Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:36Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
Thór *Chris Hemsworth* - 03. března 2019 12:52
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V PASTI?
~Loki, Váli, Nárvi, Hela, Matet, Tjefet~




Pořád sem nevěděl zda tomu egypťanovi mohu věřit nebo né, ale v momentální situaci nám nic jiného nezbývá. Matet už trochu znám a ona byla vždy milá. Proč by spolupracovala s nějakými "zloduchy?" Informace že zbraně andělů mizí spolu s nimi je pro mně nová, i když nevím zda nějak užitečná. Proč tedy nezmizela i tahle dýka? Azrael mi ji dala. Zřejme to mohla nějak ovlivnit. Hórovo oko? Netuším co by to mohlo být, ale pokud nám to pomůže...


Během chvíle přijde Matet. Neušlo mi, jak pro ni změnil ta nosítka. Nevím zda je to nějaká jeho magie nebo něco jiného, ale je to celkem působivé. Zdá se, že Štíři toho umí více než sem si myslel. Fakt že nás Tjefet bude muset vzít na dvakrát mně nijak netěší, ale asi to jinak nepůjde. "Dávej pozor". Řeknu Nárvimu ještě než zmizí.


Byla to jen chvíle, ale i to stačilo aby se u mně ukázala nervozita. Nevím co teď s Nárvim je, ale snad by mu neublížili. Konečně.. Štír se vrací a můžeme vyrazit i my. Nijak mi nevadí že se mně skoro všichni drží, nějak se tam dostat musíme. "Můžeme". Řeknu když jsme všichni připraveni a během chvilky jsme.. někde jinde. Hned se začnu zvědavě rozhlížet. Tak tohle je to Hórovo oko, jo? Někdo by to asi mohl považovat jen za ozdobu, já však tuším že v tom bude něco více.


A to se mi také během chvíle potvrzuje. Loki i Váli padají na kolena a přijde mi to, jako by je někdo upaloval zaživa. "Co má tohle být?!" Řeknu naštvaně štírovi. Na něčem takovém jsme se nedomluvili. Začínám mít špatný pocit, jako bychom mu skočili na špek. Proč by nás sakra zrazoval? Neprošli kontrolou? To znamená jako co?! Né že by se obtěžoval mi něco vysvětlit, místo toho bere Lokiho s Válim a já tu zůstávám s Helou. Do hajzlu! Tak tohle nešlo tak jak sem doufal.


Mám dost nepříjemný pocit a sem naštvaný, ale je tu se mnou Hela a tak se kvůli ní snažím být v klidu, nerad bych ji zbytečně třeba vystrašil. "Neboj, všechno bude v pořádku". Řeknu jí mile a pohladím ji po vlasech. Jestli jsou zde nějaké dveře, tak na nic nečekám a zkusím je otevřít. Musí tu být přeci někdo, kdo mi vysvětlí co se to tu sakra děje. Doufám, že už všechno půjde dobře, ale i tak mám ruku na dýce a sem připraven ji použít, kdyby bylo třeba.
 
*Árés* Alexander Rubin - 02. března 2019 16:07
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Že by konečně cesta ven?


NPC Apollón, budoucí švagr?

Kdybychom teď byli na poušti, nejspíše bych to nazval fata morganou. Mohl to být pouhý optický klam, který si naše ztrápená mysl z tohoto místa převzala po svém. Co když jsme celou dobu naháněli jen výplod naší fantazie? Co když nás touha po světle a možnosti odejít natolik zaslepila?
Do prdele. Do prdele. Do prdele. Ulevil jsem si v duchu. Na slova jsem neměl síly, popadal jsem dech, jak jsem se snažil dohnat šíleného Boha, který teď seděl na zemi a plakal.
Možná bych se k němu přidal, zoufalý jsem byl na to dost, ale to bych nesměl zaslechnout ono podivné škrábání.
Co to k čertu?
Neznělo to vůbec příjemně a blížilo se to. Dle toho jak můj kolega vyjekl, jsem to neslyšel pouze já. Země se nepříjemně otřásla a strop také zaprotestoval.
Skvěle… takže nejen, že jsem skejsl tady, ale taky budu uvězněný pod stropem. Opravdu úžasné.
Ale to už jsem řešil jiný problém.
”Co to k čertu je?” Zeptal jsem se šíleného Boha. Ani ve snu by mně nenapadlo, že by mohli být v Tartaru krtci, takže to s jistotou muselo být něco jiného.
Chvíli jsem uvažoval nad tím, jestli nemám začít stejně jako oni hrabat. Nejspíše to dělali z nějakého důvodu, třeba aby si zachránili krk, když se ten strop na ně sesype.

