V hostinci sem se všem předestavil svým pravým jménem... Malacus
Jsem elf, střední velikosti, sem vcelku plachý a držím si trošku odstup, elf nikdy neví komu se dá věěřit a komu ne. Mám průměrnou postavu na elfa, ale celá je zahalená v oblelčení, mám lehké plátěné boty, vysoké do půli lýtek, tmavě zelené barvy, kalhoty mám barvy hnědé, podobně jako moji lehkou koženou zbroj ukrytou pod tamvě zelenou košilí. Přas hlavu nosím permanentně tmavě hnědou kápi, kterou si nikdy nesundavám. Kápě mi kryje horní polovinu obličeje, z časti ona sama z druhé části jí vrhající stín. V dolní polovině obličeje jsou vidět poměrně jemné rysy, brada je trošku širší a ústa jsou stále v neutrální podobě, není možné z nich vypozorovat jedinou pohnutku mé mysli, jakmile se pohybujeme někde venku nosím kolem dolní poloviny obličeje vázaný kus hadru, stejně tmavý jako má kápě.
Na zádech má krátký luk a toulec se šípy, na vruchu svázaný aby šípy nemohli snadno vypadnout, je tedy zřejmé žel uk používám pouze pro situace kde mám dost času se rozmyslet a připravit, na rychlé akce je nepoužitelný. U pasu nosím meč, svou velikostí o něco menší než krátký, s poměrně propracovaným zdobením na rukojeti.

Když dojdeme na pláň necítím se zrovna nejlíp, jakmile uvidím dvě proti sobě stojící postavy
Tak tyhle situace fakt nemusm, ještě si to rozmyslí a pudou na nás
Pak si všimnu trapslíka jak se vydal směrem k nám, když promluví, odvětím mu s rukou připravenou na rukojeti meče.
"Zdravím Vás mistře trpaslíku, přecházíme hory a jen sama náhoda nás zavedla na toto místo, kde to vůbec jsem?"

taky sem se v hostinci předsavil jako Agorik,zatím jsem se projevoval spíše klidně,ovšem je znát moje nedůvěra k lidem a taky trochu k elfům....
Ne příliš charismatický mladý muž,barbar,vysoký asi 190coulů poměrně robustní,ale na barbara i docela šikovný s hlubokýma přemýšlivýma hnědýma očima,pod nimi poměrně velký nos,tak jak už to u národů z hor bývá.Jinak hlava vyholená s malým tetováním a pramenem vlasů spleteným do copu.
oblečen do světle hnědé obyčejné tuniky a lněných kalhot a vysokých ochozených bot.Dál má na sobě vycpávané brnění,přepásané zdobeným opaskem ze kterého visí krátký meč a v ruce s holí,kterou si pomáhá při chůzi.

Trpaslík Gorlin jen nevěřícně kouká na Tellchara a Naglfara , jak se chtějí bít . Chystá se jim to vymlouvat a popochází k nim . V tom si však všimne skupinky , která vyšla na planinu.
Počkejte s tím soubojem , křikne na Tella s Naglfarem a váhavě se rozejde ke přichozivší skupince .
Pozorně si je prohlíží a zastaví se od nich asi na deset stop.
Zdravím vás , co vás sem přivádí ... ?

Již v hostinci jsem se vám všem představila jako Fea...

Světle hnědé, mírně vlnité, dlouhé vlasy nosím sepnuté v culíku, čímž odhaluji svá zašpičatělá oučka. Do obličeje (pro vás odhadem dvacetileté elfky) mi čas od času spadne pramínek vlasů, který se vždy rozhodne překážet ve výhledu modrozelenému bystrém, ale měkkému pohledu. Postavu mám štíhlou a souměrnou. Patřím k těm hezčím elfím slečnám. A moc dobře to vím. Když je to nezbytně nutně potřeba, tak toho dokáži i zneužít. Můj obličejík dozdobují něžné plné rty svádějící k polibku, obzvláště, když se na někoho snažím zlobit... :o)
Oděna jsem do hnědých kalhot z jemné kůže, přez něž nosím velice krátkou sukni, ze stejného materiálu a ve stejné barvě. Přez bílou košili nosím cosi mezi korzetem a vestou (materiálově i barevně stejné, tako předešlé věci), což je ovšem nyní skryto pod slušně udržovanou kroužkovou zbrojí. Přes sebe mám pláš» s kápí určený do nepohody a na nohou nosím boty, které jsou vyšněrované až pod kolena (nebýt to šněrování zepředu, tak vypadají, jako jezdecké).
Na levém boku se mi houpe dlouhý meč. Na zádech nosím, dnes již sedřený, toulec. Svůj dlouhý luk nosím nejčastěji v ruce, ale pokud cítím v bezpečí, tak ho připevněný na zádech, nebo ho nosím přez rameno.

