Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1579
Hraje se Denně Omezená aktivita cca do 3.10.2021...  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. října 2021 15:16Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 20. srpna 2021 11:20Seth *Sebastian Light*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 20:02Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Amitiel *Lisa Grey* je offline, naposledy online byla 15. října 2021 15:46Amitiel *Lisa Grey*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Sif *Sofia Garner*
 Postava Heimdall *Rick Mardall* je onlineHeimdall *Rick Mardall*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 20. října 2021 20:01Dionýsos *Otec Dennison*
 Postava Kurent "Cal" je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Kurent "Cal"
 Postava Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* je offline, naposledy online byla 23. října 2021 14:07Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco*
 Postava Jörmungandr *Jerome* je offline, naposledy online byla 22. října 2021 19:54Jörmungandr *Jerome*
 
Sif *Sofia Garner* - 14. června 2021 22:49
sif_gb9312.jpg
Obří rodina
~Thór, Loki + Nárvi, Hela, Forseti~

Byla jsem Thórovi vděčná za jeho přítomnost. Cítila jsem se, jako by mi někdo dal silnou facku a díky tomu se pomalu probírala do reálného života. Pousmála jsem se na Thóra, když vzal Helu do náruče a začal ji chovat. Slušelo mu to. Připomnělo mi to dobu, kdy Trúd byla malá, ale sám na ni neměl příliš moc času. Když vyrostla tak, aby mohla držet meč, odešla s valkýrami.

Hela se na Thóra nadšeně zadívala, když zmínil zmrzlinu. "Ráda se přidám," také se podívám na Lokiho. Thór se k němu choval jako k příteli. Asi opravdu obrátil kartu a už to nebyla chodící potíž.

Pak jsem si vyslechla, jak proběhla moje záchrana. Tolik se jich účastnilo, aby mě dostali ze spárů andělů? Nevěděla jsem, co hned říct. Hlavně jsem byla dojatá. "Děkuji vám všem," přeletěla jsem každého pohledem a zastavila se Thórovi. "A hlavně tobě, žes mě našel," řekla jsem tiše, protože tahle slova byla jenom pro něj. Hela se zasmála a ručkama stále hledala dlouhé vlasy, které na bohově hlavě nebyly.

Podívala jsem se ještě na Lokiho. "Nárvi zmínil Váliho. Co se stalo?" zeptala jsem se. Pokud mi odpověděl, tak jsem pokračovala otázkou už na všechny.
"Ráda bych se opláchla a převlékla. Bude někde ta možnost?"
 
Amitiel *Lisa Grey* - 14. června 2021 20:10
gkyk7986.jpg
Nejvyšší věž
Cassiel, Amabael


Tiše se opírám o balkón a stále sleduji dění podemnou. Nemusím se ani dívat na Cassiela, abych věděla že sleduje Amabaela. Jistě je to velmi nepříjemný pocit, být seřvaný přímo Michaelem. Mě samotné stačilo když jsem je viděla hádat se s Gabrielem. Napadá mě, je Michael prostě takový a nebo by bylo možné že už je toho na něj prostě moc?

Až když se mně Cassiel zeptá ohledně Gabriela, tak otočím hlavu a podívám se na něj. Gabriel je evidentně Michaelovi trnem v patě. Né že bych mu najednou nevěřila, ale možná bych přeci jen mohla být o něco opatrnější. "Mluvily jsme o bozích. O tom, že bych si přála aby to bylo jinak. Aby byl mír". Odpovím popravdě. Mír... Co je tím velikým tajemstvím, které nám Michael nemůže říct? Kvůli kterému se tohle všechno děje?


Najednou se Cassiel rozmluví a při tom co slyším se na mé tváři objeví poměrně překvapený výraz. Na jednu stranu z toho mám trochu obavy, určitě nebudu nejlepší špiónka ve Stříbrném městě. Ale na stranu druhou, cítím pýchu a velikou vděčnost vůči Cassielovi. Jsem moc ráda že mi takhle věří a přes to že tento úkol zní náročně, udělám vše pro to abych ho nezklamala. Po tom všem co pro mně udělal bych na tom byla možná hůře než je teď Amabael. "Děkuju, velice si tvé důvěry vážím. A udělám vše pro to, abych uspěla". Lehce s milým úsměvem pohladím jeho dlaň na mém rameni.


