Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1389


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 23. září 2020 13:57Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. září 2020 22:59 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 26. září 2020 10:09Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 09. června 2020 14:37Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 08. září 2020 18:58Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. září 2020 22:59Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. září 2020 18:06Kurent "Cal"
 
*Árés* Alexander Rubin - 17. února 2019 14:34
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Že by konečně cesta ven?


NPC Apollón, budoucí švagr?

Už jsem začínal mít menší obavy, že se opět po mně vrhne v rozhořčení, že se mu vysmívám. Neobával jsem se svou bezpečnost, nýbrž o jeho. Artemis by mi neodpustila, kdyby se mu něco stalo a o to víc, že jsem za to byl zodpovědný já.
Rozhodl jsem se mlčet a nechat jej mluvit. Neměl jsem nejmenší tušení, co mu tak říct.
Sledoval jsem, jak přejíždí prsty po malbě a na malou chvíli se ocitl v nostalgické vzpomínce zpátky v hotelu, kde jsme popíjeli její nápoj a na naši společnou noc, která naprosto všechno změnila.

To jak se najednou skrčil v pase, mě donutilo se ohlédnout za sebe, jestli tam nikde není nějaký nepřítel a vrátilo mě to zpátky do reality.
Nikdo tam naštěstí nebyl, takže za to mohla pouze jeho chorá mysl.
Už jsem začal uvažovat nad tím, že bych zkusil opět zajít za tím ubožákem, který býval kdysi obávaným bohem smrti a dostat z něho násilím další informace, když však ten bláznivý bůh chytl mou ruku s tím, že mám jít za ním.
Nestihl jsem včas zareagovat a tak jsem se ocitl v chodbě, kterou jsem předtím šel v doprovodu Storukého.
Chvíli jsem na něj hleděl a přemýšlel nad tím, zda-li nejsem taky blázen, když mám v úmyslu ho sledovat. Nevypadal vůbec, že by věděl s jistotou kam má jít.
Zatraceně. Co jiného bych mohl ještě ztratit? Napadne mně, ale to už kráčím za ním. Doufajíc v to, že to nebyla naprostá chyba.

Vzhledem k tomu, jak jsme bloudili, začínal jsem pochybovat, že vlastně ví kam jdeme a už jsem se chystal se na to vykašlat. Hodina bloudění bohatě stačí. Jenže jsem neměl nejmenší tušení, jak se vrátit zpátky.
”K čertu.” Procedil jsem skrz zuby, když se ten šílenec z ničeho nic zastavil.
”Nebylo by na škodu, kdybys mně varoval.” Pronesl jsem tiše spíše sám pro sebe, než by mi na to měl jakkoliv odpovídat.
Málem bych to nespatřil, ty dvě zlatavá světélka. Světélka naděje, která se pohybovala pode mnou. Mohla by to být skutečně cesta ven?
Zahučel bych s ním radostí, ale to by se nesměl rozběhnout do nejbližší chodby a já ho nemusel dohánět, aby se mi neztratil.
Že by se nakonec vyplatilo sledovat blázna? Napadlo mně, když jsem za ním běžel a snažil se ho neztratit z dohledu.
Artemis, už jdu za tebou.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 14. února 2019 15:02
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

NEMYSLÍŠ SPÍŠE, STARK, LOKI A THÓR? :D




Nevím jestli s tím co dělám Loki nesouhlasí, či má třeba nějaký problém. Je mi to teď nějak vlastně úplně jedno, potřebujeme odpovědi. "Londýn?" Zopakuji tiše. Nečekal bych, že se egyptští bohové budou ukrývat na takovém místě. Když poblíž nejsou žádné pouště. Ale co já vím, možná právě pro to je to dobrý úkryt. Kdo by je tam mohl hledat?

