Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1322


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 25. prosince 2018 23:33Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 16:28Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. února 2020 17:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:36Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 17. února 2020 9:55Dionýsos *Otec Dennison*
 
Athéna *Annabeth Ness* - 27. listopadu 2019 21:09
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Hic iacet Pallas Athéna
~ Árés a Otec ~



Neočekávala jsem, že se Árés vrátí. Ne proto, že bych ho považovala za slabocha nebo snad zbabělce, ale protože jsem si myslela, že bude chránit Afroditu a Apollóna. Možné ne Artemis, protože ta je více než dost schopna se o sebe postarat sama, ačkoliv v tom stavu, ve kterém byla... kdo ví. Nenapadlo by mne, že se vrátí. Ale byla jsem vděčná, že přišel.
"Vlastně ne," připustila jsem a dovolila si se na Área usmát. "Zkouším improvizovat."
Nutno dodat, že nijak valně.
"Ale teď když jsi tady..." kývla jsem pro sebe. Díky jeho pomoci jsem měla chvilku na rozmyšlenou a naše společná síla - mě, jeho a Dia - byla nyní nezměrná. "Možná bychom mohli nějak strhnout strop a všechny je tu pohřbít?"
 
Thór *Chris Hemsworth* - 24. listopadu 2019 17:56
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

KONEČNĚ TROCHA ŠTĚSTÍ
Matet, Her-Ur, Serqet




Nešlo si nevšimnout toho výrazu který měl bůh na tváři, i když aspoň na chvíli. Ještě jsme si nestačily pořádně promluvit, ale doufám, že tohle je dobrý začátek. Jako omluva za to, co se stalo včera. Stále na něj mám trochu vztek, kvůli Ódinovi, ale aspoň už ho nechci zabít. "Bude v pořádku. Sem si tím jistý". Řeknu povzbudivě Matet. Je zcela očividné, že má o Mesetefa veliký strach. Až tak moc sem zase nestudoval jak to mezi štíry je, ale musejí si být blízcí. Dobře vím jak se teď musí cítit a tak se snažím ji podpořit jak to jen jde.

Ze dveří vychází doktorka a chvíli se baví se Starkem, než ji přesvědčí aby ho nechala jít dovnitř. Kývnu že rozumím, kouknu na to červené světlo a pak se posadím vedle Matet. Zadívám se na ni a když domluví, tak ji vezmu za ruku. "Zabere. Neboj se.. Ani už nevím, kolikrát se něco takového stalo mně. Zvědavost je přirozená. Já jako mladý, sem byl ještě horší. Zeptej se Lokiho, co všechno se nám stalo". Pokouším se ji s vlídným výrazem utěšit. Vím, není tak lehké to srovnávat, přeci jen sem bůh a né štír. Ale i tak, jistou podobnost v nás vidím, aspoň dle toho, co sem do teď o Mesetefovi slyšel.


Při tom čekání sem i já začínal být docela napjatý, každá minuta byla jako hodina a začínal sem si říkat, co se na tom sálu asi děje. Když tu náhle se konečně otvírají dveře a začínají vycházet lidi. Včetně štíra, který je tedy samozřejmě tlačen na lůžku, ale na to že jen tak tak utekl hrobníkovi z lopaty, vypadá celkem dobře. Mám tedy za to, že vše dopadlo fajn, což mi vzápětí potvrzuje i Serqet. Zvednu se a poté co domluví mu podám ruku. "Díky doktore. Vážně, vím že toho máš teď až nad hlavu, ale cením si toho co děláš, i pro nás". Řeknu upřímně. Kdo ví co by se dělo, kdyby toho štíra operoval nějaký obyčejný doktor. Teď když je Mesetef v pořádku, tak opravdu doufám, že to pomůže i Válimu. Loki už musí být šílený vzteky.