Jenže poté se stěna pohnula a ty ubohé tvory zabila, v té chvíli jsem byl rád, že jsem zůstal stát na místě.
”No ták, Apollóne, musíme jít.” Pronesl jsem k němu a natáhl k němu ruku, abych mu mohl pomoct na nohy.
”Tvoje sestra by mně už nechtěla nikdy vidět, kdyby se ti něco stalo… tak pojď. Musíme jít.” Doufal jsem přitom, že mi zmínění jeho sestry pomůže.
Neměl jsem nejmenší tušení, kudy bych se měl vidat a nepočítal jsem už s tím, že by snad on věděl kde jsme a kam máme jít. Jediné co jsem měl jasné bylo, že nechci dopadnout jako ti krtků podobní.
 
Snový průvodce - 02. března 2019 10:27
gral_bohu7694.jpg

Start: chata, cíl: Nekhen Limited v Londýně
~Thór, Loki, Váli + Nárvi, Hela, Matet, Tjefet~

Tjefet počkal, až Loki, popř. i s Válim, zajde do pokoje pro Matet. Pak přistoupil k Thórovi a prohlédl si dýku. "Hm, zvláštní. Pokud vím, tak většinou zbraně andělů zmizí i spolu s nimi, jinak by se jich válelo po světě hafo," nutkavé dotknutí dýky bylo zastaveno tvým škubnutím ruky, v níž jsi chladnou zbraň držel. "To nedokážu říct, ale vezmu vás do části budovy, kde Hórovo oko zkontroluje, jestli to je nějak nebezpečný," podíval se na Thóra a taky jeho pohled padl na malou Helu a lehce se uculil.

Dalším krokem bylo dostat Matet na nosítka. Tef na chvíli zmizel ven, a když se vrátil, postrkoval levitující nosítka před sebou. Když si všiml, že Matet dokáže stát na nohou, i když za pomoci, luskl, a z nosítek se stalo levitující křeslo. Štírka po něm střelila pohledem. "Můžu jít sama, Tefe."
"Sedej a je nějaký dobrovolník, co půjde s ní?" podíval se po všech.
"Já půjdu," ozval se Nárvi.
"Ok, vezmu vás jako první a pak se vrátím pro zbytek," počkal, až se Matet posadila, položil ruku na opěradlo a potom pokynul Nárvimu, aby přišel blíž.
Loki v tu samou chvíli vykročil, ale syn jej zastavil. "Budu v pořádku. Sejdeme se na místě," a jakmile to dořekl, položil Tef na něj volnou ruku a najednou byli pryč.

Trvalo pár minut, než se Tjefet opět objevil, což v některých mohlo vyvolat podezření. "A teď vy. Nemám tolik rukou, takže se nějak chytněte," nechal vás, ať se pochytáte. Thór dopadl jako vánoční stromeček, protože Váli neměl v plánu se byť otce dotknout. Pak Tjefet položil ruku na Lokiho rameno.

Garmr měl jiný způsob přemisťování, dokonce i Matet. Možná to záleželo na charakteru daného štíra. S Tjefetem to bylo zvláštně klidné. V jednu chvíli jste byli na chatě a v druhé jste stáli úplně na jiné podlaze. Když jste se podívali před sebe, vyselo nad vámi Hórovo oko ve své blyštivé kráse. Mělo dva efekty, respektive tři.