Ostatní už odcházejí. Gabrielovi jen uctivě kývnu když se loučí a opět pohlédnu na anděla vedle mně. "Promluvím s ním. Ty buď opatrný a vrať se brzy". Odpovím mu a pak sleduji jak mizí. Vždy sem Cassielovi tuto schopnost záviděla.
Ještě asi minutu zůstávám na balkóně a dívám se směrem za hradby. Pak se otočím a pomalu přijdu k Amabaelovi. Položím mu ruku na rameno a použiji svou moc abych zhojila jeho rány a zranění.


"Každý někdy udělá chybu. Viděl jsi mě když sem byla mladá?" Povzbudivě se usměji a posadím se vedle něj.
"Michael ti neublíží, nemůže si dovolit ztrácet další anděly... Povíš mi prosím co přesně se dělo?"
 
Jörmungandr *Jerome* - 14. června 2021 07:45
jormungander347.jpg
Seznámení
~Huītzilōpōchtli~

Pokračoval jsem v jídle, protože mi to nějakým zázračným způsobem chutnalo. Chuť mikrobů byla velmi zvláštní. Všechno solili a tohle jídlo toho nebylo výjimkou. Připomínalo mi to trochu mou domovinu, kde bylo soli požehnaně. V šupinatém těle mi slaná voda nedělala problém, nicméně jsem vídával námořníky, kteří měli od soli popraskanou a podivně bílou kůži. Že bych měl teď podobný problém? To snad ne!?

"Asi jo?" netušil jsem, jestli osobně něco potřebuju. Neznal jsem svět lidí natolik dobře, abych si mohl vymýšlet, co chci. Chyběly mi moje šupiny, i způsob, jakým sem viděl a cítil vzduch kolem sebe. Najednou bylo kolem mě plno barev, které jsem nedokázal správně pojmenovat. Zelená měla tolik odstínů, až mi z toho šla hlava kolem.

Pousmál jsem se, kdy Solian uznal, že se mu líbí moje jméno, které jsem vytáhl z jeho návrhu. Dál jsem jej se zaujetím poslouchal, a přitom ujídal z misky. Bezejmenný bůh. Na něco jsem si pamatoval. Dokud můj otec byl připoután ke skále, tak jsem stále setrvával na dně moře a čekal na příležitost, než se dostane na svobodu. Jednou jsem zaslechl ránu a v mém nitru se rozvířila studená krev. Můj otec byl na svobodě. Vydal jsem se proti svému osudu bojovat s Thórem, ale místo něj jsem na březích Asgárdu našel celou armádu okřídlených vojáků. A pak už mám docela mlhu, protože si nejsem ani jistý, co se přesně stalo. Moje další vzpomínka je, že jsem se objevil tady na úplně jiné pláži, kde na mě koukala horda mikrobů.

"Takže jako Ódin," přirovnal jsem jeho velikost nejvyššímu bohovi severu. Co s ním vůbec bylo? Jak Asgárd nakonec skončil? Poražen? Svržen? Zničen? Asi mi to mohlo být jedno.

Když vyslovil svoje jméno, měl jsem co dělat, abych si jej nějak vryl do paměti. Huītzilōpōchtli. Určitě jméno nikdy nenapíšu dobře, ale je hlavní, že už jsem věděl, kdo přede mnou sedí. Solian byl bůh a dokonce takový, se kterým bych se nechtěl dostat do křížku. Na druhou stranu, proč bych chtěl? Pomáhal mi už od chvíle, kdy jsem se tady objevil. To nikdo ještě nikdy neudělal. Fascinovaně jsem přitom sledoval jeho ruku. To určitě nikdo z bohů, které jsem znal, neuměl. Ne tak, jako on. Otcova podstata byla ohnivá. Možná by si rozuměli?

