Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1584
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 21:30 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 04. prosince 2021 19:27Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je offline, naposledy online byla 06. prosince 2021 0:16Heimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 05. prosince 2021 21:30Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 01. prosince 2021 23:57Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 12. listopadu 2021 9:43Jörmungandr *Jerome*
 
Athéna *Annabeth Ness* - 20. listopadu 2019 17:46
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Primus inter pares
~ Já, Zeus a později Árés ~



S otcem jsem měla vždy komplikovaný vztah. Předpokládám ale, že to by se stalo každému, kdo byl při narození doslova vyskočit z otcovi lebky, neboť se pokusil spolknout jeho matku, kterou proměnil v mouchu, aby ho neotravovala (jako kdyby byly mouchy proslulé tím, jak moc člověka neotravují). Také proto, že očekával, že budu chlapec, který bude natolik silný, aby ho svrhl a nastoupil na jeho místo. A místo, aby byl rád, že jsem dcera, stejně chytrá a silná jako syn, akorát bez zbytečných mocenských ambicí, zdál se tím faktem, že ho nesvrhnu, téměř zklamán (mužská ješitnost je pro mne občas vážně zarážející).

"Neměj obavu, otče, společně odrazíme cokoliv." ujistila jsem ho, možná poněkud namyšleně, než se na nás vrhla doslova horda příšer. Některé připomínaly zvířata, jinak už ani moc ne, ale všechny do jednoho toužily po útěku. Kdyby to byly stvoření, se kterými se dá rozumně domluvit, snad bychom mohli vyjednat jejich propuštění na povrch. Jenže tahle sorta by jenom vydrancovala zemi a sežrala každého smrtelníka, na kterého by přišla. A to nemůžeme dovolit.

31%

S tím odrážením to zase tak slavné nebylo. (Ale kdy to s mými plány dopadlo poslední dobou dobře, že ano?) I když se mi se svým kopím prozatím dařilo držet si odstup, většina potvor mi zasadila ránu, kousnutí, škrábnutí, poleptání a dalších radostí. Nikdo neunikl, ale po nějaké době boje jsem začala vypadat jako by se přes mě přehnalo stádo volů. Šla na mě i únava.
"Kolik jich tu ještě je?!" zeptala jsem se do vzduchu, ale byla to spíše řečnická otázka. Kdo to mohl vědět? Tartaros byl tak rozlehlé místo, že jich klidně mohly být celé legie. Proud zatím rozhodně neustával.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 18. listopadu 2019 17:54
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

ZA ZKOUŠKU NIC NEDÁME..
Loki, Matet




Tušil sem že to Lokiho příliš nepotěší, ale nevadí. Aspoň sem stačil odkrojit kousíček z toho jablka, než si truhličku vzal zpět k sobě. "Buď pustí mně a nebo Matet. Proč by né, když bych mohl někomu z nich pomoci?" Možná i zachránit život. Stále nevíme jaký by na štíry mělo účinek to jablko, ale to se nedovíme, dokud to někdo nezkusí.

Trochu si povzdychnu když se Loki začne začne ptát na Helu. Podívám se na Nárviho a pak zpět na něj. Myslí si, že by u ní jablko nepomohlo,ale já doufám že ano. Jinak by musela vyrůstat jako každé jiné dítě, případně by takhle zůstala už na furt a to by bylo horší. "Na Helhaimu jí svrhla jedna ženská. Anděl.. Zavřela jí v žaláři a mučila ji. Nevím jak dlouho a co všechno jí provedla, ale muselo to být strašné, když z ní zbylo jen tohle". Kdo ví, zda by to vůbec mohlo být horší. Hela se musela cítit hrozně, celé ty věky sama a najednou se stane něco takového. Ani nad tím radši nechci ani moc přemýšlet.


Co se Sigyn týče, to už Lokimu nic neříkám, chápu že nemusí mít náladu teď řešit takové téma. "Pokusím se to vyřešit co nejrychleji". Řeknu tak nějak oběma, otočím se a vyrážím. Netrvá dlouho, než potkám Matet. Štírka nevypadá moc dobře, je mi jasné že o Mesetefa musí mít strach. Vůbec se tomu nedivím, pokud je na tom tak špatně. "Ahoj". Pozdravím a po zaváhání štírku obejmu. Nejsem si jistý jak na to bude reagovat, ale vypadá na to, že by něco takového uvítala. Pohladím ji konejšivě po zádech a pak se po chvilce odtáhnu. "Pojď. Veď k sálu". Poprosím ji a pak z kapsy vytáhnu ten kousek jablka.


