Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Teenage bizarre adventure
Družina
Postava Gill Katzenberger je offline, naposledy online byla 17. dubna 2024 8:46Gill Katzenberger
Postava Dante je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 16:15Dante
Postava Xavier Siegfried Reinhard etc. je offline, naposledy online byla 22. dubna 2024 7:38Xavier Siegfried Reinhard etc.
Postava Usagi je offline, naposledy online byla 28. dubna 2024 1:13Usagi
Postava Tomio Henlein je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 22:59Tomio Henlein
Postava Ricardo "Dick" Flacid je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 23:51Ricardo "Dick" Flacid
Postava Edwardus „Wladus“ Grey je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 23:41Edwardus „Wladus“ Grey
Postava Sakura je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 11:00Sakura
Postava Big J. je offline, naposledy online byla 05. dubna 2024 16:28Big J.
Postava Boris ALFA Bulldog je offline, naposledy online byla 22. dubna 2024 7:38Boris ALFA Bulldog
Postava Alex je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 22:59Alex
| |||
 |
Jou Jou, Joutowne! Je pondělí a to znamená, že Boris AKA B.O.R.I.S, se vám hlásí z podcastu SILNĚJŠÍ PES MRDÁ. Dnešní díl bude o PRIORITÁCH. Jen jedna věc v životě SKUTEČNÝHO CHLAPA je důležitá. Věc co stojí před prvním MILIÓNEM, před tvou holkou i mámou. Věc důležitější než dceřinná společnost nebo splacená hypotéka za AUTO. VIZUALIZACE. kámo, VIZUALIZACE. Deset let praxe. Pravdu se jinde nedozvíš. Úspěšný nechtěj, abys ji znal. Mluvím z vlastní zkušenosti. JSEM AUTENTICKEJ. Pět let jsem VIZUALIZOVAL, dalších pět tu CVIZULIZACI AFIRMOVAL a nakonec se ÚSPĚCH dostavil. Už kámo, strýček Váňa říkával: "VIZUALIZUJ, VIZUALIZUJ, VIZUALIZUJ!" Býval jsem kluk jak ty. Nula a totální shit, kámo, ale stačilo uvěřit tomu, co už jsem dávno věděl. Tak je to jednoduchý, že to dokáže každej. Jou Jou, žiješ úplně zbytečně v totálních sračkách a přitom úplně jakoby stačí TAKHLE málo, aby si z úplnýho NIČEHO získal VŠECHNO. MINDSET, kámo, v tom je ten kumšt. Neztrácej už čas čtením motivačních knížek. Todle kdyby fungovalo, tak už každej jezdí v BMW. Neplať zbytečný kurzy, který tě jen obíraj o prachy. Je to lež kámo, je to temnej les, ve kterým se ti každej snaží ojebat prdel. Poznej svět skutečně úspěšnejch. Nauč se VIZUALIZOVAT, MINDSETOVAT A AFIRMOVAT s kámošem Borisem. ZŮSTAŇ se mnou, obětuj tomu tu půl hodinku, hodinku svýho života a já ti zarůčim, že ta posraná hodina času ti navždycky změní život. Tak stojí to za to, nebo ne? POSLOUCHEJ, PROTOŽE NA KONCI TOHOHLE PODCASTU SE DOZVÍŠ VÍC. 100% BORCŮ co doposlouchalo jedinej díl podcastu do konce mělo do pěti minut SEX a 90% z nich první MILION ještě v tomtýž roce, 10% z těchhle borců dokonce první dva miliony do dvou měsíců. To je celkem 200%tní uspěšnost, KURVA FIX! Přidej se do klubu úspěšnejch stylařů a kamarádů Borise. Pořádáme společný AFIRMACE, kmenový VIZUALIZACE, kruhový MINDSETY a mnoho dalšího. JENOM DNESKA máš speciální možnost získat základní členství ZDARMA. A teď poslouchej dobře KÁMO, k tomu základnímu členství dostaneš BROŽURKU Borisovo motivačních citátů ZDARMA. Boris tady totiž není proto, aby z tebe tahal PRACHY. Stejně žádný nemáš a BORIS žádný dávno nepotřebuje. Kámoš Boris vydělává díky svýmu PASIVNÍMU PŘÍJMU dva miliony za minutu. A teď se podrž. Ta částka ještě furt exponencionálně roste. I teď, TEĎ a ... počkej si .... TEĎ! Je to tak, Boris právě vydělal svůj další milion!