Zvědavě se pak podívám na Lokiho. Že by s tím měl něco společného? Nebo aspoň něco málo věděl? Nevím tedy odkud, ale divil bych se kdyby tomu tak nebylo. Už sem si říkal, že postačí vyčkat až to najde a já budu moci zavolat své letadlo. Ale Matet má poněkud jiné plány. Až když se zmíní o svém mobilu, tak mi dojde, že ho mám stále u sebe. "Promiň, úplně sem zapomněl". Omluvně se usměji a mobil jí samozřejmě dám. Sem rád, že stále funguje a nedopadnul jako ten můj.

Až teď mně napadá, že mi mohlo volat spoustu lidí. Nikdo z nich na mně tedy nemá kontakt a já na ně. Sakra, až budeme někde v bezpečí, tak si budu muset sehnat mobil. A až se dostanu domů, tak si určitě budu muset přepsat nějaká čísla...


Zatím stojím kousek od postele, sleduji Matet a hlavně poslouchám co říká. Sice neslyším toho s kým mluví, ale aspoň že ji ano. Horus.. Bůh slunce. Něco se sokolama a nepohodl se s nějakým jiným bohem. Opakuji si, co já o něm vlastně vím. Není toho mnoho, vlastně tedy skoro nic. Nikdy sem se o bohy z jiných světů nezajímal, což byla možná chyba. No co, ještě by se mi mohlo podařit to napravit.


Jen chvilku a Matet končí hovor. "Výborně.. Nemůžu se dočkat až se setkáme". Opravdu sem na něj velice zvědavý. Stark. Na to si těžko zvyknete, obzvláště když někdo hraje ve filmech jako já a Loki. Kdyby byl jako Tony, tak by to teda bylo něco. "Děkuju". Řeknu vděčně když mi dá ten svůj mobil. "Jak se ale ozvu tobě, když bych potřeboval?" Zeptám se s přátelským pousmáním. Možná bych mohl volat Horovi a chtít Matet, ale to by se neslušelo. Nejlepší by asi bylo, sehnat jí nový mobil. A nějaký pořádný, když už mi dala ten svůj.


Máme tedy hodinu. Dále bych Matet neobtěžoval a nechal bych ji si aspoň trošku odpočinout. Nějakých dvacet minut, půl hodiny, bych mohl být s ní, abych se ujistil že je v pořádku. Pak bych však musel jít i za ostatními a připravit je na to, že budeme odcházet. Až nějakých deset minut před odchodem bych asi vzbudil Helu, že budeme muset jít. Rád bych ji měl u sebe já, vůbec by mi nevadilo, když by mi třeba znovu zamotávala vlasy. Ale chápu že tu má vlastní rodinu, takže ji nechám na starosti třeba Lokimu a nebo jednomu z jejích bratrů.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 14. února 2019 09:08
loki94861.jpg
Že by trio Stark, Tony a Thór bylo konečně pohromadě?
~Thór + Matet~

V duchu jsem zaúpěl. Doufal jsem, že Forseti má něco jiného a důležitějšího na práci, ale jeho posedlost pravidly mě někdy doháněla k šílenství. Samozřejmě, že zanechá všeho a půjde pomoct Thórovi. Jeho kodex mu to jinak nedovolí. Co už. Budu to muset nějak vydržet a možná bude mít nějaké informace o Sigyn nebo třeba o tom zpropadeném grálu, který jsem už neměl takovou touhu najít. Žilo se nám dobře, dokud si opeřenci nevymysleli tuhle stupidní únikovou hru.

Podezřele jsem si prohlédl Thóra, jestli s egypťankou nemá nějaké vedlejší úmysly. Sám jsem se přemístil k židli a usadil se na ni.

Matet se zjevně Thórův zájem líbí. Opětuje mu svůj mdlý úsměv. "Nekhen Limited v Londýně," odpoví mu na otázku, kde by tak asi Stark mohl být.
"To mi něco říká," zamračím se, a pak si vzpomenu na starožitnictví v Soho, které neslo logo právě téhle firmy. "Adresu najdu na netu," nabídnu a už se dívám na svůj mobil. Ne že by tu bylo internetové připojení kdovíjak silné, ale EDGE bude muset stačit.

