Ráno ještě než se odebereme k jujgarovy se zastavím na snídani v kuchyni.. Přeci jenom se přemejšlí s plnym žaludkem..

U jujgara jen poslouchám. Murmea se do toho vrhne po hlavě.Mno což je to trp a taky tak jedná.. Pro jednou snima mám za jedno.. A mám takovej pocit že po tom co tady povykládal jujgar budu asi s Morth konecne pořádně užitečnej..

Myslím že má cenu riskovat.. už jen pro ty ztracené druhy .. odpovím Jujgarovy a pak pokračuju..
Takže ten mnich nemůže na nikoho ůtočit?? Vsadím se že na to bude mít dost lidí.. ušklíbnu se..Mno a možná ne jen lidi..
Jejda to bude zas vloupačka.. Přeci jen to bude asi lepší něž se pokusit mu vymlátit celý společenství..

Při chůzi chrámem stále koukám nahoru na vysoké stropy a po neúspěšném pokusu probudit kolegu spáče jsem se přidal k Tellovi a začal jsem sním klábosit na téma lidská architektura, což zahrnovalu spoustu posměšků a smíchu stále mám za to, že by se mělo stavět dolů a ne nahoru. Po další rozmluvě s hlavním mužem kláštera, jehož jméno jsem se ani nesnažl vyslovit to vypadá na další srandu. S úsměvem dodám: "Tak fajne kam valíme?"

Mnich se na Murmeu pousměje , když všechno ze sebe rychle vychrlí a po domluvení Tellchara ukáže k rohu , kde je stůl a židle . Jdete tedy tam a usadíte , čekajíc , co nejvyšší jujgar řekne .
Ten se taky pohodlně usadí a dá ruce do klína .
Předně vám chci říci , že to nebude nijak jednoduché, začne pomalu mluvit . Tento mnich , jmenuje se Cera , je jako jeden z nás . Byl zasvěcen a proto zná naši magii , odmlčí se .
Nevím jak dobře znáte náš řád , ale bývali jjsme řádem bojovným . To je ale minulost . Umíme se bránit , ale veškerou magii můžeme použít pouze a jenom k naší obraně . Nesmíme na nikoho zaútočit jako první . Běda však tomu , kdo vztáhne ruku na někoho z nás . Proto nemůžeme jít po Cerovi sami . Ale stejně tak on nemůže zaútočit na nikoho sám svévolně . Byl zasvěcen a to do konce života ze sebe nesejme . Obklopil se však služebníky vytvořil si svoje společenství . Má sídlo kdesi v Měděných horách , za městem Gandar, až kdesi na hranici Dusarského království . Sami jsme už k němu vyslali dvě družiny , aby knihu získali , ale nevrátil se nikdo . Je to nebezpečná mise s nejistým , velmi nejistým koncem . Nevím , zda-li stojí pro to riskovat životy ... Mnich dopověděl a vy jste ho poslouchali s velkým zájmem , někteří s otevřenou pusou ...

Sám jsem chtěl Jugarovi odpovědět, ale Murmëa mě doslova "dostal"..
Nevěřícně zírám jak se rozparádil a dychtí co nejdříve vyrazit na cestu..
No vypadá to, že se v něm snad i probudil kus trpaslíka.. Dobře moc dobře..
Kývnu na něj, jakože jeho počínání naprosto schvaluji..
Pak se ještě obrátím na Jugara..
Bude nám ctí, prokázat vám také nějakou službu.. Pokud by jste něco o té knize mohl upřesnit a především o jejím únosci, budeme rádi. Pomůže nám to při pátrání..

Celou dobu v klášterních zdech jsem celý zamlklý a nemluvný. Po noci v cele s Šredrem jsem zjistil, že není zas tak velký bručoun, že jím spíš sem já a i jsme prohodili par přátelských vět. Vyjasnili jsme si, že celé naše první setkání bylo spíše nedorozumnění a že mu vlastně přišlo jen divné, že jsem trp a přesto se chovám spíš jak elf. Snad jsem mu aji trošku vysvětlil svůj původ a tak ke mě a mému chování bude schovívavější.

Ráni jsem spal jak zařezanej a tak mě nemohli vzbudit ani Šredr ani Hisime, myslím, že to pak dopadlo tak, že mě zas vytahl Tell, ne zrovna hezkym zpusobem. A pak jsem tak tak stihl snidani. Z tohodle mojeho životního stylu budu mít boule nejen na duši ale aj na žaludku. Udeřím se dlaní do čela a svěřím se se svými myšlenkami Tellcharovi.

