Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1356


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 28. května 2020 0:33Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:36Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 27. května 2020 23:40Dionýsos *Otec Dennison*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. srpna 2014 11:07
artemis_alyss28072.jpg

A teď budu ta zlá, že?

~Áres, Hádes~

 

"Nevím možná. Jsme chlap, stačilo by na mně mrknout."

Spolkla jsem poznámku: A co Afrodita? A pokračovala dál ve svém slovem nekončícím monologem.

 

"Fajn, takže jaké jsou plány? Krom toho, který mně teď napadá a není zrovna ten nejlepší. Tedy pokud berete v potaz tu touhu nakopat těm okřídleným jejich holubí prdele."

Přisunula jsem k Áreovi svou sklenku, aby jí doplnil. Měla jsem toho všeho až nad hlavu. Upřímně? Co můžu dělat. Nemám tušení, kde ta zahrada je a je jisté, že nám archandělové zabrání ve vstupu. Nebo jim to zatrhne ten jejich Bůh.

 

„Kdybych tušila, co dělat, už bychom byli na cestě,“ zabručím a kopnu do sebe sklenku. „Háde? Ty o něčem nevíš?“ zkusím se zeptat.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 09. srpna 2014 11:00
loki94861.jpg

U Sigyn doma

~Sigyn, Hyg, Thór~

 

 Stýskalo se mi po zlatem a stříbrem zdobených zdech, pilířích a střechách. Asgárd se leskl jako drahokam a ulice se klikatily a denně vítaly Ódinovy stráže ve zlatých zbrojí, kteří hlídali pořádek. Mohlo se zdát, že Asgárd nezná zločin ani špínu. Nicméně všechno bylo jen klamem.

 

Pohlcen domovem jsem se probral a zatřásl hlavou. Podíval jsem se na Sigyn a znovu pohledem přejel její domov. „Máš to tu pěkné, drahá,“ pochválím ji. Pokud byl Asgárd zlatý, tak Vanaheim oplýval zelení a barvami květů. Na lukách se pásla roztodivná čtvernohá zvířata, ba dokonce i šestinohá. Mezi nimi i ti, které midgárďané nazývali jednorožci.

 

„Kávu bych si dal,“ líbnu ji do vlasů a se zájmem, po vyzutí, pokračuji dál do bytu. Dorian je kocour. V Londýně jsem žádné zvíře neměl. Neměl jsem k nim takový vztah. Jediné, co jsem dokázal strpět, byl kůň. Věděl jsem, co ode mě očekávají a taky jsem v jejich kůži nějakou dobu žil.

 

“Tákže… sešli jsme se zde, všichni víme proč… nějaké nápady, co dál?“

Kdybych tak věděl… na chvíli jsem se zamračil, ale z toho mě probrala Hygieia.

 

"S Lokiho by bol ale pekný kardinál a s teba, Sigyn, veľmi pekná mladá matka predstavená."

„Hm?“ podívám se na ni lehce překvapeně a chvíli uvažuju, proč zrovna kardinál. Já červenou moc nenosil. „Ale možná máš pravdu,“ nereaguji na to, co řekla, ale na nápad, který byl vnuknut a možná… no, ne že by to někdo chápal tak, jako já, ale své myšlenky jsem nestihl rozšířit, když se z ničeho nic v pokoji objevil černý pes. Bylo mi na něm něco povědomého, ale nedokázal jsem říct co. Pak najednou překonal vzdálenost mezi mnou a ním několika skoky, při čemž rozlil všechno, co mohl a jeho drsný jazyk se mi otřel o tvář.

„Co…?!“ byl jsem rozlícen! „Běž dolů, pse!“ zahřmím rozčíleně a pes okamžitě seskočí na zem a sedne si, upíraje na mě svá kukadla. „A nemysli si, že ti tohle odpustím,“ zavrčím podrážděně. Utírám si přitom tvář rukávem. „Co je zač?“  podívám se na Sigyn.

