy mizím dolů do klubu.

Hudba jakoby sama žila. Repráky rezonují místností a hladí mé uši. Cítím jak mnou hudba projíždí a všímám si těch chutných obětí. Protančím se k baru a objednám si Cuba Libre se třemi rumy. Jeden panák je málo, dva ani necítíš ale tři jsou ideál.
Rozhlížím se po okolí. Nasávám pachy lidí....moment? Co to cítím? Můj zrak se upře k mladé holce. Dlouhé tmavé vlasy, rebelské oblečení a vůně mariánky která mě k ní vábí. To je ideální cíl. Tančí se dvěma kluky a jednou další holkou. Oba dva bych sejmul lusknutím prstu. Tihle budou určitě v páru. To by mohla být celkem zábava.

Už se chystám rozejít k nim a trochu ty kretény vyprovokovat k rvačce, když v tom si všimnu Evana. Na chvíli se zamyslím...ach jo, sám nevěřím tomu co právě chci udělat.

Přijdu za Evanem a řeknu "Podívej princátko. Ty nemáš rád mě, a já nemám rád tebe. Ale jestli spolu máme spolupracovat, tak by jsme se to měli naučit. Takže co takhle jít lovit společně ? Dokonce už mám i nějaké typy. Vidíš támhle ty dvě holky s těma dvěma borcama ? (Ukážu na skupinku kterou jsem si vyhlídl)
Co by si řekl vzájemné spolupráci. Já sejmu borce , a ty mezitím smotáš holky. To by šlo ne ? "

ZAKÁZANÁ PÁRTY

Erik odmítl nataženou ruku Kimiko a vytáhl svojí vlastní dobrůtku. Za to Evan se nechal lehce zlomit a okusil opravdu kvalitní matroš. Všechny cévy v hlavě se mu okamžitě roztáhly a svět kolem něj nabyl nové vůně a barvy. Kimiko se na něj usmála, její tenké a ostré tesáky vykoukli ven a řekla.
"Líbiš se mi Evane." Na jeho další otázku ohledně jídle, se zatvářila trochu vážně. Našpulila rty a hodila se dozadu do opěradla sedačky. Chvíli se dívala na Evana takovým zkoumavým pohledem, pak i na ostatní. Po chvilce ticha se rozhodla.
"Evane, Eriku, Neznáma, taky mám hlad. Tam dole se teď baví přes dvě stě lidí, co kdyby jste šli tam a přinesly nám něco ... k zakousnutí? Výběr nechám na vás. Každý jednoho. Tak co vy na to?"

Tenhle klub není navštěvovaný jenom upíry, je otevřený všem a mezi mladými lidmi je opravdu oblíbený. Samozřejmě lidi nemají přístup do horních pater, o to se starají gorily na schodech. Nahoru pustí jenom špičáky z Yakuzy.

Kdyby jste šli ven z VIP, můžete se podívat dolů a vidět stovky zpocených těl jak tančí na velkém parketu, nebo sedí po krajích při stolech. Hudba a světla řádí na plný výkon a barmani jednou na plný plyn. Za barem je jedna upírka a dvě lidské holky. Jsou tam dvě schodiště střežené svalnatými upíry a u východu jsou další dva, kteří mají na starosti koho pustí dovnitř a koho ne. Alkohol a drogy jsou cítit ve vzduchu. Taky jsou tam záchody odděleně pro holky a pro kluky.

Kimiko ještě dodala. "A ne že mi sem dotáhnete nějaký odpad. Dáme si něco kvalitního že?"

Dění pokračuje
NY večer

Naštěstí naše čekání není kdo ví jak dlouhé.
Dokonce ani nestihnout zasmradit tuhle místnost svým kuřivem... jeho příchod, sama jsem jej cítila daleko dříve než jej byly schopny zachytit moje ostatní smyslu. Je totiž jenom hrstka věcí, co dokáže někomu jako jsme my, přivodit tyhle pocity.. pocity kdy jednomu přeběhne až pomyslný mráz po zádech a zježí se pomyslně chlupy na krku.
A on sám byl... částečně takovým jakým jsem si jej představovala ze všech.. povídaček? Vyprávění...?