Celou dobu v přítomnosti mnichů je na mě vidět bázeň a respekt, který ve mě vzbuzují. Poté co nám mnich oznámí, že by od nás bylo vyžadováno, abychom šli najít dávno ztracenou knihu. Rozšíří se mi kukadla. Nevydržím to a snad tak že nikoho neurazím promluvím:

Dobré ráno. My, no, my, to je skvělé. Vyhrknu značně neobratně a je na mě vidět, že se těším na každé dobrodružsví, které leží před námi. Trošku se vzpamatuji a pokračuji Tedy, bylo by nám velkou ctí, vydat se po stopách dávno zavátých prachem, tak abychom co možná nejrychleji odhalili tajemství zrádného mnicha, který takto znesvětil Knihu Zrození. Tedy alespon co za sebe mohu mluvit. Kde by bylo možni začít pátrat, tak abychom co nejdříve byli u cíle? Kde končí vaše znalosti o pohybu této knihy? Bylo by přinejměnším nejvhodnější abychom co nejdříve vyrazili. Sbalíme se a po obědě bychom mohli býti již na cestě.

Odmlčím se. Snad jsem mnicha nezavalil přílišnou dychtivostí vydat se na čerství vzduch a napříč dálavou za dobrodružstvím..

Povečeřeli jste společně s mnichy a odebrali na kutě . Postele byly trochu tvrdší , ale vy jste na to zvyklí . Ráno vás vzbudí jakési vyvolávání , které slyšíte zvenku . Snad nějaké svolávání k motlitbě , či něco podobného . Obléknete se a vydáte na snídani . Je skromná , ale musí stačit .Pak se vydáte do druhého poschodí , tak jak řekl Himringovi nejvyšší jujgar .
Tam vidíte , že mniši stále bádají nad vaším pergamenem . Bokem , v křesle sedí nejvyšší mnich a po vašem příchodu vstane a jde k vám .
Dobré ráno , jsem rád , že jste už přišli . Doufám , že jste se dobře vyspali . Pak se chvíli odmlčí .
Mám pro vás dvě zprávy .... Podařilo se nám něco z toho vašeho dokumentu rozluštit , ale ... ale ne vše . Na to potřebujeme Knihu Zrození . Ta nám byla , bohužel , odcizena jedním naším odpadlíkem . Byl to mnich jako my , zasvěcený , ale zradil naše společenství a ukradl tuto knihu . Bez ní se to nedá rozluštit . Teď bude záležet na vás ... jestli se knihu pokusíte získat ...

Celý komplex kláštera i s jeho pozoruhodnými obyvateli na mne působí celkem stísněně.
V klášteře jsem ještě nikdy nenocovala, takže je pro mne vše naprosto nové.
Celou dobu působím zamkle, což u mě není nic nového, ale ve zdejším prostředí se cítím mezi učenými otci opravdu nesvá.

Nadšení s jakým Himring přednese, to co zjistili, mi přece jen trochu nažene úsměv do tváře.
Trochu se uvolním a přijde mi celkem vtipné, jak každého rozšťastní úplě jiné věci.

Aneb jak říkával můj děd:
"Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí."

Po více jak desti hodinách, možná i déle se připojím k vám všem. promeškal jsem oběd a je čas k večeři. přesto si však nestěžuji na strádání, i když první po čem šáhnu je pití a jídlo.. Předpokládám, že se všichni budete ptát, na to co jsme spolu s mnichy zjistili. zadžím vás všechny gestem ruky a sám Vám sdělím své dojmy z toho čemu jsem byl právě svědkem.:
"Musím říct, že zdejší mniši jsou opravdoví mistři v práci se starobylímy texty. Po celou tu dobu na rozluštění svitku pracovalo pět mnichů. Používali různé metody, přesto do nynějška nezjistili všechna tajemství, která rytíři yalky do svitku ukryli. Velký jujgar nás sezval všechny na zítřejší ráno do laboratoře, kde se dozvíme výsledek bádání, které stále ještě pokračuje. Na svitku byly ukryty dokonce ještě další dva tajné texty. Vše bylo psáno jazykem mně neznámým. Zřejmě tím, který vytvořili mniši pro řád Yalky. Mniši vše bedlivě porovnávali s knihami ze své knihovny..."
Když vám to líčím, slyšíte v mém hlasu opravdové nadšení a entusiasmus, který je v prudkém rozporu s mým jménem - Himring-Stále chladný. obzvláště když mluvím o tajném textu a rozsáhlé knihovně se moje oči rozzáří vzrušením a tajemným leskem.