 
Snový průvodce - 09. srpna 2014 10:48
gral_bohu7694.jpg

Opomenutý člen rodiny

~Loki, Sigyn, Hygieia, Thór~

 

Jakmile jste se všichni usadili a Sigyn plnila přání, z ničeho nic ze zdi vyskočil černý střapatý pes a okamžitě zbystřil. Neustále kmital ušima a dlouhý jazyk mu visel z tlamy. Jeho černá očka se upřela na sedící trojici. Nebyl malý, ani velký. Štíhlé nohy i tělo, ale roztomilý kukuč. Zvláštní bylo na něm, že se tu z ničeho nic objevil. Seveřané pocítili něco známého a zároveň temného, co bylo součástí devíti světů.

 

Pes zaštěkal a Dorian se zježenou srstí vyskočil na okenní parapet. Zvířata se chvíli měřila pohledy, vyšší mazlík usoudil, že kocour nestojí za pozornost a znovu otočil hlavu k trojici.

Bez jakéhokoliv varování vyrazil rovnou stůl a skočil rovnou na Lokiho. Neopomněl ani vypláznout svůj dlouhý jazyk a pořádně mu oblíznout obličej.

 

Na stole bylo zlo už napácháno.

 
Hygieia*Cora Stavropoulos* - 02. srpna 2014 16:48
hyg7535.jpg
U Sigyn

Chvíľka napätia. Kľúč v zámku. Chumáč mačacích chlpov, ktorý sa prekotúľal popred dvere v momente kedy ich Sigyn otvorila. Chumáč srsti obalených v mikroskopickom prachu a zaschnutých čiastočkách Dorianových slín. Horor! Horor byť namačkaný jak sardinky v tej paródii na predsieň v tak intímnej činnosti ako je vyzúvanie topánok.  Mala som na výber dve veci ísť bosá a znehodnotiť tak svoje čisto biele bambusové a priedušné ponožky, alebo znehodnotiť svoje krásne vzdušné a zdravotne nezávadné ponožky papučami, ktoré malo predo mnou na nohách bohvie koľko ľudí! Bola to výzva, od ktorej by som najradšej utiekla a už sa nikdy nevrátila.  Rozhodla som sa pre variantu na boso, a na boso myslím naozaj na boso a ponožky som si úhľadne zastrčila do topánok a moje holé nohy capkali po linoleu, keď som sa oblúkom vyhla s miestu s názvom " toaleta" a vkročila som rovno do obývačky. Chcelo sa mi plakať, obzvlášť po tom čo sa rovno predo mnou kocúr začal lízať na intímnych partiách.

"Ehmmmm dám si horúcu čokoládu a k tomu pol deci ouza, ak máš." Ak nemáš ouzo tak kľudne mi bude stačiť technický lieh na čistenie alebo proste niečo, lebo inak to nezvládnem asi.  Museli vidieť, že je to pre mňa nesmierne ťažké, ale na druhej strane som sa snažila. Pozerala som sa hlavne pred seba a snažila so sa nekomentovať drobné chybičky na kráse Sigyninho príbytku. " Čakala som niečo horšie." Krivo som sa usmiala na hostiteľku v niečom čo mal byť vlastne nemotorný kompliment, ale vyznelo to naozaj tragicky. Thor mlčal. Len čo priestor zamoril svojim neumytím chlapským pachom, ktorý pripomínal zvetralú mačaciu moč.
 

***

"Ehmmmm. Ja...ako by som to povedala. Ja som dosť stratená. Nie som moc dobrý plánovač. Keby nebolo môjho brata...ani by som nešla do Ríma." Povedala som zahanbene ale aspoň úprimne. S najväčšou pravdepodobnosťou nebudem produktívny člen týmu. " Heh, viete...už je to nejaký ten piatok čo som sa zamiešala do niečoho veľkého. A asi som vyšla s cviku." Pozrela som sa na severskú trojku. Koniec koncov severania boli impulzívnejší než mi Gréci. My sme museli o tom najprv chvíľku filozofovať. "S Lokiho by bol ale pekný kardinál a s teba, Sigyn, veľmi pekná mladá matka predstavená." No a s Thora by nebolo nikdy nič pekné takže som ho radšej so svojej predstavy inšpirovanej niekoľkými filmami radšej vynechala. 