Že by? Hned jak slyším mobil jej vezmu do ruky a přijmu hovor. Skutečně, je to Forseti. Celkem se mi uleví když slyším jeho hlas. "Výborně. Jo, jsou to normální lidi. Počkej chvilku, hned tam budu. Vše ti pak vysvětlím". Odpovím mu, položím to a podívám se na Matet a Her-Ura. "Půjde někdo z vás se mnou? Forseti už je tady, čeká venku. Nerad bych nějaké potíže se strážema". Vysvětlím a pak se podívám rovnou na boha. "Pokud by jsi měl chvilku, myslím že by bylo dobré, kdyby jsi se seznámil i s ním, než vyrazíme za Sif". Což už bych mimochodem rád udělal co nejdříve, začínám být netrpělivý.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. listopadu 2019 17:20
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Právě včas
A-Team a velký Z

Doufám, že jsem neudělal chybu. Blesklo mi hlavou, ale veškeré myšlenky, které by normálně následovali byli přerušené tím, co jsem viděl.
Jako kdybych přišel na poslední chvíli.
Jako pravý válečník jsem vydal bojový křik a jako přílivová vlna překonal vzdálenost, která mně dělila od spolubojovníků.
Nejspíš by to nahlas nepřiznali, ale vypadaly jako kdyby mleli z posledního.
Za jiných okolností bych se asi zeptal, o co jsem vlastně přišel, ale v této situaci, jsem toho raději nechal.
”Athéno.” Zahučel jsem na bohyni moudrosti, kterou jsem se rozhodl chránit. Mezitím, co jsem balvanem drtil potvory. Ukázalo se, že poslední čas, spolu tvoříme ne tak úplně špatný tým.
Můj otec se o sebe bude muset postarat. Nejsem tady kvůli němu. Jsem tady protože by tu má drahá polovička byla také, kdyby byla v pořádku.
”Máme nějaký plán?” Zatím to vypadalo, že se snažíme, co nejvíc příšer zničit a přitom nezahynout.

Hod


 
Snový průvodce - 24. listopadu 2019 16:37
gral_bohu7694.jpg
Sliby se mají plnit
~Thór + Matet, Her-Ur~

Hórus se na tebe uznale podíval, že se dělíš s něčím, co pro tvůj panteon bylo posvátné. Zlatá jablka nebyla pouhé ovoce, které umí prodlužovat život. Byla to jakási vaše modla. Podobně jako ambrózie Řeků.
Bůh od tebe převzal kousek jablka. "Uvidím, co se dá dělat, ale teď je Mesetef pod skalpelem, takže chvíli potrvá, než budu moct se Serqet promluvit," došel k dvoukřídlým dveřím a stiskl tlačítko na straně.

"Lepší se aspoň?" zeptala se starostlivě Matet. Ze vše štírů k ní měl právě Mesetef nejblíže. Zachovali si podobu, která se nejvíce blížila domovu. Podle jejich snědé pletí a celkové konstituci, se dali snadno označit jako Arabové, i když Matet to moc neměla ráda, protože vyznávali víru, která šla absolutně proti ní. Ač by se ráda vydávala za občanku Egypta, raději skončila u Británie, kde to bylo o něco jednodušší. Mesetef to neřešil vůbec, protože nějaké občanství ho nezajímalo. Pokud po něm někdo chtěl doklad, buď se vymluvil na to, že jej nechal doma, nebo se prostě vypařil potom, co dotyčnému promazal paměť.

Her-Ur se podíval na Matet. "Netuším. Co jsi byla pryč, tak nikdo nevyšel. Tohle mu snad pomůže," potěžkal kousek jablka, jako by to byl poklad. Hned na to se otevřely dveře a vykoukla žena oděná do chirurgického mundúru.
"Nechci znít nezdvořile, ale dokud nebude po operaci, tak..."
"Mám něco, co by mu mohlo pomoct," ukázal ovoce. "Potřebuju mluivit s doktorem."
Sestřička vzdychla. "Na sál přímo nemůžete, pane, ale aspoň můžete počkat za oknem. Budete se muset převléct."
"Není problém," pak se ještě podíval na tebe a Matet. "Počkejte tady nebo běžte do bufetu. Jak budu něco vědět, hned vás najdu," s tím vešel dovnitř a dveře se opět zabouchly. Červené světlo svítilo snad ještě hrozivěji než předtím.