Když přeběhl mezi námi pohledem, decentně jsem uhnula trochu stranou, jak se slušeno pro někoho jako jsem byla já.. pořád lehce... unikala mi myšlenka toho, proč jsem tu byla já? Muž jeho postavení, měl kolem sebe rozhodně schopnější, obdařenější, zkušenější jedince než jsem byla já sama... tak proč, proč já?
I přestože to nevypadalo třeba, pečlivě jsem Kimiko poslouchala, přestože mi myšlenky stále vířili hlavou. A pak.. mi to asi postupně došlo. Myšlenka toho, proč jsem tu byla a k čemu mě tak mohli chtít... abych hlídala, chránila tyhle dva, zatímco budou ´vyšetřovat´ tohohle mesiáše.
Ah, to by asi dávala už smysl, proč by mě tu chtěli. A bylo to oukej se mnou? Nejspíše ano.

Tohle malé setkání skončilo nakonec dříve, než pořádně začalo. A co jsme se dozvěděli?
Že existuje hrozba v podobě nějaké mesiáše, někoho kdo dělá bordel a rozvrací vztahy na všech frontách. Logické, že se ho chtějí zbavit, sama bych volila stejný nápad. Tedy, ti dva zřejmě to mají vše zjistit a zajistit a já, jen třetí do trojce, coby ten co jim bude krýt záda.
Při přesunu z místnosti, to vypadá na mírný střet mezi mnou a jedním z těch dvou.. skoro, chtěla jsem pootevřít ústa s tím, že mínila jsem mu říci, jaký byl jeho problém.. když vezme to za zcela jiný konec. Ustoupil mi z cesty a ještě k tomu mě i vybídl abych šla před ním. S nepatrným pozvednutím pravého obočí jsem nakonec udělala co chtěl a prošla před ním..

Opustili jsme honosnou kancelář a vydali se více do jámy lvové.
Pro mě osobně tohle prostředí.. nebylo žádnou novinkou ani ničím zvláštním. Pravda, bylo to daleko.. honosnější, než Safírový drak, ale i ten měl svoje kouzlo. Tedy zkráceně řečeno, cítila jsem se tu.. jako ryba ve vodě, tedy ve svém přirozeném prostředí. A to i když jsme procházeli kolem místní ochranky. I se svojí výškou jsem se.. nikdy necítila méněcenná.
VIP místnost byla, řízená samozřejmě stylem VIP. Též nic co bych neviděla poprvé. A zřejmě ani naposledy. Alkohol, drogy samozřejmě nechyběli. A jakmile se dveře zavřeli, bylo to jako buffet.. obslužte se sami prosím. Kimiko začíná první a ti dva, jí poměrně rychle následují. Nepřekvapuje mě to, ale stejně tak nemám sebemenší chuť se k něčemu takovému přidat.
"Hoshikunai..." odmítnu zvučně nabízenou trávu od toho co se představil jako Erik. Odmítám i případné nabídnutí šňupacího prášku ať už od druhé strany, či samotné Kimiko. Nejsem kazič zábavy, ale stejně tak nejsem ani její účastník. Nezajímám se o tyhle věci..

Erik se na mě šklebí jak měsíček nad hnojem. Bůh ví co se mu honí v hlavě. Jestli vypustil ticháčka tak odsud utíkám, schůze neschůze. Najednou mě však přepadne strach. Poznám kdy jsem lovec a kdy kořist. A teď se cítím jako kořist, pan Shiroi je tady.

Přišli mi jako den a noc. Tichý odtažitý stařík slušně oděný, vyvolávající respekt a žena co si doma zapomněla druhou půlku vlasů a na sobě měla novou jarní kolekci ze sekáče alá co se našlo u kontejneru. Ten punk asi vážně nikdy nezemře pomyslel jsem si. I když mi její vizáž přišla dehonestující patří jí můj soucit, stát ve stínu svého otce je nepříjemné, obzvlášť, když je váš otec velikán jako pan Wataru.

Trochu jsem doufal, že si s námi stařík promluví, docela se ho bojím, ale chtěl jsem klanu dokázat, že mám na to vystupovat našim jménem. Teď však když poslouchám tenhle poslední výkřik výtržnické módy začíná mi docházet, že tady o diplomacii nejde. Poslali mě sem, abych si hrál. Dobře … dobře, budu si hrát. Jestli je budu vraždit sám, nebo s bezdomovcem a domorodky-ní na tom tolik nesejde. Víc tesáků je víc mrtvých fanatiků a to mi zní jako výhodný byznys. Pak jsem si ale řekl, že to možná přehodnotím, protože se mě dotkla nekňubova tlapa. U všech svatých !! Tenhle oblek mám do společnosti, teď ho budu muset spálit, bůh ví v čem se ty ruce hrabaly. Opráším si zasažené místo a otočím se na Erika. „Promiň, ale přátelím se jen s lidmi co ví o existenci toaletního papíru.“ Řeknu a oplatím mu úsměv.