 
Ma`at *Orora Nafré* - 01. srpna 2014 19:50
orora2317.jpg
Záhadné rendez-vous
~ Seth ~

Držela jsem se po boku Setha celou cestu. Mlčela. NEbylo to u mě zvykem a většinou to znamenalo, že přemýšlím, nebo mě něco trápí. V tomhle případě to bylo oboje. Nepříjemný pocit z neznámé osoby, která přiházela na scénu ve velmi podezřelý čas, kdy se začaly dít prapodivné věci. Občas jsem se koutkem očka podívala na Setha a nemusela jsem být bohyně proto, abych poznala, že nás trápí to samé.

Došli jsme do baru. Se svou přirozenou elegancí a hrdostí jsem došla v závěsu za Sethem k barové stoličce na kterou jsem se vyhoupla jak nic. Teprve až když jsem usedla, pohlédla jsem na ženu v bílém. Sice na mě svítila už od vchodu, ale teprve teď mi přišla absolutně proti přírodě. Byly jsme jako oheň a led. Oproti ní byla má mocca kůže temná, stejně tak mé hnědé kudrny a oči. Měla jsem pocit, že kdybychom se dotkly, zasyčí od nás obláček páry. Nelíbila se mi ani za mák a rozhodně z ní byl cítit závan nelidskosti. "Red martini, prosím." řekla jsem v pauze na mou odpověď a stále sledovala ženu. Pak začala mluvit. Jak domýšlivě zněl její hlas až mi to vykouzlilo na ústech letmý pobavený úšklebek. Byl ale tak letmý, že jej nešlo téměř zahlédnout. Jeden z mých všetečných zlozvyků. *Jakoby nevěděla, kdo jsme. Jen si s námi hraje.* Přejela jsem pohledem na svého společníka, jako bych se s ním snažila komunikovat myslí a pak jsem opět pohlédla na ní, v ten samý moment co ona na mě. Nehodlala jsem se prozatím do toho nijak plést, protože pozvaný tu byl hlavně Seth i když jsem věděla, že já tu jen náhodou nebudu. Z mého pohledu byla patrná nelibost k ní, ale nic jsem neřikala. Přejížděla jsem se očima a čekala co se bude dít.
 
Sigyn *Sebille Moretti* - 31. července 2014 21:12
sigyn4699.jpg
U mě v bytě
-Loki, Hyg, Thór-

Očekávala jsem, že Hyg přítomnost kočky neuvítá a její slova o bezsrsté kočce mi to jen potvrdí. Uznávám, že nemohu tvrdit, že mám v bytě čisto, ale o to jsem se také ani nepokusila, pouze jsem řekla, že je tam uklizeno, což je rozdíl. Minimálně já ho tam vnímám z pozice lékařky, kdy v nemocnici panuje co možná největší čistota a sterilní prostředí, proto doma uklízím sice důkladně, ale s kočkou to nikdy nebude stoprocentní, takže pojem uklizeno u mě znamená „nemám tam rozházené věci, neumyté nádobí a z lednice na vás nevyběhne nic zeleného, co by vás mohlo pozdravit“.

Nad poznámkou o panu Grayovi se musím tiše zasmát.
“Přesně kvůli němu dostal tohle jméno.“
Jen tiše doufám, že se jí bude líbit alespoň na pohled. Pobavení však zmizí při zaslechnutí Lokiho poznámky.
Pochopil by… jak? Já nechci nikoho jiného!
Překvapeně zamrkám a nemám slov.
To nemohl myslet vážně… ví přece… vždyť já…
Zatřesu hlavou, abych zahodila nedokončené myšlenky plné zmatku. Teď jsme přece spolu, na ničem jiném nezáleží. Dotek na mé paži je příjemně uklidňující a věnuji svému milému úsměv a to i přes jeho návrh s iluzemi, který si rázem rozmyslel. Potlačím zasmání, protože jeho tón nebyl tak vtipný, jako celkové zaražení a přikývnu.

