Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 20:47Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 0:02Dionýsos *Otec Dennison*
 
*Árés* Alexander Rubin - 28. října 2018 12:11
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - potencionální možnost se dostat ven


NPC Thanatos a Afrodita

Obrázek

Není cesty zpět. Není cesty zpět. NENÍ CESTY ZPĚT. Uvnitř mé hlavy ta slova nepříjemně rezonovala. Potřeboval jsem si do něčeho praštit a byla škoda, že tu nejsou žádní andílci, tak rád bych jim pochroumal ta jejich křidélka, koupal bych se v jejich krvi.
A pak z ničeho nic Thanatos vyřkne ta slova: ...ale nebyl bys tu, kdybys nahoře něco opravdu neposral...
”Ty...” Udělám jeden krok a zarazím se přitom. Protože něco ve mně mu musí dát za pravdu.
Má pravdu. Nemůžeš ho mlátit za to, že má pravdu. Ozve se moudřejší část.
Nemůžu? Tak koukej. Ruka mi cuká, jak se to uvnitř mne pere.
Co ten plán, co by udělala Athéna? Tohle by rozhodně neudělala. A opět je tu někdo další, kdo má pravdu a tak místo, abych uhasil svou žáhu na bohu smrti, tak jen vztekle zařvu jako nějaké zvíře. Samotný pán zvířat by si z toho zvuku nadělal do kalhot.
V té stejné chvíli však zpoza něj vyleze Afrodita a její slova mne zaujmou. Nakloním hlavu na stranu, upřeně jí přitom pozoruji stejně tak jako dravec pozoruje svou kořist a přemýšlí přitom, co s ní udělá.

”Vždycky je tu háček. Jsme to přece my.” Pronesu poté, co zaslechnu ta slova z úst boha smrti a zasměji se. Na tom úsměvu a samotném zvuku smíchu není však nic pěkného. Mocní muži by si z něho utíkali s křikem do bezpečí schovat se pod sukně svých matek. Bylo mi ukradené, že to nedělalo nic s bohem smrti. Stačilo mi, že pokračoval dál.
Apollón… zbláznil se… chudák. Bylo mi ho svým způsobem líto. Asi bych se na jeho místě taky zbláznil. Vlastně jsem k tomu neměl daleko.

Cuknu s sebou, když mi položí Afrodita ruku na paži. K ničemu se však nemá a tak se od ní neodtáhnu. Nebudu lhát, cítit něčí dotek po tak dlouhé době, který obzvlášť není svádivý, je něco příjemného.
”Neboj se. Pokud se mi to co řekne nebude líbit, neublížím mu. Máš mé slovo.” Pohlédnu jí upřeně do očí, aby z nich vyčetla, že mluvím pravdu. Nešlo si nevšimnout její náklonnosti k němu.
Pokud opravdu zešílel, nemám potřebu mu ubližovat ještě víc, už dávno nejsem tím, kým jsem býval. Takový osud si nezasloužil nikdo z nás.

”Lepší zkusit aspoň něco, než se tady třást jako ratlík a čekat na co? Na zázrak? Dovol mi, abych se zasmál.” Prohrdal jsem Thanatosem. Kdysi dávno by ve mně pravděpodobně budil nějaký respekt, ale o ten nyní přišel.
Stejně tak mi bylo ukradené to, jak Afrodita jevila svou starost o Apollóna. Byla to už minulost, kdy jsem k ní něco silného cítil. V dávných dobách bych jistě žárlil a přemýšlel nad tím, jak Apollónovy uštědřit lekci, jenže teď jsem to neměl za potřebí.
Mé srdce, má duše a vše co bylo mé, patřilo jiné ženě a za to jsem se snažil mermomocí dostat.
Za mou milovanou Artemis.
 
