Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1355


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 28. dubna 2020 15:39Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 1:23Hádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 11:14Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 02. května 2020 20:56Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 24. května 2020 16:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 25. května 2020 0:28Dionýsos *Otec Dennison*
 
Sif *Sofia Garner* - 11. října 2018 17:28
sif_gb9312.jpg
Něco je špatně
~NPC Roman~

Připadala jsem si jako sněhulák. Tolik vrstev jsem na sobě neměla snad nikdy. Vedlejší, že jsem si absolutně nic nepamatovala. Dokonce jsem nemohla dát ruce přímo k tělu, ale jaká zima panovala venku, tak jsem byla ráda za každou vrstvu navíc. V hloubi mi tohle prostředí bylo podivně povědomé, ale nedokázala jsem říct proč.

"Sluší ti to," s křupáním ve sněhu se ke mně přidal Roman. Já se jen ušklíbla a pořádně si narazila ušanku.
"V první zatáčce z toho sletím," ukázala jsem na scooter, který byl pro nás dva, dle mého názoru, příliš malý.
"Jen se pořádně drž," můj modrooký blonďák se příjemně zasmál. "Zvládneš to," nasedl a poplácal za sebe. Zakoulela jsem očima a usadila se za něj. V palčácích se blbě drželo sedadla.
"Kolem pasu, zlato," Romanův smích mě lehce namíchl.
"No jo porád!"

Vyjeli jsme. Sníh prskal všude kolem a scooter každou chvíli poskočil, když Roman najel na menší sněhový kopeček. Divila jsem se, jak je možné, že se neztratí. Bílý sníh byl všude kolem nás. Ani jsem nedokázala rozpoznat Romanem četně krát vyježděnou cestu. Položila jsem na něj hlavu a raději se soustředila, že nejdeme tak rychle, jak se mi zdálo při otevřených očích.

Rána jak z děla, chaotické obrazy a bolest, která se drala ven. Cítila jsem ji na srdci. Měla jsem pocit, že se najednou zastaví. Zajíkla jsem se a pak jsem viděla tvář. Muž s rudým plnovousem a hravýma očima. Rázem zmizel v mlze. Náhle mě oslepil záblesk a zvuk něčeho, co se tříštilo. Ruka mě pálila, jako bych ji strčila rovnou do ohně. Slyšela jsem slova, ale nedokázala jsem je rozluštit.

Otevřela jsem mdle oči a uviděla Romana, jak se nade mnou vystrašeně sklání. To celou dobu mluvil on? Ne. Jeho hlas je teď jiný.
"Sofi! Sofi, prober se!" jeho doteky pálily i přes všechny vrstvy oděvu. Pak jsem si uvědomila, že ležím v ne zrovna lichotivé poloze, ale bylo mi to jedno. Cítila jsem, jak si moje vědomí bere další dovolenou. Těsně předtím, než odešlo, jsem uviděla zvláštní kladivo ležící na perleťově bílé podlaze.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 11. října 2018 17:06
loki94861.jpg
Chatka u jezera
~Váli, Thór + Nárvi, Hela~

"Otče?" z ničeho nic se ozval Nárvi. Natočil jsem hlavu k němu. "Miluješ ji stále?"
Otázkou mě zarazil, ale neměl jsem proč se rozmýšlet. "Celým svým bytím. Proč se ptáš?"
Nárvi se lehce pousmál. "Jen jsem to chtěl slyšet. Půjdeme dovnitř? Je docela chladno," zkřížil ruce na prsou a trochu se otřásl. Věděl jsem, že to hraje. Byl skoro dobrý jako já.