Naší skupinu zavedu do zmíněného druhého patra, kde odemknu byt a vpustím je do nevelké chodbičky. Všichni čtyři se tam vejdeme jakž takž rozumně. Být tu ještě jedna osoba, už bychom se tu při lehkých pohybech fackovali.
Podlahu zde pokrývá linoleum a stěny jsou obložené dřevem. Patrné jsou čtvery dveře. Jedny naproti vchodových, dvoje v levé stěně a jedna v pravé.
“Kdyby někdo potřeboval, toaleta je tady…“
Ukážu na dveře vlevo, nejblíže vchodovým dveřím.
“…koupelna támhle…“
Ruka směřuje na dveře naproti.
“… a tady se můžete přezout a postupovat do dveří napravo…“
Poukážu na botník, kde si sama vezmu své pantofle a přezuji se.
“Dáte si někdo čaj, kávu, horkou čokoládu, či vodu?“
Nabídnu se jako správná hostitelka. Připravit to však nejdu hned, první totiž odložím dárek od Hyg na poličku u zrcadla v předsíni a pak vejdu do prostorného obýváku, kam jsem určila směr i ostatním. Pod nohama je uvítá fialový koberec a zdi působí chladně díky modrému zbarvení, křeslo a pohovka je překvapivě béžová, ale na každém jejím konci jsou dva polštáře do barvy pokoje. Zbylé vybavení jako stolek, skříňky, vitrínky s různorodými figurkami z porcelánu a několika zdobenými skleničkami, police s knihami, jsou ze dřeva a proti pohovce je televize. Z tohoto pokoje pokračují dál ještě jedny dveře, ze kterých velmi nedůvěřivě vyhlíží šedý chlupáč a hosty uvítá svým zaprskáním.

“Čičiči, miláčku, no tak…“
Promluvím ke zvířeti. Dlouze mrkne a upírá na mě svá zelená kukadla.
“Neboj se, Doriane, oni tě nekousnou…“
Dojdu až ke dveřím, přikleknu ke kocourovi a pohladím ho po hebké srsti. Obvykle je to obrovský mazel, ale jak vidí někoho, kdo sem podle něj nepatří, dává to najevo. Nyní dělá to, že se sice nastavuje na hlazení a drbání, ale z návštěvy nespouští oči a stále je z nich celý napružený.
Vezmu ho do náruče a dál ho láskyplně hladím a drbu, pro uklidnění, což se mi díky mé milé schopnosti vlastně rychle podaří, ale nechci ho ovládat, pouze ho uklidňuji, aby na seznamování s ostatními nereagoval drápy.
Je potřeba, aby si s ostatními také vyjasnil stav věcí, proto ho postavím na zem a nechám ho okouknout návštěvu. Buď uzná, že je bude ignorovat, nebo se bude chtít mazlit, ale ani není vyloučené, že by si někoho mohl zařadit do škatulky „nemám rád“ i přes mé přičinění. Pořád lepší tohle, než status „nenávidím“.

Po uvítacím rituálu přinesu, co kdo chce, sama si dám čaj a donesu k nápojům i sušenky. Usadím se vedle Lokiho a shlédnu přítomné.
“Tákže… sešli jsme se zde, všichni víme proč… nějaké nápady, co dál?“
Začnu, protože mám pocit, že by tu všichni byli schopní na sebe koukat další hodinu a tím předávám slovo dále do placu. Předpokládám, že se všem zdál stejný sen, jinak bychom se tu tak náhle nesešli. Jenže… opravdu všechny napadlo, že ta věc je tady v Římě?
 
Váli *Valerius Liarsson* - 31. července 2014 08:12
valiko34786.jpg
Stálé přemlouvání
-npc Forseti-

Věř nebo ne? Samozřejmě, že mu nevěřím. Není možné, aby mi odpustil, protože ačkoli jsem za smrt Baldr nemohl přímo, postavil jsem se za svého otce. Dle severského soudu tím pádem nesu stejnou vinu, jako kdybych to sám udělal. Forseti mě nenávidí oprávněně, je to přirozenost našeho pantheonu, ale nezazlívám mu to. To by bylo asi stejné jako zazlívat vlkovi zabití ovce.

