Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1352


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 10. dubna 2020 1:51Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 23:52Dionýsos *Otec Dennison*
 
Snový průvodce - 30. května 2019 08:09
gral_bohu7694.jpg

Tak tedy nejdříve za Nárvim
~Thór + Matet (a Serqet)~

Doktor sice vypadal, že by nejraději truhlu drapl hned, ale kdyby si s tebou poměřil síly, dost by se přecenil. Přece jenom nepatřil mezi vyšší bohy jako ty a jeho doménou byla nakonec jenom medicína, i když ti mohl zadělat na pořádný bolehlav. Matet se chvíli za Serqetem dívala a nakonec pokrčila rameny. "Dobře," souhlasila s tebou a lišácky se usmála. "Přenesu tě, abys nemusel jít celou cestu zpátky. Her-Urovi jsem nabízela, aby tu nechal postavit teleporty, ale on ne. Co kdyby do toho omylem vlezl smrtelník," počkala, až si ji chytil, a celou dobu nepřestala mluvit. "Vůbec není nápadné, že vnitřek je tak desetkrát větší než vnější budova." Na chvíli nastalo ticho a prostředí se náhle změnilo. Poznal jsi místnost, kde jsi předtím bral Lokiho věci. "Sám využívá nás, aby se dostal z místa A do místa B, tak proč to nedovolit ostatním, hm?" podívala se na tebe s nevyřčenou otázkou.

Došli jste ke skříňce, kterou ti Matet otevřela a sama tam vložila pistoli i meč, i když s ním chvíli zápasila, protože byl dost dlouhý. Pak počkala na tebe a opět nastavila rámě. Další zastávkou byl tvůj pokoj. Objevili jste se přímo uvnitř, takže karty na odemknutí dveří nebylo třeba. Nárvi s Helou tu nebyl. "Jsou hned vedle. Zaklepeš na něj nebo chceš taky přemístit?"

Výběr ze dvou možností

"Našli jste je?" zeptal se Nárvi a pořádně si zívl. Od posledního spánku uběhlo dost času. (Pokud jsi zvolil možnost A) Hela se malátně přemístila k tvým nohám a natáhla ruce.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 13. května 2019 23:01
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

ZLATÉ JABLKO
Matet, Serqet




Bohové, přeci musí být více než jen jedno? Trochu mně to štve. Hledám tu jako Garmr a nikde nic. Jindy bych byl naštvaný asi trochu více a určitě by mně napadlo že si ze mně Loki vystřelil, ale.. když se před tím probral, tak nevypadal dobře. Nedivil bych se, kdyby byl trochu mimo když se mnou mluvil. Zázrak že nás sem vůbec dokázal nasměrovat.


O truhle mám trochu pochybnosti. Dost by mně zajímalo kde jí Loki vzal a co znamenají ty věci o zmenšení a tak. Napadá mně, zda by se na toto jablko nedalo použít nějaké kouzlo a stalo by se z něj třeba několik menších. To by však věděl jen Loki a nebo Idunn, přičemž je jasné, že si ani s jedním z nich nebudu moci promluvit. Radši si k sobě truhlu pořádně přitisknu a dám Matet vědět že už můžeme jít. Nebýt toho že jsme málem do někoho nebo spíše do něčeho vrazili, tak by to přemístění překvapivě nebylo až tak nepříjemné.


Souhlasně Matet přikývnu, jinak nic neříkám a následuji ji dovnitř. Doktora pak pozdravím, ale to jablko mu nedávám. Zatím ne. Lokiho dle všeho už vzbudit nepůjde. Možná by to šlo ještě tou ambrózií, ale nerad bych riskoval že se mu ještě přitíží. "Jo, něčeho bych se napil. Ale mám ještě práci. Dám si později". Řeknu Matet.


Prvně, ji poprosím aby mi vrátila tu pistoli a meč. Obojí bych pak šel dát do Lokiho skříňky, včetně jeho klíčů. Následně bych rád šel za Nárvim, zda by mi nemohl pomoci. Ohledně toho co stojí na truhle, konkrétně to zvětšování a zmenšování. Je to chytrý hoch, pokud by mohl vědět někdo něco mimo Lokiho a Idunn, pak je to on. Mrzí mně že ho budu budit, ale je to zapotřebí. Až pak, podle toho co se dozvím, bych šel nejspíše opět najít Serqeta.



