Andor.cz - Dračí doupě online

ZAKÁZANÁ PÁRTY

Erik odmítl nataženou ruku Kimiko a vytáhl svojí vlastní dobrůtku. Za to Evan se nechal lehce zlomit a okusil opravdu kvalitní matroš. Všechny cévy v hlavě se mu okamžitě roztáhly a svět kolem něj nabyl nové vůně a barvy. Kimiko se na něj usmála, její tenké a ostré tesáky vykoukli ven a řekla.
"Líbiš se mi Evane." Na jeho další otázku ohledně jídle, se zatvářila trochu vážně. Našpulila rty a hodila se dozadu do opěradla sedačky. Chvíli se dívala na Evana takovým zkoumavým pohledem, pak i na ostatní. Po chvilce ticha se rozhodla.
"Evane, Eriku, Neznáma, taky mám hlad. Tam dole se teď baví přes dvě stě lidí, co kdyby jste šli tam a přinesly nám něco ... k zakousnutí? Výběr nechám na vás. Každý jednoho. Tak co vy na to?"

Tenhle klub není navštěvovaný jenom upíry, je otevřený všem a mezi mladými lidmi je opravdu oblíbený. Samozřejmě lidi nemají přístup do horních pater, o to se starají gorily na schodech. Nahoru pustí jenom špičáky z Yakuzy.

Kdyby jste šli ven z VIP, můžete se podívat dolů a vidět stovky zpocených těl jak tančí na velkém parketu, nebo sedí po krajích při stolech. Hudba a světla řádí na plný výkon a barmani jednou na plný plyn. Za barem je jedna upírka a dvě lidské holky. Jsou tam dvě schodiště střežené svalnatými upíry a u východu jsou další dva, kteří mají na starosti koho pustí dovnitř a koho ne. Alkohol a drogy jsou cítit ve vzduchu. Taky jsou tam záchody odděleně pro holky a pro kluky.

Kimiko ještě dodala. "A ne že mi sem dotáhnete nějaký odpad. Dáme si něco kvalitního že?"

Dění pokračuje
NY večer

Naštěstí naše čekání není kdo ví jak dlouhé.
Dokonce ani nestihnout zasmradit tuhle místnost svým kuřivem... jeho příchod, sama jsem jej cítila daleko dříve než jej byly schopny zachytit moje ostatní smyslu. Je totiž jenom hrstka věcí, co dokáže někomu jako jsme my, přivodit tyhle pocity.. pocity kdy jednomu přeběhne až pomyslný mráz po zádech a zježí se pomyslně chlupy na krku.
A on sám byl... částečně takovým jakým jsem si jej představovala ze všech.. povídaček? Vyprávění...?

Když přeběhl mezi námi pohledem, decentně jsem uhnula trochu stranou, jak se slušeno pro někoho jako jsem byla já.. pořád lehce... unikala mi myšlenka toho, proč jsem tu byla já? Muž jeho postavení, měl kolem sebe rozhodně schopnější, obdařenější, zkušenější jedince než jsem byla já sama... tak proč, proč já?
I přestože to nevypadalo třeba, pečlivě jsem Kimiko poslouchala, přestože mi myšlenky stále vířili hlavou. A pak.. mi to asi postupně došlo. Myšlenka toho, proč jsem tu byla a k čemu mě tak mohli chtít... abych hlídala, chránila tyhle dva, zatímco budou ´vyšetřovat´ tohohle mesiáše.
Ah, to by asi dávala už smysl, proč by mě tu chtěli. A bylo to oukej se mnou? Nejspíše ano.

Tohle malé setkání skončilo nakonec dříve, než pořádně začalo. A co jsme se dozvěděli?
Že existuje hrozba v podobě nějaké mesiáše, někoho kdo dělá bordel a rozvrací vztahy na všech frontách. Logické, že se ho chtějí zbavit, sama bych volila stejný nápad. Tedy, ti dva zřejmě to mají vše zjistit a zajistit a já, jen třetí do trojce, coby ten co jim bude krýt záda.
Při přesunu z místnosti, to vypadá na mírný střet mezi mnou a jedním z těch dvou.. skoro, chtěla jsem pootevřít ústa s tím, že mínila jsem mu říci, jaký byl jeho problém.. když vezme to za zcela jiný konec. Ustoupil mi z cesty a ještě k tomu mě i vybídl abych šla před ním. S nepatrným pozvednutím pravého obočí jsem nakonec udělala co chtěl a prošla před ním..

Opustili jsme honosnou kancelář a vydali se více do jámy lvové.
Pro mě osobně tohle prostředí.. nebylo žádnou novinkou ani ničím zvláštním. Pravda, bylo to daleko.. honosnější, než Safírový drak, ale i ten měl svoje kouzlo. Tedy zkráceně řečeno, cítila jsem se tu.. jako ryba ve vodě, tedy ve svém přirozeném prostředí. A to i když jsme procházeli kolem místní ochranky. I se svojí výškou jsem se.. nikdy necítila méněcenná.
VIP místnost byla, řízená samozřejmě stylem VIP. Též nic co bych neviděla poprvé. A zřejmě ani naposledy. Alkohol, drogy samozřejmě nechyběli. A jakmile se dveře zavřeli, bylo to jako buffet.. obslužte se sami prosím. Kimiko začíná první a ti dva, jí poměrně rychle následují. Nepřekvapuje mě to, ale stejně tak nemám sebemenší chuť se k něčemu takovému přidat.
"Hoshikunai..." odmítnu zvučně nabízenou trávu od toho co se představil jako Erik. Odmítám i případné nabídnutí šňupacího prášku ať už od druhé strany, či samotné Kimiko. Nejsem kazič zábavy, ale stejně tak nejsem ani její účastník. Nezajímám se o tyhle věci..

Erik se na mě šklebí jak měsíček nad hnojem. Bůh ví co se mu honí v hlavě. Jestli vypustil ticháčka tak odsud utíkám, schůze neschůze. Najednou mě však přepadne strach. Poznám kdy jsem lovec a kdy kořist. A teď se cítím jako kořist, pan Shiroi je tady.