Bůh, kterému evidentně kouř ode mě není zrovna po chuti, se mnou začíná ztrácet trpělivost a jen svým zavrčením o „zatracené kouli“ potvrzuje, že ta přirozenost převládá. Co se mě z jeho prvních slov však dotkne nejvíce, je zmínka o jeho přestěhování spolu s Emmou. Pouze s Emmou.
Tu nejdůležitější otázku přešel svým nic neříkajícím mlčením a za to poté mě div neokřikl. Já a bláhový? Pokud jsem syn svého otce, neměl bych mít problém přát si cokoli z toho, co jsem vyslovil a ještě se nad tím škodolibě radovat. Problém byl v tom, že jsem na rozdíl od Nárviho byl spíše po matce. Ale v jednom měl Forseti pravdu, i když bych to nahlas nepřiznal – jsem sobec. Nikdy jsem se jí moc na nic neptal a po celou dobu našeho soužití žijeme spíš vedle sebe než-li spolu. Ovšem polehčující okolností pro tyto sobecké činy, by mohl být dobrý úmysl. Nechci jí ublížit a vím, že bych to udělal, kdybych jí k sobě pustil víc.
“Vzít s sebou Milly? Zbláznil ses?“
Vyhrknu nechápavě.
“Může to být kdovíjak nebezpečné a ty se stáhneš někam pryč, zatímco já mám hledat, aniž bych tušil kde začít a ještě hlídat, že jí nijak neohrozím?“
Krátce se odmlčím a vrátím se k tomu, co řekl poté.
“Ano, počítám je. A už jsem několikrát řekl, že já jí nemohu dát to, co po čem touží… Zaslouží si… někoho… lepšího.“
Při těch slovech cukám očima střídavě z okna, na Forsetiho, podlahu a zpátky k oknu. Sám si nejsem jistý, koho bych jí přál, ale sebe rozhodně ne.
“Sám říkáš, že bude lepší, když padne do rukou severu… proč tedy nejdeš se mnou ty? Tady holkám nic nehrozí, zvládnou to bez nás.“
A chci vůbec, aby mě zrovna on doprovázel?

Na jednu stranu se mi to nezná ani trochu jako dobrý nápad, ale na stranu druhou, by mohl dokázat, že jeho nenávist opravdu není taková, jakou mu přisuzuji, a dokázali bychom táhnout za jeden provaz. Jenže pak tu je ještě jeho mínění o mě, a pokud on nechce jít se mnou, nezbývá mi, než padnout někde ve snaze najít věc ze snu.
Snad alespoň tehdy dojdu klidu, ale na to musím jít sám...
Z toho mě však napadne něco dalšího.
“Pokud nepůjdeš, vezmi Milly s sebou.“
Dlouze potáhnu z cigarety a s nepatrným povzdechnutím vydechnu. Nechce se mi ji zcela opouštět, ale přeji si, aby dostala lepší šanci na život, našla si někoho, s kým by byla šťastná a mohla s ním v klidu žít, dál se stýkat s rádoby sestrou a tak vůbec. Se mnou jí nic z toho nečeká, obzvlášť pokud Forseti opravdu půjde s Emmou nějak jinam.
 
Snový průvodce - 28. července 2014 20:52
gral_bohu7694.jpg

Slečna neznámá

~Ma’at, Seth~

 

Jako by její vzezření nepřitahovalo žádnou pozornost. Možná jí nikdo neviděl, a přesto poslala po hotelové službě vzkaz. I když mohla jenom volat. Za jejím vzhledem se skrývalo něco, co nebylo ihned patrné. Bílé šaty, bílé vlasy až po pas, bledá kůže a nebesky modré oči. Kdyby někdo na ní posvítil reflektorem, ztratily by se linie mezi oblečením a kůže a vše by se slilo do jediné zářící bílé šmouhy. Tedy až na ty oči.

 

"Kdo jste?"

Bělovlasá žena se usmála, ale nebyl to ten úsměv, který měl zahřát u srdce. Mrazil až do morku kosti a vy jste na chvíli ucítili ledový závan.

„To záleží na tom, kdo jsi ty, Šéte,“ úsměv po chvilce zmizel a všechno se vrátilo do normálu. Až na ni. „Ale pro začátek pro vás můžu být ta slečna Beaulieu a nebo jak byste mne nazvali?“ tentokrát její oči padly na Ma’at. Ne, že by to mělo nějaký důvod.