"Bude lepší mu zavolat," pozastavila moje kroky žena. "On má svoje způsoby, jak nás všechny dostat jinam. Jen potřebuju mobil," mluvila pomalu.
"To si snad pamatuješ jeho číslo?" už jsem se natahoval se svým mobilem, když z jejich rtů vyšel přidušený smích.
"Ne, mobil, co jsem dala Thórovi," koukla na boha hromu a já se cítil ukřivděn. Zase jsem si sedl a raději předstíral, že něco hledám.

Když Thór Matet donesl mobil, převzala jej a chvíli hledala číslo, než jej konečně nalezla. Pak okamžitě začala volat. Na druhé straně to někdo vzal velmi rychle, aniž by první pípnutí doznělo. Štírka se lehce pousmála: "Hóre, ráda tě slyším," Hórus něco říkal a Matet přivřela oči. "Jsem v pořádku. Thór a ostatní se o mě dobře postarali. Souhlasili, že spojíme síly."

Pozvedl jsem hlavu a s tím souhlasili jsem moc nesouhlasil. Nevěřil jsem Hórovi a obrázek si o něm udělám, až se uvidíme v tváři v tvář.

"Nemůžu moc chodit, ale zvládnu to. Jen někoho pošli, aby nás vyzvedl. Jen ne Tefena. Někteří nejsou moc důvěřiví," tím se koukla na mě a já zůstal s kamennou tváří.
"Pošlu souřadnice a děkuji," s tím to típla a chvíli si s mobilem hrála, až v sms poslala místo, kde se všichni nacházíme. Jen jsem doufal, že to nebude nějaká léčka.

"Asi do hodiny tu někdo přijde a Hór slíbil, že pošle někoho, kdo nebudí na první pohled dojem, že chce útočit," podala Thórovi mobil se slovy, ať si jej nechá a má tak kontakt na více bohů než jenom na naše malou skupinku.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 13. února 2019 23:37
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

KDE JE STARK?!
Loki, Matet, Nárvi




Po mém dotazu mi přišlo, že najednou nastalo nějak nepříjemné ticho. Pak se tedy ozval aspoň Nárvi, i když tedy neřekl nic nového. Všiml sem si toho jeho pohledu. Je mi úplně jasné jak na tom ta ženština je, ale to nemění nic na tom, že zkrátka nemáme čas na to, čekat až se zcela uzdraví. To bychom také všichni mohli brzy vypadat jako ona.

"S vodou problém není, ale jídlem si nejsem jistý. Možná tu zbyla od posledně aspoň nějaká konzerva". Řeknu chlapci upřímně. Nikdy sem si sem mnoho jídla nebral, když už, tak vážně něco né příliš dobrého, ale trvanlivějšího. Případně sem si občas ulovil nějakou rybu, což by šlo možná zařídit i teď. Jen bych před tím rád věděl jednu velmi podstatnou věc, abychom se odtud mohli dostat.


"Budu dávat pozor". Ujistím Nárviho když se otočí k odchodu. Nebo to tedy aspoň zkusím.. Tiše si povzdychnu, podívám se na Lokiho a přikývnu. "Ano.. Má ještě něco na práci, ale dorazí". Aspoň v to tedy doufám. Když by se ten mizera někam zašil, tak by mně to opravdu naštvalo. Je mi úplně jasné že to mezi Forsetim a Lokim nebude jednoduché, ale na to dlabu. Jsou tu mnohem důležitější věci než jejich vzájemný odpor.


