Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44Dionýsos *Otec Dennison*
 
Váli *Valerius Liarsson* - 25. září 2018 10:39
valiko34786.jpg
V chatce u jezera
- Thor, okrajově Loki -

Můj záměr pozorovat ty dva z okna skončí sotva jsem s tím vůbec plánoval začít. Ne, na tohle asi ani já nemám. S bolestí odvracím pohled, když vidím jejich objetí a mimoděk zatnu volnou pravačku v pěst. Moje tesáky, ale hlavně jeho chyby, které uvěznili bratrovu duši v Helhaimu.
Kéž bych ti mohl předat co vím, bratře.
Jsme s Nárvim zase spolu, ale já vnímám, cítím a vidím tu propast mezi námi. Tak blízko a přesto tak daleko.

"Ten mizera se dal dohromady s obryní a nějak povznesen nad všechny strasti světa neměl potřebu mě doprovázet."
Navážu na Thórův dotaz stručně. Snažil jsem se z toho vynechat Milly, kterou mi nabídl chránit a k tomu je tu ten fakt, že se pořád moc nemusíme, i když jsme si vyjasnili, že nenávist k Lokimu chováme oba stejnou.
"Navíc, chápu že neměl moc motivaci doprovázet syna vraha svého otce."
Utrousím jakoby mimochodem. Mohl bych mu možná zavolat, zeptat se jak se jim daří, jestli je vše v pořádku... Jenže...
Snažím se jí držet v bezpečí před sebou, teď mám možnost jí odříznout a když na ní budu myslet, nebo se po ní budu ptát, tak si budu rýt do vlastní ran.

"Jak? ... Jak mu ubližovali?"
Mám co dělat abych nezaťal obě ruce a nerozdrtil si tak i cigaretu, která mi právě byla dovolena k zapálení. Otevřu okno a vidím tam ty dva velmi poklidně hledící do kraje. V tu chvíli, kdy škrtnu zapalovačem se cítím jako ten největší psanec, který nepatří absolutně nikam. Být jen a pouze vlkem mělo něco do sebe.
S prvními potáhnutím a následnými výdechy se lehce uvolním a cítím se o trochu líp s novým odhodláním rozdrásat všechny ty okřídlený bestie, který vztáhly ruce na mého bratra a dovolili si odnést matku. Ty zlámaný pazoury jim narvu do chřtánů.

Zlost, která mě krátce zaplavila však mizí, když se Thór rozhodně vyprávět příběh, pravděpodobně k uspání, zmenšené bohyně.
Slyšel jsem tenhle a spoustu dalších příběhů stokrát, možná tisíckrát, těžko říct, ale už je to dlouho. Trochu se pootočím od okna a pousměji se nad tím. Vždycky jsem Thórovi příběhy miloval a to byl jeden z důvodů, proč jsem ho měl za vzor. Jeho příběhy nebyly vždy jen o boji a vítěztví, o "vychloubání" jak by prskal otec. Tenhle příběh byl jedním z důkazů, že Thór uměl uznat porážku a že jeho příběhy nebyly jen plané řeči.
Vždycky jsem chtěl být hrdý válečník jako on, který by neporazitelně bojoval a třeba jedou... bych já byl ten kdo vyhraje boj se stářím.
Nadějné sny malého kluka.
Které jsou utopeny na dně moře pod Jörmungandrovým ocasem.
 
*Árés* Alexander Rubin - 18. září 2018 19:41
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Pardon jsem zamilovaný do rudovlasé bohyně.


