| |||
Poslechnu si jejich návrhy a sama již uvaužji o tom co mohu udělat. Mohu vyrobyt pár hrušek a použít je potom až na místě, měli yb vydržet, to by možná šlo. Zamyslím se a když Kristián dohovoří pronesu také sůvj sice hloupý, ale stále je to nápad. "Možná by stačilo ty jeho ozborjené přátele odlákat a někteří z nás, yb se pak dostali nepozorovaně až ke knize, myslím že trohcu povyku bych zvládla." Zamyslím se. "Ale nevím jeslit je dobrý, abych to zkoušela sama, nemuselo by to vyjít." Dořeknu a rozhlédnu se po ostatních. A zastydíms e sama za sebe, je mi jasné, že je to hloupost, ale zkusit sem to musela. Nedávám na sobě žádný stud ani nic podobného vůbec znát. |
| |||
Himring si převezme slovo a to mě donutí podívat se na něj. Jeho slova mě ale nakonec přeci jen dodají potřebnou naději a zápal. Takže... Mohl bych jít možná taky. Ne, že bych věděl příliš o uhlířích, ale to nevadí... Poradím si, ale... Co jim tam budu platný? Pro násilnou variantu... hm... To asi jo, ale. Jak zamaskujeme zbraně? Někteří bezezbraně nejsou schopni být něco platní... 10-12 ozbrojenců a tři osobní strážci. To jsou tak dvě tři... Kruci. To přeci nejde, to by je zabilo... Někdy není zbytí. Ale no tak, mluvíme tu o ldech o lidských životech! Ale i lidé umírají... Jee mi vidět v zamyšlené tváři že asi nad něčím usilovně přemýšlím, skoro jako bych mluvil sám k sobě. "Bylo by dobré, aby nás šlo víc...Otázka také je kde takovou knihu hledat. Jestli dostání se přímo k němu znamená i dostaná se ke knize." začínám se nořit do svých úvah, jako bych úplně zapoměl, že mluvím nahlas. "Jinak... Pokud jde o druhou variantu jediné co teď tak nějak mohu vyrobi jsou takový... no výbušniny. Ty by myslím zvládly pár ozbrojenců." podotknu zamyšleně. "ALe pro nenápadnou akci by to nebylo..." dodám ještě zamyšleně. V mysli si probírám mnoho možností řešení, ale vlastně žádné z nich není příliš reálné... To by mě zajímalo jak bude Tass nenápadnej... |
| |||
Nyní si přeberu slovo já. "Tellchar řekl vše podstatné, to nejdůležitějši. Já doplním už jenom detaily: Mnich Cera má v te tvrzy tak 10-12 ozbrojenců a navíc další tři osobní stražce, zřejmě asi pěkné pitomce, když i ten smraďoch v knajpě je považoval za hloupé, ale asi jsou dost silní. K tomu jak se tam dostanem.." rozhlednu se po všech tvářích, jako bych zvažoval, co si myslí, zda chtějí nebo nechtěji jít. "Opravdu máme dělat doprovod nějakému uhlíři. Je nás celekm osm, třeba bychom mohli uhlíře přemluvit, aby svůj doprovot nechal ve městě a vzal nás včechny. Kdyby nás bylo přesto víc, než je obvyklé, nějakou výmluvu už si najdem. Musíme vymyslet, jak se dostat k Cerovi a zisjat knihu. Nejlépe bez boje, ale musíme mít plán i pro násilnou variantu. A musíme ho vymyslet ještě dnes. Zítra večer už vyrážíme, proto dopoledne strávíme získáváním potřebných věci a odpoledne čerpáním sil." |
| |||
Posumějis e na Kristiána, abych mu dodala odvahu. Teljchar mě upřímně překvapí. Lehce přimhouřeným pohledem sleduji a poslouchám jeho slova. Zamračíms e ještě víc, je mi jasné, kdo půjde, jako obvykle vedoucí družiny, to znamená Himring jako čaroděj, Tellchar, dkyby byl průser a pak nejspíše ti dva malý zlodějíčci. Už mě upřímně přestává abvit jak se jen tihle účastní všeho, ale rozhodně se do toho nehodlám motat. "Zajímavý nápad, ale koho tma chceš jako poslat?" Zamračím se a svůj naštvaný pohled zabodnu do jeho tváře. Celkově se chovám klidně, ejnt en pohled..jde z něj strach. |
| |||