Společně bok po boku jsme se vydali dovnitř. Uvítalo mě příjemné teplo a opět nepříjemný Váliho pohled. Nebo dokonce jeho ignorování. Nárvi potichu přešel k Thórovi, který seděl u malé spokojeně spící Hely. Nikdo z nás malou nechtěl budit, a tak jsem přešel do kuchyně, která byla aspoň trochu odstíněná. Opřel jsem se o linku a zatnul prsty do linky. Byl jsem na sebe naštvaný. Byli jsme tu, ale co jsme pro záchranu mé milované udělali? Nic.
Všechno jenom zdržuje, pomyslím si, ale nevyslovím nahlas. Něco se ve mě pralo a já nedokázal rozpoznat, jestli to jsou moje vlastní nebo cizí pocity.
A proč by byly cizí?

Nárvi si mezitím sedl na židli a na chvíli spočinul očima na Válim, ale jakmile k němu zamířily bratrovy oči, otočil hlavu a zkoumal zeď naproti.
"Je nějaká možnost, jak zjistit, kde matka je?" zeptal se co nejtišeji Nárvi, aby neprobudil Helu. Rozhlédl se a pohledem našel Garmra. "Ty to asi nebudeš vědět, co?" podrbal psa za uchem.

"Teoreticky by to měl umět," opřel jsem se o futra a podíval se na mladšího syna. "Jak jinak by nás našel?" Byl jsem na Nárviho pyšný. Ale teď nastala jedná otravná otázka. Jak přimět Garmra, aby hledal ženu, kterou tu všichni měli rádi.
 
Snový průvodce - 11. října 2018 16:34
gral_bohu7694.jpg

Tartaros
~Áres + NPC Thanatos a Afrodita~

Po tvém odstrčení se Afrodita ještě víc usmála, a dál nezkoušela svoje svody vůči tvé osobě.
"Páni, ty ses opravdu zamiloval, můj drahý," pomalu vystoupila z lázně po schůdcích, které se tam z ničeho nic objevily. Po těle ji stékaly třpytivé kapičky. Jedním pročísnutím vlasů se jí vysušily a tělo ji zahalily hedvábné bílé šaty svázané kolem pasu a s vykrojeným výstřihem tak, jak to Afrodita vždycky měla ráda. Krk ji zdobil zlatý řetízek, stejně tak se šperky blyštily na jejím zápěstí a prstech.

V líbezných sandálkách s úzkou zlatou šňůrkou přešla k Thanatovi a obmotala své paže kolem jeho. "Co by?" usmála se a opřela svou hlavu o bohovo rameno. "Tady jsme v bezpečí."
Thanatos naznačil přikývnutí. "Nejsme tu jenom my dva," nadmul se v hrudníku. Chtěl se snad dělat větším, než jsi ty sám. Hodně štěstí, Thanate. "Ale sám to vidíš. Tohle je zatracené bludiště. Víš, co mi dalo za práci přesvědčit hekatoncheiry, že nechci utéct, ale ve špíně žít nehodlám? Mají docela kočičí manýry," uchechtl se.

Nicméně sis nemohl nevšimnout Afroditina pohledu, který tě přímo baštil od hlavy k patám. "Sekne ti to, drahý."

 
Artemis *Alyss Ellery* - 11. října 2018 16:16
artemis_alyss28072.jpg
Tak teda do věštírny
~Athéna + NPC Charón~
Ráno

Každý z nás si na sebe vzal podobu, která mu nejvíce vyhovovala. Charón zjevně chtěl vyzkoušet něco jiného, než je dlouhý háv zahalující ho od hlavy k patě. Kdoví, jak se oblékal, když zrovna nikdo nechtěl přeplout na druhou stranu. Když jsem se na něj dívala, klidně bych si vsadila, že to rázoval přímo do vykřičeného domu, aby si trochu užil.

Opětovala jsem Athéně pobavený úšklebek a dala ruce v bok s pánvi vystrčenou do strany.
"Dnes to pro vás bude pouze za hubičku," na jeho obličeji se vytvořil úlisný úsměv. Ode mě schytal pohled metající blesky. Kdoví, jak se tvářila Athéna, protože ihned obrátil. "Pojďte za mnou. Do Delf to je pěšky docela daleko." Otočil se a vydal se dál po ulici. Pokrčila jsem rameny s pohledem na bohyni moudrosti a vyrazila za ním.