NPC Thanatos a Afrodita

Obrázek

Kdysi dávno jsem si s touto ženou užíval hojně společných chvil, které byly naprosto dokonalé a jindy bych nad tím tolik neváhal, jako nyní. Opravdu se mé zrzavé krásce podařilo získat celé mé srdce a já se jí rozhodl být věrným.
Na sucho jsem polkl, když na mně začala zkoušet ty svoje triky. Opojná vůně růži a myrty pomalu zastírající mé smysly. A ona přibližující se…
Na malou chvíli jsem musel zamrkat, protože se přede mnou objevila žena mého srdce.
”Artemis.” Vydechl jsem její jméno a srdce z toho zaplesalo. Tolikrát jsem si představoval, že je se mnou, hovořil jsem k ní a hodlám tvrdit, že díky tomu jsem se nezbláznil. A teď je tady…
Počkat… nebo není?
Ucítil jsem její rty na svých. Jako kdybychom se opět objevili v hotelu, ze kterého jsme vůbec neodešli.
Jenže něco tady nehrálo.
Její rty sice stejně hřály a byly sladké. Jenže se to zdálo být lepším. Takovým tím známým způsobem, který lze přičíst jediné ženě.
Zatřepal jsem hlavou, odtrhl své rty od jejich.
”Přestaň Afrodito.” Zavrčel jsem na ní naštvaně. (Hod 62%)
”Do Ježišovi řitě, co ty tady děláš?” Zeptám se jí a snažím se přitom vylézt ven. A ač nerad, tak na sobě obléct ono výsměšné oblečení pro pobavení boha smrti, který si to celé naprosto dokonale užívá.

Zobrazit SPOILER

 
Athéna *Annabeth Ness* - 18. září 2018 11:00
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Hic sunt leones
~ Artemis, Hádes a Převozník ~



Ačkoliv jeho otázka dávala smysl, neubránila jsem se krátkému zamyšlení. Proč by to dělal? Neprohlédla jsem žádnou motivaci, proč by nás měl poslat do pasti, na druhou stranu, proč dělal cokoliv? Nuda byla mocná čarodějka. O touze po moci nemluvě. Bůh ví, co by mu mohli Andělé slíbit za spolupráci.

To už je extrémní paranoia.

Pohlédnu na Artemis a pokrčím rameny. Díky zapojení jejího milého, paličatého boha války, nemáme na výběr, než Hádesovu prosbu – nebo bych spíš měla říct jeho příkaz? – vyplnit. Jediné co můžeme je dávat si extrémní pozor, ale to je přece strategie, kterou rozumný člověk dodržuje za každé situace.
Pohlédla jsem na červené dveře, které se před námi objevili, a hlasitě si oddechla. I když jsem si to nechtěla připustit, cítila jsem drobné mravenčení při myšlence, že se vrátím do Athén. Domů. Tam, kde jsem bývala nejsilnější, do města, které bylo jako prodloužením mé duše.

„Moment.“ pronesla jsem, spíše k sobě než-li jim, načež jsem ze svého tajného úkrytu, který nejspíš nebyl až tak tajný, neboť se jednalo o šperkovnici ukrytou ve skříni, vyndala několik set liber, které jsem si šetřila pro případ, že bych musela město urychleně opustit. Zamyšleně jsem pak přejela pokoj pohledem, abych se ujistila, že mi nechybí nic, co bych mohla postrádat a protože mě nic nenapadlo, kývla jsem.
„Tak jdeme. A jestli to bude past -!“ varovně jsem bohu podsvětí ukázala napřažený prst, aniž bych se obtěžovala dodávat, co udělám.
Upřímně řečeno, asi bych udělala velké kulové.

****

Prošla jsem do svého města a vzrušeně se rozhlédla. Bylo to zatraceně jiné od doby tóg a otroků, vlastně vypadaly jako obyčejné evropské město, kterých byly po kontinentu rozesety desítky. Neubránila jsem se zklamanému pocitu, když jsem se rozhlédla.
A to tu bylo tak nádherně.
Právě jsem se chystala sdělit Artemis svou neznalost, když se za námi ozval hlas. Obrátila jsem se a pohrdavě si ho přeměřila. Byl to snad nějaký naháneč z kasina? Byl na to dost nevhodně oblečený, ale možná, že po ránu si na sebe neberou tak šílené oděvy, jako večer…
Artemis mu podala ruku.