"Jsi velmi jiný," podíval jsem se na Soliana, když plameny z jeho ruky zmizely. "Ale v tom dobrém slova smyslu," dodal jsem, aby si to nebral jako urážku. Pak mě vyzval, abych natáhl ruku. Udělal jsem to. Netušil jsem, že se promění v malého opeřeného ptáčka. Mohl jsem stisknout a ukončit jeho titěrný život, ale neměl jsem k tomu důvod.
"Opravdu by sis rozuměl s mým otcem," uchechtl jsem se, protože i on dokázal na sebe brát mnoho podob.
 
Thór *Chris Hemsworth* - 13. června 2021 22:59
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

JAK KRÁSNÉ, KDYŽ JE RODINA SPOLU

Sif, Loki, Nárvi, Forseti, Hela a ostatní




Poté co itevřu dveře sem trošku překvapený. Asi se to trochu změnilo od té doby co jsem sem přišel. Co kdyby se to nepovedlo? Všechny přejedu pohledem a rukou naznačím že mohou dál. Najednou se toho začne dít nějak moc najednou. Doktora najdu a jsem rád když mi splní mou prosbu.

Mezi tím však odchází Matet. Dívám se na ni s výrazem "proč odcházíš?" Zrovna ji bych tu měl docela rád, ale chápu že může mít nějaké povinnosti, nebo se tady necítí. "Vše je v pořádku". Řeknu Lokimu. Musí mu být jasné že to tak není, ale teď není vhodná doba to probírat.


Přijdu vedle lůžka na kterém je Sif, vezmu ji za ruku, něžně ji stisknu a tiše sleduji jak se s každým znovu-seznamuje. Maličko se usměji když je řeč o mém hrdinství, ale pak se také zamračím když Forseti pronese poznámku jež měla evidentně patřit Lokimu. Nic neřeknu, jen zavrtím hlavou a zamručím, ať toho bůh spravedlnosti nechá.

Pustím Sif ruku a podívám se na Lokiho. Pokud to nebude vadit, tak si vezmu Helu k sobě a začnu ji chovat, jako milý, starostlivý strýček. Už nemám vlasy se kterými by si mohla hrát. "Měly bychom ji pak vzít do hračkářství. A zkusit zmrzlinu". Pronesu směrem k Lokimu. Je to zvláštní, ale když Helu takhle držím, tak mně to uklidňuje. Dokonce mám na tváři úsměv když to říkám.


"Jak to myslíš? Celou tu dobu, nebo teď?" Zeptám se Sif. "Jestli myslíš když jsme tě našly.. Tak nic zvláštního. Vtrhly jsme tam, nakopaly pár andělů a Matet tě přenesla sem.. To byla ta jak odešla, ta s těmi delšími vlasy". Pokouším se vysvětlit. "Pomáhal mi Loki, Matet, Forseti a Imhotep. To je ještě jeden egypťan". O Ódinovi a o plánu na záchranu Sigyn zatím raději mlčím.
 
Sif *Sofia Garner* - 13. června 2021 21:59
sif_gb9312.jpg
Loki...
~Thór, Loki + Nárvi, Forseti, Hela~

Jako první ke mně přistoupil herec s tmavými vlasy a vyřkl jméno, kterého jsem se celou dobu obávala. Taky mi nějakou dobu trvalo, než jsem jeho ruku stiskla. Vzpomínky, které mi prošly hlavou, mi nebyly příjemné. Odtrhla jsem svou ruku od té jeho a chytla si vlasy, jako by mi je každou chvíli chtěl ostříhat.

