Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Grál bohů
Družina
| |||
 | Ne že by se něco zlepšilo | ||
| |||
 | Chci další!!! ~Thór~ Měl jsem pocit, jako by mi někdo do hrudi zapichoval kopí se suchým ledem ve tvaru čepele místo z kovu. Stejného výsledku bych dosáhl, kdybych si na ruku nalil vařící vodu nebo ji strčil do ohně. Plameny mi sice nemohly ublížit tolik jako smrtelníkům, protože byly mou podstatou, ale to neznamenalo, že mě to nebolí. Jak se říká, kdo si hraje s ohněm, tak někdo někde zašeptá: 'Karma.' Nevnímal jsem okolí. Agónie mě oslepovala a podlomila mi nohy, až jsem padl a dlaní si tlačil na místo, kde mě to tak urputně bolelo. Možná to nakonec přestane. Ještě chvíli. Ne? Ani jsem nepostřel, že mě někdo uchopil za paži a najednou jsem byl jinde. Jen matně jsem si uvědomoval, že je na tom Váli podobně. Moje mysl byla roztroušená a já dokázal jenom křičet. Nebo jsem si to jenom představoval. Slyšel jsem hlasy. Plno hlasů. Pak někdo začal zvyšovat hlas. Netušil jsem, co se dělo. Chtěl jsem jenom jedno. Ať už ta bolest přestane. Rozerval jsem si košili a začal se drásat. Někdo mě chytil, ucítil jsem štípnutí, a pak jsem se ponořil do podivné letargie, kdy jsem postupně ztrácel vzpomínky na to, co se stalo od chvíle, kdy jsme se přemístili z chatky. Pamatuju si jenom to, že jsem najednou ležel na lůžku, připoutaný a s palčivou bolestí na hrudníku. Snažil jsem se osvobodit, ale čím víc moci jsem vypouštěl, tím větší tlak na mě působil. Měl jsem najednou dojem, že ležím ponořený v bublině. Nedokázala jsem se pohnout. Někdo se sem tam objevil, aby zkontroloval, jak na tom jsem. Natočil jsem hlavu na stranu a jen těžce zaostřil na svého staršího syna. Dal jsem ruce v pěst, opět mi tělem projela nesnesitelná bolest. Moc dobře jsem věděl, co je zdrojem. *** Když jsem oči otevřel znovu, viděl jsem nad sebou jiný strop. Nebo to bylo celé sen? Žádná bolest, žádná runa. Pohnul jsem se a zjistil, že mám ruce spoutané, ale nohy mám volné. Pak jsem si zpětně uvědomil, že bolest neustala. Byla stále tady. Zaryl jsem si nehty do dlaní, až se mi vyřinula krev. Ani to nepomohlo. Zaskučel jsem. Ať už to skončí! Trhl jsem sebou ve snaze se od bolesti osvobodit, ale bylo to jako učit rybu dýchat nad vodou. Jestli se mnou někdo byl, neměl jsem šanci ho vnímat, jelikož mi hučelo v uších a oči jsem měl zase zavřené. Jako by bolest měla pominout, když nic neuvidím. | ||
| |||
 | ČEKÁNÍ Serqet nijak neřeší to co sem mu řekl a tak není nač čekat a můžeme jít dál. Hmm.. takže tohle je ono? Takový slabý tlak, jako při nějaké nepovedené masáži. Čekal sem že to bude mnohem horší, takže sem rád že není. I když Loki a Váli to evidentně vnímají zcela jinak. Vidět je takhle z blízka, je to jiné než za tím sklem. Opravdu nevypadají moc dobře. A co teprve když doktor Válimu odkryje zápěstí. No nazdar.. Vím jaké to je, dotknout se žhavého kovu a dívat se pak na následky. Tohle však vypadá mnohem hůř. A ještě k tomu si něco mumlá, nerozumím um však ani slovo. Což je docela na prd, mohl by jen tak mluvit z cesty, ale také by třeba mohl říkat něco podstatného. Podívám se na jeho krk, kde měl předtím řetízek s mým kladivem a pak na jeho tvář. "Neboj chlapče. Budeš v pořádku". Pronesu k němu tiše a pak se podívám na Lokiho. Doufal sem, že aspoň on na tom bude o něco lépe, ale nevypadá to tak. Kdokoliv na ně dal ty runy, musel dobře vědět co dělá. Budeme na to muset najít nějaký "lék" co