Když nás vedla do VIP zóny udělalo mi to radost. Přiznávám že jsem ješitný a nestydím se za to. Jistí lidé se prostě narodili tak, že je od nich vyžadováno vybrané chování a obecně kvalitní reprezentace jejich osoby a rodiny. Tím pádem trocha respektu a docenění mi přijde jako spravedlivá odměna za hodiny studia etikety a bontónu. Radost se však vzápětí vytratila, když mi došlo, že do stejné VIP zóny směřuje i ten přerostlej Polskej Oliver Twist. Respekt, kterým jsem si myslel že disponuji, se ukázal jako Fata Morgana.

Uvelebím se do sedačky naproti Kimiko, poupravím si kravatu a knoflíky. Oči mi spočinou na sáčku a přepadne mě strach. Moc moc doufám, že je slečna jen fanoušek do pečení a zapomněla si tu kypřící prášek, ale dobře vím co přijde teď. Koukni na ni, už seká dobrotu a sice kreditkou a rovnou do nosu. Zježí se mi chlupy na zátylku, sliny se mi vhrnou do úst a zamotá se mi hlava. Jako by na mě celé moje tělo řvalo: běž, chytni ten stůl a vysyp si to všechno do huby ! Mozek mi přehrává vzpomínky na Anglii jako by to byl film od Bergmana. Už jednou jsem se z těhle sraček dostal a nepotřebuju to zažít znova. Vím jak to chodí, teď si dám kokeš, dokrmím to pak perníkem, trochu Éčka, přihodíme trip abychom nebili troškaři a ráno se budu válet v hromadě vysátejch mrtvol a budu si přát abych se nikdy nenarodil. Otec už tu není aby po mě uklidil a nesmím klanu dělat ostudu. S velkým přemáháním odolávám neskutečnému skýtanému pokušení.

Kriste něco říkala, nevím co, nedával jsem pozor šklebil jsem se místo toho na hromádku bílého pokladu. Z rozházených slabik co jsem zachytil z její řeči se snažím poskládat nejpravděpodobnější verzi toho co mohla říct. Bylo tam určitě něco o představení a docích. Odkašlu si.
„Jmenuji se Evan Rockwood. Asi není tajemství, že jsem zde v zastoupení klanu BloodLine. Těším se na naši spolupráci. Kimiko-san o kterých docích jste to mluv…“ Zarazím se když vidím její nataženou ruku se stočenou bankovkou. Proč mi to dělá tak težký ? Říkám si. Ta bankovka chce abych si ji strčil do nosu a sroloval plíce. Ruka se mi sama od sebe natáhne k bankovce. Naštěstí jsem schopen posbírat myšlenky a stáhnu ruku zpět k tělu.

Pak ale ve vzduchu ucítím smrad mariánky. Tahle už ale nesmrdí jak mech, pneumatika a toulen, tahle je kvalitní. Kde to ten pobuda sehnal. Za tohle by se nestyděli ani kluci z Wesminsteru. Pach trávy byla poslední kapka, stéblo co zlomilo velbloudovi hřbet. Vzal jsem Kimiko bankovku z ruky a dopřál si pořádně tlustou lajnu. V hlavě mě celou dobu zněl hlas, říkal že tohle není dobrý nápad. Ale na to už bylo pozdě a hlas začal utichat.

Po tom co jsem si přepudroval nos se uvolním, olíznu si špičáky, podívám se na Kimiko a řeknu. „Neměla by jste něco k jídlu Kimiko-san ? Preferuji živé maso.“

Spojenci proti své vůli

"K-K-Kokot." zasměji se v hlavě nad tím jak se Evan snaží o Japonštinu. Na venek však svůj úsměv nemaskuji. Nejradši bych k tomu pronesl nějakou poznámku na jeho účet...ale ani si nestihnu zapálit cigaretu a do místnosti vstupuje starý upír.

Podle pachu se bude jednat určitě o hlavu klanu. Hned za ním vstupuje i mladá upírka...možná nějaká společnice toho staříka. Wataru si vyměnil pár slov s tím namyšleným volem v brnění a tím byla jeho řeč u konce. Blbec odešel a slovo si vzala ta mladá upírka.