Bude toho na práci dost, ale nevadí. Pokud Matet bude chtít, pak budu rád za společnost, ale jinak ji s sebou nebudu držet.
 
Snový průvodce - 01. května 2019 17:24
gral_bohu7694.jpg

Zlaté jablko
~Thór + Matet~

Další jablka jsi bohovéžel už nenašel. Buď ti Loki lhal a nechtěl odhalit, kde další jablka jsou nebo na tom byl velmi špatně s pamětí. Nicméně pokud ses podíval na truhličku, byla to ta, kterou nosívala Idunn, bohyně, jejímž úkolem bylo opatrovat zlatá jablka přinášející bohům věčné mládí a nesmrtelnost. Runy vyryté do kovového lemování jsi dokázal snadno přečíst. Pečlivé sestavení run chránících jablko uvnitř mělo zajistit, že se ovoce nikdy nezkazí a taky tam padlo něco o zvětšování a zmenšování. Idunn by jistě věděla víc.

Matet tě ujistila, že už nemusíte vycházet ven, jen doufala, že vás nikdo neviděl přicházet, protože by to vypadalo divně. Ujistila se, že je zamčeno, potěžkala meč a počkala, až jí položíš ruku na rameno.
Objevili jste se před budovou a málem do vás vrazil jeden muž z hlídky, kdyby neměl až nelidské reflexy. Pokud ses zadíval pozorněji, pod krytem jeho helmy jsi zahlédl dvě zvířecí oči. Určitě patřili nějaké psovité šelmě, ale dál ses nedostal, protože tě Matet vzala za ruku a táhla tě dovnitř. "Snad jdeme včas, ale nebyli jsme tam dlouho," podívala se na tebe s povytaženým obočím.

Doktor na vás čekal u vchodu do nemocničního křídla, respektive do zvětšeného nemocničního prostoru. "Máte?" zeptal se.
"Máme," přikývla Matet, ale nechala na tobě, jestli jablko předáš nebo ne. "Jak jsou na tom?"
"Spí už oba," povzdychl si Serqet. Šlo na něm vidět, že se mu tato situace nelíbí. "Helu si k sobě vzal Nárvi a šel si taky lehnout. Pokud dovolíte," pronesl, když jste minuli dveře vedoucí do pokoje, kde ležel Váli, "tak se pustím ihned do práce. Musím provést pár testů a zítra se uvidí, zda jablko zabralo," odhalil řadu bílých zubů.

Matet se chvíli dívala za doktorem, než si ulevila hlasitým povzdychnutím. "Nevím jak ty, ale já bych si dala pořádnou skleničku, a pak to dneska už zabalila, co říkáš?"

 
Thór *Chris Hemsworth* - 24. dubna 2019 11:20
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

U LOKIHO DOMA
Matet




Nakonec si tedy beru klíče s sebou. Nebyl by dobrý nápad je nechávat ve venkovních dveřích, když zde bydlí více lidí. Ještě že mi Loki napsal i číslo bytu, nemusím tu tak nikde bloudit. Dost na to že sem se zdržel těma hloupýma klíčema. Vejdu do jeho bytu, nechám vstoupit Matet a pak za námi zevnitř zamknu. Začnu se rozhlížet po bytě a musím říct, že sem opravdu překvapený. Tou výzdobou je to podobné jako v mém domě v Dánsku, ale jsou tu samozřejmě znaky toho, že to patří jemu. Co mně opravdu překvapí, je mé kladivo. Tedy, jen replika Mjolniru, ale i tak, je hezké vidět že ho tady Loki má.


Jídelna i kuchyně jsou také pěkně zařízeny a co teprve koupelna. Nečekal bych, že ten mizera bude mít docela dobrý vkus. Rovnou by to lákalo vlézt do té vany, ale na to teď bohužel není čas. V ložnici se jen ušklíbnu a zavrtím hlavou. Jasně, byl tady se Sigyn.. To mi mohlo být hned jasné. Nechávám ty věci tak jak jsou, aby třeba později neřekl že sem mu tu sahal na něco na co sem neměl a zaměřuji se na to, proč jsme zde.


