Špicl

♩ ♪ ♫ ♬

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)
Knajpa "U Muškety"
Počasí: Zataženo, 28 stupňů.
Hannes, Hugo, Carl, Sorin

"No tak Carle, pro jednou..." přimhouřím oči a trochu popuzeně semknu rty. Tohle opravdu není dobrá chvíle pro vzdor a ta lehká změna v kapitánově postoji to jen umocňuje. Mohu na to jen omluvně pokrčit rameny. Jistě, mohla jsem svému pobočníkovi něco říct, srovnat ho do latě, ale nakonec mě vlastně i dost zajímalo, co měl na srdci. Tohle nemohlo být jen tak, Carl neměl zrovna ve zvyku se předvádět a zbytečně vyvolávat rozepře. Kdyby chtěl Sorinovi zmalovat obličej, prostě si počká na vhodnější příležitost a že bychom se všichni milerádi postarali o to, aby nadešla.
Nařčení z vraždy je už ale i na mě příliš silný kalibr. "Pheew," vydechnu zpola překvapeně a zpola uznale. Aspoň mi to konečně trochu osvěžilo paměť a konečně jsem si dokázala desátníkovo jméno zařadit. Možná to byly všechno jenom drby a spekulace, jenže jak se to říká?
Na každém šprochu pravdy trochu? A tenhle působí, že by za křivý pohled zardousil i vlastní babičku.

To už je ale chudák Carl vytažen Hugem na nohy, skoro jako by ho připravoval na blížící se souboj. A ten se také odehraje, ačkoliv jen za použití přísných pohledů a slov. Tedy, kéž by to zůstalo jenom u nich. Podobných planých výhrůžek jsem slyšela už nespočet a ti, co měli hubu plnou slov, měli jen málokdy odvahu přejít k činům.
"No udělals na nás skvělej dojem,..." musím se v duchu ušklíbnout. Něco mi říká, že se u nás neohřeje zrovna moc dlouho.
Jenže pak na něj vztáhne ruku.
Okamžitě přiskočím blíž, připravená se do jejich půtky vmísit. Prozatím mě jen donutí opět zdvihnout hlavu a trochu i hlas.
"Hodláte tu mému pobočníkovi snad vyhrožovat?" obořím se na něj. "Jestli máte nějaký problém, adresujte ho mně." Když ho konečně pustí, napětí v mém postoji se též uvolní.
"Vaší ztráty je mi líto, jistě v takovém případě nebude problém zajistit vám propušťák, abyste se mohl se svým žalem vyrovnat," dodám o poznání mírněji. Ten sladký, medový podtón obalující má slova v sobě pochopitelně skrývá něco mnohem zlověstnějšího. I vzduch v místnosti náhle ztěžkne a cítím, jak mi po páteři dolů stéká pot. Potlačím chuť vyhrnout si rukávy u košile, aby si to tu náhodou někdo z přítomných nevyložil jako výzvu k boji. Ne, musím nějak vymyslet, jak to celé uklidnit...

Už se natáčím směrem k pultu, abych zavolala na hostinského a objednala nám další rundu. To horko je potřeba spláchnout. Než se však stačím nadechnout, zachytím koutkem oka vlnící se hladinku vína a útroby mi zničehonic sevře podivná tíseň. I přes stoupající teplotu v místnosti mi po zádech přejede mráz a zarazí mě uprostřed pohybu. Chvíle napjatého ticha se protahuje, šponuje mi nervy až k prasknutí.
S trhnutím se otočím po zvucích přicházejících zvenčí. Praskání dřeva, poplašené výkřiky...
Přes Sorina ale nic nevidím, musím se nějak dostat kolem něj a doběhnout alespoň k oknu. Než se tak ovšem stane, vzduch prořízne Sorinův hlas.
"Odkdy nám tu rozkazuje?!" prolétne mi hlavou a už se chci otočit ke kapitánovi, ale vyleká mě skřípavý zvuk ocele.
"Ou, no tak, to snad ani nebude..." ukračuji zpět a zvedám ruce před obličej v tom obranném gestu. Dost daleko na to, abych se přiblížila k jednomu z oken a spatřila to, co vyvolalo v celém městě rozruch...
"....nutné," vydechnu snad už jen ze setrvačnosti a několikrát musím zamrkat, jestli mě opravdu nešálí zrak.
Možná toho vína bylo opravdu příliš.
Ale ne, celý ten humbuk okolo, zvednuté ruce s prsty ukazujícími na to jedno místo uprostřed zdi.
"To nemůže být pravda," slova mi skoro uvíznou v krku, vytřeštěné oči obracím ke Carlovi.
"Zatraceně, řekněte mi někdo, že to není pravda!"

A JE TO V ...

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)

Nejdřív jsem si myslela, že je Rei boží, jak si dokázal udělat pořádek v tomhle problému, ale ten pocit byl hned pryč. Zloděj byl pryč a obchodník nařval na Reie tak, že já bych se asi počůrala. Hrozně byl rozzlobený. Jak já nesnáším konflikty! Jen jsem tam stála a koukala se střídavě na Reie a obchodníka, že co se bude dít. A pak když ještě zmínil mě a Anastasii, že taky budeme mít malér, tak to mi opravdu vynechalo úder srdce. Za co? Co jsme provedly? Chtěla jsem se zeptat, ale viděla jsem jak se tváří lidi kolem. Ty jejich pohledy, odsoudili nás, ani nás neznají.

Anastasia byla pohotová. Omluvila se za Reie a ještě zaplatila obchodníkovi ztrátu. Tři zlaté? To je hodně. Ale taky jsem nečekala a přistoupila blíže k obchodníkovi. "Pane taky se moc omlouvám a toho zloděje hned dopadneme a potrestáme!"

A jak jsem to řekla, tak jsem znejistěla. Ten jeden krok vpřed, byl nějaký jiný. Lehčí. Rukou zkontroluji svojí výbavu a zjistím, že mi chybí lékárnička. A sakra! Jen to ne! Kdy? Když jsem se dívala za tím výbuchem? To ne! Za ztrátu lékárničky dostanu pořádně vynadáno. Musíme ho chytit ať se děje co se děje. Ještě, že jsem viděla jeho obličej, zapamatuji si ho.