Tenhle asijský "Punkový" styl mi nic neříká. Radši dávám přednost typickému špinavému Punkáčovi z Evropy. Ani ta holka se mi moc nelíbí. Skoro žádné vlasy a submisivní pohled. To jde úplně mimo mě.
Zato ale ta druhá je věc jiná.

Když se Kimiko rozpovídá, poslouchám jí jenom tak na půl ucha. Má pozornost směřuje někam jinam. Kdopak asi jsi cizinko? Pohledem dravce si prohlížím Hayami . V očích mi je vidět snad vše. Zájem, vášeň a touha po lovu...nebo se stát kořistí. Jsem však připravený kdykoliv uhnout pohledem a pousmát se, pokud se na mě podívá. Asi by to vypadalo blbě, kdyby se točila a já na ní takhle nápadně čuměl.
Vzbudila si můj zájem cizinko, uvidíme co ukáže čas.

Rachel mi ženy nezakazuje, a já zase moc dobře vím komu patřím a čí pěšák jsem. Ostatní ženy...jsou prostě jen ženy. Ale tahle jedna...to je bohyně. Ta jediná nade všema.

Když Kimiko udělá krátkou pauzu tak toho využiji.
"Slyšíš to princezno? Nakonec z nás budou ještě nejlepší kámoši!" zasměji se a lehce bouchnu do ramene Evana. Vsadím se že až přijde domů tak to sako vyhodí a místo si vydezinfikuje.

Pak ale Wataru odchází a mladá Japonka řekne něco co mě zarází. Takže dcerka jo? To bych na první pohled vůbec neřekl.

Nakonec se zvedáme a odcházíme z místnosti pryč. Jdu schválně tak, abychom se s Hayami setkali u dveří. Chci udělat krok, ale nakonec se zastavím, usměji se a rukou naznačím že ji pouštím.

"Nic lacinějšího tam nemáš? Blbče!" řeknu si v duchu když si uvědomím, jaké klišé jsem právě udělal.

Když dorazíme do VIP salonku tak uznale kejvu hlavou. Tohle je dobrý. Hodně dobrý. Začnu si prohlížet flašky alkoholu. Samý fajnový věci. Bimber tady asi určitě nenajdu. No nic, budu si muset vystačit s vodkou. Naleji si do sklénky...ale nejradši bych to do sebe lil rovnou z flašky. Tohle pití na smetánku mě fakt nebaví. Ale zatím budu hrát tohle divadélko že nějakou úroveň mám. Kdo ví...třeba se to ještě zvrhne.

Kimiko mezitím začne dělat lajny na stole. Kokeš...nebo něco podobnýho. Tyhle městský drogy jak tomu říkám mě nikdy nelákaly. Mám radši tu přírodu. Houbičky, tráva či šalvěj to je můj šálek.

Pak má dojít na představování. Vidím jak se do toho všichni hrnou a tak teda začnu.

"Vidím že se do toho představování moc nemáte. Já jsem Erik. A asi je zde všem jasný jaký klan tu zastupuji (Přejedu očima po všech. Je jasné že nemám ani šikmé oči a ani slušivé sáčko). " představím se, a jsem rád že tohle už mám za sebou. Nesnáším tyhle momenty představování. Jeden neví jak se má vlastně představit aby nevypadal jako úplný debil.

Nabídnutou čáru odmítnu se slovy "Ne děkuji, tenhle typ drog moc nemusím. Mám radši něco přírodního." a vytáhnu umotaného špeka. Zapálím ho, a zhluboka potáhnu. Tahle má lahodnou chuť a je krásně jemná. Zároveň vím do jakého stavu zvládne poslat. Než odejdu tak se určitě ještě stavím na parket, a vím že s touhle trávou to bude opravdu intenzivní zážitek.

Potáhnu ještě jednou abych se ujistil že nezhasne po prvním potahu, a s úsměvem nabídnu brko Hayami

"Vypadáš že máš ráda tenhle druh hudby. S tímhle pocítíš na svém těle každičký tón a necháš se doslova unést rytmem ."