Ze skříně vezmu truhličku a pak i meč. Prvně se zadívám na něj. Pečlivě si ho prohlédnu a pak jím několikrát cvičně mávnu. Zřejmě nebyl nikdo kdo by je pohřbil. Je to hrozné, pomyslet na to, kolik zbraní se asi jen tak válí po celém Asgárdu. Pokud se mi podaří opeřence porazit, pak se postarám o to aby všichni ti muži a ženy měly řádné pohřby a mohli konečně spočinout. "Dobře, ale buď opatrná". Odpovím Matet a trochu neochotně jí podám ten meč. Je to opravdu vzácná věc, kdyby ho ztratila, tak by mně opravdu naštvala.


Když je meč vyřešený, zadívám se na tu truhličku. Prozatím Matet ignoruji a pomalu tu truhlu otevřu. "Ano, je.." Potvrdím jí a po chvilce truhličku zavřu. Dobře, máme jedno jablko. To se určitě bude hodit. Ale je jen jedno. Loki mluvil v množném čísle, takže pokud zase nelhal, musí tu mít někde schované další. Nejsem si jistý, zda by jedno jablko stačilo pro něj i pro Váliho. Nemluvě o Hele... Truhličku tedy svírám v ruce a určitě jí Matet nepředám. Ještě se začnu pozorněji rozhlížet po bytě a hledám, zda tu nenajdu nějaké další jablko. Pokud né, tak mně to asi trochu naštve, ale máme aspoň jedno a tak se budeme muset vrátit, ať zbytečně nečekají.

Jestli Matet může, mohla by nás přemístit rovnou odtud. Jinak samozřejmě vyjdeme z bytu, zamknu za námi, vyjdeme ven, položím na ni ruku a čekám až nás vezme zpět ke Starkovi.
 
*Árés* Alexander Rubin - 23. dubna 2019 21:00
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - zachráněni?


NPC Apollón, budoucí švagr? + Triple A na mostě

Zase blázním. Napadne mně, když si všimnu naproti na římse svoji drahou. Jsem plně zabrán pohledem na ní, že naprosto ignorují přítomnost dalších, co tam jsou s ní.
Tentokrát jako bonus nádherně září. To si moje mysl se mnou hraje. Musí to tak být.
Něco ve mně nedokáže uvěřit tomu, že by to mohla být skutečně ona. Částečně je to způsobeno tím, jak jsem ji tu už tolikrát viděl a byla to pouhá iluze, která se rozplynula, když jsem se snažil jí dotknout.
Dále se na tom podílí fakt, že něco ve mně nedokáže uvěřit tomu, že by byla schopná kvůli mé maličkosti jít do hlubin samotného Tartaru. Není v tom to, že bych měl pochybnosti v její sílu, divokost anezávislost. Nikdy v životě bych si nedovolil ono vysvobozování nazvat pouze mužskou záležitostí... a ano, samozřejmě kdyby to bylo naopak neváhal bych a šel bych za ní kamkoliv, protože to co k ní cítím, jsem ještě k nikomu nic necítil. A to ani ne, když jsem byl s Afroditou. Nenazval bych to láskou, i když byla bohyní lásky. Byl jsem poháněný chtíčem a touhou. Ale to co cítím k Artemis, je něco úplně jiného… tak neskutečně jiného.
A to může za to, že se mi nechce věřit tomu, že je naproti skutečně ona a že mně přišla odsud dostat. Nechce se mi uvěřit, že bych mohl mít takové štěstí a ona by cítila to stejné, co já k ní.

