Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Grál bohů

Příspěvků: 1351


Hraje se Denně INFORMACE  Vypravěč Yuki Sumire je offlineYuki Sumire
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Váli *Valerius Liarsson* je offline, naposledy online byla 26. února 2019 18:58Váli *Valerius Liarsson*
 Postava Sigyn *Sebille Moretti* je offline, naposledy online byla 06. dubna 2020 16:55Sigyn *Sebille Moretti*
 Postava *Árés* Alexander Rubin je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44 *Árés* Alexander Rubin
 Postava Loki *Thomas Hiddleston* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Loki *Thomas Hiddleston*
 Postava Seth *Sebastian Light* je offline, naposledy online byla 16. února 2019 16:39Seth *Sebastian Light*
 Postava Hádes *Gerallt Jernigan* je onlineHádes *Gerallt Jernigan*
 Postava Ma`at *Orora Nafré* je offline, naposledy online byla 03. července 2019 19:06Ma`at *Orora Nafré*
 Postava Artemis *Alyss Ellery* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Artemis *Alyss Ellery*
 Postava Thór *Chris Hemsworth* je offline, naposledy online byla 07. dubna 2020 22:17Thór *Chris Hemsworth*
 Postava Fortuna *Lucky Dubois* je offline, naposledy online byla 30. srpna 2017 19:24Fortuna *Lucky Dubois*
 Postava Athéna *Annabeth Ness* je offline, naposledy online byla 15. února 2020 9:26Athéna *Annabeth Ness*
 Postava Sif *Sofia Garner* je offline, naposledy online byla 08. dubna 2020 20:09Sif *Sofia Garner*
 Postava Dionýsos *Otec Dennison* je offline, naposledy online byla 09. dubna 2020 18:44Dionýsos *Otec Dennison*
 
Thór *Chris Hemsworth* - 04. května 2018 00:20
f4973093fc99d98c0d7d4716461750855954.jpg

Když se NEdaří...
Nárvi, Hela, Loki a... ostatní?



No... Co na to říct? Vždycky když se o něco snažím, tak to dopadne podobně. Být tu teď Loki, určitě by si mně vychutnal. Už vidím tu jeho pusu, jak se otvírá a zavírá, pořád dokola a nesklapne. Tak mi občas nejde něco podle plánu, no a co? Hlavní je až konečný výsledek! I když je tedy pravda že to mohlo dopadnout lépe, tím bleskem sem rozhodně neplánoval zasáhnout i Nárviho. Ten chudák okusil můj blesk na Helheimu, dvakrát. A teď zase.

Je mi líto že se to stalo, ale jinak to prostě nešlo. Aspoň že před tím částečně ochránil Helu. Rozhlédnu se a tu mrchu která sem všechny ty opeřence přivedla nikde nevidím, takže nehodlám na nic čekat. Chci být pryč dříve než by si přivedla posily, obávám se že více už bych jich bez toho aniž bych ublížil i těm všem lidem kolem, nezvládl. "Odpusť mi to chlapče.. Nechtěl sem aby se to stalo". Pronesu k Nárvimu když jej zvedám ze země a beru do náruče. Těžko říct zda mně teď slyší, ale to je jedno. Hela mi visí na krku jako klíště a tak bych už snad mohl vyrazit.

Naneštěstí je tu další problém. Bouři se mi vytvořit podařilo, ale sílí nějak více než sem měl v úmyslu. Je opravdu nepříjemné cítit na rukou a na tváři ten písek, je to jako by mně bodalo tisíce včel! A do toho ta věc co sem zahlédl, ani si nejsem jistý co to vlastně bylo. Proklatě! Udělám pár kroků zpět a přemýšlím co dál. Kudy bych se měl vydat. Když bych šel vpřed, mohl bych dojít k tomu letišti a narazit na Lokiho, né? Jenže by tam mohli být i nějací další andělé a to bych nechtěl riskovat. Mám plné ruce, nemyslím že bych momentálně porazil byť jen jednoho z nich.

Musím to zkusit.. Už se chystám jít zpět, cestou kterou jsme přijely, když v tom zaslechnu povědomý hlas. Otočím se a zjišťuji že to je Loki! U Ódinových vousů, nikdy sem toho parchanta neviděl raději! "Loki! Kde se tady bereš?!" Zavolám na něj zvědavě, ale přes tu bouři mně asi neslyší. Ta bouře! Já tupec, teď když je tady on, není toho krytí už zapotřebí. Určitě budou lepší jeho iluze než tohle. Zadívám se tedy na nebe, chvilku se soustředím a pokusím se tu bouři utišit a pak i úplně zastavit 82%.

