Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Království Dusar II
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Delhpův příběh už jsem vyslechl i když ne tak detailně. Gustavův mě ohromí. Poslouchám velice bedlicvě oběma. Sám jsem však nejist ýv tom abych vyprávěl. Ne že bych snad tak docela nechtěl, ale... Nejsem si jsit zda je to dobrý nápad. Stejně by to nechtěli slyšet. Je to pitomost... ale ty jim to chceš říct. Stačí že to slyšel Delph. Jemu asi ano... Hele. I tak kecáme dost dlouho ne a... Tebe zajímají příběhy jiných. Lilien, Tellchara, Himringa... Ale nezeptáš se na ně. Nepovyprávíš jim svůj třeba na to čekají. Ne! Nečekají a i kdyby tak... Tak, prostě ještě nejsem připraven nic vyprávět... svádím zase svůj vnitřní boj a po tu dobu jsem velice smutný. Přijde mi až zvláštní jak umí být osud k některým lidem krutý. Někdy až velmi krutý. Přijde mi oproti příběhům těc h dvou ten můj jako nicotný a nepřipadá mi tedy že bych měl něco vyprávět. Když na chvíli nastalo ticho, zaposlouchal jsem se do hučení větru a cosi slyším, ale splývá to. Přesto však naslouchám dál... | ||
| |||
 | Vyslechnu Delphův příběh s velkým zájmem. Šlechtic, to je zajímavé. Mám pocit, že Delphův život se zvláštním způsobem neústále obracel proti němu a způsoboval mu neustále nesnáze. Počkám až dopoví svá slova. "Jsem rád, že v tobě žije naděje. Tvůj smutný příběh mě dojal a tak bych si teď dovolil něco málo říct o své maličkosti.", promluvím s úctou k Delphovi a pak obrátím svou pozornost na ostatní. Lehce si odkašlu a pohodlně usadím, až pak začnu své vyprávění. V hlase mi občas zazní melancholie vzpomínek, ale jinak příběh vyprávím s velikou radostí. Narodil jsem do spořádané rodiny jako první dítě svých rodičů. Můj otec byl dřevorubce a proto bylo mou povinností od dětství jít v jeho šlépějích. Samozřejmě, že jsem měl každou hračku dřevěnou abych si pěkně zvykal na to s čím budu pracovat celý život. Také když už jsem začal chodit, dostal jsem na oslavu této významné příležitosti svojí první sekyru. Ze začátku jsem ji musel tahat na vozíčku, ale jak jsem rostl a sílil začal jsem se sekyrou sžívat a začal jsem si ji buď za sebou tahat, nosit přes rameno nebo později ji mít i fešácky zastrčenou za opaskem. Nesmím opomenout, že se naše rodina rozrostla ještě o mého mladšího bratra a za pár let i o sestřičku. V lese si člověk užije spousty legrace. Sbírání šišek. Házení šišek po lesní zvěři. Schovávání se před rozzuřenou lesní zvěří na stromy. Maminka mě učila čtení, psaní a počítání, protože bez nich se ani dřevorubec neobejde. Jak by věděl kolik má porazit ještě stromů, že? Kolem osmého roku jsem již pravidelně vyrážel s otcem do lesa a pomáhal jsem mu osekávat větve ze stromu. Toho roku jsem také dostal malé štěňátko. Pojmenoval jsem ho Hafík. Oba dva jsme pak dostali řádný výcvik, ale je pravda, že Hafíkovi poslouchání rozkazů šlo lépe. Stala se z nás nerozlučná dvojka. Běhali jsme po lese, po lukách. Dělili jsem se o vše, postel i jídlo. V deseti letech jsem sám porazil svůj první strom. Při té příležitosti jsem také zabil první živou bytost … , v té chvíli se mi v hlase objeví smutek a tak se zhluba nadechnu abych ho překonal. Pohřbili jsme tedy Hafíka, který zůstal sedět, jak jsem mu bohužel přikázal, i když na něj padal můj první pokácený strom. Hrozná nehoda. Vzhledem k tomu, že jsem tedy prokázal i jakou si schopnost lovení zvířat, začal mě učit otec tomu skutečnému rafinovanému způsobu jak si ulovit večeři. Začal jsem tedy studovat techniku pastí, stopování a dalších