Přišli mi jako den a noc. Tichý odtažitý stařík slušně oděný, vyvolávající respekt a žena co si doma zapomněla druhou půlku vlasů a na sobě měla novou jarní kolekci ze sekáče alá co se našlo u kontejneru. Ten punk asi vážně nikdy nezemře pomyslel jsem si. I když mi její vizáž přišla dehonestující patří jí můj soucit, stát ve stínu svého otce je nepříjemné, obzvlášť, když je váš otec velikán jako pan Wataru.

Trochu jsem doufal, že si s námi stařík promluví, docela se ho bojím, ale chtěl jsem klanu dokázat, že mám na to vystupovat našim jménem. Teď však když poslouchám tenhle poslední výkřik výtržnické módy začíná mi docházet, že tady o diplomacii nejde. Poslali mě sem, abych si hrál. Dobře … dobře, budu si hrát. Jestli je budu vraždit sám, nebo s bezdomovcem a domorodky-ní na tom tolik nesejde. Víc tesáků je víc mrtvých fanatiků a to mi zní jako výhodný byznys. Pak jsem si ale řekl, že to možná přehodnotím, protože se mě dotkla nekňubova tlapa. U všech svatých !! Tenhle oblek mám do společnosti, teď ho budu muset spálit, bůh ví v čem se ty ruce hrabaly. Opráším si zasažené místo a otočím se na Erika. „Promiň, ale přátelím se jen s lidmi co ví o existenci toaletního papíru.“ Řeknu a oplatím mu úsměv.

Když nás vedla do VIP zóny udělalo mi to radost. Přiznávám že jsem ješitný a nestydím se za to. Jistí lidé se prostě narodili tak, že je od nich vyžadováno vybrané chování a obecně kvalitní reprezentace jejich osoby a rodiny. Tím pádem trocha respektu a docenění mi přijde jako spravedlivá odměna za hodiny studia etikety a bontónu. Radost se však vzápětí vytratila, když mi došlo, že do stejné VIP zóny směřuje i ten přerostlej Polskej Oliver Twist. Respekt, kterým jsem si myslel že disponuji, se ukázal jako Fata Morgana.

Uvelebím se do sedačky naproti Kimiko, poupravím si kravatu a knoflíky. Oči mi spočinou na sáčku a přepadne mě strach. Moc moc doufám, že je slečna jen fanoušek do pečení a zapomněla si tu kypřící prášek, ale dobře vím co přijde teď. Koukni na ni, už seká dobrotu a sice kreditkou a rovnou do nosu. Zježí se mi chlupy na zátylku, sliny se mi vhrnou do úst a zamotá se mi hlava. Jako by na mě celé moje tělo řvalo: běž, chytni ten stůl a vysyp si to všechno do huby ! Mozek mi přehrává vzpomínky na Anglii jako by to byl film od Bergmana. Už jednou jsem se z těhle sraček dostal a nepotřebuju to zažít znova. Vím jak to chodí, teď si dám kokeš, dokrmím to pak perníkem, trochu Éčka, přihodíme trip abychom nebili troškaři a ráno se budu válet v hromadě vysátejch mrtvol a budu si přát abych se nikdy nenarodil. Otec už tu není aby po mě uklidil a nesmím klanu dělat ostudu. S velkým přemáháním odolávám neskutečnému skýtanému pokušení.

Kriste něco říkala, nevím co, nedával jsem pozor šklebil jsem se místo toho na hromádku bílého pokladu. Z rozházených slabik co jsem zachytil z její řeči se snažím poskládat nejpravděpodobnější verzi toho co mohla říct. Bylo tam určitě něco o představení a docích. Odkašlu si.
„Jmenuji se Evan Rockwood. Asi není tajemství, že jsem zde v zastoupení klanu BloodLine. Těším se na naši spolupráci. Kimiko-san o kterých docích jste to mluv…“ Zarazím se když vidím její nataženou ruku se stočenou bankovkou. Proč mi to dělá tak težký ? Říkám si. Ta bankovka chce abych si ji strčil do nosu a sroloval plíce. Ruka se mi sama od sebe natáhne k bankovce. Naštěstí jsem schopen posbírat myšlenky a stáhnu ruku zpět k tělu.

Pak ale ve vzduchu ucítím smrad mariánky. Tahle už ale nesmrdí jak mech, pneumatika a toulen, tahle je kvalitní. Kde to ten pobuda sehnal. Za tohle by se nestyděli ani kluci z Wesminsteru. Pach trávy byla poslední kapka, stéblo co zlomilo velbloudovi hřbet. Vzal jsem Kimiko bankovku z ruky a dopřál si pořádně tlustou lajnu. V hlavě mě celou dobu zněl hlas, říkal že tohle není dobrý nápad. Ale na to už bylo pozdě a hlas začal utichat.

Po tom co jsem si přepudroval nos se uvolním, olíznu si špičáky, podívám se na Kimiko a řeknu. „Neměla by jste něco k jídlu Kimiko-san ? Preferuji živé maso.“

Spojenci proti své vůli

"K-K-Kokot." zasměji se v hlavě nad tím jak se Evan snaží o Japonštinu. Na venek však svůj úsměv nemaskuji. Nejradši bych k tomu pronesl nějakou poznámku na jeho účet...ale ani si nestihnu zapálit cigaretu a do místnosti vstupuje starý upír.

Podle pachu se bude jednat určitě o hlavu klanu. Hned za ním vstupuje i mladá upírka...možná nějaká společnice toho staříka. Wataru si vyměnil pár slov s tím namyšleným volem v brnění a tím byla jeho řeč u konce. Blbec odešel a slovo si vzala ta mladá upírka.

Tenhle asijský "Punkový" styl mi nic neříká. Radši dávám přednost typickému špinavému Punkáčovi z Evropy. Ani ta holka se mi moc nelíbí. Skoro žádné vlasy a submisivní pohled. To jde úplně mimo mě.
Zato ale ta druhá je věc jiná.