A daří se! Vítr se pozvolna uklidňuje a je cítit že i písku ve vzduchu ubývá. Netrvá dlouho a bouře zcela pomine. Až teď vidím co se všechno stalo. Co všechno sem způsobil. Sakra.. Je mi opravdu líto pokud došli nějací lidé k úhoně. Ale bylo to nutné, raději pár lidských životů než abych opět ztratil ty jediné které bych mohl nazývat rodinou. Taky si až teď všímám velkého vlka, který se jen kousek od nás pouští do jednoho z andělů. V první vteřině mně napadlo že vidím Fenrira, ale to je přeci hloupost. Fenrir to být nemůže, je zavřený kdo ví kde. Tohle bude určitě Garmr. Našel si cestu k Lokimu a teď mu pomáhá.

"Použij iluze! Skryj nás před lidmi!" Řeknu mu. Teď když nás nechrání před jejich zraky bouře, bude zapotřebí abychom měly něco jiného. Bylo by fajn kdybychom pro ně vypadaly jako obyčejní lidé, kteří se k tomu všemu jen tak nachomýtli. Taky by nebylo špatné kdybychom odtud odešly, ale stále je tu ten vlk. Mně se momentálně někomu dávat Nárviho a nebo Helu nechce, takže pokud by to vypadalo že se mu moc nedaří, bude mu muset pomoci v boji Loki. A taky ho pak uklidnit, nemůžeme tu pobíhat s takovýmhle zvířetem!
 
Loki *Thomas Hiddleston* - 01. května 2018 16:52
loki94861.jpg
Písečná bouře na mostě
~Thór, Váli, Sigyn + Matet (podoba štíra), Nárvi, Hela~

Thór musel vždycky všechno zkomplikovat. Nestačilo, že způsobil hromadnou havárii na mostě, takže se dostat k němu, bylo proplétání se mezi auty, zakopávání o schoulené lidi nebo jejich odstrkávání, aby vás nesrazili k zemi. Musel vytvořit písečnou bouři, která se každou chvíli zhoršovala, a pokud něco neudělá, tak nebude problémem jenom lidí. Už tak bylo nepříjemné cítit ostré částečky, jak dopadají na odhalenou kůži a štípou jako miliony komárů.

Tušil jsem, že Matet je divná, ale když se proměnila v obrovského štíra, jen tak tak jsem strhl Sigyn stranou, aby nás nesrazil její jedovatý ocas. Klepety rozdrtila dva anděly jako párátka.
"Doufám, že zůstane na naší straně," šeptl jsem k mé milované. Znělo to jako huhlání. Otevírat v bouři ústa nebyl dobrý nápad.

Vytáhl jsem z kapsy kapesník, přeložil jej do trojúhelníku a přiložil jej Sigyn na tvář a naznačil, aby si jej tak držela. Druhý jsem neměl. Bez mluvení to budu muset chvíli přežít. Teď by se mi hodily nějaké brýle.
"Počkej tady," další zahuhlání z mé strany, ale rukama jsem naznačil, co jsem chtěl říct. Pak jsem se zvedl a vydal se za Válim, který se vrhl na anděla ohrožujícího Thóra. Chvíli mi trvalo, než jsem skrze písek rozeznal, že někoho drží v náručí. Srdce mi prudce trhlo. Polkl jsem tu trochu slin, co jsem v ústech měl a plížil jsem se mezi úzkou škvírou mezi autobusem a autem, které nebezpečně narušilo zábradlí.

Ať už Váli sejmul anděla nebo ne ve své vlčí podobě, zařval jsem na Thóra: "ZASTAV TU BOUŘI!!!" následovalo prudkým kašláním, jak si písek našel cestu do mých úst.

Zobrazit SPOILER
 
Artemis *Alyss Ellery* - 01. května 2018 16:32
artemis_alyss28072.jpg
Kudy dál…
~Triple A~

Pozvedla jsem obočí, když Áres zabral víc, než měl. Setřásla jsem z ramene pár smítek. "Nejsi v tom sám," přitakala jsem. Opravdu mě zajímalo, co se stalo, že jsem si na boha války nepamatovala. Na něho nešlo zapomenout. Jen se na něj podívejte. Vysoký a svalnatý, zachmuřený obličej, temné hluboké oči, ve kterých se dá snadno ztratit. No, ehm, sice jsem si jej na přechodu prvně nevšimla, ale řešila jsem úplně něco jiného!
Nebo jsi jej viděl nechtěla... nemohla, šeptl mi hlásek a tentokrát jsem mu musela dát za pravdu. Kolem bylo tolik neznámých, že rovnice o třech neznámých by na to byla krátká.

