| |||
Ladně seskočím z koně. "Děkuji za svezení." mrknu na Drenga. Opráším si šaty, upravím plášť a rozhlédnu se po okolí. Mezitím už Delph, malinko poupravil své vzezření. Ten zloděj by ho sice poznat mohl, ale nejspíš neměl čas si nás příliš prohlížet. Navíc to je skutečně dobrý nápad. Další výhodou je, že v těchto končinách mě opravdu nikdo nezná.
Sundám plášť, ovážu si jej kolem pasu, takže z něj mrknutím oka vznikne sukně, která skryje veškeré mé vybavení. Zbraně jsou ukryté, tak aby mi nedělalo sebemenší problém je v okamžiku vytáhnout. Rozpustím si vlasy, předkloním se a projedu je prsty, abych jim dodala objem. Narovnám se. Rozepnu několik knoflíčku na košili, takže dám vyniknout svým ženským půvabům. Malinko srovnám prsa, přece jen nechci, aby mi vypadli. Ze zkušeností vím, že tohle zaručeně odpoutá pohled z mého obličeje. Na tkaničku, kterou jsem měla uvázanou vlasy pověsím nějakou stříbrnou cetku. Pověsím si šperk na krk, tak aby cetka končila přesně ve žlábku mezi prsy. To zaručeně strhne i zbylou pozornost na má prsa.
Kočičí chůzí vyrazím k Delphovi. "Budeme předstírat, že jsem tvá společnice." pronesu se svůdným úsměvem. "Navrhuji jít do hostince, tam se většinou dozvím nejvíc." Chytnu Delha kolem pasu, aby iluze byla dokonalá. "Drengu, ty by si se mohl poptat po místním kouzelníkovi, šamanovi nebo kdo tady úřaduje. Pokud by tě to neobtěžovalo. Ty jsi asi ten nejpovolanější, kdo pozná jestli se nejedná o šarlatána. Přidal by se k tobě Warren, ten by se mohl postarat o koně a poptat jestli sem někdo nepřijel." "Murmëo ty by si mohl jít zjistit něco na trhy s Tellcharem. Na trhy jezdí ti nejlepší kováři, takže určitě tam potkáte někoho ze svých, kdo vám rád poradí."
Zarazím se, jelikož si uvědomím, že jim začínám velet. Zatvářím se omluvně. "Pokud by Vám teda tenhle plán nevadil." dodám smířlivým tónem. |
| |||
Vydám se na levou ruku od vchodu do městysu. počkám jestli se ke mě někdo přidá a zkusím vyrazit hledat nějakou putiku, nebo obchod který se hodí dobrodruhům jako jsme my. Takže kovář, alchymista, kouzelník, šperkař, hokynář. S tím, že hledám i místo, kde bych se mohl vysléci ze zbroje a dát na sebe obyčejné šaty. Protože jak se říká: "Šaty dělají člověka" budu doufat, ž pokud uvidí oni mě dřív, nepoznají ve mě toho oplechovaného válečníka z družiny, kterou okradli a změním i způsob upnutí mečů, kdy byl každý jeden po stranách, pověsím si je křižmo přes záda, jak to občas někteří válečníci nosívají. Nakonec si i rozpustím vlasy, aby zakryli i část oblyčeje a nepřipomínali mé předešlé já, které mohli vidět. Celkově jsem teď méně prakticky připraven na boj, protože tasen mečů bude pomalejší, vlasy budou více překážet a nemám ani zbroj, ale doufám, že výhoda tohoto "převleku" bude dostatečná, že ani jedno z toho nebude potřeba. Vlastně potřeba kvůli mě, protože je šance, že zaútočí na někoho z party a budu spěhat na pomoc. |
| |||
Není to ani vesnice ani město. Velikostí a obyvatelstvem asi tak něco mezi. Takový klasický "městys". Co se týče velikosti vzhledem k okolí, tak to bude jedno z největších osídlení okolo jezera. Specifická je jeho poloha přímo na jedné z hlavnějších komunikací. S ohledem na to zde poměrně kvete obchod a i nějaké to řemeslo. Městys má dřevěné opevnění a vy do něj přijíždíte jižní branou, která je střežena gardou. -------------------------------------------------------------- Popište kterým směrem (zeměpisně) se chcete vydat. Podle toho vám individuálně popíši co a jak.. -------------------------------------------------------------- |
| |||