Když se Kimiko rozpovídá, poslouchám jí jenom tak na půl ucha. Má pozornost směřuje někam jinam. Kdopak asi jsi cizinko? Pohledem dravce si prohlížím Hayami . V očích mi je vidět snad vše. Zájem, vášeň a touha po lovu...nebo se stát kořistí. Jsem však připravený kdykoliv uhnout pohledem a pousmát se, pokud se na mě podívá. Asi by to vypadalo blbě, kdyby se točila a já na ní takhle nápadně čuměl.
Vzbudila si můj zájem cizinko, uvidíme co ukáže čas.

Rachel mi ženy nezakazuje, a já zase moc dobře vím komu patřím a čí pěšák jsem. Ostatní ženy...jsou prostě jen ženy. Ale tahle jedna...to je bohyně. Ta jediná nade všema.

Když Kimiko udělá krátkou pauzu tak toho využiji.
"Slyšíš to princezno? Nakonec z nás budou ještě nejlepší kámoši!" zasměji se a lehce bouchnu do ramene Evana. Vsadím se že až přijde domů tak to sako vyhodí a místo si vydezinfikuje.

Pak ale Wataru odchází a mladá Japonka řekne něco co mě zarází. Takže dcerka jo? To bych na první pohled vůbec neřekl.

Nakonec se zvedáme a odcházíme z místnosti pryč. Jdu schválně tak, abychom se s Hayami setkali u dveří. Chci udělat krok, ale nakonec se zastavím, usměji se a rukou naznačím že ji pouštím.

"Nic lacinějšího tam nemáš? Blbče!" řeknu si v duchu když si uvědomím, jaké klišé jsem právě udělal.

Když dorazíme do VIP salonku tak uznale kejvu hlavou. Tohle je dobrý. Hodně dobrý. Začnu si prohlížet flašky alkoholu. Samý fajnový věci. Bimber tady asi určitě nenajdu. No nic, budu si muset vystačit s vodkou. Naleji si do sklénky...ale nejradši bych to do sebe lil rovnou z flašky. Tohle pití na smetánku mě fakt nebaví. Ale zatím budu hrát tohle divadélko že nějakou úroveň mám. Kdo ví...třeba se to ještě zvrhne.

Kimiko mezitím začne dělat lajny na stole. Kokeš...nebo něco podobnýho. Tyhle městský drogy jak tomu říkám mě nikdy nelákaly. Mám radši tu přírodu. Houbičky, tráva či šalvěj to je můj šálek.

Pak má dojít na představování. Vidím jak se do toho všichni hrnou a tak teda začnu.

"Vidím že se do toho představování moc nemáte. Já jsem Erik. A asi je zde všem jasný jaký klan tu zastupuji (Přejedu očima po všech. Je jasné že nemám ani šikmé oči a ani slušivé sáčko). " představím se, a jsem rád že tohle už mám za sebou. Nesnáším tyhle momenty představování. Jeden neví jak se má vlastně představit aby nevypadal jako úplný debil.

Nabídnutou čáru odmítnu se slovy "Ne děkuji, tenhle typ drog moc nemusím. Mám radši něco přírodního." a vytáhnu umotaného špeka. Zapálím ho, a zhluboka potáhnu. Tahle má lahodnou chuť a je krásně jemná. Zároveň vím do jakého stavu zvládne poslat. Než odejdu tak se určitě ještě stavím na parket, a vím že s touhle trávou to bude opravdu intenzivní zážitek.

Potáhnu ještě jednou abych se ujistil že nezhasne po prvním potahu, a s úsměvem nabídnu brko Hayami

"Vypadáš že máš ráda tenhle druh hudby. S tímhle pocítíš na svém těle každičký tón a necháš se doslova unést rytmem ."

Jestli si dneska dáváme voraz, tak chci tuhle slečnu rozhodně více poznat. Navíc Pyšnou Princeznu Evana už stejně znám. Zatím ale jenom kroužím okolo. Zjišťuji možnosti a čekám na ten správný moment kdy se proměnit v šarmantního kavalíra...dobře, tohle z ní jako z nějakého knížního románu. Vlastně ani nevím jestli něco takového dokážu. Vždyť do kavalíra mám daleko a slovo šarmantní ani nevím co znamená.

SPOJENCI PROTI SVÉ VŮLI

Dračí oči

asi 20:00 večer

Ani ne pět vteřin po té co Evan odmítl cigaretu a Erik si chtěl zapálit tu svojí, se dveře otevřeli. Sekretářka je otevřela dokořán a uctivě sklonila hlavu, když kolem ní prošel docela staře vypadající muž. Čistotu a sílu jeho krve jste cítili až na jazyku. I když jste ho doteď nikdy neviděli, víte na sto procent, že tohle je Wataru Shiroi, vůdce Yakuza klanu.



Na sobě měl kvalitní sako a a boty. Když prošel přes dveře, díval se jenom před sebe na muže, který seděl na jeho stole a kouřil cigáro. Ten si potáhl a postavil se. Ale nijak rychle, pomalu a nezaujatě. A pak přes dveře ještě vešla žena.



Její oblečení se daleko lišilo od Wataruho. Rebelské oblečení s těžkými boty a extravagantním účesem.


"Hotovo?" Zeptal se Wataru zakrvaveného muže zatím co obešel stůl a sedl si do svého křesla.
"Ano pane ..." odvětil muž a potáhl si z cigarety. "... ale nic nevěděli. Mesiáš je kontaktoval asi před týdnem, ale stejně jako vždy, nenechal žádnou stopu jak ho vypátrat."

Wataruho tvář se ani nehla a tvářil se pořád stejně vážně. "Dobře Sawa." Řekl a lehce mávl dlaní na znak, ať Sawa odejde. Ten přikývl a dal se na odchod. Ženě, která přišla a s Waturuem věnoval lehký úsměv a pak zmizel z místnosti.


Wataruho pohled spočinul na vás. Každého z vás přebodl pohledem a jeho tvář se ani nehla. V místnosti zavládlo ticho. Ale místo něj se ozvala žena.
"Tohle je Wataru Shiroi, já jsem Kimiko. Dík, že jste přišli. Asi víte, že nám tady ve městě začal řádit jistý psychopat, kterého se musíme zbavit. Jeho činy zasáhli obchody a bezpečnost všech tří klanů a pán Shiroi navrhl plán, jak se ho zastavit. Do teď žádný z klanů nebyl schopen Mesiáše najít, protože všichni máme ... jiné metody, takže jsme vytvořili několik smíšených týmu. Váš tým povedu já a příkazy budete přijímat pouze ode mě. Vaše klany s tím souhlasili a budou od vás požadovat pravidelné hlášení." Dlaní ukázala na Erika a Evana.

