Dál po zdi

845
Zeď A3 -> A2
Počasí: Slunečno, 23 stupňů.
Eva, Albrecht, zbytek jednotky, posádka zdi

Ještě naposledy alespoň pohledem zkontroluji osazenstvo malé strážnice, než se opět ujmu čela skupiny a vedu je dál po zdi směrem k bráně. Nelíbí se mi nechávat je na místě bez jakéhokoliv dozoru, ale nejspíš tu sedí omámení už nějakou dobu. Stejně jako další malé jednotky rozmístěné na dalších bodech. Musím tak jen dát za pravdu Albrechtovi.
"Později se o ně postaráme," přislíbím mu, teď si ale opravdu nemohu dovolit tříšti naše síly. Ne s tou hrůzou, co se nám odehrává přímo pod nohama. Snažím se na to nemyslet, stejně tak jako úmyslně ignoruju Eviny kousavé poznámky, ačkoliv mě každé její jedovaté slovo dráždí a napíná.
"Hlavně zachovat klid, ta mrcha to dělá naschvál," připomínám si v duchu, ale ruka se mi instinktivně zatíná v pěst. Připravená k ní každou vteřinu vyletět a vymlátit jí zuby.
"Kliiid, jenom klid!" Spolknu i další poznámku, která se mi dere přes rty a konečně vyrazím.

Pospícháme. Nasadím ostré tempo, ostatně tady nahoře se nemusíme potýkat s žádnými překážkami. Celá zeď je děsivě liduprázdná a zatraceně dlouhá. Možná, kdybychom to vzali přes město za pomocí ODM gearu...
Jenže to jsme netušili, co tu na nás čeká. Zakrátko dobíháme k dalšímu obrannému stanovišti, na kterém už čekají připravená děla. Zespodu k nám doléhá burácivý zvuk střelby. Děla trhají město na kusy se stejnou vervou jako titáni samotní. Na Amosovo zvolání sama přistoupím k okraji Zdi a nahnu se přes okraj, abych konečně spatřila situaci dole. Právě ve chvíli, kdy se jeden z titánů v oblacích páry kácí k zemi. Až teď mám možnost zahlédnout celou tu spoušť, jakou stihli za tak krátkou dobu napáchat. A jak málo jednotek se jim odhodlalo postavit. Prsty zatínám do žbrlení tak silně, až mi klouby zbělají. Nedokážu Amosovu radost z toho malého vítězství sdílet, ne ve světle toho, co se dole odehrává.
"Musíme zatarasit tu bránu, a to rychle. Takový nápor nemůže město dlouho vydržet," poznamenám rozrušeně. Pak ale sama spatřím obra, na kterého ukazuje i Albrecht.
"Doháje," zakleju a pohled mi znovu slétne k připraveným dělům. Nemůžeme je tam dole nechat bez pomoci.

"Vy dva," ukážu prstem na Amose a dalšího z vojínů, "zkusíte ho sejmout! Vím, že mu jedna střela neublíží, ale ty dole upozorní aspoň na to, že se blíží nebezpečí. Jedna, maximálně dvě varovné střely a pak poběžíte za námi, co vám budou nohy stačit." Rozdám dost přímočaré rozkazy. Nelíbí se mi, že se musíme rozdělit, bůhví, v jakém stavu budou děla blíže bráně. Odsud na ni ale stejně nedostřelíme, musíme pokračovat dál.
"Doufám, že je ti zmrdi nepoškodili," uvízne mi v hlavě vtíravá myšlenka. Když už si dal někdo tu práci s omámením celé posádky... Ne, raději na to ani nemyslet.

"Jdeme!" Mávnu na zbytek skupiny a ženu je vpřed. Jedno nebo dvě další stanoviště, odtamtud bychom už snad měli být schopní bránu zasáhnout. Stále mi to přijde jako lepší plán, než se vrhat dolů a bojovat s nimi přímo. Ne, když zaplavují město takovou rychlostí. Bůhví, kolik jich tam ještě za branami čeká. Viděli jsme jich celé zástupy...

První titán pokořen!

845
Dům Shillerových (A2)
Počasí: Slunečno, 23 stupňů

Až do této chvíle jsem si ani nebyl vědom toho, jak může někomu adrenalin pumpovat žilami a srdce bít tak zběsile. Tohle nebylo, jako při tréninku s nějakou hloupou figurínou tohle byl živý smrtící titán u kterého jediná chybička znamenala okamžitou smrt. Sám jsem se nám skoro divil, že tváří v tvář téhle chodící zkáze jsme opravdu dokázali zachovat chladnou hlavu a vrhnout se do dalšího protiútoku.
Kolem uší mi svištěl vzduch a hučel vypouštěný plyn za mnou, řítili jsme se vpřed a jen o vlásek se vyhnuli dychtivým rukám titána, jen abychom zakročili přesně podle plánu. Dvojité podseknutí pod koleny a pak udeřit na krk.
"Hhhhrráááááá končíš!"
Procedil jsem skrz zuby, když jsem cítil, jak mé čepele drhnout hluboko do titánova krku, jestli to bylo dost hluboko už nebyl čas se ohlížet, rychle jsem se přitáhl na střechu, abych nepřekážel Anastasii, která letěla hned za mnou. Když i ona v následujícím okamžiku přistála vedle mě, ztěžka jsem oddechoval a pozoroval řvoucího titána, jak se pomalu kácí a všude z něj jde pára.
"Dostali jsme ho! My ho fakt dostali."
Ulevilo se mi, ale vzápětí tu radost pokazil rachot řítícího se domu Anastasiiny rodina, na kterou se zřítil. Dle všeho z jejich domu moc nezůstalo a jen se štěstím to přežil oslík i vůz.
"Nesmíme se zaseknout teď ne."
Nabral jsem vzduch do plic, rychlým pohybem zasunul čepele s ODM na svá místa a přikročil jsem k Anastasii, pevně ale citlivě jsem tu drobnou ale odvážnou dívku chytil za ramena a otočil jí k sobě čelem.
"Hej, já vím já vím. Byl to tvůj domov, ale tvá rodina je v bezpečí jasný? Ty jsi naživu, dům se dá znovu postavit a až se z tohohle dostanem, klidně můžete zůstat u nás na farmě, než postavíte nový dům. Dům se dá znovu postavit, život můžeme ztratit jen jednou. Část mé rodiny je pořád asi ve městě, musíme jít. Máme nedokončenou práci."
Promluvil jsem k ní vážně, ale dostatečné přátelsky na to, aby bylo znát, že jsem jí oporou a že oba máme v tuhle chvíli kupu starostí. Pustil jsem její ramena a s povzbudivým úsměvem na ní kývl.
"Fajn rychlej plán, ta zeď dlouho nevydrží, takže jelikož osel panikaří jdi mu otevřít branku a vyveď ho pryč, stáhněte se dostatečně na to, aby vás nezasáhla zeď kdyby spadla. Dej pozor ať tě nepokope, je rozrušený, ale zná tě, máš větší šanci, že ho uklidníš, než já i když se zvířaty dělám. Já to oblítnu z druhé strany té zdi a pomocí kotev z ODM to do ní zaháknu jakmile budeš pryč a zkusím jí stáhnout směrem k sobě aby vůz zůstal nepoškozený a my nepřišli k újmě. Jsi dost rychlá pokud by se něco podělalo a ta zeď začala padat dřív, nebo cokoli, hned se stáhni jasný? Pokud se neudržíme naživu nikomu nepomůžeme, to je to nejdůležitější, všechno ostatní je vedlejší.
Jestli tohle vše klapne, tak jakmile bude zeď dole jdem otevřít bránu k vozu, zapřáhnem toho oslíka a padáme odsud, začíná to tu být až příliš zamořený a nevíme jestli se náhodou neprobudí posádka na hradbách a nezačnou naším směrem pálit z děl a to tu být rozhodně nechci."
Vytáhl jsem ovládání ODM tentokrát bez čepelí a ještě jednou koukl na svou parťačku.
"Tak jdeme na to, rychle a obezřetně, jako předtím a mimochodem předtím ta akce byla parádní souhra se skvělým načasováním."
Pochválil jsem nás a pak už jsem vyrazil plnit náš plán. Anastasie by měla jít vysvobodit a odvést oslíka a já se mezitím posunul na střeše do úhlu abych na ní viděl a věděl kdy bude mít hotovo a zároveň mohl kontrolovat zeď jestli ještě drží. Pokud by se začala bortit dříve museli bych zariskovat a zasáhnout kotvami dříve a strhnout bortící se část do protivky hrubou silou, aby nespadla na mou parťačku. Pokud však půjde vše podle plánu tak se přesunu vyloženě z druhé strany zdi jakmile se vzdálí s oslíkem, najdu si vhodné místo pod zdí dost daleko, abych nestál v sutinách a nebyl v dosahu pádu zdi, následně se pokusím zaklednout kotvy ODM tak, že budou šikmo kolmo nad sebou ta vyšší zhruba v poslední třetině zdi a ta nižší v hornější části druhé třetiny zdi. Pak se zkusím zapřít o nějaký pořádnější šutrák, nebo trám, čí co bude poblíž pevně sevřu ODM ovládání a začnu pomalu přitahovat, aby se lanka napnula plynule a ne náhle čímž chci zabránit potencionálnímu prvotnímu škubnutí, které by mohlo rozkolísat zeď a přelomit vrchní část dopředu, jakmile by byla lanka takto napnutá zkusím zabrat plnou parou i s tím, že si pomůžu ODM pokdu to půjde, abych navíjel, případně upustil trošku planu do protivky, což by mohlo pomoci v tahu a zbortění zdi do opačné strany, než by měl být vůž a někde opodál oslík a Anastasie. Pokud všechno vyjde dle plánu zamířím pak co nejrychleji k vozu, abychom mohli pokud možno co nejdříve vypadnout.