věcí jenž patří k lovu. Obzvlášť jsem si oblíbil studium pastí a sám jsem začal v jejich zdokonalování. Od úplných začátků kdy jsem lovil do prostých ok, přes různé jámy s ostny, jsem se dostal až ke svým vlastním inovovaným druhům těch strojků na zabíjení. Častokrát však moje pasti nebyli příliš užitečné, sic o jejich účinnosti nelze pochybovat, ale většinou lovené zvíře skončilo roztrháno na kousky nebo se jeho kousky museli pracně hledat v okolí pasti. V takovém případě pak člověk za takové úlovky příliš neutrží. Svoje studium pastí jsem zakončil v patnácti letech, když jsem dosáhl vrcholu loveckého umění. Úspěšně se mi podařilo do pasti ulovit skupinu dřevorubců náhodou vracejících se zkratkou z hospody a ještě větší náhodou členem této skupiny byl i můj otec. Můj úspěch byl oceněn výpraskem a to i přes ujištění, že past byla z cela bezpečná. Otec měl však zcela jiný názor na celonoční pobyt v síti zavěšené deset metrů nad zemí a přidal mi tedy ještě pár pohlavků navíc. Kolem dvacátého roku mého života, kdy jsem už pár roků pracoval jako plně kvalifikovaný dřevorubec, se moje soužití s rodiči prudce zhoršovalo. Otec byl stále ještě značně nasupen na mou osobu, protože jsem byl příčinou proč se z něj stal abstinent z donucení. Rok předtím jsem se totiž hrabal v účtech a zjišťoval jak si na tom naše domácnost stojí. Výsledkem tohoto mého výzkumu bylo, že matka zjistila sumu, kterou otec investuje do alkoholu. Poté co se probrala z mrákot, způsobila mrákoty otci, když mu zakázala hospodu. Otec na důkaz toho, že to matka myslí vážně inkasoval pár facek, které jsem poté inkasoval já od otce, za to, že jsem ho prásknul. Od té doby s ním není řeč a většinu času tráví v boudě za domem. Nikomu nedovoluje tam chodit. Zřejmě se tam snaží vyrobit si vlastní alkohol. No jak jsem říkal, s oběma rodiči nebylo moc dobré pořízení kolem mé dvacítky, a z mámou to bylo o to horší, že jsem od ní neustále slyšel výtky o tom, že bych si už měl hledat nevěstu a vzít si příklad z bratra, který se v tom směru už zařídil a jednu ženu si pořídil. Nato jsem už časem ani neodpovídal. Takže když jsem se ve dvaceti rozhodoval co dál dělat. Útěk z domova byla jasná volba. Chvilku s ženami i ty intimní jsou sice příjemné, ale všeho s mírou. Měl jsem pocit, že jsem se ještě nikam nepodíval a že čas na to se usadit bude vždycky. Dal jsem tedy sbohem rodině a vydal se do světa. V prvním městě jsem potkal v hospodě stárnoucího barda jenž se mi stal průvodcem po světě na dlouhý dva roky. Toulání s ním bylo vzrušující a já se mohl alespoň trochu přiučit jeho řemeslu. Jak jsem říkal byl to stárnoucí bard a tak ve věku nedožitých 35 narozenin, chudák zesnul. Ale, to je příběh sám o sobě a ten si nechám na někdy jindy. No od té doby se toulám krajem už jeden rok sám jen s bardovým koněm a tímto rohem, jako vzpomínkou na něj. Své ostatní nástroje si vzal na svou poslední pouť sebou. Tu a tam si přivydělám něco málo jako dřevorubec a zase pokračuji dál. A teď jsem tady s vámi. Po svých posledních slovech si z úlevou vydechnu a pořádně se protáhnu a natáhnu se vedle ohniště aby se mi lépe poslouchali případné další příběhy. | ||
| |||