”Vidíš to taky?” Rozhodnu se zeptat svého budoucího švagra. Uvědomuji si, že možná není úplně ta správná osoba, vzhledem k tomu, že je vyšinutý potrhlík.
Avšak místo odpovědi jsem měl pocit, že slyším vzdálené syčení.
No skvělé… aby se tu ještě ke všemu objevil had… to by mi tak chybělo.
Čekal jsem cokoliv, ale ne lano, které se nám začalo omotávat kolem těla a svázalo nás tak poměrně nepříjemně k sobě.
Stačím pouze vykřiknout šokovaně, když nás lano strhne do tmy před kterou jsem se snažili uniknout.
Tíha oné temnoty na mně padne, jako ocelová ruka. Sice jako Bůh nemusím dýchat, ale jako kapr na suchu lapám po dechu. Po celém těle cítím nepříjemné doteky neviditelných rukou. Jako kdyby zkoumali, jestli budu přeci jen k jídlu.
A jako poslední, co spatřím jsou dvě obrovské oči, než do něčeho narazím a ocitnu se ještě ve větší temnotě, která však bolí jen chvíli a pak cítím vytoužený klid.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 11. dubna 2019 20:22
artemis_alyss28072.jpg
Záchranné svěšení na laně
~Athéna, Áres na vlásku + můj bratr a moje sokyně v lásce~

Pokud nastane možnost si na chvíli oddechnout a poklábosit si, zeptám se Afrodity, jak je možné, že mě poznala a Athénu ne. Poznat mě nemohla a přesto věděla, že se v této podobě ukrývám. Můj pohled na chvíli zamířil k Áreovi. Že by on? Nechtělo se mi přemýšlet, jestli s ní něco měl. Zároveň jsem chápala, že mužský má potřebu si někdy vrznout, a pokud neměl žádnou naději dostat se odsud, nic mu nebránilo se vrátit k jeho bývalé.

Afrodita křečovitě držela lano a propalovala Athénu pohledem. Bohyni lásky jsme ani jedna nikdy nemusely. Její parfémy byly cítit na míle daleko a myslela si, jak je dokonalá. Přitom ji vždycky chybělo jedno. Respekt druhých. Všichni ji měli za dámičku, která si motala druhé kolem prstu jen díky svému šarmu. Působila na mě stejně i v tuto chvíli. Musela si najít něco, čím nás přiměje říct ano. Kdyby se bez vyhrožování, že nám nedá lano, zeptala, naše odpověď by byla s nejvyšší pravděpodobností ano. Afrodita to neuměla.

Kdyby Afrodita nedržela lano, mávla by rukou. Alespoň jsem si všimla jeho nepatrného tiku. "Thanatos? Ten si tu vydobyl svoje malé království a nehne se odsud. Kdyby vědět, že vás žádám o pomoc, zamkl by mě v nejhlubší jámě," nejspíš usoudila, že ničeho nedosáhne držením lana, a tak jej pustila. "A mluvila jsem o bráně, kterou jste prošly," dodala nechápavě.

Nevzpomínala jsem si, že bychom jí nějak prošly, ale u brány jsme byly. To jsem věděla. Dokonce jsme se tam skutálely po schodech. "Dívej," podívala jsem se na Afroditu a snažila se netvářit moc nevraživě, "pomoz nám dostat Área a mého bratra do bezpečí, a potom můžeme odsud všichni vypadnout." Bohyně lásky urputně přikyvovala. "Vím, jak se jim dostat na dosah, a kde bude bezpečno," zářivě se usmála.

Co nám zbývalo než jí následovat. Ani jsem neměla tušení, jak se tu dokázala vyznat, ale sebejistě vybírala odbočky vedoucí do černočerné tmy. Záře mého a Athénina těla kolem sebe vytvářela zlatavou bublinu a dodávala naději, že nejsme ztraceny. Alespoň ne v Tartaru.
Sešly jsme schody a vyšly na římsu hned naproti Áreovi a Apollónovi. Bratra jsem vzhledově nepoznávala, ale on mě nejspíš také nepozná. Nicméně vidět konečně boha války živého a zdravého mě napumpovalo další energií ho z té šlamastyka co nejrychleji dostat. Dostanu vás do bezpečí.

"Můžu lano přivázat k šípu a vystřelit jej na druhou stranu," navrhla jsem a už brala luk do ruky, když se Afrodita zvonivě zasmála. "To lano je magické. Prostě ho držte pevně a o zbytek se postará samo." Povytáhla jsem obočí. Jestli na to Athéna něco řekne, nebudu se jí divit. "Držte? A že bys nám, krasotinko, pomohla?" zavrčela jsem.

