Když povzbudíš lidský apetit až k bodu, kdy dokáže štěpit atomy; postavíš ega velikosti katedrál; optickými kabely propojíš svět se všemi jeho zvrácenými požitky; ověsíš i ten nejnudnější sen fantasiemi z dolarových pozlátek, až se z každé sebe-ubožejší existence stane císař, a všichni se stanou svým vlastním bohem… Ironie osudu mívá zvrácený smysl pro humor. A tak, když se lidem podařilo zdokonalit telomerovou léčbu natolik, že zcela zamezili stárnutí, byl to také první krok k zániku lidstva tak, jak jej známe. Vyléčili jsme smrt, ale nenasytnost zůstala. Chtěli jsme být lepší, rychlejší, silnější. Ti kdo zůstali pozadu raději zvolili virtuální život. Bilióny blikajících kontrolek v neustále se rozrůstajících datacentrech. Další forma nesmrtelnosti. Další důvod k vykořisťování. A když Země křičela o pomoc a její nářek byl vyslyšen – nikdy předtím nebylo lidstvo více svým vlastním bohem. Zpátky ke kořenům. A pak vzhůru k nebesům. Hráli jsme si s evolucí... a prohráli... a chcípali jako zvířata. Bůh je mrtev, ať žijí bohové. Konečné řešení lidské otázky. Genese – protokol – po staletí pečlivě plánovaný. Ale na světě není nic, co by lidská marnivost a touha po vlastní nesmrtelnosti, nemohla zničit. Jeden dole... Osm zbývá. Vítejte do světa plného odkazů domýšlivosti lidstva. |