Cestou jsem se rozhlížela a pokoušela se rozpomenout, jak to tu vypadalo kdysi. Určitě tu bylo méně těch divných krabicových budov, které se snažily pojmout co nejvíce obyvatel. A určitě více barev, které tu chyběly. Pro Athénu to muselo být těžké. Tohle býval její domov a nyní? Z jejího domova se stal střípek tehdejší slávy.

Zahnuli jsme na malé parkoviště, kde Charón zamířil k malému autíčku, které mělo za úkol zapadnout. Pozvedla jsem obočí a zastavila se. "To myslíš vážně? Jak se tam vejdem?" zabručela jsem a dala ruce v kříž. Barva auta byla nebeská modř a na zdejší prašné podmínky zářilo novotou. Měla jsem dojem, že ono zapadnutí mělo lehkou díru.

"Místa tam je dost," mávl rukou převozník. "Kdo chce mít tu čest a sednout si vedle mě?" zazubil se.
 
Váli *Valerius Liarsson* - 25. září 2018 10:39
valiko34786.jpg
V chatce u jezera
- Thor, okrajově Loki -

Můj záměr pozorovat ty dva z okna skončí sotva jsem s tím vůbec plánoval začít. Ne, na tohle asi ani já nemám. S bolestí odvracím pohled, když vidím jejich objetí a mimoděk zatnu volnou pravačku v pěst. Moje tesáky, ale hlavně jeho chyby, které uvěznili bratrovu duši v Helhaimu.
Kéž bych ti mohl předat co vím, bratře.
Jsme s Nárvim zase spolu, ale já vnímám, cítím a vidím tu propast mezi námi. Tak blízko a přesto tak daleko.

"Ten mizera se dal dohromady s obryní a nějak povznesen nad všechny strasti světa neměl potřebu mě doprovázet."
Navážu na Thórův dotaz stručně. Snažil jsem se z toho vynechat Milly, kterou mi nabídl chránit a k tomu je tu ten fakt, že se pořád moc nemusíme, i když jsme si vyjasnili, že nenávist k Lokimu chováme oba stejnou.
"Navíc, chápu že neměl moc motivaci doprovázet syna vraha svého otce."
Utrousím jakoby mimochodem. Mohl bych mu možná zavolat, zeptat se jak se jim daří, jestli je vše v pořádku... Jenže...
Snažím se jí držet v bezpečí před sebou, teď mám možnost jí odříznout a když na ní budu myslet, nebo se po ní budu ptát, tak si budu rýt do vlastní ran.

"Jak? ... Jak mu ubližovali?"
Mám co dělat abych nezaťal obě ruce a nerozdrtil si tak i cigaretu, která mi právě byla dovolena k zapálení. Otevřu okno a vidím tam ty dva velmi poklidně hledící do kraje. V tu chvíli, kdy škrtnu zapalovačem se cítím jako ten největší psanec, který nepatří absolutně nikam. Být jen a pouze vlkem mělo něco do sebe.
S prvními potáhnutím a následnými výdechy se lehce uvolním a cítím se o trochu líp s novým odhodláním rozdrásat všechny ty okřídlený bestie, který vztáhly ruce na mého bratra a dovolili si odnést matku. Ty zlámaný pazoury jim narvu do chřtánů.

Zlost, která mě krátce zaplavila však mizí, když se Thór rozhodně vyprávět příběh, pravděpodobně k uspání, zmenšené bohyně.
Slyšel jsem tenhle a spoustu dalších příběhů stokrát, možná tisíckrát, těžko říct, ale už je to dlouho. Trochu se pootočím od okna a pousměji se nad tím. Vždycky jsem Thórovi příběhy miloval a to byl jeden z důvodů, proč jsem ho měl za vzor. Jeho příběhy nebyly vždy jen o boji a vítěztví, o "vychloubání" jak by prskal otec. Tenhle příběh byl jedním z důkazů, že Thór uměl uznat porážku a že jeho příběhy nebyly jen plané řeči.
Vždycky jsem chtěl být hrdý válečník jako on, který by neporazitelně bojoval a třeba jedou... bych já byl ten kdo vyhraje boj se stářím.
Nadějné sny malého kluka.
Které jsou utopeny na dně moře pod Jörmungandrovým ocasem.
 