Snový průvodce - 28. října 2018 09:04
gral_bohu7694.jpg

Tartaros - svět ztracených duší
~Áres + NPC Thanatos, Afrodita~

Afrodita se před tvým vztekem schovala za Thanatovými zády a vykukovala zpoza něj jen její světlá kštice. Nedalo se odhadnout, zda se opravdu lekla nebo se smála.
Bůh smrti stál klidně a tentokrát si odpustil i úšklebek. Měl kamenný výraz. Trefil jsi do středu terče, který pak rozpůlilo tvé prosím.
"Tady se žádný anděl nedostane," ujistil tě. Jeho pohled směřoval jinam. Někam jinam, než jsi stál ty. "Odsud není cesty zpět. Jsou bohové, kteří to zkoušeli a neuspěli. Pokud jsme zničil tvé naděje, tak se omlouvám, ale nebyl bys tu, kdybys nahoře něco opravdu neposral," řekl na plnou hubu a čekal, že mu vrazíš, když zpoza něj vylezla Afrodita.

"Možná by Apollón věděl," nejdřív koukla na Thanata, který se nesouhlasně zamračil. "Ale je tu jeden háček."
"Zbláznil se," upřesnil bůh smrti. "Není s ním řeč. Tady nemá žádné slunce a iluze mu nestačí."

Afrodita k tobě přistoupila a položila ti ruku na paži. Vybrala neutrální místo nad loktem, aby sis nemyslel, že tě chce zase svést. "Jednou se odsud dostal, ale když se vrátil, tak se jeho rozum rozutekl. Zkoušela jsem s ním mluvit, ale kloudného slova jsem z něj nevytáhla," měla Apollóna ráda a takový osud mu nepřála. "Můžeš s ním zkusit promluvit. Storuký tě k němu dovede."
"Nic si od toho neslibuj. Je to magor," Thanatos zjevně žárlil. Afrodita o něj nikdy nejevila takovou starost jako o Apollóna nebo dokonce o tebe.

 
Snový průvodce - 28. října 2018 08:48
gral_bohu7694.jpg

Věštírna v Delfách
~Artemis, Athéna~

Prošly jste neviditelným průchodem. Svět se najednou otočil o sto osmdesát stupňů, až se z toho hlava zatočila a nejednou jste se ocitly ve Starověkém Řecku. Po ruinách nebyly ani památky. Vše opět nabývalo své tehdejší krásy a rozkvětu. Ve vzduchu se linula vůně vavřínu, a když jste se podívaly jedna na druhou, měly jste na sobě své tehdejší šaty. Dokonce jste slyšely i hluk z venku. Opravdu to byli Řekové?

Pokud jste se chtěly podívat ven, zastavil vás ženský hlas. "Zůstaňte v kruhu, bohyně," mezi sloupy se zjevila mladá dívka. Nemohl jí být více než patnáct, ale podle jejich mléčně bílých očí jste usoudily, že se jedná o jednu z Pýthií. "Venku váš čas dávno není..."
"...víme, proč tu jste," ozvalo se z protější strany. Postupně vás obestoupily tři Pýthie, řeckých věštkyň.

Tři dívky s mléčnýma očima kolem vás vytvořily kruh. Na jejich vyholených hlavách jemně zářilo tetování, které se táhlo po celém těle. Jako v pověstech měly na sobě jen šátek zakrývající intimní partie. Jinak byly nahé.

"Vaše osudy se propletly s pánem podsvětí. Dítě, co ztratilo svého zvířecího poskoka," mluvily všechny najednou. Z jejich tónu šlo poznat, že Háda tu opravdu nemají rády. "Hledat však někoho jiného musíte. Ztracený život, který vám byl vzat před očima."

 
Artemis *Alyss Ellery* - 28. října 2018 08:48
artemis_alyss28072.jpg
Ještě chvíli a někdo mě držte
~Athéna~

Charón se toho hned chytl. "To vám klidně mohu splnit," chystal se lusknout prsty, ale já jeho paži strhla.
"Přestaň dělat voloviny a dovez nás už na místo," sykla jsem podrážděně. Zvažovala jsem, zda den může být ještě horší. Neřekla jsem to nahlas, protože bych na nás beztak přivolala nějakou katastrofu.

