| |||
Zajatec se zvedne, znovu se rozhlédne po okolí na všechny mrtvé , které vidí . Pak jen zakroutí hlavou a řekne : Ne , velitel tady není , ale nevím jestli vidím všechny ... Pak si sedne a prohodí : dovést vás tam můžu , ale pokud vám někdo utekl , pochybuju , že tam někdo bude čekat ... konec vyzněl velmi ironicky . |
| |||
Narozdíl od Nymphei jsem k smrti Elvynn docela netečný. Nez¨nal jsem ji a smrt mě nechává chladného. tak chladného, jako je moje jméno. Spíše si hledím svého pláště, který jsem zašpinil její krví a ještě k tomu to bylo zcela zbytečné. No nic, někde se to vyčistí, snad to nepůjde poznat, jinak si budu muset nechat ušít nový. Doufám, že někde seženu stejnou látku. Na první pohled si ani nevšímám výslechu, který vede Phea, jakoby mě její chování nezajímalo nebo bylo pod mojí úroveň. Přesně však vím, na co se ptá a vše si ukládám do paměti. jen po učku sleduju Tellchara. |
| |||
Aspoň, že ten Barahir se z toho vylíže.. Popojdu kousek bokem a ošetřím si vlastní zranění. Jako válečník to umím velmi dobře, ale bohužel jen na sebe.. Pak si všimnu, že Fea se ujala výslechu.. Nebráním jí v tom. |
| |||
Trochu se zklidním... A hodím na zajatce podezíravý pohled. "Fajn... Dokázal bys nás tam dovést? A kdo je váš velitel? Leží tu někde, nebo je to jeden z těch, kteří u tekli?" |
| |||
Zajatec se v sedě ještě více přikrčí a řekne přerývavě : Já toho muže opravdu neznám , jednal s ním pouze velitel , jinak nikdo jiný.Předat jsme ho měli asi tři míle odsud, na křižovatce dvou stezek ... |
| |||
Začínám vypadat notně vytočeně... A zajatcova slova nejspíše moc neuspokojují můj chtíč po vědění toho, co se tu děje... Zadívám se na něj. V očích mi je vidět vztek zoufalství a velké množství adrenalinu ze skončeného boje. "Jak nevím?!?" Vylítne ze mě věta skrývající v sobě výhružku. "Neříkej mi, že ses spoléhal jen a jen na svého vůdce, který Tě mohl podrazit! Neříkej mi, že nevíš, kdy a kam jsi ten pergamen měl donést, nebo že jsi byl tak opilý, že si nepamatuješ, kde jsi ho viděl!" Začínám být silně nepříjemná... Už to není o tom, že bych se snažila mít vačítavý výhružný hlas... Nyní už se spíše snažím udržet se na uzdě a nesáhnout pro nějaký klacek a nezačala ho tlouct. Oči mi začínají těkat ze zajatce na mrtvé tělo společnice, kterou jsem ani nestihla poznat. |
| |||
Nevím jak se jmenuje , to byste se museli zeptat našeho velitele , ale ten tady ... podívá se po pláni do okolí , kam dohlédne a vidí v té tmě , nikde neleží . Zahlédnul jsem ho jen krátce , byl malý a měl zelený klobouk . Měl ještě dva společníky , všichni to byli lidé ... sypal ze sebe rychle přerývamým hlasem . |
| |||
"200 zltých?!? Za pergamen? Sakra co je to za pergamen? A proč má takovou cenu?" Se skloněnou hlavou se přez obočí zkoumavě podívám na Tellchara... "Tebe se zeptám později... Před tímhle člověkem tu přeci nemohu ukázat, že před sebou ve skupině máme tajemství.!" Spustím pohled do země a pohlédnu znovu na zajatce... "Kam a kdy mu ten pergamen máte donést a jak se jmenuje? Chodí sám, nebo s někým? Jak vypadá? Odkud je?" Můj hlas se postupně zvyšuje a rozhodně by se nedal nazvat přátelským... Kdo zná elfskou rasu ví, že tohle už mě doma určitě neučili. Začínám být vytočená. Ani mu nedám prostor na nádech a štěknu po něm poslední slova: "Dělej! Mluv!" |
| |||
Muž sedí svázaný na zemi a krčí se . Dívá se do země a je úplně zticha . Při Feiině otázce sebou trhne a zvedne hlavu . chvilku je zticha a dívá se na vás všechny , pak potichu odpoví : Dostali jsme nabídku od jednoho chlapíka, odmlčí se a polkne , 200 zlatých za neporušený pergamen ... My sami o něm nic nevíme , ale suma to byla veliká , takže ... řekne a odmlčí se . |
| |||
U ohně Cítím se strašně. Je toho na mě asi vážně dost. Zabít někoho šípem, nebo srazit nepřítele, je o moc snazší než cítit chladnout pod svýma rukama přítele. Ač nepříliš známého. Sedím u ohně s krví Elvynn na rukou a smutně si je prohlížím. Jak křehce je propojen život se smrtí... Jsem trochu malátná a slabá. Zřejmě ztrátou krve. Na obou ranách se pozvolna začínají dělat sraženiny. Snažím se ovázat si rameno kusem látky z pláště, ale moc se mi to nedaří. Po marných pokusech proto přesunu pozornost na zranění na boku. TAdy jsem o něco úspěšnější. Ošetření sice nevypadá příliš esteticky, ale krvácení zastavilo a nedostanou se mi tam nečistoty. Otázka Nymphey je zajímavá. Zvednu proto pozornost od ošetřování se k ostatním a čekám, kdo odpoví. Je na čase dozvědět se něco více, myslím, že už na to mám docela právo. |
doba vygenerování stránky: 0.2974100112915 sekund