| |||
Podívám se na Tella, pak na Pheu, potom na rostlinu a zpět na své dva společníky. "Já jsem nikdy v žádných jeskyních nežil, ale ta rostlina se mi nelíbila už před tím, než jste o ni začali mluvit. Pokud bychom se ji mohli vyhnout, udělejme to. Nemám žádné ostré zbraně. Mám jenom svoji hůl." Zatočím holí efektně v dlani. je jasné, že už od sud odcházíme. Když už tedy nehodláme prozkoumávat zbytek jeskyního systému, nehodlám riskovat ani během cesty ven. |
| |||
Když vidím rostlinu jen se mi zalesknou oči... Zasunu zbraně jednu po druhé do pochev a protáhnu si ruce. Pak vindám jednu a přejedu po čepeli, zda-li je opravdu dostatečně ostrá a totéž udělám i s tesákem... Potěžkám je obě v rukou a protočím je pomocí zápěstí, abych si ověřila, že mám pro jejich použití dostatek místa. Pak si tesák otečím tak, aby mi jeho čepel kopírovala z vnější strany předlotí. "Pokud to je to ta potvora, která u nás v jeskyních, tak si na mne nepříjde... Je ovšem zajímavé, jak o nich ví trpaslík... I když jsme v dole, tak se třeba vyskytovala i u nich... Chci ven..."zahledím se na rostlinu"...a Ty mi v tom nezabráníš!" "Myslím, že bychom tamtudy mohli projít... Jen musíme být obezřetní a mít připravené zbraně. Mistr trpaslík vyslovil mou doměnku... Podobné rostliny rostli u nás v jeskyních..." |
| |||
Podívám se nedůvěřivě na tu zelenou rostlinu.. Hmm to se mi vůbec nelíbí.. Slyšel sem o něčem podobném, co se živí dravě.. Spadne to na tebe a rozpustí nějakou hnusnou kyselinou.. Já nevím jak vy, ale mě to zajití za bezpečnost stojí. Jestli nikdo neni proti, tak bych se vrátil původní cestou, kterou jsme sem přišli. Sice je to oklika, ale takhle se nebudeme muset bát pastí.. čekám, jestli se k tomu někdo vyjádří.. Nebo jestli se celá skupina rovnou otočí a dá se směrem ven původní cestou.. |
| |||
Dáte se tedy dále chodbou abyste se dostali konečně z jeskyně ven . Jdete však směrem kupředu , protože dle intuice některých z vás by se tam snad měla chodba napojovat na vámi už známé části . Ujdete asi dvacet sáhů a narazíte na další odbočku doprava . Při posvícení do této chodby vidíte stejnou zelenou rostlinu , která se pne po stěnách chodby , jakou jste už spatřili v odbočcce předešlé . Zdá se jakoby se listy po osvícení lucernou trošku pohybovaly ... Každopádně rostlina se vyskytuje od křižovatky asi šest sáhů . Zastavíte se a nevíte jestli dále ... |
| |||
Ahoj! ozve se jasný hlásek, když na mě Morth ukazuje a spolu se zářivým úsměvem všem zamávám prstíčkama. Meč jsem sklidila hned, jak jsem zaslechla poklidný hovor. Teď jsen stojím, poklepávám si nohou do rytmu nějaké písničky a pozorně poslouchám a sleduju, kdo je kdo. Hlavu mám mírně nakloněnou div si nešlapu po vlasech. Takže my jsme si vlastně vyšly jen na takovou procházku... komentuju si sama pro sebe trpaslíkovo rozhodnutí o urychleneém odchodu z dolu... Nicméně jestli tu ztratily dva členy tak se není co divit... pokyvuju hlavinkou a stále se usmívám a vypadám přívětivě. Půjdeme tedy? zeptám se nakonec, přestože to vypadá, že nikdo nebude proti tomu jít odsud. |
| |||
Když jsem zjistila, že se znají, tak jsem se zády opřela o zeď a němě sleduji, co se tam děje... "Výborně teď se ještě rozhodne, že půjdeme hloub do dolu... A já už se tak těšila ven... " Když se pak dívka zvaná Morth zeptá kam půjdem a Tell jí odpoví, že jsme chtěli ven a že tam půjdem, tak trochu pookřeji... Poslední dobou se stávám čím dál pasivnější... Myšlenky na svěží vzduch, nebe a slunce mě zcela přemáhají... |
| |||
No původně sme to tu chtěli trochu propátra Morth, ale po tom, co jsme přišli v těhle prokletých dolech o dva členy bandy, rozhodli jsme se to tu zapíchnout a vrátit se do města.. Takže já bych řekl, že když se otočíte odkud ste přišly, pudem ven.. Zatvářím se trochu rezignovaně a pokrčím oplátovanými rameny.. Jo, dost mě rozladilo přijít v jeden den o dva lidi.. To se už nesmí stát! |
| |||
„Neboj…. Dočkáš se… Až dojdeme do města můžeme procvičit naše mrštné prstíčky…“ Řeknu Striggovi po jeho uchechtnutí a zastříhám hbitě prsty po dořeknutí věty s šibalským pohledem… „No, tak kam teda půjdem??? Ven či dovnitř???“ Nakloním hlavu na bok a čekám na rozhodnutí družiny… |
| |||
Mno to vim ale ted bych tady jednoho nebo víc hnedka bral.. Uchechtnu se.. Pokývnu na pozdrav oboum Morthiným společnicím. TAk jak už tady zaznělo.. Ja sem Strigg. usměju se a pokračuju Mno a když už vlastně každej tady v tý byndě ví co sem zač tak bych vám to tyky neměl tajit.. Prostě sem zloděj a sem na to hrdej. A nebojte ještě sem nikdy nikoho z tady tý byndy nevokrad.. Pozoruje nové příchozí a lehce se opřu o stěnu. TAk co teď?? Ty chodby mě nebavěj.. pronesu jen tak do prostoru.. |
| |||
V dole Jakmile uslyším svůj rodný jazyk nervozita je tatam. Znám je chvíli a už se cítím báječně, což je zvláštní vzhledem k tomu, na jakém místě se nacházíme. Neodpustím si ještě, že je ráda poznávám a řeknu to, co nejzvučněji: Nányë alassëa omentielmanen! Definitivně ukládám šíp k ostatním a postavím luk před sebe. Nevím, jak dlouho se zde zdržíme, ale už bych byla radši pod hvězdným nebem ošlehávána větrem. Netrpělivě čekám, kdo se ujme velení, nedokážu za tu chvíli odhadnout, jestli tady má někdo hlavní slovo. Tak jen pokojně stojím a čekám co se bude dít. |
doba vygenerování stránky: 0.32536697387695 sekund