Athéna cítila, jak se lano cuká. Sice jsem nechápala, jak mohlo vědět, co chceme, ale jeho konec se urputně snažil dostat na druhou stranu. Nikdo z nás nečekal jeho náhlé rozmotání, když jej Athéna uvolnila. Jen tak tak jsem chytla lano těsně předtím, než se úplně vytratilo na druhou stranu. Sykla jsem, protože mi sedřelo kůži na dlaních. Byla jsem ráda za Athéninu pomoc a zle jsem se podívala na Afroditu prohlížející si nehty. Potáhla jsem lano zpět, abychom jsem si je mohla omotat kolem pasu a naklonila se zlehka dozadu.

Mezitím druhý konec stále pokračoval přes propast a směřoval ke dvojici. Kdo se trochu zaposlouchal, uslyšel by syčivý zvuk. Jakmile lano dosáhlo obou bohů, začalo se jim omotávat kolem pasu, nohou, rukou. Stisklo je k sobě v ne zrovna lichotivé podobě a já si najednou všimla, že Áres má na sobě divné oblečení a bratr skoro nic.

Zobrazit SPOILER
 
Athéna *Annabeth Ness* - 11. dubna 2019 13:05
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Fiat lux
~ Já, Artemis, Árés v díře, jeho neznámý společník a Afrodita~



"Vracet se určitě nebudeme," ujistila jsem Artemis, zatímco jsem si mnula bradu a snažila se vymyslet, jak bychom se mohly dostat dolu. Áreův život doslova visel, ale ne na vlásku. Byla jsem tím výjevem natolik zaujatá, že jsem si ani nevšimla jak se má kolegyně málem po hlavě pustila dolů, jako lumík následující stádo.
"Nevím jestli sléz dolů je dobrý nápad, nemáme lano ani..." tok mých myšlenek přerušil cizí hlas, který se nečekaně vynořil jako vlna z moře.

Stejně jako u Artemis, můj první instinkt byl namířit na dívku kopí, protože obzvláště těm, které vypadají nevinně a bezpečně, není radno věřit.
"Athéna," zasyčela jsem na ní poněkud nevlídně, neb mě urazilo, že netuší kdo jsem, ale Artemis poznala. Možná, že na staré kolena začínám být ješitná, ale je to občas těžké, když už pro vás nikdo nestaví chrámy.
Stačilo mi Artemisino slovo, že se nejedná o podvodnici a tak jsem nechala zmizet své kopí a ruce zkřížila na prsou.
"O jaké zatracené bráně to mluvíš?" vyjela jsem na ní možná zbytečně agresivně, protože mě tohle kdo s kým kde za kolik ani v nejmenším nezajímalo. A nejen proto, že jsem chovala zjevné sympatie k Artemis a tím pádem jsem dost nemusela její sokyni v lásce Afroditu.

"To by vysvětlovalo ten blesk," podotkla jsem jakoby se nechumelilo, když Afrodita zmínila, že se tu někde ukrývá Apollón. Ze všech míst zrovna v Tartaru si musím dát Řecký panteon sraz.
No... vlastně to dává smysl.
Není to totiž poprvé.
Dotkla jsem se prsty lana, nicméně Afrodita ho stále pevně držela. Nejspíš se ho nechtěla vzdát, dokud jí neslíbíme, že tady nezůstane. Já jí ale nic slibovat nechtěla - něco na tom celém se mi nelíbilo. Bylo to příliš snadné. Jako nějaká past...
... i když jsem se možná z bohyně moudrosti stala bohyní paranoii.
"A co Thanatos?" zeptala jsem se s úsměvem. "Toho taky bereme sebou?" ironie v mém hlase byla nepřeslechnutelná.
 
Snový průvodce - 07. dubna 2019 10:00
gral_bohu7694.jpg

Jeden z bytů Toma Hiddlestona
~Thór + Matet~

Klíče si musíš vzít sebou, protože to je klasický obytný dům, kde je více bytů. Patro i číslo dveří ti Loki taky napsal. Matet pochodovala za tebou a zvědavě se rozhlížela kolem. Byla zvyklá na domky sestavené z plechu a pokrytých různobarevnými látkami. Život v pouštních zemích si nebral servítky s omítnutými domy a po čase písek barvu z domů docela svlékl. Dokonce být v Londýně ve Starkově sídle bylo pro ni velmi nezvyklé.