Thórova dýka nejevila známky, že by byla opatřena nějakým hledáčkem. Na druhou stranu Loki i Váli vyjekli bolestí. Loki padl na kolena s rukou připlácnutou na hruď. Tělem se mu prohnala nesnesitelná bolest a horkost, že měl pocit, že ho někdo hodil na rožeň. Podobnou pulzující bolest a horkost cítil i Váli, ale místo hrudníku si držel levou paži nad zápěstím. U Lokiho to moc nešlo vidět, ale Válimu se místo, kde jej to nesnesitelně bolelo, tvořila rudá skvrna.

"Ehm, to může být problém," pronesl s obavou Tjefet. Zvedl ruku a opět luskl. Hórovo oko přestalo zářit a místnost potemněla. Šly slyšet jenom znavené unavené výdechy dvou bohů na kolenou. "Moc se omlouvám, ale neprošli kontrolou," na to výdechy utichly, a když se Hórovo oko znovu rozzářilo, zůstal v místnosti Thór s Helou sám.

***

~Váli, Loki~
Místnost náhle zmizela. Měli jste pocit, že letíte a něco měkkého vás tlačí na záda, což vás přinutilo se narovnat. Když jste zamrkali, leželi jste v pokoji, která vypadala jako nemocniční. Ruce i nohy jste měli připoutané a doznívající bolest vás požírala zevnitř. Byli jste zpocení a sem tam jste měli problém, že se vám pohled trochu zamlžil. Když jste se pokusili využít nějakou ze svých schopností, nešlo to. Místo toho se stěny rozzářily rozličnými znaky, mezi nimiž jste zahlédli i runy. Jinak bylo ticho.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 02. března 2019 10:27
loki94861.jpg
Konečně se někam pohneme
~Thór, Váli + Tjefet, Matet + Hela, Nárvi a Garmr~

Hlavou mi kolovaly černé myšlenky. Co když všechno tohle byla jedná velká past, do které dobrovolně skočíme? Měl jsem neodbytný pocit, že je něco špatně. Aniž bych to tušil, škrábal jsem se na hrudníku.

Moje pocity byly o to horší, když jsem viděl svou dceru na Thórově klíně. Popravdě jsem ji nikdy neviděl vyrůstat. Ani jsem velmi dlouho netušil, že mám dceru a další děti, které jsou kdoví kde. Mohl tohle být nový začátek? K ní si cestu postupem času najdu. Otázkou byl Váli. Letmo jsem pohlédl jeho směrem.

Tjefet, jak se štír představil, okamžitě začal vydávat rozkazy jako by se nechumelilo. Přivřel jsem oči a střelil po Thórovi pohledem měnící lidi v kámen, když si dovolil nějaký rozkaz udělit i on. Nějak jsem přeslechl slůvko prosím. Možná to byla Hela, jejíž pohled mě přinutil polknout ne zrovna lichotivou poznámku, pořádně se nadechnout a přikývnout. Aspoň že Thór neuměl číst myšlenky.

Ať už šel Váli se mnou nebo ne, došel jsem do ložnice. "Je tu ten štír," pronesl a podíval se na Nárviho, který seděl v křesle, kde předtím já a klimbal. Jakmile mě zaslechl, hlava mu vystřelila a trochu vyděšeně na mě zíral.
"To jsem jenom já," uklidnil jsem ho a přešel k Matet, která se začala pomalu soukat z postele. "Zvládneš to sama?" odpovědí mi bylo bolestivé zasyčení a já v duchu zanadával.
 
