Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1375


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. června 2020 23:44Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 04. července 2020 19:22 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 04. července 2020 19:06Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 03. července 2020 12:00Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 04. července 2020 19:22Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 03. července 2020 18:52Kurent "Cal"
 
Snový průvodce - 20. června 2020 16:00
gral_bohu7694.jpg
Zpět na povrch
~Athéna + Afrodita, Apollón, Hádes~

Po Artemis, Áresovi a Diovi se po chvíli slehla zem. Hádes vedl Orphnaea, na kterém pololežel Apollón. Kůň vždy nervózně pohodil hlavou, když se přiblížila Afrodita, která vzápětí uskakovala, aby jí temné zvíře nepokousalo. Hádes z toho měl legraci. Bavilo jej sledovat Afroditiny marné pokusy dostat se k bohovi.

"Chci jenom vědět, jestli je v pořádku!" Afrodita nafoukla podrážděně tváře, když její pátý pokus nevyšel.
"A já se divím, že se o to stále snažíš," zasmál se pobaveně Hádes a poplácal koně po šíji. "Apollón bude v pořádku, až se dostaneme napovrch. Chybí mu slunce. To je vše," odbyl bohyni odpovědí, a pak se zahleděl na tebe, která jsi šla v čele. "Vidím, že víš, kam jdeme," ušklíbl se.

Ve skutečnosti jsi nevěděla, kam přesně máš jít, ale postupně ses dostala do čela a doufala, že ti Hádes včas řekne, kam zahnout. Šarvátky mezi ním a Afroditou byly dost otravné a unavily by každého.

Pole jste z části obešli po okraji a hned se na horizontu vynořila skaliska. Byli jste dost blízko, abyste na tu dálku mohli vidět četné ústí jeskyní. Mohla jsi jen doufat, že Hádes ví, do které z nich vejít.

"Támhle," ukázal prstem Hádes. Ukazoval na most táhnoucí se přes propast a hned na jeho protější straně se nacházel vchodu do jeskynního komplexu. Dle Háda na jednu konkrétní chodbu navazoval tunel, protože jej tam kdysi dávno někdo bez jeho vědomí vyhloubil. "Doufejme, že tam tunel stále je."

 
Athéna *Annabeth Ness* - 20. června 2020 12:28
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Inter arma silent Musae
~ A, Á, A, A, Z a H ~


Byl čas. Hádes vypadal každou chvílí víc zbídačeně a Apollón taky nezískával zdravější barvy. Nebyla jsem ráda, že se musíme rozdělit, nicméně se to zdálo jako jediné rozumné řešení. Nenechala bych Apollóna samotného s Afroditou a Hádeem, to bychom ho zrovna tak mohli nechat dole.

Pomohla jsem Hádeovi posadit Apollóna na koně. Bylo to rozhodně lepší, než se ho pokoušet nahoru odnést v náručí. I když to nebyl žádný otesánek, k lehkým měl také daleko.
Mlčky jsem přikývla a chvíli pozorovala, jak odvážná trojice mizí v dál. Poté jsem se otočila a připojila se ke své družině. Něco mi říká, že naše cesta také nebude poklidnou vycházkou. Ale možná se mýlím.
 
Kurent "Cal" - 15. června 2020 21:05
kurent21903.jpg
A je to tady zase
~Dionýsos + Persefoné a Savera, který je mimo~

Sice to nebyla moje schopnost, ale věřil jsem Dionýsovi, že sem sice zavítal za něčím víc než jenom drinkem, ale určitě za námi nikoho nepřivedl. Navíc v té době byl u mě a Zory, a pokud byl cílem, pochybuju, že by se dotyčný zaobíral tím, jak nechat vyletět do luftu celý bar a raději by si to zamířil k nám. Navíc andělé o tomhle místě museli dávno vědět a jak jsem už zmínil, scházeli se tu, aby mohli ukojit své celibátní choutky.