"Nemám tušení jak to účinkuje na vás štíry, ale pokud je silný aspoň jako ty, tak myslím, že by mu to mohlo pomoci. Buď to sní a nebo se to rozmačká do infuze. Určitě z toho bude aspoň pár kapek".
 
Snový průvodce - 17. listopadu 2019 10:43
gral_bohu7694.jpg
Matet v akci
~Thór + Matet~

Jak jsi Matet řekl, vyrazila hned naproti. Setkali jste se téměř v půlce. Mohl sis všimnout, jak měla oči opuchlé a ještě trochu načervenalé. Když si všimla, že si ji tak prohlížíš, rychle uhnula hlavou stranou a přetřela si prsty tvář pod očima, jako by si myslela, že tam má šmouhy od líčení.
"Ahoj," i její hlas zněl lehce nakřáplý. "Proč jsem ti měla jít naproti?" zeptala se a uhnula sestřičce, která před sebou tlačila pacienta na kolečkovém křesle.

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 17. listopadu 2019 10:42
loki94861.jpg
Možná to nakonec Forseti stihne
~Thór + Nárvi~

Jak by to už nebylo složité, teď se musí opět něco semlít, abychom byli nuceni tady zůstat o něco déle. Popravdě jsem chtěl taky už vyrazit. Ani jeden z nás netušil, kde hledat. Ódin říkal, že měl vidění Sif v rukou těch andělů. Možná by nám on dokázal říct, kde je? Ale pochyboval jsem o tom. Tohle jsem však Thórovi neříkal, protože jsem nechtěl, aby se zase zcvoknul.

"Hej!" podíval jsem se na boha trochu zle, když mi vzal truhličku. Zkřížil jsem ruce na hrudi a díval se, co provádí. "A to si vážně myslíš, že tě jenom tak pustí na operační sál? Stejně budeš muset počkat, až někdo vyjde ven," zavřu víko a truhlu si vezmu zpět. "S Helou to můžeme později zkusit, ale nemyslím si, že by to nějak pomohlo. A vlastně jsi mi vůbec neřekl, co se stalo, že je tak malá, hm?" Nebo řekl? Možná jsem na to zapomněl, ale stejně jsem to chtěl slyšet znovu.

"Počkám s Válim tady," nakonec jsem se rozhodl. "A aby fungovalo to, co jsi řekl, tak by Váli musel být vzhůru. Bavili jsme se o kapačkách posledně. Kdyby tu byla Sigyn, mohla..." ztichl jsem, protože se mi do krku vedral opravdu velký knedlík. Cítil jsem na sobě pohled svého syna. Posledně jsem se mu přiznal, že jsem to vzdal. Tentokrát jsem mu chtěl dokázat, že pro nalezení jeho matky udělám cokoliv.

"Běž," podíval jsem se na Thóra. "My to tu nějak zvládneme," s tím jsem si sedl naproti Nárviho.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 16. listopadu 2019 12:55
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

JEDEN PROBLÉM ZA DRUHÝM
Loki, Nárvi




Trochu mně štvalo že to doktor zrovna nebere, ale naštěstí Matet ano. Pozdravím, zeptám se po doktorovi a poslouchám. "Ahaa.. To mně mrzí". Řeknu jí upřímně, když se dozvídám že na tom ten štír není dobře. Vždy je těžké dívat se na někoho blízkého jak trpí, sám to vím moc dobře. Zdá se, že na tom sále je vážně rušno a to se mi nelíbí. On jediný ví kde je.. Sakra! Ještě aby tak zemřel, to bych se vážně naštval!

"Teď sem u Váliho v pokoji. Doufal sem, že už se budeme moci pokusit ho probrat". Odpovídám štírce a štve mně jak se najednou zase všechno komplikuje. "To máš pravdu. Fajn.. Né, počkej. Mám nápad. Pojď mi naproti". S tím končím hovor a mobil putuje zpět do mé kapsy. Podívám se na Lokiho. "Že na tom ten štír co ví kde je Sif, není dobře. A Serqet ho zrovna operuje".