V ruce se mi objevil luk, pohlédla jsem na Athénu a věnovala ji úsměv. Věděla jsem, že tu je proti své vůli a nedivila bych se, kdyby mě praštila do hlavy a omráčila, nejlépe někde svázala a nechala mě tak. Byla jsem ji za to vděčná.

Následovala jsem Área do temných hlubin spletitých chodeb skrytých pod městem. Abychom nešli úplně na slepo, vyvolala jsem miniaturní měsíční kouli, která svítila tak akorát, abychom viděli chodbu před sebou a zároveň neoslepli.

"Kudy teď?" zastavili jsme na rozcestí dvou chodeb. Na zdi před námi byly namalované znaky. "Tenhle znám," ukázala jsem na symbol. "Pokud se nemýlím, tak označuje cestu směrem k... hmm... pokladu," řekla jsem trochu nejistě. "Jinak řečeno, je to znak používaný mezi anděly. Půjdeme tím směrem? Je vysoká pravděpodobnost, že vede přímo ke grálu. Ale může to tu být jako rozptýlení," podívala jsem se na Athénu. "Co myslíš?" pro dnešek jsem udělala dost roztržitých rozhodnutí.
 
*Árés* Alexander Rubin - 10. dubna 2018 19:45
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg

Jak nejlépe se vypořádat s pastí? Vstoupit do ní

Opět tým A+A+A

”Řekl bych, že uvidíme.” Pronesl jsem ještě k Athéně, než jsem se jal do pronásledování krásky, která to s klidem nakráčela přímo k jámě lvové, aspoň tak to vypadá. Podzemí nikdy neslibovalo nic jiného. Za dávných dob jsem ho miloval, teď jsem cítil jakousi nelibost.

Chvíli jsem si chodbu nepřátelsky prohlížel.
”Možná a možná tam jsou všude opeřenci, kteří číhají právě na tuto chvíli.” Pronesu s povzdechem a promnu si tvář.
Hodlám ještě k tomu něco dodat, ale to promluví bohyně moudrosti, která nás dohnala. Skvěle. Opět jsme v plném počtu.
”Nicméně nejlepší způsob ohledně vypořádání se s pastmi, je do nich nakráčet.” Dodám nakonec. Celou dobu jsem chtěl do něčeho praštit a teď bych měl k tomu konečně možnost. Navíc, bych mohl zjistit, co se stalo s mou kráskou a snad to i dal do pořádku. Ničí mne, že si na mne ani trochu nevzpomíná. Tedy přesněji na naše společné chvíle.
”Takže směle do toho.” S tím jsem přešel k mříži, která nám bránila v cestě a jal se tu překážku zničit. Asi jsem však do toho vložil více než bych chtěl a tak mi v ruce zůstala mříž vyrvaná i s panty a kusem zdi. Nikdo neříkal, že to má být nějaké něžné. Odhodil jsem na zem mříž. (Hod na úspěch 42%)
Pokud mi na to konto někdo něco řekl, jen jsem pokrčil rameny a vydal se jako první se zbraní v ruce, kterou jsem ani nevím kdy vytáhl.
”Opravdu doufám, že se tam dozvíme něco víc než jen další otázky.” Hlesl jsem ještě než jsme všichni jako hloupé ovce na porážku nakráčeli dovnitř.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 08. dubna 2018 11:26
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Amor non est sanabilis herbis
~ Árés, Artemis ~



Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Cítila jsem, jak mě začíná bolet hlava, když Artemis vystřelila z bytu jako špunt z lahve a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Sledovala jsem její záda, unavená náhlou změnou situace. Tohle nebyl můj styl, ráda jsem si nejdřív zjistila, co nejvíc, než se pouštím po hlavě do nebezpečí. A zrovna bohyně lovu, zběhlá v líčení na zvěř, by to měla chápat.
"Myslím, že návštěva tvého strýce nebude o nic nebezpečnější, než tohle." broukla jsem Áreovi do zad a s povzdechem ho následovala. Nepospíchala jsem, abych ho dohnala, protože bylo lepší, aby si promluvili nejvíc sami. Nesouhlasila jsem s tímhle postupem a něco mi říkalo, že Artemis akorát ještě víc naštvu.