Jsem Boris. Neidentifikuju se jako chlap, jsem ALFA. Pracuju jako tělocvikář na Jotownský univerzitě, ale dělám to jen pro zábavu. Díky svýmu PASIVNÍMU PŘÍJMU nemusím pracovat až do konce života, ale to by byla nuda. Navíc, kdo by ved mý malý vlčky? (pozn. univerzitní sportovní VIP klub takzvaných "wolfies.") V tomhle temným lese plným nepřátelskejch vlků mám jen dva skutečný přátele:
| ||
| |||
 |
PRVNÍ HODINA PO PRÁZDNINÁCH: TĚLOCVIK Pohled na .... školní hřiště:
Xavier stihl provést proslov během ranního defilé vojenským sil, poskytnout rozhovor do Jotownských novin a zaběhat si. Přišel do školy o 2h dřív. Dante si měl po cestě do školy možnost koupit svačinu ve výdejní pobočce von Oberstainovi jogurtárenské filiálky. Pak mohl a nemusel potkat Dicka a Tomia. Dickovi se podařilo dostat z Jojotownu do Jotownu a nakonec i najít školu. Dává smysl, že si po prázdninách nevybavoval cestu. Všiml si, že ve škole už je i .... Tomio. Usagi se vrátila z tábora a .... ještě nedostala menstruaci. Sakura Babycry se vrátil z tábora a .... dostal menstruaci. Gill se skrývá ve stínech a čeká na svou chvíli. Tomio si cestou do školy uvědomil, že během léta vyrostl z kalhot školní uniformy, ale .... nemá čas vracet se domů. Edwardus si jako první všimne .... nepřátelského mutanta, který vyskočí z .... mezidimenzionálního víru doprostřed hřiště: Plánek situace: odkaz Zobrazit SPOILER  Je čas zapomenout na rozepře, spojit své síly a zachránit hodinu tělocviku .... možná i celý Jotown! Budete-li útočit, hoďte si 10k + procenta. | ||
| |||
 | | ||
| |||
 |
*Klop*, *Klop*, *Klop*,... S každým úderom vychádzkovej hole na dlaždičky školnej chodby sa pohľady, plné posvätnej bázy a ničím neutajiteľného obdivu otáčali mojím smerom. Striebrom a mahagónom obkladaná hulka (samozrejme s hneď dvoma skrytými čepelami a ozdobným hado-netopierom na vrchu) bola leč lacinou cetkou v porovnaní s jej nositeľom - osobou zvanou Ja! Rebel, ničím nespútaný, nikým nelimitovaný, schválne doraživší o pár minút pozdejc (ale zase nie moc, aby som nemal zápis v triednici). Telo zdobené vyozbrazením náboženských motívov, od krížiku cez krucifix až po mysteriózny a tajomný ankh. Disidentsky odhalená hruď, v rozporu s fašistickými pravidlami školnej uniformy a samozrejme, tetovačky s motívmi anarchie, individualizmu a hlbokej temnoty ktoré priam vyvierajú z mojej duše ako je vlk, smrtihlav a jeden nápis v latinčine ktorú samozrejme ovládam. Okamžite po krátkom zhodnotení zmien ktoré sa po prázdninách udiali však cítim pachuť a nechuť. Snáď každý wannabe emo batman luzr chodí ostrihaný na šalameta, dúfajúc že zasnené pohľady do školnou omáčkou oprieskanej steny im dodajú hĺbku a čaro. Ani hovno. Skutočná duša nonkomformity vychádza z rebelského odmietania blockbusterových trendov a znalosti tej pravej, poetickej a ešte ničím neskazenej poezie od mistrov ako je pan Edgar alebo orientálny mistr Sl'Ád-ek. Besk a blesk ať kříží chmuru, stačá zanotovať a čubky sa rozplývajú. Tfuj, moderná éra. Čo príde ako ďalšie? Budú si mladé naivné devy rozťahovať oči aby vypadali ako vyjetá vydra?
