Andor.cz - Dračí doupě online

MEGA OMLUVA A MAM TROCHU PROBLEM :D

Ahoj :)

Jestli ještě někoho neodradila šíleně dlouhá pauza, ale jak se to vezme :D už pár měsíců žiju jinde, protože rekonstruuju byt a tak nějak na Andor není absolutně chuť :(

Koukám, že tu napsali mí oblíbenci a pokud jste ještě neztratili trpělivost, tak ji ještě trochu se mnou mějte, protože teď jsem v jednom kole (a trochu jsem se bála se tady vůbec přihlásit xD).

A trochu začínám šílet :D

V sedmém kruhu
Artemis a Zeus, nově i Lucifer

Vůbec netuším na koho jsem byl víc nasranej. Jestli na Lucifera, otce nebo sám na sebe.
Byla to zatraceně jediná noc. Jedna jediná noc. Nádherná a naprosto dokonalá. Kdo měl tušit, že se něco takového stane? Kdybychom byli obyčejní lidé, tak by odpověď - “Zrovna toto” - byla na místě. Jenže ona měla být panna navěky. Tohle nemělo fungovat.
Zdál se mi sice sen o tom, jak vychováváme našeho potomka. Možná jsem si to částečně přál. Ale nechtěl jsem, aby to bylo zrovna takto.

Křečovitě jsem svíral ruce v pěst, když se odběhla vyzvracet. Chtěl jsem někomu vrazit a nemohl se rozhodnout pořádně komu.
Byl jsem si však jistý tím, že pokud v tom má Lucifer prsty a mé milované se něco stane, tak si bude přát, abych ho zabil. A co se týče mého otce, já budu první kdo rozbije Luciferovi hubu.

”Doufám, že nebudeš muset.” Zašeptal jsem a nemohl jsem si pomoct, fascinovaně jsem se podíval na její břicho a dotkl se ho. Moje a její… naše dítě.
Nebylo to sice moje první dítě. Nicméně začínal jsem si uvědomovat, že pokud se toto dítě narodí a přežije, budu jej milovat víc než kterékoliv předtím. Můj jedinečný potomek. Zázrak.

”Mám ti zatleskat?” Ušklíbl jsem se. Vážně byl otravnej. Jestli ho jeho tatík nesvrhl do pekla, právě kvůli tomu.
”Asi sis spletl rasu. Hledáme sice pekelného psa. Ale psa, co má tři hlavy. Jasný?” Zavrčím na něj. ”Přestaň nám dělat prohlídkovou trasu a konečně nás tam zaveď. Začínám ztrácet trpělivost a jestli moje žena bude rodit, tak budeš kurva její porodní bába.”

Co jsem to sakra udělal?
Kurent, Her-Ur

Poslouchal jsem, jak začal plánovat a byl jsem naprosto v šoku. V hlavě mi znělo dokolečka jediné Co jsem to sakra udělal? Kdybych jen držel pusu. Jel podle původního plánu a to najít někoho ze svého panteonu. Vždyť jsem kvůli tomu sem přišel. Jenže ono ne. Nemohl jsem si prostě pomoct. Kurrentova přítomnost probouzela moje staré já a já si nebyl jist, zda je to dobře.
Z představy, že by se mohla konat pořádná párty, se kdesi ve mně hluboko cosi zakořeněného tetelilo blahem.
Kurrent nebyl jediný, kdo by mohl vystupovat na pódiu. Neměl jsem sice úžasný hlas jako on, ale tak nějak jsem se celé životy učil hrát na spoustu hudebních nástrojů. Jako například na kytaru, bicí nebo hudry dudry.
”Asi bych byl schopen na něco z jmenovaných nástrojů zahrát.” V mém hlase je znatelná rozpačitost. Stále mám problém s pochopením záležitosti, do které jsem nás očividně uvrtal. Nechtěl jsem v tom nechat Kurrenta samotného, když jsem to celé zavinil já.
Kývl jsem hlavou na srozuměnou. Dává smysl, že těch kapel bude víc než jedna.