*Árés* Alexander Rubin - 18. září 2018 19:41
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Pardon jsem zamilovaný do rudovlasé bohyně.


NPC Thanatos a Afrodita

Obrázek

Kdysi dávno jsem si s touto ženou užíval hojně společných chvil, které byly naprosto dokonalé a jindy bych nad tím tolik neváhal, jako nyní. Opravdu se mé zrzavé krásce podařilo získat celé mé srdce a já se jí rozhodl být věrným.
Na sucho jsem polkl, když na mně začala zkoušet ty svoje triky. Opojná vůně růži a myrty pomalu zastírající mé smysly. A ona přibližující se…
Na malou chvíli jsem musel zamrkat, protože se přede mnou objevila žena mého srdce.
”Artemis.” Vydechl jsem její jméno a srdce z toho zaplesalo. Tolikrát jsem si představoval, že je se mnou, hovořil jsem k ní a hodlám tvrdit, že díky tomu jsem se nezbláznil. A teď je tady…
Počkat… nebo není?
Ucítil jsem její rty na svých. Jako kdybychom se opět objevili v hotelu, ze kterého jsme vůbec neodešli.
Jenže něco tady nehrálo.
Její rty sice stejně hřály a byly sladké. Jenže se to zdálo být lepším. Takovým tím známým způsobem, který lze přičíst jediné ženě.
Zatřepal jsem hlavou, odtrhl své rty od jejich.
”Přestaň Afrodito.” Zavrčel jsem na ní naštvaně. (Hod 62%)
”Do Ježišovi řitě, co ty tady děláš?” Zeptám se jí a snažím se přitom vylézt ven. A ač nerad, tak na sobě obléct ono výsměšné oblečení pro pobavení boha smrti, který si to celé naprosto dokonale užívá.

Zobrazit SPOILER

 
Athéna *Annabeth Ness* - 18. září 2018 11:00
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Hic sunt leones
~ Artemis, Hádes a Převozník ~



Ačkoliv jeho otázka dávala smysl, neubránila jsem se krátkému zamyšlení. Proč by to dělal? Neprohlédla jsem žádnou motivaci, proč by nás měl poslat do pasti, na druhou stranu, proč dělal cokoliv? Nuda byla mocná čarodějka. O touze po moci nemluvě. Bůh ví, co by mu mohli Andělé slíbit za spolupráci.

To už je extrémní paranoia.

Pohlédnu na Artemis a pokrčím rameny. Díky zapojení jejího milého, paličatého boha války, nemáme na výběr, než Hádesovu prosbu – nebo bych spíš měla říct jeho příkaz? – vyplnit. Jediné co můžeme je dávat si extrémní pozor, ale to je přece strategie, kterou rozumný člověk dodržuje za každé situace.
Pohlédla jsem na červené dveře, které se před námi objevili, a hlasitě si oddechla. I když jsem si to nechtěla připustit, cítila jsem drobné mravenčení při myšlence, že se vrátím do Athén. Domů. Tam, kde jsem bývala nejsilnější, do města, které bylo jako prodloužením mé duše.

„Moment.“ pronesla jsem, spíše k sobě než-li jim, načež jsem ze svého tajného úkrytu, který nejspíš nebyl až tak tajný, neboť se jednalo o šperkovnici ukrytou ve skříni, vyndala několik set liber, které jsem si šetřila pro případ, že bych musela město urychleně opustit. Zamyšleně jsem pak přejela pokoj pohledem, abych se ujistila, že mi nechybí nic, co bych mohla postrádat a protože mě nic nenapadlo, kývla jsem.
„Tak jdeme. A jestli to bude past -!“ varovně jsem bohu podsvětí ukázala napřažený prst, aniž bych se obtěžovala dodávat, co udělám.
Upřímně řečeno, asi bych udělala velké kulové.