Pak ke mně přistoupil mladý kluk a taky mi podal ruku. Jméno mi neřekl, ale jeho pohled mi někoho připomínal. Když jsem stiskla jeho ruku, zalapala jsem po dechu. "Nárvi?" najednou jsem těkala očima mezi ním a Lokim. "Ale jak?"
Nárvi se zazubil. "Hela," zvedl holčičku na lůžko. Hned jsem jí pohladila po tváři, abych se ujistila, že to opravdu Hela je. Dívala se na mě jako neviňátko. To nebyla ta Hela, kterou jsem znávala.
"Na Helheimu mě přivedla mezi živé. Pak mě věznila, pak mě věznil anděl a potom mě zachránil strýček," kývl k Thórovi.
Sledovala jsem jeho pohled k Thórovi. "To on umí," usmála jsem se na něj.

Jako poslední přistoupil blonďák a po stisknutí rukou se z něj vyklubal Forseti. Toho jsem tady taky nečekala. "Je tu i Válí, ale spí, kvůli," střelil pohledem po Lokim. Forseti cítil k němu stejnou zášť jako já. Ale měla jsem na to právo? Všichni tu byli, vítali mě.

"Co se stalo, když jsem byla mimo?" zeptala jsem se, protože jsem netušila, kdo všechno měl podíl na tom, že jsem teď tady. Thór určitě byl mezi těmi, kdo mě zachraňovali.
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 13. června 2021 21:58
loki94861.jpg
Tak to vypadá, že je zpět
~Thór, Sif + Nárvi, Matet, Forseti, Hela, Serqet, Mnemosyne~

Všichni jsme čekali na chodbě, než Thór dokončí svůj úkol přivést Sif zpět. Nebyl jsem si jistý, jak bude na mě reagovat. Hór mezitím odešel řešit jiné záležitosti, Serqet odcházel a vracel se, aby se ověřil, že je u nás vše v pořádku. Matet stála zády opřená o zeď a viděl jsem na ní nervozitu. Na jejím místě bych byl taku. Doufala, že se Thórovi nepodaří vrátit Sif zpět?

Nárvi držel Helu za ruku, která byla až příliš poslušná. "Nechce spát?" zeptal jsem se Nárviho, která shlédl na sestru a pokrčil rameny. "Vypadá spíš soustředěně," a sám zívl. "Ale já bych si šlofíka dal," uchechtl se a já zakoulel očima.
"Před chvíli jsi spal," ušklíbl jsem se a pak sebou trhl, když se otevřely dveře a objevila se Mnemosyne. Usmívala se.

"Povedlo se. Opět si pamatuje," pak si všimla Matet, která trochu pohasla. Bohyně jí něco pošeptala. Štírka přikývla a vydala se s ní pryč. To bude zase něco.
Hned na to se vrátil Serqet a v tu samou chvíli se otevřely dveře. Thór nás pozval dveře, ale viděl jsem na něm, že se něco stalo. "Všechno dobrý?" zeptal jsem se.

Matet sice nenašel, ale doktor po jeho žádosti přikývl. "Budu ve své pracovně. Pro Imhotepa pošlu. Teď buď se Sif. Vypadá dost sklesle."

Sám jsem se podíval na bohyni plodnosti a obilí. Nelíbilo se jí, jak jsme se na ní dívali. Nicméně prolomit ledy někdo musel, a tak jsem přešel k lůžku a natáhl ruku. "Loki," řekl jsem své jméno a počkal, až mě chytne za ruku.
 
Sif *Sofia Garner* - 13. června 2021 21:58
sif_gb9312.jpg
Asi jsem mu šlápla na kuří oko
~Thór~

Píchlo mě u srdce, když se odvrátil. Kdybych mu řekla, že mi na Romanovi, tedy na Romanielovi, vůbec nezáleží, poznal by to taky a bylo by to horší. Měla jsem dost ošemetnou situaci. Bily se ve mě dvě osobnosti. Sofií jsem byla až příliš dlouho, než abych jí mohla ignorovat. Thór možná žil jako Chris Hemsworth, ale věděl o sobě. Já předtím netušila, kdo doopravdy jsem. Měla jsem spoustu lidských vzpomínek. Nešlo na ně jenom tak zapomenout.