„Athéna.“ představila jsem se stejným způsobem, neboť i já si chtěla být jistá. „Kolik obolos budeš za svou práci chtít, převozníku?“ usmála jsem se na něj mdle. Ani jsem nevěděla, kolik by to bylo v dnešní měně. Půl gramu stříbra, to je tak… v duchu jsem se pokoušela odhadnout, kolik by to nejspíš bylo eur, ale o drahých kovech a obchodování s nimi jsem toho moc nevěděla.
„Bereš libry?“ dodala jsem, evidentně sarkasticky, a mrkla na Artemis.
 
Snový průvodce - 17. září 2018 17:23
gral_bohu7694.jpg

Koupel s bohyni lásky
~Áres + NPC Thanatos a Afrodita~

"Já tě nekousnu," tvůj úprk před Afroditou nenechal Thanata bez odezvy, protože vyprskl smíchy. Pro něj to musela být úžasná komedie. Bohyně lásky si jej nevšímala a vpíjela se do tvých očí. "I když," uchechtla se líbezně a vše kolem tebe pokrývala podivně růžová opona. Vůně růží a myrty začínala být opojně silná, až ti to zastíralo mysl. Afrodita se stále přibližovala. Ne, nebyla to Afrodita. Rudé vlasy, šedivé oči, ten maličký nosík. Dotkla se tvého hrudníku. Mohla to být ona? Artemis? Byla tu s tebou, pod průzračně křišťálovou vodou jsi viděl její ladné křivky.

Přestal jsi vnímat své okolí. Byl jsi tu jenom ty a Artemis. A ten divný narůžovělý opar. Dotkla se tě rty. Hřály a byly stejně sladké. Dokonce lepší! Byla taková jakou jsi ji pamatoval, i když teď byla dokonce dokonalejší.



Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 17. září 2018 16:53
gral_bohu7694.jpg

Ráno moudřejší večera
~Ma'at~

Tvá slova zůstala viset ve vzduchu. Bastet by si přála, aby hon za grálem byl mnohem jednodušší. Byla šelmou, ale andělé z ní udělali malou myš, která hledala bezpečné útočiště. Kdysi to bylo jiné. Cítila se jistá a v bezpečí. Kolem sebe měla své kočičí společníky a hrdě mohla procházet nádhernými zahradami.

U tvé otázky se lehce pousmála. "Odpočiň si. Zavři oči a nemysli na nic. Potřebuješ to," mrkla a přendala kočku z klína na gauč. Ta se na Bastet nesouhlasně podívala a vyskočila na opěradlo, kde se začala očišťovat. Koutkem oka jsi konečně zahlédla alespoň část slova, která byla na obojku napsána. Nebylo těžké si domyslet zbytek. Werethekau neboli Zázračná. A pak ti došlo, kdo tahle kočka je. Byla druhým ztělesněním Bastet. Sachmet. Dvě a zároveň jedna. Bastet byla ta milá a starostlivá, Sachmet byla jejím pravým opakem. Divoká a bojechtivá lvice, která kolem sebe roznášela nemoci a nákazu. Werethekau byla její udobřená stránka. Proto tu zůstala jako jediná. Nebyla služebnicí Bastet. Byla to další bohyně ztotožňována jak s Bastet, tak i s Hathor.

"Má ložnice ti je k dispozici, tedy pokud ti nebude vadit, když budu ležet vedle tebe," zapředla vlídně a postavila se. "Vidím to tak, že se tvá přítelkyně probudí až ráno. Můžeš se jít na ni podívat, ale Befen u ní zůstane. Je v dobrý rukou.

Ať už bylo tvé rozhodnutí jakékoliv, stejně si musela přečkat až do rána. Werethekau se nakonec uvelebila na pelechu u okna a v misce měla něco, co podezřele připomínalo pivo. Befen celou noc zůstal u Iseut, která se zdála být klidnější, když měla možnost se pořádně prospat. Ve spánku tak určitě vypadala. Bastet se nakonec uvelebila do postele v podobné póze jako kočky, a pokud ses k ní rozhodla přidat, přitulila se k tobě.