Tellchar nakonec není proti a to mě trochu uklidní, když nakonec začne mluvit o tom mnihcovi a akci, kterou chtějí provést mé myšlenky se téměř okamžitě naladí na jinou vlnu. Jsem rád že můj požadavek byl víceméně schválen alespoň jedním z vůdců skupiny a tak teď naslouchám plánu s mnohem větrším zápalem protože jsme se rozhodl, že jim pomohu vším co budu moci. A to je co? Všechn. Prostě... Bduu přemýšlet na něco přijdu... Ale jak poslouchám Tellcharův plán mám takový pocit, že to nedopadne tak úplně dobře. Plán to není špatný ale... Převlečeni za uhlíře... Jak daleko se asi dostanou? Musí to být tichá akce... HM. Tak to asi kouzelníci. Ti mají kouzla. Lilien a Himring. Ti jsou jasní. Pak Tass myslím ež na kradení bude nejlepší a kdo další? Těžko říct, možná Delph pokdu by měli jít čtyři. Vyrůstal mezi zloději, jistě by něco zvládnul, no super... hlava mi trochu poklesne ale pak si řeknu že bych přeci jen měl nějak tento nápad podpořit. "Jo zní to rozumě. I když je jen těžko říct, nakolik se uhlíři budou moci nenápadně pohybovat uvnitř. Jinak to ale zní jako dobrý plán." Zase jim nemám jak pomoct pokud nechtějí tu jeho barabiznu podminovat. Výbušnina je tak to jediný co te´d můžu vyrobit... Ach jo... Jen klid, tvůj čas přijde. Když já jim chci pomoci. Jakkoliv, i kdybych tam měl jít sám a tu knihu získat taky sám. Nesmíš se unáhlit. Tím bys jim moc nepomohl. Jo jasně... Já vím... |
| |||
S porozuměním si vyslechnu Kristiána.. Chápu tvou touhu o zdokonalení se ve svém řemesle. Oceňuji to a máš mou plnou podporu. Ale možná vše bude trochu jinak než si myslíš. Rozhodně bys měl vyslechnout Himringa, protože vám řekne, co jsme se dověděli.. Na chvilku se odmlčím a zamyslím.. No de o to, že všichni asi nebudeme moct do hor jít.. Máme takový plán, respektive ho ještě nemáme, ale ta možnost, která tu je vylučuje účast většího počtu lidí.. Najednou se rozmluvím a úplně zapomenu, že sem chtěl nechat Himringa, aby to vysvětlil.. Na naší malé výpravě, jsem se dozvěděli více podrobností o tom mnichovi, kterého hledáme. Sídlí nedaleko města v horách. Jeho lídé jezdí do města pro zásoby a ten jejich vůdce, kterého hledáme se dokonce spřátelil s místním šlechticem, takže proti němu nemůžeme otevřeně vystoupit. Defakto na to nemáme ani prostředky, pač ta jejich komunita je relativně velká. Patrně to nebudou žádní velcí vákečníci, ale i tak musíme provést spíše malou a utajenou akci.. Jakmile začnu hovořit o naši "věci" ztiším hlas tak, že se musíte naklonit nad stůl, aby jste mě slyšeli.. On od kolestýnů ukradl knihu, my ji budeme muset ukradnout od něj! Při těch slovech se zvláš významně zadívám na Tasse.. Čas od času jezdí do hor uhlíři s nákladem topiva pro tu jeho bandu. Máme možnost se přestrojit za ty uhlíře a vniknout tak dovnitř.. Ale uhlířů nemůže být mnoho. Pravděpodobně půjdou tak tři, čtyři lidi.. Odmlčím se a významně se na ostatní zahledím, co si o tom myslí.. Je ještě víc možností, ale napřed by jsme měli promyslet tuto.. |
| |||
Nak nějak se trochu polekám, při Tellcharově reakci a než se stihnu vzpamatovat už mě Gustav plácá po zádech. Jsem naprosto šokován tímto přátelským gestem a když se po Gustavovi ohlédnu je to na mě myslím dost znát. Pak ale Tellchar řekne, že bychom jim to měli říct a tak rezignovaně sklopím hlavu. Raději ani nechci vidět Himringův výraz alespoň ne teď. Safra chlapče, tak jestli něco chceš říct, tak to řekni. Jednou si členem družiny, tak se tak chovej... vytanou my na myysli Telcharova slova. Člen družiny. Zní to vlastně krásně... Rád bych jím byl. Možná že už i sem, ale... Na jak dlouho? Řeknu jim to a oni pak půjdou bezemě. Opustili i Hísimë... Pokud by to udělali nepomohli by si. Musíš je přesvědčit že jim aktuálně příliš platný nebudeš a potom bys mohl. Himring to nepochopí... Když přesvědčíš Tellchara, tak bude muset.povzdechu si a pak se dívajíc do desky stolu abych nemusel vidět žádnou z tváří začnu povídat. "Až se budeme vracet z hor, rád bych se vrátil sem... Mám tu... Mám tu domluvené učení..." na okamžik se odmlčím a podívám se na Lilien, která v této věci ani nevím proč ale stojí za mnou a pohled na ni mi dodá