Když Thór otevřel dveře, jako prvního jsem uviděla Toma Hiddlestona. Vešel dovnitř, za nám se hned nahrnul mladší kluk, který držel za ruku culíkatou holčičku. Pak vešel blonďatý muž. Všichni se na mě dívali jako na zjevení. Nebylo mi příjemné, že jsem najednou byla středem pozornosti. Podívala jsem se na Thóra, zda by mi i přes můj přešlap s Romanem nějak pomohl. Nebyla jsem Freya, abych si tohle užívala.
 
Huītzilōpōchtli *Solian Flamesco* - 13. června 2021 20:06
20200228_111127883_m(1)(1)5935.jfif

Chlubílek, hehe

Obrázek

Jerome


,,Jerome." Vyslovil jsem to jméno, abych si uvědomil, jak mi vlastně zní. Jako dobrý a nebo špatný nápad? ,,Můžeš si nechat říkat, jak budeš chtít, je to na tobě." Já o tomhle výběru mohu říci své. Solian je jméno, které jsem si vybral už dávno. Obměňuji ho po čase, v různých lidských tělech, přece nesmím pořád mít to stejné jméno a tak ho střídám s jinými. Záleží, kde zrovna žiji a s jakým tělem se prezentuji. I když, uznávám, toho je vskutku lahodné. Příliš krásné na to, abych zabil jeho původního majitele. Ten mladík nejspíš žije někde v mé bývalé zemi dál.

,,Na, jez." Přikývl jsem a podal mu další plnou misku. Půjde spát umytý, voňavý a najedený, co víc mu chybí ke spokojenosti? I když, co já vím, třeba hadu zde v tomto malém příbytku něco chybí?
,,Máš vše, co potřebuješ?" Zeptal jsem se ho ihned, jak mě napadlo, že by mohl být nespokojený. Možná je jen příliš zdvořilý, než aby si postěžoval? A nebo se rozkoukává, třeba mu časem dojde, že jeho tělo něco postrádá.

,,Ne, to není normální, Jerome..." Zakroutil jsem hlavou a zkusil znovu použít to nové jméno. ,,Líbí se mi. Zní dobře." Uznal jsem. Je to hezké jméno. ,,Jerome a nebo Jeremiah... třeba pak nějakou verzi začneš časem preferovat. Každopádně, abych ti odpověděl... Různí lidé měli různá božstva, různé skupiny mocných tvorů, které uctívali a nebo se jich báli. Jenže jednou přišel Bůh beze jména, ten, který s pomocí svých andělů svrhl všechna ostatní božstva. Někteří zemřeli, jiní byli uvězněni a velké množství žije zde, v lidském světě. Nejrůznější tvorové, podobní tvému usudu i úplně jiní. Já kdysi patřil do mocného božstva, vlastně jsem byl tím nejvyšším." Vysvětlil jsem mu. Na chvíli se mohl všimnout zaplátí ohňů v mých očích, když jsem zavzpomínal na svůj sluneční vůz. Jiskerné oči ale pak změnily svou barvu do ruda, když jsem zapřemýšlel nad svou obživou.
,,Nejmenuji se Solian. Mé jméno je Huitzilopotchli, býval jsem nejvyšší bůh kmene Aztéků, vládce slunce, ohně, války a ochránce ptactva." Natáhl jsem před něj svou ruku a nechal ji se rozhořet. Byla to jen má dlaň, neudržel jsem se, chtěl jsem mu to ukázat. Rád se chlubím se svými schopnostmi a jemu mohu, on se tomu nebude divit tolik jako lidé.
Po chvíli jsem plamen nechal zase zmizet a sledoval jsem jeho reakci. ,,Co se týče toho peří... Můžu ti to ukázat, když natáhneš ruku..." Vyzval jsem ho s drobným úsměvem. Nemyslím si, že by mi chtěl ublížit, věřím mu a proto mu mohu ukázat ještě menší podobu sebe, než je tato.