Jestli si dneska dáváme voraz, tak chci tuhle slečnu rozhodně více poznat. Navíc Pyšnou Princeznu Evana už stejně znám. Zatím ale jenom kroužím okolo. Zjišťuji možnosti a čekám na ten správný moment kdy se proměnit v šarmantního kavalíra...dobře, tohle z ní jako z nějakého knížního románu. Vlastně ani nevím jestli něco takového dokážu. Vždyť do kavalíra mám daleko a slovo šarmantní ani nevím co znamená.

SPOJENCI PROTI SVÉ VŮLI

Dračí oči

asi 20:00 večer

Ani ne pět vteřin po té co Evan odmítl cigaretu a Erik si chtěl zapálit tu svojí, se dveře otevřeli. Sekretářka je otevřela dokořán a uctivě sklonila hlavu, když kolem ní prošel docela staře vypadající muž. Čistotu a sílu jeho krve jste cítili až na jazyku. I když jste ho doteď nikdy neviděli, víte na sto procent, že tohle je Wataru Shiroi, vůdce Yakuza klanu.



Na sobě měl kvalitní sako a a boty. Když prošel přes dveře, díval se jenom před sebe na muže, který seděl na jeho stole a kouřil cigáro. Ten si potáhl a postavil se. Ale nijak rychle, pomalu a nezaujatě. A pak přes dveře ještě vešla žena.



Její oblečení se daleko lišilo od Wataruho. Rebelské oblečení s těžkými boty a extravagantním účesem.


"Hotovo?" Zeptal se Wataru zakrvaveného muže zatím co obešel stůl a sedl si do svého křesla.
"Ano pane ..." odvětil muž a potáhl si z cigarety. "... ale nic nevěděli. Mesiáš je kontaktoval asi před týdnem, ale stejně jako vždy, nenechal žádnou stopu jak ho vypátrat."

Wataruho tvář se ani nehla a tvářil se pořád stejně vážně. "Dobře Sawa." Řekl a lehce mávl dlaní na znak, ať Sawa odejde. Ten přikývl a dal se na odchod. Ženě, která přišla a s Waturuem věnoval lehký úsměv a pak zmizel z místnosti.


Wataruho pohled spočinul na vás. Každého z vás přebodl pohledem a jeho tvář se ani nehla. V místnosti zavládlo ticho. Ale místo něj se ozvala žena.
"Tohle je Wataru Shiroi, já jsem Kimiko. Dík, že jste přišli. Asi víte, že nám tady ve městě začal řádit jistý psychopat, kterého se musíme zbavit. Jeho činy zasáhli obchody a bezpečnost všech tří klanů a pán Shiroi navrhl plán, jak se ho zastavit. Do teď žádný z klanů nebyl schopen Mesiáše najít, protože všichni máme ... jiné metody, takže jsme vytvořili několik smíšených týmu. Váš tým povedu já a příkazy budete přijímat pouze ode mě. Vaše klany s tím souhlasili a budou od vás požadovat pravidelné hlášení." Dlaní ukázala na Erika a Evana.

Sedla si na stůl na místo, kde předtím seděl Sawa a pokračovala.
"Mesiáš získává nové stoupence každý den a jejich počet odhadujeme na dvě stě. Zatím se ho podařilo najít jenom jednou klanem She, ale celá jejich jednotka byla při útoku vyvražděna. Takže předpokládejme, že je Mesiáš dobře chráněn. Po celým městě zanechává mrtvé lidi a nedbá na obezřetnost. Naposledy zaútočil na policejní vůz a oba dva policisty zabil. Takže chápete, že se tahle situace může lehce vymknout z pod kontroly."

Na to se Wataru zvedl a dal se na odchod. Zastavil se vedla Kimiko a bez toho, aby se na ní podíval tiše řekl.
"Buď opatrná."
Ona jen tiše odpověděla. "Ano tati."

Wataru odešel a dveře se za ním zavřeli. Kimiko se na vás podívala a řekla.
"Jo, určitě máte otázky, ale ne tady. Pojďte za mnou do VIP, tady je to otrava."


Rychle se vybrala ven z kanceláře a po schodech seběhla dolů. Nezůstávalo vám nic, jen jí následovat. O tří patra níž jste se ocitli v živém a hudbou naplněném baru. Kolem schodů stálo několik nabušených strážců, aby se nahoru nedostal nikdo nepovolaný. Vy jste prošli kolem baru za Kimiko do zavřené místnosti. VIP salon byl cítit alkoholem a drogami, ale byl prázdny. Luxusní sedačky, všude neonové světla a na stole láhve alkoholu. Uvnitř hrála hudba ale tišeji, hlavní dunění bylo za dveřmi, které se za vámi zavřeli.