845
Slunečno, 23 stupňů
Odpoledne

♫♫♫

C2 (Hlavní třída)
Sorin Ackerman + Usui Chou

Drobná Usui Chou se rozhodla odlákat pětimetrového titána pryč od loděnice, a tak ze sebe udělala návnadu. Řvala na něj, otravovala ho, a hýbala se natolik pomalu, aby titánovu pozornost úspěšně udržela. Toto se jí - jistě k úlevě lidí v loděnici - dařilo dobře. K úlevě jí samé ale nikoliv. Titán rozhodně nebyl natolik pasivní, aby jí následoval pomalu, nebo klidně. S adrenalinem na maximum se Usui daří vždy jen tak tak vyhnout zběsilému titánovi, který po ní chňape tak intenzivně, že často rozráží jeden dům za druhým. Zdá se, že je naprosto lhostejný k nějakým domům či překážkám, a prostě je rozráží, i za cenu vlastního poškození. Zuřivě se po Usui chňape i pusou, podobně jako rozzuřený pes, který se snaží kousat. A to nebyl jediný problém Usui.

Suverénně nejmasivnější titán, jakého Usui kdy vůbec viděla, posetý krvý a s křivým úsměvem, jí na moment uvázl v oku, ale neměla moment se mu věnovat a byl naštěstí na D2 příliš daleko. Zdálo se, že ho zaměstnával jakýsi dům rozražený masivním balvanem prokopnutým od kolosálního titána, a dost možná jeho obyvatelé. Na to ale Usui neměla vůbec čas, a místo toho danou oblastí z úctyhodné vzdálenosti doslova prolétla, s "žraločím" titánem přímo za zadkem. Usui se tak ocitne v ten pravý moment na C2 (k přesunu dochází, protože D2 a C2 jsou na stejné ulici a toto se již děje na ulici), aby jí viděl na zemi stojící Sorin Ackerman. Tito dva se naposledy viděli na náměstí, když Sorin procházel kolem Usui, Aisling, a Anastásie. Šlo o moment, který nebyl až tak dávno, ale oběma mohlo připadat, že od něj uplynuly dny.
"STŘÍLEJTE! STŘÍLEJTE!" řval zuřivě kaprál Kagden, což mohli slyšet oba dva. (Usui slyší i Sorinův křik).
Pětimetrový titán "Žralok" doslova skočí do ulice skrz dům, a téměř komicky skončí na kolenou s vystrčeným zadkem, jakmile ztratí rovnováhu. Ihned se ale začne zvedat. Abnormální titánka, rozstřílená na kusy děly, je, jak si může všimnout zejména Sorin, už opět na nohou.

Usui a Sorinovi se podaří jen tak tak vyhnout ohromné kanonádě střel, která zásáhne snad úplně všechno kolem, a to nejen titány. Zejména pro Usui to je nutně traumatizující zkušenost, protože se nad ní doslova rozlétají trosky domů, skla, zdiva, a masa titána žraloka. Skoční tak celá od prachu, špíny, a titáni krve. Podaří se jí skrýt na zemi v jednom z výklenků z domů, Sorin se rychle skryje za jednou ze zdí, je ale podobně špinavý jako samotná Usui. Přesto ale se zdá, že tato kanonáda byla méně úspěšná než ta předchozí, a oba titáni se v oblaku kouře začnou zvedat opět na nohy.

"VY AMATÉŘI, KAM TO KURVA MÍŘÍTE!" řval zuřivě na celé kolo Kagden. "Pane, máme tam lidi" začne nějaký z vojáků, načež se celou ulicí rozezní. "TO JE MI U PRDELE! JESTLI PADNE TAHLE ULICE JSME VŠICHNI KURVA MRTVÍ!" zařval Kagden.

Abnormální titánka i titán Žralok jsou uprostřed ulice, zahalení párou. Oba již stojí na nohou, a titán žralok vyrazí jako první vpřed, a to opět přímo proti Usui Chou. Jeho tělo je v notném předklonu, jelikož je Usui na zemi. Kanonáda již vypálila, tudíž bude nějakou dobu trvat, než se přebije. Usui může vidět, že žralokovi chybí ruce i citelné množství z obličeje, ze kterého na ní koukalo pouze jedno oko. Abnormální titánka je zakrytá kouřem a stojí dále, jistě ale brzy zaútočí.