Položil jsem Dionýsovi ruku na rameno a kývl na znamení, že se nemá strachovat. Pak jsem se podíval na Persefoné, která propichovala boha dost zlým pohledem. "Per, nebyl to Hádes ani nikdo, koho by Dionýsos přivedl, protože nepřivedl," klekl jsem si před ní, ale nechal jsem na ní, jestli se rozhodně vzdálenost mezi mnou a sebou překonat. "Savera by nepustil do baru nikoho, kdo by nás mohl ohrozit," pokusil jsem se o lehký úsměv.

"Protože kdyby to byl on, na místě bych jej roztrhal. Bůh, nebůh," ozvalo se za námi a já se otřásl. Dostal se z omámení docela rychle. Otočil jsem se a musel vzhlédnout, jelikož se nad námi Savera tyčil jako temný maják. Persefoné byla v tu chvíli na nohách a skončila v jeho náručí. Trochu jsem ho podezříval, že bohyni přiměl, aby se z ní mohl napít. Nebo v něj měla jenom tak velkou důvěru.

"A co vy?" podíval jsem se na ostatní tanečnice, která seděly a čekaly, až se rozepře mezi námi vyřeší.
"Horší to snad už nebude," odpověděla ta nejvíc vlevo a já přikývl. Postavil jsem a poklepal prsty Dionýsovi na rameno, že může taky.

"Chci vědět, kdo to udělal," normální člověk by měl v hlase lehké zavrčení. Savera zněl jako dobře naostřená pila. "A až ho najdu, tak bude prosit, abych jej na místě zabil," v očích mu blýsklo tak hrůzostrašně, až jsem couvl. Jistěže jsem se ho bál. Byl jsem obyčejný slovanský bůh a i vedle Dionýsa jsem si připadal jako nicotná figurka.
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 15. června 2020 20:42
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Nedorozumění
Kurent a NPC Persefoné

Nemám nejmenší tušení, koho si myslí, že jsem přivedl. Samozřejmě, že mně napadlo jako první, že by se mohlo jednat o jistá božská stvoření. Andělé… jistě v tom budou mít prsty oni.
Dával jsem si pozor. Dělal jsem všechno proto, aby mně nikdo nestopoval. Jenže pokud do toho baru už předtím chodili. Může to být jenom blbá shoda náhod, která se mnou nesouvisí. Jenže jak to vysvětlit?
”Nemám nejmenší tušení.” Zmohl jsem na opravdu chabou opověď Calovi a doufal, že mi uvěří. Bylo to opravdu nepříjemné, nerad bych si ho znepřátelil.

Její odpověď jsem opravdu nečekal. Naprosto mně zaskočila. Překvapeně zamrkám.
Vůbec netuším, o čem to mluví. Nechce se mi věřit, že by v tom výbuchu měl zrovna on prsty. Co by z toho měl?
”S nikým ze svého panteonu jsem se neviděl, kromě tebe. A předtím jsem ani neměl tušení, že se tady schováváš.” Snažím se k ní mluvit klidný hlasem. Tak jak mluví veterináři na zraněné zvíře.
”Tohle je jedno velké nedorozumění.” Přesunu svou pozornost na Cala. Hledím na něj štěněcíma očima říkajíc tak pouhé Prosím, věř mi.
 
Kurent "Cal" - 15. června 2020 19:58
kurent21903.jpg
Minimálně upíra jsme uklidnili
~Dinonýsos + Savera, Persefoné~

Upřímně řečeno jsem absolutně nečekal, že se mi podaří uklidnit majitele klubu. Opíral se o mě a hlavu měl opřenou tak, až mi to bylo nepříjemné. Věděl jsem, co jeho zuby dokážou a nechtěl jsem to okusit na vlastní kůži. Sice mi jako upír ublížit nemohl, ale nikdo netvrdí, že by to nebolelo, a ještě bych na něm získal závislost. Alespoň z několika jeho historek jsem pochopil, že jakmile oběť byla jednou kousnuta a upír ji nezabil, byla pak závislá na enzymu, který přitom upíři vpouštěli oběti do těla, aby se krev tak rychle nesrážela. Aspoň že neexistuje závislost na komárech. Bleh.

Nejbezpečnější bylo Saveru opřít o zeď protějšího domu a nechat ho, až se trochu vzpamatuje. Musel jsem s ním trochu zápasit, protože stisk měl sakra silný. Hasiči mezitím začali znovu hasit a zvuky se vrátily do normálu. Teda až na to, že většina byla plačtivých a vystrašených.