Když jste se dostali do jeho bytu, jako by na tebe dýchla stará severská kultura a taky jsi všude viděl známky toho, že zde žije Loki. Všechny zdi byly bílé a kontrastoval mu nábytek z tmavého mahagonu. Když ses rozhlédl, byly tu tři pokoje, kuchyň a koupelna. Na většině poliček stály typicky severské sošky, převážně to byly zkroucení hadi, ale našel jsi i repliku svého kladiva. V obýváku to bylo velmi podobné, jak sis pamatoval z Lokiho sídla na Asgárdu. Měkké kožené pohovky, i když modernějšího stylu, a přes ně měl přehozené bílé kožešiny. Jen si do nich sednout.

Obývák s jídelnou a jídelna s obývákem byly odděleny pouze otevřenou stěnou a z kuchyně bylo možné podávat do obýváku jídlo a nápoje skrz malé okénko. Pokud jsi hned netrefil ložnici, tak jsi prošel koupelnou. Takový přepych sis mohl dovolit i ty sám, takže ti to nemuselo přijít divné. Jenom Matet se fascinovaně rozhlížela a když mohla, tak osahala plno předmětů na poličkách.

V ložnici se nacházela dvojpostel a podle jejího neustlání ji Loki musel někdy použít. A to nepočítám špinavé oblečení, které leželo v koupelně, ale to zjevně patřilo ženě než muži.

Jak Loki říkal, u jedné ze zdí se nacházela velká skříň s posuvnými dvířky, a když jsi nakoukl dovnitř, pod poskládaným oblečením jsi našel truhličku a v šatníku zase meč. Matet si jej zvědavě prohlížela a tobě bylo na první pohled jasné, že patřil původně valkýře. Nicméně jsi taky věděl, že valkýra se nikdy nevzdala své zbraně, pokud nebyla zabita, a dokonce i po smrti si jej brala s sebou do hrobu. Na Asgárdu po poslední bitvě zůstalo mnoho zbraní.

"Vezmu meč. Můžu jej aspoň schovat pod kabát," navrhla Matet a pak přešla k tobě a zvědavě se podívala na truhličku. "Hm, kolik jich tam asi je?" zeptala se.
Pokud jsi otevřel víko, tak tě ozářilo jedno zlaté jablko velké dost na to, aby se do truhličky nevešlo další. "Wow, tak tohle je zlaté jablko?"

 
Thór *Chris Hemsworth* - 05. dubna 2019 14:27
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

LOKIHO OBYDLÍ
Matet, Nárvi, Serqet




Aby z něj tímhle tempem za chvíli nebyl pěkný cvalík.. Pousměji se když vidím jak se Nárvi cpe dalším jídlem. Hlavně že se aspoň na chvíli uvolní a nemusí myslet na to všechno co se dělo. Rozhovor o Lokiho kalhotách nechám na těch dvěma a sám se pak naposledy na doktora podívám. "Čekejte dokud to půjde. Až kdyby to bylo opravdu nutné.. Budeme se snažit být zpět co nejdříve, ale kdyby něco, tak zavolejte, nebo napište". Někdo z nich by určitě měl staré nebo i nové číslo Matet, tedy se mohou ozvat nám oběma.


Mávnu na chlapce a pak už následuji svojí novou společnici. Dojdeme do oné místnosti a hned jak Matet otevře tu skříňku, se začnu "prohrabávat" Lokiho věcma. Evidentně si na tom mostě zažil své. Nevšiml sem si ale že by byl zraněný.. Ty klíče si vezmu a hned je schovám k sobě do kapsy u saka. Kouknu na tu pistoli kterou Matet odněkud vytáhne a chvilku přemýšlím. "Dobře, můžeš. Ale musíš ji pak vrátit". Upozorním ji. Nebylo by fér mu jen tak brát věci.