Sedla si na stůl na místo, kde předtím seděl Sawa a pokračovala.
"Mesiáš získává nové stoupence každý den a jejich počet odhadujeme na dvě stě. Zatím se ho podařilo najít jenom jednou klanem She, ale celá jejich jednotka byla při útoku vyvražděna. Takže předpokládejme, že je Mesiáš dobře chráněn. Po celým městě zanechává mrtvé lidi a nedbá na obezřetnost. Naposledy zaútočil na policejní vůz a oba dva policisty zabil. Takže chápete, že se tahle situace může lehce vymknout z pod kontroly."

Na to se Wataru zvedl a dal se na odchod. Zastavil se vedla Kimiko a bez toho, aby se na ní podíval tiše řekl.
"Buď opatrná."
Ona jen tiše odpověděla. "Ano tati."

Wataru odešel a dveře se za ním zavřeli. Kimiko se na vás podívala a řekla.
"Jo, určitě máte otázky, ale ne tady. Pojďte za mnou do VIP, tady je to otrava."


Rychle se vybrala ven z kanceláře a po schodech seběhla dolů. Nezůstávalo vám nic, jen jí následovat. O tří patra níž jste se ocitli v živém a hudbou naplněném baru. Kolem schodů stálo několik nabušených strážců, aby se nahoru nedostal nikdo nepovolaný. Vy jste prošli kolem baru za Kimiko do zavřené místnosti. VIP salon byl cítit alkoholem a drogami, ale byl prázdny. Luxusní sedačky, všude neonové světla a na stole láhve alkoholu. Uvnitř hrála hudba ale tišeji, hlavní dunění bylo za dveřmi, které se za vámi zavřeli.

Kimiko se hodila doprostřed sedačky a ukázala rukou kolem sebe.
"Udělejte si pohodlí."
Kimiko vypadá na dvacet, ale pravý věk upíra zjistíte jenom podle chuti jeho krve, nebo se zeptáte.
Na stole ležel sáček s bílím práškem, který sebrala do ruky a začala na stole dělat čáry. "Budu ráda, když se představíte. Dnes si dáme voraz a zítra vyrazíme do doků. Bloodline nám dali správu, že jim miznou pracovníci a šéf doků nic nenahlásil. Prý ho dali sledovat a včera v noci znásilnil a zabil lidskou holku, kterou nechal ležet na ulici. To dělají jen stoupenci Mesiáše takže ..." Kimiko si šňupla čáru ze stolu a s úlevou si vydechla. Pak trubičku ze sto dolarovky zvedla a natáhla ruku, jestli si někdo bude chtít vzít.

Toho večera jsem nečekal že by se mohlo něco stát. Světla ulice se míhala po okně vypůjčeného Aston Martina a mě přepadala melancholie. Chtěl jsem dupnout na plyn a trochu to tady rozzvučet, ale souklanníci mi kladli na srdce abych nepřitahoval moc pozornosti. Všude kolem jsem pozoroval tváře opilých newyorčanů, kteří se motali po ulici a vykřikovali nesmysly do noční oblohy. Už už by to jednoho svádělo, aby lehce zatočil volantem do prava a udělal tohle hlučné město o něco tišší.
Z ničeho nic, telefonát. Strejda Roy volá. Přijmu hovor, přiložím k uchu a poslouchám. Mám zajet do klubu Dračí oči, zjistit co tam klubík orientálních šavlí vymýšlí a neudělat při tom ostudu. Tomu že bych dostal podnik zpátky se mi jen těžko věří, ale když to říká Roy, tak na tom třeba něco bude.

Když dorazím do klubu, najednou se mi udělá trochu nevolno. Nevyhledávám místa kde se baví lůza, kde se tanec změnil na šamanské poskakování bez ohně a kde nejste schopni pořádně vidět ani slyšet, protože vám shluky naprosto přepálených subwooferů posílají do uší basy o takové výbušné hlasitosti, že by se za ně nemuseli stydět ani pyrotechnici džihádu a když si nedáte pozor a podíváte se moc do stropu tak vám lasery vypálí oči ani nemrknete. Co bych dal ze trochu valčíku a klasické hudby. Náhle se mi však udělá o něco hůř. Po cestě jsem přemýšlel koho ti ubožáci z SHE pošlou a tady stál... Buran Erik…. Poslední dochovaný exemplář neandrtálce. Smrděl mi jako nekvalitní tráva s lehkou příměsí spálené pneumatiky. Proboha, proč ze všech ztracených existencí si Ráchel vybrala právě jeho, netuším co se jí honí hlavou a jestli spatřuje něco zábavného v proměněných prosťáčcích. Zamumlá na mě něco tou krční chorobou, které se také říká polština. „Ale podívejme, Erik. No nejsem já ten nejšťastnější upír na světě ?" Prohodím sarkasticky řečnickou otázku.„Koukám že jsi stále fanouškem dekadence. Buď té lásky a dej si trochu pozor na dentální hygienu, jsou ti z mordy cítit krysy a tady jsme ve vybrané společnosti." Pak z něho vyšlo pár rasistických poznámek. Bože dej mi sílu. Jestli tohle přednese, až se budeme s Yakuzou bavit o Mesiášovi vzduch v místnosti bude o něco tíživější. A jestli toho vola zabijou budu muset Ráchel na koberečku vysvětlovat, že já za to nemůžu.



Moje obavy však přeruší sekretářka vedoucí nás do kanceláře, kde čekají dvě orientálky a nějaký exot v brnění.