Persefoné se oklepala a blýskla k Dionýsovi tak nenávistným pohledem, že i já jsem se podivil, že to dokázala. Vždyť to byla milá holka, ne?
"Tys ho sem přivedl!" sykla a udržovala od boha vína a veselí tak dvou metrový odstup. Pokud by vypukla nějaká epidemie, měla by v tom holka už praxi.
"Koho jsi sem přivedl?" podíval jsem se s otázkou v očích na Dionýsa. Pochyboval jsem, že by sem přivedl anděly, i když jeho kolárek mluvil o opaku. Moje otázka byla spíš řečnická, než někoho obviňovací. Spíše jsem doufal, že to Persefoné vyprovokuje k odpovědi.

A taky že vyprovokovalo. "Háda! Nechce, ať jsem šťastná! Musím se plazit před smrtelníky jako nějaká fuchtle a i tak mě nenechá být!" To bylo na mě trochu moc.
"Ehm, víš o tom něco?" znovu jsem pohlédl na Dionýsa a doufal jsem, že do Persefonina chování vnese trochu světla. Navíc mi bylo trochu nevolno z toho, že jsem nikde neviděl Mesetet.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 15. června 2020 18:49
artemis_alyss28072.jpg
Neznámo kde
~okrajově Áres + Zeus~

Nečekala jsem, že nás brána do pekla tak rychle stáhne. Kdybych měla alespoň tušení, připravila bych se a určitě bych nedovolila, abych přitom ztratila vědomí. Nebo možná neztratila, jenom kolem měl byla taková tma, nic jsem necítila ani na nic nemyslela, že se to zdálo téměř jako bezesný spánek.

Probrala jsem se na zemi. Všechno mě bolelo a dlouho i trvalo si uvědomit, že tu jsem sama. Jedinou společnost mi tady dělal Aethon, který se mě už notnou chvíli pokoušel probrat. Po jeho pokusech mi na tváři zůstala lepkavá krev. Jen sílou vůle jsem se nezaškaredila. Myslel to dobře.

Musela jsem ostatní k sobě nějak dostat. Vystřelit šíp se zdál zprvu jako dobrý nápad. Pak jsem si uvědomila příšernou chybu, co jsem udělala. Mé hlouposti bylo odpovězeno. Nebyl to řev nebo křik, který by mohli vydávat lidé. Podobalo se to spíš zvířecímu hlasitému vrčení, do kterého se mísil zvuk praskajících bublin téru. Aethon nervózně přešlápl.
"Já vím," vyhoupla jsem se mu do sedla a pobídla jej opačným směrem, než odkud se ozývalo něco, co si mě chtělo naservírovat na večeři.

Ala PJ
~Áres~

Alastor se rozeběhl, jako by věděl, kde se Artemis nachází. Nemusel jsi jej vůbec navigovat. Kopyta vytvářela na kamenné dlažbě jiskry a z nozder oři unikala pára. Každý jeho krok doprovázelo koňské bručení. Alespoň malá útěcha, když se Artemis zdála opět tak daleko, a přesto byla blízko.

Nemusel ses ani pořádně rozhlížet, jelikož jsi poznal, že je něco špatně. Hlasy mučených duší náhle utichly a jediné, cos slyšel, byl dusot tvého koně. Ticho bylo velmi nepřirozené, až tě překvapil podivný zvuk nějakého netvora, který se v pekelném bludišti pohyboval.

Pak jsi uslyšel další zvuk, který se nápadně podobal tomu, který vydával Alastor. Rychle se blížil, a když zpoza rohu vyběl Aethon s Artemis na hřbetě, vzepjal se Alastor překvapeně na zadních a tys letěl rovnou dolů.

Ala já
~Áres~

Nečekala jsem, že na Área narazím tak brzo, a navíc se naši koně málem srazili. Aethon byl naštěstí natolik rozumný, aby mě neshodil stejně jako Alastor Área. Ulevilo se mi. Seskočila jsem dolů a šla mu pomoc na nohu. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se.