Přesto i mé kroky vedli za nimi. Sledovala jsem Área z bezpečné vzdálenosti, jako stín. Netrvalo dlouho a Artemis se objevila u zamřížovaného vchodu. Artemisina otázka mne podráždila.
"Dala jsi docela jasně najevo, jaký je tvůj záměr." poznamenala jsem s rukama skříženýma na prsou. "Raději půjdu s tebou, než tě nechat samotnou. Árée?"
 
Snový průvodce - 28. března 2018 18:30
gral_bohu7694.jpg
Co se stalo a dále stane
~Váli, Thór, Loki a Sigyn + NPC Matet, Nárvi a Hela~

"Jsou v maléru a pokud si nepospíšíme, může to dopadnout zle."
Ve stejnou chvíli na mostě vybouchla písečná bouře. Lidé se na místě zastavovali a prudce otáčeli, co se to děje. Matet si instinktivně zastínila oči, jako by čekala, že do ní bouře narazí. Nestalo se tak. Zmatené pohledy kolem vás dávaly najevo, že tohle ve smrtelném světě není normální.

"Řekla bych, že to bude Thór," poznamenala žena, ve skutečnosti jeden ze štírů doprovázející Eset na její pouti. "Doufám, že si uvědomuje, že tohle přitáhne pohled každého anděla v blízkosti," zavrčela si pro sebe. Setřásla Lokiho ruku a rozeběhla se. Vám nezbývalo nic jiného, než ji následovat, a i kdybyste se ztratili, cestu najdete velmi snadno.

*

Čím blíže se skupinka dostávala k mostu, tím více je písek oslepoval. Váli se rozhodl udeřit jako první a zaútočil na anděla, který se rozhodl zachovat jako zbabělec a plížil se za Thórovými zády.

Hela vypískla, když si všimla pohybu za ní. Jako jediná měla oči dokořán rozevřené a zdálo se, že vidí. Ještě víc se ovinula kolem Thórova krku. Cosi zabrebentila, ale přes burácení bouře ji nešlo slyšet.

Před Thórem se mihl stín. Nicméně jeho starostí byla sílící bouře, která se začínala vymykat kontrole. Dokonce i pro něj to bylo nepříjemné a písek píchal jako tisíce, ne-li miliony miniaturních jehliček všude, kde jeho pokožka byla odhalena. Stejný pocit měli i ostatní.

Tam, kudy Matet, Loki, Sigyn a Váli přišli, se začali zvedat dva andělé. Alespoň jste si to mysleli, protože vám písek bránil ve výhledu. Dokázali jste rozpoznat jen stíny. Matet nečekala na uvítací řeč. Prostě se proměnila v obrovského štíra, až Loki musel strhnout Sigyn stranou, jinak by je sejmul její dlouhý ocas zakončený jedovým ostnem. Ohnala se oběma klepety a chytla je ve smrtelném sevření. Stačilo jen stisknout. Zvuk to nebyl pěkný.

Hody
 
Váli *Valerius Liarsson* - 27. března 2018 19:45
valiko34786.jpg
Aby ses nepletl, otče
- Loki, Sigyn + npc neznámá -

Nastálá situace má asi jeden jediný komentář: Arrrrrrggggrrrrrr!!!
Po vyběhnutí ven spatřím totéž, co otec a okamžitě se otáčím, abych zastavil matku a zahnal ji zpět do bezpečí. Andělé. Prolétne mi hlavou a zavrčím, zatímco se přidám k cizačce, abychom vytvořili barikádu.
Nevydrží. Uvědomuji si jasně a drtím dřevo mezi prsty... Prsty? Hlasité zakřupání mi sdělí něco jiného a když letmo pohlédnu na své ruce, spatřím překákané klouby a na místo nehtů velké černé drápy. Otcova iluze možná brání ostatním lidem, aby viděli totéž, ale na mě to buď neplatí, nebo mám schopnost ji prohlédnout, či prostě přesně vím, co se se mnou děje a tedy i co mám vidět. Nezajímá mě jak to funguje.
Boj... Kousat... Drásat... Sápat... Do posledního peříčka... Zabíjet...
Myšlenky se zjednodušují a touha ochránit blízké, stejně jak bojovat je čím dál větší i mimo úplněk. V tomto případě vím, co se se mnou děje a neuhašený vztek z boje s otcem ve mě stále plane chtíčem se vyřádit.