 
Thór *Chris Hemsworth* - 13. června 2021 20:06
bf15b48b90ac54d5fcc2fa5e8621babc2932.jpg

CO DÁL?

Sif




"Promiň". Popotáhnu když mi Sif setře slzy a dáv@m se do kupy. Žádná slabost, žádné slzy. Teď bych měl být silný. Doufám jen, že si uvědomuje čím vším sem musel projít. Sám si nepamatuji kdy sem brečel naposledy.

"Ano.. Nemusíš se bát, už není jako dřív. Sigyn a možná i trochu společná práce, ho změnila. Věřím mu". Vím že pro ni bude těžké něčemu takovému věřit, ale je spousta věcí na které si Sif bude muset zvykat.

Najednou nastává ticho a pro mně velmi nepříjemná situace. Na mou otázku Sif neodpověděla. Skoro mi to přijde, jako by měla Stockholský syndrom, nebo tak něco. A nebo.. Nebo k tomu mizerovi opravdu něco cítí. Měl sem ho probodnout tou dýkou! Pohladit se nechám, ale políbit už ne. Otočím hlavu tak abych se Sif nedíval do očí, pustím její ruku a vstanu.


"Nevím, chvíli sem byl mimo.. Možná Matet, moje kamarádka. Nejspíš doktor a Mne.. Mno.. Ženská díky které sem se s tebou mohl spojit a přivézt tě zpět". Odpovím na její dotaz a dojdu ke dveřím které otevřu. Všichni mohou dál, pokud budou chtít.


Já sám se dívám po Serqetovi. Pokud ho najdu, řeknu to přímo jemu, pokud ne, tak se skloním k Matet a zašeptám. "Chtěl bych mluvit s Imhotepem a Serqetem. Jestli by je šlo sehnat, byl bych ti vděčný". Nemusí to být hned teď, asi bych měl být ještě chvíli se Sif.. Ale mluvit s nimi chtít budu.
 
Sif *Sofia Garner* - 13. června 2021 19:24
sif_gb9312.jpg
Můj milý
~Thór~

Setřela jsem mu slzy s tváře. Normálně neplakal. Vždy se tvářil, že mu na světě nemůže nic ublížit. Takhle jsem ho viděla poprvé. Musela být pro Thóra velká rána, když jsem najednou zmizela.

Jen kdybych si vzpomněla, co se po boji v Asgárdu stalo. Byla jsem trochu na vážkách, jestli jsem náhodou nebyla poražena a na nějakou dobu jsem opravdu zmizela a objevila se teprve nedávno.

"Loki?" povytáhla jsem obočí. S jeho ženou Sigyn jsem si měla co říct, ale co mi provedl, tak jsem ho prostě neměla v lásce. Informace, že tady byl společně s Thórem, mě dost překvapila a znejistila. Doufala jsem, že mého manžela nějak netahá za nos, aby mu později vrazil nůž do zad.

Pak mi řekl, že Roman je ve skutečnosti Romaniel, anděl, co mě držel, abych se do něj zamilovala, a pak mi položil otázku, na kterou jsem nedokázala odpovědět. Dívala jsem se na něj a nebyla jsem schopná slova. Jestli k němu něco cítím? Sice jsem si vzpomněla, že je Thór moje velká láska, ale Roman... Romaniel tu pro mě byl a jako Sofia jsem jej bezhlavě milovala. Jestli to přetrvávalo doteď, musela bych se s ním setkat. I přesto, že mi řekl, že je jeden z andělů, byla jsem na vážkách.

Zvedla jsem ruku, abych jej pohladila po tváři. "Vím, že miluju tebe, jak tomu bylo vždy," nedokázala jsem mu na otázku přímo odpovědět. Pokud mi to dovolil, tak jsem ho políbila na rty. Znala jsem Thóra a mohla jsem mu dost polechtat jeho ego, ale doufala jsem, že mě pochopí.

Pak jsem se odtáhla a podívala se ke dveřím. "Kdo všechno čeká na té chodbě?"
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22576594352722 sekund

na začátek stránky