Moc dlouho jsem na odpověď však nečekala, protože to, co mě pronásledovalo, se kvapem blížilo. Podívala jsem se na Área a věřila v jeho vůdčí schopnosti, že nás odsud dostane. Minimálně jsme potřebovali najít Dia.

Zobrazit SPOILER
 
Dionýsos *Otec Dennison* - 15. června 2020 15:01
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Silná vlna vzteku
Kurent

Zatraceně.
Je to dlouho, co jsem něco takového prožil. Ta bolest byla zničující a byl jsem neskutečně vděčný Calovi, že mně z toho stavu dostal. Zhluboka jsem dýchal a snažil se uklidnit.
"Co to bylo?" Zeptal jsem se.
Věděl jsem, že je Savera nebezpečný parchant. Ale nikdy by mně nenapadlo, že až takhle. Musel být hodně starý, aby zvládl něco takového.
"Díky." Sluší se to. Možná bych si s tím poradil, ale moc bych na to nevsázel. Bylo to moc rychlé a zaskočilo mně to.
"Nevím, musel bych improvizovat." Odpověděl jsem mu. Pokud by se mu nepodařilo s tím něco udělat, pochybuji o tom, že bych já s tím něco zmohl. Co se týče schopností, tak jsme na tom byli velmi podobně. Aspoň tak mi to připadalo.

Musel jsem uznat, že Cal je opravdu odvážný nebo hlupák. Vydal se za ním neohroženě a já jsem se přistihl přitom, že by mi bylo vlastně líto, kdyby se mu něco stalo. Byla s ním zábava a bylo fajn po dlouhé době najít někoho, s kým jsem si rozuměl.
Nechtěl jsem stát na místě jako tvrdé i a jen tomu neštěstí přihlížet, mezitím co on bude nasazovat svůj krk.
Obzvláště, když tam byl hlouček nevinných žen a… Persi.
Obrnil jsem se vůči tomu a začal počítat velkou násobilku, abych své myšlenky zaměstnal. Vydal jsem se rozhodným krokem za dívkami. Pokusil jsem se soustředit, abych vyslal jejich směrem uklidnění. (6% na úspěch). Bylo by to mnohem lepší, kdybych měl u sebe to víno. Vůbec jsem si nebyl jistý, jestli se mi to povede. Doufal jsem, že to Cal zvládne.

A taky, že zvládl.
Možná bych ho měl pozvat na skleničku.
Napadne mně, ale to už mou pozornost zaměstná Persi, která se ode mě sune, jako kdybych byl já ten atentátník.
"Jsi zraněná?" Zeptám se starostlivě a stále si udržuji odstup.
 
Kurent "Cal" - 14. června 2020 17:59
kurent21903.jpg
Všude zranění a kouř
~Dionýsos~

Na tohle jsem nebyl stavěný. Tolik zraněných jsem nikdy neviděl. Nanejvýš tak hromadu lidí po prohýřené noci, ale tohle byla úplně jiná úroveň. Doufal jsem, že Zora stále spí a bude v tom pokračovat až se všechno uklidní.

Ujistil jsem se, že dívka, na kterou jsem použil schopnost, bude v pořádku. Usmál jsem se na její kamarádku, která se mi přes slzy pokusila vrátit úsměv, ale její oči projevovaly takový smutek, že jsem to raději nechal být.

Navíc se mi nelíbilo, že by v tomhle mohli mít prsty andělé. Co vím, tak do baru chodili taky a jestli se najednou rozhodli zničit takové místo, kde se mohli scházet všichni bez nějakých průpovídek, měli jsme vážný problém.

Otočil jsem se k Dinoýsovi, který žádal další láhev vína. "Na bytě mám," přešel jsem k němu, abych mu odpověděl. "Skočím pro to." Chtěl jsem se vydat ke vchodu, když do mě uhodil tak silný vztek, že jsem se málem zadusil. Stejný pocit měl Dionýsos a všichni v okolí. Zamrkal jsem a měl ruku na hrudi, jako bych měl zástavu srdce, což téměř byla.
Pak jsem si uvědomil, od koho tento pocit pochází a oči se mi rozšířily hrůzou. "Sakra," chytil jsem Dionýsa za paži a rychle jej vedle do postranní uličky. Pocit zloby a nenávisti sílil, ale nepolevoval jsem ve svém úsilí se dostat k epicentru této šílené emoce. Vždyť i hasiči přestali hasit a jen se chytali za hrudník.