nejdříve, protože se bojím, jak by mohli vypadat třeba za týden. Pokud vůbec tak dlouho vydrží... S přenesením Lokiho samozřejmě pomohu. Zvládl bych to i sám, ale nevadí. Sem připravený pokračovat dál, takže se řídím dle Serqetovo instrukcí. Přeci jen se tu vyzná mnohem lépe než já. Konečně pak najdeme jeden z pokojů kde přendáme Lokiho a bude tam moci zůstat. Netěší mně že ho musíme znovu poutat, ale chápu to. "Dobře". Přikývnu jen když se zmíní i o nohách. "Počkám tady. Myslím že bude dobře, až se probere a uvidí povědomou tvář". Pokud tedy bude schopný vnímat a pozná mně. Doktorovi zatím poděkuji a poprosím ho aby se ještě podíval při odchodu na Nárviho. Musí to pro něj být těžké, jen čekat, nemoci nic dělat a vědět že otec a bratr jsou v ohrožení života. Pro mně to tedy těžké je. V boji bych jim oběma bez váhání pomohl, ale teď se cítím docela bezmocně.. Na chodbě si z automatu vezmu kávu a posadím se vedle Lokiho lůžka. Chvíli jen tak sedím, přemýšlím a upíjím svou kávu. Nakonec mně to přestane bavit a tak aspoň vytáhnu svůj mobil, tedy ten který sem dostal od Matet a začnu jen tak brouzdat na internetu. Asi to k ničemu nebude, ale můžu se aspoň podívat zda nenajdu něco o runách a prokletích. Třeba by se hodilo zkusit najít i to, kdo by byl schopný něco takového udělat. Vím že tam mohou být převážně hlouposti, ale kdo ví. Možná bych měl štěstí. A nějak se zabavit musím... | ||
| |||
| Přemístění Lokiho | ||
| |||
| V NEMOCNICI Chlapcova slova mně příliš nepotěší. Také sem v minulosti žádnou runu na Lokim neviděl, ale je pravda, že od té doby co jsme byli doma už uběhlo mnoho času. Tedy to asi bude jak řekl Nárvi, někdo jim je musel dát nedávno. Ale kdo a jak? Pravda že Váliho sem potkal jen před chvílí, ale s Lokim sem byl velice často, třeba i když jsme spolu točili. A vždycky vypadal že je v pořádku. Napadá mně, že by s tím mola mít něco společného Sigyn, ale proč by to dělal? Přeci by neubližovala svému synovi! S Lokim a Válim to je ještě horší než sem si myslel. Musí to být hrozné, úplná agónie, být takhle připoutaný k lůžku, nemoct se ani hnout a cítit jen bolest. Docela se bojím o Váliho, kdo ví jak na něj může něco takového zapůsobit. Dost by mně štvalo, kdyby po tom měl třeba nějaké psychické problémy. Nechávám promluvit Nárviho se Serqetem a když přijde řeč na tu návštěvu, tak přikývnu. Nemám strach že by se mi tam něco stalo. "Samozřejmě.. Nemusíš se bát, oba budou v pořádku". Odpovím Nárvimu s povzbudivým úsměvem a lehce ho poplácám po rameni. Teď to příliš dobře nevypadá, ale udělám co půjde, abych jim pomohl. "Bude to jen chvíle. Zatím dávej pozor na sestřičku". Řeknu mu ještě a pak už s doktorem můžeme vyrazit. Když se pak zastavíme u dveří, tak se na Serqeta podívám a poslouchám. Kouknu na tu injekci a zamračím se. Moc se mi to nelíbí, ale asi toho moc v téhle situaci nezmůžu.. Pozorně si vyslechnu všechno co doktor říká a pak přikývnu. "Dobře, souhlasím". Řeknu mu a ještě než otevře dveře, tak chytnu jeho ruku. "Ale aby bylo jasno.. Všichni čtyři, Loki, Váli, Nárvi i Hela si toho opravdu hodně prožili. Hlavně tedy malá Hela. Myslím že několik posledních stovek let velice trpěla.. Možná že je malá, ale asi by pochopila když by se něco stalo někomu z její rodiny. Takže tohle neber jako výhružku, ale ve vlastním zájmu udělej opravdu všechno co půjde. Když by bylo cokoliv zapotřebí, tak stačí říct. S penězi nebude problém". Nerad bych aby si myslel že sem nějaký surovec a nebo hlupák, ale tady jde o moji rodinu. Né vždy jsme spolu vycházeli, ale mám každého z nich rád. Položil bych za ně život. I za Lokiho... Pustím doktorovi ruku a přikývnu že můžeme jít. Sem zvědavý zda budou schopni aspoň vnímat. | ||