Lidi kolem zneklidněli a opět se dívali směrem odkud přišel výbuch, nebo co to bylo. A tak jsem se tam taky podívala. Pusa mi padla a zůstala otevřená. To .... to .... to je ruka? Tak obrovská ruka! Proč? Proč nestřílejí z děl? Tak velikého titána museli vidět už z dálky. Vždyť ten musí být víc jak čtyřicet metrů vysoký!
"Eh ..." Vyšlo ze mě jenom neurčitý zvuk a roztřásli se mi nohy. Zatím se nezmůžu na nic, jenom se koukat na tu ruku.


Můj otec nebyl nadšený, když jsem mu oznámila, že se přidám k městské stráži. Myslel si, že budu pracovat na farmě jako on, že převezmu jeho práci a on už si bude moct odpočinout, protože bůh ví, že on si odpočinek opravdu zaslouží. Vážně nebyl nadšený, ale po krátké hádce řekl jenom ..."aspoň, že zůstaneš ve městě a neodejdeš za Wall Sina, nebo ještě hůř, za Wall Maria." Byl rád, že jsem v podstatě v bezpečí a můžu jeho i mámu navštěvovat. Teď se už tak bezpečně necítím.  

Varování

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)

Knajpa "U Muškety" (Modrá budova C3)
Počasí: Zataženo, 28 stupňů.
Maeve Auerbach

Sorin si vyslechl celý rozhovor mezi kapitánem Hanessem a ostatními. Překvapený z toho nebyl, až na jednu drobnost...
Koukám, že tenhleten je ve spojení se svým bratříčkem a drby s nesmysly se šíří rychleji, než světlo. No každopádně s tímto frajírkem na krku bude dost problematické nenápadně kontaktovat mé příbuzné. Když si nedám pozor, tak by je mohl vystvit ještě většímu nebezpečí, než jim aktuálně hrozí...

"To nebude nutné kapitáne...", pronese Sorin klidným hlasem.
"Svobodníku, podle vašeho výrazu je vidět, že vysloveně toužíte po tom, abych vás nějak potrestal a upřímně nejradši bych vám dal jednu pořádnou, aby jste si uvědomil, že obviňovat člověka, kterého jste nikdy v životě neviděl a k tomu ještě truchlícího, který aktuálně přišel o rodiče, se nehodí."

♫♫♫

Dal si ruce do kříže a podíval se na Carla.
"Nazval jste mě špiclem, ale jediný, kdo tady zatím podává informace, které ani já sám o sobě nevím, jste vy."
Příjde blíže k svobodníkovi, nakloní se k němu a dívá se mu do očí...
"Pomluvy, špínu a cokoli dalšího si klidně házejte na mou hlavu..." v mžiku chytne Carla za košili pod krkem, přitáhne si ho blíže a pološeptem mu do ucha pronese:

"Ale jestli máte v plánu si do úst brát mou rodinu... nedopadne to s vámi dobře Carle, to se spolehněte..."
Když se na Sorina ostatní podívají, není pochyb o tom, že by mohl Carlovi něco udělat. Co? To nikdo neví, do hlavy mu nikdo nevidí a číst myšlenky už také ne. Na moment je ve vzduchu cítit velice silné napětí a nikdo se neodváží pronést ani slovo. Nakonec Sorin Carla pustí a poodstoupí.

"Žádný trest nedostanete, ale berte to jako varování..."

Potom se zničeho nic začali hlasitě ozývat lidé, kteří strachem křičeli a ukazovali na vrchol Wall Maria, na které spočívala obrovská ruka z které vycházela pára. Sorin zvedl svůj pohled na onu ruku s lehkým překvapěním, ale v rázu se podíval na své kolegy...

"Zvětněte ty své zadnice a vyhlašte poplach! Mám takové tušení, že nás čeká tuna práce!"
Vrátí svůj pohled na ruku a vytasí dvě ze svých osmi ocelových čepelí...

♫♫♫

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)

Knajpa "U Muškety" - Sorin Ackerman, Maeve Auerbach (Modrá budova C3)
Stánek "Mauserovy potraviny" - Aisling Gallahan, Rei Hallow, a Usui Chou (C3, pravý horní roh, u kostela)
Počasí: Zataženo, 28 stupňů.
Všichni

Zatímco se tři důstojníci jakžtakž měli k pozdravu Sorina Ackermanna, svobodník Carl seděl na svém místě, čímž jej spravedlivě popudil. Vynechme, že řekl, že je špicl (to samo o sobě byla jistě ohavná pomluva), ale navíc se jako podřízený de facto explicitně vzepřel vojenské etiketě vůči nadřízenému. Za takové věci se ve Wall Sina nechávalo i zpráskat bičem. Hierarchie byla něco, co v celé armádě drželo jakousi stabilitu. Kdyby si každý dělal, co chce, vedlo by to k problémům. Jistě, korupce existovala. Ale nikdy ne okatá. I proto desátník Hugo a kapitán Hannes lehce nesouhlasně zamručeli, když svobodník Carl stále seděl, zatímco Ackermann předával povolávací rozkaz. Ten kapitán Hannes jen zběžně prolistoval. Neměl čas ani náladu ho příliš číst, ale zároveň neměl důvod ho nějak zpochybňovat. Dal ho si do své brašny. "Svobodníku Hastere, před Vámi stojí desátník. Jak máme chápat Vaše chování?" řekl kapitán Hannes v reakci na pobídku Sorina Ackermanna vůči sedícímu Carlovi hlasem a stylem, který vůbec neodpovídal tomu, jaký byl kapitán předtím. Zdálo se i, že byl jistým způsobem zklamán, že si Carla "neošéfovala" Maeve, ale konkrétně na to nic neřekl. Rychlé zatmění, které trvalo jen maximálně pár vteřin, u stolu vyvovalo jen minimální reakci. Lidé se prostě potřebovali věnovat jiným věcem, než tomu, že bude asi pršet. "No, bude asichcát no" řekl desátník Hugo Maeve.