Matet vzdychla a sedla si na židli. "Jak Mesetefa znám, tak ho jako obvykle převládla zvědavost a kvůli ní je teď pod skalpelem," opřela si bradu o dlaň. "Opravdu doufám, že to jablko zabere."

*O hodinu později*

Dveře se otevřely. Jako první vyšel Her-Ur, postavil se na stranu, aby přidržel dveře, když jimi projíždělo lůžko s Mesetefem. Na to, že byl ještě před chvíli na chirurgickém stole vypadal dobře. Víčka měl zavřené a klidně oddechoval.
Jako poslední vyšel Serqet. Usmál se na všechny okolo. "Bude v pořádku," ujistil všechny přítomné. "Díky za kousek jablka. Bylo hodně nápomocné. Sice jsem si netroufl podat mu ovoce vnitřně, ale na rány to byl jako zázrak. Počítám, že kolem půl hodiny se probere a bude moct normálně mluvit. A," na chvíli se zamyslel, "rychle se stavím u sebe v kanceláři a hned budu u Váliho. Omlouvám se, že jsem tam nemohl být hned."

Z ničeho nic ti začal vyzvánět Váliho mobil. Když ses podíval, kdo to je, viděl jsi na displeji Forsetiho jméno. Když jsi to zvedl, ozval se na druhé straně jeho hlas. "Jsem tady. Čekám venku před vchodem. Stráže všude kolem jsou normální? Co je vůbec tohle za místo?" pokud ses pořádně zaposlouchal, tak jsi zaslechl štěknutí psa. Že by Garmr?

 
Dionýsos *Otec Dennison* - 22. listopadu 2019 03:33
9c70b78c98e6f8b55983e3a18453303b7444.jpg
Bluemoon
Mesetet

S veškerou pokorou a velmi trpělivě jsem vyčkával na to, až se začne cokoliv dít. Na tváři mi hrál přátelský úsměv, jasně říkající, že jsem sem přišel v míru.
Slyšel jsem zvěsti o tomto místě a hlavně o tvorech, co zde pracují. Velmi nerad bych si někoho z nich proti sobě poštval.
Nechal jsem tam peníze, jak za svou vodu, tak i za panáka a přidal ještě poměrně tučné dýško. Je třeba si dělat dobré vztahy. Kdybych to předtím nedělal, vůbec bych o tomto místě nevěděl a nikam se s takovou vůbec nedostal.

Následoval jsem slečnu, jako pejsek svého páníčka. Byl jsem si naprosto jistý, že bych tam jinak nebyl schopen trefit.
Tanečnice, které jsme cestou potkaly na mě nepůsobily žádným dojmem. Stejně tak ani jejich sukně. Byla to práce, jako každá jiná a měla určitý dress code. A pokud je to bavilo a nevadilo jim to, tak bylo všechno v naprostém pořádku.
I jim jsem věnoval přátelský úsměv a následně si hleděl svého.
Už dlouho jsem nebyl tím dávným mužem, vzývající život a užívající si každé chvíle.

Její slova mě naprosto zarazila. Donutilo mně to překvapeně zamrkat a na chvíli naprosto zbavilo slov.
”Nic takového si nemyslím, madame.” Neuniklo mi, kde stojí a vůbec jsem se jí nedivil. Neměl jsem jí to ani trochu za zlé.
”Jak jsem předtím říkal, jsem tu kvůli informacím. Stejně jako vám, tak i mně se lidé rádi svěřují. Bohužel mé poslední informace, mě právě dostali až sem k vám.” Začnu vysvětlovat. Rozhlédnu se kolem sebe, pohledem pátrajícím po kamerách nebo čemukoliv podezřelému, než jsem se rozhodl rezignovat a svěřit se i tak.
”Věřím, že nejsem jediný, kterému se zdál určitý sen s pár anděly a hovořícími o nějakém grálu.” Ta slova jsem šeptal téměř neslyšně, ale i přesto tak, aby jim rozuměla.
”Kolik mě bude stát jakákoliv informace, která by mi jakkoliv pomohla? Stačil by i náznak či jen tolik, abych našel další ze svého panteonu.” U posledních slov jsem se lehce zašklebil. Bylo mi naprosto jasné, že nebudou radostí bez sebe, když mně uvidí. Ale i přesto se k nim musím dostat. Občas cesty osudu nejsou příjemné, ale pokud splňují účel, tak jsou dostačující.
Peníze jsem měl schované na bezpečném místě, ale nebyl problém se k nim dostat. Nebral jsem si je z čisté prozřetelnosti.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 20. listopadu 2019 23:35
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V NEMOCNIČNÍM KŘÍDLE
Matet, Her-Ur