Dřív, než převozník stihl otevřít přední dveře, nakráčela jsem k autu a otevřela si je sama. Ani Athéna nevypadala, že by chtěla sedět ve předu, tak jsem to vzala na sebe. Vždycky mu můžu pořádně vrazit.
Jakmile jsme všichni seděli, Charón nastartoval a rozjel se.

Bylo mi na nic. Áres se vypařil a sprostě mě tu nechal. Stále jsem cítila ten podivný pocit, jak najednou jeho ka prostě zmizelo. Přestalo existovat.
Raději jsem sledovala cestu a celou dobu mlčela. Nechala jsem Athénu, aby se vyptávala nebo prostě mlčela jako já.

Pomalu jsme se blížili k Delfám. Na můj vkus bylo všude sucho. Kdysi to tu zářilo zelení, ale dnes? Stačilo pár století a skoro vše sežehlo neúprosné slunce. Kdysi by svit hlídal můj bratr, i když teď by se náramně bavil.
Zastavili jsme u rozšířené krajnice a vystoupili. Charón se upravil, čímž si vysloužil můj ostří pohled a vydal se směrem k věštírně, která stála na kopci pod divadlem.
Naštěstí v tak brzkých hodinách tu bylo jenom málo turistů nebo ochranářů památek a tak jsme nerušeně vystoupili až k samotné věštírně na který byl velmi smutný pohled stejně jako na vše kolem. Zůstaly tu jenom ruiny. Ani Apollónův chrám neutekl zubu času.

Charón se však nezastavoval. Došel až k třem sloupům a věnoval nám úsměv. Chvíli jsme si myslela, že zase něco pronese, ale místo toho vytáhl jednu drachmu. Zamračila jsme se a střetla se s Athéniným pohledem. Pak minci hodil mezi dva sloupy. Čekala jsem, že dopadne na zem, ale místo toho zmizela ve vzduchu.
"Dál dámy musí samy," ustoupil, aby nám vytvořil prostor.
 
*Árés* Alexander Rubin - 13. října 2018 18:44
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Zbabělci


NPC Thanatos a Afrodita

Obrázek

Sám jsem překvapený, když ta slova vyřkne nahlas o tom, že jsem zamilovaný do bohyně lovu a Měsíce. Je to zvláštní pocit. O to však víc mně ničí, že si myslí, že jsem po smrti.
Mlčím. Nemám, co bych jim řekl.
V tom oblečení, které jsem si na sebe oblékl, abych něco měl, si přijdu naprosto hloupě. Jako dvorní šašek, pobavení pro krále. Jenže Thanatos není můj král.

Jenže po jejich vysvětlení, co tu dělají, mnou začne lomcovat vztek. Schovávají se tu, jako nějací zbabělci a je jich tu více. Kdybychom se spojili, mohli bychom skoncovat s těmi opeřenci a to jednou pro vždy, protože jejich výhodou je to, že je jich víc než nás.
Sevřu ruce v pěst. V mých očích se zračí všechen vztek. Možná na malou chvíli připomínám své staré já.
”Schováváte se jako zbabělci. Místo toho, abyste bojovali. Čekáte tady jako prasata na porážku.” Pronesu a naprosto přitom ignoruji lichotku, kterou mi věnovala má bývalá láska.
”Ale já tu čekat nehodlám. Musím zpátky.” Se svými slovy se přibližuji k Thanatovi.
Nejraději bych mu vrazil několikrát pěstí nebo bych tu něco zničil, rozbil. Vztek mnou neskutečně lomcuje. Kdyby tam byli, mohlo by to dopadnout jinak. Kdyby se strýček nechoval jako hlupák a neutekl, Hygieia by nebyla nakažena a opeřenci by neunesli Artemis. A pokud by se tak stalo, tak bychom je v následujícím boji porazili a má drahá by si o mně nemyslela, že jsem vymazán z existence.
”Nejsem tady kvůli tomu vašemu bezpečí. Na to vám z vysoka seru. DOSTAŇ MNĚ ODSUD.” Poslední slova křičím. Je mi jedno, že to musí vypadat poněkud komicky, když mám na sobě to co mám. A že kdyby nebylo jeho, tak bych tam nejspíše zešílel. Je mi naprosto ukradené, že tomu tady svým způsobem vládne.
Je mi z něho zle. Vlastně ze všech, co se tady nejspíše schovávají a užívají si pocitu bezpečí. Nemůžu uvěřit, že jsem něco měl s touhle ženou, která se k němu lísá jako nějaká kočka.
Nemůžu tady být. Nemůžu čekat jako oni a tvářit se, že se nic neděje… že je naprosto v pořádku, že nám ti opeřenci berou všechno, co nám bylo milé.
A ke svému překvapení, potřebuji zase cítit přítomnost Artemis. To co mezi námi je, je naprosto šílené. Kdysi dávno bych se takovým představám vysmíval, jenže teď bych dal cokoliv, abych zase stál po jejím boku.
Je silná a asi mne nepotřebuje. Je schopná se o sebe postarat… jenže já potřebuji ji. Dělá ze mně někoho lepšího. Nemůžu tady zůstat. Není to totiž o nic lepší, než to kde jsem předtím byl.
Musím se odsud dostat.
”Prosím.” Vyslovím to slovo o něco klidněji s velkým sebezapřením.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 13. října 2018 10:53
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Ave Caesar, morituri te salutant