Mezitím si Carl klidně upil piva, a poté řekl: "Kapitáne, omlouvám se, ale mám s tím mužem osobní problém. Můj bratr je u Vojenské policie, ve stejné jednotce jako byl on, a slyšel jsem o tomto muži velmi negativní věci. Nehodlám se klanět vrahovi, ani ho zdravit. Ale jsem ochoten za to přijmout kázeňský trest, je-li to nutné" řekne Carl, načež se "mazák" Hugo ohradí, a muže srovná do latě tím, že ho vezme za rameno a zvedne ze židle. Poté mu něco šeptá, načež kapitán Hannes nesouhlasně zamručí a zamlaská.

Ano, je to tak. Roll Haster byl jeden z kolegů Sorina Ackermana na jeho bývalé pozici. Vyvraždění rodiny Ackermanů, které provázely velmi podivné okolnosti, včetně snahy o vymazání důkazů zapálením domu, zřejmě vedly k tomu, že si leckdo v Military Police myslel, že byl za něj zodpovědný sám Sorin Ackerman. Ten místo během inkriminované doby prokazatelně navštívil, což nikdy nepopíral, ale záhy požádal o převelení do Shiganshiny, což bylo minimálně podezřelé. Toto samozřejmě byly spekulace, protože to nešlo dost dobře dokázat, a Ackermanova výpověď byla v celém případu jediným východiskem. Velení se samozřejmě postavilo na jeho stranu, a smrt jeho rodiny označilo za velkou tragédii. Zdálo se ale, že ne všichni si mysleli, že je v případu jenom obětí. Ostatně, ohromný muž měl více než kuriózní vzhled, charakter, i minulost. Na druhou stranu, svobodník v Shiganshině, který u ničeho nebyl, byl prostě jenom člověk, co slyšel nějaké pomluvy. K tomu byl ale i voják, a zachoval se tímto způsobem, což tak jako tak vyžaduje kázeňský postih. Z pohledu práva je Sorin Ackerman naprosto nevinný, tudíž takovouto otevřenou nekázeň nelze jen tak nechat být. To u stolu věděli všichni.

"Dobře tedy, desátník Ackerman vymyslí kázeňský trest, a desátník Hugo ho pak vykoná. Teď je v jejich dikci" řekne Hannes tónem, jako kdyby to chtěl mít spíš z krku. Carl přikývne, a zdá se, že je se svým osudem smířem. Rozhodně mu nikdo nemůže upřít přímost a odvahu. V tu chvíli si Sorin Ackerman mohl všimnout nad Shiganshinou se zatažujících mračen. I další lidé si mohli všimnout, že se udělalo rázem rovněž citelně tepleji, což bylo vzhledem k zataženým mrakům nelogické. Mnozí to začali řešit sundaváním vrchních částí oblečení.

***

Teplý vzduch a zatažená obloha byly samozřejmě citelné i pro skupinku u stánku. Nárůst teploty byl zvláštní, ale to bylo tak jediné, co se s ním dalo dělat. Z důvodů, které znala asi jen Aisling (zřejmě šlo o demonstraci síly), při chůzi k Anastásii ale schválně vrazila do chudého muže s oteklýma očima, aby ho donutila poostoupit. Nemusela to dělat, ale přesto to udělala s cílem ukázat muži jeho místo. Chladný ODM gear muže ťukl do nohy vcelku nepříjemně. Muž heknul, ale zdálo se, že má z vojáků armády příliš velký respekt, než aby s tím něco dělal. "Oh, promiň, jsem strašný nemehlo. Když ono to je hrozně divný s těmi provázky" hesla vojačka Anastásie, které pomohla vojínka Aisling Gallahan najít a nasadit brýle, zatímco vojačka Usui Cho jí pomohla na nohy.

Jen málokdo z chudých si dovolil otevírat hubu na vojáky. Vojáci měli totiž mimojiné také pistole, a slabí lidé věděli, že kdo má pistole, toho není obvykle dobré nasrat. Také by to nebyl první případ arogance moci, kdy vojáci zkrátka a dobře tak trochu šikanují chudé. Chudí lidé byli vždycky boxovacím pytlem společnosti, a Shiganshina není výjimkou. Vojáci, kteří rádi jedli dobré jídlo a pití, je obvykle vytlačovali pryč z náměstí, aby tam "nedělali nepořádek", obvykle svou samotnou existencí. Za tyto "očka" pochopitelně dostávali dobré jídlo a pití, a také mnohdy i peníze. Bohatí obchodníci totiž chtěli "bránit" před somráky. I proto ale byla reakce Reie Harllowa tak neobvyklá. Místo toho, aby se přiklonil na stranu obchodníka, jak zřejmě konvence očekávaly, mu místo začal vyhrožovat i odvedením na stanici, a poté se dokonce otočil zády, aby si mohl povídat s nově příchozí Aisling o počasí, k čemuž se připojila Usui Cho úvahami o tom, zda nešlo o muniční sklad. Obchodník, který byl ze svého úhlu pohledu okraden, a mu bylo vyhrožováno, a ještě byl obviněn z lhaní, a ještě byl ignorován kvůli něčemu, co by opravdu jen několikamálovteřinový záblesk kdesi za zdí, byl naprosto rudý vzteky.

I mezi lidmi na náměstí záblesk vyvolal jen lehké pozdvižení hlavy, jinak mu ale nevěnovali velkou pozornost. Někdo řekl něco o tom, že asi bude pršet. Jiný řekl, že možná někde za zdí hoří.

Rei, který oba muže "pustil z hlavy", si v tu chvíli asi zjevně neuvědomil, že zatímco chudé lidi stačí trochu postrašit, bohatí lidé jsou společensky tak trochu i nad ním, a rozhodně to nevypadá dobře, když neřeší krádeže a místo toho klábosí s vojačkami o počasí a k problémům se staví zády. A tohle lidi vlastně zajímalo asi i víc, než nějaká světélka.