Odpovídám popravdě bohovi a podívám se na tu truhličku jež drží. "Dej mi to. Musíme něco zkusit". Vlastně ani nečekám na svolení a truhličku si vezmu. Otevřu ji a prvně se podívám zda jablko dorostlo, nebo ne. Bylo by to fajn, ale pokud nedorostlo, tak nevadí, zbývá jej ještě dost. Vytáhnu svou dýku a ukrojím jeden maličký kousíček, asi o velikosti mého nehtu na palci. "Nejsou to bohové, nevím jak by to mohlo fungovat, ale možná, že to tomu štírovi pomůže". Onen kousíček si schovám do kapsy k mobilu a pak se stále s dýkou v ruce podívám na Lokiho. "Ještě mně napadá.. Co dát kousíček Hele? Jen malý kousek, možná že by jí to pomohlo". Navrhnu. Nevím co s ní ta mrcha na Helhaimu udělala, ale přeci to nemůže být nezvratné. Nebo aspoň neměnné.


Nechám Lokimu jakožto otci chvilku na rozmyšlenou a pak dodám ještě něco. "Půjdu za doktorem, Matet je na cestě.. A co se Váliho týče, buď počkáme na Serqeta a ujistíme se že to udělá pořádně a nebo, můžeme okrájet to jablko a vymačkám mu z něj šťávu do úst. Donutíme ho polknout a uvidíme". Teď je to jen a jen na něm. Tlačí nás čas, tak sem poskytl návrhy jak pomoci všem, ale kdo ví, zda by to vůbec fungovalo.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 16. listopadu 2019 11:16
loki94861.jpg
Proč je čas proti nám?
~Thór + Nárvi, Tjefet~

Sledoval jsem Thóra, jak se snažil dovolat doktorovi, ale ten to zjevné nebral. Pak volal Matet, která to vzala hned a odpověděla: "Serqet zrovna operuje. Pamatuješ si na Mesetefa? Ráno se mu přitížilo a musel na operační stůl. Měl se uzdravovat," zněla nervózně až vystrašeně. V pozadí slyšel šumění hovoru a pak zaslechl hlas, který byl úplně stejný, který jsme slyšeli my z rozhlasu, který žádal nějakou doktorku, aby se dostavila za pacientem.
"Všichni doufáme, že se z toho dostane. On jediný ví, kde je Sif," štírka už věděla, že o tom ví, tak se neostýchala vyslovit jméno bohyně. "Kde jsi?" když jí Thór odpověděl, na chvíli bylo ticho, než promluvila znovu: "Musíme počkat. Váliho umí probrat jenom Serquet a stejně musíš počkat, než se Mesetef probere, aby mohl říct přesné místo, kde se to stalo. Jídelna?" navrhla. Myslela nemocniční, ve které byl posledně Nárvi.

"Co říkala?" zeptal jsem se. Nebavilo mě to čekání. Chtěl jsem dát Válimu jablko, ale netušil jsem jak. Mluvil posledně o infuzi? To z nás nikdo neumí.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 12. listopadu 2019 17:57
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

RUNY A DOKTOR
Loki, Nárvi, Tjefet, Váli





Rychle to vyřídím s Forsetim a klíčkem pak otevřu Lokiho skříňku. Stále bych měl chuť mu dát spíše mou dýku, než tenhle meč. Neříkám že s ním nebude umět zacházet, ale.. mně by to šlo lépe. No co, nějak si vystačím s tím co mám. Beru všechny věci a pak vydávám rovnou do Váliho pokoje. Né, vlastně prvně jdu do toho svého. Otevřu dveře, vejdu dovnitř a trochu se mi uleví, když na posteli vidím ležet můj mobil a dýku. Obojí si okamžitě vezmu a jdu. Kdo ví, zda se ještě někdy na tohle místo vrátím... Zdá se, že sem do pokoje přišel zrovna v jakési části debaty, kdy se baví o runách. Runy.. Lokimu podávám jeho věci a při tom trochu přemýšlím. Napadá mně jedna osoba, která se v runách vyzná a to velmi dobře. Nic bych za to nedal, že Válimu ji dal ten neřád Ódin a to už možná v době, kdy ho přeměnil a donutil ublížit bratrovi. Tou dobou sem si vůbec neuvědomoval jak krutý vlastně otec může být.