Savera stál na ulici a kolem něj plála tak temná auta, že mě i z té temnoty bolely oči. "Upíři k sobě vábí oběti tím, že na ně přenášejí svou touhu. To je v tom lepším případě. Když se naštvou, tak celé armády padají na kolena a plačtivě si drásají kůži z těla," vysvětlil jsem Dionýsovi, aby pochopil, co se teď děje. Savera právě prožíval tak silnou zlost, že ji nedokázal zastavit, a tak jsme ji cítili všichni. "Zkusím ho uklidnit, ale kdyby se mi to nepodařilo, máš něco v záloze?" zeptal jsem se. "Musíme ho zastavit, jinak nechci vidět, co se každou chvíli stane."

Dívky ležely skrčené na zemi a vzlykaly. Viděl jsem mezi nimi i Persefonu. Ani ona nedokázala odolat jeho hněvu a krčila se jak vystrašená malá holčička. Nechal jsem Dionýsa, pokud jí chtěl pomoct a já se zaměřil na upíra. Pomalu jsem se k němu blížil. Položit ruku na jeho rameno bylo strašlivé. Najednou do mě pronikla tak silná nenávist, že jsem měl co dělat, abych nezačal zuřit taky. Soustředil jsem se a nechal proudit mou pozitivní energii přímo do Savery. Netrvalo dlouho a upír zalapal po dechu, jako kdyby nějaký měl a s vytřeštěnýma očima na mě zíral. Zlost pohasla a Savera se o mě opřel, protože dostal ode mě větší dávku melancholie, než si zasloužil. (92)

Persefoné zamrkala a prudce se posadila. Málem tak vrazila do Dionýsa, a když jej zahlédla, zalkla se a instinktivně se odsunula.
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. června 2020 20:39
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Peklo - zase rozděleni
Artemis a velký Z

Jsem vzhůru a všechno mně bolí. Mám pocit, jako kdyby mně přejel buldozer.
Ne, to nemůže být pravda. Přece jsem se odsud dostal? Opatrně se posadím. Panikařím. To místo je děsivé a nehostinné. Proklatý Tartaros. Začalo si se mnou pohrávat, protože jsem slyšel hlasy zoufalství. Možná jsem to byl já sám.
Blázním. To o záchraně se mi muselo zdát. Byla to jen pouhá představa. Nešla pro mě zpátky do hlubin Tartaru. Myslí si, že jsem vymazán a určitě na mě zapomněla.
Tak moc to bolí.
Chytnu se za hlavu a díky tomu si něco uvědomím.
Nejsem nahý a ani na sobě nemám to prostěradlo.
Rozhlédnu se kolem sebe, můj pohled padne konečně na koně, který tu celou tu dobu se mnou je a já ho zvládl ignorovat.
Díky tomu si konečně vzpomínám.

"Tys našel portál a my do něj vešli, že?" Zeptám se koně, jako kdyby mi snad mohl odpovědět. Na druhou stranu je dobře, že tu nejsem úplně sám.

Postavím se na nohy a dotknu se koně. Nerozplyne se, je hmotný. Nejspíš to opravdu není pouhá představa.
Soustřeď se. Zatřepu hlavou a rozhlédnu se kolem.
Pohled mi padne na dveře a zámek.
"Samozřejmě, že to nemůže být snadné." Dlouze si povzdechnu a zkusím přivolat kopí. Ještě by mi scházelo, abych jej strýci nedopatřením ztratil. Na druhou stranu, když tu uvíznu, tak pochybuji, že by se sem vydal mi vynadat.
Takže tohle je to Peklo. Myslel jsem, že bude vypadat jinak.

"Artemis?" Napadne mě jako první, když spatřím záblesk naděje. Musí to být ona.
"Vezmeš mně za ní, prosím?" Zeptám se rozpačitě. Samozřejmě, že bych se tam mohl vydat po svých, ale na něm to bude rychlejší.
Neváhám ani chvíli jsem rozhodnutý se tam vydat a je mi naprosto ukradené, že by to mohla být past.
 