Roy mi kdysi vyprávěl o východních zvyklostech a půjčil mi Cédéčko japonština pro turisty, když jsme spolu mluvili o Yakuze. Tehdy jsem ho chtěl vyhodit, ale vypadá to že se nakonec možná bude hodit. Vyseknu tři rychlé diskrétní poklony. Marně v paměti hledám jak se správně zdraví, až nakonec ze sebe vykoktám: „K-K-Konu Banu Wáá“ Pohledem přejíždím po muži v brnění. V duchu přemýšlím jestli se sem zatoulal na maškarním, nebo si zapomněl vyprat oblek a tohle byl jeho poslední kus oblečení co doma našel. Nabízí mně a nedotřelcovi cigaretu. „Děkuji za nabídku, ale oželím.“ odpovídám mu s falešným úsměvem a lehce se ukloním. Už se těším až odsud vypadnu. Jestli se budu muset klanět celý večer namůžu si zátylek. Doufám že strejda Roy nekecal a získám si po téhle šaškárně v klanu trochu úcty.

(Před vámi stojí kluk/muž těžko říct jestli dospělý nebo pubescent. Má po ramena dlouhé vlnité vlasy tmavě oříškové barvy. Na sobě vyžehlený oblek a mokasíny.)

Cesty osudu
NY večer

Ještě.. tak nějak stále jsem se.. vnitřně přizpůsobovala tomuhle novému životu..
Kdo ví, jestli by tohle člověk dokázal nazvat životem.. pro mě osobně to byla druhá šance.. nemínila jsem si jí nechat protéci mezi rukama a byť to znamenalo mnoho věcí, které se museli změnit, včetně mého doposavadního života samotného, rozhodně jsem nemínila zklamat v tomhle Draka. Ať už tak, či onak budu dělat jeho jménu čest..

Nakonec.. že by se tohle vše zúročilo..?
Kdo ví jak to jeden může nazvat, ale já věděla jen, že Drak mě vyslal na.. poněkud vyšší místa než bylo to jeho. Místo, o kterém jsem dosud znala jenom prakticky z vyprávění ostatních. Místo, které mě nepřestávalo uchvacovat v první vteřině, kdy jej moje oči spatřily.
Nejenom co se výhledu týkalo, ale stejně tak, jak to tu vlastně bylo zařízené. Skoro.. jako bych se mě v tenhle okamžik dotknul kousek skutečného domova, odkud jsme se odstěhovali, protože rodiče zatoužili po životě za velkou louží..
Sekretářce jsem sice kývla, ale její nabídku nepřijala. Mlčky, tiše a s jistím nevyřčeným obdivem jsem si prohlížela věci, které zde byly vystaveny. Ať už se jednalo o menší věci, či zbroj a nebo i zbraně.. všechno mě to uchvacovalo stejnou měrou.

Nechala jsem se tím lehce více pohltit natolik, že jsem skoro až překvapeně sebou cukla, když vešel sem někdo další.
Překvapení to bylo však jenom vteřinové, než moje smysli zase vzpamatovali se... krev.. zabil teď právě někoho? Nebo alespoň před velice krátkou dobou.. ne, tohle nemohl být ten, kdo tu vede tenhle klan.. ne?
Na jeho slova jenom decentně zavrtím hlavou k jisté odpovědi. Dále jej jen taktně maličko pozorovala.. jak bral si cigarety z šuplíku stolu, jakoby mu to tu vlastně celé patřilo.. ale něco mi říkalo, že to tak není. Že hlava klanu bude daleko... cnostnější, důstojnější.

Zakrátko otevřou se dveře znovu a dovnitř tak vejdou další. Jeden nepochybně čistej.. skvělé, čím více těhlech nadutců na místě, tím lépe.. i když ani křižovatky nebyly o nic lepší, byť sama mám co říkat, ale mě osobě alespoň mnoho říkala čest či jistá míra úcty.
Mezi jejich případnou interakci jsem se nijak nevmněšovala ani se nesnažila zasáhnout. Pouze a jen, jsem případně kývla na zpět, coby známka pozdravu ale stála jsem tam, kdy můj postoj mohl působit lehce uvolněně, však nesl v sobě prvky, které jsem už za tu dobu pojala coby ochranka.
Mé myšlenky plynuli pouze k tomu, aby se hlava objevila co nejdříve a nešlo tady k nějaký výtržnosti..



Vzhled:
Hayami vysoká 168cm, štíhlá, útlá postava. světlejší pokožka. Černé, hladké, rovné vlasy, lehce více pod ramena. Čokoládově hnědé oči.
Na jejím těle, pár i v obličeji, se vyskytuje množství tetování. Na sobě má víceméně to co je na obrázku tedy - páskovaný top, přes něj něco co připomínalo crop top v kimono stylu a uplejší džíny s vyšším pasem. Stejně tak podobné je to s jejím účesem.

Nový úkol

Večerní New York

"Kurwa pošli mu tam už ten pravej hák! Třikrát si měl možnost mu pěkně problikat zrak a třeba i ukončit! "

V duchu si komentuji zápas mezi dvěma upírama. Když člověk - ha, teda vlastně už upír - dělá několik let profesionálně MMA, všímá si detailů na každém zápase. Je to jako postižení , stejně jako když šermíř vidí pak každý historický film jako fantazy, a vypichuje co je dobově špatně.

Vytahuji si ubalené brko a rozpaluji. Tahle tráva je celkem slabá, mám jí jenom na to abych se dostal do pohodičky, už mi vlastně nic moc nedělá. Dříve jsem hulil jenom občas s klukama z šermu na bitvách, ale když se pak někdo ocitne přímo u zdroje všech těchto kratochvílí, kdo by to nerozjel trochu víc že ano?

Ti dva co se mlátí sice nejsou úplně marní, ale proti někomu zkušenějšímu by pravděpodobně neobstál ani jeden. To by musela být spíše náhoda. Hlavně tihle Američané nemají vůbec bojového ducha. U nás v Polsku by s nimi provedl krátký proces první Jacek z hospody. Slovani jsou prostě srdcaři kteří se bijí srdcem i duší. A stejně se mi na nich nejvíce líbí ta jejich povaha. Domlátí se jako koně a za pár vteřin už do sebe společně lijou vodku po litrech jako by se nic nestalo.