Snový průvodce - 01. března 2019 10:43
gral_bohu7694.jpg

Dvě bohyně v Tartaru
~Artemis, Athéna~

Kdyby nebylo spojení se světem živých, které vám předaly Pýthie, dávno byste ztratily pojem o čase, místě a dokonce i samy o sobě. Takhle jste neustále udržovaly mysl čistou a jasnou. Jediný problém v Tartaru byla rozlehlost bludiště. Měly jste to možnost zjistit, když jste vyšly z tunelu. Po levé straně ve směru chůze zela hluboká díra a modravé žilky se táhly do nicoty. Nicméně jste viděly na druhou stranu, kde také byla nějaká cesta a to samé pod i nad vámi. Tartaros nebylo jenom pouhé bludiště, bylo několikapatrové.

Nebylo času nazbyt. Kdoví, jak dlouho nitky života vydrží. Nezbývalo nic jiného, než pokračovat dál a doufat, že narazíte na Área pouhou náhodou.

Trvalo to skoro věčnost, než se konečně začalo něco dít. Zem se pod vámi zatřásla a snesl se prach. Pak se pohnula zeď po pravé straně a začala se blížit ke kraji a hrozilo, že vás vytlačí přímo do díry. Když jste se ohlédly za sebe, tak cestu zatarasila další zeď vysouvajíc se kolmo k cestě.

V dáli jste mohly zahlédnout most vedoucí přes jámu. Na druhé straně se zdálo být vše klidné. Otázka byla, zda to k němu zvládnete.

Rozeběhly jste se jeho směrem a pohybující se stěna vás přinutila, abyste se zařadily za sebe. Athéna jako první a Artemis hned za ní. Vběhly jste do tunelu a hned po několika metrech se cesta rozdělovala na dvě. První vedla rovně, druhá doprava.

Zobrazit SPOILER

 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. března 2019 10:42
artemis_alyss28072.jpg
Dvě světlušky
~Athéna~

Mlčky jsem přikývla a ještě pozorovala svoje prsty. Záře nechtěla zmizet. Nakonec jsem byla za to ráda, protože tohle místo bylo chladné samo o sobě, a kdyby mne neoblévalo teplo, cítila bych se beznadějně. Takhle jsem věřila, že se nám podaří najít Área a vysvobodit jej.

Rozhlédla jsem se, ale absolutně jsem neměla tušení, kudy jít. Co jsem slyšela o Tartaru, jednalo se o nekonečné bludiště. Sloužilo k uvěznění četných tvorů, bohů a lidí. Trochu jsem se obávala, zda nenarazíme na nějaké titány. A kdo ví, co tu všechno bylo.

Před námi a za námi se táhla chodba končící v černočerné tmě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by tudy někdo prošel. Nebýt záře vystupující z naších těl bychom viděly ještě méně.

Ticho bylo téměř ohlušující, ale byla jsem ráda, že se Athéna rozhodla jít se mnou. Bylo to o něco jednodušší. Kdybych tu byla sama, nejspíš bych se zbláznila. Nikde nešlo slyšet ani pípnutí malého ptáčka nebo tiché štěbetání veverek.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 26. února 2019 18:57
valiko34786.jpg
Thórova chata
- Loki, Thor a spol. -

Forseti.
Trochu mě zamrazí při představě, že tu s námi bude a to jsem prve čekal, že vyrazíme spolu. Nyní se cítím lehce nervózně, s ohledem na fakt, že Thór přetlumočí konečná slova jejich domluvy.
Má ještě něco na práci... Musí si něco vyřídit... Co nejdřív...
Představuji si, jak je někde u vody s oběma dívkami, ty vesele štebetají o svým dívčích nesmyslech a on, poté, co zavěsí telefonát jim sděluje, že musí jít. Určitě vymyslí nějaké bezpečné místo kam je musí doprovodit, než se k nám přidá. Jak jim to řekne? Co ony na to?

Tiše si povzdechnu a opru se o zeď u okna. Mlčky sleduji krajinu a cítím se, jako bych tu nejraději ani nebyl. Všichni tu mají co dělat, jsou nějak užiteční, nebo se alespoň o něco snaží... Vidim se, jako něco naprosto zbytečného.
Co tu vlastně dělám?
Selhal jsem v tolika věcech a selhávám dál. Důkazem toho je naprosto přesný okamžik, kdy kolem prochází můj bratr. Mám takovou radost, že je v pořádku, ale... Drtí mé srdce pohled na něj, na jeho strach v očích, bolest, kterou cítí pokaždé, když na mě pohlédne.

