| |||
Vydáme se chodbou vlevo mírně do kopce. Já s Raukem řadu opět uzavírám. Tady je chodba širší, takže tentokrát už snad nebude problém dostat se dopředu. V rukou svírám nabitou kuš a široký meč. Dojdeme na konec chodby, ale kvůli zešikmení nevidíme do místnosti, ale zase ti co v ní jsou, nevidí nás. Tohle už by mohla být nějaká hlavní místnost, možná jich tam bude dost a nám dali zabrat už ty minulí tři, ale to je něco jiného, tam s nimi bojoval jen Tellchar s Delphem, tady se jim snad budeme moci postavit jako celá družina. Čekám vzadu s připravenými zbraněmi, zda tam naši válečnici rovnou vlítnou, nebo se opět odebereme na taktickou poradu. |
| |||
Pokračujete tedy dále chodbou mírně vlevo . Chodba se rozšiřuje a vede mírně do kopce . Delph se vydal jako první a tak vede družinu , poslední uzavírá Warren s Raukem . Pokračujete asi čtyřicet sáhů , když vidíte , že chodba opět ustí do jakéhosi většího prostoru. Protože je to ale poněkud výše ( stále jdete do kopce ) , vidíte pouze konec chodby . Jste od tohoto místa asi deset sáhů a slyšíte jakési zvuky zevnitř , zřejmně hovor nebo nějaké mumlání ... |
| |||
Nebo pod bitím a žalářem. Kdyby to nešlo zavřít, tak bys mohl ty dveře svázat tím lanem. Teď můžem dál. Vyrazím stejně opatrně dál chodbou... |
| |||
Pohlédnu do kotce a jsem velmi zklamán. Toho jsem se obával. Jsou to kříženci vlků a psů, ty se jen tak ochočit nedají a vypadá to, že ani Rauko je v lásce příliš nemá. Obrátím se proto ke skupině: „Jsou moc divocí, mají v sobě část vlka a jen tak se ochočit nenechají, docela se divím, že se těm lapků podařilo je tady držet, museli je mít zřejmě už od štěňat,“ řeknu smutným hlasem s vědomím toho, že nejspíš budou muset jít na popravu. Neposlušný pes, není pes. Opakuji si, abych si odůvodnil, proč je budeme muset zabít. |
| |||
Warrenovi se podaří zavřít mřížoví na západku . Psi jsou vevnitř dva , stojí v útočném postoji a vrčí a štěkají . Nezaútočí ale . Warren se může vrátit zpátky ke skupině ... |
| |||
Prohlédnu lapku a všechny cennosti, které najdu uložím k sobě do měšce. Brož s vytepanou iniciálou mě donutí se zamyslet. Jsou to přece taky jenom lidi, mají své příběhy a kdoví, proč začali dělat to, co dělají. Jaké máme právo rozhodovat o jejich osudu?... Ne, vybrali si prostě špatnou cestu a za to musí pykat, a kdyby přeci jen to, co dělají, nedělali z vlastní vůle, určitě by se na nás jen tak bezhlavě nevrhli a snažili by se si svůj mrzký život zachránit. U východu z místnosti sedí Rauko a vrčí. Tak co se ti zase nelíbí. Delph se zmíní o psech. Takže už tu byli, ale zřejmě utekli tou chodbou. „Nemohli by jsme přeci jen ty psy nezabíjet a jenom je nějak pochytat, nemá třeba někdo síť?“ zeptám se a ze svého provazu si vytvořím provizorní laso. Postupujeme dál a tentokrát se držím v přednějších pozicích hned za Delphem s Tellcharem, abych jim mohl hned jít na pomoc. Vedu Rauka, a čím dále postupujeme, tím je více rozrušenější. Nakonec se dostaneme před mřížované dveře kotce a já mám co dělat, abych Rauka udržel. Rychle přiběhnu k mřížím, chci je zavřít a případně zamknout zámek, nebo jinak zabezpečit a při tom se kouknout, kolik a jakých psů je v kotci. |
| |||
Jdete tedy dále . Chodba pokračuje mírnou zatáčkou doprava , kde se po pár sázích rozdvojuje. Napravo je krátký kousek a pak mřížované dveře , které jsou pootevřené . Za nimi je slyšet hrozivé vrčení a poštěkávání . Rauko musí být Warrenwm držen , protože se sám dal do štěkání a chtěl by dovnitř vletět . Nikoho není vidět , ale pravděpodobně to bude kotec pro ty psi , kteří na vás přiletěli. Jinak nalevo chodba pokračuje dále a trochu se rozšiřuje a trochu se zvedá ... |
| |||
Když vypiju lektvar, tak se mi znatelně uleví a rána se magickým účinkem zcelí.. Není to ještě ono, ale aspoň by mě to nemělo omezovat v boji.. Delphe, Murmeo, Warene dík.. Už je to mnohem lepší.. Poděkuji svým bratrům ve zbrani a pak se začnu koukat kolem.. Musíme to tu dorazit.. To co se stalo.. Ehm.. Trochu se zarazím a zapřemýšlím, jak to říct nějak v kostce, protože teď není čas to moc rozebírat.. Myslím si, že bych vám v tom stavu nebyl schopný ublížit, to se nebojte, spíš jde o to, že se moc nedívám kolem sebe a nepřemýšlím, takže by se mi nikdo neměl moc přimotat pod nohy.. Raději se držte vždycky víc bokem.. Snad se to už nestane.. Štráduji si to za Delphem.. Tak pojď, deme na to.. |
| |||
Rychle nadzvednu rohože, jestli pod nimi nejsou nějaká tajná dvířka dolů a pokud ne, tak se připraven s obě meči přesunu k vchodu vedle Rauka. Tak co Rauko, půjdem ukázat těm psům, kdo je lepší? Ohlédnu se po ostatních, jestli jsou také připraveni vyrazit a pokud, nebo až tak bude tak vyrazím. Držím se po předchozí zkušenosti těsně u zdi a prohlížím si prostor před sebou, jestli neuvidím nějakou další podezřelou past. postřeh na případnou past: 75% |
| |||
Tellovi se po požití lektvaru rána trochu zacelí a přestane téct krev . Delph ještě na ránu přiloží plátno , které mu dal Murmea . Následně Delph prohledá jednoho z lapků a nejde u něj pět zlatých a malý prsten s bílou perlou. Warren prohledá zbylé dva a najde danáct zlatých , malý zlatý kroužek a zlatou brož s vytepanou iniciálou JV . Místnost je o něco větší než předešlá . Na zemi je pět rohoží s přikrývkami , v jednom rohu stůl s pěti židlemi , které jsou po té spoušti rozhzeny a rozlomeny. Na zemi se válí dvě rozbité sklenice a pár hliněných pohárků . V levém rohu je ohniště ,spíše krb , ve kterém je jak kotlík, tak rožeň . V krbu jsou ještě žhavé kusy polen a na roži kus masa , ale už dost očazeného . Místnost je taky vyhloubea v zemině a skále jako předešlá , nemá ale žádné dřevěné stojky ani podpěry. Na levé straně je otvor chodby do které se hnali ti dva psi , když uviděli nepříčetného Tellchara . Teď u tohoto vstupu stojí Rauko a neklidně vrčí do šera ... |
doba vygenerování stránky: 0.31557297706604 sekund