Andor.cz - Dračí doupě online

Trochu se posuneme
~Amitiel~

Rozhovor s Amabaelem přinesl určitou informaci. Michael se stával paranoidním a ostatní andělé to viděli. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než se v jejich středu začne tvořit rebelie. Sice to byla přirozenost lidí, ale ještě před chvíli vedená konverzace dávala najevo, že Michaelovo chování není všem po chuti.

Nechala jsi Amabaela, aby si dál zpytoval své svědomí a odebrala ses do svých komnat. Majetek vám nic neříkal. Pokud bys navštívila pokoj jiného anděla, byl by stejný jako ten tvůj. Neměla jsi v něm žádné osobní věci. To jen archandělé si střádali trofeje ze svých cest. Nikomu jsi neřekla, že si Cassiel dovolil něco od smrtelníků nechat. Malou kovovou růži vykutou kovářem pro svou milou.

Vyprávěl ti příběh, jak se muž zamiloval do lesní dyády. Bylo to ještě před dávnými věky, než se technologie ujmula slova. Kovář pro dryádu měl tak hluboké city a vykul ji malou růži. Když však došel na palouk, kde se střetávali, našel ji mrtvou v kaluži krve. Sám se na místě podřezal. Zůstala po nich pouze růže.

Neznala si celý Cassielův příběh a bylo otázkou, zda je skutečný nebo smyšlený. Nicméně růži měl schovanou tak, aby ji nikdo nenašel. Jednou jsi ho viděla, jak ji vkládá pod uvolněnou dlaždici pod postelí. Tehdy ti jen řekl: "Musel jsem smést trochu prachu."

Cassiel se vrátil ještě toho večera a šel rovnou za tebou. Zaklepal na dveře, a pokud jsi mu otevřela dveře, vešel dovnitř a zavřel je za sebou.
"Vím, kde Romaniel je," podíval se na tebe významně a rozhlédl se. "Balením se neobtěžuj. Sejdeme se na náměstí. Připrav se na to, že se společně přeneseme do světa lidí."

Když to prostě nevezmeš do svých rukou... co má takový had dělat?
~Huītzilōpōchtli~



Chybělo mi snad něco? Přistihl jsem se, že jsem jen tak civěl z okna, když mě sluneční paprsky nemilosrdně pálily. Záviděl jsem Solianovu schopnost proměnit se v ptáka. Hodilo by se mi to. Najednou jsem měl takovou touhu létat, až mi z toho bylo nevolno. Podívat se dál než jenom k břehům zdejšího moře. Dokázal bych plavat tak dlouho, až by mi síly nestačily? Jak daleko bych se dostal? Nechtělo se mi však opouštět ptačího boha.

Mé myšlenky najednou přerušil Solian. Udělal jsem docela pokrok od posledka, co mě našel na pláži. "Hm?" znovu jsem si přehrál jeho otázku v hlavě. Chtěl jít ven. Když jsem si ho chvíli prohlížel, jako by tlumil žár, co v něm byl. "Bude vadit, když zůstanu tady?" zeptal jsem se nečekaně. Vždy jsem odpovídal ano, ale něco se ve mně zlomilo. Možná se sám projdu, jak bude pryč. Nechtěl jsem jej urazit tím, že bych někam šel sám. Co by na to řekl. Ale takhle jsem se mohl projít potom, co tu nebude. Vrátil bych se včas. Zase na dlouho opouštět jsem jej nechtěl.

Sledoval jsem Soliana, co na mou otázku řekne. Zlobí se, že nechci jít s ním? Co když mě zavrhne? Všude chodíme spolu. Mám hned svůj návrh změnit a jít s ním na pláž? Co mám vůbec dělat?

Atomovku na ně
~Thór + Serqet, Imhotep~

Jak Serqet, tak i Imhotep se na sebe podívali, jako bys řekl něco šíleného. Chvíli v kanceláři panovalo ticho, až jsi slyšel za dveřmi kroky a rozmluvu dvou sestřiček, kolem kterých jsi před chvíli prošel. Možná jsi zaslechl svoje jméno, možná to byl je přelud.

"No," začal Serqet, zatímco v ruce žmoulal hranu papíru, "ne, že bychom nezkoušeli nějak andělům uškodit, ale problém je v tom, že na ně nemoci neplatí a bomby Her-Ur zamítl, protože je tam plno bohů proti své vůli," rád by ti dal nějakou naději, jak anděly nějak oslabit.

"Stačilo by něco, co je dokáže... oblafnout?" zeptal se Imhotep. "Existují runy nebo spíš symboly, na které je jejich opeřené panstvo náchylné. Používají se k jejich odehnání, uvěznění. Problém je, že je třeba někoho s magickým nadáním. Někoho, kdo disponuje magií, a ne jenom božskou mocí."

Serqet se zamyslel. "Hm, Loki něco takového neumí?" zeptal se tě. "Ale asi si to pletu s filmem. Jinak budeme muset požádat Her-Ura, jestli někoho takového nemá."

DOTAZ

Serqet, Imhotep

"Budu rád". Řeknu s milým úsměvem Loře. Né jen že je krásná, ale celkově mi prostě přijde jako žena na svém místě. Her-Ur má opravdu kliku. Možná bych si taky měl pořídit někoho, kdo by mi pomáhal a organizoval čas. Zajímalo by mě jaký je mezi nimi vztah. Jestli je skutečně Starkova sekretářka, nebo něco víc. Možná bych se pak mohl nějak taktně zeptat.


Mávnu Loře na rozloučenou a vydávám se dál. Rovnou k doktorovi do kanceláře. Zaklepu na dveře a vejdu dovnitř. "Ahoj". Pozdravím. Sem rád že tu jsou oba. I když nevypadají nejlépe. Serqet má papírování a Imhotep... Kdo ví. "Rušná noc?" Pousměji se.

Oba si je prohlédnu a složím ruce na hrudi. "Prvně, nemyslete si že bych to udělal jen tak, sem si vědom náskedků. Ale rád bych to navrhl Her-Urovi, kdyby to bylo možné". A co? Na chvilku se odmlčím a pokračuji. "Já a Loki se máme brzy vydat do Nebe, na záchranou operaci. Jo, vím jak to zní... Ale napadlo mně, když už tam budeme, nešlo by jim nějak uškodit?

Napřed sem si říkal že by byla hezká atomovka, ale to by asi nevyšlo... Pak sem si řekl, buďme moderní... Nějaká nemoc. Kdyby se jim tam mohl zanést nějaký vir, nějaká nemoc. Něco jako mor, který by zabíjel nebo aspoň oslabil anděly." Zadívám se na ně. "Bylo by něco takového možné? Že by jste to vytvořily?"