~Artemis a Převozník~



V místě mé domoviny bylo příjemné teplo, což znamenalo, že se během dne Athény rozhoří spalujícím horkem slunce k nepříčetnosti. Odvykla jsem si slunnému prostředí Řecky a s pobaveným pousmáním jsem si uvědomila, že v duchu brblám, jako kdybych byla rodilý angličan.

Cháronovu vizáž jsem nechala bez komentáře, jakkoliv v přítomnosti naší dvojice působil jak pěst na oko. Pravdou však zůstávalo, že kdyby na sobě vláčel to své černé prostěradlo, nejspíš by na sebe přitahoval podstatně víc pozornosti.

"Doufám, že to byla metafora," pronesla jsem tiše k Artemis, tak, aby nás Převozník neslyšel a nadzvedla významně obočí. Artemis vypadala, že ho na místě podpálí pohledem, což mě pobavilo. Převozník si zjevně neuvědomoval s kým má tu čest a nebo hluboce toužil mít v zádech zaražený šíp. Nebo kopí, když na to přijde.
Měla jsem chuť odseknout, že si raději seženeme taxi, ale neřekla jsem nic. Pokud jeho šéfovi na Tříhlavém tak záleželo, Převozník bude mít zapovězeno dělat problémy. Pokud ne, je to celé past a je jedno, kdy se to zvrtne. Musíme počítat s tím, že dřív nebo později ano.

Doufám, že ho neukradl, pomyslela jsem si, když jsme došli k drobkovi, jež se měl stát naším dopravním prostředkem. Ani já nepřekypovala radostí, když jsem si představila, jak si celou cestu držím kolena u brady, abych se dovnitř vůbec nacpala.
Po jeho otázce jsem znovu nadzvedla obočí a mrkla na Artemis. Měla jsem strach, že jestli bude sedět vedle Převozníka, jednou se neudrží, jednu mu vrazí a my vyletíme ze silnice. Na druhou stranu, to může stejně dobře udělat i ze zadní sedačky.

"Vážně mi chybí doby, kdy se jezdilo na koni." postěžovala jsem si.
 
Sif *Sofia Garner* - 11. října 2018 17:28
sif_gb9312.jpg
Něco je špatně
~NPC Roman~

Připadala jsem si jako sněhulák. Tolik vrstev jsem na sobě neměla snad nikdy. Vedlejší, že jsem si absolutně nic nepamatovala. Dokonce jsem nemohla dát ruce přímo k tělu, ale jaká zima panovala venku, tak jsem byla ráda za každou vrstvu navíc. V hloubi mi tohle prostředí bylo podivně povědomé, ale nedokázala jsem říct proč.