AKTUÁLNÍ STAV BITVY:

- Pakliže zranění titánů přeskočí určitou mez, na jeden příspěvek se snižují jejich stats o 5 bodů. Tyto stats se obnoví v dalším příspěvku na původní úroveň.

Pětimetrový titán "žralok" - 30/30 - Na jeden příspěvek zraněn od děl = 25/25
Abnormální titánka - 35/35 - Na jeden příspěvek zraněna od děl = 30/30

Sorin Ackerman: 25/15
Usui Chou: 10/40

Rei Harllow

A2

"HAJZL ČURÁK ZMRD" Reie mohlo překvapit, kolik vzteku v sobě mladá Anastásie dokázala mít. Zdálo se, že jí to, že titána nezabila, úplně vykolejilo. Plán Reie ale poslouchá. "Já mu dám tomu zmrdovi" řekne s téměř ďábelskou agresivitou a společně s Reiem vyrazí vpřed. Plán je Reiovsky komplikovaný, ale Anastásie mu rozumí. Prvně zaútočí oba dva na nohy, využívajíc Titánovo neschopnosti je pořádně smyslově vnímat. Zdá se, že i přes absenci smyslů, Titán zhruba "tuší" kde jsou, a proto ve chvíli, kdy jste již dostatečně blízko, po vás zuřivě chňapne. Daří se vám ale tomu vyhnout, zejména proto, že vás titán nevidí. (Obratnost 40 dohromady) Zdá se, že ačkoliv je Titán stupidní, nezachová se nejspíše tak, aby zranil sám sebe, a nebo jsou Rei a Anastásie na takový proces příliš pomalí, a Titánovi na nějaké úrovni došlo, že je to jejich plán. Možná je na vině absence zraku a míra zranění, která snižuje agresivitu. Těžko říct. Reiovi a Anastásii se nicméně podaří dostat k jeho nohoum, a oba zuřivě seknou do šlach. Titán po nich zuřivě chmatá, zatímco začne padat k zemi. To už se ale oba dva chytají za jeho krk, využívajíc setrvačnosti Titánova pádu k tomu, aby urychlila jejich vlastní pohyb. Rei i Anastásie vyrazí proti jeho krku. Rei sekne první s nevídanou zuřivostí, snažíc se titána buďto zabít, nebo alespoň udělat takovou ránu, aby ho pak dorazila Anastásie. (Síla 18) . Titán zařve, zatímco jen pár vteřin po Reiovi Anastásie s zuřivým řevem "CHCÍPNI UŽ TY ČURÁKU!" sekne rovněž. (Síla 10) Oba dva se poté na ODM vydají na nejbližší dům, kde se jim podaří přistát. Oba jsou nutně roztřesení, a jejich těla napumpovaná adrenalinem. Nejspíše ani sami nevědí, zda Titána dostala první rána Reie, nebo až ta druhá Anastásie. Zdá se ale, že...

Titán, zahalený v oblaku páry, padne nejdříve na kolena, a potom...
"NE NÁŠ BARÁK!" vyjekne Anastásie, když titánovo tělo vší vahou dopadne na dům Sillerových, prorážejíc střechu, zdi, i patra. Oslík tak moc zuřivě řval a panikařil, že přetrhal lano, a vyrazil k brance, přes kterou se snažil zuřivě dostat. Zdálo se, že titán dopadl tak šťastně, že úplně nezdevastoval vůz, ale obvodní zeď působila dojmem, že každou chvíli spadne jak na oslíka, tak na vůz. Oslík navíc nutně panikařil, a zdálo se, že se každou chvíli zaklíní v brance, přes kterou se mu nedařilo dostat. Zničení domova je navíc notný šok pro Anastásii, která hlasitě vyjekne.

Vyhodnocení:
Titán byl z minulého kola velmi zraněný (25) a tudíž společná síla Reie a Anastásie dokázala (28) jej porazit. Obratností jej rovněž převyšovali (40 vs 30).

Maeve Auerbach

Zeď A3 - Zeď A2

Varování Maeve Albrecht neuposlechl, zřejmě byl příliš vzteklý. Dal se tedy pátrat po jedu. Nezdálo se ale, že by na hrnku, nebo dokonce jídle, bylo něco divného. Samotný Albrecht je navíc v pořádku. "Působí to normálně" hesne Albrecht téměř úžasně. "Ale já těmhle věcem nerozumím desátníku. Snad nějaký doktor by poznal, zda jde o jed a v čem je" řekne dále, rozhlížeje se kolem. "Ale to mi neříkejte do prdele, že naše kluky někdo neotrávil" pokračuje, zřejmě aby Maeve odpověděl na její otázky. Svobodnice Schrift, opřená o dveře, se mírně usmála. "Na otravu jsou poměrně živí Kaktzíku. Vypadají spíše jak očarovaní" řekne jízlivě. "A myslíš, že se Titáni naučili někde po večerech kouzlit?" řekne provokativně, což Kaktzovi nepřijde vůbec vtipné a zadívá se na Schrift vysloveně vztekle. "Já si spíš myslím, že jsou posraní strachy. To se občas stane" dodá Schrift jízlivě. To už ale zavelí Maeve k přesunu. Času není nazbyt, a jste pořád celkem dost daleko od brány. Navíc se nezdá, že by šlo mužům nějak pomoci.

Nechávaje je na svých místech, skupina B poslechne Maeve a vydají se k dalšímu stanovišti (A2) na zdi, blíže k bráně. To je architektonicky téměř identické jako to předchozí, pouze nyní doplněné velkou vlajkou kasáren, nyní vlající poněkud smutně ve větru. Zde slyšíte kanonádu dějící se dole na hlavní třídě, dokonce vidíte velmi dobře záblesky a oblaka kouře. To ale není jediné co vidíte.

"Do prdele, oni ho fakt sejmuli!" zavolá vojín Amos, aby upozornil na to, že hned pod vámi se právě podařilo dvěma vojínům, Reiovi Harllow a Anastásii Siller, zabít pětimetrového titána, byť spadl poněkud nešťastně na jeden z domů. "Ale do prdele, kluci, podívejte!" řekne vojín Kaktz a ukáže na velkého osmimetrového titána, který se k oblasti blíží z A1, a na zemi o něm vůbec nevědí.

Na tomto stanovišti jsou děla rozmístěná jak směrem za zeď, tak dovnitř. Dvě děla směrem dovnitř vypadají vysloveně připraveně k provozu. Jedno dělo je ale podivně vychýlené, a z jeho hlavně kouká jakási zvláštní tyč. Možná by mohlo jít o konec čistícího kartáče, který tam zapomenul někdo z posádky. Problémem bylo, že děla odsud stále nedostřelila dobře na bránu, tudíž zdržovat se zde palbou vás mohlo stát cenné minuty a vteřiny.