Posledních několik let byla nálada obyvatle zdí čím dál tím více protivojenská. Zdálo se, že každý krok vojáků je tak trochu pod drobnoledem soudu veřejnosti, ale bylo to rozhodně z dobrých důvodů. Lidé totiž vojáky platili ze svých daní, a očekávali, že vojáci se o ně postarají. Když už nebojují s titány, kteří jsou spíše "vzdálená" hrozba, očekává se právě, že jsou zde od toho, aby řešily spory, jakkoliv malicherné. Ostatně, uvědomme si, že jsou to právě vojáci, kdo v tomto světě nahrazuje klasickou policii, přičemž Vojenská policie slouží pouze pro nejvyšší patra společnost. Jedinou bezpečnostní zárukou jsou tak příslušníci Garrison.Ti se ale stále častěji chovají jako arogantní sobci, které zajímá akorát jídlo, pití a hazard. Tím pádem si Rei svým rozhodnutím efektivně poštval hned dvě skupiny lidí naráz. Jak bohatého obchodníka, který jistě měl vliv na zdejší vojenskou posádku, kterým dodával bezesporu dobré jídlo a pití, tak kolemjdoucí, kteří rozhodně nehodlali brát na lehkou váhu, že vojáci neřeší krádeže, jakkoliv zdánlivě malicherné. Jídlo totiž rozhodně není jen tak snadno dostupné zboží - počet zemědělských ploch uvnitř zdí není zase tak velký, aby zajistil pravidelný příjem potravy pro všechny obyvatele. Většina normálních lidí jí maximálně dvě jídla denně, a to spíše jídla jednoduchá a levná. Tenhle stánek z takových rozhodně nebyl, a vypasenost obchodníka tomu nasvědčovala.

Co se to tam děje? zašeptal někdo.
Prý někdo kradl chleba a ti vojáci to nechávají být. Místo toho si spolu povídají jako drbny. No chápeš to? řekl někdo další.
Kam ten svět spěje, za chvíli budou krást už asi i vojáci řekla postarší dáma.
Ty už kradou dávno babi, ale jim držky nikdo pažbou nerozbije, tak jsou vysmátý dodal někdo vzadu.

Mezi lidmi to pro Reie, Aisling, Usui, a Anastásii opravdu nepříjemně šumělo.

Poslední dobou se krade pořád, proboha, co se musí stát, aby to vojáci řešili. Fakt si říkám, od čeho tu jsou řekl někdo další. Není to ten Harllowovic? To je slušná rodina, a myslel jsem, že na něj je spolehnutí. Asi ho už taky zkazily řekl někdo další. No jo no, uniforma lidem stoupne do hlavy, myslí si, že jsou něco víc než normální lidi ozvalo se opět z davu.

"Člověče kam to čumíš" zavolal obchodník vysloveně nasraně. "Tak to je dobrý, já si tě zavolám, že mě tu okradou, a ty se na to normálně vykašleš. Ještě my vyhrožuješ, že mě vezmeš na stanici. Mě. Někoho, koho o-k-r-a-d-l-y. Tvrdíš mi tu do očí, že lžu! Že lžu! Chápeš co děláš? Co si to vůbec dovoluješ? Mně tady okradly, a tebe zajímají blesky na obloze! A ty mě budeš brát jako nějakou lůzu za to, že jsem na to naštvanej? To mám jako tleskat radostí, aby byl milostpán spokojenej? To teda ne chlapečku. To teda ne" řekne Reiovi výhrůzným tónem obchodník.

Jeho obličej byl rudý vzteky jako Slunce, zatímco mu po plešatící hlavě tekly dolů kapky potu. "Jak se jmenuješ? Budu si na tebe stěžovat, to si piš. Doufám, že nepočítáš navazující měsíce s platem za tohle tvoje krytí zlodějíčků a obviňování slušných lidí, co ti dávají jídlo na talíř. A jestli si myslíte, vy dvě nádhery, že Vy všemu tomu ujdete, že to schytá jen taky ten mimoň, tak se taky pletete" dodá vysloveně jedovatě směrem na Aisling a Cho. "Za co Vás proboha platíme?" To ale není zdaleka jediný problém Aisling a Reie. Problém totiž byl, že i kdyby situaci chtěli dál řešit s oním "zlodějem", zdálo se, že zatímco oba muže úspěšně ignorovali a věnovali se počasí, muž někam utekl. To nevypadalo úplně dobře, zvlášť pokud, a všechno tomu nasvědčovalo, zřejmě opravdu byl zloděj a kradl. A teď byl díky Vaší nepozornosti pryč.

"Prosím Vás, pane Mausere" řekla Anastásie omluvně, a vřele se na obchodníka podívala. "Jsem vojín Anastásie Siller. Moc se omlouvám za svobodníka Harllowa, jednoznačně překročil svoje pravomoce a neměl Vám vyhrožovat" řekla, a postavila se mezi Reie a obchodníkův stánek. "Toho zloděje určitě najdeme, a potrestáme. A jelikož jste byl poškozený, tak Vám samozřejmě rádi zaplatíme způsobenou škodu" řekla diplomaticky. Zdálo se, že se celou situaci snaží obratně diplomaticky vyřešit. Rozhodně bylo pro obchodníka Mausera těžší si vybíjet vztek na křehké mladé děvče, než na statného svobodníka. "Ukradl vám to za zlatou viďte? Tak já Vám dám tři. Berte to i jako kompenzaci za ty potíže, co Vám svobodník způsobil" řekne, a zlaté dá ze své vlastní kapsy. Obchodník vypadá notně klidnější. "No, konečně někdo trochu rozumnej. Siller, to je slušná rodina. Tatínek mi stavěl dům" uklidní se trochu muž, načež Anastásie přikyvuje. "Inu, je to klempýř, tak asi spíše střechu, ale ano ano, pracoval u Vás" přikyvuje. Poté obchodník Mauser. ale opět zbrunátní: "Ale doufám, že ho chytíte hajzla. A vzpamatujte se trochu. Lidi mají strach z těhle existencí. Už nám jednou i vlez do skladu. Lidi chtějí vidět vojáky, co se snaží, ne co na ně zvysoka serou" řekl a otřel si čelo od potu hadrem. Zdálo se, že je opravdu horko, i přes to, že je zataženo.

To ale stále nebyly všechny problémy Aisling a Reie. Jak oba velmi záhy zjistili, byli...Inu, o něco lehčí. Ano, onen nepříjemný pocit úzkosti z této lehkosti se jen znásobil, když oba sáhli do svých pouzder, ale ani jeden nenašel svojí střelnou zbraň. Zdálo se, že onen zloděj jim je musel ukrást, asi ve chvíli, kdy ho ignorovaly. Asi to udělal ve chvíli, kdy do něj Aisling vrazila, a poté když se k němu Rei otočil zády. Inu, ignorovat zloděje a stát k nim zády se asi nevyplácí. Usui Cho, která se rovněž přidala do této skupiny, mohla mezitím zjistit, že jí zmizela lékarnička. Asi nemusím zdůrazňovat, že to je velký problém. A to nejenom z ekonomického hlediska pro vaše platy, a z profesního jako vojáky. Hned dvě pistole v rukou recidivisty mohly znamenat, že je také někde použije. A to už by byl ze zloděje vrah. A šlo by to za Vámi.