Brko dokouřím do půlky a zbytek schovávám. Zapaluji si cigaretu a z pozorování zápasu mě vyruší dívka.
Sam. Je to celkem hezká holka, s milým pohledem. Ale můj typ to vyloženě není, i když pokud by něco zkusila tak bych se asi nebránil. Ale je to spíše ten typ holky kterou chceš mít za kámošku, kterou bereš jako kluka a se kterou se flákáš životem. Taková ta holka se kterou jako náctiletí kouříte tajně cigára za zastávkou, a pak nějakému otravnému důchodci hážete shnilé vejce na fasádu a se smíchem utíkáte. Pak se válíte v trávě pozorujíc mraky a říkáte všechny možné hovadiny kterým se společně smějete.
Zní to skoro jako romantické klišé mnoha filmů. Dva kamarádi kluk a holka to spolu zkusí, nevyjde jim to a že zůstanou jenom kamarádi, jenže oběma to stále leží v hlavě , pak je něco oddělí a oni se roky nevidí. Po letech na sebe náhodně narazí a ani netuší že to jsou oni, zamilují se do sebe a nakonec zjistí že se znají už od mala a jejich láska se ještě víc prohloubí. Prostě romantická kravina.

"Jasný, kdo jiný se na tu práci hodí víc jak já? " usměji se pobaveně nad jejími slovy. Na špinavou práci jsem si už zvykl. Už když jsem byl v Bloodline tak jsem nic jiného nedělal, ale tady ti to nabízí s respektem a normálním přístupem. Né jako ty nafrnění kreténi. Kurwa jak já je nenávidím. Až na jednu výjimku.

" Budu se snažit, ale s mým ksichtem kterej přímo říká "Pojď si dát do huby" tam budu jako kachna na střelnici.... a žluťáskové mají kachny rádi na několik způsobů." dodám a rozloučím se se Sam.

To že mám jít sám do žluté jámy lvové - tedy v tomhle případě spíše tygří - se mi vůbec nelíbí. Ne že bych proti Yakuze něco měl, z těch dvou klanů co zbývají mě serou nejméně, ale vím moc dobře jak se umí chovat. Nedají na sobě nic znát, při debatě s nima furt čekáš kdy ti jedna přiletí, nebo kdy skončíš přivázaný na židli. Mimika šikmookého obličeje je furt stejná, furt ten stejný ksicht. Nevíš jestli se radují nebo jestli tě propichují pohledem a opékají na pánvi.
Šavli sebou brát nemůžu, to by bylo moc nápadné, a navíc by mě s ní do klubu určitě nepustili. Ale neozbrojený tam jít nechci. Minimálně motýlka chci někde propašovat. Už vím, schovám si ho do kanad, tam mi ho nenajdou.

Nohavice riflí si zastrčím do kanad, a pořádně stáhnu tkaničky. Motýlka vložím tak, aby se do kanady vešel celý a nebyl vidět. Obléknu si svou oblíbenou černou koženou bundu a vydávám se na cestu.

odkaz ♬ ♬ ♬ ♬ ♬ ♬

Dračí voči...obrovský klub který láká svým vzhledem na míle daleko. Nikdy jsem tam nebyl, i když jsem se tam chtěl vždycky toužil podívat. Už jen při vstupu mě zaujme tepací hudba a všechny možné světla. Epilepťáka by mrdlo už jen při vstupu.

Úplně mi to připomíná úvodní scénu z filmu Blade, už jen čekám na okamžik kdy ze stropu začnou pršet hektolitry krve, a místní upíři začnou pořádně řádit. Když už tu jsem tak si to musím aspoň na pár vteřin užít. Ostatně mám ještě čas jelikož jsem přišel s časovou rezervou. Na malý okamžik zapomenu na práci a oddám se hudbě. Nechávám se strhnout atmosférou klubu. Tohle se Yakuze musí nechat...taneční kluby mají ze všech klanů nejlepší. Umí to prostě pořádně rozjet.

Užívání stačilo, a já si zase vzpomenu proč tu vlastně jsem. V tom ale narazím na Evana. Jeho přítomnost mě vůbec nepotěší. Je mi jasné že je zde jako zástupce klanu Bloodline, ale proč museli poslat zrovna jeho? I když, jsou i horší případy které tu mohly být místo něj. Každopádně moc dobře ví kdo já jsem, což je pro mě špatná zpráva. Stačí jenom pár blbých slov a může mě prozradit....a já vím jak se klan She chová k práskačům. Posílají na ně upíry jako jsem já, i když v mém případě by si pro mě s největší pravděpodobností přišel sám Marcus. Tentokrát bych z toho ale nevyvázl jenom s rozbitým ksichtem a polámanýma žebrama.
Na stranu druhou vím že se nezmůže na nic víc než na hromadu keců. Ví moc dobře kdo je Rachel, a kdo je její oblíbená čubka...já. A taky ví co by se stalo, kdyby se dozvěděla že jí někdo její oblíbenou hračku rozbil. To samé ale platí pro mě, kdybych mu něco udělal tak je se mnou konec. Využiji toho že jsme chvilku sami a řeknu.

"Ale, ale, ale...czego tu jest?" promluvím ve svém rodném jazyce ale pak mluvím normálně. Ovšem silný Polský přízvuk stejně nezapřu...ani bych nechtěl.
"Není to samotné princátko Frňák nahoře?" usměji se a dodám "I když to nerad přiznávám, tak tě vlastně rád vidím. Aspoň tu můj bílý ksicht nezáří jako jediný. Nevím jak u tebe, ale mě tady poněkud žloutne zrak." neodpustím si trochu toho rasizmu.

Očekávám podobnou kousavou odpověď na můj účet. Pak už ale do místnosti vchází sekretářka a zavádí nás do místnosti kde máme čekat. Jsou zde dvě hezké holky z Yakuzi a taky nějaký chlápek v brnění...ten se mi vůbec nelíbí.
Je to přesně ten typ o kterým jsem mluvil...každou chvílí očekáváš ránu. Nelíbí se mi jak se na mě dívá, nejradši bych mu řekl "Mám snad na čele třetí oko? Ne? Tak na co kurwa čumíš?!" ale pak si vzpomenu na slova se kterými mě Sam vyprovodila, a to nenechat se hnedka zabít, a pouze zdvořile odmítnu cigaretu.
"Ne děkuji, mám své...mohu?" radši se blbě zeptám zda si můžu zapálit, než abych je provokoval.
Pak už čekám co se bude dít dál.