Zadívám se na egypťanku a přijdu blíže k posteli. Kleknu si a konejšivě vezmu její ruku mezi mé dlaně. Mile se na ni usměji a pak mi to nedá abych se nezeptal. Vím co Nárvi říkal, ale tohle je opravdu důležité. "Neboj se. Dáme na tebe pozor a necháme tě odpočinout si... Ale potřebuji vědět, kde přesně bydlí Stark. Vzpomeneš si na adresu? Musím nás všechny dostat někam, kde bude klid. Kde si všichni budeme moci odpočinout a promluvit". A plánovat. To hlavně. Pokud je Stark proti andělům, je tedy s námi. Nechtěl by přeci přijít o spojence jako sem já.

Počítám s tím, že na oplátku pak bude něco chtít, ale to nevadí. Jak sem řekl, teď je důležité se dostat někam, kde je opravdu bezpečno. Ostatní se dořeší až pak.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 13. února 2019 18:28
loki94861.jpg
Matet se probouzí
~Thór + Matet a Nárvi~

Být to na mě, odtáhnu Nárviho do obýváku, aby si pořádně odpočinul, ale pokud byl alespoň trochu jako Sigyn, tak s ním nepohne ani buldozer. Ženino probuzení bylo dobrou zprávou. Byla tam, kdy se Sigyn ztratila. Možná se nám podaří získat nějaká vodítka, kde moje milovaná je.

Na Thórovi se muselo nechat jedno. Vstoupil se zápalem boha hromů a hned šel k věci. Neměl jsem touhu jej zastavovat. Chtěl jsem to vědět taky, ale nemohl jsem si nevšimnout Nárviho pohledu.
"Strýčku," pokáral jej můj mladší syn. "Je slabá. Spíš by potřebovala vodu a něco k snědku."
"T-to je dobrý," vydechla zmoženě Matet; jmenuje se tak, že?
Nárvi zakoulel očima a vstal. "Dojdu ti pro něco a vy ji moc nepřepínejte. Není na tom zrovna nejlépe a může zase ztratit vědomí."
Nárvi byl na mě stále naštvaný. Cítil jsem to, ale nemohl jsem si pomoct a dodal: "Mluvíš jako tvá matka."
Syn se ušklíbl a vyšel z pokoje. Podíval jsem se na Thóra. "S Forsetim to šlo dobře?" Prosím ať nešlo.

***

~Váli~

Nárvi šel do kuchyně a minul tak Váliho. Přitom se hluboce nadechl, jako by se bál, že po něm bratr každou chvíli skočí. Došel k dřezu a zkusmo otevřel první skříňku. Našel sklenici, kterou se jal naplnit vodou. Pak se podíval do ledničky, jestli tam najde něco k snědku.

"No jasně," vzdychl, "tady moc velké zásoby nebudou," zavřel ledničku a chystal se zamířit i se sklenicí do ložnice, když se cestou zastavil a podíval se na Váliho. Nic neřekl. Jenom tak stál a čekal. Jako by doufal, že bratr začne první. Nicméně měl v jednom jasno. Pokud začne hanit otce, jde hned pryč.
 
Snový průvodce - 11. února 2019 20:49
gral_bohu7694.jpg

Bezpečná cesta je dobrá cesta
~Áres + Apollón~

Apollń krátce zamrkal, protože si najednou nebyl jistý, koho před sebou vidí. Artemis byla rázná a vždycky mu do obličeje vmetla nějakou urážku. Vždycky však věděl, že to nikdy nemyslela vážně. Miloval ji, a i kdyby kolem sebe šlehala plameny, on by jí i přes to chránil.

"... měla by se chránit," znělo to, jako by s tebou bůh slunce souhlasil. Na chvíli se zamračil a odstrčil tě, aby se zpod tebe mohl vysoukat. "Ty nejsi moje sestra," ještě chvíli se mračil, než došel k malbě své sestry na zdi a přejel po ní prsty. Ty nechávaly za sebou lehkou rozmazanou šmouhu, ale jinak kresbě neublížily. Do jeho tváře se vrátil blažený úsměv.