***

Vysoká teplota ani nepříjemná mračna život v Shiganshině nijak víc neovlivnily. Lidé si žili dál své malé životy, a jen šílence by napadlo, že by to mohlo vést k něčemu většímu. Sto let dlouhého klidu zkrátka nějaký záblesk neohrozí. Bouřka bylo vysvětlení těch, kteří se vůbec dívali dostatečně správně na to, aby něco viděli. Ale to nebylo vše. Zatímco si lidé sem a tam stěžovali na horko, a řešili své vlastní věci, lidé v knajpě U Muškety si všimli mírně třesoucího se vína ve sklenicích. Náměstím hlasitě zahlučí křehce postavený pult s ovocem, který se asi propadl pod vlastní vahou, a ovoce se rozsype všude. Hlasitá rána, která vyděsí většinu ptáků ve městě, kteří vyletí vzhůru se znepokojivým krákáním. Většinu lidí přepadne podivný, svíravý pocit, který ale neumí popsat. A přitom by to šlo tak jednoduchým slovem. Úzkost. Zatímco lidé jsou stále relativně stoičtí, zvířata, která jsou na trzích samozřejmě také přítomna, neklid vysloveně přemůže. Vzmítající se koně, štěkající psi. Jako kdyby přes celé náměstí přepadl stín.

"Hej...co to je?" zavolal někdo přes celé náměstí, čímž prosekl úzkost jako ostrý nůž kostku másla. "Co to SAKRA je!" pokračoval. "Proboha podívejte se na to! Co to je na zdi? To je RUKA?" zavolal někdo další hystericky přes celé náměstí, což všichni mohli dobře slyšet. A lidé se otáčeli. Postupně, jeden po druhém, se otáčeli směrem k Mariině zdi a hlavní bráně. (C0)

♫♫♫

Ano. Na Mariině zdi spočívala ohromná ruka, tvořená čistými svaly, ze kterých vycházel mohutný oblak páry. Ten byl i přede zdí, stoupající k nebesům, zakrývající cokoliv, co by za zdí mohlo dále být. Ruka byla v pohybu, efektivně zeď drtila, dokud nepreskala. Ale přesto, v tento jeden malý moment, jako kdyby se svět zastavil v jednom jediném úžasu. Protože ať už ta věc byla cokoliv...Musela být větší, než Mariina zeď.

(Reakcí na tento jev zakončete prosím svůj příspěvek)

KLIDNÝ DEN JAK MÁM RÁDA

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)
Před knajpou "U Muškety"
Počasí: Slunečno, 23 stupňů.
Rei Harllow, Aisling Gallahan

Přesně takové dny jsem milovala. Je teplo, všude je klid a lidi si spokojeně dělají co právě musí. S Anastasiou a Aisling jsem hlídkovala ráda. Obě jsou  fajn a hlavně nejsou tak zbrklé a nedělají ze sebe něco co nejsou.
Ohlédla jsem se za dvěma dětmi co proběhli kolem a usmála jsem se. Pamatuji si když jsem takhle běhávala já. A teď jsem tady. Vojínka s ODM gearem. Jsem na sebe hrdá. Právě si rukou upravuji vlasy a poslouchám Anastasiu jak se opět ztěžuje na nadřízené a překvapeně se na ní zadívám, když řekne, že mě volají šikmoočko.
"To fakt? Proč by to dělali?" Nechápu to, vždyť už nejsme děti, aby jsme si dávali nějaké hloupé přezdívky.

Kolem mě projde titán jakoby nic. Prostě si vyšel na procházku po městě. Ohlédnu se za ním. "Tyyy jo. Na tohohle by mi nestačili ani dvě zásobníky." Zavtipkuji.

A otočím se právě včas, abych viděla jak Anastasie vrazí do Reie a upadne na zem. Zatím co si hledá brýle, já si zahrnu vlasy na levé straně za ucho a usměji se na Reie. Tenhle kluk se mi líbí, ani nevím proč. Prostě mi přijde roztomilý. A zatím co ostatní loví brýle já tam stojím jako husa. Rychle e vzpamatuji a přiskočím k Anastasii, abych jí pomohla na nohy.

Táta mě učil, že se mám pořád starám o sebe, abych přežila všechno, ale taky mám pomáhat druhým a chránit je. Vůbec netuším jak mám dělat obě najednou, ale zatím se mi to daří. Všichni jsme v bezpečí a světu vládne pořádek.

Až pak si uvědomím, že se tady odehrává nějaký spor. Obchodník se hádá s nějakým mužem. Ah a to byl zatím tak pěkný den.
Koukám se na Reie jak začíná brát kontrolu nad problémem do svých rukou. Dívám se na něj docela vysoko, hlavu mám pořádně zakloněnou, ale na to jsem si už zvykla.

A pak se něco stane. Divné světlo, jako blesk. Stejně jako všichni se podívám tím směrem. Ostatní taky nevědí co to bylo a tak přidám do tipování.
"Není tím směrem žádný muniční sklad doufám." Snad nic nevybouchlo.