| |||
| Tajemné runy | ||
| |||
| V NEMOCNICI Tak tohle bude na dlouho.. S tím "doktorovo" přístupem si říkám, čím jsme si tohle zasloužili. To vážně Stark nemá někoho aspoň trochu normálnějšího? Je mi jedno zda rád opakuje věci dvakrát a nebo né, ale Nárvimu to říct mohl. Není pěkné nechávat ho takhle v napětí. Serqet zřejmě neví, čím vším si ten chudák prošel. Aspoň že se konečně dostaneme do té místnosti, odkud můžeme vidět Lokiho a Váliho. No sakra.. Nevypadají vůbec dobře. Prý jim tu chtějí pomoct, ale mně to spíše přijde jako mučení. Té sestřičce věnuji jen milý úsměv, jinak mně nijak nezajímá o čem se ti dva baví. Prokletí? Podivím se stejně jako Nárvi, když se konečně dozvídáme co s nimi je. Nějak mi to nejde do hlavy. Jak Nárvi řekl, nic s nimi nebylo, proč se tedy něco začalo dít až tady? Kvůli tomu Hórovu oku? Už přemýšlím kdo na ně mohl to prokletí dát. Že by to kdysi udělal můj otec? Kdo ví.. Nebo andělé? Nemyslím, že by pracovali s runami, ale kdo ví, v téhle době je možné asi všechno. Vidím jak se Serqet zatvářil když se Nárvi zeptal a opravdu už mi to začíná vadit. Měl by si uvědomit, že možná kdysi byl žena, ale teď už není. Nedělalo by mi tedy problém mu takříkajíc "rozbít hubu", kdyby byl až moc troufalý. Podívám se na ty runy které na sobě mají a přemýšlím. "Myslíš, že je na ně mohl dát můj otec? " Zeptám se Nárviho. "Aby je oba potrestal. Lokiho tím aby nemohl už nikomu škodit a Váliho.. to nevím proč". To je asi jediné co mně napadá. Ale ať to tak je, nijak nám to nepomůže v tom, jak z nich ty runy dostat. "A co je prostě pustit?" Pronesu k Serqetovi. "Přijde mi, jako by jim ubližovalo to, čím je léčíte. Když s tím přestanete a necháte je se projít, tak by mohli být zase v pořádku. Loki by o runách něco vědět mohl... A stejně? Proč v tom pokračovat když je to k ničemu? Nebudu vám je tu jen tak nechávat aby museli dál trpět". To všechno říkám zcela vážně. A tvářím se tak, aby i ten teploušek pochopil že to tak myslím. "Kdyby to měl být problém, tak se domluvím s panem Starkem. Vezmeme je odtud a odejdeme." | ||
| |||
| Velmi ošemetné Zobrazit SPOILER  | ||
| |||
 | Tartaros - je možné mít zrovna tady naději? - část druháNPC Apollón, budoucí švagr? + zatím neznámé postavy na mostě Nechápavě jsem na něj hleděl, když otevřel pusu a už jsem se mu chystal říct, že to nebude fungovat, když na ně zakřičí. Jenže pak vypadal, že je zase úplně mimo. ”No tak, no tak. Tohle mi nedělej. Já tě potřebuji.” Drmolím tiše spíše sám k sobě, než k němu. Je opravdu zvláštní pocit, něco takového přiznat nahlas. Pak si začne hrát na Boha z Bible, kterému se na rozdíl od něho podařilo vyvolat světlo pouhým: A budiž světlo. V tomto případě to spíše na malou chvíli vypadá, že máme naprostou smůlu. Jen tak tak ho stihnu zachytit, když zvedne obě ruce k postavám nahoře. Zatracený blázen. Jenže vzápětí nám štěstí přeci jen přeje, snad… a jeho prsty začnou světélkovat. Stěží tak odolávám nutkání mu říct, že to opravdu nestačí. A je opravdu dobře, že jsem tak udělal. Měl bych totiž přestat podceňovat šíleného boha a začít mu víc věřit, protože se nakonec podaří a z jeho dlaní vyletí paprsek světla, že jsem jakž takž stihl zavřít oči. Uvnitř