Kanonáda

845
Hlavní třída (D2)
Počasí: Slunečno, 23 stupňů.
Usui

Sorin ležel na zemi, lehce omámený dopadem. Ale byl naživu a schopen se hýbat, ovšem nebezpečí nepominulo ani na tu chvilku, co se mohl plně a zhluboka nadechnout na zemi. Jeho vlastní spojenci zahájili palbu z děl jak proti titánům, tak i proti Sorinovi, o kterém bohužel nevěděli.

Sakra, ten Kagden je fakt magor... pomyslel si Sorin. Poté se okamžitě zvedl a rozběhl se k nejbližšímu objektu, který by mohl střelbě z děl odolat.
Jeho zlomenina byla citelná, avšak ne nesnesitelná. Bolest zde byla, ale na tu Sorin aktuálně nemyslel, jeho mysl se ubírala jiným směrem a sice přežit a najít Mikasu.

Při běhu směrem k budově si všimne, jak jeho směrem letí na ODM Usui, o které neměl nejmenší páru kdo to je, ale vypadalo to, že před něčím utíká směrem před hlavně kanónů.

"HEJ! TADY DOLE, OKAMŽITĚ SE SCHOVEJ, BUDOU STŘÍLET!!!" zavolá Sorin na ní ve víře, že by jí to mohlo upozornit na následující střelbu.
V ten moment, co to však dořekne si okamžitě všimne před čím ta holčina vlastně utíká...

"To si snad děláš srandu..." pronese si Sorin tiše pro sebe s vykulenýma očima.

Nezbývá moc času na to se rozhodovat, ale třeba se jim podaří společně toho macíka sundat a použít ho jako štít.
Sorin vytáhne opět své čepele, odplivne si krvavou slinu a nastartuje své ODM.

"Hej,... věď ho tímhle směrem" naznačuje Sorin na místo, kde stojí.

Sabotáž

845
Zeď (A3)
Počasí: Slunečno, 23 stupňů.
Eva, Albrecht, zbytek jednotky, posádka zdi

Vzduch rozechvěje ohlušující rána a kovový zámek konečně dopadne s cinknutím k zemi. Přerývavě vydechnu a obočí se mi zkroutí bolestí, jak mi ten ostrý zvuk téměř rozčtvrtil lebku. A zatímco se Kaktz neohroženě dere dovnitř, zůstávám stát ve dveřích a čekám, až konečně přejde ten zatracený pískot v uších. Alespoň znovu zajistím zbraň a schovám ji zpět do pouzdra, než se vydám za ním. V hlavě mi stále hučí a v první moment mám trochu potíž pochopit, co se vůbec děje. Překvapeně hledím do těch nepřítomných tváří a nenacházím slov. Albrecht už si mezitím bere do parády Felixe a snaží se z něj vymlátit alespoň nějakou reakci. Marně. Znovu celou scénu bedlivě přejedu očima, hledám na nich stopy po jakémkoliv zranění, ale nenacházím vůbec nic.
"Co se tu sakra stalo? Někdo je snad otrávil, ale jak..."
Pomalu mi to celé začíná docházet a tep se mi opovážlivě zrychlí. "Opatrně Albrechte, radši na nic nesahej," varuji vojína, zatímco několikrát nervózně přešlápnu.

Přiběhnuvší Ámos moje obavy potvrdí a ještě prohloubí. "Cože?" hlas se mi zachvěje a ustaraně se za jeho slovy otočím.
"To ale znamená," vydechnu a ustoupím o pár kroků vzad, než narazím do stěny, o kterou se opřu. Ani tu větu nemusím dokončovat.
"Jak? Kdo?" zašeptám si spíše pro sebe a nevěřícně zakroutím hlavou. Tohle jednoduše nemohla být náhoda, ale kdo... kdo by něco takového mohl chtít dopustit? Vůbec mi to nedávalo smysl. Kaktz už se navzdory mému varování jal zkoumat jejich hrníčky.
"Cítíš z nich něco?" zeptám se ho. Nakonec je to ta nejpravděpodobnější možnost. Někdo jim otrávil jejich příděly. A ten dotyčný musel velmi dobře znát rozvrh celé jednotky a být schopen je všechny dostat dovnitř. Mám pocit, že se mi z toho rozskočí hlava, ani se mi raději nechce domýšlet všechny důsledky, co to pro nás znamená.
Muselo to jít zevnitř, někdo chce nás všechny mrtvé.

Evina výsměšná poznámka nepřišla zrovna ve vhodnou chvíli. A cosi na té formulaci, co zvolila, zadrnká na mnohem temnější struny.
"Mohla by?" Mimoděk po ní střelím nahněvaným pohledem. Je těžké se oprostit od té vzájemné nevraživosti a zatraceně nerada bych tu propadala paranoie. Nikdy bych jí sice nedokázala důvěřovat, ale tohle bylo něco mnohem horšího.
"Měla jsem se na to vysrat a jít do doků, kurva," zakleju v duchu. Když už nic jiného, opět mě vyburcovala k akci. Možná bude něco pravdy na tvrzení: "Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž".
"Tady už nic nezmůžeme, musíme dopředu. Je nás málo, ale s trochou snahy uvedeme do provozu alespoň nějaká děla," prohlásím, načež se odlepím od stěny a vyjdu ze strážnice. Nejspíš bych to měla jít okamžitě nahlásit, jenže každý jeden člen mé malé posádky tu může znamenat obrovský rozdíl. Tahle zatracená rozhodnutí!
"Pohyb, na nic nesahejte! Tohle se bude muset prošetřit," vyzvu je k odchodu a sama bedlivě sleduji Evu a dám si bacha na to, jestli neprovádí cokoliv podezřelého. Tlačí nás čas. Nejprve brána a pak tahle zatracená sabotáž. Je nasnadě, který z těch úkolů je snadnější.

Strach stranou!