Malicherné spory

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)
Před knajpou "U Muškety"
Počasí: Slunečno, 23 stupňů.
Aisling Gallahan, Usui Chou

Mohl to být takový hezký a slunečný den plný obyčejné rutiny. Sice by to skýtalo jednotvárnost a nudu, ale na druhou stranu, když o tom zpětně přemýšlím rozhodně by to bylo lepší, než tohle.
Lehce zamračeně jsem přesunul pohled na dvojci, která se tu přede mnou už nějakou chvilku dohadovala a rozhodně se nezdálo, že by výpověď jedné, nebo druhé strany k čemukoli vedla. V duchu jsem zaúpěl.
"Proč se ti lidi nemůžou chovat normálně? Takový spory, kvůli takovým drobnostem, když se jedná o něco závažnějšího, z čeho je pak honička, cítí se člověk, alespoň trochu užitečný, ale tohle....?"
Ti dva mi natolik ztrpčovali život, že jsem nijak zvláště neregistroval zájem, který vzbudil nováček, který kráčel ulici. Zavadil jsem o něj jen koutkem oka, načež jsem musel vrátit pozornost zpět k prodavači a údajnému zloději.
"Takové přerostlé hovádko, to bude mít kapitán zase jednou co dělat....zajímalo by mě, jak takové, jako je on vlastně ODM unese."
Každopádně hádky těch dvou jsem začínal mít zrovna tak akorát a už už jsem se nadechoval, že jim něco povím, když do mě náhle někdo vrazil. Rychle jsem přenesl váhu z nohy na nohu, abych získal částečně ztracenou stabilitu a ukročil vzad. Byl jsem připraven reagovat na případné další problémy a jedna ruka mi sklouzla k ODM vybavení, abych měl po ruce něco čím bych se mohl bránit.
Ukázalo se však, že je to jen naše dívčí patrola na obchůzce.
"Ou ahoj....hele v pohodě to nic. Klid."
Usmál jsem se na Anastazii přátelsky a rozhlédl jsem se po jejích brýlích, než jsem se pro ně však stihl sehnout, předběhla mne Aisling a své kolegyni brýle podala.
"Hele vy doporučuju vám se zklidnit. Není možný aby tenhle sežral během pár okamžiků celý bochník chleba. Vy se tu přestaňte rozkřikovat pane. Na krásno by se vám oběma mohlo stát, že vás vezmeme na strážnici oba vychladnout, vyslechnout a sepsat pořádné hlášení, věřím, že to byste ani jeden nechtěli mohlo by se to pěkně natáhnout a....."
Nedořekl jsem to už protože na obzoru za zdí se kratičce....co? Zablesklo?
Přimhouřil jsem oči a zadíval jsem se tím směrem, jako někteří další. Bylo vidět, že nejsem jediný, kdo si toho všiml.
"Viděly jste to taky? Co to bylo?"
Pustil jsem z hlavy úplně ty dva hádající se pitomce a přistoupil blíže k děvčatům.
"Hmmm že by bouřka? Ale takhle rychle a blízko?......A co by to mělo být Aisling?"
Tázavě jsem povytáhl obočí na vojínku, která mne o pěkně dlouhý chlup převyšovala.

Titání mezi námi

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)
Knajpa "U Muškety"
Počasí: Slunečno, 23 stupňů.
Hannes, Hugo, Carl, Sorin

♩ ♪ ♫ ♬

"A já si myslim, že bys u toho měl aspoň klečet!" opáčím kapitánovi s širokým úsměvem na rtech a ještě ho několikrát drobným pokývnutím hlavy pobídnu, aby mé přání splnil. Být v každém z nás o jednu dvě sklenky vína víc, možná k tomu i dojde a nepochybně by to vyústilo v další zábavnou historku. A ta pidlooká vačice by aspoň měla zase o čem hovořit. To by se do toho ovšem nesměl vložit Hugo, který si až moc podezřele hodně přeje pokračovat ve hře. Už od začátku jsem měla podezření, že měl dnes hodně šťastnou ruku. Na okamžik se schovám za svoje vlastní karty ukazující dost politováníhodná čísla. Ale neštěstí ve hře...
Lehce se zavrtím na židli, abych mohla posunout nohy po Carlově stehnech ještě o kousíček výš a věnovat mu další z příslibných pohledů. My dva dnes nebudeme mezi poraženými. Natáhnu se k němu blíž, aby mi mohl nasypat trochu šňupacího tabáku na hřbet ruky a zaškaredím se snad ještě dřív, než ho vůbec nosem vdechnu. Nikdy jsem si na něj úplně nezvykla a pokaždé mě podráždí skoro až k slzám. Účinek na sebe ale nenechá dlouho čekat. Přidat se k Hannesově jednotce byl bezpochyby zatím můj nejlepší nápad.

Celou idylku ale naruší zvuk blížících se kročejí a pobočníkova drsná slova. "Mhm?" zahuhlám a stále ještě trochu omámeně zdvihnu hlavu od stolu a snažím se zaostřit na nově příchozího. Zakláním se dál, abych byla vůbec schopná dopracovat se k jeho tváři, až židle pode mnou opovážlivě zavrže, div se na ni nepřekotím. Na poslední chvíli se ale stačím loktem zapřít o desku stolu a rychle spustím nohy z Carlova klína na zem, abych znovu získala stabilitu.
"Titáni opravdu existují," vydechnu polohlasně a jen tak tak zadržím smích. Hannes s Hugem se už alespoň stihli postavit a já jen využívám chvíle během kapitánova proslovu, abych se také nějak posbírala na nohy a zvládla rukou naznačit pozdrav.
"Desátník Auerbach, těší mě" představím se, stále trochu přiškrceným hlasem a snažím se zachovat si vážnou tvář. Kapitán ho docela rychle dokázal usadit, ale stejně z toho nemám dobrý pocit.
"Vojenská policie? No to tady fakt chybělo. Prý na vlastní žádost, ještě lepší," myšlenky se mi přeci jen odrazí na okamžik ve výrazu. Ne, z tohodle opravdu nekouká nic dobrého. Nevěřila bych mu ani nos mezi očima. Zvlášť, když se po celou dobu tváří jak kyselá prdel. Tohle bude hodně těžký oříšek k rozlousknutí.

Stejně strnule nechám ruku klesnout zpátky dolů. Nezbývá než doufat, že touhle představovačkou to všechno končí a co nevidět se vrátíme k původní činnosti.
"Ne Mav, takový štěstí mít nebudeš. Špicl zasranej," kleju v duchu, zatímco se moje šedé oči vpíjí do jeho ostře řezané tváře, div si z toho nevykroutím krk. Vnímám, jak mě chladně hodnotí, bez jakékoliv špetku zájmu, až mě to skoro popíchne. Ticho se začíná povážlivě natahovat, přeruší ho jen občasné zašustění papíru, jak Hannes v rukách převrací jeho papíry.
Nečekané zatmění všechny překvapí. Sama se lehce natočím, abych měla výhled alespoň z jednoho z oken.
"Tohle bylo zase co?" pronesu tiše, aby to mohli slyšet jen ti, co stojí opravdu blízko. "Nějaká bouřka?" odpovím si sama vzápětí. Zatím se ale rozhodně nikam nehrnu, počasí ostatně bývá celkem nevyzpytatelné.