však zoufale doufám, že je budu moct zase otevřít a nedopadne to jako tehdy v nemocnici, když se mé drahé podařilo mně na malou chvíli oslepit. Teď by se to opravdu nehodilo. Poté, když jsem oči otevřel, tak jsem byl neskutečně rád, že to ty světélkující postavy nesestřelilo. To by byl opravdu pech. ”Skvělý, chlape, dokázal jsi to.” Pronesl jsem a přitom jsem ho z onoho pocitu štěstí, který jsem dlouho neměl, jej objal. Artemis, drahá. Třeba se nám zase podaří být spolu. Z té představy mi skanula po tváři jedna kapka slzy štěstí. Vím sice, že se říká: Nechval dne před večerem. Ještě nemáme vyhráno, vždyť jsme pouze na sebe upozornili a teď je to na těch nahoře, jestli se rozhodnou nám pomoci či nikoliv. Protože pokud ne, tak si budeme muset pomoct sami. Nicméně ten momentálně přítomný pocit štěstí a naděje pochopí pouze ten, který se nachází na tomto místě… v Tartaru. | ||
| |||
| V "NEMOCNICI" To je tedy rychlost.. Jen chvilku poté co vytočím ono číslo se ozve klepání na dveře. Otevřu dveře a přívětivě se na ženu usměji. "Děkuji." Pronesu s pousmáním na tu pochvalu. Říkal sem si, že bych v tom nemusel vypadat špatně a hle.. Mile se usměji když se kolem ní protahuji a přikývnu. "Já sem v pořádku, děkuji. Mám trochu tužší kořínek než Tom". Takže autonehoda, jo? No, asi je lepší že s tím Stark přišel. Mně samotného nenapadlo vymyslet nějakou výmluvu, ale i tak jsme se mohly domluvit. Abych se třeba nějak neprokecnul. Ve výtahu čekám s rukama složenýma na hrudi, dokud se neozve Lora. Podívám se na ni a vytasím jeden ze svých kouzelných úsměvů. "Samozřejmě. To je to nejmenší. Těší mně že mám takové fanynky." Vezmu tu propisku a podepíšu se jí do deníku. Pár zajímavých jmen tam už má, že by si vždycky řekla, když má Horus nějakou návštěvu? "Nezapomeňte si pak říct i panu Hiddlestonovi. Myslím že bude nadšený". Špitnu když jí pak obojí vracím. Vím že toho na Lokiho teď bude asi moc, ale možná mu pomůže, když uvidí že má pořád někdo zájem. Výtah nakonec zastaví a vyjdeme. Jdeme dlouho, až nakonec lituji, že mi Stark nedal kontakt na jednoho ze svých štírů. Asi by to nebylo tak příjemné když bych se pořád přemisťoval, ale určitě by to bylo rychlejší.. Dojdeme do čehosi co je zřejmě jako nějaké nemocniční křídlo a hned během chvíle uvidím Nárviho. Už z dálky na něj mávnu. Nevypadá moc nadšeně, ale je v pořádku a to je hlavní. "Zdravím". Pozdravím toho muže který se z ničeho nic objeví. Pak se podívám na Loru a mile se usměji. "Dobře, budu na to myslet. A děkuji za doprovod". Řeknu jí než se vydá na odchod. Nemohu se tomu pak ubránit a oči mi sjedou na její nádherně se vrtící pozadí. Stále bych řekl že to není můj typ, ale musím uznat, že má docela pěknou figuru. Když pak znovu doktor promluví, tak mně trochu překvapí co řekne a o čem obecně mluví. Zadívám se na Nárviho, hledaje u něj podporu. Tohle téma se mi příliš nezamlouvá. Je něco jiného když sem v mládí ještě před Sif, mýval v posteli třeba několik žen na jednou, ale tohle.. na to sem se nikdy moc necítil. I když sem na sobě měl jednou svatební šaty... "To je tedy zajímavé, doktore.." Skoro bych až byl poněkud v rozpacích, je to pro mně těžké mluvit s nějakým mužem, který přiznal že byl vlastně žena. Skoro jako bych se bavil s transvestitou. "Ale můžete nám prosím říct jak jsou na tom ti dva? Od toho jsme teď konec konců tady". Maličko se nuceně pousměji a pak čekám zda řekne něco o tom, jak je na tom Loki s Válim. | ||