Samozrejme som ale nad vecou a nič z toho čo sa deje ma vlastne netrápi, čo dám jasne najavo keď sem tam informujem okolostojacih, že som nad vecou a nijak ma to netrápi. Stačí lusknutie prstov a môj osobný kult-harém Ordum sancrum hustodémonorum školae ma obkolesí, pripavený plniť všetky tajné priania. "Čau princezno." oslovím náhodnú z nich, môj hlas tak gothic a edgy že ho doprevádza škrekot havranov a kikiríkanie vrán. "Tato ruža život svoj položila abyť krásu tvoju výrazniti mohla...jej stonka krehká nikdy už svetlo slnka neucíti, tŕne bodľavé ranami času ostrie stratia. Ostane len spomienka a akt, obety najvyššej, za cieľ najpožehnanejší." pokračujem hlasom ktorý dostane do kolien i postaršiu náhodne okolo prechádzajúcu učiteľku literatúry, ktorá v ten moment a sekunde prežije nie menej než tri životy plné svalnatých a opálených pirátov či barbarov a dinosaurov. "Aby ti to slušelo." dodám ešte, pretože Gothic lolitka č.4 nepatrí k najbystrejším z môjho hejna, v pobláznenom rauši však raz kružítkom pobodala niekoho kto sa nezasmial na mohom vtipe. Nenadarmo sme ten najdrsnejší gang na škole, čo krade svačiny i šesťákom. Moja schopnosť očariť ako vždy uspeje a nič na tom nemení ani fakt že kytka je umelá (PJ ak by som si mal hádzať na úspech svodu tak napíš ale chcem vysoký bonus).
| ||
| |||
 | Nejrozkošnější výhonek starobylého rodu  Ještě napůl spící pšíknu a hrozivé zarachocení mě doprobere s takovou prudkostí, až se mi zježí srst i na ocase. Pink! Aha, fretka. Pink! Aha, usnul jsem v brnění. Pink! Do p....! Musím do školy! Jen co si vymeju pusu mýdlem za těch několik teček, co se mihlo mou ubohou rozespalou hlavou. Další uvědomění se nekoná, tak se vykulím špičkou plechové boty ven a natřásám se tak dlouho, až jsem to zase já. Tyhle trapné nehody jsou vážně trapné. Teď se jen vyhnout - "Co za osobu to zří staré, dosud nesenilní oči tohoto životem těžce zkoušeného, leč k brzké snídani odhodlaného muže?" zamžourá na mě strýc zpoza kulatých brejliček. Opravdu není senilní. Jen de.... Hrome, pro samý mejdlo v puse mi vypadají zuby. "Tvůj synovec, strýče," odpovím poslušně. "Vzpomínáš, jak se moji rodiče, tenkrát, když jsem byl ještě robě ledva po buclatých nožkách pobíhající, nechali vystřelit do vesmíru jednou z Oberstainových lodí, aby odebrali vzorky z černé díry, a ty ses mě pak laskavě ujal a poskytl mi střechu nad hlavou a hangár ve sklepení?" "Tyto drobnosti si muž, kterému nikdo nedonesl ranní tisk z trávníku před sídlem, dobře vybavuje," odvětí strýc s výrazem, jako by ho bolely zuby. Možná ho ten hangár pořád mrzí. Nebo je mu jasné, že ty narážky na drobné ranní úsluhy přehlídnu jak paseku. "Ovšem také si vybavuje, že jeho synovec, syn nerozumné, hezkou tvářičkou svedené matky, a otce, jehož jméno dávno každý zapomněl, chodíval oblečenější." "Odpusť. Měl jsem v noci nehodu," pravím pokorně a velice omluvně, protože jsem už mnohokrát sliboval, že si budu dávat pozor. "Od čeho ti dal tento obětavý muž vystavět plec z ocelových prutů kvalitnějších než minule, budiž prokleta existence huňáče kapského, když v ní nespíš? O příliš mnoho klecí se jeho ušmudlaná, potrhaná peněženka trpící chronickým průvanem, musela zasloužit! Zejména ta zlatá se pěkně prodraží." "Já už si dám pozor," pípnu a pečlivě si dávám záležet, aby mi z očí nemohl vyčíst, že jsem si tuhle přivedl kamaráda Tomia, dejž pánbů věčnou slávu jeho chrabré postavě, které jsem do pasu, a že ten si nad mým pokojem odplivl s takovou nechutí, až se roh klece vypařil; a také mám od té doby ve stěně prima tajnou skrýš. Zatím tam skladuji pouze čínskou kočičku, která na mě vždycky zamává tlapkou, ňuch... strýc hluboce nenávidí falešné zlato. Záhy se již mohu rozběhnout bludištěm strýcových sbírek k nejbližšímu výtahu. Cestu si tradičně zkracuji skokem s výhybkou přes sfingu, a fakt nechápu, proč skladovat sochy