Příchod do Shiganshini

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě ODM)
Před knajpou "U Muškety"
Všichni

Sorin si pomalu, ale rázně, razil cestu davem směrem k hospodě, kde se měl setkat se svým budoucím nadřízeným.
Pomluvy a hlasité projevy od ostaních lidí okolo vnímal pramálo, neb se ještě stále vzpamatovával z nedávné události, která ho postihla...
"Shiganshina,... snad jsou mí příbuzní v bezpečí...", probíhalo mu hlavou, ale zároveň byl dostatečně vědomím na zemi a vnímal své okolí, i když na to nevypadal.

S každým jeho krokem se jeho vybavení, co měl u sebe otřásalo, až skoro jakoby šel podle velice pomalého rytmu.
odkaz
Nadávky a řeči se stupňovali, on však stále držel kamenou tvář a pokračoval vpřed bez sebemenšího zájmu. Prošel kolem menší Garrison posádky, která zjevně na pochůzce, opět nevěnoval jim téměř žádou pozornost.

Když už byl blíže kapitánovi Hannesovi a jeho skupince, která v klídečku seděla na zahrádce U Muškety, zaslechl opět pomluvu, tentokrát od svého budoucího kolegy. Vyráz na tváři mu to nezměnilo, jeho pozornost však plně upoutala řeč kapitána Hannese a jeho ledabylý pozdrav.

Na to vzápětí pozdravil pohým pokynutím hlavy a pokračoval v cestě dokud se nedostal do vzdálenosti, kdy na sebe nemuseli křičet.
"Zdravím kapitáne, ostatní...", opět lehce pokynul hlavou..." Odpověď na vaší otázku je taková, že jsem se nechal převelet na vlastní žádost..."

Koukám, že garnitura Garrisonu není o níc více lepší, než ta sebranka u Military Police,... co už...

"V reakci na zde přítomného kolegu, který stále sedí... Ne, nejsem špicl..., ale být váma, tak bych příště šeptal, aby vás náhodou nějaký neslyšel. Tady je převelovací rozkaz..." Stále měl svůj kamený výraz na tváři. Přistopil ještě troško blíže a podal dokument kapitánovi, následně si začal všechny zde přítomné přeměřovat pohledem. Po velice krátkém záblesku ze směru od hlavní brány se okamžitě otočil.

845
Hlavní náměstí - Hlavní třída (C3 na mapě "ODM)
Před knajpou "U Muškety"
Počasí: Slunečno, 23 stupňů.
Všichni

"Co je tenhle zač? mezi lidmi na hlavním náměstí v Shiganshině to bzučelo, zatímco mezi nimi procházel opravdu ohromný muž s krátkými černými vlasy. Suvérenně přečuhující všechny ostatní, navíc upravený a s chladným výrazem, jeho příchod rojil spekulace. Nebývalo to tak často, aby se tu dělo něco mimořádného."Proboha, to titáni už prolomili zeď?" zamručel jeden z mužů za pultem obchodu s rybami. Další muži se lehce zachechtali. "Slyšel jsem, že je to špicl. Fízl z Wall Sina" zašeptal někdo další. Informace kolovaly až příliš. "Špicl? Jak jako špicl" ozval se někdo další. "No prý se sem nechal přivolat od fízlů z hlavního města. Jo a prej je to zabiják. Se na něj podívej, to v něm fízla nevidíš" říkal někdo další. "No nazdar tak to nebudu už radši nic říkat, já nestojím o problémy" řekl někdo další. Ano, návštěva ohromného muže, který svlékl plášť Military Police v hlavním městě, a nasadil si plášť Kasáren, byla rozhodně největším tématem na náměstí od doby, co před zhruba třemi dny odjela výprava Průzkumníků. "Taky jsem slyšel, že je to nějaký příbuzný kapitána Leviho z Průzkumníků, toho titánobijce" říkal někdo další. "Tak to jsi pěkný debil, protože to je skrček, a tenhle vypadá, že má titána za fotra. Navíc Levi není žádný pochybný charakter" řekl někdo další. "A ještě je to Orientálec. Těch tu taky vyrostlo jak hub po dešti. Všichni vědí, že to jsou samí kriminálníci. Nechápu, proč takové jako jsou oni pouštějí vůbec do města, natož do armády. Ženský mají pěkný, ale chlapy jsou zločinci s malými ty víš čím" řekl někdo pozornější. Skutečně, 200 centimetrová "zrůda" si prorážela cestu davy přímo k vojákům sedícím v hospodě U Muškety, konkrétně za kapitánem Hannesem, který zde zrovna seděl ve velmi příjemné společnosti.

"A stejně si myslím, že by sis mě měla vzít" řekl kapitán Hannes naproti němu sedící desátnici Maeve Auerbach. Toto byl již jeho zhruba třicátý pokus o sňatek s Maeve. Matematické vzorce říkaly, že s množstvím vypitého alkoholu jich bude více. Pro ženu jako je Maeve toto bylo spíše nekonečným zdrojem zábavy, než nějakou skutečně míněnou propozicí. "A já si myslím, že bys měl hrát vole, seš na tahu" řekl desátnik Hugo, a přátelsky do kapitána Hannese bouchl. Oba muži měli lehce připito, na stole bylo ostatně jídla a pití dost, a byli dobří přátelé. Hospodský Ferdinand to měl u vojáků dobré, a k Mušketě chodili jenom důstojníci. Hlavně na pečeni, ale také prostě na pivo a karty. Měl také výbornou pálenku. Nějaký škarohlíd by si řekl, že desátník by kapitánovy asi neměl říkat "vole", ale tady šlo o konexe a známosti. Kdyby tak řekl kapitánovy někdo mimo jeho "kruh", například nějaký vojín, asi by čistil záchody kartáčkem celý měsíc. Ale tady se kapitán jen zasmál. "A no jo furt" řekl.