Mrzí mně, co se včera večer stalo. Matet je velmi milá a mám ji rád a přes to sem nedokázal dodržet slovo které sem jí dal, jen kvůli tomu, že mně zaslepila zlost. Taková situace se už nesmí opakovat, nerad bych od sebe začínal lidi odhánět. Co se jablka týče, sem rád že to vidí stejně. Nevím zda to nějak pomůže, fakt nemám nejmenší tušení, ale i tak mám naději. Sakra, když to nás bohy dokáže činit nesmrtelné, pak to přeci musí aspoň "vyléčit" toho štíra!

Trochu se pousměji když mně Matet bere za ruku a vyrážíme. Když se mně zeptá, tak prvně sklopím hlavu a maličko si povzdychnu. "Já sem v pořádku, nedělej si starosti.. Co se toho včerejška týče, chci se omluvit. Za to že sem tam s tebou ráno nebyl a že sem ti málem ublížil. Víš.." Chvilka zaváhání a pak se podívám přímo na ni. "Nebylo pro mně lehké ho vidět. Ódina.. Dříve to býval můj vzor. Vzhlížel sem k němu. Vždy sem chtěl být jako on... Pak když začínali jít věci do háje, on neudělal nic. Dokonce ani když domov napadli andělé, jen tam tak seděl a sledoval jak nás ničí. Nebojoval. Tehdy se vytratilo všechno co sem k němu cítil, kromě zlosti. No a když sem ho spatřil za tím barem, prostě se to ve mně zlomilo.


Vím, že mně to nijak neomlouvá, ale chci aby jsi věděla proč k tomu došlo".
Na to má myslím právo. Stejně jako Her-Ur. Když nad tím teď přemýšlím, možná sem mu trochu křivdil. Asi s ním budu muset taky promluvit, až bude trochu klid..



U výtahu nic neříkám, jen se na tu sestřičku aspoň mile usmívám. Vypadá opravdu hrozně, kdo ví jak dlouho byla vůbec na nohou. Být to na mně, dal bych jí klidně den či dva volna, jistě si to zaslouží. Zejména jestli i ona patří k těm, co se starají o Mesetefa. Sestřičce pak mávnu na rozloučenou když vychází z výtahu a brzy vycházíme i my. Ohh.. Fuj! Lehce cuknu hlavou a otřu si nos. Jako když někdo čichne k opravdu silnému pití. Napadá mně, zda to tu s tou dezinfekcí nepřehánějí. Ale asi je lepší udržovat čistotu, než pak litovat. Prostě se snažím příliš nedýchat nosem (né že bych to tedy vůbec potřeboval) a míříme dál. U místa kde právě operují štíra sedí na lavici Stark. "Hóre". Pozdravím já jeho, podívám se na Matet a pak zpět na něj.


"Plním slib, který sem včera někomu dal". Z kapsy vytáhnu ten kousek jablka a rád bych jej předal Her-Urovi tak, že mu podám ruku a lehce ji stisknu. Při tom v té jeho nechám obsah mé. "Kousek z našeho zlatého jablka. Není to moc, ale snad pomůže.. Jestli můžeš, nečekej a jdi hned za Serqetem, ať s tím něco vymyslí". Donutit štíra to spolknout, nebo vymačkat do kapačky, to už je na nich. My se tu můžeme jen posadit a čekat.
 
