| |||
Po chvilce sledování naznám, že už tam přeci nikdo nežije. Poberu obě kuše i šipky do nich. Prohledám oba muže, jestli u sebe nemají ještě něco jako peníze, či další zbraně, které by se dali prodat, nebo použít. Když poberu vše co jsem našel sejdu dolů. "Tassi, nechtěl jsi lehkou kuš? Jednu bych tu měl i se šipkami. A pokud bude bezpečné jít nahoru i do druhé věže, mohly by tam být další do zásoby. Možná i nějaké další věci. Přeci jen dá se to prodat a peníze využít na cestu." otočím se k Murmëovi "Jak je na tom Kristián? Žije? Pořád tam leží. Myslíš, že ta budova vydrží cestu nahoru, abychom tam pobrali co se dá? Dals jí přeci jen zabrat, ale zatím stojí a vy trpaslíci se ve stavění vyznáte." Ačkoliv mluvím o věži, jdu stále směrem ke Kristiánovi. Nestihli jsme se příliš poznat a utvořit si pouto, ale podobný osud, jaký nás poznamenal skrze rodiče, nás také spojoval blíž, než jsem kdy ke komu měl. |
| |||
"Já nikoho Tellchare nevidím, ale může ležet pod tou kamennou zídkou, ale myslím že chlapce už moc věcí schopen nebude, já už jdu dolů když tak počkejte na mě Tellchare" Dojdu k žebříku a vezmu tělo mrtvého střelce a hodím jí dolů. aˇto vypadá, že opravdu jdu dolů. Ještě se ohnu do věže a zavolám tam "To jsou děsný schody hned jsem u vás." doufám, že to bude znít, že už jsem ve věži pak se potichu vrátím ke svému ukrytu, jestli střele se teď nezvedne a nezkusí střílet. |
| |||
Usměji se na Tasse.. Beltain kamaráde.. Jak ten sem už dlouho pořádně neoslavil.. Ale snad letos se spolu napijeme medoviny při tom svátku jara.. Ale to nejprve musíme vypadnout z týhle díry.. Pokusím se rychle zhodnotit situaci.. Věž stále stojí, ale už nikdo nestřílí.. Deelpheeee... Pokusím se zařvat co nevjíce, aby mě náš druh slyšel.. Zkontroluj, jestli se ten ostrostřelec už odebral na setkání se svým bohem..! Musíme odtud co nejrychleji vypadnout.. Tassi zaběhni pro Himringa do jeskyně a řekni mu, že musíme vypadnout.. Gustave, Murmeo.. jak ste na tom? Musíme pomoct Thinwe a branou ven.. Zkontrolujte, jestli je otevřená a jestli ne.. Otevřete ji.. |
| |||
Po Murmeově hodu sice hlína exploduje , ale věž stále stojí . Výbuch pouze vytrhne pár dřev a nahoře spadne krytí, které bylo postavené proti Delphovi . Chlapík , který byl nahoře , patrně už nežije nebo není při vědomí . Jinak by Murmea tak snadno nedošel k věži a asi by přišel k nějaké újmě nebo přímo o život , střelec asi nebyl špatný ... |
| |||
Uslyšel jsem jak Gustav říká mé jméno, ale nějak jsem se zasekl a zakoukal se, jak se chystá vytahovat šíp z rány Thinwë a Murmea jak dobývá vež. Z nečinosti mne probere ohromná rána a otřes? "Ohňostroj? To už se slaví Beltain?" rozhlížím se okolo a zahlédnu u vedlejšího domku Tellchara. "Ohó voustatý kamaráde, jak jste pochodili v jeskyni?" |
| |||
S menším odfrknutím pozoruji, jak věž odolala mé bombě. To je k zlosti. Taky jsem na to mohl plivnout pro štěstí. S zachmuřením se vykradu z mého úkrytu a svižně ač potichu dojdu blíže k otřesené věži. Zahmatám po paměti po Kristiánem připravené Ohnivé hlíně. Pevně ji uchopím, a s nápřahem a zamířením odhazuji vší silou hmotu na věž. Tak to už by snad mělo stačit. Pousměji se a utíkám opět dál, kde budu v větším bezpečí. |
| |||
Po zapálení doutnáku Murmeo rychle odběhne . Po chvilce se ozve rána zevnitř věže a vyrází to dveře i část dřevěných kůlů , ze kterých je věž vystavěna . Dveře i části dřev se rozletí do okolí až do vzdálenosti 15 sáhů . Věž se sama výbuchem otřásla otřásla, ale vydržela stát , i když je pravděpodobně porušená ... |
doba vygenerování stránky: 0.33591413497925 sekund