***

Těsně nad ránem se ozvalo z obýváku několik mňouknutí. Některé kočky se vrátily, jedna byla trochu víc pocuchaná, ale jinak nezraněná. Befen se v pokoji mihl, aby jim doplnil misky jídlem a vodou. Dokonce se na gauči vyskytla i Iseut v teplém županu. Ještě trochu klimbala, ale jakmile tě spatřila, pokusila se o úsměv, ale v jejích očích šel vidět smutek. Přišla o křídla a stala se obyčejným smrtelníkem.

"Dobré ráno," pozdravila tě, jakmile tě spatřila (ať už při vstupu do obýváku nebo potom, co jsi tam došla ty). Na klín ji vyskočila flekatá kočka, kterou začala drbat.

Befen se zastavil a lehce se uklonil. Pak sis všimla, že se za tebou objevila Bastet. Její oči zářily a usmívala se od ucha k uchu. "Dobré ráno. Jsem ráda, že se cítíš lépe a co ty?" koukal na tebe.

 
*Árés* Alexander Rubin - 15. září 2018 10:54
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Co tu krucinál dělá Afrodita?


Ajajajajaja


Obrázek

Voda byla úžasná. Jako kdyby to byla odměna za ten příšerně strávený čas, kdy jsem přicházel pomalu sám o sebe.
Nalepená špína se rozpouštěla. Jeden by čekal, že z toho bude zakalená voda. Nic takového se však nedělo a byla stále křišťálově čistá.
Nějak jsem se tomu nedivil, vzhledem k tomu, kde se momentálně nacházím a hlavně kdo jsem.
Můj pohled se stočil k bohu smrti, který z toho očividně měl pěkné divadlo. Jen se sám pro sebe ušklíbl a pokračoval v očistné koupeli.

Už jsem se chystal na jeho otázku odpovědět, ale v té chvíli jsem pocítil něčí dotek a málem jsem přitom zajíkl, protože kdyby nebyl tak jemný a hedvábný, asi bych si myslel, že se mne dotýká on.
Jenže následné zjištění, kdo tu se mnou sdílí koupel, nebylo o moc lepší.
”Afrodito?” Pronesl jsem chraplavě její jméno. Zatřepal jsem hlavou. Doufal, že mám halucinace, ale k mému neštěstí to byla skutečnost.
K čertu.
Kdysi dávno by to dopadlo tak, že bych jí k sobě přitáhl a mé rty by se spojili s jejími. Následně by to vedlo k něčemu dalšímu a mnohem příjemnější. Jenže to bych nesměl poznat svou rudovlasou bohyni, která si mne získala a která si teď myslí, že jsem zemřel.
Počkat... Ona si myslí, že jsem zemřel. Takže by to vlastně nebyla nevěra.
”Ne, ne, ne, ne.” S těmi slovy jsem se pokoušel couvat a dostat se, co nejvíc to jde od ní.
 
Artemis *Alyss Ellery* - 08. září 2018 08:56
artemis_alyss28072.jpg
Cesta do Athén
~Athéna + NPC Hádes~

"Proč bych to dělal?" podivil se pobaveně Hádes. "Na nalezení Cerbera mi velmi záleží, jak jsem už předtím řekl, ale mé vlastní činy jsou dost omezené. Můžete za to poděkovat Diovi. Dělení říší nikdy nebyla jeho silná stránka," mávl rukou, jako by odháněl mouchu. Na jeho obličeji jsem viděla, že jej toto téma přestává bavit. Nedivila jsem se mu. Mě přestalo bavit hned na začátku.

"Jak nás tam chceš dostat?" zopakovala jsem podrážděně Athéninu otázku, protože se nezdálo, že by se Hádes k odpovědi nějak měl.
Chvíli na nás koukal, že neví, o čem to mluvíme.
On není absolutně v pořádku, pomyslela jsem si sklíčeně.

"Takhle," luskl prsty a na místo dveří, kterými jsme předtím prošly, se objevily jiné, rudé dveře. Trochu oprýskaná barva, zdobený rám, ale nijak zvlášť zajímavé. "Stačí jen projít. Nezajistím, že tam nebudou andělé, ale rozhodně tam nebudou cíleně čekat na vás. Vy se jen dostaňte do Delf, kde vás přijme orákulum. Řekne vám víc, než já," naznačil, abychom už vážně šly.