Snový průvodce - 20. listopadu 2019 19:26
gral_bohu7694.jpg
Skoro nekonečná bitva
~Athéna, Áres + Zeus~
Áreův balvan: zbývá kol 5

Když Athéna vyslovila svou otázku, zem se tak zatřásla, že se pravé křídlo brány utrhlo a spadlo přímo na nestvůry. Většina z nich vyděšeně zapištěla a stáhla se zpět do Tartaru.
"Hodně," ustoupil Zeus a zakrýval si na paži ošklivou ránu. Také mu začínaly docházet síly a příliv potvor neměl konce. I když jste měli chvíli oddechu, nestvůry se vzpamatovaly velmi rychle a začaly znovu.

Zeus chytl jednu nestvůru pod krkem, zatímco se mu druhá sápala na záda a zkoušela jej srazit na kolena. Bylo to něco podobného, jako se pokoušet shodit most jenom tím, že kopete do jeho masivních betonových základů. Vzduch zajiskřil a potvora odlétla neznámo kam. Pak další proud blesků vyslal do tlupy před sebou. Spálené maso šlo cítit na sto honů. Po tomhle kousku však Zeus vypadal unavenější víc než před tím.
"Mu... musíme to strhnout," ustoupil o krok dozadu, když se mu málem do ramene zaklestily drápy.

Jako na zavolanou se přiřítil Áres se svým obrovským balvanem.



A zase budeme házet
 
Snový průvodce - 20. listopadu 2019 18:54
gral_bohu7694.jpg
Free hug
~Thór + Matet~

Matet byla tvým obětím zaskočená, že na chvíli ztuhla, ale po chvíli se uvolnila a nakonec byla ráda, že jsi to udělal. Na chvíli spočinula hlavou na tvé hrudi, než se odtáhla spolu s tebou. Podívala se na tebe už o něco uvolněnějším pohledem a s pozvednutým obočím se zeptala: "K sálu?" když jsi jí ukázal kousek ovoce, hned jí to došlo. "Za to nic nedáme," chytla tě za ruku a vedla tě rovnou k výtahu.

"Jak jsi na tom ty?" zeptala se tě, protože sama byla svědkem tvé zloby vůči otci. V podstatě jsi ji nedal spát, i když druhým důvodem byl Mesetef, který právě ležel na sále. Dokonce chvíli uvažovala, zda udělala dobře, že ti vyjádřila důvěru. Když se nad tím zamyslela, došla nakonec k názoru, že by byla naštvaná stejně. Taky za to mohlo i to, že se do tebe dost očividně zakoukala.

Výtah cinkl a rozevřely se dveře. Byl prázdný, ale spolu s vámi přistoupila sestřička, která měla už značné kruhy pod očima a sem tam ji hlava trochu cukla.
"Běž domů, Helen," navrhla ji Matet. "Vypadáš hrozně. Měla by sis odpočinout."
"To mám v plánu," Helen ujistila štírku. "Snad dojdu do šaten," pokusila se o pobavený úsměv, ale ten ji v tu ránu ochabl, jak byla znavená.

Helen vystoupila o patro dřív. Vy jste museli níž, kde bylo chladněji a desinfekce štípala v nose a očích. "Tudy," pobídla tě Matet a zamířila rovně chodbou a zastavila se až u dvoukřídlých dveřích, nad kterými teď svítilo rudé světlo. Na lavici seděl Her-Ur s lokty opřenýma o stehna. Když zvedl hlavu, jeho tvář byla strhaná a jeho klid byl pryč.
"Thóre," pozdravil tě jménem a kývl na Matet. "Co ty tady?"

 
Athéna *Annabeth Ness* - 20. listopadu 2019 17:46
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Primus inter pares
~ Já, Zeus a později Árés ~



S otcem jsem měla vždy komplikovaný vztah. Předpokládám ale, že to by se stalo každému, kdo byl při narození doslova vyskočit z otcovi lebky, neboť se pokusil spolknout jeho matku, kterou proměnil v mouchu, aby ho neotravovala (jako kdyby byly mouchy proslulé tím, jak moc člověka neotravují). Také proto, že očekával, že budu chlapec, který bude natolik silný, aby ho svrhl a nastoupil na jeho místo. A místo, aby byl rád, že jsem dcera, stejně chytrá a silná jako syn, akorát bez zbytečných mocenských ambicí, zdál se tím faktem, že ho nesvrhnu, téměř zklamán (mužská ješitnost je pro mne občas vážně zarážející).