Držel jsme stůl proti dveřím, ale nepřítle za nimi byl příliš silný. Rozrazil dveře, tím odkopl i stůl a ten povalil pro změnu mě.
"Grrrrrrrr...."
Ozvalo se hrdelní zavrčení cezené mezi mými rty. Sám sobě jsme nezněl jako já. Hlas otce plný strachu mi však na chvíli přetrhl spád vražedných myšlenek a upoutal díl mé pozornosti.
Znovu zavrčím a mám chuť se rozběhnout k nepříteli, chci s nimi bojovat! Jenže to by mi do toho nesměl vstoupit otec.
"Ne!"
Vyhrknu, když mě drapne, aby mě natlačil za ostatními a s tím ho i odstrčím. Pozdě si uvědomuji, že mé ruce nejsou tak docela ruce a mohl bych mu ublížit, aniž bych zcela výjimečně chtěl, ale ... brání mi. Žluté oči bojovně planou a pohledem plným nenávisti probodávají bělostné bytosti.

"Váli!"
Laskavý hlas matky je ten, který mě udrží zpátky a přinutí mě nerozběhnout se proti andělům. Nakonec tedy i přes vnitřní nesouhlas vlka mizím za nimi a jakmile otec vyčaruje svou pozoruhodnou iluzi, strčím ho před sebe. Já se o sebe dovedu postarat, kdyby mi mělo něco vpadnout do zad. Hrubá síla je hrubá síla a tu můj otec silně postrádá.

Vybíháme ven a otec se ujímá vedení kamsi společně s tou cizačkou. Kam nás vede je dost dobrá otázka, ovšem jak zazní, že Thór, děti a malér, zacílím rozdivočelého vlka k tomuto cíli - nepřítel ohrožující mé blízké.
Rozeběhnu se vytyčeným směrem a je mi jedno, koho všeho při tom sejmu.


Záměr následujícího

 
Artemis *Alyss Ellery* - 27. března 2018 17:28
artemis_alyss28072.jpg
Jo, smrdí to pastí
~Áres, Athéna (tedy, jestli nás doběhla)~

Dýchala jsem přerývavě. Na bohyni jsem se snadno zadýchala. Srdce mi bušilo o sto šest a nemít zbývající čtyři z pěti pohromadě, vrhla bych se na mříž a snažila se ji servat. Někdo by o tom mohl napsat divadelní komedii.

Vztek vyprchal ve chvíli, kdy jsem zastavila. Za sebou jsem zaslechla kroky a rychle se otočila. Byl to jenom Áres. Vypelášila jsem z bytu tak rychle a nedivila bych se, kdyby mě ztratili. Objala jsem se rukama a najednou se cítila jako vyplašená holka.
Co to krucinál dělám? zeptala jsem se sama sebe. Tohle jsem nebyla já. Věděla jsem to, a přesto se nechala tím divným pocitem 'běž tam, kam musíš jít' řídit.

"Uhm, asi jsem našla vchod do podzemí," ustoupila jsem od mříží. Nejenom já jsem teď cítila zvláštní vábení, které nás táhlo dovnitř. Podívala jsem se na bohy (v případě, že i Athéna došla) a lehce pokynula. "Půjdeme dovnitř? Možná tam artefakt doopravdy je."
A nebo je vedeš do pasti, ty idiote, ignorovaný hlásek opět promluvil a zůstal ignorován.

Jestli tu byl někdo, kdo mříže mohl odstranit, tak to byl Áres. Nebo prostě stačilo přetrhnout řetěz. Skrze mříže jsme toho nic moc neviděli, protože zbytek chodby pohlcovala tma, ale kam jsme dohlédli, vedly schody. Bylo to trochu děsivé.

Čekala jsem, jak se nakonec domluvíme.
 
*Árés* Alexander Rubin - 24. března 2018 22:46
vishous_by_morgaine1d5eslvl7250.jpg
Kráska na útěku
Artemis, okrajově Athéna