"Sluší ti to," s křupáním ve sněhu se ke mně přidal Roman. Já se jen ušklíbla a pořádně si narazila ušanku.
"V první zatáčce z toho sletím," ukázala jsem na scooter, který byl pro nás dva, dle mého názoru, příliš malý.
"Jen se pořádně drž," můj modrooký blonďák se příjemně zasmál. "Zvládneš to," nasedl a poplácal za sebe. Zakoulela jsem očima a usadila se za něj. V palčácích se blbě drželo sedadla.
"Kolem pasu, zlato," Romanův smích mě lehce namíchl.
"No jo porád!"

Vyjeli jsme. Sníh prskal všude kolem a scooter každou chvíli poskočil, když Roman najel na menší sněhový kopeček. Divila jsem se, jak je možné, že se neztratí. Bílý sníh byl všude kolem nás. Ani jsem nedokázala rozpoznat Romanem četně krát vyježděnou cestu. Položila jsem na něj hlavu a raději se soustředila, že nejdeme tak rychle, jak se mi zdálo při otevřených očích.

Rána jak z děla, chaotické obrazy a bolest, která se drala ven. Cítila jsem ji na srdci. Měla jsem pocit, že se najednou zastaví. Zajíkla jsem se a pak jsem viděla tvář. Muž s rudým plnovousem a hravýma očima. Rázem zmizel v mlze. Náhle mě oslepil záblesk a zvuk něčeho, co se tříštilo. Ruka mě pálila, jako bych ji strčila rovnou do ohně. Slyšela jsem slova, ale nedokázala jsem je rozluštit.

Otevřela jsem mdle oči a uviděla Romana, jak se nade mnou vystrašeně sklání. To celou dobu mluvil on? Ne. Jeho hlas je teď jiný.
"Sofi! Sofi, prober se!" jeho doteky pálily i přes všechny vrstvy oděvu. Pak jsem si uvědomila, že ležím v ne zrovna lichotivé poloze, ale bylo mi to jedno. Cítila jsem, jak si moje vědomí bere další dovolenou. Těsně předtím, než odešlo, jsem uviděla zvláštní kladivo ležící na perleťově bílé podlaze.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 11. října 2018 17:06
loki94861.jpg
Chatka u jezera
~Váli, Thór + Nárvi, Hela~

"Otče?" z ničeho nic se ozval Nárvi. Natočil jsem hlavu k němu. "Miluješ ji stále?"
Otázkou mě zarazil, ale neměl jsem proč se rozmýšlet. "Celým svým bytím. Proč se ptáš?"
Nárvi se lehce pousmál. "Jen jsem to chtěl slyšet. Půjdeme dovnitř? Je docela chladno," zkřížil ruce na prsou a trochu se otřásl. Věděl jsem, že to hraje. Byl skoro dobrý jako já.

Společně bok po boku jsme se vydali dovnitř. Uvítalo mě příjemné teplo a opět nepříjemný Váliho pohled. Nebo dokonce jeho ignorování. Nárvi potichu přešel k Thórovi, který seděl u malé spokojeně spící Hely. Nikdo z nás malou nechtěl budit, a tak jsem přešel do kuchyně, která byla aspoň trochu odstíněná. Opřel jsem se o linku a zatnul prsty do linky. Byl jsem na sebe naštvaný. Byli jsme tu, ale co jsme pro záchranu mé milované udělali? Nic.
Všechno jenom zdržuje, pomyslím si, ale nevyslovím nahlas. Něco se ve mě pralo a já nedokázal rozpoznat, jestli to jsou moje vlastní nebo cizí pocity.
A proč by byly cizí?

Nárvi si mezitím sedl na židli a na chvíli spočinul očima na Válim, ale jakmile k němu zamířily bratrovy oči, otočil hlavu a zkoumal zeď naproti.
"Je nějaká možnost, jak zjistit, kde matka je?" zeptal se co nejtišeji Nárvi, aby neprobudil Helu. Rozhlédl se a pohledem našel Garmra. "Ty to asi nebudeš vědět, co?" podrbal psa za uchem.