Pokud si Athéna chtěla vzít něco sebou, počkala jsem a celou dobu se mračila na boha podsvětí. Proč tak nutně potřeboval svého tříhlavého čokla? Dělo se něco víc, než říkal? Měl původně do Delf poslat Área? Samé otázky a žádná kloudná odpověď. Nakonec jsme obě prošly skrz dveře.

***

Athény jsou město jako každé jiné jen s tou výjimkou, že se zde nachází několik míst původem ze starého Řecka. My se objevily v obyčejné ulici, nikdo si nevšiml našeho příchodu. Proč taky. Prošly jsme dveřmi. Sice po jejich zavření změnily barvu na původní, ale to byl detail, který smrtelníkům nikdy nic moc neříkal.

Rozhlédla jsem se. Kromě pár stromů všude stály domy. Všechny se pyšnily obyčejnou béžovou malbou a krom čmáranic na nich nebylo nic zajímavého. Pokud jsem dokázala usoudit, bylo docela časně ráno, protože na ulicích bylo jen pár smrtelníků. Vzduch byl chladný, což se u jara očekává, ale během dne by se to tu mohlo dost rozhicovat.

"A kde máme ten odvoz," zabručela jsem, protože mě to vážně přestávalo bavit.
"Vítejte v Athénách," ozvalo se za námi. Když jsem se ohlédla, stál tam mladý muž s tmavě hnědýma očima, vlnitými vlasy a stejně tmavým strništěm. Měl na sobě šedou flanelovou košili a obyčejné džíny. Něco na něm však bylo a zůstala jsem v pozoru.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se.
Muž se uklonil, což mi přišlo děsivě povědomé. "Mé jméno je Charón a Hádes mě sem poslal, abych vás provedl," na to, že v legendách byl popisován jako nevlídný vyzáblý stařec, se choval dost mile.
Abych si byla jistá, že je to opravdu on, natáhla jsem ruku a představila se: "Artemis," stiskla jsem ji a okamžitě poznala, že to je opravdu převozník. Kývla jsem na Athénu.

Charón
 
Ma`at *Orora Nafré* - 07. září 2018 14:24
orora2317.jpg
Tady končí legrace
~Bastet~

Uvažovala jsem nad slovy kočičí bohyně už během jejich vyřčení. Tušila jsem, že najít ostatní bohy nebude lehké, ale to mělo platit pro jiné panteony. My přeci měli být jako rodina. Problémová, plná černých ovcí a svárů ale přesto rodina. Nutno dodat, že do problémovosti jsme řeckému nesahali ani po kotníky. Měli bychom být schopni se přeci najít lehčeji. „Nejspíše ne.“ přiznám neochotně. „Tedy alespoň si myslím, že kdybych narazila, poznala bych to.“ Obávám se, že lehký pocit zmaru, jenž se mi kradl na mysl s nepříliš dobrou vyhlídkou na úspěch naší věci, před zraky kočičí bohyně ve své tváři neutajím. Andělů bylo tolik, byli všude a bylo patrné, že jsou silnější, než my. Nám zbyl jen pud sebezáchovy a odhodlanost, kterou bylo den ode dne těžší udržet… Ne! Tak černé myšlenky nepřipustím! Pevně sevřu ruce v pěsti.

„Myslím, že je na čase tu přestat vysedávat. Koneckonců jsem to dělala poslední dvě tisíciletí. Mohou-li pomáhat kočky, můžu určitě i já.“ chystám se vstát, ale než se stihnu pohnout, mozek mě opět přišpendlí ke křeslu. „Máš pravdu… Je třeba postupovat rozvážně a eliminovat tím oběti.“ Pomalu natáhnu ruku k Bastet a položím jí na hřbet její kočku hladící. „Kdybys mohla přijít dřív, přišla by jsi.“ mrknu na ní a stáhnu ruku zpět k na svůj klín. „Tak tedy zítra.“ opřu se pohodlněji do křesla a s hlavou opřenou o opěradlo se zahledím ke stropu. „Pak můžeme jen doufat, že-„ Vlastně ani nevím, jak chci větu dokončit? Že ostatní nepodlehnou? Sama vím, že kdyby nám nepřišla Bastet na pomoc, buď bych teď někde klábosila s nějakým opeřence, nebo bych byla na prach. Pokud jim někdo čelil sám, neměl šanci a pokud si chtěl uchovat zdraví, pak ani volbu. „Že dokáží najít cestu zpět.“ vyslovím tak i tichou modlitbu… ale ke komu vlastně? Osudu?