(Vidíte před sebou asi dvoumetrového mladíka s dlouhými blond vlasy. Oděn je do černé kožené bundy, riflí a vysokých kanad. )

NOVÝ ÚKOL

New York
Večer

Sasaki a Boo

Sasaki a Boo dorazili do hlavního sídla klanu Yakuza, hned jak obdrželi správu, že je jejich přítomnost nutná. Hlavní sídlo je velký pětipatrový bar. Hlasitá hudba, neony, bary, všude tancující lidi, alkohol a drogy. Jenom na nejvyšším patře jsou kanceláře nejvyšších hlav. Když jste dorazili, sekretářka vás pustila do kanceláře nejvyššího bossa Wataru Shiroi.
S Watarou se se ještě nikdy nesetkali, ale víte o něm několik věcí. Patří mezi nejstarší upíry vůbec. Má kolem pět set let. Narodil se v Japonsku a je stejně chladnokrevný jako vypočítavý. Nekoná bezhlavě a vždy je o krok před nepřáteli. Ale v kanceláři ještě není. Jeho sekretářka vám mile řekla.
"Prosím posaďte se, pán Shiroi tu bude za několik minut." Usmála se a odešla. Z kanceláře bylo vidět všech pět pater dolů na tancující lidi přes velké sklo, které bylo místo celé stěny. Uprostřed stál masívní stůl a před ním dvě židle. Celá kancelář byla v japonském stylu ze starých dob. Vzácné katany upevněné na zdech, samurajská zbroj postavená v rohu místnosti, cenné vázy a jiné cennosti.


V místnosti jste byli asi minutu, když se dveře rozrazili a dovnitř vešel muž, který se očividně vrátil z boje.


Měl na sobě brnění, které mělo stopy po kulkách a celý byl zašpiněný krví. Jako upíři máte vynikající čich a poznali jste, že krev na jeho oblečení je upírská. A taky z něho cítíte, že je to čistokrevný upír. Původ upíra vycítíte okamžitě. Podíval se na vás a přešel k stolu.
"Stařík tu ještě není?" Řekl hrubým unaveným hlasem a otevřel šuplík. Vytáhl z něho cigaretu a zapálil si.

Erik

Právě si seděl u stolu v starém skladišti, které se už dávno nevyužívá na svůj původní účel. Uprostřed bylo z různých věcí ohraničen ring, v kterém se právě mlátili dva upíři z klanu She. Několik starých stolů bylo rozmístěno kolem ringu a kdo měl štěstí seděl na židli, jinak to byla dřevěná přepravka nebo chladná zem. Všichni kolem se dobře bavili a užívaly si zápasu, ve kterém právě na sebe ukazovali zuby dva svalovci. Ring se využíval na řešení meziupířskych vztahů a nebo na sázení.

Z ničeho nic si k tobě přisedla holka, podle pachu proměněná.


Znáš jí. To je Sam. Je to spojka mezi vrchem a spodkem, jak se o ní říká. Oficiálně je to ale náborářka. K ní chodí úkoly z hora a ona je dál rozdává vám, klukům a holkám pro špinavou práci. Se Sam jsi vycházel normálně, dobře a obecně jí všichni berou jako pohodářku.
"Nazdar borče." Usmála se na tebe mile a vzala si tvojí plechovku s pivem, z které si upila. Pak ti položila plechovku zpátky. "Mám pro tebe úkol v prdeli světa. Nelíbí se mi a nechci tam poslat nikoho, ale někdo tam musí. Někdo spolehlivý, ale postradatelný." Usmála se na tebe jako že si tě dobírá.

"Mesiáš dělá pořád víc bordel a klany se shodli, že se spojí a tenhle problém vyřeší. Půjdeš do Yakuzy, klub Dračí voči .. nebo Dračí koule, prostě ten velkej bar, kterému se máš za každou cenu vyhýbat. Tak teď tam půjdeš. Za dvě hodiny tam buď a hele, žádné blbosti, prý tam budou nejvyšší hlavy Yakuzy, tak se chovej. Nechci abys přišel o hlavu dřív, než se dozvíš o co jde jasný?" Řekla už bez srandy a pak se postavila. "Hodně štěstí." Dodala a utíkala dál.

EVAN

Vozil si se v autě po večerním New Yorku, když ti zazvonil mobil. To číslo dobře znáš, volá ti otcův bývalý společník a přítel Roy Baker. Je v hlavní radě a je to vysoko postavený upír. Když si to vzal, tak se ozval.
"Ahoj synku, jak se máš? Volám ti, protože se naskytla skvělá příležitost. Už bylo dost toho jak nic neděláš a jen se motáš po městě. Podnik po tátovi jsme ti nemohli svěřit, byl pro nás moc důležitý, ale pořád máš na něj nárok. Máme pro tebe úkol, dokaž těm parchantům v radě, že na to máš, že jsi připraven nastoupit na otcovo místo. Bohužel tohle není žádost, ale je to rozkaz. Vybrali si tě. Mesiáš už leze krkem všem a je čas s tím něco dělat. Buď za hodinu v klubu Dračí voči. Ty víš kdo to vlastní a prý se tam s ním taky potkáš. Budeš nás zastupovat, budeš zastupovat celý klan Bloodline, tak nám neudělej ostudu hochu. Něco velkého se chystá a když tenhle úkol zvládneš, myslím že to bude dostatečný důkaz toho, že jsi připraven. Nezklam mě."

Doteď ti byl všechno co tvůj otec vybudoval odepíráno. Prý si nebyl připraven a ani psychicky dostatečně vyrovnán na to, aby jsi zvládl takový úděl. Tohle ti pořád opakovali zatím co se všichni z rady přiživovali na tom, co právem patřilo tvojí rodině.

VŠICHNI

Muž v brnění odklepl popel na zem, když se právě otevřeli dveře a sekretářka dovnitř zavedla Erika a Evana. Erik proměněný, Evan čistokrevný.
"Prosím počkejte tady, pán pán Shiroi tu bude každou chvíli." Zavřela za sebou dveře.