845
Dům Shillerových (A2)
Počasí: Slunečno, 23 stupňů

Ještě pořád jsem skoro nemohl uvěřit, že můj smělý plán opravdu vycházel a že se mi podařilo vyhnout i smrtícím tlapám titána. Už zbývala jen ta druhá půlka. Srdce mi zběsile bušilo, ale byl jsem odhodlaný, odhodlaný přežít a dotáhnout to do konce. Cihla, která mě zasáhla do ramena mě přinutila zatnout bolestně zuby, ale naštěstí se mi podařilo ukočírovat let dostatečně i když ne natolik, abych zaútočil na titánovy nohy tak, jak jsem původně chtěl.
"Nevadí....je to na tobě Anastazie..."
Očima jsem těkal po okolí, abych našel svou dosavadní parťačku a ta se objevila, nečekaně skrz okno. Přistál jsem na zemi a pozoroval, jak Anastazie přesekla titánův krk s veškerou odvahou a zuřivostí, jakou jsem u ni ještě neviděl a pak přistála vedle mě.
"Yata!"
Vydechl jsem úlevně a koukl na ní a pak na hroutícího se titána.
"Skvělá rána......supr takže jen zapřáhneme oslíka a rychle odsud pryč...."
Přikývl jsem a vydal jsem se už trošku klidnější za ní. V rameni mi nepříjemně pulzovalo, ale na to se mi snad podívají, až se dostaneme k nemocnici.
"Budu v pohodě, jen modřiny a srdce mi chce explodovat z toho setkání."
Zašklebil jsem se a pokusil jsem se jí tím ubezpečit, že si o mě nemusí dělat starosti. Po těle mi přeběhne mráz a bezděky se zachvěju. Bleskurychle jsem se otočil stejně, jako Anastazie, i když jsem věděl, že to, co uvidím se mi rozhodně nebude líbit.
"To ne..."
Zatnul jsem zuby, když se titán začal zvedat a otáčet k nám. Měl být mrtvej, jakto že není mrtvej?!
"Sek nešel dost hluboko, jiná možnost není....sakra."
I ve mě bublal hněv, že ta obluda neumřela, ale bylo třeba zachovat chladnou hlavu, pomalu jsem se nadechl a vydechl. Ovládání ODM s čepelemi jsem sevřel pevněji a rychle přelétl očima poškozeného titána.
"Regeneruje se, mohli bychom zkusit vzít vůz a vypadnout, ale bude nám v patách vůz bude pomalý, ne musíme se ho zbavit, musíme..."
Sklonil jsem čepele a očima si vyměřil trajektorii.
"Jo já vím, patrně vydrží hodně.....ale jak říkáš, nevidí a toho musíme využít dokud to jde, než se dá do kupy. Musíme ho sejmout! Proletíme mu každý z jednoho boku, nízko kolem nohou, aby se mu po nás hůře šátralo. Budeme se krýt jeho vlastní nohou, pokud po nás hmátne uhneme tak, aby chňapl sám sebe. Dostanem se ze něj, přeseknem mu šlachy pod koleny, odletíme kus za něj a pak se mu zaháknem u krku a plnou rychlostí se přitáhnem k němu a seknem mu po krku. Mám větší sílu takže se pak budu přitahovat první, abych mu udělal co nejhlubší zásek a ty ten sek dokončíš a dorazíš ho. Tak honem dokud máme šanci!"
Vychrlil jsem na Anastazii narychlo sestavený plán. Vím, že sama je dostatečně inteligentní takže se nebojím, že by jej nepochopila, pak už na ní jen kývnu a s tím vyrazíme kupředu zvnějšku nízko kolem titánových nohou, abychom mu je ostře obkroužili, snížili jej podseknutím a pak se mohli jmout toho dokončit to, co jsme začali před chvílí. Lépe jít po něm zezadu, nebude tam tolik úlomků suti, než v tom jeho ksichtu, měli bychom mít šanci.
"Musíme mít šanci! Ti lidi na nás spoléhají! Zary, Marku vydržte!"
Bušilo mi ve spáncích a já přešel do plného koordinovaného soustředění, abych splnil svou část úkolu, co nejlépe to půjde.

CHYŤ MĚ!

E2 - následně D2 - nábřeží


Je to tady! Rychlost útoku mě zaskočí, ale naštěstí jsem rychlejší než titán. Když jsem se dostala za něj a mířila jsem přímo k jeho krku, naplnil mě pocit hněvu. Do útoku jsme dala všechnu svojí sílu, ale když jsem se pak ohlédla a uviděla jen dva malé zářezy, cítila jsem .... zklamání. Sama ze sebe. Opravdu to jeho maso nedokážu přeseknout? Útok na jeho nohy dopadl stejně. Svaly má tuhý jako kámen ksakru!

Jen tak tak jsem si všimla, že po mě opět útočí a přitáhla jsem se na nejbližší střechu. A hned se po mě vrhl zas. Uskočila jsem a sledovala jak se střecha bortí a titán má dodrápanou ruku. Měla jsem jen pár vteřin na zhodnocení situace. Stála jsem na střeše a ztěžka dýchala. Adrenalin v těle mám na maximu, ještě kousek a pukne mi hlava.

Jsem si jistá, že titán jde po mě, naše pohledy se potkali a je jasné, že mě chce. Dobře, lidi v loděnici mají víc času, ale co mám dělat já? Sama ho nezabiju, nemá smysl tupit na něm další ostří. Jestli takhle bude drolit střechu, nebudu se moci dál uhýbat útokům. Mohla bych ho navést do vody? Jak hluboká je řeka? Umí titáni plavat? Ne, to není dobrý plán. Ještě by se po vodě dostal k lodi rychleji a zničil ji. Mohla bych ho odlákat zpátky odkud přišel? Ne, vidím tam další titány co se hrnou do města, tam nejdu! Zvládla bych ještě jeden nebo dva útoky, ale pak bych už neměla střechu a stejně bych jeho maso nepřesekla. Potřebuju pomoc. Moje skupina a Karl, nemůžou být tak daleko. Ale nevím kde jsou. Můžu křičet? Možná by mě někdo uslyšel, ale teď řvou všichni všude. Nalevo řvou lidi v loděnici, napravo řvou lidi, kteří jsou trhání zaživa. Co mám dělat?

Uslyším hlasitou palbu z děl o několik ulic dál. Konečně někdo střílí! Nikdy mě nenapadlo, že tenhle rámus budu slyšet tak ráda. Znamená to, že někdo tam bojuje, a taky vím kde jsou. Nevím v jakém maléru tam jsou, ale nemám moc na výběr. Musím titána nalákat tím směrem.
"Heeeej! Tady!" Zařvu na něj a rychle se dám na útěk směrem mezi domy odkud jsem slyšela děla. D2. Rychlost ústupu pomocí ODM přizpůsobuji rychlosti titána. Nechci abych se mu ztratila, ale držím si co nejlepší odstup. Budu před ním utíkat až kým nenajdu někoho co mi s ním pomůže.

Vzdaluji se od školy, vzdaluji se od Mei. Musím to stihnout, musím jí zachránit.

845
Slunečno, 23 stupňů
Odpoledne

♫♫♫

Sorin Ackerman

(D2)

Sevřen v těsném sevření abnormální titánky v sobě Sorin Ackerman stále najde vůli k boji. Možná je to boj nevyrovnaný, možná je to boj přede prohraný, ale nikdo tomuto muži nemůže upřít odvahu. Rozhodne se neskončit jako oběd Titánky s již rozevřenou pusou, která se ho snaží doslova roztrhnout zaživa. Ačkoliv je jeho plán vymyšlený velmi horkou jehlou, a jedná primárně skrze instinkt, nehodlá se vzdát, a se pokusí mohutnou silou své paže svou čepelí prsty titánky, která jej drží. Jeho ruku drží ukazováček, prostředníček, a palec, podobně jako člověk drží třeba provázek. Sorinovi se podaří přeseknout první článek titánčina palce, a useknout jí tak špičku tohoto prstu, která odpadne na zem. Toto titánku patřičně rozčílí a překvapí. Stačí to, ale není to velké poškození. (Síla 25 vs 35) Její hlasitý bolestivý řev zní svou hysteričností skoro dětsky, jako když vás rozčílí, že jste si odřeli koleno.

