Kurva ma» a už se to posralo...
Zařvu svůj bojový pokřik: Baruk khazad Khazad ai-menu
A s těmi slovy se vyřítím jako tank na nepřátele. Vyberu si toho nejbližšího a má sekera opíše oblouk..

Jakmile zaregistruju Pepasův útok na chviličku zkoprnim
Tohle přece nebylo v plánu
Rychle se ale vzpamatuju a nasměruju luk na nejblíže stojícího nepřítele, zamířím na krk, nadechnu se a vypustim šíp, jakmile šíp opustí prostor luku nečekajíc až dopadne šahám s výdechem pro šíp na zemi před sebou, znovu natahuji tětivu a nadechuji se, zkoumaujíc jak dopadla moje první střela.

Lapkové se rozptýlili a začali hledat prospektory . Tři jsou u chat a prohledávají jejich okolí , čtyři a velitel zůstali blíže keřům a stromům a čtyři zamířili ke vstupu do dolu . Brzo by objevili Tellchara , Naglfara a Pepase .
Pepas asi proto znervoznil , nečekal na pokyn Tellchara , jak byli smluveni , a vyběhl proti nim . Ti toto nečekali . Nečekali , že by se jim někdo tady mohl postavit na odpor .
Pepas trefil lapku do krku jak měl v plánu a ten se porouček s kvikotem k zemi . Drží se za ránu na krku a řine se mu z ní proudem krev .
Pepas však útok přehnal , protože druhý lapka stál těsně vedle . Rychle se vzpamatoval a zasadil Pepasovi do nekrytého boku ránu mečem . Netrefil se sice jak by chtěl , ale i tak rána krvácí a Pepasovi se zkřivila tvář grimasou bolesti .
Ostatní lapkové jsou však z tohoto vývoje značně překvapeni ...

Helm god of life, guide my sword in the times of need, let me purge bodies of forgotten souls. Leave my enemies alive if is it your will.

Připraven na boj jsem zchován pod rouškou noci vedle Tellchara v levé ruce držím štít nyní těsně přimknutý k hrudi a v pravé svůj věrný bastard, otočím jej tak abych měl při souboji čepel dolů.
Plán se mi nelíbí, ale zatím jsem jej akceptoval.
Bůh pomoz těm ubohým duším. Jen čekám jakmile se ke mě přiblíží jeden ubožáků a vykročím ze stínu a než stihne zareagovat udeřím ho štítem po obličeji, zabodnu mu meč do krku za klíční kostí, co nejrychleji a bezbolestně. Cítím každé cuknutí masa a zapraskání kosti, když zajíždí můj meč hlouběji a hluběji do masa. Na mé tváři se objeví slza a ztéka pomalu dolů, když vytahuji bastard z bezduchého těla, které padá na kolena a poté tváří k zemi. Jdu po dalším...

Každý z vás se snaží dostat do pozice , kde by mohli nejlépe využít zbraní či kouzel . Je to však velmi nebezpečné , protože lapkové se chystají všechno prohledat a kohokoliv z vás můžou kdykoliv objevit . Čekáte pouze na Tellcharovo znamení ...

Nestačím už ani reagovat na trpaslíkova slova. Možná ani nechci.Odeberu se do míst, kam sem byl vykázán.
Trpělivě vyčkávám dokud se nepřiblíží hlavní voj banditů. Pátrám pohledem po jejich vůdci,až jej nakonec naleznu. Snažím se odhadnou vzdálenost mezi ním a mnou, s výsledkem však nejsem spokojen. Rozhlížím se po okolí i po našich nepřátelích. Hledám si cestu, jak se nepozorovaně přiblížit co nejblíže tak do vzdálenosti 10 sahů. tato cesta by měla být ve stínu a a chráněná od nechtěných pohledů.
V okamžiku, kdy takové místo a cestu najdu, snažím se tam přesunout v co největší tichosti i rychlosti. Našlapuju z lehka, jako elf co ztrávil většinou života chůzi v přírodě, lese. Pokud snad náhodou zaslechnu zvuk nebo pohyb který by značil to že bych byl prozrazen, přitisknu se k zemi, v mysli připravené záchrané zaklínadlo.
Pokud zdárně dorazím na místo, tak deset sánů od vůdce nepřátelské bandy, čekám na začátek našeho útoku.

Jakmile příjde druhá skupinka změnim směr svého luku na njbližší postavu s lukem a snažím se mířit tak, aby ji šíp pro»al hrdlo, luk natáhnu zhruba do poloviny aby nepůsobil moc velkou silou a zároveň sem byl schopnej ho mnohem rychleji natáhnout až dá Tellchar znamení. Krčim se stále na svém místě a ještě si znovu projíždim a ukládám do paměti jak mám položený šípy před sebou abych mohl po dalším hned chmátnout.
Co mu tak dlouho trvá, myslim, že už je čas dát znamení a» je dostaneme do palby, snad se z toho něco vyklube, nechce se mi zbytečně utíkat kdyby se to nějak hodně pokazilo... hmm doufám že mi moc nedojde na meč, to by bylo o hubu mnohem víc
Honí se mi lehce hlavou během čekání.

ti tři se ještě chvíli na něčem u chaty dohadují a pak zase zakřičí Gorlinovo jméno .
Hééj , knechti , neschovávejte se . přišli jsme si pro desátek , tak vylezte z těch vašich děr ... a navalte , co vám už nepatří ...
Zase je klid , ale jen chvíli . Z dálky slyšíte na skalnatém povrchu nějaký dusot . Blíží se a vy můžete rozeznat postavy , které vbíhají ze stezky na prostranství . Je jich osm a poslední , devátá postava , vjíždí na jakémsi zvířeti .
měsíc se vyhoupl z mraků a vy si můžete postavy trošku lépe prohlédnout . Jsou mezi nimi většinou lidé a skřeti , jeden menší je asi trpaslík a pár barbarů . Ten co sedí na jakémsi křížence buvola , či čehosi podobného , se rozhlíží po pláni .
Má robusní tělo a bude asi jejich vůdce . V ruce mu vidíte palcát a má cosi přes jedno oko . Ostatní jsou většinou ozbrojeni sečnými zbraněmi , luky vidíte pouze u dvou , ale to neznamená , že nejsou někde , kde je nevidíte .
Jejich pravděpodobný velitel si stoupne v třmenech jezdeckého zvířete a zahuláká .
Chátro , kde je naše zlato ! Jak dlouho budeme čekat !
Odpoví mu jeden z těch , kteří tu byli první .
Nikdo z těch rochtů tady asi není ...
Velitel si sedne a zařve:
Jak není .... Všechno prohledat ... a lapkové se chystají k prohledávání pláně i dolu ...

Dobře.. Pošeptám Malacusovy. Ja se pokusim přiblížit trochu blíž sme přeci jen trochu daleko na přesnou střelbu v šeru..
Slova beru v čin a pomalu se začínám přesouvat, kryt za větvičkami keřů, se pomalu plížím blíže..
Zastavím se takových patnáct stop před útočníky a připravím si dva šípy.. jeden zasadím do tětivy a druhý zabodnu do země před sebe..
Tak teď nezbejvá než čekat..