****

Prošla jsem do svého města a vzrušeně se rozhlédla. Bylo to zatraceně jiné od doby tóg a otroků, vlastně vypadaly jako obyčejné evropské město, kterých byly po kontinentu rozesety desítky. Neubránila jsem se zklamanému pocitu, když jsem se rozhlédla.
A to tu bylo tak nádherně.
Právě jsem se chystala sdělit Artemis svou neznalost, když se za námi ozval hlas. Obrátila jsem se a pohrdavě si ho přeměřila. Byl to snad nějaký naháneč z kasina? Byl na to dost nevhodně oblečený, ale možná, že po ránu si na sebe neberou tak šílené oděvy, jako večer…
Artemis mu podala ruku.

„Athéna.“ představila jsem se stejným způsobem, neboť i já si chtěla být jistá. „Kolik obolos budeš za svou práci chtít, převozníku?“ usmála jsem se na něj mdle. Ani jsem nevěděla, kolik by to bylo v dnešní měně. Půl gramu stříbra, to je tak… v duchu jsem se pokoušela odhadnout, kolik by to nejspíš bylo eur, ale o drahých kovech a obchodování s nimi jsem toho moc nevěděla.
„Bereš libry?“ dodala jsem, evidentně sarkasticky, a mrkla na Artemis.
 
Snový průvodce - 17. září 2018 17:23
gral_bohu7694.jpg

Koupel s bohyni lásky
~Áres + NPC Thanatos a Afrodita~

"Já tě nekousnu," tvůj úprk před Afroditou nenechal Thanata bez odezvy, protože vyprskl smíchy. Pro něj to musela být úžasná komedie. Bohyně lásky si jej nevšímala a vpíjela se do tvých očí. "I když," uchechtla se líbezně a vše kolem tebe pokrývala podivně růžová opona. Vůně růží a myrty začínala být opojně silná, až ti to zastíralo mysl. Afrodita se stále přibližovala. Ne, nebyla to Afrodita. Rudé vlasy, šedivé oči, ten maličký nosík. Dotkla se tvého hrudníku. Mohla to být ona? Artemis? Byla tu s tebou, pod průzračně křišťálovou vodou jsi viděl její ladné křivky.

Přestal jsi vnímat své okolí. Byl jsi tu jenom ty a Artemis. A ten divný narůžovělý opar. Dotkla se tě rty. Hřály a byly stejně sladké. Dokonce lepší! Byla taková jakou jsi ji pamatoval, i když teď byla dokonce dokonalejší.



Zobrazit SPOILER
 
Snový průvodce - 17. září 2018 16:53
gral_bohu7694.jpg

Ráno moudřejší večera
~Ma'at~

Tvá slova zůstala viset ve vzduchu. Bastet by si přála, aby hon za grálem byl mnohem jednodušší. Byla šelmou, ale andělé z ní udělali malou myš, která hledala bezpečné útočiště. Kdysi to bylo jiné. Cítila se jistá a v bezpečí. Kolem sebe měla své kočičí společníky a hrdě mohla procházet nádhernými zahradami.

U tvé otázky se lehce pousmála. "Odpočiň si. Zavři oči a nemysli na nic. Potřebuješ to," mrkla a přendala kočku z klína na gauč. Ta se na Bastet nesouhlasně podívala a vyskočila na opěradlo, kde se začala očišťovat. Koutkem oka jsi konečně zahlédla alespoň část slova, která byla na obojku napsána. Nebylo těžké si domyslet zbytek. Werethekau neboli Zázračná. A pak ti došlo, kdo tahle kočka je. Byla druhým ztělesněním Bastet. Sachmet. Dvě a zároveň jedna. Bastet byla ta milá a starostlivá, Sachmet byla jejím pravým opakem. Divoká a bojechtivá lvice, která kolem sebe roznášela nemoci a nákazu. Werethekau byla její udobřená stránka. Proto tu zůstala jako jediná. Nebyla služebnicí Bastet. Byla to další bohyně ztotožňována jak s Bastet, tak i s Hathor.