bez nosu, ale teď stále ještě cítím strýcův pohled v nižších partiích zad, tak si poctivě protáhnu cestu přes salónek dlážděný kameny z Baalbeku. Musím to dokonce vzít přes sekci jumerských soch a kusů hradeb, která je převážně kamenitá a dlouho se v ní neuklízelo, takže stopy mých bosých nohou vypadají v prachu na podlaze velmi autenticky. Lepší než kolem Joni Lízi. Dost divně by koukala. Ve výtahu se ometu košťátkem na dlouhém řetízku a dumám nad nejdůležitější otázkou rána: co si vzít na sebe. Dokonce v hangáru plném dlouhých řad skříní chvíli přešlapuji na studené podlaze, jak moc nevím, do které sekce se vydat. Když už omrzliny začnou stoupat po mých hezky tvarovaných lýtkách, nakonec zvolím městskou neformální řadu a několikrát dokola v různých typech osvětlení zkontroluju, že mi vybraná bunda ladí s vlasy, a že působím přiměřeně skromně svými neokázalými, leč pro zkušené oko pozoruhodnými kousky, nezřídka vyšívanými nevinnými pannami za měsíčního svitu nitkami ze šlach čerstvě narozených jehňat. ... moment, tašku! Penál s třpytící se aplikací, kterou mohu vysílat signály při hodině a morzeovkou tak napovídat méně rozumem obdařeným spolužákům, mám naštěstí přichystaný už od včera. S takovou školní autobus asi zase nestihnu, a to se po jogurtu, který v něm podávají, můžu přímo utlouct... Pfff. | ||
| |||
 | PROBUZENÍ NADČLOVĚKA Všechny bytosti dosud vytvořily něco nad sebe samy: a vy chcete býti odlivem tohoto velkého přílivu a raději snad se vrátit k zvířeti, než abyste překonali člověka? Čím je opice člověku? Posměchem nebo bolestným studem. A stejně má i člověk býti nadčlověku: posměchem nebo bolestným studem. Urazili jste cestu od červa k člověku, a leccos ve vás je posud červ. Kdysi jste byli opice, a i nyní je člověk opice — více než kterákoli opice. Tomio Henlein XXIII, teprve patnáctiletý chlapec toho rána nemohl dospat. Vždyť právě dnes měl nastoupit na školu, která konečně měla ocenit jeho velikost. Doslova. Když dva metry třicet vysoká hora svalů opouštěla svůj dětský pokojíček vyzdobený plakáty jeho dětských hrdinů – Heracla, Samsona a Hulka Hogana, nedokázal plně skrýt svou nervozitu. Jeho otec, drobný a neduživý dva metry dvacet devět centimetrů měřící Tomio Henlein XXII. okamžitě postřehl slabost svého zdatného výhonku. Jelikož se však pro muže nehodí věnovat se dětem jen úkosem pohlédl na svého ženu, Tomio Henleina XXIIa. Ten, odložil s posvátnou úctou svou misku s Jogurtem (nech navždy kvete sláva a moc von Obersteinů) aby uvolnil jednu ruku (v druhé stále třímal drobnou činku, neboť ještě nedokončil svou ranní rutinu) a s mateřskou péčí udeřil syna do obličeje. Henleinové neobětovali každou píď své nejvyšší možné zdravé míry testosteronu aby vychovali slabochy. Když se malý Tomio probral, jeho rodiče již byli pryč. Dokonale srovnané jogurtové misky a hřebeny na knír dávali tušit, že nejspíše odešli do kostela. Chlapec posbíral cihly které svým nemotorným pádem vyrval ze stěny jejich rodinného domku a téměř se nechal přemoci smutkem z toho, že ho rodiče nevzali sebou. Miloval každodenní bohoslužbyjejich malé komunity Asociace Mladých Křesťanských Mužů. Pohled na vyrýsované tělo svatého Šebestiána po kterém pomalu stékala krev z desítek ran v něm vždy vzbuzoval podivné pocity a naplňovala ho touhou vydat ze sebe nejen to nejlepší. Byl to ale spravedlivý trest za jeho slabost. V duchu odprosil nepřítomné rodiče, uklonil se Jogurtolednici, zanotoval Posvátný chorál a ještě naposledy zkontroloval, že je upraven tak jak se na muže jeho rodu slušelo. Školní uniforma seděla dokonale, knír byl nakroucen dokonale, aktovka na zádech umístěna dokonale… vší svou tryskající mužností byl spokojen…a poté co si dovolil ještě jednou se pokochat svým svalstvem si řekl, že může vyrazit a najít si nové kamarády. Třeba tito přežijí jeho láskyplné objetí lépe než ti předchozí.