"Musí být bezpečná, že sestřičko," podíval se do rohu, kde posledně dřepěl. "Chodíš ráda lovit, ale dokud není bezpečná, nemůžeš jít," najednou se skrčil v pase a zakryl si hlavu, jako by jej do ní někdo bušil. "Já vím! Já vím! Bude bezpečná a budeš moct lovit," narovnal se a podíval se na tebe odhodlaně šíleným výrazem. "Pojď za mnou," chytil tě za ruku a vtáhl do chodby, kterou jsi přišel i se storukým.

Pokud věděl, kam jde, neměl jsi nejmenší tušení, protože chodby byly všechny stejné. Tady by nefungovala ani cestička z drobků chleba, protože by to beztak pojedli storucí. Apollón celou dobu mumlal: "Musíme jít tudy, a tudy... nebo jsem měl zahnout do leva?"

Stále jste bloudili, i když se nedalo říct, jestli míříte nahoru nebo dolů. Cesta se nikdy nesvažovala ani nestoupala. Něco ti však trklo. Dokázal jsi odhadnout čas, jak jste dlouho na cestě. Věděl si, že se v chodbách motáte už něco málo přes hodinu, ale nyní sis byl jistý, že to opravdu ta hodina byla. A další věc byla, že ses málem přerazil o Apollóna, který prudce zastavil a lapal po dechu. Nebýt svítících žil, musel bys jeho ruku nahmatat, aby ti ukázala směr. Podíval ses tam a zahlédl jsi miniaturní dvě zlatavá světélka, která se pohybovala hluboko pod tebou. Nechovala se jako bludičky, protože postupovala vedle sebe, ale z této vzdálenosti bylo složité určit jak moc rychle.

"Světla!" zahučel Apollón a z ničeho nic se rozeběhl do nejbližší chodby, a přitom výskal a poskakoval. S takovou se velmi rychle ztratí sám i tobě z dohledu.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 07. února 2019 12:33
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Stále v chatě
Váli, Hela, Forseti, (Loki, Matet, Nárvi)




Loki si prohlédne mou dýku a když se zmíní o GPS, tak je to jako by mi někdo dal pěstí rovnou do tváře. No ovšem. Tak nás přece mohli najít v tom hotelu. A pak i venku. Sakra! Už už bych ji bral a chtěl hodit ven z okna do jezera, ale něco mně najednou napadne. To že nás tak andělé sledují, to může být úplná blbost. Ale pokud by to byla pravda, možná by to šlo i nějak využít. Nastražit past a snad při tom někoho zajmout. Ale to předbíhám, teď jsou jiné věci o které se musíme postarat.

Na otázku ohledně mé ženy jen posmutněle zavrtím hlavou. Kdybych jen tušil kde by Sif mohla být, nečekal bych ani minutu. Šel bych si pro ni, i kdybych se při tom musel porvat s celou armádou andělů. Kde by mohla být? Povzdychnu si a opět věnuji pozornost Lokimu.

Musím říci, že sem doufal v nějaké užitečnější informace. Nebe, Strom života, Ráj.. To jsou teď věci, které nám jsou úplně na nic. Možná že s těmi svitky by to dávalo větší smysl, ale takhle nemá cenu se nad tím pozastavovat. Na poslední slova boha vedle mně jen kývnu a pak už jdu do obýváku, kde není situace o moc lepší. Forseti.. Byli chvíle kdy to mezi námi docela skřípalo, ale jinak bych řekl, že jsme spolu vycházeli. Ať už jsme jeden druhému nějak zakřivdili a nebo se urazili, nebylo by pro mně nic jednodušího, než to hodit za hlavu a zapomenout. Opřu se tedy zády o stěnu, ruce složím na hrudi, souhlasně kývnu Válimu a čekám.