Nic však teď neříkám, nechci aby sem ten pošetilý stařec šel. Né dokud tu sem já. Nemohl bych se na něj ani podívat. Doufejme tedy, že to jablko bude účinkovat.


Zatím co se štír vydává sehnat Lokimu opasek, já se na boha podívám a zavrtím hlavou. "Né.. Ale seženu ho". Hned z kapsy vytáhnu mobil který mi dala Matet a podívám se, zda tam není uloženo doktorovo číslo. Hned bych mu zavolal a poprosil jej, aby přišel do Váliho pokoje. V případě že tam doktorovo číslo nebude, zavolám prostě Matet. Pozdravím ji, zeptám se zda neví kde je Serqet a pokud ano, zda by ho k nám mohla poslat a také.. zda se necítí na boj. Vím, říkal sem, že bych nerad něco dalšího od Egypťanů, ale.. ona mi přijde jako někdo, komu bych mohl věřit. Ji mám rád a doufám, že se její pocity ke mně po tom včerejšku nějak negativně nezměnily.
 
*Árés* Alexander Rubin - 11. listopadu 2019 12:18
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Těžké rozhodování


A-Team a velký Z

Jak si přeješ.” Položil ji s těmi slovy na zem. Někdo bystrý a znalý jedné knihy by se v této chvíli nejspíše zarazil. Neboť toto slovní spojení tam bylo chápáno jako - Miluji tě. V jednom z mých mnoha životů si jí moje děti, co jsem měl s lidskou ženou oblíbily a já jim ji neustále předčítal, až jsem se to naučil nazpaměť. Doteď si pamatuji slovo od slova. Ta kniha se jmenovala Princezna nevěsta a mně to v této chvíli přišlo jako velmi vhodné k vyslovení.
Její následující slova se mi však už tolik nelíbila. Věřím, že kdyby byla boje schopna, tak tam teď bojuje jako lev po otcově boku a že jí to musí neskutečně rozčilovat.

Jenže se mi nechtělo se spoléhat na Afroditu, že by v případě hrozícího nebezpečí byla schopná udělat něco statečného, než zmizet a zachránit si tak kůži. A to její přikyvování mně nechává naprosto chladného.
”Nemůžu o tebe zase přijít.” Pronesl tiše jsem s neskrývanou zoufalostí v hlase. Myslím, že bych to už nezvládl. Kdyby se jí něco stalo ve chvíli, kdy jsem tomu mohl nějakým způsobem zabránit. Děsí mně představa, že bych se vrátil a nenašel bych jí tu.
Otec to s Athénou zvládnou. Jsem si jist. Snažil jsem se uklidnit to neskutečné nutkání.

Další hlas mně zarazil v onom těžkém dilematu.
Hádes… jak příhodné… vlastně počkat… ano.
”Ne, zlato. On zůstane tady s tebou. Věřím, že kdyby se mi něco stalo, tak by opravdu nerad přišel o někoho schopného splnit uzavřenou dohodu.” Upřeně jsem na něj pohled. Moc dobře věděl, že mám pravdu. Kdyby se Artemis a mně něco stalo. Tak si toho svého tříhlavého čokla bude muset hledat sám. Nemluvě o tom, že se mi spoléhat na Afroditu vůbec nechce.
”A zároveň bude poslední obránce, kdybychom to nezvládli a něco by se vyvalilo ven.” Sice se mi úplně nechtělo věřit, že by byl schopen nějakým způsobem pomáhat, ale toto jsem říkal hlavně kvůli Artemis.
Klekl jsem si k ní a políbil ji na čelo.
”Vrátím se brzy.” S tím přejdu k Hádovi.
”Ptát se na to, jestli máš nějakou zbraň na půjčení by bylo asi zbytečné, že?” Nečekal jsem na odpověď a rozhodl jsem se zase jako zbraň použít nějaký balvan, který se osvědčil v boji proti titánovi.
Ještě jsem se ohlédl, než jsem se vydal dolů. Část mně si to užívala, ta kterou probudil zápas s titánem.
Boj! Boj! Boj!