"Neměj obavu, otče, společně odrazíme cokoliv." ujistila jsem ho, možná poněkud namyšleně, než se na nás vrhla doslova horda příšer. Některé připomínaly zvířata, jinak už ani moc ne, ale všechny do jednoho toužily po útěku. Kdyby to byly stvoření, se kterými se dá rozumně domluvit, snad bychom mohli vyjednat jejich propuštění na povrch. Jenže tahle sorta by jenom vydrancovala zemi a sežrala každého smrtelníka, na kterého by přišla. A to nemůžeme dovolit.

31%

S tím odrážením to zase tak slavné nebylo. (Ale kdy to s mými plány dopadlo poslední dobou dobře, že ano?) I když se mi se svým kopím prozatím dařilo držet si odstup, většina potvor mi zasadila ránu, kousnutí, škrábnutí, poleptání a dalších radostí. Nikdo neunikl, ale po nějaké době boje jsem začala vypadat jako by se přes mě přehnalo stádo volů. Šla na mě i únava.
"Kolik jich tu ještě je?!" zeptala jsem se do vzduchu, ale byla to spíše řečnická otázka. Kdo to mohl vědět? Tartaros byl tak rozlehlé místo, že jich klidně mohly být celé legie. Proud zatím rozhodně neustával.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 18. listopadu 2019 17:54
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

ZA ZKOUŠKU NIC NEDÁME..
Loki, Matet




Tušil sem že to Lokiho příliš nepotěší, ale nevadí. Aspoň sem stačil odkrojit kousíček z toho jablka, než si truhličku vzal zpět k sobě. "Buď pustí mně a nebo Matet. Proč by né, když bych mohl někomu z nich pomoci?" Možná i zachránit život. Stále nevíme jaký by na štíry mělo účinek to jablko, ale to se nedovíme, dokud to někdo nezkusí.

Trochu si povzdychnu když se Loki začne začne ptát na Helu. Podívám se na Nárviho a pak zpět na něj. Myslí si, že by u ní jablko nepomohlo,ale já doufám že ano. Jinak by musela vyrůstat jako každé jiné dítě, případně by takhle zůstala už na furt a to by bylo horší. "Na Helhaimu jí svrhla jedna ženská. Anděl.. Zavřela jí v žaláři a mučila ji. Nevím jak dlouho a co všechno jí provedla, ale muselo to být strašné, když z ní zbylo jen tohle". Kdo ví, zda by to vůbec mohlo být horší. Hela se musela cítit hrozně, celé ty věky sama a najednou se stane něco takového. Ani nad tím radši nechci ani moc přemýšlet.


Co se Sigyn týče, to už Lokimu nic neříkám, chápu že nemusí mít náladu teď řešit takové téma. "Pokusím se to vyřešit co nejrychleji". Řeknu tak nějak oběma, otočím se a vyrážím. Netrvá dlouho, než potkám Matet. Štírka nevypadá moc dobře, je mi jasné že o Mesetefa musí mít strach. Vůbec se tomu nedivím, pokud je na tom tak špatně. "Ahoj". Pozdravím a po zaváhání štírku obejmu. Nejsem si jistý jak na to bude reagovat, ale vypadá na to, že by něco takového uvítala. Pohladím ji konejšivě po zádech a pak se po chvilce odtáhnu. "Pojď. Veď k sálu". Poprosím ji a pak z kapsy vytáhnu ten kousek jablka.


"Nemám tušení jak to účinkuje na vás štíry, ale pokud je silný aspoň jako ty, tak myslím, že by mu to mohlo pomoci. Buď to sní a nebo se to rozmačká do infuze. Určitě z toho bude aspoň pár kapek".
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17733502388 sekund

na začátek stránky