Přesně to je důvod, proč, i když se nadechnu, nakonec neřeknu jediné slovo. Nemůžu. Je perfektní příležitost a já nejsem schopen ji chytit. Vím, že bych ji musel chytit z lehka, abych ji nerozdrtil svým stiskem, jenže nevím jak se to dělá. Jsem v tom naprosto ztracen.
Když si vlk, nepotřebuješ slova a neohlížíš se po emocích. Žiješ... A já se pořád nevymanil z vlčího kožichu, bratře...
Pomyslím si teskně, když nakonec prochází se sklenkou vody dál.

Otočím svůj pohled zpět k oknu a nakonec si zapálím další cigaretu. Jsem zvědav, co budu dělat, až mi dojdou.
Jak dlouho asi potrvá, než začnu šílet?
Uzavřu pár vnitřních sázek akorát ve chvíli, kdy kolem mě začne poskakovat Garmr.
Kdybychom oba sundali tyhle masky a vyběhli ven ve své kůži... to by byla hra. Takhle? To je o ničem.

******

Nově příchozího vítám s nicneříkajícím pohledem a podobně jako všichni jsme ve střehu. Nepředpokládám sice, že by nás nutně musel podrazit, ale připravenost ještě nikoho nezabila.
Nemám důvod se vměšovat do jakéhokoli rozhovoru. Po pravdě s nikým, snad kromě Thóra si ani nemám, nebo nemohu nic říct, takže zvolím svou oblíbenou mlčenlivost a hodlám skupinu následovat.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 25. února 2019 20:58
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

NOVÁ TVÁŘ - ODJEZD?
Loki, Matet, Hela, Váli, Nárvi, Garmr a nováček




Myslel sem, že to bude jen chvíle, ale strašně se to vleklo. Kdybych tu aspoň měl televizi, nebo něco na hraní, tak neřeknu, ale tohle? Měl sem dokonce chuť jít ven a skočit do jezera, trochu se opláchnout a osvěžit s ledové vodě. Ale došlo mi, že bych tím mohl zbytečně riskovat a tak si jen dřepnu vedle Lokiho na gauč v obýváku. O lecčem bych si rád promluvil, ale oba dva toho máme dost za sebou a tak ho nechávám si aspoň trochu odpočinout.


"Ahoj. Tak co, vyspinkala ses?" Usměji se mile na Helu a vezmu si ji od Lokiho k sobě. Je to docela zvláštní, sedět vedle sebe a já sem ten, kdo na jeho dceru dává pozor. Nikdy se dle mého příliš jako otec nechoval a s Helou neměl takřka žádný vztah. To vlastně nikdo z nás, možná jen můj otec. Proč se vším musel dělávat takové tajnosti? Proč nechtěl, abychom chodily na Helheim? Že by se Heli bál?


Vidím teď její oči a přijde mi jako nejroztomilejší holčička na světě. Když by se Lokimu podařilo ji vychovat, mohla by být jiná než před tím? Měla by stejnou moc, přes to, že není na svém vlastním světě? Proč ji chtějí oni? Ta ženská říkala že chtějí Helu a né mně.. Proč? Přemýšlím nad různými věcmi, když v tom se ozve klepání na dveře. Vstanu, Helu k sobě jednou rukou přitisknu a druhou instinktivně sjedu ke své dýce. Podívám se na Lokiho a přikývnu. "Můžeš".


Dveře se otevřou a za nimi stojí dosti podivně vypadající chlapík. Na první pohled nevypadá nijak nebezpečně, ale zdání občas klame. I když ho posílá někdo s kým je Matet, bude lepší si dávat pozor, dokud se aspoň trošku nepoznáme. "Odpočívá v posteli". Odpovím na Tefovo dotaz a pak kouknu na Lokiho s Válim. "Zajděte pro ni, prosím". Udělal bych to sám, ale držím v rukou malou.