"Bolí to jako čert, ale opravdu dneska nemám náladu skončit jako něčí večeře..." řekl Sorin Ackerman zuřící titánce a začal sahat po zbrani. Jeho plán měl ale zásadní nevýhodu. Zapomněl na to, že titánka mu stále drží nohy. Teď už ale nezbývá, než s plánem pokračovat, a riskantně doufat, že rychlá střelba do očí titánku natolik zmate, že povolí i toto sevření. Koneckonců, titáni nebyli příliš chytří, tudíž spoléhat na jejich hloupost a přetížení jejich smyslů se zdála být alespoň teoreticky možná strategie. Pára linoucí se z ruky titánky ukázala, že prst se vracel stejně tak rychle, jako zmizel ten na zemi.

Sorin už neměl mnoho času. Věděl, že titánku nejspíše sám neporazí a že jí stačí jeden jediný pohyb na to, aby...

PRÁSK PRÁSK vypálil do obou blízkých očí v témže okamžiku, zatímco se začalo sevření jeho nohou zvětšovat. A kdyby nebyl muž nekonečné štěstěny, pravděpodobně by mu v tu chvíli, společně s masivním řevem a blížící se rukou byla dopřána smrt. Titánka by ho buď rozkousla, nebo s ním švihla vší silou proti jednomu z domů. Sorin viděl ohromnou pažil, která se k němu blíží. Cítil ohromný stisk v dolní části těla, který se utužil. Viděl oči zalité oblakem páry, a pod nimi široce rozevřená ústa plná ostrých zubů. Titánka měla tak děsivý vztek, že si se Sorinem už nehodlala hrát, a hodlala ho zkrátka a dobře zabít. Sorinův plán na to, že ho titánka pustí selhal. Možná kdyby byl více obratný, podařilo by se mu se vyprostit i bez přeseknutí prstů co ho drží. (Obratnost 15 vs 35). Takhle jí byl ale odevzdán na pospas a...

Ohromná dělová koule zachrání Sorinovi život, když prostřelí přímo skrz ruku Titánky a rovnou do jejího obličeje. Sorin, stále sevřený rukou, která je nyní oddělená od těla, se společně s ní protočí několikrát vzduchem, zatímco nejen Titánka, ale i celá ulice je doslova zasypána kanonádou střel. Rychle mizející ruka titánky a až příliš těsné stlačení ODM gear na jeden z domů zabrání tomu, aby Sorin opravdu ošklivě dopadl na zem a skončilo to nějakou větší zlomeninou. I tak ale na zemi skončí, což je dobře, protože přímo nad ním zuřivě létají střemhlavé střely z kanónů, trhající jak titánku, tak zdejší domy na kusy. Kdokoliv slabší by si odnesl minimálně pěknou zlomeninu, ale Sorin mohl opět poděkovat své objemné svalnaté tělesné konstituci. Nebyl příliš obratný, ale byl rozhodně mohutný a silný a něco vydržel. Byť ho nyní zpomalovala zranění, která udržel, pořád se to se zatnutými zuby dalo. Dopad ale s hlasitým prasknutím potvrdil, že jedno žebro bude definitivně zlomené. A to bolí jako čert. Když se Sorin otočil, mohl vidět, že vojáci zablokovali hlavní ulici (C3) a dokonce k ní přivezli asi 8 kanónů. V jejich čele poté stál kaprál Kagden. "STŘÍLEJTE, STŘÍLEJTE! " burácel, zatímco Sorin byl uvězněný v podstatě přímo pod palbou. A jak sám věděl, jako svého času jeden z nejlepších, kanóny nejsou příliš efektivní a ani příliš přesné.

Sorin měl tedy před sebou hned několik možností. První bylo vyrazit se skrýt před palbou do nejbližšího z domů na hlavní ulici. Druhou bylo pokusit se stáhnout ke Kagdenovi a střelcům z děl. Třetí bylo vyrazit přímo skrze hlavně kanónů směrem dále do teritoria Titánů, jak původně předpokládal. Třetí možnost ale neznamenala bezpečí, ale naopak mnohem větší nebezpečí, a to nejen od titánů, ale i od dělových koulí.

Usui Chou

E3 - následně E2 - nábřeží

"Moucha" Usui Chou v sobě našla ztracenou páteř, a vyrazila přímo proti zakrvavenému a zuřivě běžícímu titánovi. Usui mohlo napadnout, že celá situace nastala především proto, že všichni byli hnáni k Loděnici, a ne k mnohem bezpečnější zadní bráně vedoucí za Mariinu zeď. A to zřejmě bez jakékoliv jistoty, že Loděnice bude vůbec vhodná pro evakuaci. A na tom se ona sama podílela. Ale teď před ní stále jediný úkol - zastavit tu rozeběhlou bestii, ať to stojí co to chce. Usui neměla s bojem s titány žádnou faktickou zkušenost, jenom teoretický základ. Ten ale pracoval s maketami, které měly k pravému titánovi daleko. Usui mohla překvapit hbitost, s jakou Titán vyšvihl ruku přímo proti ní, a málem jí chytil, jen aby se jí podařilo se mu vyhnout. (Obratnost 40 vs 30). Titán se překvapeně zastavil, a podíval do své ruky, zjevně zmatený, že tam Usui není a z rychlosti jejího pohybu. Ta mezitím hravě obletěla celé jeho tělo a dostala se až na záda a odhalený krk. Pro panikařící dav to dávalo jistou naději, že tato drobná dívka Titána nejen zastaví, ale dokonce snad i sama zabije. Nevýhodu pro ní ale tvořilo nábřeží - domy byly z pouze z jedné strany, a na druhé byla voda. Usui tak měla jenom omezený prostor na manévrování. Ale podaří se jí dostat tam, kam potřebuje, a krásně odhalený krk má přímo před sebou. S hlasitým řevem a tak silně jak jen dokáže, Usui sekne do krku Titána.

Usui ale nikdy nepatřila k silným dívkám. (Síla 10 vs 30) A míra mělkosti zranění, které způsobila, jí téměř vyrazí dech. Ohromná a rychle se blížící ruka Titána se mezitím pokusí Usui zaplácnout, jako kdyby se chtěl zbavit otravné mouchy na zádech. To už ale nezdolná Usui obletuje jeho nohu, do které ho seká. Podaří se jí dokonce do obou (Obratnost 40), ale všimne si, že udělala jen minimální poškození a z Titána se line jen trochu páry. Titán zřejmě Usui vnímá jako batole otravnou mouchu, a moucha ho rozčiluje. Místo toho, aby běžel dále k lidem, se tedy zuřivě otáčí, aby jí našel. Usui se podaří relativně snadno vyhnout jeho úderu na jedné z střech, který ovšem střechu prorazí tak silně, že titán v domě udělá ohromný kráter. Z ruky se mu následně line ohromné množství páry. Oproti Usui je pomalejší, ale zdá se, že jí hodlá lovit vtrvale, a další poškození střech by mohlo omezit její manévrovací prostor. Na druhou stranu, Usui si může všimnout, že ohromná rána do domu titána poškodila, byť se mu ruka opět rychle léčila. Usui rovněž může slyšet hlasitou kanonádu popsanou v příspěvku Sorina.