Není nač čekat a tak vyrazíme. Wow.. No teda.. Při pohledu z venčí by mně zajímalo zda je to všechno zajištěno nějakým kouzlem a nebo má Stark třeba něco v podzemí. Protože takhle je mi jasné že to všechno co sem viděl se do téhle budovy nemůže vejít... Dotknu se Matet a během chvilky jsme na místě. Ha, tak tady ten mizera občas bydlí, jo? Rozhlédnu se kolem a vytáhnu z kapsy ty klíče. Přijdu ke dveřím a zkusím první z nich (3).

Nejde a tak zkouším další. A další a další.. "Do hajzlu práce.. To to ten blbec nemůže mít nějak označený?" Zasyčím trochu nevraživě, zkusím další klíč a konečně! Jako věčnost než otevřu blbé dveře! Otevřu, vejdu dovnitř a kývnu na Matet, že může jít za mnou. Klíče bych pak asi nechal v zámku a rovnou jimi zamknu zevnitř. Abych pak zase nemusel hledat ten, který to byl... Uvnitř se samozřejmě budu chtít podívat po tom meči a sejfu, ale i tak sem velice opatrný a připravený kdykoliv vytáhnout svou dýku, kdyby to bylo třeba.
 
Snový průvodce - 04. dubna 2019 13:52
gral_bohu7694.jpg

Doktor a klíče
~Thór + Matet, Hárvi a Serqet~

"Děkuju," zahuhlal chlapec s plnou pusou a snažil se sousto co nejrychleji sežvýkat a polknout. Fungovalo by to, kdyby si do pusy necpal další. Serqet si nejspíš zvykl, že má Nárvi jistý apetit, a tak se podíval na tebe a zaostřil.
"No, kalhoty má uložené ve skříňce, ale jestli v nich byly klíče, nevím. Neprohledávali jsme je, takže ještě budou v kapse. Matet, ty víš, kde mají pacienti uložené věcí, že?"
Matet přikývla. "Ale neznám kód a číslo, kam jste jeho věci dali."
"Všechno bude, zlato," usmál se Serqet a na kousek papírku, vytáhnuvši jej z kapsy, napsal potřebné informace.
"To mám v plánu," ujistil tě, že se na Váliho i Lokiho zajde podívat. "Pokud by se jejich stav začal zhoršovat, můžeme opět obnovit dávku, ale asi to nebude mít stejný účinek jako předtím."

Pokud to bylo všechno, zvedli jste se a Matet tě zavedla do místnosti se skříňkami stejnými jaké mají na středních školách v Americe. Našla číslo a potom na zámku natočila kód, který se s tichým cvaknutím otevřel. Uvnitř byly špinavé Lokiho věci. Písečná bouře jim dala dost zabrat a taky na nich byla krvavá skvrna, když celý boj začal jít od desíti k pěti.
Klíče jsi našel v pravé kapse, i když svazek obsahoval více než tradičně tři klíče ke vchodu, do bytu a do schránky. Ale ve vaší branži to mohly být klíče od jiného bytu nebo od šatny na scéně, do kanceláře apod.

"Hm, myslíš, že si můžu půjčit?" vytáhla zpod věcí malou pistoli, kterou měl Loki zjevně u sebe. Zkontrolovala, jak moc je nabitá, a pokud jsi jí dal svolení, strčila si zbraň za opasek a zakryla kabátem.
"Pokud jsi připravený, můžeme jít." Nicméně jste museli vyjít mimo nemocniční prostory, a když jste se ocitli venku před budovou, uvědomil sis, že na to, jak to uvnitř bylo rozlehlé, tak tomu část budovy velikostně vůbec neodpovídala. Otázka, jak to vnímali mudlové a jestli vůbec vnímali rozlehlost nemocničního křídla.

Stačilo vzít Matet za ruku a hned jste se přemístili blízko k adrese, kterou ti dal Loki. Samozřejmě potom, co jsi ji štírce ukázal. Klasická Londýnská ulice. Věžáky, stará architektura a většina odboček byla zakulacených. Teď už jen stačilo najít vstup do budovy.



Klíče
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14758682250977 sekund

na začátek stránky