Ještě jednou si Tjefeta prohlédnu a pak mně něco napadne. Vytáhnu svou dýku a ukážu mu ji. Z ruky ji však nedám. "To mám od jednoho z andělů.. Napadlo mně, zda by nás přes to nemohli nějak vycítit a najít. Nerad bych teď riskoval... Dávno bych se toho zbavil, ale momentálně nemám jinou zbraň. Takže nevím, zda by bylo bezpečné jít i s tím. Aby se pak nezačali potulovat kolem vašeho sídla". Sdělím mu své obavy. Tady nás ještě nenašli, ale před tím by to vysvětlovalo, jak byli schopni mně najít v tom hotelu.


Úplně nejlepší by bylo, kdyby třeba měli nějakého odborníka na zbraně, který by zkontroloval, zda je bezpečné tu dýku používat. Uvidíme, možná budu mít štěstí.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 25. února 2019 20:03
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Tempus fugit
~V Jámě s Artemis~



Inu, tohle se mi tak úplně nepovedlo. Sice jsme se dostaly do bodu, do kterého jsme putovaly, ale jsem si jistá, že obě budeme zmalované modřinami jako velikonoční kraslice. A to všechno jen kvůli tomu, že jistá blondýnka neumí na svých dlouhých nohou pořádně chodit. Musím říct, že jsem se už dlouho necítila tak trapně, jako když jsem sejmula Artemis a společně jsme se vydaly jako klubko hadů cestou k zemi.

Pokusila jsem se pomoci Artemis postavit se, když už jsem jí pomohla dolu, zatímco jsem se sama pokoušela nemyslet na bolest rozlévající po mém těle. Bohyně nebo ne, takhle potlouklá už jsem nebyla už ani nepamatuji. Jestli vůbec někdy.
"To máme štěstí, já si poslední dva dny jako blázen připadám," podotkla jsem, aniž bych zaváhala ve svém postoji. Nikam nejdu.
Věnovala jsem tak Artemis všeříkající pohled, který přesně popisoval kam si má co strčit, aniž bych jí přímo vyzvala. Nejsme si s Áreem blízcí, jako oni dva, ale to neznamená, že ho nechám umřít v této zpropadené díře. Na tohle dno jsem ještě nespadla.
Chtěla jsem ještě něco dodat, ale než jsem se nadála, bylo nebylo, brána se otevřela. A pak náhle nic nebylo. Ani tma. Ani my.

***

Člověk by doufal, že jeho smrt bude alespoň... ne tohle. Zmizíte ze světa jako když se sfoukne plamen svíčky a to je vše. Žádné "probleskl mi hlavou celý život" ani "šel jsem za světlem" jenom prázdnota. Hladová, volající.
Umírání bolí. Je to jako když vás natahují na skřipec a vše tělo se trhá na stále menší a menší kousky, dokud to jde. A protože číslo se nikdy nedokáže dostat úplně do nuly, trvá to dostatečně dlouho, aby smrtelník ztratil rozum.
Ne však my.

"Cože?" dezorientovaně jsem se posadila, obhmatavájíc si obličej a poté i končetiny. Zdálo se, že jsem v pořádku, ale dobře mi nebylo. "Pýthie?"
Na minutu jsem docela zapomněla kdo jsem a proč tu jsem a bylo mi skvěle. Bohužel minuta uteče než se nadějete a za okamžik už mi bylo zase vše naprosto jasné.
"... vidíš to taky?" zeptala jsem se, civíc na záři.
 
Snový průvodce - 24. února 2019 11:11
gral_bohu7694.jpg

Humble servant
~Sigyn~

Zvuk nedaleko zurčícího potoka doplňovalo štěbetání ptáků a šustění listí, když se větvemi prohnal vánek. Sluneční paprsky tvořily na pohybující se hladině odlesky a zároveň tě příjemně hřály na tváři. Seděla jsi na stoličce vedle domu, kde jsi žila se svým manželem Lokim, bohem lží a ohně. I když vaše první setkání nebylo příkladem zamilovanosti na první pohled, důkazem vaší lásky byli dva chlapci, kteří se proháněli po zahradě a hráli si na otrlé válečníky.