Zobrazit SPOILER

 
Loki *Thomas Hiddleston* - 10. listopadu 2019 16:47
loki94861.jpg
Snad mě syn nesežere
~Thór + Nárvi, Váli a další~

Hned jsem zalitoval, že jsem nechal Tjefeta, aby mě přemístil. Ocitli jsme se v mém pokoji a žaludek se mi trochu zhoupl. "Nemá to vaše přemisťování vedlejší účinky vůči bohům," položil jsem si ruku na břicho.
"Na egyptské ne," odpověděl pobaveně štír a já jej zpražil pohledem. Přešel jsem ke stolku u dveří, kde ležela truhlička a zvedl jsem ji. "Vy štíři umíte nějak vycítit boha?"
"Ano i ne," pozvedl zvědavě Tjefet obočí. "Spíš cítíme, že je poblíž něco, co není smrtelníkem. Pak máme několik možností. Buď je to bůh, pak máme štěstí nebo je to anděl, to už takové štěstí není. Pak to může být nějaká nadpřirozená bytost. Třeba upír," odpověděl, aniž by se zamyslel nad tím, jestli je dobré mi tohle všechno říkat. "Proč to chceš vědět?"
"Trochu jsem doufal, že s vaší pomocí, bychom mohli najít majitelku tohohle," pozvedl jsem truhličku.
"Sorry, takhle nefungujem. Je to spíš o náhodě a dlouhodobém pozorování, protože se každý nakonec prořekne."
Něco mě napadalo. "Takže kdyby se náhodou objevil někdo, kdo by měl zájem o truhlu, pak bys mohl říct, jestli to je smrtelník nebo ne, a to je všechno?"
"Přesně tak. Chápeš rychle," ušklíbl se Tjefet.
"Vezmu si kabát a můžeme za Válím," přešel jsem k věšáku, kde visel kabát a taky šála. Oboje jsme si přehodil přes paži.

kabát a šála


"Můžeme," znovu jsem položil Tjefetovi ruku na rameno a přemístili jsme se.
A co mě napadlo v rámci truhličky? Až se s Thórem a snad i se Sif vrátíme, tak zkusím na některou ze svých fan-stránek hodit fotku truhly a uvidíme, kdo se všechno ozve. Snad mi Hórus dovolí poslat štíry na výzvědy.

V před místnosti Váliho pokoje byl Nárvi. Když jsem se tam z ničeho nic objevil, nadskočil na židli. "Na tohle si nikdy nezvyknu," vydechl můj syn.
"Já taky ne. Nejsi na to sám," ujistil jsem a položil truhlu na stolek. Pak jsem přešel ke skleněné tabuli, za níž ležel můj druhý syn. "Jak na tom je?"
"Furt stejně," odpověděl Nárvi a podíval se na Tjefeta, který si sedl naproti němu. "Myslíš, že to jablko zabere?"
"Nevím. V mém případě to bylo něco jako kletba, co mi vtiskl skřet..."
"Skřet?" podivil se syn.
"Andvari," upřesnil jsem. "Pamatuješ si na matčin prsten, co tolik nosila?" Když Nárvi přikývl, pokračoval jsem: "Ukradl jsem jej skřetovi, který jej chtěl zpátky. Místo skutečného jsme mu dali podvrh, a tak jsem skončil s runou," poklepal jsem si na hrudník. Vynechal jsem část, kdy sama Sigyn navrhla, abychom mu nedali ten pravý.
"Wow, takže Váliho runa je asi jiného původu, že?"
"Musí být. Jeho příznaky jsou horší než moje. Kdybychom věděli, kdo mu ji dal, bylo by to jednodušší než doufat, že jablko zabere, i když nemusí," přešel jsem k synovi a položil mu ruku na rameno.
"Kdy jablko nemusí zabrat?" zeptal se Tjefet.
"Nevím. Napadá mě možnost, že by tu runu měl dobrovolně nebo by měla jinou podstatu," nenašel jsem volnou židli, a tak jsem si sedl na kraj stolu. Bundu se šálou jsem si položil vedle sebe.

Pak jsme čekali na Thóra*.

Seskočil jsem ze stolu, abych si od Thóra převzal svoje věci. Zbraň i meč. Až teď jsem si všiml, že drahokam v záštitě meče je roztříštěný. Zamračil jsem se, ale neřešil jsem to. Meč valkýr vydrží hodně. Nevýhodou bylo, že jsem jej musel nosit u pasu, protože nešel skrýt jako božská zbraň.