Rozhlédnu se kolem sebe. „Co mám do té doby dělat?“
 
Athéna *Annabeth Ness* - 31. srpna 2018 09:34
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Fēstīnā lente!
~ Artemis, Já a nezvaný host ~



"Divoucnější a divoucnější!" zvolala Alenka (byla tak překvapena, že na okamžik zapomněla správně česky) bleskla mi hlavou pasáž mé oblíbené knížky, zatímco jsem nevěřícně sledovala scénu před sebou. Můj den se rozhodně nedal považovat za běžný.

Artemis vypadala, že Boha podsvětí na místě zakousne a já si nebyla jistá, jestli bych jí v tom bránila, protože ani já k němu nechovám žádné veliké sympatie. Zvlášť, když se jen tak zjeví u mě doma a domáhá se po mě (no, po Artemis, ale jaká je pravděpodobnost, že jí prostě nechám odejít a zůstanu tady sama? Přesně tak, žádná.) abych splnila nějaký úkol.

Mračila jsem se na něj, zatímco mluvil. Nechápala jsem, proč by si na to svoje "znám místo" nemohl dojít sám, koneckonců, Cerberos byl jeho pes, ne můj, nicméně přiblížení toho místa mi dalo odpověď.
"Delfy?" podivila jsem. Proč by se právě tam měl schovávat Cerberos? Ne, že by to nebylo hezké místo na dovolenou, nevzpomínám si však, že by tam byl právě vítán.

Nechala jsem zmizet své kopí a na tváři se mi objevil přemýšlivý výraz.
"Můžeš nám zaručit, že to není past?" zeptala jsem se ledabyle a usmála se na něj. "Pochop, nehodlám nakráčet přímo do otevřené náruče opeřenců. Předpokládám, že jestliže víš o Áréovi, víš taky moc dobře, co se stalo před tím."

Nevěřila jsem mu. Zároveň jsem cítila, jako by celé mé tělo vybrovalo. Toužila jsem se vrátit do Athén, jako se matka snaží vrátit ke svému dítěti.
"Jak nás tam chceš dostat?" kapitulovala jsem. Bylo zřejmé, že odporovat mu nemůžeme.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 29. srpna 2018 23:12
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

V CHATĚ U JEZERA



Obrázek




Je toho tolik nad čím teď musím přemýšlet. Jen pár chvil co jsme se dostali z pořádného průseru a já bych je teď tahal do dalšího. To přece nemůžu udělat, nemohl bych to po nich chtít. Nejlepší asi bude počkat až se Matet vzbudí a řekne nám o "panu Starkovi". Stark.. To je dobrý. Jaká zajímavá náhoda. Pokud by byl aspoň z poloviny schopný jako ten ve filmu, mohl by to být dobrý spojenec. Obzvláště je-li také bohem.

Všímám si Váliho jak ke mně natahuje ruku. Zadívám se na něj a chvilku váhám. Už to přeci není malý kluk. Lahev mu tedy podám a nechám ho aby se napil jak bude chtít. V téhle situaci mohu udělat vyjímku. Jak se ale chlapec napije, tak pak pití opět schovám. Věnuji pozornost Lokimu. Nebo tedy spíše malé Hele, kterou si od něj vezmu a nechám ho jít ven za Nárvim. "To bych ti je měl příště asi ostříhat..."