Hned jak to bůh spravedlnosti vezme, je mi jasné, že mezi těma dvěma nebudou moc dobré vztahy. Nevím zda mezi nimi k něčemu došlo a nebo je to jen kvůli Lokimu, ale i tak doufám, že budou schopni se soustředit na jiné věci než pomstu či závist. Dědic Asgardského trůnu.. Vzhledem k tomu že momentálně nemám čemu vládnout, nepřikládal bych tomu titulu takovou vládu. Ale jsem rád, že ostatní nezapomněli. Pokud tohle všechno vyjde, pokud je porazíme a získáme zpět náš domov, bude třeba poučit se z minulosti a udělat nějaké změny. Nemluvě o spolupráci s bohy z ostatních zemí. Egypťané, Řekové... Kdo by si byl pomyslel, že budu hledat pomoc zrovna u nich?


Beze slova pak převezmu Váliho mobil a poslouchám. Je to dost zvláštní, slyšet hlas někoho z nás. Neviděli jsme se celé věky, ale vím že je to on. "Sem.. Mnoho se událo". Řeknu prvně zcela prostě a pak aspoň ve zkratce se pokusím vysvětlit jak k tomu vlastně došlo. Podrobněji bych mohl Forsetimu něco vysvětlit až se uvidíme tváří v tvář, ale takto to musí stačit. Pochopitelně by mně zajímalo o co se bůh spravedlnosti chce prvně postarat, ale chápu že bude mít nejspíše také své záležitosti. "Dobře, budeme čekat. Zkus to však prosím vyřídit co nejdříve. Času není nazbyt". Rozloučíme se, zavěsím a povzdychnu si. To bude tedy něco. Doufám, že se nebudu muset nějak moc snažit, abych nás udržel všechny pohromadě.

"Děkuju". Řeknu Válimu a vrátím mu telefon. "Půjdu se kouknout jak jim to jde. Jestli to nevadí, zůstaň prosím tady a dávej pozor na Helu. Hned se vrátím". Poprosím chlapce a pokud nebude vypadat že je proti, vydám se za Lokim a ostatními. "Tak co, jak to jde?" Zeptám se tiše a pak zjišťuji že se Matet už pomalu probouzí. "Ahoj. Nemusíš se bát, jsme v bezpečí. Tedy aspoň prozatím". Řeknu egypťance a pokusím se o cosi, co by se dalo označit jako povzbudivý úsměv.

"Jak se cítíš, je ti lépe?" Optám se a pak pokračuji. "Co se stalo na tom mostě?" To by jistě nezajímalo jen mně. Nechci ji nějak přetěžovat, ale nemáme zas tolik času a to co nám řekne by mohlo být důležité.
 
*Árés* Alexander Rubin - 06. února 2019 21:19
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Jak na boha slunce?


NPC Apollón, budoucí švagr?

Obrázek

Ve chvíli, kdy se přestal škubat, jsem si chtěl oddechnout. Měl jsem počítat s tím, že to nebude jednoduché. Nečekal jsem však, že se rozhodne ve mně vidět svou sestru. Moji potencionální přítelkyni, která si myslí o mně, že jsem mrtvý.
No to mně poser.
Chvíli jsem na něj překvapeně hleděl, neschopen žádného slova. Bál jsem se promluvit, aby se zase něco nezměnilo. V hlavě mi to však šrotovalo o sto šest.
Fajn. Teď Ari přemýšlej. On je jediný, který ti může pomoct dostat se odsud. Jak to, ale od něj zjistit? Jak by s ním mluvila jeho sestra?
Nikdy v životě jsem se tolik nesnažil nebýt sám sebou, jako nyní. Kdybych byl sám s sebou, tak bych ze všech vymlátil duši a s určitou pravděpodobností tady zůstal na věčnost. Jenže teď tak či tak nemám pocit, že bych se nějak posunul dál.
Jedna, dva… neposer to… tři.