"Na tohle asi nikdo pochvu nemá, co?" zeptal jsem se.
"Pochvu ne, ale můžu se jít podívat po nějakém opasku na meče," postavil se Tjefet. Já se na něj díval jako bych spadl z višně. "Je něco, co nemáte?"
"Hmm, nope," zazubil se štír a se slovy, že za nedlouho bude pryč, odešel.

"Neviděl si doktora?" zeptal jsem se Thóra.

*
 
Artemis *Alyss Ellery* - 09. listopadu 2019 17:34
artemis_alyss28072.jpg
Takhle to přece nejde
~Athéna, Áres + Afrodita, Apollón, Zeus~

Áres se bez okolků otočil a vyběhl schody, abychom se dostali do bezpečí. Zavrtěla jsem se v jeho náručí a nadávala si, jak jsem v tuhle chvíli slabá a nemohla jsem tak otci pomoct. Nahoře na nás čekala Afrodita s probraným Apollónem. Vypadal mimo, ale podle toho, když se k nám nerozeběhl, i více při smyslech. Hlavu měl schovanou v klíně a zakrýval si ji rukama, jako by jej bolela.

"Blbě," řekla jsem na rovinu. "Položíš mě, prosím?" podívala jsem se Áreovi do očí, a když to udělal, vydechla jsem a protáhla si nohy. Bolely mě jako obyčejného smrtelníka. "Musíš jim jít dolů pomoct. My to tu zvládneme," navrhla jsem mu. Nechtěla jsem, aby kvůli mně nepomohl otci. "Při nejhorším nás Afrodita promění v motýly, že?" podívala jsem se na bohyni lásky dost přísně. Ta jen přikyvovala.

"Anebo je pohlídám já," ozval se najednou hlas, a když jsme se všichni otočili jeho směrem, spatřili jsme Háda. Zdálo se mi to nebo byl o hodně starší? Sice jsem v něm rozeznávala rysy mladíka, jakým byl před tím, ale teď vypadal jinak. "No co," ušklíbl se. "Jsem díky bratrovi spjat s Podsvětím, které se taky pomalu rozpadá, i když možná vydrží o něco déle než Tartarus," přešel ke schodům a podíval se dolů.

"Nebo můžeš s Áreem dolů a pomoct otci a Athéně," sykla jsem. "Kvůli tobě jsme se dostali do potíží a jestli si myslíš, že ti budeme hledat..."
"Ale to stále platí," zastavil mě uprostřed věty Hádes. "A nebýt paktu, Áres by dávno nebyl a ty bys na to byla sama. Skoro. Vlastně by Zeus zůstal zalezlý v díře, nikdy bys nezjistila, že tvůj bratr je naživu včetně ex-lásky tvé lásky," měla jsem mu sto chutí rozbít hubu, ale nakonec měl pravdu. V podstatě to, že s ním Áres uzavřel pakt, tak jsme našli víc než jen sami sebe.
Dál to bylo na Áreovi. Já se už nemínila s Hádem dál bavit.

Hádes


***

*Jako PJ*

Zues kývl na Athénu. "Připrav se. Nevím, co se vše pokusí o útěk, ale dokud bude aspoň malá pravděpodobnost, že někomu zachráníme život, stojí se za to zapotit."

Rány praskajícího a padajícího kamení se ozývaly blíže a blíže. Bylo otázkou, zda někdo přes sutiny mohl vůbec někdo projít. Nakonec brána zkolabuje sama a Tartarus skončí v prázdnotě.

Netrvalo dlouho a objevil se první tvor, který chtěl na svobodu. Stvoření velikostí člověka a více podobnému kříženci mezi netopýrem a plazem. Zeus jej smetl bleskem, ale za ním se vyrojili další podobní tvorové. Někteří z nich měli navíc ostré drápy, a sem tam některý plival jed, který pálil na kůži a nebylo by dobré, kdyby se dostal do očí. Ani u bohů.

Společně jste odráželi tvora po tvorovi. Rojili se přes sebe jako žížaly nasypané na kupku. Snažili se dostat skrze vás. Bylo snadné je zabít jednou ranou, protože nebyli příliš chytří ani silní, ale jak se říká, síla se často přepočítává na množství a bylo jich sakra hodně.



Zobrazit SPOILER
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.2458119392395 sekund

na začátek stránky