Kimiko se hodila doprostřed sedačky a ukázala rukou kolem sebe.
"Udělejte si pohodlí."
Kimiko vypadá na dvacet, ale pravý věk upíra zjistíte jenom podle chuti jeho krve, nebo se zeptáte.
Na stole ležel sáček s bílím práškem, který sebrala do ruky a začala na stole dělat čáry. "Budu ráda, když se představíte. Dnes si dáme voraz a zítra vyrazíme do doků. Bloodline nám dali správu, že jim miznou pracovníci a šéf doků nic nenahlásil. Prý ho dali sledovat a včera v noci znásilnil a zabil lidskou holku, kterou nechal ležet na ulici. To dělají jen stoupenci Mesiáše takže ..." Kimiko si šňupla čáru ze stolu a s úlevou si vydechla. Pak trubičku ze sto dolarovky zvedla a natáhla ruku, jestli si někdo bude chtít vzít.

Toho večera jsem nečekal že by se mohlo něco stát. Světla ulice se míhala po okně vypůjčeného Aston Martina a mě přepadala melancholie. Chtěl jsem dupnout na plyn a trochu to tady rozzvučet, ale souklanníci mi kladli na srdce abych nepřitahoval moc pozornosti. Všude kolem jsem pozoroval tváře opilých newyorčanů, kteří se motali po ulici a vykřikovali nesmysly do noční oblohy. Už už by to jednoho svádělo, aby lehce zatočil volantem do prava a udělal tohle hlučné město o něco tišší.
Z ničeho nic, telefonát. Strejda Roy volá. Přijmu hovor, přiložím k uchu a poslouchám. Mám zajet do klubu Dračí oči, zjistit co tam klubík orientálních šavlí vymýšlí a neudělat při tom ostudu. Tomu že bych dostal podnik zpátky se mi jen těžko věří, ale když to říká Roy, tak na tom třeba něco bude.

Když dorazím do klubu, najednou se mi udělá trochu nevolno. Nevyhledávám místa kde se baví lůza, kde se tanec změnil na šamanské poskakování bez ohně a kde nejste schopni pořádně vidět ani slyšet, protože vám shluky naprosto přepálených subwooferů posílají do uší basy o takové výbušné hlasitosti, že by se za ně nemuseli stydět ani pyrotechnici džihádu a když si nedáte pozor a podíváte se moc do stropu tak vám lasery vypálí oči ani nemrknete. Co bych dal ze trochu valčíku a klasické hudby. Náhle se mi však udělá o něco hůř. Po cestě jsem přemýšlel koho ti ubožáci z SHE pošlou a tady stál... Buran Erik…. Poslední dochovaný exemplář neandrtálce. Smrděl mi jako nekvalitní tráva s lehkou příměsí spálené pneumatiky. Proboha, proč ze všech ztracených existencí si Ráchel vybrala právě jeho, netuším co se jí honí hlavou a jestli spatřuje něco zábavného v proměněných prosťáčcích. Zamumlá na mě něco tou krční chorobou, které se také říká polština. „Ale podívejme, Erik. No nejsem já ten nejšťastnější upír na světě ?" Prohodím sarkasticky řečnickou otázku.„Koukám že jsi stále fanouškem dekadence. Buď té lásky a dej si trochu pozor na dentální hygienu, jsou ti z mordy cítit krysy a tady jsme ve vybrané společnosti." Pak z něho vyšlo pár rasistických poznámek. Bože dej mi sílu. Jestli tohle přednese, až se budeme s Yakuzou bavit o Mesiášovi vzduch v místnosti bude o něco tíživější. A jestli toho vola zabijou budu muset Ráchel na koberečku vysvětlovat, že já za to nemůžu.



Moje obavy však přeruší sekretářka vedoucí nás do kanceláře, kde čekají dvě orientálky a nějaký exot v brnění.