 | Když se tedy nikdo moc k ničemu nemá začnu vyprávět: "Před dvaceti lety, když otec, Karus Malaneco pomáhal při tažení goblinů a skřetů, v severní části královstvý, pomáhaly tam trpaslíci, lidé i elfové. Můj otec byl důstojníkem v pěší osobní královské gardě, která tam byla vyslána též. Vypadal úchvatně v té naleštěné zbroji místy lemované zlatem. Hnědé vlnité vlasy, které mám po něm, a modré oči. Jeho hrdinské počiny mu vysloužili další postup a obdiv v očích žen. Dokonce i jedné elfské. Mé matky Sealeny dea Sinuan. Za jedné noci plné oslav a vína mě počali. Bohužel láska nepřekonala vše a každý se vrátil domů a máma mě po dvanácti měsících porodila. Bohužel byla z rodu dea Sinuan. Významného starého elfího rodu. Patřila už do té okrajové větve rodu, ale pořád se honosila tím jménem. Nějakou dobu se dokázala bránit a já tka vyrůstal u ní. Bohužel když už jsem byl starší to ten nátlak nevydržela, a odvedla mě k otci.", vrhnu pohled k Himringovi. Není v něm žádná nenávist či urážka, ale jen prostý výraz proč. Hned se ale vrátím k vyprávění."Ten mě s radostí viděl i moji matku. Mám dojem že možná zadělali na bratříčka ještě téhož večera. Jenže moje máma nedokázala žít v tom obrovském městě bez přírody a utekla zase zpět do lesů a k rodině. Tak se mě tedy ujal otec. Zapsal mě na prestižní vojenskou akademii, kterou on sám studoval dostal díky ní svoji první hodnost. Bohužel po dvou letech, kdy jel potlačit nějaké povstání, některého z markýzů, byl zabit. Měl jsme zdědit jeho majetek a dostudovat akademii. Bohužel politika a intriky přisoudili majetek někomu jinému a já sotva stihnul utéct s pár cenostma, které jsem prodal, abych mohl zůstat v akademii, ale peníze brzy došli a vyhodili mě i od tam. Zůstal jsem tedy sám na ulici, kde jsme se přidal ke zlodějskému cechu.", opět se lehce odmlčím aby dokázali dobře vstřebat moje poslední slova, ale než stihnou cokoliv říct opět pokračuji:"Nikdy jsem nic neukradl a nikam se nevloupal, ale působil jsem, jako ranař, ochránce a vymahač. Znám z těch dob spoustu bolestivých způsobů jak z někoho dostat informace, nebo jen mu prostě dát najevo že udělal něco špatně a už to dělat nemá. Při stavu nejvyšší nouze bych asi dokázal ukrást váček ožralci. Přeci jen jsem za tu dobu něco pochytil, ale nikdy jsem zloděj nebyl a nechtěl být. Bohužel i v cechu se změnilo vedení a já stál na špatné straně a utekl jsem. To bylo po dvou letech. Zprvu si vydělával na čaj a chleba po hospodách svým vyprávěním, ale tím se nedalo žít dlouho. Tak jsem se dal na hlídání karavan. Zrovna jsem dělal svou první fušku, když jsem vás potkal a přidal se k vám.", ukáži na svou novou b zbroj, meče i koně a dodám:"Rozhodně to nebyla špatná volba. Navíc jsem ve vás našel dobré lidi a kamarády, na to abych vás nazval přáteli je brzy, ale společné budoucnosti se nebráním." | ||
| |||
 | zkuste si hodit kostkou 10* | ||
| |||
| Utaborite se a chystate k prenocovani. Sedite kolem taboriste a klabosite . Ve vzduchu vsak cosi pachne . Neni to porad , pouze kdyz vitr zafouka , je citit jakysi kysely zapach . Pokud se zaposlouchate , mozna i neco uslysite . Jakoby praskani nebo syceni , ale splyva to s vetrem , takze neni mozne poradne zjistit odkud . | ||
| |||
| S potěšením příjmu chválu k Tasse a lehce znejistím pod návalem své skromnosti, ale s veselým úsměvem to přejdu. | ||
| |||
 | Ležím u ohně na své přikrývce, bafám z dýmky a upíjím z lahve víno. Slušně sem se nadlábl a je mi fajn.. Vyprávět jim něco ze své minulosti.. Hmm mohl bych, ale rád si poslechnu něco z jejich krátkých životů.. Ležím dál a nic neříkám. Já vyprávět nechci, lae čekám na ostatní. Rád poschlouchám něčí zážitky. Prozrazuje to hodně o dané osobě. Každý vypráví o tom, co mu přijde důležité a podle těch "priorit" se dá ledacos pochopit a vyčíst.. Čas si krátím vyfukováním půvabných kouřových koleček.. | ||
529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1