”Prosím, potřebuji vědět, jestli vede nějaká cesta odsud...” Pronesu maličko naléhavě a pak se zarazím. Teď by to chtělo vymyslet nějaký dobrý důvod, aby mi to řekl, když mně nikam nechce pustit.
Mysli… mysli… mysli!!!
Jenže myšlení nikdy nebyla moje silná stránka. Na to tu jsou jiní. Já jsem byl vždycky horkokrevná hora svalů, která nepotřebovala myslet. No a teď se to po mně vyžaduje.
A pak mně něco napadne, i když nemám nejmenší tušení, jestli to bude fungovat.
"... měla by se zabezpečit, kdyby náhodou na ni přišli. Prosím, řekni mi, jestli něco takového je a já to půjdu zkontrolovat. Jsem tady a už nikomu nedovolím, aby ti ublížil." Rozhodnu se to aspoň zkusit. A taky ho obejmu. Snad byla bohyně lovu a bohyně Měsíce objímací typ. A ano, vím jak blbě to zní a nejspíše musí vypadat.
S napětím vyčkávám, co se stane a upřímně doufám, že se to zase nějak neposere.
Zatraceně… prosím… vždyť já se chci jen vrátit ke své milované.

 
Artemis *Alyss Ellery* - 04. února 2019 21:18
artemis_alyss28072.jpg
Když to nejde jinak, tak si zahrát na balón
~Athéna~

Obrázek


Sveřepě jsem se vydala ze schodů s cílem dojít dolů a zastavit se před samotnou bránou. Druhý bod se zadařil, nicméně s prvním byl velký problém. Nebyla jsem si absolutně jistá, co se stalo, ale najednou jsem střídavě viděla schody a nebýt tady taková tma, mohla bych vidět i strop, ale tohle muselo stačit. Každý kotoul bolel, jelikož jsem absolutně nevěděla, kam položit ruce, abych si nenatloukla hlavu a pokud jsem se o to pokusila, bolelo to ještě víc.

Najednou jsem se zastavila. Asi o bránu? Ne, to bylo moc měkké. Pak se mě Athéna ptala, zda jsem v pořádku a já si nebyla jistá, jestli jsem vůbec naživu, i když tahle myšlenka byla absolutně pitomá. Jsem přece bohyně. Já umřít nemůžu.
"Možná?" nedokázala jsem ze sebe vysoukat nic jiného. Začala jsem se drát na nohy a překvapeně jsem hekla, jak to zabolelo. "U otcových vousů," zanadávala jsem.

Zadívala jsem se Athéniným směrem. "Jen blázen by tu byl," špitla jsem. Ještě jsme se mohly otočit. Alespoň Athéna. Já ne. Áres byl naživu a musela jsem jít dál. "Pokud nechceš jít dovnitř, tak běž dokud je čas," podívala jsem se na ni. Spíše směrem, ve kterém jsem myslela, že je. "Obětovala jsi toho už moc."

Ať už se Athéna rozhodla jakkoliv, rozhlédla jsem se a snažila se přijít na to, jak se dostat dovnitř Tartaru. Stačila pouhá myšlenka a brána se jala otvírat. Pokud jsem dosud říkala, že kolem je černočerná tma, tak tohle bylo ještě horší. Tartar požíral nejenom světlo, ale i samotnou tmu. Měla jsem pocit, že se snažil dostat i mou duši. Alespoň takhle by to řekl smrtelník. Mě to vcuclo celou a najednou bylo nic. Stejně na tom byla Athéna, pokud se rozhodla jít se mnou.

***

Záviděla jsem smrtelníkům jednu věc. Těsně před smrtí prožili celý život. My bohové jsme takové pohodlí neměli. My prostě přestali existovat. V mé situaci bylo absolutně nic následovaná ránou, jako by mě někdo vystřelil z děla přímo naproti zdi. Jestli jsem křičela, neslyšela jsem to. Pak si jen pamatuju, že ležím na prašné zemi, a když jsem otevřela oči, kolem mě něco zářilo. Šlo to ode zdi. Po zaostření jsem si všimla světelných žilek, ale světlo bylo mdlé a chladné. To nebylo to, co jsem před chvílí viděla.