Roy mi kdysi vyprávěl o východních zvyklostech a půjčil mi Cédéčko japonština pro turisty, když jsme spolu mluvili o Yakuze. Tehdy jsem ho chtěl vyhodit, ale vypadá to že se nakonec možná bude hodit. Vyseknu tři rychlé diskrétní poklony. Marně v paměti hledám jak se správně zdraví, až nakonec ze sebe vykoktám: „K-K-Konu Banu Wáá“ Pohledem přejíždím po muži v brnění. V duchu přemýšlím jestli se sem zatoulal na maškarním, nebo si zapomněl vyprat oblek a tohle byl jeho poslední kus oblečení co doma našel. Nabízí mně a nedotřelcovi cigaretu. „Děkuji za nabídku, ale oželím.“ odpovídám mu s falešným úsměvem a lehce se ukloním. Už se těším až odsud vypadnu. Jestli se budu muset klanět celý večer namůžu si zátylek. Doufám že strejda Roy nekecal a získám si po téhle šaškárně v klanu trochu úcty.

(Před vámi stojí kluk/muž těžko říct jestli dospělý nebo pubescent. Má po ramena dlouhé vlnité vlasy tmavě oříškové barvy. Na sobě vyžehlený oblek a mokasíny.)

Cesty osudu
NY večer

Ještě.. tak nějak stále jsem se.. vnitřně přizpůsobovala tomuhle novému životu..
Kdo ví, jestli by tohle člověk dokázal nazvat životem.. pro mě osobně to byla druhá šance.. nemínila jsem si jí nechat protéci mezi rukama a byť to znamenalo mnoho věcí, které se museli změnit, včetně mého doposavadního života samotného, rozhodně jsem nemínila zklamat v tomhle Draka. Ať už tak, či onak budu dělat jeho jménu čest..

Nakonec.. že by se tohle vše zúročilo..?
Kdo ví jak to jeden může nazvat, ale já věděla jen, že Drak mě vyslal na.. poněkud vyšší místa než bylo to jeho. Místo, o kterém jsem dosud znala jenom prakticky z vyprávění ostatních. Místo, které mě nepřestávalo uchvacovat v první vteřině, kdy jej moje oči spatřily.
Nejenom co se výhledu týkalo, ale stejně tak, jak to tu vlastně bylo zařízené. Skoro.. jako bych se mě v tenhle okamžik dotknul kousek skutečného domova, odkud jsme se odstěhovali, protože rodiče zatoužili po životě za velkou louží..
Sekretářce jsem sice kývla, ale její nabídku nepřijala. Mlčky, tiše a s jistím nevyřčeným obdivem jsem si prohlížela věci, které zde byly vystaveny. Ať už se jednalo o menší věci, či zbroj a nebo i zbraně.. všechno mě to uchvacovalo stejnou měrou.

Nechala jsem se tím lehce více pohltit natolik, že jsem skoro až překvapeně sebou cukla, když vešel sem někdo další.
Překvapení to bylo však jenom vteřinové, než moje smysli zase vzpamatovali se... krev.. zabil teď právě někoho? Nebo alespoň před velice krátkou dobou.. ne, tohle nemohl být ten, kdo tu vede tenhle klan.. ne?
Na jeho slova jenom decentně zavrtím hlavou k jisté odpovědi. Dále jej jen taktně maličko pozorovala.. jak bral si cigarety z šuplíku stolu, jakoby mu to tu vlastně celé patřilo.. ale něco mi říkalo, že to tak není. Že hlava klanu bude daleko... cnostnější, důstojnější.

Zakrátko otevřou se dveře znovu a dovnitř tak vejdou další. Jeden nepochybně čistej.. skvělé, čím více těhlech nadutců na místě, tím lépe.. i když ani křižovatky nebyly o nic lepší, byť sama mám co říkat, ale mě osobě alespoň mnoho říkala čest či jistá míra úcty.
Mezi jejich případnou interakci jsem se nijak nevmněšovala ani se nesnažila zasáhnout. Pouze a jen, jsem případně kývla na zpět, coby známka pozdravu ale stála jsem tam, kdy můj postoj mohl působit lehce uvolněně, však nesl v sobě prvky, které jsem už za tu dobu pojala coby ochranka.
Mé myšlenky plynuli pouze k tomu, aby se hlava objevila co nejdříve a nešlo tady k nějaký výtržnosti..



Vzhled:
Hayami vysoká 168cm, štíhlá, útlá postava. světlejší pokožka. Černé, hladké, rovné vlasy, lehce více pod ramena. Čokoládově hnědé oči.
Na jejím těle, pár i v obličeji, se vyskytuje množství tetování. Na sobě má víceméně to co je na obrázku tedy - páskovaný top, přes něj něco co připomínalo crop top v kimono stylu a uplejší džíny s vyšším pasem. Stejně tak podobné je to s jejím účesem.