Máš recht příteli. Odpovím šeptem Delphovi.

Pojď, půjdeme. Se světlem bych ještě počkal, dokud mě mé oči povedou. S tím se otočím směrem od vchodu a řeknu polohlasně Delphovi:
Chyť se mě za rameno, povedu tě. Což by pro Depha při mé výšce mohlo být snadnější a ještě mu zůstane výhled. Do tmy. Postupujeme domluveným směrem dokud vidím natolik, aby to bylo úplně bezpečné a stejně tak, abych potom bezpečně viděl na křesadlo i ostatní věci.

Tiše k Murmëovi zašeptám:
"Tak asi můžeme jít za ostatními. Pokud by nás někdo chtěl sledovat, tak už tu musí být, jinak by nevěděl, kudy jsme se vydali."

zastrčím jeden meč zpět do pochvy a jsem připraven mít jednu pomocnou ruku, aby měl Murmëo volné ruce pro práci s křesadlem.

Čekáte v naprosté tmě, která vás dokonale objímá.
Více než tma vámi ale prostupuje ten všudypřítomný smrad a čas plyne velmi pomalu.

Zůstáváte naprosto potichu.
V tom smardu. tmě a tichu začnete rozeznávat spoustu zvuků, které se těmito podzemními prostory šíří. Je to samozřejmě kapání vody a někdy i šplouchání splašků, ale taky pištění a škrábání krys, které se tu všude pohybují.

Uběhne hodně času, ale žádné kroky ani světlo se neobjeví..

Tak, to je vážně pecka. Proti tomu smradu nepomohla ani ta látka přes tvář. Žaludek se mi zachvíval, když můj trénovaný nos na jedy cítil tu břečku a rozpoznával v ní některé odéry. V tuhle chvíli jsem za své degustační schopnosti opravdu vděčná nebyla. Snažila jsem se tiše pokašlávat a rozdýchávat tu puchnu, ale to se prostě nedalo. Jako už jsem prošla pár stokama, ale tohle byla sakra koncentrovaná dávka fekálií. Asi jsem to měla očekávat vzhledem k tomu, že město nebude uzpůsobené k takovému množství lidí, kterým momentálně nabízí azyl. Tušila jsem, že kdybych sešla z chodníčku, tak by mi ta stoka byla schopná sežrat podrážky u mých bot. Až tak to bylo dusivé. Ale nedalo se nic, dělat. Zatímco otrlí pánové domlouvali plány, já jsem si decentně odplivla do stoky asi půl litřík svých žaludečních kyselin. Vážně žúžo. Otřela jsem se do látky, kterou jsem měla předtím přes tvář, uznajíc, že je to absolutně zbytečné opatření. Pak jsem se nějak připojila k ostatním, chytla se Warrena za rameno a tvářila se jako naprosto v pohodě. Ač to odplivnutí moc nepomohlo, ale jednu výhodu to mělo, teď jsem místo nasládlého pachu fekálií cítila v ústech zvratky. Užasná začátek výpravy. Ba jo. O tomhle by se daly složit sonety.

Víceméně se nechám vést Murmëou, protože jeho oči vidí lépe a s odcházející lucernou mizí rychle i světlo. Vytáhnu meče, ale nechám, je volně podél těla, abych se zbytečně neunavil. Nechci se také prozradit zvukem vytahování mečů, když by skutečně šel někdo za námi. Pak už jen v klidu čekám a pozoruji vchod. Po chvíli si oči na tmu přivykají a lehounké světlo skrze mříže vchodu by mi prozradilo alespoň pohyb.

Nechci tě strašit příteli, to vůbec ne. Promluvím po společném rozhovoru s Tellcharem k Warenovi.

Zkrátka je dobře, že nám alchymista doporučil nechat Tvého Rauka mimo dosah tohoto... Ukazuji lucernou po okolí a očividně nemohu najít správná slova.
...systému chodeb. Řeknu nakonec.

Pak mi dojde, že se Warren na můj účet jemně pobavil, ale jen dopovím.
Jak říká Tellchar, vzduch tu nestojí a tak v úrovni lucerny nebude určitě hrozit žádné nebezpečí. Zamyslím se.
Mimo ochromených čichových buněk. Pousměju se pod fousy.