Vyšli jsme na pláň...
Chvíli hledím, jak si tam Ti dva jdou po krku a pak postřehnu trpaslíka, který se k nám blíží...
Hledím na něj a napůl nakorčená čekám na reakci svých společníků... Sama mu přeci svtříc nepůjdu.
Nahodím velice milý úsměv, ale levou ruku nechávám spočívat na jílci svého meče...
Mno... Snad nás jde jen přivítat, nebo vyhodit...
Bojovat se mi opravdu neche. Pokud to jde, snažím se vše vyřešit slovem, tak proč bych to nyní měla měnit?
JSem však ve střehu a prohlížím si ho, zda má nějakou zbraň, nebo cokoliv, co by se dalo jako zbraň využít. A samozřejmně po očku sleduji okolí, zda se k němu někdo nepřidává...

Příjdu blíž k Tellcharovi pohlednu na jeho válečný postoj. Pravím:Měl by být potrestán, za to že uráže náš lid a bohy, ale teď tu naní vhodné místo ani čas. Nech ho být.
Dále na trpa hledím přímým pohledem. Čekám co udělá.

Stojím v bojové pozici a jsem připraven na souboj.. Respektive čekám, až se nachystá soupeř..
Pláš» sem odložil, stojím na slunci ve své naleštěné plátovce, obouruční sekera v pohotovosti.. Na hlavě mám přilbu s lícnicemi ve tvaru křídel.. Koresponduje to s mojim znakem, černým havranem..
Tech človíček pozná, že si neměl zahrávat se ctí trpaslía. A už vůbec neměl poplivat trpy jako rasu.. to je neodpustitelné.. Jeho křivdy si budu pamatovat ještě dvěstě let i za předpokladu, že ho nyní zabiju..
Stojím a stále nic, což mě začíná popuzovat ještě víc..
Cožpak ani nemá odvahu a kapku taktu?! Každý válečník přeci musí přijmout čestnou výzvu k boji.. Pokud to ovšem není nějaký sralbotka..

Pro Froxxe , Agorika , Malacuse , Himringa a Albu
Dali jste se dohromady v jednom hostinci v Goru . Chtěli jste přejít hory a věděli jste , že osamoceně by to bylo nebezpečné. Proto jste se vydali jako skupinka . Šli jste asi půl dne , když jste narazili na prostranství před jakýmsi dolem . takových dolů je ve zdejších Zlatých horách spousta , jen je poněkud podivné , že vidíte v plné zbroji tam proti sobě stát člověka a trpaslíka jak na sebe nenávistně hledí a mají se k boji .
Vešli jste na planinu východní cestou a před sebou , kromě tří osob , vidíte deset chat a vedle nich na pravé straně jakési jezýrko . v dáli vidíte ještě další dvě cesty , které ústí na tento plac před dolem . Vchodu do štoly si všimnete po vaší pravé straně . Stojíte na kraji pláně a nevíte , co dále . Už k vám však míří jakýsi trpaslík ...

Pro Naglfara, Pepase a Tellchara
Nacházíte se na pláni u dolu . Zrovna jsou Tellchar s Naglfarem ve sporu a připravují se k souboji , kdy Naglfar Tellchara urazil . Jste tam kvůli ochraně dolu , najali si vás místní prospektoři (jeden z nich , trpaslík Gorlin vás uvedl ) . Jste na pláni ,která má asi sto krát sto sáhů , vedou z ní tři cesty . V jejím severním levém rohu jsou chaty horníků a při skéle malé jezýrko , ztrácející se ve skále . Naproti vám je ústí jedné cesty , která se ztrácí dále mezi skálami . Další cesta vede na jih a kousek od ní je ještě jedna na východ . Kousek od východní cesty je další jezýrko , kolem něho plno keřů a houští. Ve skále u chat je ústí do nitra hory , kde začíná štola . Někde jsou menší stromky a keře , jinde jen houští .

MH
Homepage dopíšu během víkendu a dodělám i mapy . Uváděcí ( první ) příspěvek napíšu , až tady bude více postav , doufám , že se tady objeví známe tváře a snad i někdo nový ...
tohle posléze pochopitelně smažu , normálně to patří do diskuze ...

toto dobrodružství navazuje na Království Dusar , které bylo násilně přerušeno , začíná se v táboře prospektorů zlata , kde družina byla najata na jejich ochranu ...