mě nejde ani tak onějaká poklady, jako spíš že mě spíš zaujala celá tahle věc okolo toho domu jeho obyvatele a tím kým byl...jeho charakter...důvody proč to tak je jsou jen moje..nicméně kdybych narazil i na nějaké ty "poklady" určitě je nenechám jen tak o samotě:-)
hod 86%

Vezmu si nabízenou číši vína a s vděčností poděkuji. Po delší chvilce ticha, když vidím, že jsou všichni hodně unavení a zamlklí, sám promluvím.
Ani nevíte jak moc jsme Vám vděčni, nevíme jak bychom Vám dostatečně poděkovali. S náznakem úsměvu a s pokorou v obličeji se chvíli odmlčím. Svlažím rty vínem a poté s trochou naléhavosti pokračuji.
Bude v pořádku? Víte, moc si přejeme aby byl v pořádku. Na chvilku řeč přeruším a s neomaleností ještě povím. Kdy myslíte, že bude moci pokračovat v cestě?

Himring a Tellchar

Sejdete dolů po schodech do přízemí . Tam se dáte do prohledávání místností . Je otázkou , co vlastně hledáte nebo spíše , co chcete najít ??

Zbytek družiny

Položíte polomrtvého Kristiána na provizorní nosítka a rychle ho snesete dolů ke koním . Není mrtvý ,jak si Gustav myslel , ale moc života v něm nezbývá. Venku vymyslíte způsob ,jak nosítka přivázat ke koním , abyste se rychle dostali do města. Dohodnete se ještě v rychlosti s Tellem a Himringem , kde se ve městě sejdete a dáte se kvapně k nějakému ranhojiči.
ve městě se vyptáváte na nějakého dobrého léčitele či doktora . Jedna dívka vám poradí svého děda , který je prý tímto vyhlášen . Chcete Kristiána co nejrychleji někde složit , kde by mu mohli pomoci , takže se dlouho nerozvažujete a jedete za ní. Zavede vás k němu . Muž se představí jako Margus a je ochoten se Kristiánem zabývat. Zanesete ho do samostatného pokoje , kde ho uložíte na postel . Tam ho Margus prohlédne a ošetří nejhorší rány. Ty pak natře zvláštním roztokem , který přinese dívka z jiné místnosti a pak ty rány obvážou . Následně Kritiána přikryje a nechá spát . Vás odvede do jiné místnosti , kde vám naleje víno a sedne si s vámi ke stolu.

V rychlosti zvednu hlavu zpět od Kristiána a sám si nejsem úplně jist, zda jsem něco uslyšel, snad možná ano. A pokud ano možná to také bylo jen jak někdo prošel v dolním patře. Přesto odpovím a nechávám si naději.
Máš pravdu. Co to pro Vraccase Gustava napadlo?
Promluvím a rychle se vrátím pro popadané dřevo. Vytvoříme dohromady nosítka. Jako výstelku použijeme prostěradlo, které Gustav položil přes Kristiána. Vše rychle dokončíme, utáhnem poslední uzly a Kristiána opatrně přesuneme na nosítka.
Jistě, mělo mě to hned napadnout. Odpovím Delphovi na Delpův nápad a kvapně začnu prohledávat Kristiánovu mošnu a tornu, kapsy. Jakmile najdu cokoliv, co by Kristiánovi mohlo pomoc, použiji to.
Víc zde asi nezmůžeme. Snad aby jsme pospíchali do města. Můžeme? Při těch slovech začnu zvedat na jedné straně nosítka tak, že je jasné, že je chci vzít, ale přesto je nezvednu dříve, než mi někdo pomůže.

Nevěřícně sleduju Gustavovo počínání. Ochromí mě to tak že nic proti tomu neřeknu ani neudělám. Probudí mě až energický Murmëa.
Seberu měďáky z Kristiánovích očí a hodím je pryč do chodby. Zazvoní ještě několikrát jak tam poskakují.
"One ještě není mrtví! A nebude, dokud tu jsem já!
Začnu pomáhat Murmëovi s těmi nosítky a vezmu Kristiána a položím jej opatrně na nosítka.
"Murmëo, Kristán měl někde takové bobulky co léčili a snad by mu pomohli. Možná nějaký lektvar z nich. Prohledej mu prosím věci."
Počkám co Murmëa udělá, nebo dokonce i najde. Zatím držím Kristiána a kontroluju rány.

Posbírám trámky a hranoly, které v místnosti najdu a které jsem "vyrobil". Snažím se je pobrat a dopadne to tak, že jich nesu několik pod každou z paží. Vracím se zpět k části družiny. Vidím jak je na místě kde byl Kristián vše přikryto plátnem.
U dobrého Vraccase, to není možné, to se nemohlo stát. Rázem mi upadne všechno to dřevo na zem a na chvíli stuhnu mezi dveřmi.
Kolik nás musí ještě zaplatit za neúspěchy a chyby druhých, i své. Přemýšlím a má tvář je čím dál více kamenná. Nemohu tomu uvěřit. Kdyť jsme udělali vše co bylo v našich silách, Delph se pokusil jej léčit. To přece nemohlo vše přijít tak pozdě. To tak nemůže být, musí být naděje. Musím se přesvědčit, že opravdu vydechl naposled.
Najednou se mé svaly dají do pohybu. Rozeběhnu ze k mladému alchymistovi. Sejmu z něj plátno. Zhrozím se měďáků na jeho očích. Přiložím ucho na jeho hruď a poslouchám, zda se ozve jeho tenký dech či tlukot srdce.

Odlepím se od Thinwe a s podivný pohledem se dívám na ležící tělo Kristiána. Jeho bledá až šedivá tvář mi napovídá nevyhnutelné. To snad ne ... již v posledním boji unikl smrti jen tak tak Přikleknu k němu a nastavím své ucho jeho tváři abych si poslechl ten tichý zvuk života. Zhroutím se na zem vedle Kristiána a přemítám tiše nad jeho smrtí. Vytáhnu z kapsy dva měďáky a položím je Kristiánova zavřena víčka. Pomalu se zvednu a odejdu do pokoje kde se válí několik dalších mrtvých těl zvířat a ženské. Seberu z postele prostěradlo a vrátím se s ním na chodbu.

"Zdá se mi, že Kristián již nalezl svůj klid.", pronesu obřadně zatím co přikrývám prostěradlem bývalou schránku Kristiánovy duše.

Odejdu pryč od jeho těla, sestoupím ze schodů a dojdu do kuchyně kde začnu v kamnách rozdělávat oheň.