Vyslechnu Tellchara a chystám se v cestě uhnout tak, abych tu zůstal s Delphem a ostatní mohli projít. Pak mi dojde. Warrene, mohu? Vezmeš dopředu lucernu, aby až zjistíme, že je vše v pořádku mohla být u vás zapálena?

Uhnu s cesty a chystám se s Delphem najít místo, tak abychom viděli na vchod, kterým jsme přišli.

Naslouchám Warenovi, který to vidí dost podobně..

Warene klidně se mě chyť za rameno. Do těch sraček určitě nepadej! Půjdeme kousek dál do tmy a počkáme. Já budu vepředu kdyby jsme na něco narazili. Murmeo ty jdi s Delphem vzadu. Kdyby nás někdo sledoval, snáz ho odhalíš i kdyby si nesvítil.

Počkám až se všichni uspořádají na svá místa a pak pokračuji dále do tmy stok. Po pár desítkách sázích narazíme na první křížení s odbočkou doprava. Ta se jeví jako vhodné místo kde by se dalo počkat.
Veli ce optarně si to místo prohlédnu a nakouknu i do obou chodem tak aby nás odtam nic nepřekvapilo.
Pka syknu proto na ostatní.
Tady to bude stačit. Počkejme a uvidíme..

Jsem zvyklý na cokoli, ale síla zápachu je až děsivá. Alespon že se dá jít po těch chodníčkách.
Pronikající světlo dává možnost malinko nahlédnout dále , ale je to jen o kousek. Mezi tím se Tellchar a Murmëa huo nejspíše postarají o světlo. Přijdu kousek blíže k nim.
Co jsi to povídal Murmëa huo , že by jsme jako mohli klidně vyhodit ty stoky do vzduchu? To není moc příjemný pocit hned pro začátek. Ten smrad tedy bohatě stačí. Doufám že se mýlíš.
Hodím lehce sarkastickou poznámku. Chvilku počkám, než zapálí světlo. Když se Murmëa huo ptá co říká mapa, odpovím.
Nevím sice co říká mapa Murmëa huo, ale až zapálíte lucernu, šel bych prozatím na první rozcestí, jestli chce může se prozatím Tellchar s Delphenaem ujistit, že nás nikdo nesleduje a mi na ně počkáme o ...........
Než to však dořeknu Tellchar nadhodí jinou možnost, pro něj jednodušší, ale on ve tmě docela vidí.
Tellchare, tak se tě budu ale držet za rameno, ty třeba vidíš, ale já už za pár kroků neuvidím ani na špičku nosu a opravdu bych nerad okusil hloubku těch stok tady. Snad ani oživlá mrtvola by mě nedonutila tam skočit.
Přistoupím k Tellcharovi, abych na něj dosáhl a chytnu se ho za rameno.

Hehe no to si teda pamatuju. Celej hostinec se z toho mohl zbláznit a jak nás hnali když přišli na to že to jde z našeho pokoje..
Vesele se nad tím pod vousiskama zasměji.. Inu není nad staré vzpomínky..

Zárovneň ale zvážním když Murmeo začne mluvit o výbušných plynech.
No brachu to by nebyla žádná legrace, kdyby se nám tohle mělo stát. Znám moc dobře jak tohle funguje v dolech. Naštěstí tady bude sposuta vpustí kudy se sem ta břečka dostává. Při troše štěstí to bdue dobře fungovat jak ovětrání, ale raději si dávejme majzla..
Pomůžu Murmeovi z báglu vyndat požadované věci..

S tím světlem ale chvíli počkej. Delph má pravdu a opatrnosti není nikdy nazbyt. Pojďme trochu víc do tmy my v ní vidíme tak jako tak. Chvíli počkáme a když se nikdo neukáže, zažehneme lucernu a půjdeme dál..

"No pokud chceš Tellchare zkontrolovat, jestli nás někdo nesleduje, je nejlepší čas. Mohli bysme tu počkat, zatím co zbytek odejde dál. Ten kdo by nás sledoval, si bude myslet, že pokračujeme všichni dál. A pokud se nikdo nedostaví, tak půjdem za zbytkem a tvé trpasličí oči nám pomohou i bez světla."
skočím do řeči mezi dvěma trpaslíky a čekám na odpověď.