Zatímco kapitán Hannes házel kostkou, proti němu se usmál asi třicetiletý Carl. Zřejmě k tomu měl dobrý důvod, protože na rozdíl od ostatních mužů, on, pouhý svobodník, měl zrovna na kolenou Maeve nohy. Údajně to bylo pohodlné. Navíc byl z mužů zjevně nejpohlednější, a rozhodně existovaly důvody, proč svobodník sedí s kapitánem a desátníky u důstojnického stolu. Zřejmě na tom bude hrát nějakou roli desátnice, které byl přivelen jako její pobočník. Bylo celkem zjevné, že tato žena si s muži hrála jako s hračkami, a bylo konstatním zdrojem vesnických drbů, s kým vlastně nyní vztahy má a ne. Samozřejmě její ženské nepřítelkyně (kterých nebylo málo) jí pomlouvaly jako děvku a "svini". Mezi muži se jí ale nedalo upřít, že byla populární. Carl položil svoje karty, a vytáhl tabák, který nabídl přítomným. "Kapitáne, pozor, špicl" řekl Carl vážně, aby Hannese upozornil na blížícího se Ackermanna. Poté se kapitán Hannes a desátník zvedli. Carl zůstal sedět. "Aaaa, vy budete desátník Ackerman" a hodil ledabylý vojenský pozdrav. Hugo podzrav zopakoval. "No, už jsme na Vás čekali. Přiznám se, převelence z Wall Sina, ještě od Vojenské policie, tu asi nečekal nikdo" dodá. "Ale teď jste tady pod mým velením Ackermane, takže na to myslete. Slyšel jsem, že s tím míváte problém a zapomínáte na to. Možná proto jste i tady, nebo ne?" řekl a zamračil se. Zjevně Ackermana testoval, a čekal nějakou pro sebe uspokojivou odpověď. Byl to přeci jenom pořád kapitán, velitel de facto celého města.

"Podívejte se na ně" sykla vojačka Anastasie, zatímco, stejně jako vedle ní stojící vojínky Aisling Gallahan a Usui Chou hlídkovaly náměstí. Bylo tu opravdu rušno. Hodně lidí, hodně obchodů, chaos. A to vedlo k tomu, že se kradlo. Vaším úkolem bylo na to dohlídnout, a zamezit případným krádežím. ODM gear mohl zloděje snadno dohnat. Právě proto ale veškeré krádeže obvykle neprobíhaly před zraky vojáků Kasáren. A tři, relativně křehké dívky (s výjimkou mladé Aisling, která díky své velikosti rovněž převyšovala většinu davu), se tak většinou jen procházely, koukaly, co se kde prodává, a případně řešily nějaké spory. Pořád lepší než drhnutí kanónů kartáčkem. "Nesnáším jí. Kdo si myslí, že je? Copak ti tupci nevidí, že si s nima hraje?" hesla Anastásie, zatímco kolem nich prošel nepřítomně hledící Sorin Ackerman, který chtěl jít směrem ke kapitánu Hannesovy. "A slyšely jste, že nám prý říkají Špejle, Šikmoočko, a Okoun? To fakt nemyslí už vážně. Tohle jsem si teda od kasáren nepředstavovala. Hlavně ten Hugo to říká. Úžasný nadřízený fakt"
Drby, které kolem Ackermana kolovaly, mohly ženy slyšet opravdu dobře. Zvlášťě pro relativně drobnou Usui Cho, která stále přímo vedle muže mluvícího o kriminalitě Orientálců, to nemuselo být vůbec příjemné. Aisling zase naopak byla jen o něco nižší než Ackermann, tudíž jen těžko říci, jak danou situaci vnímala. Jí si ale nikdo pro změnu nevšímal. To byla novinka.

V tu chvíli ovšem Anastásie doslova vrazila do svobodníka Reie Hallowa, který rovněž hlídkoval na náměstí. Na rozdíl do vojaček ovšem ale měl před sebou poměrně dramatickou situaci. "A já Vám říkám, že jsem nic doprdele neukradl. Vy jste normálně šmejd" řekl asi dvacetiletý vychrtlý muž, na kterého si Reie zavolal obchodník s jídlem. "Nebuďte na mě laskavě sprostej! Co si to vůbec dovolujete!" ohradil se mohutný, tlustý a plešatící prodavač, kterému bylo asi 50 let. Takového věku se hned tak někdo normální nedožije. Na to člověk musí mít pořádné zázemí. "Říkám vám, normálně mi ukradl bochník chleba, tenhle sprosťák, a pak ho sežral dřív, než jste přišel" pokračoval prodavač, načež se mladý muž zakřenil. "Jasně! To se přece nedá dokázat! Šejdíři jeden, o co ti jde co? Vezmeš si o zlatou víc, a teď budeš ještě tvrdit, že jsem to jídlo ukradl!" Mladý muž nicméně nevypadal moc movitě. Vychrtlý, s oteklýma očima, vypadal spíš skutečně jako žebrák. Trochu zapáchal. "No to je dost, že jste si přivedl posily. Snad ho dáte na pranýř, tohohle zloděje!" řekl obchodník na tři přicházející vojačky, Aisling, Usui, a Anastásii. Anastásie do Reie ale omylem vrazila. "Promiň" hesla a začervenala se, nicméně škobrtla a upadla. Nevypadalo to nijak vážně, ale nemohla najít své brýle. "Zatraceně, to je trapas. To je trapas. Kde sakra jsou" řekla úzkostlivě a rozrušeně. "Snad na ně proboha nikdo nešlápne" pokračovala. Aisling a Rei brýle viděli, Usui bohužel ne. Ležely vcelku blízko nohou muže, kterého podezříval obchodník z krádeže chleba.

A tak začaly jejich drobné malé příběhy. Na plném náměstí, kde se lidé smáli, klábosily, a zkrátka žili. To se mělo velmi brzy změnit.

S velkým bleskem, kdesi směrem od hlavní brány, který roztrhl oblohu, jen aby zmizel. (Postavy přes domy pouze vidí citelnou změnu světla, která trvá asi dvě vteřiny - představte si to jako opravdu rychlé zatmění Slunce - a zahrňte to ideálně nějakým způsobem do konce svého příspěvku. Doposud nevíte (ani nikdo jiný) nic, kromě toho, že kdesi za branou (C1 - ODM mapa. Blesk je ale zhruba v místě, kde bychom si představili C0) se "blejsklo")