| |||
Po ránu sleduji Tellcharovu rozesmátou tvář... Částečně mi vrátí chuť do života... "Jak to dělá? To snad není možné! Jak to, že má neustále tak dobrou náladu? Ale je to fajn..." Zvednu se ze země, zabalím deku a přejdu k trpaslíkovi... Ty,Tellchare?!? Jak to děláš? Že vším procházíš s úsměvem na líci?" A pokusím se na něj usmát... |
| |||
Když se ráno probudím, vybalím se z přikrývky, něco pojím a popiji. Poté se připravím na další průzkum podzemí.. Mezitím co se Himring odebral meditovat, popoháním ostatní... Tak se zablíme bando a zase vyrazíme.. Cože, Strigu, ty starej povaleči, nespi sakra! Zatřepu se Strigem a evidentně ho vytrhnu z nějakého sna.. Zamžourá očima a první, co poránu uvidí je můj rozesmátý vousatý obličej.. Zakřením se jak to nejlíp umím a od srdce se zasměju.. Stávej clape, už je ráno.. Já vím, že je tu tma jak ehm.. no tam kde slunce nesvítí, no ale už musíme zas jít.. Nechám Striga Strigem a popojdu k zamyšlenému Barahirovi.. Tak co ty fialky? Ne že bych si k nim chtěl čichat, ale nevezmem si nějaké s sebu? |
| |||
Barahirova slova, ač možná upřímná, neposkytují větší útěchu... Napodobím Barhirův přístup a pokusím se usnout... Nic méně i pokud se mi to podaří, tak člena družiny mi to nevrátí a ten jediný, který by mne mohl utišit v mých vzlycích a uspat v tuto chvíli... Je moc daleko... i kdyby byl vzdálen pouhé centimetry... |
| |||
Necháme Himringa v klidu meditovat,ostatně nikdo nemá náladu něco dělat,dolehla na nás smrt našeho druha....moc sem ho ještě sice nepoznal,ale chybí mi tu stejně...Na tvářích ostatních vidím sklíčenost....občas někomu řeknu pár povzbudivých slov...Rozhodnu se trochu dospat tak ještě zalehnu na chvilku....Ty fialky,ty zatracené fialky.... |
| |||
Himring se odebere kousek stranou a upadne do stavu strnulosti . Ostatní ho neruší , ale sami taky nic nedělají . Posnídají a čekají až Himring domedituje ... |
| |||
Jsem zamlklá... Hlídek jsem se samozřejmě zůčastnila, ale ztráta dalšího člena na mě působé jako voda na oheň... Ponářím se do vlastních myšlenek a jen stěží řeknu půl slova. Většinou ani nereaguji na otázky. I tak se snažím držet poblíž Pepase... "Chci pryč! Jak jsem se sem valstně dostala? Co tu dělám!!! V podzemí!" Mé myšlenky jsou sice pouhými myšlenkami, ale je vidět, že se tu necítím a že se neustále ohlížím do míst, odkud jsme přišli... Začíná to vypadat, že jediná věc, která mě tu drží, je povinnost vůči ostatním členům skupiny... |
| |||
há se do hlídek nezapojuji, nutně se potřebuju vyspat a vzhledem k tomu, že tady to není moc pohodlné, chci toho času využít co nejvíce. ráno když vstanu se protáhnu a pojím něco ze zásob, které máme. Pak se obrátím k ostatním: "Já potřebuju ještě asi tak půl hodiny času. Musím doplnit svoji magickou sílu, abych byl zase k něčemu platnej. tak se zatím zkuste dohodnout co dál, nebo to mužete opatrně okouknout. Abychom věděli, kudy pokračovat. Během doby, co budu meditovat, mě nesmí nikdo rušit! A prosím vás, hlavně buďte opatrní." Ještě jednou zdůrazním a pak si najde nějakej klidnej a útulnej kout, kde bych se oddal meditaci. Před tím, než se do toho pustím, siho ale obhlídnu, abych sinesedl na nějaku past. |
| |||
,,Víš jak,člověk si nepamatuje šecko....Vím,že tohle je,nebo měla by být svítící fialka.Svítí ale jen některé,a ty sou hodně vzácné.A právě ty by měli být jedovatéJestli ale mají magickou moc nebo něco takového,s tím vám nepomůžu.Neznám její účinky při úpravách nebo tak,možná by se ale,když už nic jiného,dala prodat." |
doba vygenerování stránky: 0.28987097740173 sekund