”Naprosto.” Vydechl jsem potom, co jsme zůstali sami.
”Omlouvám se. Nechtěl jsem tě do toho uvrtat. Fakt jsem to řekl spíše, jako vtip. Vůbec jsem netušil, že se toho ujme.” Pronesu zoufale. ”Na druhou stranu nevím sice, jak ty. Ale já vždycky budil pozornost. Tak se to aspoň využije v něčí prospěch.”

V kanclu

Serqet, Imhotep

Dívám se na ně a čekám. Jsou to doktoři, nebo aspoň oba mají něco společného s medicínou, nevím koho jiného bych se na to měl zeptat. Forseti dokázal sejmout kletba z Lokiho a Váliho, ale to asi nebude úplně to co bych potřeboval.

To ticho které nastalo se mi nelíbí. S těmi jejich pohledy, jako bych byl blázen. Je snad šílené že bych chtěl nějak uškodit našemu nepříteli? "Nemyslel sem normální nemoc, ale použít magii. Takový magický, těžko léčitelný mor, nebo tak něco". Pokouším se vysvětlit. S tou bombou to chápu, i když ny to asi bylo nejlepší řešení. Nebo aspoň nejjednodušší.

Vyslechnu si ten jejich návrh a.. Popravdě, sem trochu zklamaný. Chtěl sem andělům dát pořádnou ránu a oni mi nabízejí co, kouzlo které nějakého anděla zastraší? To už by bylo lepší kdybych tam já sám vytvořil nějakou masivní bouři. Tiše si povzdychnu a zamyslím se.
"Loki zvládne leccos, tohle by mu mělo jít také. A když ne.. Znám někoho jiného". Odpovím a prsty si promnu oči. "Škoda že nemáme ty knihy.." Řeknu spíše sám pro sebe a zadívám se na ně. "Řeknete mi nějaké podrobnosti jak na to, nebo sem mám poslat přímo Lokiho?"

Trochu se posuneme
~Amitiel~

Rozhovor s Amabaelem přinesl určitou informaci. Michael se stával paranoidním a ostatní andělé to viděli. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než se v jejich středu začne tvořit rebelie. Sice to byla přirozenost lidí, ale ještě před chvíli vedená konverzace dávala najevo, že Michaelovo chování není všem po chuti.

Nechala jsi Amabaela, aby si dál zpytoval své svědomí a odebrala ses do svých komnat. Majetek vám nic neříkal. Pokud bys navštívila pokoj jiného anděla, byl by stejný jako ten tvůj. Neměla jsi v něm žádné osobní věci. To jen archandělé si střádali trofeje ze svých cest. Nikomu jsi neřekla, že si Cassiel dovolil něco od smrtelníků nechat. Malou kovovou růži vykutou kovářem pro svou milou.

Vyprávěl ti příběh, jak se muž zamiloval do lesní dyády. Bylo to ještě před dávnými věky, než se technologie ujmula slova. Kovář pro dryádu měl tak hluboké city a vykul ji malou růži. Když však došel na palouk, kde se střetávali, našel ji mrtvou v kaluži krve. Sám se na místě podřezal. Zůstala po nich pouze růže.

Neznala si celý Cassielův příběh a bylo otázkou, zda je skutečný nebo smyšlený. Nicméně růži měl schovanou tak, aby ji nikdo nenašel. Jednou jsi ho viděla, jak ji vkládá pod uvolněnou dlaždici pod postelí. Tehdy ti jen řekl: "Musel jsem smést trochu prachu."

Cassiel se vrátil ještě toho večera a šel rovnou za tebou. Zaklepal na dveře, a pokud jsi mu otevřela dveře, vešel dovnitř a zavřel je za sebou.
"Vím, kde Romaniel je," podíval se na tebe významně a rozhlédl se. "Balením se neobtěžuj. Sejdeme se na náměstí. Připrav se na to, že se společně přeneseme do světa lidí."