Maeve Auerbach
Zeď (A3)

"Krátký proces" rozstřelení zámku, a následné vykopnutí dveří, skutečně netrvá příliš dlouho. Vojín Kaktz byl totiž vzteky stejně rudý, ne-li rudější, než Maeve a dveře vysloveně vykopl. Když ale desátnice a její vojáci vstoupí do místnosti strážnice, mohou vidět, že muži, sedícími na lavicích, to k jejich šoku vůbec nehnulo. Seděli mlčky a dívali se nepřítomně do země, někteří před sebe. "Co to do prdele je?" řekl Kaktz, kterého to, že tu muži jen tak sedí, zatímco dole umírají stovky lidí, zjevně vypálilo do běla. Svobodnice Schrift, které to případalo celé spíše vtipné, se ležérně opřela o dveře a pozorovala to, jak vojín Kaktz vypálil facku jednomu z sedících mužů, s jistou malichernou sadistickou radostí. Muž nicméně nijak nereagoval. "Kurva, Felixi, prober se! Co to s tebou sakra je chlape?" zahulákal na vojína Felixe s otekájící tváří, Albrecht. Felix na to ale nijak nereagoval. Ano, samozřejmě jste zdejší posádku znali, ty sama od dohledu. Obyčejní vesničtí kluci, nikdo nebyl vyšší funkce než svobodník. Velitel byl někde vepředu, u brány. "Desátníku, desátníku!" zavolal náhle vojín Ámos. "Našli jsme další! Všichni jsou schovaní a zamčení ve strážnicích!" řekne rychle. Ano, strážnic byly po celé zdi desítky, a nyní se konečně začalo objasňovat, proč po titánech nikdo nestřílí z děl. Ale co se to zdejší posádce stalo? A kolika z nich se to stalo? Vždyť na celé zdi jich musí být několik stovek.

Vojín Kaktz se rychle dá do prozkoumávání stolu, kde je stále rozjedené jídlo a pití, a také dokonce i hořící zbytek tabáku. Na stole leží i dvě rozmontované zbraně, které zjevně někdo předtím čistil. Podivný je i jeden z tupě zírajících vojáků, který sedí na svém místě, stále s mokrým mopem v rucem. Pokud si pamatuješ dobře, jeho jméno je Fridrich. "Co to do prdele je?" řekl Kaktz, a začal zuřivě čuchat ke kalíškům. "To jsem zvědavá, co na tom hrnečku vykoumáš" zavolala pobaveně Eva Schrift.

Rei Harllow
A2

Rei Harllow se nakonec rozhodne nalézt v sobě odvahu, a riskovat. Vystřelí šikmo kotvu a začne se rychle přitahovat k blízkému domu, zatímco upozorňuje Anastásii na svůj velmi riskantní plán. Titán, který samozřejmě vidí letícího Reie, za ním rychle vyrazí, zvláště poté, co je Reiem pobídnut a uražen. Reie může překvapit rychlost a dravost, kterou Titán vyvinul v tak krátké době. Samozřejmě, mezi ním a Titánem byla relativně velká vzdálenost, ale Reie mohlo zaskočit, že už ve chvíli, kdy je střeše, k němu bude mířit obloukový úder ne nepodobný opileckému výpadu. Do svého plánu to ale zahrnul, protože Titán, který se k němu blížil, byl nyní z pohledu domu Anastásie skutečně zcela odkrytý. Rei tedy instinktivně, jak plánoval, vyrazí šikmo dolů. To vytvoří v Titánovi poněkud kuriózní myšlenkový proces, svědčící o jeho nízké inteligenci. Místo aby se pokusil Reie zastavit nějakým jiným způsobem, chňapne po něm rovnou instintinktivně hlavou prudce dolů, a to i přes to, že již vede onen obloukový úder. Toto vede k tomu, že Titán vrazí vší silou hlavou i rukou do protějšího domu, který úplně zdevastuje. Reiovi se ale dost dobře nepodaří vyhnout všem sutinám, které se rozprsknou kolem, a některé ho zasáhnou, způsobujíc odřeniny (Obratnost 20 vs 30), zejména pak kus jakési cihly, který ho trefí nepříjemně do ramene, zřejmě způsobujíc těžkou modřinu. Reiovi se proto nepodaří dostat dolů k nohám Titána, který ja zaklíněn v domě, a místo toho se stahuje k domu Sillerových, dále od trosek. Nicméně mu může být útěchou, že zaklíněný Titán, obklopený ohromným množstvím páry, je zaseklý v tak ideální pozici, že už by mohl být Anastásii snad naservírován na zlatém podnose.

A Anastásie skutečně vyrazí. K Reiovu překvapení vyletěla přímo z okna domu, ne z dveří, jak předpokládal. Je to ale nicméně blíže. Na hlavě má cosi, co bychom mohli nazvat "pilotní" brýle. S hlasitým řevem vyletí proti zmítajícímu se zaklíněnému Titánovi jako raketa a Rei může vidět, že i přesekne jeho krk, jen aby pak sjela k němu dolů na zem, notně otřesená.

"Zvládli jsme to?" zeptá se Reie, jako kdyby si tím sama nebyla jistá, a otočí se na tělo Titána zaklíněné v domě. "Opovaž se ty hajzle!" řekne výhružně s mečem v ruce. Když na to nepříjde žádná reakce, viditelně se uklidní. Poté jde k brance, kde je oslík. "Tak, klíče mám..." řekne, zacinká s nimi, a začne branku odemykat. "Ty jo, fakt se nám to povedlo. Jsi v pořádku?" zeptá se tě starostlivě, ale sama je viditelně mnohem více otřesená, než Rei.

"Dobře, vezmeme rychle ten vůz a-" začne Anastasie, ale větu nedokončí.

Titán se totiž začne hýbat a zvedat z domu. "TY ZMRDE TAK TO SI DĚLÁŠ!" zavolá vztekle, zatímco se Titán začne otáčet směrem k Vám.

Titán, obklopený ohromným množstvím páry, má celou přední část těla úplně rozsekanou z poškození, které si sám způsobil. Jsou do něj zabodány desítky různých zbytků dřeva, nábytku, a jiného stavebního materiálu, byť postupně opadávají. Pro Reie i Anastásii to je zvláště děsivý vzhled, protože nikdy v životě neviděli nic podobného.

(Vzhled rozsekaného Titána)

"Reii já ho sekla, do prdele já ho opravdu sekla, jakto, že žije" řekne Anastásie vztekle. "A byla to tak dobrá šance, DO PRDELE!" Rei jí nikdy takhle vzteklou neviděl. "Jak to může ta svině přežít? Co všechno kurva vydrží?" řekne, a potom dodá. "Ale jsme hbitější než on, a nemůže nás kurva ani vidět!" řekne umanutě. "Kéž by nás tu bylo víc" dodá.