Do čeho se to pouštíme? Není to pro nás až příliš velký úkol, podobná skupina dobrodruhů jako jsme my? Ale ne, chceme přece pomoci Elen, tak nesmím dát najevo strach. Tellchar rozhodne, že se rozdělíme a budeme pátrat každý sám. Proto je také vůdce, žádné dohady a jdeme na věc. Rozejdu se směrem k vstupu do města. Cestou koukám po domech, zda by se v nějakém z nich nemohl schovávat obchod, který by byl pro takovéto dobrodruhy zajímavý, a mohli se do něj jít podívat. Pokud nějaký naleznu, poptám se v něm. Také zkusím zastavit s otázkou náhodné kolemjdoucí, zda zde neviděli skupinu asi pěti lidí na koních. „Rauko, stopa!“ zkusím, zda můj pes nezachytí pach, který měl možnost cítit u loďky, když dorazíme k hranicím města. Sám se taky u vstupu podívám po stopách koní. Asi je to beznadějné, ale třeba byl zrovna dnes klidný den a nikdo kromě nich nepřijel. Pokud je tu nějaká stráž, zeptám se také jí. |
| |||
Mohli se tu zastavit, ale také nemuseli a rovněž tudy nemuseli ani projet.. V každém případě to musíme zjistit a překontrolovat a to rychle. Čas letí a my musíme sledovat jejich stopu dokud je čerstvá.. Elen udělá přesně to o co jsem ji chtěl požádat, takže když se vytratí do městečka, tak na ni jen kývnu a nechám ji bez komentářů dělat její práci.. Jak říká Murmea, rozdělme se a co nejrychleji prohlídněme městečko a poptejme se.. Sejdeme se právě u hostince.. Kdo tam bude první, tak se poptá i tam.. Pokud na ně narazíte, tak se s nimi určitě nedávejte do křížku.. |
| |||
Bojím se Elen, že se s nimi moc domluvit nepůjde. Rozhlédnu se po vesnici. A že by nám sdělili své záměry, to také moc čekat nemůžeme. Dokončím trochu bez nálady. Leda že by se nám na ně podařilo přijít trochu lstí, protože se bojím, že jakmile by věděli, že jsme to my, koho na ostrově nechali, už s principu nás spíš vypráší, než aby nám podali ruku... Nic naplat. Jsme tu, měli bychom se tu porozhlédnout. Co myslíte? Nechám otázku chvilku viset ve vzduchu. Šel bych se minimálně podívat po místním hostinci. Ale asi bychom se měli rozdělit, co říkáš Telle? Když se Elen a my po skupinkách vydáme zvlášť, naše šance na to, že je najdeme a nepoznají nás se výrazně zvýší, ale druhá strana mince je, že nás taky můžou snáz zatlouci do země... |
| |||
"Pokud se nám podaří je najít. Zkusím se s nimi domluvit na finančním vyrovnání těžkostí, které nám způsobili. A taky by mě zajímalo, k čemu potřebují tu kouli. Teda spíš co umí. Podle toho bych se rozhodla, jestli jim jí nechat. Nemyslím si, že jsou to hlupáci, kteří by chtěli naši smrt. Ale mě osobně nakrkli, tím, že mě nechali v té jámě a ještě mně přímo pod nosem ukradli tu věc, ať už umí cokoliv.“ Pronesu během cesty svůj záměr.
Konečně dorazíme na místo, seskočím z koně a protáhnu se. „Jdu se poptat, jestli je tady někdo neviděl.“ |
| |||
Popoženete koně po cestě směrem za tou neznámou konkurenční družinou.. Do nejbližší vesnice to rozhodně není co by kamenem dohodil, takže máte dostatek času k přemýšlení.. Není od věci se zamyslet nad tím, že pokud by pronásledování sjeli nenápadně z cesty nebo někde odbočili, tak je skoro se 100% jistotou minete.. Druhá věc je co podniknete pokud se vám podaří ty drzé dobrodruhy dohnat. Evidentně to bude nějaká parta jako je ta vaše, tudíž můžete očekávat asi tak tolik jako od vás samotných.. Méně nebo taky více.. Takhle stoupnout si do cesty Delphovi nebo Tellcharovi, popřípadě se nechat orestovat od Drenga, chytit pár šípů od Warena nebo co takhle bombičku od Murmëa.. Tyto a podobné myšlenky se vám honí hlavou když se po asi dvou hodinách dostanete na dohled k větší vesnici.. |
| |||
Pokusím se rychle zvážit všechny možnosti a samotnému mi z toho jasně vyplývá, že to prostě musíme prubnout. Jediná možnost jak je dohnat je prostě jet rychle po cestě a pokud budeme mít štěstí, tak na ní nebudou odbočky a snad je v té první větší vesnici dostihneme.. Musíme je zkusit dohnat a doufat, že nám někde nesejdou z cesty. S trochou štěstí si budou myslet že ještě tvrdneme na ostrově.. Tak honem na koně Warene a jedem.. |
| |||
Nic si z toho nedělej Warrene, odvedl jsi dobrou práci. Kývnu uznale na Warrena a pokračuji. Snad je najdeme včas Elen. Odpovím také na možnost, kterou nadnesla Elen. Stejně nám nic jiného nezbývá a myslím, že máš pravdu. Asi není nač čekat, vydejme se do vesnice a ať nám štěstěna přeje. Pousměji se a vyrazím pomalu vpřed. |
doba vygenerování stránky: 0.29204702377319 sekund