potřebnou odvahu abych pokračoval. "Myslím, že už brzy budu dost zkušený abych se mhol učit a pak... Nemám už skoro žádnou magii, kterou mohu získat jen od mistra. Bez magie nevyrobím téměř nic..."vypovím alespoˇto nejdůležitější. Zbytek mých důvodů zná ze skupiny zatím jen Delph. Dokonce ani Lilien eznám mé nejniternějšáí důvodyproč tolik spěchám na učení. "Nějaký čas to potrvá. Učení není hned a... Chtěl jsem vědět jestli byste na mě počkali, protože bych s vámi chtěl jít dál, jen... Takhle vám vlastně už téměř k ničemu nebudu... Budu se učit od rána do večera, přísahám že nebudu dělat nic jiného jen abych vás moc nezdržel..." naléhavě se podívám po všech přítomných, abych zvěděl jejich názor. |
| |||
Při Tellcharových slovech poplácám přátelsky Kristiány po zádech. Když už jsem plácal Delpha tak proč né i ostatní. "Tak jsme zpět, zdravím vás ve spolek. Jak jste si užili městského ruchu?", zašveholím když usedám ke stolu. Kouknu na Lilian pak na Kristiána a přitom zvednu tázavě obočí. "Jakéhopak přání se vám zachtělo?" Snad to bude něco zajímavého a veselého u čeho se pobavím. Věnuji jim chvíli svůj zvídavý pohled, ale jen krátce, protože se začnu shánět po hospodském. Tam jsem pít pořádně nemohl. |
| |||
Celou cestu z paluše se těším, až budu s celou družinou a dám si lepší pifko, naplánujem zítřejší akci.. Když vejdu do našeho hostince, zamířím ihned k ostatním. Po cestě si rovnou ibjednám tuplák kormy.. Už se chci dát do vypravování a plánování akce, když mě přeruší nesmělý Kristián.. Safra chlapče, tak jestli něco chceš říct, tak to řekni. Jednou si členem družiny, tak se tak chovej.. Pak se trochu odmlčím ,protože si uvědomím, že zrovna u Kristiána bych neměl být tak trpovsky přímočarý, když je takové nesmělé jelito.. No ale možná právě proto.. Ehm teda chtěl jsem říct, abys nám pověděl, co máte s Lilien na srdci.. Promluvím o poznání zaobaleněji a usměji se.. |
| |||
Lilien mi nalije trochu vína do číše a já ji nemotorně uchopím. Nakonec přičichnu a zjistím že voní trochu jinak než to ze kterého obvykle míchám lektvary. Lehce tedy usrknu a jen ze zdvořilosti polku. Přijde mi kyselé a trpké. Nerad bych ale urazil a tak skřivení své tváře ihned zamaskuji a usměji se na ni. "Je to zvláštní chuť, ale není špatné..." podotku. Nervózní jsem stále ale když vidím jak je klidná tak se taky trochu uklidním. Mezitím Lil dolije obě naše sklenice a pobízí abych se napil. Napiji se tedy více, ale opět jen ze zdvořilosti. Ano vlastně mi to i chutná, ale je to příliš velký nezvyk. Pak Lilien vytáhne vlašťovku, kteoru jsem jí složil a nyní si na ni vzpoměl usměji se že není ani moc poškozená a když mi ji podá jen lehce ji doupravím a zkontroluji zda nemá ohnutou špičku, Když zjistím že ne tak a Lilien řekne, že by nebylo dobré pouštět jí zde chápavě přikývnu. "To je jasné... To jsem taky nemyslel..." snažím se uvést věci na pravou míru. " Někdy ti složím lepší..." dodám ještě a vlaštovku jí vrátím. To už ale do hostince vejde zbytek družiny a já jakmile je všechny přejedu pohedem tak se začervenám a pohledem uhnu. To bude dobrý... O nic nejde chceš se přeci jen učit. Jo jasně ale... Himring to nepochopí... Ostatně... Teď je to jedno, to bude až když se sem budeme vracet zhor... uklidňuji sám sebe a zhluboka dýchám. Počkám až se všichni usadí a pokusím se na ně bezelstně usmát. Na den a to jak ho strávili se zeptá Lilien, ale když se zmíní o našem společném přání oči se mi rozšíří ve strachu, který nedokáži zakrýt ani kdybych chtěl. "Ale... Ale to počká to až se vrátím z hor..." pokouším se to trochu vysvětlit, ale hlas mi uvázne v hrdle a dále se jen podívám po všech tvářích, abych se ujistil že mohu pokračovat, nebo že bych raději neměl. Sám nyní nevím jak z toho ven... |
doba vygenerování stránky: 0.39465713500977 sekund