(Výsledek akce: Rei modřina na rameni)

(Kombinované stats
Rei Harllow: Síla 18, Obratnost 20, Inteligence 22
Anastásie Siller: Síla 10, Obratnost 20, Inteligence 30

Síla 28 vs 30, Obratnost 40 vs 30)

Stále naživu

845
V sevření titána (D2)
Počasí: Slunečno, 23 stupňů

Až vyrostu, budu součástí Military Police jako ty... tati... Ahaha, určitě synku, to ale nejdříve budeš muset přestat padat a rozbíjet si kolena... tak šup vstavej!
V tem moment Sorin otevřel oči a nadechl se.
Kde to...? Ah sakra... prolétlo mu v myšlenkách, ale netvrvalo dlouho a byl opět při smyslech.

Rozhlíží se a vyhodnocuje, jaká je jeho situace, moc dobrá není a čas se krátí. Jednu ruku v které drží čepel má stále volnou, ale zbytek jeho těla je držen v sevření titána.

"Bolí to jako čert, ale opravdu dneska nemám náladu skončit jako něčí večerě..."

♫♫♫

Pronese si lehlce pro sebe a pevně sevře svou voulnou rukou čepel.

Pokusí se tedy přeseknou titánovi prsty, tak aby si uvolnil druhou ruku a následně pokud se mu to podaří, tak vytáhne svou pistoli, co má u sebe a střeli titána do obou jeho očí. Tím by ho měl dostatečně dezorientovat a přiměť uvolnit sevření.

To by mu mělo dát dostatek prostoru k tomu, aby se mohl díky svému ODM gear rychle přesunout do bezpečí směrem k domu doktora Jaegera.

Titán na dohled

845
Dům Shillerových (A2)
Počasí: Slunečno, 23 stupňů

Tiše jsme seskočili dolů a dali se do práce. Anastazie zmizela v domě hledat klíče od branky k povozu a já se jal uklidnění oslíka a jeho přípravy.
"Ššššt tiše kamaráde."
Podal jsem mu trochu čerstvého sena z jeho krmítka, abych jej zaměstnal a pohladil mezi ušima. Pak už jsem se věnoval svému ne úplně příjemnému maskování.
"Ale pokud to pomůže.....hlavně, aby Anastazie našla rychle ty klíče, titáni jsou zatraceně blízko."
Přemítal jsem nervózně a zrovna, když už jsem si říkal, že jsem napatlaný dost a chtělo by to kouknout, jaká je situace okolo domu ucítil jsem ono dunění.
"K čertu."
Zatnul jsem zuby a obrátil pohled směrem ven z přístřešku. Instinktivně jsem se mírně přikrčil a pozoroval okolí, jestli se titán zase vzdálí. Cítil jsem, jak mi stéká nervózní čůrek potu po tváři, cítil jsem, jak na okamžik zatajuji dech a pak.....objevil se. Věděl jsem, že tato možnost může nastat ale doufal jsem, že nás mine, že prostě půjde dál, ale byl tady a koukal přímo na mě. Tupě, líně ale hladově. Viděl jsem, že se dívá přímo na mě ale zatím se dál nepohnul....zatím.
"Sakra....vidí mě...určitě mě vidí....Do hajzlu. Jak nás našel? Byli jsme moc pomalí? Moc hluční? Náhoda?....Na tom nesejde, teď už o mě ví, maskování pachu tedy nebude účinné minimálně do doby dokud mě bude mít na dohled."
Zatnul jsem zuby, abych potlačil náhlý třes a přesvědčoval sám sebe, že se musím pohnout, že musím začít jednat. Pomalu sem se nadechl a v tu chvíli se ve mě něco zlomilo, došel jsem uvědomění si a rozhodnutí.
"Všichni na nás spoléhají, když titány nezastavíme my tak nikdo....mohl bych ho odlákat, ale vůz by byl i tak pomalý a titáni postupují rychle a rozdělit se by bylo velmi riskantní. Ne musíme se ho zbavit jestli chceme mít šanci odsud vypadnout vcelku."
Nabral jsem vzduch uchopil bleskově a pevně ovládání svého ODM gear a plynulým pohybem do nadstavců zaklesl dvě ze svých čepelí.
"Odevzdejte svá srdce!"
Připomněl jsem si větu, kterou nám vtloukali do hlavy opakovaně při výcviku. Konejšilo mne jen vědomí toho, že zatím tu byly jen jedny dunivé kroky, to znamená, že máme ještě šanci dokončit naší operaci. Už ve chvíli kdy jsem vystřelil kotvy jsem si byl vědom toho, že zatím jsem mimo přímý dosah toho titána a proto jsem vystřelil kotvy šikmo doprava směrem k boku budovy, abych se dostal ke střeše a opal tak pokud možno oblouk v bezpečné vzdálenosti z dosahu titánovy ruky.
"Teď určitě upoutám jeho pozornost."
Pohled mi padl směrem k domu, kde byla Anastazie.
"Musím riskovat."
"Anastazie titán na dvorku! Upoutám ho na sebe! Využij moment překvapení a sejmi ho! Spoléhám na tebe!"
Křikl jsem směrem k domu, když jsem prolétal vzduchem a doufal, že mne Anastazie uslyší a že zachová chladnou hlavu. Věděl jsem, že každý sám nemáme šanci, spolu bychom ho ale mohli sundat.
"Ya...spolu ho musíme sundat."
"Tady jsem ty velkej hnuse!"
Prskl jsem na titána. Načež se pokusím opsat lákavý oblouk kolem titána a zaháknout kotvy o jednu z blízkých střech, tak abych ho vyprovokoval pohnout se a naklonit se po mě, když se bude muset natáhnout prackama, aby si mě přihrál, tím by mohl snížit dostatečně svou výšku a nebezpečné ruce mimo dosah krku a idálně aby se natočil zády nebo bokem více ke dveřím, kde zmizela Anastazia. Čímž bych mohl dát Anastazii šanci nečekaně vyrazit vpřed, udeřit a s trochou štěstí toho šmejda sejmout, nebo se stáhnout pokud to nevyjde. Sám však nehodlám spoléhat na to, chci zkusit stočit let ostře ve chvíli kdy proti mne vyrazí rukama vpřed v podstatě ostře šikmo dolů tak, že se mu zaháknu kotvou pokud možno o kotník vzdálenější od hlavních dveří do budovy opíšu ostrý půl oblouk a pak vystřelím druhou kotvu vpřed zezadu kolem jeho nohou, abych mohl plnou parou na ODM prosvištět kolem nich a pokusit se mu s trochou štětí udeřit a přeříznout obě achilovky, nebo alespoň jednu.....alespoň jednu kdyby ho Anastazie ještě nesundala.
"Pokud tohle všechno přežiju musíme se zorientovat a přeskupit.....Odevzdejte svá srdce."
Bušilo mi v hlavě opakovaně v hlavě při provádění celého tohohle plánu ať už dopadne jakkoli.