Ten vyšší s hnědými vlasy proháněl mladšího bratra, který měl více vlasy jako ty. Oba dva se smáli. Váli a Nárvi. Taková jména jsi jim dala. Malý Nárvi zakopl o kořen stromu, který byl společníkem domu už desítky let. Chlapec se svalil do země a Váli se okamžitě zastavil, aby svému bratrovi pomohl. Opět zazněl smích. Nemusela jsi mít obavy.

Na tvém rameni spočinula ruka a na temeni jsi pocítila teplý dotek rtů. "Drahá," šeptl tvůj manžel Loki u tvého ucha a jeho stín tě úplně zakryl. Klekl si vedle tebe a rukou tě objal kolem pasu. Když jsi se na něj podívala, jeho spokojenost tě konejšila. Takový uměl být jenom vedle tebe a synů. "Jsi připravená?" zeptal se. Chvíli ti trvalo, než sis vzpomněla, na co bys připravená měla být. Bál, který pořádal Všeotec a pozval všechny bohy. Dokonce i Lokiho, který měl pověst takové zábavy vždycky nějak pokazit, ale možná tentokrát s tebou po boku bude držet ústa na uzdě.

Loki se postavil a zamířil k chlapcům. Jako obvykle se k němu jako první rozeběhl Nárvi a Váli zůstal stát opodál. Vždycky mu nějakou dobu trvalo, než došel ke svému otci a nechal si pročísnout vlasy prsty mezitím, co mladší bratr seděl v otcově náruči.

"Má paní," ozval se za tebou Orjan. Jeho snědá kůže byla opakem tvé vlastní nebo manželovy. Když ses na něj podívala, měl hlavu skloněnou. Značky na jeho tváři byly znamením jeho otroctví tvé rodině. Orjan byl darem Ódina za to, že si vezmeš Lokiho. Jako by doufal, že to alespoň trochu napraví způsobenou křivdu. Ty i tvůj manžel jste přijali Orjana do rodiny a byl velmi užitečným pomocníkem, když jste potřebovali pohlídat děti nebo udržet dům v čistotě.
"Šaty máte připravené. Pro vás jsem navíc vybral šperky, které se k nim hodí," sklonil se ještě víc, a když jsi ho propustila, vydal se k Lokimu a dětem, aby předal podobnou zprávu i jemu. Pak přebral Nárviho a Váliho chytil za ruku, aby je odvedl k jídlu.

Loki se na tebe usmál a prsty ti přejel po tváři, když k tobě došel. "Raději bych nikam nechodil," pomohl ti na nohy a ty's vsunula ruku do té jeho. "Vždycky se divně dívají," přes jeho tvář se přehnal stín.

Vaše ložnice byla obrovská. Přes širokou postel byly přehozené kožešiny, ve kterých jste spávali a díky teplu, které udržovaly, vám stačily lehké hedvábné přikrývky, pod kterými se vždy rýsovala vaše těla. Oblečení na bál jste měli položené na křeslech a tvé šperky ležely na toaletním stolku.

***

Nyní jsi žila v domnění, že nenastala válka mezi bohy a anděly a severský panteon nikdy nepadl. Nepamatovala sis na život Sebille Moretti. Všechno bylo tak, jako by to nikdy neskončilo. Loki nezavinil smrt Baldra, i když si zasloužil o to, že kvůli němu bůh přišel o část ucha a na tváři měl ošklivou jizvu. Jeho syn Váli měl stále za vzor Thóra, ale svým otcem tolik neopovrhoval. A nebylo tu nic, co by ti naznačovalo, že je něco špatně.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17339396476746 sekund

na začátek stránky