 
Seth *Sebastian Light* - 27. července 2014 18:12
04bbbdea5e3bba5860255f73c16740303126.jpg
Na skleničku s neznámou

Ma´at

Zatímco jsem se otočil, aby se mohla Ma´at převléknout, tak jsem odpověděl na její otázku: "Neznám toho, kdo nás zve, ale tuším, kdo to asi bude a chci zjistit, kdo přesně to má být!"
Společně jsme opustili apartmán a dojeli výtahem dolů do baru, který působil trochu strašidelně, takhle pod zemí, ale vybavení bylo působivé. 
Spatřil jsem ženu v bílém, které se na nás otočila, hned jakmile jsme přišli.
Pomalu jsem se vypadl přímo k ní, stále vnímajíc, zda je Ma´at po mém boku.
Nechal jsem svou společnici, aby se usadila na vysokou barovou židličku a já se také posadil, stále ostražitě sledujíc onu ženu.

Netušil jsem, kdo to je. Ani co bude chtít, jediné, co jsme o ní věděl, že mě zneklidňovala a nepřidalo tomu ani to, že tu byl jediný únikový východ a to výtah. Objednal jsem si skleničku wiskey a podíval jsem se na Ma´at  a čekal jsem, co si vybere, hned jsem naše pití zaplatil a pak jsem věnoval plnou pozornost oné ženě.
"Kdo jste?" zeptal jsem se slušně, rozhodně jsem nechtěl nahodit nepřátelský tń hned od začátku, dokud nebudu vědět, kdo je a co chce, tak radějí v klidu.
 
*Árés* Alexander Rubin - 27. července 2014 11:25
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Vůbec jí nesvádím. Vůbec ne. Jak bych si to mohl dovolit? Aneb lži, kterých jsou bohové schopni.
~Hádes, Artemis~

Strýček má skutečně zajímavé jméno. Geralt.
Geralt. Nebylo to náhodou v nějaké knize. Neměl ten chlap bílé vlasy a neříkal si zaklínač?
Mám takový pocit, že tu knihu jsem četl a dočetl. Ne kvůli té hlavní postavě. Spíše kvůli těm slečnám, které se tam objevovali jakožto vedlejší postavy.

Chtěl jsem jí poděkovat, za to že by mi nenutila kaši a dodat k tomu, že by se nejspíše zaměřila na něco ostřejšího jako je například mexická kuchyně. Tato slova jsem však raději spolkl. Řešilo se přeci něco důležitějšího než různorodé kuchyně. Navíc je vůbec velkou neznámou to, zda-li Alyss vaří. Nedokážu si jí představit v kuchyni, jak stojí nad plotnou a vaří nějakou polévku.

"Slovíčkaření." Pronesu tiše pod svůj knír. Protočím oči v sloup. Pořád všichni chtějí nazývat věci pravými jmény.

"Nevím možná. Jsme chlap, stačilo by na mně mrknout." Že já si vážně nedám pokoj.

Nemohl jsem si to odpustit a tak jsem do sebe obrátil ladným pohybem ruky další obsah ve skleničce. Vážně to chutnalo dobře. To se muselo nechat.
Se zaujetím v očích jsem jí následně věnoval plnou soustředěnost. Na malou chvíli jsem se proměnil v pozorného žáčka, který žere každé slovo vypuštěné z úst své učitelky. I s tím faktem, že by mlela naprosté hlouposti.
Toto jak se zdálo hloupost nebyla.
Proradní holubové. Dám si holubí stehýnka. V mysli jsem zavrčel. Navenek jsem stiskl ruce v pěst, tak až klouby zbělaly.
"Andělé války... tsech... spíše holoubci války, kteří neví co je to válka zač." Zněl jsem vztekle. Byl jsem vzteklý. Vsadil bych se o cokoliv, že jsem byl ve tváři rudý.

"Skvělé, fakt skvělé." Co víc k tomu říct. Během její řeči nepadala ani žádná pozitivní zpráva.
"Fajn, takže jaké jsou plány? Krom toho, který mně teď napadá a není zrovna ten nejlepší. Tedy pokud berete v potaz tu touhu nakopat těm okřídleným jejich holubí prdele." Místo toho, abych se jal tento svůj nápad realizovat, jsem si raději nalil plnou sklenku čiré tekutiny.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13222217559814 sekund

na začátek stránky