| |||
Vidíte , že Kristián s Delphem se vydali zpět k mokředu .Kristián si myslí, že by tam mohl něco najít . Sám však neví co a tak jde vlastně naslepo s nejistým výhledem a výsledkem . Pomalu se vám ztratí mezi stromy a pak už jen vidíte jeich siluety pomalu mířící k zápádnímu cípu remízky . |
| |||
Když uvidím, že Kristián tak trochu nepochopil tu lucernu, hned se odvrátím od jejího světla. Opět si nechat zorničky nenechám. Vyrazím tak dva kroky před Kristiánem. Jeden meč vytažený, v druhé ruce mám připravený šátek. Smrad zatím není tak silný aby byl potřeba a radši budu teď volně dýchat. Přivážu si ho až to bude horší. Teprve pak vytáhnu druhý meč. Stále nutím oči aby koukaly do té tmy a snažili se něco zpozorovat. Napínám i své mírně protažené uši, kvůli zvukům noci, které by mě mohly varovat. I chůzi se snažím mít měkkou. Přeci jen se blížíme k něčemu co by mohla být bažina a nechci v ní uvíznout. A celkově se snažím vzpomenou na vše co jsme se učil o pohybu a vnímaní přírody, ze svých mladých let v elfím lese. Soustřeď se, hlavně se nezasni o době dávno mrtvé a minulé. Musíš jen přebrat informace. snažím sám sebe co nejvíc nabudit a jako téměř vždy o sobě uvažuji jako o dvou osobách, jedné moudré v pozadí a druhé instinktivní konající. Bohužel ne vždy se mi daří to spojit. |
| |||
To když mi Delph připomene lucernu mi vrátí do reality a já se zamyslím... chvíli jako byhc opět nevnímal a pak si uvědomím kde skončila má lucerna. Přijdu k Lilien. "Mohl bych si vzít svou lucernu, zpět, prosím?" zeptám sejí. Počkám až mi lucernu vydám anejistě se na ni usměji. "Děkuji..." Potom dojdu ještě ke svým věcem a naplním ji. Minulá náplň už téměř vyhořela. Pak se vrátím k Delphovi. "Když to bude potřeba, uhasím ji...." podotknu, uvážu si šátek přes ústa a nos a pak zapálím lucernu a vydám se směrem do lesa. Jdu pomalu a obezřetně. Svítím si na cestu a držím se poblíž Delpha. |
doba vygenerování stránky: 0.30529689788818 sekund