Stejně jako ostatní mě překvapí tichý host. Zůstávám tedy schovaná a rozhlížím se zda nezahlednu někoho dalšího. Vymena proběhne v klidu.

Chvili ještě otálím, ale pak se přidám ke klukům, jestli se teda o staletých trpaslicích dá mluvit jako o klucích. Elfa nepočítaje, kdo ví kolik vlastně Warenovi je.

"Vrátila bych se stejnou cestou, i když je tedy možné, že jsme tou pistaljiu mohli probudit i něco jiného. Doufejme, že cesta proběhne stejně hladce jako prve. Sice se na ten smrad moc netěším, ale doufám, že podruhé to zvládnu lépe."

Než začne mluvit Warren, mávnu na Elen, že může přijít k nám a nezůstávat sama v té tmě. Pak na Warrenovu řeč odpovím já.
"Protože, kdyby vedla cesta ven tam, kam jde ten cizinec, tak jsme nemuseli jít tama, kama jsme šli. Může to vést hlouběji, nebo ještě hůř, někam, kde nění prázdno. Raději přežiji chvíli smradu a vrátím se odkud jsme přišli, než vpadnout někam, kam nechceme. Nebo se někde ztratili.
Ten výcvik u mistra je docela náročný a nechci tam dojít nevyspaný, protože tu zkejsnem ještě několik hodin."

"No a co kdyby jsme zkusili jít tamtudy co odešel ten chlapík."
Odpovím Murmeu a ukážu na směr kudy odešel. Poté uklidím zbraň a hodím se do klidu. Mezi tím se Mur začte do mapy a tak se k němu přiblížím a jen tak přes rameno nakouknu do mapy taky.
"Co tam vidíš."
Protože se v mapě vůbec nevyznám, tak tam koukám jen tak ze zvědavosti.
"Proč že nemáš z toho dobrej pocit. Přeci jsme bez boje přežili a on byl spokojený a máme pro co jsme šli, takže bude spokojený i ten alchymista. Jen ta cesta nazpět přes ty smradlavý stoky se mi nechce tedy absolvovat znova.
Znova schválně zmíním tu strasti (tedy smradu) plnou cestu sem, abych přiměl i ostatní se zamyslet nad tím, zkusit to jinou cestou, kterou přišel cizinec.

Tak to by bylo. Řeknu jakmile jsme opět bez "týpka", který tak rychle odešel, jak rychle přišel.

Nemám z toho úplně dobrý pocit, ale o pocity tu nejde. Je čas vyrazit zpět na denní světlo. Myslím si, že pokud je něco dobrý pocit, tak ten, že tohoto místa máme všichni tak akorát dost.
Jedného čeho lituji, že jsme se nezeptali na rychlejší cestu ven. Nebo na cokoli bližšího o tomto místě. Pomyslím si v duchu.

Vyrazíme zpět tudy, kudy jsme přišli, pokud nemáte někdo nějaký nápad? Zeptám se ostatních a po chvíli pokračuji. Také se ještě podívám do mapy. S tím jemně položím přijatý balíček na suché místo na zem a pokud to jde, vytáhnu mapu a "začtu" se do spleti chodeb, zda neobjevím něco, čeho bychom si předtím nevšimli.

Ten týpek se usměje a velmi sebejistě nakráčí k Murmeovi s balíkem v levé ruce, aby jeje mohl směnit za vaši zásilku.

Murmea mu ji bez vytáček předá a tím to vypadá že tato část proběhla velmi hladce.
Muž se ještě mírně ukloní, poděkuje vám a nechá pozdravovat "svého přítele" alchymistu.

Poté se vydá zpět do té chodby ze které se tak náhle objevil..

I když Delph fouká do píšťalky jak může není nic slyšet.
je to zvláštní, píšťalka co nepíská, ale přeci jen má kohosi přivolat.
Znejistím a začnu se rozhlížet, co se děje okolo.
Zanedlouho se odněkud zjeví postava menšího vzrůstu, bez světla, prostě vyjde ze tmy. Požádá Delpha jestli už toho pískání může nechat, ale jakého pískání, nic není pořád slyšet. Naštěstí Tellchar zachová chladnou hlavu a chopí se diplomacie. po chvilce vyzve Murmea a ten s balíkem přistoupí k němu a ukáže balík. Jsem nervózní z toho všeho a docela by mě zajímalo, kdo je náš příjemce balíku. Už jen že tu chodí po tmě je zarážející. Mám sto chutí se ho zeptat, ale nechci pokazit předávání a tak jen čekám na to, co se stane dál. Stále připraven na to, kdyby se něco mělo zvrtnout.

Když se znenadání objeví příjemce balíku našeho alchymisty, stojím chvilku jako vytesaný. Představa, že je stejně neslyšný jako píšťalka, která jej přivolala mě poněkud znejistí.
Jsem proto rád, že Tellchar zaujme pozici a řeší situaci s klidem jemu vlastním.
Na jeho pokyn vyjdu, stoupnu si vedle něj a zvednu mírně balík směrem k chlapíkovi.
Čekám, abychom si zásilku předali zároveň, kus za kus.

Chlapíka se zbězně prohlédnu.
Docela mě překvapilo jak se tu neslyšně zjevil. Kouknu i na to jak je ozbrojen abych si tak rochu udělal obrázek co případně můžeme čekat a po očku taky zkontrolouji ostatní vchody zda se něco nechystá.

Pak popostoupím trochu dopředu abych upoutal pozornost a začnu mluvit..
Přinesli jsme vám zásilku od alchymisty a očekáváme že nám předáte vaši zásilku určenou pro alchymistu.

Kávnu přitom na Murmeu aby ukázal náš balík..

"A eee ehm, omlouvám se." pronesu k novému příchozímu. Dle vzezření může být kýmkoliv. Ať další alchymista, tak obchodník, či někdo ze šikmé strany...
Schovám píšťalku a trochu se uvolním. Zbraň sice má, ale ne v ruce a ani přímo poblíž. Netřeba zvyšovat napětí. Jednání už pak nechám na trpaslících.

Delph se snaží z plných plic pískat, ale k vašemu úžasu píšťalka nevydá ani hlásek..
Všiochni po sobě začnete tak trochu nervóozně pokukovat, protože přeci jen tohle dost podstatně kazí dosavadní plynulý průběh vaší noční akce.

Alchymysta dost jasnš řekl že je potřeba zapískat aby mohlo dojít k předávce zásilky..

Z těhle úvah vás vytrhne neznámý hlas.
Mohl by jste toho prosím už nechat?!
S těmi slovy se z jedné z chodeb vynoří jakýsi chlapík.

Je spíš menší než větší. Oblečený do slušivé modré lněné prošívanice se zdobeným černými koženými pásky, které jsou připevněny mosaznými nýty. Vlněné kalhoty s šedočerným vzorováním, vysoké černé kožené boty. Na opasku se v pochvě houpe pěkný tesák. Podle tvaru rozšířený ke konci čepele. Účinná zbraň do podzemních chodeb.
Přišel beze světla a v levé ruce drží nějaký balík.