Muž s cigaretou si sedl na roh stolu a obhlížel si nově příchozí. V jeho pohledu byla neskrývaná drzost, provokace a nadřazenost. Takhle se na někoho dívá ten, co chce problémy.
"Cigaretu?" Zeptal se. Díval se na Erika a Evana, ale pak pohledem zajel i na holky s otázkou v očích.

HOMO VAMPYRIUS

Kronika Krve

Rok 2024 - New York

Upíři jsou součásti tohohle světa už po tisíce let. Ačkoliv jde opravdu o další evoluční stupeň a jsou víš na potravinovém řetězci než lidé, jejich převzetí moci nad planetou se nikdy neudálo. Homo sapiens nejsou jako jejich pravěký předchůdci, nehodlají se vzdát trůnu jen tak lehce.
A proto už po staletí žijí upíři v ústraní a usilují se o přežití vlastního druhu. Nejsou zalezlí v norách, ani se neschovávají v lesích. Vedou světové obchody, řídí korporace, vlastní vily a kontrolují ulice města, ale všechny upírské záležitosti se drží hezky na uzdě a pod kontrolou.

New York je hlavním sídlem největších upířích klanů. Existují tři nejsilnější klany, které si město rozdělily a fungují tady relativně v míru. Jsou to, Klan Yakuza, Klan Bloodline a Klan She. Všichni upíři, kteří chtějí něco znamenat, patří do jednoho z klanů a podřizují se jejich pravidlům. Upíři, kteří nepatří ani do jednoho klanu, nemají ve městě právo lovit a proto jsou denně eliminování, aby se udržel pořádek.

Na scéně se ale objevil někdo další, někdo kdo odmítá pravidla klanů, loví lidi bez omezení a vyhlašuje se za upířího mesiáše. Jeho moc pomalu roste a jeho řady se rozšiřují. Nejen že podrývá autoritu třech klanů, ale podle nich vystavuje celý upíří druh nebezpečí. Všechny tři klany se spojili, aby tuhle "nákazu" zastavili dřív než bude pozdě.



VLASTNOSTI UPÍRŮ:

Upíři se rozdělují na dva druhy - Čistokrevný a Proměněný. V jednotlivých klanech mají různé práva a postavení. Jejich síla ale stojí na stejných pravidlech.
Upír má standardně 5x větší sílu než běžný člověk. Je proto silnější, rychlejší, vražednější. Upíra je extrémně těžké zabít, protože se jeho rány hojí v řádu vteřin. Pořád cítí bolest, stejnou jako lidi, ale hned jak se rána zahojí, je bolest pryč.
Zapomeňte na slunce a česnek. Slunce upírům nevadí, tahle blbost se rozšířila do světa jenom proto, že upíři vidí ve tmě a proto raději loví v noci. Dává jim to výhodu proti kořisti. Proto si v minulosti lidi mysleli, že se slunce bojí. Navzdory tomu se upír dá zabít dvěma způsoby. Uříznutím hlavy a zpopelněním.

Upíři musí pít krev, ale není to tak nevyhnutné jak se o nich říká. Vydrží bez krve delší dobu, ale po dvou týdnech jsou na nich vidět už příznaky. Bledá pokožka, unavené zapadlé oči. Ztrácí svojí sílu a rychlost.
Upíři cítí normálně hlad a klidně můžou jíst běžné lidské jídlo. Můžou si pochutnat na burgru nebo pizze a nasytí se. Taky můžou pít co chtějí a alkohol a drogy má na nich stejný účinek jako na lidi. Ale díky svojí regeneraci můžou na kocovinu na druhý den zapomenout.

Krev ... má látky, které upír potřebuje, aby si udržel sílu. Může pít zvířecí krev a žít na ní celý život. Jenže z ní nebude sílit. Lidská krev se váže na upíři DNA a každá vypitá krev ho tak posilňuje. Síla upíra závisí od toho, kolik lidí vysál.


Jak se člověk promění v upíra? Stačí jediné kousnutí a sliny upíra spustí evoluci lidské DNA. Ale momentálně je zakázané vytvářet další upíry. Proměnit svého bližního, nebo někoho kdo se upírovi líbí, může jen vysoce postavený upír a nebo někdo kdo to dostane za odměnu za zásluhy.
Proto je běžné, že se na jednom člověku nasytí víc upírů a ten člověk pak umře. (Na velkou ztrátu krve a nebo ho upír zabije vlastnoručně.)
Proměna v upíra trvá méně než 48 hodin.



KLANY

Klan  YAKUZA

Převážně Asijské národnosti, ale výjimečně přijímají i cizince mezi svoje řady. Ovládají větší korporace, noční podniky, restaurace, trhy, obchody.
Mají na svědomí nejvíce zabitých upírů, díky mistrovsky ovládaným katanám.
Vysoce postavení upíři jsou jenom čistokrevní, takže tam jistá dávka "rasizmu" je, ale proměněný mají stejná práva a otevřeně se s nimi jedná jako se sobě rovnými.



Klan BLOODLINE

Klan pochází původně z Evropy, z Anglie. Teď celosvětově ovládají obchodní trasy, lodě, leteckou přepravu, cestovní agentury, vlaky. Vlastní lodní doky, letiště, přístavy a tak dále.
Nejvíc bohatý klan, mají rádi luxus a drahé oblečení. I v nižších řadách se vyžaduje jistý standard.
V klanu panuje citelné pohrdání k proměněným upírům, většinou je využívají na špinavou práci. Ale platí jim načas a můžou se spolehnout na ochranu klanu.



Klan SHE
Klan She je největší. Ovládají podsvětí města. Ulice, bary, metro, každou zapadlou tmavou uličku. Všechny klany prodávají drogy, ale She tomu vládne a všechny drogy musejí přes nich.
Devadesát procent klanu jsou proměněnci a preferují pouliční život než luxus. (Nejsou bezdomovci, jenom je baví toulat se po nocích městem.)
Často dochází k potyčkám mezi She a Bloodline, kvůli čistotě krve, ale bere se to jen jako menší šarvátky a klany spolu neválčí, hlavně kvůli obchodu.