Co to, podivila jsem se, zapřela se rukama a shlédla dolů. Zalapala jsem po dechu. Teplé světlo, které jsem koutkem oka prve zahlédla, vycházelo z mého těla. Všude, kde jsem měla odhalenou pokožku, tam zářila jemně, na duši pohlazující, zlatavá záře. Nebyla oslepující, ale dávala jistotu, že nejsem mrtvá.

Podívala jsem se na Athénu, pokud zde byla a stejná záře vycházela i z ní. Bylo to úžasné. "Pro jednou pýthie mluvily přímo."
 
Athéna *Annabeth Ness* - 30. ledna 2019 10:27
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

A nihilo nihil
~ S Artemis v jámě lvové. Nebo těsně u ní. ~



Sledovala jsem Artemisin omluvný pohled, abych jí ho mohla oplatit pokrčení rameny. Každý měl občas slabší chvilku a nedá se říct, že by můj výbuch vzteku vzbuzoval právě sympatie. Obě jsme byly podle všeho neklidné a paranoidní, ale co byste taky od cesty do Tartaru čekali? Upřímně řečeno mě víc naštvalo, jak se k nám Charón choval, jako by ten červ už nepamatoval, kde je jeho místo. Mohla bych tvrdit, že 'taková nejsem', ale jako bohyně ze staré školy, mě nedostatek respektu dráždil.
"Taky bych nebyla, kdybych byla on." podotkla jsem, souhlasně přikyvující jejímu jemnému náznaku potenciálního násilí.

"Ne, že já bych se tam zrovna hnala," povzdechla jsem si. Tohle nebyla práce pro bohy. Když už jsme něco chtěli, poslali jsme tam prostě nějakého smrtelníka, aby to vyřídil za nás. Pravda po pár takových pokusech se přestali hlásit dobrovolníci, kteří by nám rádi posloužili, ale to už je bezvýznamný detail. Tartar. Ta nejhlubší díra, na kterou jsme mohly narazit a my se vrháme přímo do ní. Kouzelné, vážně.
"Hic sunt dracones" zamumlala jsem pro sebe, následujíc svou kolegyni.

Horko jako takové nebylo to nejhorší, co nás mohlo potkat. Nikdo by nerad spadl do díry a usmažil se zaživa, nicméně na slovíčko s harpyjemi se mi taky zrovna nechtělo. Vlastně se mi vůbec do ničeho, co zahrnovala tato cesta, nechtělo.
"Nemám tušení, co se nám Pýthie snažily říct. Můžeme jen doufat, že to nebyla nějaké propracovaná metafora tragické smrti. pokrčila jsem rameny. Byla jsem vždycky takový cynik? Nějak si nemohu vzpomenout. "Tak či tak, teď není právě vhodná doba se nad tím moc zamýšlet - stejně už se nemáme kam vrátit."

Zobrazit SPOILER


Cesta byla příšerná. Horší než příšerná. Schody byly nejen tmavé, ale taky doslova ohlodané zubem času (doufám, že jenom zubem času) a tak bylo téměř nemožné se na nich udržet. Poněkud ne-božsky jsem se pokusila sestoupit dolů, noha se mi smýkla a jak jsem padala, vzala jsem sebou i Artemis. Obě jsme se pěkně potloukly, jak jsme se skutálely ze schodů jako pytel brambor. Na druhou stranu to byla poměrně rychlá strategie sestupu, Než jsem se nadála, ležely jsme na hromadě před vchodech do Tartaru, obrovských kamenných dveřích, které nás zapovídaly vstoupit.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, když se mi konečně povedlo vyškrábat na nohy a podala jsem jí ruku, abych jí pomohla na nohy, když už jsem jí smetla sebou.
"To ticho mě znervózňuje." vyslovila jsem nahlas své obavy, hledíc na dvě obrovské hlavy vytesané ve skále.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18213295936584 sekund

na začátek stránky