Dodám tiše a podívám se opět na Váliho. To co řekl mně docela překvapilo. "Forsetiho?" Zopakuji po něm. Forseti, bůh spravedlnosti... Jak dlouho jsme se neviděli? I před tím než Asgard padl jsme se příliš často nestýkali. Možná to byla chyba. Možná sem udělal více chyb. "A kdepak ten mizera je? Hodila by se nám každá ruka". Zkusím se ještě zeptat. Nevím zda to bude Váli vědět, ale pokud ano, určitě by stálo za to pokusit se dostat ho k nám.

Chlapec má velmi zajímavou otázku. Podívám se na malou holčičku ve své náruči a přemýšlím jak mu na to odpovědět. "Oni.. Oni jí ubližovali. Hodně.. Stejně jako Nárvimu". Spíše i více než jemu, ale to teď není tak důležité. Vím že by Váli nejspíše rád věděl více, ale to zrovna nepůjde. Né dokud mám Helu u sebe. Nechci aby něco slyšela, aby si třeba něco vybavila a bála se. Prožila toho už moc a pokud hi mohu ochránit aspoň před něčím, tak to udělám. "Můžeš z okna". Řeknu mu na tu cigaretu. Chápu že toho je nějak moc najednou, pokud mu to aspoň trošku uleví, tak ať si dá.


Sleduji malou Helu. Co si s ní mám počít? Číst by nejspíše neuměla, televizi tu nemám... Možná nějaký příběh? Dojdu ke gauči, posadím se na něj a ji posadím vedle sebe. "Řeknu ti jeden příběh, ano? Hezky seď a poslouchej.." Mile se na ni usměji, pohladím ji po vláskách a podívám se směrem ke kuchyni kde stál Váli. Pokud chce, může poslouchat také. Nepochybuji ale že to slyšel už mnohokrát.


"Jednou sem cestoval do Utgardu. Cestoval sem na východ, dokud sem nenarazil na pás vody, který rozděluje svět lidí od Jotunheimu. Šel sem mnoho mil bez toho, aniž bych spatřil duši. Ale pak, konečně... jsem přišel k obrovské síni.



Byla tam spousta obrů, kteří posedávali na lavičkách. Jeden z obrů, kterého sem považoval za krále, se mně zeptal, jestli mám nějakou schopnost. Řekl sem mu, že umím pít.."
Pousměji se a pokračuji. "A že pochybuji o tom, že někdo toho v té síni vypije stejně jako já. Řekl svému poskokovi, aby mu ze zdi přinesl roh. Řekl, že někteří lidé ho dokázali na dva hlty vyprázdnit, ale nikdo nebyl tolik slabý, aby to nedokázal na tři.


Obrázek



Hltal jsem obrovské doušky, dokud mi nedošel dech. Ale když sem skončil, viděl jsem, že tam je jen o trošku méně, než když sem začínal. Tak se mně král zeptal, jestli nechci vyzkoušet jiný druh soupeření. Dožadoval jsem se toho, aby mně nechal s někým zápasit. Odněkud vyšla vrásčitá stařena. Jmenovala se Elli. Byla to jeho nevlastní matka. Byla to hrozně stará bába, která tam přikulhala o holi. Vrhl jsem se na ni! Ale ve chvíli, kdy sem na ni položil své ruce, sem si uvědomil... Byla silná. A popadla mně, vyhodila mně z rovnováhy. Zoufale jsem se jí držel, ale po boji sem byl nucen pokleknout... a tak sem prohrál.



Obrázek



Řekl jsem králi, že na mě musí uvalit hanbu. Přiznal se, že na to aby mě podvedl, používal kouzla. Řekl mi, že jen z těží mohl uvěřit tomu, když mně viděl, jak piju z toho rohu... protože jeho druhý konec byl v moři. Když sem se pak dostal zpátky na oceán, řekl že bych měl vidět, jak mým úsilím ustoupil. A jeho stará matka... Prý to byl zázrak, že jsem s ní vydržel tak dlouho, protože Elli... má vysoký věk. Nikdo nemůže bojovat proti stáří... nakonec".

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15893197059631 sekund

na začátek stránky