”To je moudré… a ještě dovol, něco bych tu měl.” Přitakám k bohyni a rozhodnu se také přisadit ještě něčím do mlýna, ač je to opravdu k nevíře. Změnil jsem se. Všichni jsme se svým způsobem změnili. Museli jsme se přizpůsobit.
Na druhou stranu mi něco říká, že to co se u mně stalo, bylo následkem rozchodu s bohyní lásky a poté příchodem rudovlasé krásky do mého života.
”A možná bych navrhoval si udělat u ještě někoho zastávku. U dalšího příbuzného. A ano, myslím tím strýce. Myslím si, že i v jeho zájmu je to celé konečně vyřešit. Měli bychom aspoň v tomto spolupracovat, sjednotit své síly, když je stejný nepřítel.” Neříká se náhodou, že nepřítel mého nepřítele, je můj přítel? Sám jsem překvapený tím, že něco takového navrhuji. Musí se tím opravdu bavit, jelikož nás jistě sleduje. Sám přece touží potom, aby bylo vše zpátky. Tak spojit síly nás všech by bylo to nejlepší. Přeci jen v jednotě je síla.
Aspoň to je prozatímní plán, než se mi podaří, aby si na mne rudovláska vzpomněla, stejně tak na všechno kolem a mohli jsme opět směřovat k tomu původnímu.

Jenže to se z ničeho nic má kráska čertila s tím, že nevěříme jejím lidem a vydala se pryč, tedy vypadalo to, že jde do vedlejší místnosti.
”Jdu za ní.” Houkl jsem k bohyni moudrosti, bylo to spíše oznámení než cokoliv jiného a tak jsem si stačil včas uvědomit, že kráska nemá v úmyslu trucovat v obýváků a místo toho se vydala na svou soukromou misi.
Ještě než jsem úplně odešel, zabouchl jsem dveřmi, abych na to, co se děje upozornil bohyni moudrosti a doufal, že se vydá za námi.
Nejraději bych s rudovlasou kráskou dohnal krok a zkusil jí vysvětlit své počínání. Jenže teď je asi moc naštvaná, tak to bude chtít chvíli, než se uklidní a tak jsem jí dělal stín, snažil se být nápadný a sledoval jí.
Ignoroval jsem dav na ulici a prostě se rozhodl jím projít, jako tank. Prorážel jsem ho, narážel jsem do nich hlava nehlava a kráčel rovnou za kráskou, než jsem docílil vytouženého efektu a toho, že mi nakonec oni uhýbali, neb pochopili, že já to neudělám.
Krásko, kam to krucinál míříš? Zeptal jsem se v duchu, když jsem pohlédl na onu polorozbořenou zeď a zamřížovaný vchod. Cítil jsem do morku kostí, že to celé křičí s neonovým nápisem: PAST.
A ani v nejmenším se mi to nelíbilo a to natolik, že mi ruka spočinula na zbraních, které zakrýval kabát. Jenže moc dobře jsem věděl, že mně něco takového jen tak nezastaví a to obzvláště, když se jedná o ní. Chci za každou cenu zjistit, co se s ní stalo a vrátit zpátky tu ženu, která mne dostala a kterou miluji.
 
Athéna *Annabeth Ness* - 23. března 2018 21:01
karlieklossbeautyamfargala20134153.jpg

Ars vera et falsa diiudicandi difficillima est
~ Árés, Artemis ~



Dovolila jsem si chvilku času věnovat přemýšlení, jak jsem se sem vlastně dostala. Ještě před několika dny jsem žila svůj poklidný život v převleku za obyčejného smrtelníka a najednou byla má nadpozemská rodina znovu pohromadě a hrozilo, že o ně přijdu. S povzdechem jsem se narovnala a přejela je oba pohlede. Bylo nezvyklé vidět Artemis takhle rozrušenou a aby se mnou Árés souhlasil. Bylo to jako z jiného vesmíru.

"Měli bychom nejprve získat víc informací a pořádně to promyslet," pronesla jsem rozhodně a věnovala Artemis poněkud zamračený pohled. Nepochybovala jsem o jejích lidech, právě naopak. Proto jsem měla obavy, přišlo mi to podezřelé. Nepřežila jsem tolik let, tím, že bych se do všeho pouštěla po hlavě.
"No tak," napomenula jsem Artemis, stále klidná. Neměla jsem chuť připomínat jí, že tohle je přesně to chování, co jsme (téměř) všichni odsuzovali u černovlasého muže, který tu stál, kus od nás.
"Neřekla jsem, že nemáme jít, jenom chci o tom Artefaktu zjistit trochu víc. A když na to přijde, také o Áreově nemoci. Mohla by kdykoliv znovu propuknout, nevíme, co to bylo."

Zavrtěla jsem unaveně hlavou a znovu se napila. Chyběli mi, ale přála jsem si, abychom se setkali za odlišné situace. Tahle se totiž mohla kdykoliv změnit v něco nehorázného.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17980098724365 sekund

na začátek stránky