| ||
| |||
 | NÁVRAT Z LETNÍHO TÁBORA Jotown, brzy ráno Nejvyšší vež rodinného sídla von Oberstain Na svou první vesmírnou flotilu proti armádě nanorobotů si Xaviérův praděd geniální stratég Oskar von Obernstain vydělal založením sítě jogurtárenských filiálek. Před více jak dvěstě bílodny a půl tucty rokosvětů právě zde, v Jotownu, vyrostla centrální parostrojná jogurtovárna. Aby mohli von Oberstainovi potomci dohlížet jak na vědeckotechnický vývoj jogurtárny, tak soukromé flotily, bylo z vojensko strategických důvodů rozhodnuto o přesídlení rodu do bohy zapomenutého maloměsta. Dvě hodiny po svém narození byl Xavier Siegfried Reinhard von Oberstain uzmout od prsou děložní služtici, jejíž následné popravě musel přihlížet. Z důvodu zocelení mentální bariéry byl následně rituálně znetvořen a ponechán dva dny v ledovém blátě. A protože byl mezi deseti vývrhy jediným přeživším, stal se přesně tři dny a osm minut po svém narození flotilním poručíkem. V pěti letech byl jmenovánl řídícím důstojníkem, v deseti kapitánem, v šestnácti mu byla udělena hodnost generála. Přestože se zrodil, aby vyrostl v bytost vyšší než zbytek lidstva a prošel elitní výchovou, kterou přežije jen 1% narozených, některé rize lidské zlozvyky mu zůstaly.
Sedmnáctiletý gen. Xavier Siegfried Reinhard von Oberstain stál na vrcholku nejvyšší věže rodinného dómu a shlížel na Jotown. Přímo proti jeho zornému poli se do nebe tyčil komín centrální jogurtovárny. Z jeho útrob se valily splodiny ze superpočítačů. Radiočástice se v ozónosvéře měnily v temné mračno, jež se rozpršelo na Jotown. Jako každé ráno i dnes se paranoidní Xavier nemohl zbavit myšlenky, zda mu nebyl do toustu s marmeládou přimíchán jed. Myšlenka to byla nesmyslná, protože byl proti většině toxinů dávno imuní, v důsledku čehož přišel o chuť. Toust i přesto okusoval s delikátní elegancí, jakoby si ho vychutnával. Šlo snad o jednu z promyšlenkých strategií zmatení nepřítele, pro Oberstainy tak typickou? Pokřupávání pečiva mezi zuby se neslo pracovnou a žádný z nastoupených osobních pretoriánů se neodvážil generála vyrušit dokud nebyl sněden poslední drobek marmeládového toustu. Xavier si potáhl zvlněný rukáv na jinak dokonale vypulírované uniformě: "Podejte hlášení." "Generále! Vaši spolužáci se právě vrátili z letního tábora. Konkrétně jde o slečnu Usagi a mladého pána Sakuru Babycrye." "Co ostatní, které jsem dal sledovat?" "Věnují se svým běžným činnostem," vyhrkl pohotově pretorián v jedné z 16 variant stejnokroje. "Jak pokračuje Nejvyšší operace?" "Bohužel generále, tým vědců zatím nepřišel na to jak vám vrátit chuť." Xavier pevně stiskl čelist a zahleděl se do dálky, aby si jeho muži nevšimli zklamaného pohnutí. O chuť přišel během jednoho z genetických vylepšení, a jak vyrůstal, musel sledovat své vrstevníky pochutnávající si na milkshakes, vanilkových frapéčkách, hotdozích a karcinogenních brambůrkách, nikdy nedat najevo .... Při těch vzpomínkách se mu zavrtaly prsty v kožených rukavicích do dlaně. Pravdu se tento moderní mesiáš a vojenský kapitalista musel naučil skrývat.
| ||
| |||
| T-BIZZARRE JESKYNĚ PRO ELITY Synopsis: Parný léto v Jojorgii roku 1980 by bylo k hovnu nebejt sbírky superpower elit z Joacademie, který se postaraj zbylý hrstce obyčejnejch smrtelníků tvořících 99% země o zábavu. Z nějakýáho důvodu žije právě v Jojorgii nejvíc super-rodin na světě. Ani v Jovropě, Jomerice nebo Joponsku se jich tolik nevyskytuje. Je to snad tím, že lidi se superpower schopnostma to k sobě táhne? Mitochondriální supergeny jsou každopádně dědičný a tam, kde se vyskytujou superpower elity bude i rojiště démonickej sil, bran do zlovolnejch dimenzí a tajný základny mimozemskejch alienů, kteří chtějí ovládnout Jojorgii a oplodnit Usagi. Dějiště hry: Jojorgie - Jotown. Začátek léta roku 1980. | ||
1