"Má ložnice ti je k dispozici, tedy pokud ti nebude vadit, když budu ležet vedle tebe," zapředla vlídně a postavila se. "Vidím to tak, že se tvá přítelkyně probudí až ráno. Můžeš se jít na ni podívat, ale Befen u ní zůstane. Je v dobrý rukou.

Ať už bylo tvé rozhodnutí jakékoliv, stejně si musela přečkat až do rána. Werethekau se nakonec uvelebila na pelechu u okna a v misce měla něco, co podezřele připomínalo pivo. Befen celou noc zůstal u Iseut, která se zdála být klidnější, když měla možnost se pořádně prospat. Ve spánku tak určitě vypadala. Bastet se nakonec uvelebila do postele v podobné póze jako kočky, a pokud ses k ní rozhodla přidat, přitulila se k tobě.

***

Těsně nad ránem se ozvalo z obýváku několik mňouknutí. Některé kočky se vrátily, jedna byla trochu víc pocuchaná, ale jinak nezraněná. Befen se v pokoji mihl, aby jim doplnil misky jídlem a vodou. Dokonce se na gauči vyskytla i Iseut v teplém županu. Ještě trochu klimbala, ale jakmile tě spatřila, pokusila se o úsměv, ale v jejích očích šel vidět smutek. Přišla o křídla a stala se obyčejným smrtelníkem.

"Dobré ráno," pozdravila tě, jakmile tě spatřila (ať už při vstupu do obýváku nebo potom, co jsi tam došla ty). Na klín ji vyskočila flekatá kočka, kterou začala drbat.

Befen se zastavil a lehce se uklonil. Pak sis všimla, že se za tebou objevila Bastet. Její oči zářily a usmívala se od ucha k uchu. "Dobré ráno. Jsem ráda, že se cítíš lépe a co ty?" koukal na tebe.

 
*Árés* Alexander Rubin - 15. září 2018 10:54
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Tartaros - Co tu krucinál dělá Afrodita?


Ajajajajaja


Obrázek

Voda byla úžasná. Jako kdyby to byla odměna za ten příšerně strávený čas, kdy jsem přicházel pomalu sám o sebe.
Nalepená špína se rozpouštěla. Jeden by čekal, že z toho bude zakalená voda. Nic takového se však nedělo a byla stále křišťálově čistá.
Nějak jsem se tomu nedivil, vzhledem k tomu, kde se momentálně nacházím a hlavně kdo jsem.
Můj pohled se stočil k bohu smrti, který z toho očividně měl pěkné divadlo. Jen se sám pro sebe ušklíbl a pokračoval v očistné koupeli.

Už jsem se chystal na jeho otázku odpovědět, ale v té chvíli jsem pocítil něčí dotek a málem jsem přitom zajíkl, protože kdyby nebyl tak jemný a hedvábný, asi bych si myslel, že se mne dotýká on.
Jenže následné zjištění, kdo tu se mnou sdílí koupel, nebylo o moc lepší.
”Afrodito?” Pronesl jsem chraplavě její jméno. Zatřepal jsem hlavou. Doufal, že mám halucinace, ale k mému neštěstí to byla skutečnost.
K čertu.
Kdysi dávno by to dopadlo tak, že bych jí k sobě přitáhl a mé rty by se spojili s jejími. Následně by to vedlo k něčemu dalšímu a mnohem příjemnější. Jenže to bych nesměl poznat svou rudovlasou bohyni, která si mne získala a která si teď myslí, že jsem zemřel.
Počkat... Ona si myslí, že jsem zemřel. Takže by to vlastně nebyla nevěra.
”Ne, ne, ne, ne.” S těmi slovy jsem se pokoušel couvat a dostat se, co nejvíc to jde od ní.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12869882583618 sekund

na začátek stránky