"Teoreticky by to měl umět," opřel jsem se o futra a podíval se na mladšího syna. "Jak jinak by nás našel?" Byl jsem na Nárviho pyšný. Ale teď nastala jedná otravná otázka. Jak přimět Garmra, aby hledal ženu, kterou tu všichni měli rádi.
 
Snový průvodce - 11. října 2018 16:34
gral_bohu7694.jpg

Tartaros
~Áres + NPC Thanatos a Afrodita~

Po tvém odstrčení se Afrodita ještě víc usmála, a dál nezkoušela svoje svody vůči tvé osobě.
"Páni, ty ses opravdu zamiloval, můj drahý," pomalu vystoupila z lázně po schůdcích, které se tam z ničeho nic objevily. Po těle ji stékaly třpytivé kapičky. Jedním pročísnutím vlasů se jí vysušily a tělo ji zahalily hedvábné bílé šaty svázané kolem pasu a s vykrojeným výstřihem tak, jak to Afrodita vždycky měla ráda. Krk ji zdobil zlatý řetízek, stejně tak se šperky blyštily na jejím zápěstí a prstech.

V líbezných sandálkách s úzkou zlatou šňůrkou přešla k Thanatovi a obmotala své paže kolem jeho. "Co by?" usmála se a opřela svou hlavu o bohovo rameno. "Tady jsme v bezpečí."
Thanatos naznačil přikývnutí. "Nejsme tu jenom my dva," nadmul se v hrudníku. Chtěl se snad dělat větším, než jsi ty sám. Hodně štěstí, Thanate. "Ale sám to vidíš. Tohle je zatracené bludiště. Víš, co mi dalo za práci přesvědčit hekatoncheiry, že nechci utéct, ale ve špíně žít nehodlám? Mají docela kočičí manýry," uchechtl se.

Nicméně sis nemohl nevšimnout Afroditina pohledu, který tě přímo baštil od hlavy k patám. "Sekne ti to, drahý."

 
Artemis *Alyss Ellery* - 11. října 2018 16:16
artemis_alyss28072.jpg
Tak teda do věštírny
~Athéna + NPC Charón~
Ráno

Každý z nás si na sebe vzal podobu, která mu nejvíce vyhovovala. Charón zjevně chtěl vyzkoušet něco jiného, než je dlouhý háv zahalující ho od hlavy k patě. Kdoví, jak se oblékal, když zrovna nikdo nechtěl přeplout na druhou stranu. Když jsem se na něj dívala, klidně bych si vsadila, že to rázoval přímo do vykřičeného domu, aby si trochu užil.

Opětovala jsem Athéně pobavený úšklebek a dala ruce v bok s pánvi vystrčenou do strany.
"Dnes to pro vás bude pouze za hubičku," na jeho obličeji se vytvořil úlisný úsměv. Ode mě schytal pohled metající blesky. Kdoví, jak se tvářila Athéna, protože ihned obrátil. "Pojďte za mnou. Do Delf to je pěšky docela daleko." Otočil se a vydal se dál po ulici. Pokrčila jsem rameny s pohledem na bohyni moudrosti a vyrazila za ním.

Cestou jsem se rozhlížela a pokoušela se rozpomenout, jak to tu vypadalo kdysi. Určitě tu bylo méně těch divných krabicových budov, které se snažily pojmout co nejvíce obyvatel. A určitě více barev, které tu chyběly. Pro Athénu to muselo být těžké. Tohle býval její domov a nyní? Z jejího domova se stal střípek tehdejší slávy.

Zahnuli jsme na malé parkoviště, kde Charón zamířil k malému autíčku, které mělo za úkol zapadnout. Pozvedla jsem obočí a zastavila se. "To myslíš vážně? Jak se tam vejdem?" zabručela jsem a dala ruce v kříž. Barva auta byla nebeská modř a na zdejší prašné podmínky zářilo novotou. Měla jsem dojem, že ono zapadnutí mělo lehkou díru.

"Místa tam je dost," mávl rukou převozník. "Kdo chce mít tu čest a sednout si vedle mě?" zazubil se.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17736387252808 sekund

na začátek stránky