Snový průvodce - 08. června 2020 19:32
gral_bohu7694.jpg
Peklo
~Áres, Artemis + Zeus~

Většina z vás se probrala na zemi. Nepamatovali jste si, co se přesně stalo, když vás stáhl vír, ale určitě jste se řádně potloukli, protože každičký pohyb doprovázela pronikavá bolest. Zaslechli jste kousek od sebe zaržání koně, který potřásl černou hřívou a rudé oči upíral rovnou na vás. Jako by se vám snažil něco sdělit. Po chvíli vám to došlo. Nikde jste neviděli své společníky.

Po šoku, který doprovázelo uvědomění, že vás vír musel rozdělit, nastalo poznání. Místo, kde jste se nacházeli, určitě nebyla Hádova říše. Kolem se ozýval nespočet umučených hlasů dokonce i zoufalý smích. Stáli jste na dlážděné cestě, kterou čas zubu neminul. Zpod poklopů kanálů unikala podivná hutná mlha, která se však rychle rozplynula a zmizela.

Po své levici i pravici jste měli zdi a v pravidelných rozestupech zamčené dveře různých tvarů, stáří a barev tvořily dlouhou chodbu. Sem tam se chodba rozbíhala do více směrů. Nezdálo se, že se někde nachází nějaký démon. Možná tohle místo nebylo tím Peklem, o kterém jste si mohli přečíst v Bibli nebo na webových stránkách. Otázkou bylo, co se nachází za dveřmi.

~Áres~

Nikde jsi neviděl Artemis ani Dia. Opět jste byli od sebe odtrženi a tentokrát za to nemohl Hádes. Alastor na tebe hleděl svýma rudě zářícíma očima a čekal, co bude. Všiml sis, že stojí blízko u masivních kovových dveří, které byly zapečetěny obrovským zámkem. Jeho schopnost najít cestu ke Kerberovi byla určitě užitečná, ale otázkou bylo, jestli nejít dřív najít své společníky. Peklo nebylo místo, kde by ses mohl cítit stoprocentně jistý, protože každou chvíli odněkud mohl vyrazit nějaký démon.

Pak jsi to uviděl. Slabý záblesk vypuštěného šípu. Světlo se podobalo záři měsíce při úplňku. Měl jsi směr a věděl si, kam jít, tedy pokud se nerozhrneš otevřít kovové dveře, u kterých stál Alastor.

~Artemis~

Ani tebe nepotkalo štěstí a dost dlouho ses sbírala ze země. Naštěstí s tebou zůstal alespoň Aethon, který tě nějakou dobu čenichem dloubal do nosu. Na jednu stranu to mohlo být rozkošné, jen kdyby to nebyl pekelný kůň a neměl na něm nikdy nezaschlou krev.

Área jsi neviděla a ani Dia. Neměla jsi ponětí, kde teď můžou být. Když ses konečně vyškrábala na nohy, neviděla jsi nic, co by tě mohlo k ostatním navést. Pak tě napadla idea, proč ostatní nepřivést k sobě. Dřív, než tě napadlo, že by tvůj signální paprsek mohl vidět i někdo jiný, jsi vystřelila šíp a mohla jen doufat, že tě během čekání něco nesežere.

~Zeus~
Zeus se probral na hřbetě Nyctaea. Kůň nějak zvládl neklopýtnout, když vír všechny sebral, a dokonce tě udržel na svém hřbetě, když dopadl na zem. Bylo to skvělé zvíře a pyšně si odfrklo, když jej Zeus poplácáním pochválil.
"Asi nevíš, kde jsou ostatní, co?" zeptal se a odpovědí mu bylo negativní zafrkání. "To jsem si mohl myslet," rozhlédl se kolem sebe. Viděl jenom zdi a dveře. Chodba končila neznámo kde. "Snad se Artemis a Áreovi něco nestalo," pobídl koně a rozhodl se chodby trochu prozkoumat.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1831738948822 sekund

na začátek stránky